ÚOHS-R0131/2026/VZ-35092/2026/161

Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 20. 8. 2026 podavatelem

• Applikator s. r. o., IČO 04349326, se sídlem Štolcova 755/24b, 618 00 Brno,

proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0541/2026/VZ­, č. j. ÚOHS-28590/2026/500 ze dne 7. 8. 2026, vydanému na základě podání podavatele ze dne 3. 8. 2026, kterým se podavatel domáhá uložení zákazu plnění »Smlouvy „Zabezpečení pozemních komunikací proti střetu se zvěří – pachové ohradníky 2026“« uzavřené dne 3. 7. 2026 mezi zadavatelem

• Správa a údržba silnic Plzeňského kraje, příspěvková organizace, IČO 72053119, se sídlem Koterovská 462/162, 326 00 Plzeň a vybraným dodavatelem
• EKOPLANT, s. r. o., IČO 25719602, se sídlem Němčice 23, 561 18 Němčice,

na veřejnou zakázku „Zabezpečení pozemních komunikací proti střetu se zvěří – pachové ohradníky 2026“ zadávanou jako veřejná zakázka malého rozsahu mimo zadávací řízení na základě Výzvy k podání nabídky ze dne 8. 6. 2026, která byla téhož dne uveřejněna na profilu zadavatele pod systémovým číslem P26V00000246,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, rozhodl takto:

Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0541/2026/VZ, č. j. ÚOHS-28590/2026/500 ze dne 7. 8. 2026 p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.

Odůvodnění

I.            POPTÁVKOVÉ ŘÍZENÍ VEDENÉ ZADAVATELEM A POSOUZENÍ PODÁNÍ PODAVATELE ÚŘADEM PRO OCHRANU HOSPODÁŘSKÉ SOUTĚŽE

1. Zadavatel na základě „Výzvy k podání nabídky resp. zadávací dokumentace“ ze dne 8. 6. 2026, č. j. 11592/26/SÚSPK-P (dále jen „výzva k podání nabídky“ nebo „zadávací dokumentace“), jež byla téhož dne uveřejněna na profilu zadavatele pod systémovým číslem P26V00000246, zadal mimo zadávací řízení veřejnou zakázku malého rozsahu na služby ve smyslu § 27 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), pod názvem „Zabezpečení pozemních komunikací proti střetu se zvěří – pachové ohradníky 2026“ (dále jen „poptávkové řízení“ nebo „veřejná zakázka“).

2. Dle článku 4.1. zadávací dokumentace je předpokládaná hodnota a současně maximální celková hodnota veřejné zakázky 1,3 mil. Kč bez DPH.

3. Dne 29. 6. 2026 zveřejnil zadavatel na profilu zadavatele dokument z téhož dne nazvaný „Rozhodnutí o výběru v poptávkovém řízení“, č. j. 16742/26/SÚSPK-P (dále jen „rozhodnutí o výběru“). Z rozhodnutí o výběru vyplývá, že zadavatel odeslal výzvu k podání nabídky třem dodavatelům a ve lhůtě pro podání nabídek dva z těchto dodavatelů zaslali zadavateli své nabídky, včetně podavatele. Na základě zadavatelem provedeného hodnocení byl vybrán vybraný dodavatel, přičemž podavatel byl druhý v pořadí.

4. Zadavatel s vybraným dodavatelem uzavřel dne 3. 7. 2026 »Smlouvu „Zabezpečení pozemních komunikací proti střetu se zvěří – pachové ohradníky 2026“« a uveřejnil ji na profilu zadavatele (dále jen „smlouva na veřejnou zakázku“).

5. Podavatel podal dne 3. 7. 2026 námitky proti rozhodnutí o výběru, jež byly zadavateli doručeny téhož dne, přičemž podavatel uvedené námitky dne 8. 7. 2026 písemným podáním doplnil (dále společně jen „námitky“).

6. Zadavatel na námitky reagoval v přípise nazvaném „Vyjádření zadavatele k podání ze dne 03.07.2026 včet­ně doplnění podání ze dne 08.07.2026“ ze dne 9. 7. 2026.

7. Podavatel doručil dne 4. 8. 2026 Úřadu „Návrh účastníka na zákaz plnění ze smlouvy“ ze dne 3. 8. 2026, doplněné dne 5. 8. 2026 (dále jen „podání doručené Úřadu dne 4. 8. 2026“).

8. Dne 7. 8. 2026 vydal Úřad usnesení č. j. ÚOHS-28590/2026/500, sp. zn. S0541/2026/VZ (dále jen „napadené usnesení“).

II.         NAPADENÉ USNESENÍ

9. Úřad konstatoval, že podání, kterým se podavatel domáhá uložení zákazu plněnísmlouvy na veřejnou zakázku, se podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) odkládá, neboť Úřad v dané věci není věcně příslušný k vyřízení podání podavatele, a protože současně neexistuje ani žádný jiný správní orgán, který by byl věcně příslušný k jeho vyřízení.

III.     ROZKLAD PODAVATELE

10. Dne 20. 8. 2026 obdržel Úřad rozklad podavatele datovaný dne 19. 8. 2026. Ze spisové dokumentace vyplývá, že napadené usnesení bylo podavateli doručeno dne 17. 8. 2026, rozklad byl tudíž podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

11. Podavatel podal rozklad vůči celému výroku napadeného usnesení. Podavatel má za to, že k odložení jeho podání dojít nemělo a Úřad měl pokračovat v zahájeném správním řízení.

12. Podavatel v rozkladu uvedl, že jím podaný návrh na uložení zákazu plnění smlouvy navazoval na Úřadem vedené správní řízení, a proto namítá, že napadené usnesení se nezmiňuje o zahájeném správním řízení o přezkumu úkonů zadavatele, a ani o důvodech, proč bylo řízení odmítnuto. Díky absenci těchto informací v odůvodnění má podavatel za to, že je napadené usnesení vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné. Podle podavatele v případě, že je Úřadem vedeno více řízení, kde je shodný jak předmět řízení, tak jeho účastníci, měl by Úřad s odkazem na hospodárnost a účelnost správního řízení vést společné řízení podle § 140 odst. 1 správního řádu. Podavatel brojí tedy proti tomu, že je vůči dvěma napadeným usnesením – v této věci a ve věci usnesení ze dne 7. 8. 2026, č. j. ÚOHS-28507/2026/500, sp. zn. ÚOHS-S0496/2026/VZ (dále jen „usnesení sp. zn. ÚOHS-S0496/2026/VZ“) nucen opakovaně uvádět své argumenty.

13. Podavatel dále v rozkladu tvrdí, že zadavatel zahájil řízení podle § 4 odst. 5 zákona, když označil veřejnou zakázku podle Směrnice Rady Plzeňského kraje č. SRPK – 1/2025/PRAV-001-Q, o zadávání veřejných zakázek (dále jen „směrnice“) jako veřejnou zakázku zařazenou do III. skupiny. Podavatel uvedený závěr opírá o část 4 směrnice, jež upravuje tyto zakázky, protože v čl. VI odst. 1 je stanoveno, že veřejné zakázky zařazené do III. skupiny jsou zadávány v souladu se zákonem. Dle námitky podavatele i přesto, že směrnice je pro zadavatele závazná, se Úřad s touto námitkou v napadeném usnesení nevypořádal. Podavatel přitom zdůrazňuje, že „pokud zadavatel deklaroval v oficiálních sděleních svůj postup podle [s]měrnice, vyvolal v navrhovateli legitimní očekávání, že případný přezkum úkonů zadavatele bude v režimu zákona“.

14. Dle podavatele Úřad také nenaplnil zásadu materiální pravdy vyjádřenou v § 3 správního řádu, když náležitě nezjistil skutkový stav a pominul okolnosti nasvědčující tomu, že zadavatel svým postupem vyvolal legitimní očekávání, že zadávání veřejné zakázky podléhá přezkumu podle zákona. Zadavatel má dle podavatele v rámci zadávacího řízení vystupovat jednoznačně, což se dle jeho názoru v daném případě nestalo.

15. Dle podavatele při nahlížení do profilu zadavatele dne „31. 8. 2026“ se dozvěděl o uzavření smlouvy na veřejnou zakázku dne 8. 7. 2026, pročež namítá, že k uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem došlo v době, kdy běžela zákonem stanovená lhůta pro podání námitek proti výběru vybraného dodavatele. Podavatel tvrdí, že mu tím byla odepřena možnost řádného vyřízení námitek ze dne 8. 7. 2026, tedy v zákonem stanovené (tzv. blokační) lhůtě. Na základě uvedeného podavatel dále dovozuje, že mu v případě odmítnutí návrhu na vedení správního řízení bude odepřeno ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, resp. právo na přezkum u nezávislého orgánu, jehož se v souladu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „čl. 36 odst. 1 LZPS“) domáhá.

16. Podle podavatele, pokud trpí napadené usnesení vadou nepřezkoumatel­nosti, pak je mu odepřena možnost procesní obrany proti nesprávnému správnímu rozhodnutí.

Závěr rozkladu

17. Podavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

IV.        ŘÍZENÍ O ROZKLADU

18. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro změnu nebo zrušení napadeného usnesení podle § 87 správního řádu, a proto podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

19. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného usnesení s právními předpisy a dále správnost napadaného usnesení v rozsahu námitek uvedených v rozkladu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad napadeným usnesením rozhodl správně a v souladu s právními předpisy.

V.           K NÁMITKÁM ROZKLADU

20. Podavatel v rozkladu uvedl, že jím podaný návrh na uložení zákazu plnění smlouvy navazoval na Úřadem vedené správní řízení, a proto namítá, že napadené usnesení se nezmiňuje o zahájeném správním řízení o přezkumu úkonů zadavatele, a ani o důvodech, proč bylo řízení odmítnuto. Díky absenci těchto informací v odůvodnění má podavatel za to, že je napadené usnesení vnitřně rozporné a nepřezkoumatelné.

21. S uvedenými námitkami podavatele nelze souhlasit. Obecně platí, že nepřezkoumatelnost rozhodnutí může nastat z důvodu jeho nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí.[1] Za nesrozumitelné lze považovat takové rozhodnutí, z něhož není možné spolehlivě poznat, o jaké věci bylo rozhodnuto a jak správní orgán vlastně rozhodl. V případě nepřezkoumatelnosti pro nedostatek důvodů je posuzováno, zda byly v napadeném rozhodnutí vypořádány všechny navrhovatelem uplatněné podstatné námitky, zda bylo srozumitelným způsobem uvedeno, jaké skutečnosti vzal správní orgán při svém rozhodování za prokázané, kterým naopak nepřisvědčil, jakými úvahami byl ve svém rozhodování veden, o které důkazy opřel svá skutková zjištění a které důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených v napadeném rozhodnutí. Přičemž platí, že správní orgán není povinen vyvracet jednotlivě každou dílčí námitku, pokud své rozhodnutí jako celek logicky a přesvědčivě odůvodní.[2] 

22. Ohledně podavatelem namítané nepřezkoumatelnosti lze konstatovat, že napadené usnesení obsahové náležitosti nepostrádá. Z odůvodnění napadeného usnesení je možno seznat, jakými úvahami byl Úřad ve své rozhodovací činnosti veden, jakými skutečnostmi se zabýval a jaké důvody jej vedly k vyslovení závěrů obsažených v napadeném usnesení. Napadené usnesení je přezkoumatelné, proto je námitka nedůvodná.

23. Podavatel dále v rozkladu upřesňuje, že pokud napadené usnesení trpí vadou nepřezkoumatel­nosti, pak je mu odepřena možnost procesní obrany proti nesprávnému správnímu rozhodnutí. Toto upřesnění však dokládá, že podavatel vlastně nebrojí proti nepřezkoumatel­nosti, ale vyjadřuje svůj nesouhlas se závěrem, resp. výrokem Úřadu, jímž bylo podání doručené Úřadu dne 4. 8. 2026 odloženo podle § 43 odst. 1 písm. b) správního řádu, neboť Úřad a ani žádný jiný správní orgán není k jeho vyřízení věcně příslušný. (K tomu viz níže.)

24. Dále podavatel v rozkladu namítal, že Úřad měl s ohledem na hospodárnost a účelnost správního řízení podle § 140 odst. 1 správního řádu vést společné řízení o obou jeho podáních, tj. o podání doručeném Úřadu dne 16. 7. 2026 (vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0496/2026/VZ) a o podání doručeném Úřadu dne 4. 8. 2026 (vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0541/2026/VZ). Dle podavatele tak měl Úřad postupovat, protože vede více řízení se shodným předmětem řízení a se stejnými účastníky. Podavatel nesouhlasí dále s tím, že vůči dvěma napadeným usnesením ze dne 7. 8. 2026 (tj. usnesení č. j. ÚOHS-28507/2026/500 a usnesení č. j. ÚOHS-28590/2026/500) byl nucen do dvou rozkladů opakovaně uvádět své argumenty. Ani s touto argumentací podavatele nelze souhlasit. Dle § 140 odst. 1 správního řádu může správní orgán na požádání ú­častníka nebo z moci úřední usnesením spojit různá řízení, k nimž je příslušný, pokud se týkají téhož předmětu řízení nebo spolu jinak věcně souvisejí anebo se týkají týchž účastníků, nebrání-li tomu povaha věci, účel řízení anebo ochrana práv nebo oprávněných zájmů účastníků. Zde je nutné zdůraznit, že ohledně žádného z výše uvedených podání podavatele správní řízení neprobíhá, protože obě podání byla dle § 43 odst. 1 písm. b) správního řádu odložena. Tedy neexistují řízení, jež by bylo možné dle § 140 odst. 1 správního řádu spojit.

25. Podavatel rovněž v rozkladu uvedl, že jím podaný návrh na uložení zákazu plnění smlouvy (tj. podání do­ručené Úřadu dne 4. 8. 2026) navazoval na Úřadem vedené správní řízení (označené sp. zn. ÚOHS-S0496/2026/VZ). Předně, jak již bylo uvedeno výše, na základě žádného ze dvou podání podavatele nejsou vedena správní řízení. Rovněž platí, že zákon navazování jednoho podání na druhé, tj. jiné podání, nezná. Dle § 251 odst. 4 zákona věty první a druhé nemohou být náležitosti návrhu, resp. podání dodatečně měněny ani doplňovány; Úřad k takovým změnám a doplněním nepřihlíží.[3] Z toho důvodu je k namítané vnitřní rozpornosti napadeného usnesení nutno uvést, že podavatel podal v průběhu července a srpna 2026 Úřadu dvě různá podání, byť se týkala stejné veřejné zakázky malého rozsahu a stejných účastníků poptávkového řízení. Usnesením sp. zn. ÚOHS-S0496/2026/VZ bylo posouzeno podání podavatele, jehož předmětem byl návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „podání doručené Úřadu dne 16. 7. 2026“). Podáním doručeným Úřadu dne 4. 8. 2026 se podavatel snaží dosáhnout zákazu plnění smlouvy na veřejnou zakázku (řešeno zde v tomto rozhodnutí o rozkladu).

26. Na základě uvedeného tedy nelze přisvědčit podavateli, když v rozkladu namítá vnitřní rozpornost a nepřezkoumatelnost z toho důvodu, že se napadené usnesení nezmiňuje o zahájeném správním řízení o přezkumu úkonů zadavatele, a ani o důvodech, proč bylo řízení odmítnuto. Předmět podání doručeného Úřadu dne 16. 7. 2026 byl jiný než předmět podání doručeného Úřadu dne 4. 8. 2026, navíc, k samotnému zahájení správních řízení a k meritornímu posouzení obou podání nedošlo, protože obě podání byla v souladu s § 43 odst. 1 písm. b) správního řádu odložena. I tato námitka podavatele je nedůvodná.

27. Podavatel dále brojí proti údajnému porušení práva dle čl. 36 odst. 1 LZPS, když v případě odmítnutí návrhu na vedení správního řízení by mu bylo odepřeno ústavně zaručené právo na spravedlivý proces, resp. právo na přezkum u nezávislého orgánu. Ani tato námitka není důvodná. Lze uvést, že čl. 36 odst. 1 LZPS garantuje každému procesní cestu, tj. postup, jak se ve stanovených případech domoci svých práv. Zajišťuje proto přístup k nezávislému a nestrannému soudu (tzv. soudní ochrana) a v případech, na které pamatuje zákon, zajišťuje přístup k jinému orgánu veřejné moci, který taktéž poskytne jednotlivci ochranu jeho práv (tzv. jiná právní ochrana). V praxi je pak třeba vždy zkoumat, které procesní záruky lze uplatňovat­.[4]

28. K uvedené námitce lze konstatovat, že i když podle § 248 odst. 2 zákona Úřad nevykonává dozor nad postupem zadavatele při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu, neznamená to, že by dodavatelé byli zcela zbaveni možnosti domáhat se ochrany svých práv a právem chráněných zájmů před nezávislými orgány státní moci. Například povinnost dodržovat zásady dle § 6 odst. 1 až 3 zákona při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu je zadavatelům výslovně stanovena v § 31 zákona, a proto její porušení sankcionuje právo odpovědnosti za škodu způsobenou v důsledku porušení uvedené povinnosti. O takových nárocích rozhodují ve smyslu § 7 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „§ 7 odst. 1 o. s. ř.“), civilní soudy. Pokud by tedy dodavatelé měli podezření, že u veřejných zakázek malého rozsahu docházelo k porušení zákona a tento nezákonný postup zadavatele jim způsobil škodu, resp. ušlý zisk, nic jim nebrání, aby se v případě náhrady škody obrátili na civilní soud, a to i bez předchozího rozhodnutí Úřadu. Protože existuje možnost obrátit se na civilní soudy dle § 7 odst. 1 o. s. ř., není ochrana podle čl. 36 odst. 1 LZPS dodavatelům i v předmětné věci vyloučena, pouze není svěřena Úřadu.

29. Další rozkladová argumentace podavatele je totožná s námitkami uvedenými v rozkladu proti usnesení sp. zn. ÚOHS-S0496/2026/VZ. Následující vypořádání identických námitek je proto ve smyslu § 2 odst. 4 správního řádu rovněž shodné.

30. Podavatel v rozkladu tvrdí, že zadavatel zahájil řízení podle § 4 odst. 5 zákona – tedy, že zadavatele považuje za osobu, která dobrovolně zahájila zadávací řízení, ačkoliv k tomu nebyla povinna. Tento svůj názor podavatel opírá o čl. VI, odst. 1 směrnice na základě toho, že zadavatel v rozhodnutí o výběru označil předmětnou veřejnou zakázku za zakázku zařazenou do III. skupiny směrnice, tj. do skupiny veřejných zakázek, jež jsou zadávány v souladu se zákonem. Dle námitky podavatele i přesto, že směrnice je pro zadavatele závazná, se Úřad s touto námitkou v napadeném usnesení nevypořádal. Podavatel dále uvedl, že odkazem zadavatele na veřejné zakázky III. skupiny směrnice byl v legitimním očekávání, že případný přezkum úkonů zadavatele bude v režimu zákona a ne směrnice.

31. S uvedeným okruhem námitek podavatele nelze souhlasit z několika důvodů. Předně, z obsahu výzvy k podání nabídky, resp. zadávací dokumentace nevyplývá, že by zadavatel v předmětné věci dobrovolně zahájil zadávací řízení (tj. dle § 4 odst. 4 nebo odst. 5 zákona). Naopak, ve výzvě k podání nabídky je výslovně uvedeno, že i) jde o zadání veřejné zakázky malého rozsahu na služby ve smyslu § 27 písm. a) zákona, a že ii) veřejná zakázka je zadávána v poptávkovém řízení mimo režim zákona v souladu s § 31 zákona. Rovněž iii) v bodě 4. zadávací dokumentace je zadavatelem stanovena předpokládaná hodnota a současně maximální celková hodnota veřejné zakázky na 1,3 mil. Kč bez DPH. Z uvedeného bodu taktéž vyplývá, že nabídková cena nesmí překročit výše uvedenou maximální celkovou hodnotu veřejné zakázky. Na základě zadavatelem stanovené předpokládané hodnoty je proto zřejmé, že jde o veřejnou zakázku malého rozsahu v souladu s § 27 písm. a) zákona. Taktéž iv) v bodě 13. zadávací dokumentace, jenž se týká kvalifikace, nebo v bodě 15. zadávací dokumentace, v němž jsou řešeny ostatní údaje týkající se poptávkového řízení, je opakovaně odkazováno pouze na analogické použití zákona, např. „… lze prokazovat obdobně jako v zadávacím řízení, tj. analogicky dle § 87 ZZVZ…“ nebo „[z]adavatel si vyhrazuje právo postupovat při posouzení nabídky rovněž analogicky dle ust. § 113 ZZVZ“.

32. Ze všech úkonů zadavatele, kterými zahájil poptávkové řízení, tedy plyne, že nešlo o zahájení zadávacího řízení dle zákona. Zadavatel svou vůli řídit se zákonem ve smyslu § 4 odst. 4 zákona nijak nedeklaroval. I pokud by mu takovou povinnost stanovila při dané předpokládané hodnotě směrnice kraje (což nestanoví), neznamenalo by porušení pravidla takové směrnice taktéž porušení zákona. Směrnice kraje nemůže za žádných okolností mít před aplikací zákona přednost či povinnosti stanovené zákonem modifikovat.

33. Rovněž lze připomenout vyjádření zadavatele k námitkám, v němž vysvětluje, že na základě nedopatření došlo k nesprávnému administrativnímu začlenění předmětné veřejné zakázky do III. skupiny veřejných zakázek dle směrnice, místo správné II. skupiny. Tomuto vysvětlení odpovídá i samotná směrnice, která má pro zadání veřejných zakázek na služby v rámci II. skupiny stanovenou předpokládanou hodnotu mezi 800 000 Kč a 3 mil. Kč bez DPH (kam patří s předpokládanou hodnotou 1,3 mil. Kč bez DPH i předmětná veřejná zakázka na služby) a pro zadání veřejných zakázek na služby v rámci III. skupiny stanovenou předpokládanou hodnotu nad 3 mil. Kč bez DPH. Uvedené rozdělení na veřejné zakázky do II. a III. skupiny odpovídá § 27 písm. a) zákona, jenž definuje prahový limit pro veřejné zakázky malého rozsahu na dodávky nebo na služby.

34. Neméně důležitý je fakt, že odkaz na III. skupinu veřejných zakázek dle směrnice se objevuje na profilu zadavatele až v rozhodnutí o výběru, tj. dne 29. 6. 2026. Přitom lhůta pro podání nabídek skončila v 10:00 dne 17. 6. 2026 a z výzvy k podání nabídky, resp. ze zadávací dokumentace jednoznačně vyplývá, že jde o zadání veřejné zakázky malého rozsahu na služby, jež je zadávána v poptávkovém řízení mimo režim zákona. Podavatel při tvorbě a podání své nabídky si tedy musel být vědom toho, že se účastní poptávkového řízení na veřejnou zakázku malého rozsahu na služby, jež je zadávána mimo působnost zákona.Z toho důvodu nelze dodatečně tvrdit, že se podavatel domníval, že probíhá zadávací řízení dle zákona, když z veškeré dokumentace k poptávkovému řízení, jež předcházela zveřejnění rozhodnutí o výběru, jednoznačně plyne zadávání veřejné zakázky mimo působnost zákona a odkaz na směrnici se objevuje až v rozhodnutí o výběru.

35. S tím souvisí další podavatelova námitka uvedená v rozkladu ohledně povinnosti zadavatele jednoznačně vystupovat při zadávání veřejné zakázky, což se dle podavatele v daném případě nestalo. Podavatel vychází z textu rozhodnutí o výběru, dle něhož zadavatel uvádí u veřejné zakázky informaci o veřejné zakázce malého rozsahu na služby zadávané mimo působnost zákona a zároveň odkazuje na III. skupinu veřejných zakázek dle směrnice. Nutno zdůraznit, že i kdyby se ze strany zadavatele nejednalo pouze o nesprávné administrativní zařazení, odkaz na veřejné zakázky zařazené do III. skupiny zakázek dle směrnice by nemohl mít vliv na druh řízení (tzv. poptávkové řízení), v němž zadávání předmětné veřejné zakázky probíhalo, nebo na režim veřejné zakázky (tj. veřejná zakázka malého rozsahu). Zadavatel totiž zadávací řízení dle zákona zcela zjevně nezahájil, jak to vyžaduje § 4 odst. 4 zákona.

36. K uvedenému lze rovněž uvést, že zadavatel důsledně dbal na terminologii použitou ve výzvě k podání nabídky, resp. v celé zadávací dokumentaci, a rovněž v rozhodnutí o výběru, když ani jednou nepoužil zákonem stanovený pojem „zadávací řízení“, toliko „poptávkové řízení“. Mezi taxativně vyjmenované druhy zadávacího řízení uvedené v § 3 zákona poptávkové řízení nepatří. Pojem „poptávkové řízení“ se v praxi a v metodických materiálech[5] používá jakoneformální označení postupu při zadávání (zejména) veřejných zakázek malého rozsahu. Na základě uvedeného ani této námitce podavatele nelze přisvědčit, že by z rozhodnutí o výběru plynul podavatelem tvrzený „legitimně“ nabytý dojem o zadávacím řízení v režimu zákona.

37. Konečně i námitka podavatele, dle které se Úřad nevypořádal s námitkou závaznosti směrnice pro zadavatele, je nedůvodná. Lze odkázat na bod 27 usnesení sp. zn. ÚOHS-S0496/2026/VZ, v němž se k dané námitce Úřad vyjádřil. Jak jsem již uvedl shora, podstatné je, že zadavateli neplynula povinnost zadávat předmětnou zakázku podle zákona a zadavatel sám ani dobrovolně zadávací řízení nezahájil dle § 4 odst. 4 zákona.

38. Dále nelze přisvědčit ani rozkladové námitce podavatele, když tvrdí, že na základě zařazení veřejné zakázky do III. skupiny veřejných zakázek dle směrnice legitimně nabyl dojmu, že předmětné řízení je zadáváno v režimu zákona, a tudíž Úřad může přezkoumat úkony zadavatele v tomto řízení. Opakovaně zdůrazňuji, že podstatný je postup zadavatele toliko s ohledem na ustanovení zákona – tedy, pokud by i podavatel nabyl uvedeného dojmu, legitimnost neboli oprávněnost jeho očekávání nelze z žádné skutečnosti dovodit a neodpovídá ani dokumentaci vedené zadavatelem k poptávkovému řízení. Zákon je ohledně stanoveného rozsahu dozoru nad zadáváním veřejných zakázek jednoznačný. Jak i sám podavatel v rozkladu poznamenal, Úřad se v usnesení sp. zn. ÚOHS-S0496/2026/VZ rozsáhle zabýval tím, kdy je možné zahájit správní řízení ve věci dohledu nad zákonným postupem zadavatele v zadávacím řízení, proto ohledně aplikace § 248 zákona[6] odkazuji na usnesení sp. zn. ÚOHS-S0496/2026/VZ (viz zejména body 21, 23–24, 29).

39. Lze shrnout, že podle § 27 zákona je veřejná zakázka na služby, jejíž předpokládaná hodnota je rovna nebo nižší částce 3 mil. Kč, veřejnou zakázkou malého rozsahu, kterou zadavatelé nejsou povinni zadávat podle zákona. Předmětná veřejná zakázka měla předpokládanou hodnotu stanovenou pod tímto limitem (1,3 mil. Kč bez DPH) a zadavatel zjevně nezahájil zadávací řízení podle § 4 odst. 4 zákona, jak vyplývá ze všech úkonů, jimiž poptávkové řízení zahájil. Úřad podle § 248 odst. 2 zákona nevykonává dozor nad zadáváním veřejných zakázek malého rozsahu, nejde-li o případ, kdy zadavatel zahájil zadávací řízení podle § 4 odst. 4 nebo 5 zákona. Protože zadavatel k dobrovolnému zahájení zadávacího řízení dle zákona nepřistoupil, dozor nad zadáváním předmětné veřejné zakázky Úřad nevykonává.

40. Na základě uvedených závěrů je zřejmé, že je nutno odmítnout i další námitku podavatele, jíž brojí vůči nedodržení tzv. blokační lhůty dle zákona. Dle podavatele došlo k uzavření smlouvy na veřejnou zakázku s vybraným dodavatelem v době, kdy běžela zákonem stanovená lhůta pro podání námitek proti výběru vybraného dodavatele, čím mu byla odepřena možnost řádného vyřízení jím podaných námitek. K uvedené námitce podavatele nutno zdůraznit, že vzhledem k zadání předmětné veřejné zakázky mimo režim zákona, neměl zadavatel povinnost dodržet uvedenou lhůtu, a proto také mohl smlouvu na veřejnou zakázku s vybraným dodavatelem uzavřít. Platí rovněž, že námitky podané osobou, která k tomu není oprávněna, blokační lhůtu neaktivují.[7] Avšak i přesto, že veřejná zakázka byla zadávána mimo režim zákona, reagoval zadavatel na námitky podavatele ve vyjádření k námitkám (viz bod 6 tohoto rozhodnutí). Tedy, i když dle § 241 odst. 1 věta druhá nelze podat námitky proti postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu, zadavatel na námitky podavatele odpověděl. Ze strany zadavatele šlo o krok, jenž zdůvodnil snahou o „zacho­vání maximální transparentnosti postupu, posílení důvěry účastníků poptávkového řízení a odstranění případných pochybností o správnosti svého postupu“. Uvedený postup zadavatele považuji za souladný s § 31 zákona, dle něhož zadavatel není povinen zadat veřejnou zakázku malého rozsahu v zadávacím řízení, ale je povinen dodržet zásady podle § 6 odst. 1 až 3 zákona, což se v daném případě stalo.

Shrnutí

41. Žádná z rozkladových námitek podavatele nebyla shledána důvodnou, proto nelze ani vyhovět návrhům podavatele uvedeným v rozkladu. Zadavatel nebyl povinen postupovat podle zákona, protože zadával veřejnou zakázku malého rozsahu ve smyslu § 27 zákona, jejíž předpokládaná hodnota činila částku nacházející se v zákonem stanoveném limitu pro veřejné zakázky malého rozsahu a dobrovolně dle § 4 odst. 4 zákona zadávací řízení nezahájil. Přitom dle § 248 odst. 2 zákona platí, že Úřad nevykonává dozor nad postupem zadavatele při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu.

VI.        ZÁVĚR

42. Po důklad­ném posouzení věci a z výše uvedené argumentace jednoznačně vyplývá, že Úřad postupoval správně a v souladu se svou dosavadní rozhodovací praxí.

43. Ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu byla přezkoumána i zákonnost napadeného usnesení, jeho věcná správnost v rozsahu vznesených námitek a současně byla přezkoumána i zákonnost postupu Úřadu, přičemž napadené usnesení bylo shledáno zákonným a věcně správným. Dospěl jsem přitom k závěru, že Úřad uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, a dostatečně odůvodnil jejich použití.

44. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem tedy dospěl k názoru, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného usnesení. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí o rozkladu.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Adresáti:

1. Správa a údržba silnic Plzeňského kraje, příspěvková organizace, Koterovská 462/162, 326 00 Plzeň

2. Applikator s. r. o., Štolcova 755/24b, 618 00 Brno

3. EKOPLANT, s. r. o., Němčice 23, 561 18 Němčice

Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/2003–75; ze dne 28. 1. 2010, č. j. 9 Afs 74/2009–103; ze dne 25. 4. 2013, č. j. 6 Ads 17/2013–25; ze dne 5. 12. 2017, č. j. 2 As 196/2016–123 nebo ze dne 11. 5. 2023, č. j. 9 As 220/2022–33.

[2] Srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, N 26/52 SbNU 247 nebo rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 2. 2019, č. j. 8 Afs 267/2017–38, dle kterého: „Přehlédnout pak nelze ani fakt, že správní orgány a soudy nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou, pokud proti tvrzení účastníka řízení postaví právní názor, v jehož konkurenci námitky jako celek neobstojí; takový postup shledal ústavně konformním i Ústavní soud (srov. nález ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. III. ÚS 989/08, a rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2015, čj. 9 As 221/2014–43).“

[3] Srov. např. rozhodnutí Úřadu ze dne 13. 11. 2020, č. j. ÚOHS-36402/2020/500/JBě; ze dne 31. 12. 2020, č. j. ÚOHS-42019/2020/521/OPi; ze dne 23. 8. 2021, č. j. ÚOHS-28435/2021/500/AIv; ze dne 8. 9. 2022, č. j. ÚOHS-31229/2022/500; ze dne 6. 3. 2024, č. j. ÚOHS-10213/2024/500; ze dne 19. 3. 2024, č. j. ÚOHS-12092/2024/500; ze dne 10. 12. 2024, č. j. ÚOHS-47600/2024/500; ze dne28. 2. 2025,č. j.ÚOHS-07837/2025/500;nebo rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 24. 11. 2021,č­. j. ÚOHS-39097/2021/161/TMi; ze dne 18. 12. 2024,č. j.ÚOHS-48966/2024/163;ze dne 21. 8. 2025, č. j.ÚOHS-31535/2025/163.

[4] Srov. Husseini, F., Bartoň, M., Kokeš, M., Kopa, M. a kol. Listina základních práv a svobod. Komentář. 1. vydání (1. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2021. K čl. 36 [Právo na soudní a jinou právní ochranu].

[5] Srov. Metodika zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, vymezující minimální standardy postupů pro naplnění principů transparentnosti a přiměřenosti procesu zadávání veřejných zakázek malého rozsahu, doporučená Ministerstvem pro místní rozvoj ČR, viz https://portal-vz.cz/wp-content/upload­s/2016/10/Meto­dika-zadavani-verejnych-zakazek-maleho-rozsahu.pdf [cit. dne 16. 9. 2026].

[6] Úřad je podle § 248 odst. 1 zákona příslušný k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona zadavatelem a k výkonu dozoru nad dodržování pravidel pro postup v zadávacím řízení nebo pro zvláštní postup podle části šesté zákona stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie zadavatelem. Dle § 248 odst. 2 zákona Úřad dozor podle odstavce 1 nevykonává nad postupem zadavatele při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu; to neplatí v případech, kdy zadavatel zahájí zadávací řízení podle § 4 odst. 4 nebo 5.

[7] Srov. rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 29. 7. 2026 č. j. 29 Af 42/2025–440, body 48. a násl.