ÚOHS-R0116/2025/VZ-38764/2025/162

Spisová značka:  ÚOHS-R0116/2025/VZ

Číslo jednací:      ÚOHS-38764/2025/162                                

Brno 9. 10. 2025

V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 17. 8. 2025 navrhovatelem

• MASTER IT Technologies, a.s., IČO 27851931, se sídlem Výstavní 1928/9, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 22. 11. 2024 Mgr. Markem Šimkou, advokátem, ev. č. ČAK 14811, IČO 01333712, se sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0415/2025/VZ, č. j. ÚOHS-28840/2025/500 ze dne 1. 8. 2025 vydanému ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy „SMLOUVA O ZVÝŠENÍ PROPUSTNOSTI KŘIŽOVATEK – ROZŠÍŘENÍ TELEMATICKÝCH SYSTÉMŮ A O POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB“ uzavřené dne 10. 4. 2025 mezi

• zadavatelem – statutární město Ostrava, IČO 00845451, se sídlem Prokešovo náměstí 1803/8, 702 00 Ostrava,
• a vybraným dodavatelem – společníci Společnosti Telematika pro Ostravu 2024, tedy společnosti VARS BRNO a.s., IČO 63481901, se sídlem Kroftova 3167/80c, 616 00 Brno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 19. 6. 2025 společností Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., IČO 28360125, se sídlem Helfertova 2040/13, 613 00 Brno, Yunex, s.r.o., IČO 09962638, se sídlem V parku 2308/8, 148 00 Praha 4, a CROSS Zlín, a.s., IČO 60715286, se sídlem Průmyslová 1395, 763 02 Zlín,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0415/2025/VZ, č. j. ÚOHS-28840/2025/500 ze dne 1. 8. 2025, 

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.               Průběh zadávacího řízení a správního řízení

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) obdržel dne 6. 6. 2025 návrh navrhovatele dle § 254 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) z téhož dne na uložení zákazu plnění smlouvy „SMLOUVA O ZVÝŠENÍ PROPUSTNOSTI KŘIŽOVATEK – ROZŠÍŘENÍ TELEMATICKÝCH SYSTÉMŮ A O POSKYTOVÁNÍ SLUŽEB“ uzavřené dne 10. 4. 2025 mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem. 

II.             Napadené rozhodnutí

2. Výrokem I rozkladem napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl tak, že návrh navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy se podle § 265 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření. Výrokem II pak Úřad rozhodl o tom, že odkladný účinek rozkladu proti napadenému rozhodnutí se nevylučuje.

3. K důvodům vydání napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že obsah námitek navrhovatele odpovídá námitkám podaným podle § 241 odst. 3 zákona. Jde tedy o námitky týkající se jiných úkonů či opomenutí zadavatele, než je stanovení zadávacích podmínek, volba druhu zadávacího řízení, režimu veřejné zakázky a postup zadavatele směřující k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení. K podání takových námitek je však oprávněn pouze účastník zadávacího řízení, což ovšem navrhovatel nebyl, neboť svoji nabídku do zadávacího řízení nepodal. Námitky, které nebyly podány oprávněnou osobou, však nemohly způsobit spuštění blokační lhůty. Zadavatel nepostupoval v rozporu se zákonem, pokud námitky navrhovatele odmítl z důvodu chybějící aktivní legitimace k jejich podání. Vzhledem k tomu, že neběžela blokační lhůta, zadavatel mohl uzavřít smlouvu s vybraným dodavatelem na plnění veřejné zakázky. Ostatní námitky navrhovatele Úřad nepovažoval za důvodné, a proto podaný návrh zamítl.

III.           Rozklad navrhovatele

4. Dne 17. 8. 2025 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 1. 8. 2025. Rozklad tedy byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

5. Navrhovatel předně namítá, že Úřad zamítl jeho návrh na základě právního názoru, že navrhovatel jako stěžovatel nebyl aktivně legitimován k podání námitek, neboť není účastníkem zadávacího řízení na veřejnou zakázku, a proto nedošlo ke spuštění běhu blokační lhůty. Dle navrhovatele je tento závěr nesprávný a hrubě odporující znění zákona a rozhodnutí založené na tomto závěru je tak nezákonné.

6. Dle navrhovatele se Úřad nedůvodně odklonil od jasného gramatického vyznění § 246 odst. 1 písm. b) a zejména písm. c) zákona, aniž by k tomu byl důvod jak z pohledu interpretace systematické, tak i účelové. Při výkladu předmětných ustanovení ovšem nebylo potřeba překonávat žádnou legislativní mezeru či nejednoznačnost. K tomu navrhovatel poukazoval, že pravidlo obsažené § 246 odst. 1 je vztaženo na všechny podané námitky, které musí splňovat jedinou zákonnou podmínku, a tou je jejich včasnost (námitky nesmí být podané opožděně). Dle jasného vyjádření zákonodárce tak pouze opožděné námitky neaktivují blokační lhůtu, všechny ostatní námitky takovou lhůtu aktivují. Úřad ovšem zcela jasně vyjádřený úmysl zákonodárce ignoroval a vyložil celou situaci zcela obráceně. Je nepřípustné výkladem doplňovat taxativní výčet výjimek z obecného pravidla v § 246 odst. 1 písm. b) a c) zákona o de facto další výjimku, a to o výjimku v případě námitek podaných potenciálně (podle názoru zadavatele) neoprávněnou osobou.

7. Navrhovatel dále poukazoval na možné negativní důsledky vydání napadeného rozhodnutí a postupu Úřadu, který navrhovatel podaným rozkladem napadá. Dle navrhovatele nelze připustit situaci, kdy zadavatelé budou dle vlastního výkladu rozhodovat o aktivní legitimaci stěžovatelů, což by jim umožnilo ignorovat běh blokační lhůty, jako tomu bylo právě v nyní řešeném případě.

8. Navrhovatel je dále přesvědčen, že Úřad věc nesprávně posoudil i ve vztahu k závěrům rozhodnutí předsedy Úřadu vydanému pod sp. zn. ÚOHS-R0198/2021/VZ a ve vztahu k závěrům rozsudku vydaného Krajským soudem v Brně dne 11. 4. 2019, pod č. j. 62 Af 69/2017–193 (dále jen „rozsudek TRADE CENTRE“). Aplikaci závěrů těchto rozhodnutí na nynější případ považuje navrhovatel za naprosto nepřípadnou. Navrhovatel je přesvědčen, že do okamžiku odmítnutí, resp. do pravomocného rozhodnutí o přezkumu jejich odmítnutí, se o námitky jedná a jednalo, a je třeba s nimi spojovat všechny zákonné náležitosti, a to včetně aktivace blokační lhůty.

Závěr rozkladu

9. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému řízení.

IV.          Řízení o rozkladu

10. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Vyjádření zadavatele k rozkladu

11. Úřad obdržel dne 25. 8. 2025 vyjádření zadavatele k podanému rozkladu. V tomto vyjádření se zadavatel zcela ztotožnil s posouzením provedeným Úřadem, neboť má ve shodě s Úřadem za to, že navrhovatel nebyl oprávněn podat námitky, a proto nemohlo dojít k aktivaci blokační lhůty. Zadavatel k tomu dále uvedl, že navrhovatel se snaží vzbudit dojem, že Úřad jej připravil o možnost bránit se proti postupu zadavatele v zadávacím řízení na veřejnou zakázkou, a dochází k destrukci celého přezkumu postupu zadavatelů. To však není pravdou, jelikož Úřad nikterak v rámci napadeného rozhodnutí navrhovateli ani nikomu jinému pro futuro možnost bránit se proti postupům zadavatelů jakkoliv neodepřel. Úřad pouze navrhovateli vysvětlil, že v případě námitek proti opomenutí zadavatele v zadávacím řízení je námitky oprávněn podat výhradně účastník zadávacího řízení, což ostatně naprosto jasně říká výklad § 241 odst. 3 zákona. Navrhovatel zcela účelově opomíjí teleologický výklad, ale i výklad logický používaný při interpretaci právních norem, jelikož je naprosto očividné, že zákonodárce z hlediska smyslu a účelu institutu blokační lhůty nezamýšlel aktivovat běh blokační lhůty, která brání uzavření smlouvy na veřejnou zakázku, i pokud zde nebude splněna podmínka pro její aktivaci, tj. zahájen proces přezkumu postupu zadavatele.

12. Závěrem zadavatel navrhl, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl. 

Stanovisko předsedy Úřadu

13. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dále byla přezkoumána rovněž správnost napadeného rozhodnutí, a to v rozsahu námitek obsažených v podaném rozkladu.

14. Předseda Úřadu po provedeném posouzení v souladu s návrhem rozkladové komise dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je zákonné a správné. V odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech uvedeny důvody, pro které nepřistoupil ke zrušení napadeného rozhodnutí.  

V.            K námitkám rozkladu

15. Předně je třeba předeslat, že námitky navrhovatele proti napadenému rozhodnutí nejsou důvodné. 

16. Ve věci spouštění blokační lhůty při podání námitek neoprávněnou osobou se Úřad opakovaně vyjádřil v tom směru, že blokační lhůta v takovém případě vůbec nezačne běžet.[1],[2] Stejné závěry pak potvrzuje i judikatura správních soudů.[3] Jistě lze přisvědčit navrhovateli i v tom, že obecně vzato nelze výše nastíněný výklad § 246 zákona opírat čistě jen o rozsudek TRADE CENTRE, neboť vertikální spolupráce, kterou rozsudek řešil, není zákonem vůbec považována za zadání veřejné zakázky, a tedy na ni ani § 246 zákona nemůže dopadat, neboť vertikální spolupráce se nachází mimo působnost zákona vymezenou v jeho § 1 písm. a). Navrhovatel však přehlíží, že krajský soud dal jasně najevo obecné východisko, že nepřípustné námitky zkrátka zákonnou blokaci neaktivují. Soud dokonce výslovně zmiňuje námitky vyloučené dle § 241 zákona. Navrhovatel pak nepředkládá žádné přesvědčivé argumenty, proč by se měla situace námitek nepřípustných z důvodu nedostatku aktivní legitimace stěžovatele lišit od situace námitek nepřípustných z důvodu, že na určitou situaci zákon vůbec nedopadá. Přezkum úkonů zadavatele, který má být uplatněním zákonné blokace zajištěn, totiž není k podaným námitkám přípustný ani v jednom z těchto případů, resp. u výjimek z pojmu zadání veřejné zakázky, jakou je právě i § 11 zákona (srov. § 2 odst. 1 zákona), je přípustný toliko v rozsahu, zda jsou podmínky takové výjimky naplněny, či nikoliv.

17. Po přezkoumání nyní projednávaného případu nebyly shledány důvody, proč by mělo být od této rozhodovací praxe ustoupeno.

18. V nyní řešeném případě navrhovatel podal zadavateli dne 19. 3. 2025 námitky proti úkonu, resp. opomenutí zadavatele v zadávacím řízení spočívajícím v nezrušení zadávacího řízení na veřejnou zakázku (dále jen „námitky“). Zadavatel podané námitky svým rozhodnutím ze dne 3. 4. 2025 dle § 245 odst. 3 písm. a) zákona v plném rozsahu odmítl, neboť nebyly podány oprávněnou osobou, a současně dle § 245 odst. 1 zákona tyto odmítl s tím, že nesouhlasil s věcným obsahem námitek. Navrhovatel dne 14. 4. 2025 podal návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, přičemž tímto dnem bylo u Úřadu zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0285/2025/VZ. Předmětné správní řízení bylo skončeno vydáním usnesení č. j. ÚOHS-17885/2025/500 ze dne 15. 5. 2025, kterým Úřad rozhodl o zastavení správního řízení podle § 257 písm. c) zákona, neboť nedošlo ke složení kauce na účet Úřadu v souladu s § 255 zákona. Zadavatel uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku dne 10. 4. 2025. Navrhovatel následně dne 6. 6. 2025 podal návrh na uložení zákazu plnění smlouvy, který je předmětem tohoto řízení. Tyto skutkové okolnosti nebyly v průběhu správního řízení rozporovány žádným z účastníků správního řízení, a proto z nich bude nadále vycházeno.

19. Základem námitek rozkladu navrhovatele je, že bez ohledu na skutečnost, zda jsou podány oprávněnou osobou či nikoliv, jejich podání spouští běh blokační lhůty. Z toho důvodu je navrhovatel přesvědčen, že zadavatel uzavřel smlouvu v rozporu se zákazem jejího uzavření dle § 246 zákona.

20. Takový výklad zákona předložený navrhovatelem však nelze přijmout. Do jisté míry lze dát navrhovateli zapravdu v tom, že pohledem gramatickým § 246 zákona skutečně vybízí k výkladu, že pro aktivaci blokační lhůty je rozhodující toliko včasnost, a nikoliv řádnost podaných námitek (tj. např. otázka aktivní legitimace stěžovatele). S ohledem na smysl a účel zákona však takovému závěru ovšem přisvědčit nelze.

21. Smyslem a účelem blokační lhůty dle § 246 písm. b), c) a d) zákona je zajistit možnost přezkumu postupu zadavatele tehdy, brojí-li proti jeho postupu stěžovatel. Takový spor má být primárně vyřešen, a nikoliv ignorován v důsledku uzavření smlouvy na veřejnou zakázku. Pokud ovšem stěžovatel nesplňuje podmínky stanovené zákonem k tomu, aby vůbec k přezkumu mohlo dojít, tedy nemá právo námitky podat, nemá ani žádný rozumný smysl zadavateli bránit v uzavření smlouvy.

22. Spatřuje-li navrhovatel snad tento smysl v tom, že i otázky aktivní legitimace mohou být složité a že není přípustné, aby možnost či nemožnost uzavřít smlouvu (a s ní i osud případného přezkumu) stála na subjektivním uvážení zadavatele v těchto otázkách (např. bod 2.24 rozkladu), nelze tomu přisvědčit. Otázky aktivní legitimace jsou typově jednoduché, svojí náročností odpovídající posouzení včasnosti námitek. Nelze tedy jakkoliv hovořit o subjektivním rozměru takového posouzení. Zadavatel zpravidla dokáže velmi snadno postavit najisto, zda je konkrétní stěžovatel oprávněn námitky podat. Tím více pak v situaci řešené ve zdejším případě, kdy jde o oprávnění podat námitky ve smyslu § 241 odst. 3 zákona, které náleží toliko účastníku zadávacího řízení. V otázce, zda je konkrétní stěžovatel účastníkem zadávacího řízení, či nikoliv, nelze o subjektivním rozměru, pomyslné „šedé zóně“ či prostoru pro libovůli snad vůbec uvažovat. Spory v této oblasti mohou vznikat maximálně v otázce, zda byla nabídka nebo žádost o účast podána včas, či nikoliv, a zda se tak stěžovatel účastníkem řízení stal, nebo nestal. Takové spory jsou však snadno řešitelné a možnost jejich vzniku může stěžovatel rozpoznat již z dokladů o podání nabídky, resp. žádosti o účast. Skýtá-li takový doklad prostor pro důvodnou pochybnost o včasnosti doručení nabídky, nebrání stěžovateli nic v tom, aby zadavateli včasnost podání nabídky, a tedy i své účastenství v podaných námitkách tvrdil a prokázal. Ostatně od odpovědného stěžovatele se to i očekává, lze-li takový spor důvodně očekávat. Výše uvedený výklad § 246 zákona tak nikterak nepřiměřeně neomezuje právo stěžovatele na přezkum úkonů zadavatele.

23. Zákon je také nutno vnímat jako celý soubor norem, které působí ve vzájemném kontextu, přičemž je nutné jej vykládat jako celek, nikoliv izolovaně, jak činí navrhovatel.

24. Navrhovatel zcela správně uvádí, že Úřad nemusel překonávat žádnou výkladovou mezeru a dovozovat novou podmínku, za které nedojde k aktivaci blokační lhůty, což ostatně Úřad ani neučinil. Úřad pouze § 246 zákona vyložil tak, že hovoří-li se v něm o námitkách, jsou tím myšleny pouze námitky souladné s právní úpravou námitek obsaženou na jiném místě zákona, tj. v jeho § 241. Úřad tedy pouze vyložil příslušná ustanovení zákona v jejich vzájemném působení a kontextu (systematický výklad), který zcela odpovídá smyslu a účelu zákona i samotného institutu námitek s ohledem na spouštění blokační lhůty (teleologický výklad). Je to naopak navrhovatel, který v zákoně hledá mezeru, kterou by mohl vyložit ve svůj prospěch a snaží se přesvědčit Úřad o správnosti svého výkladu.

25. Lze tedy uzavřít, že otázka, zda je stěžovatel oprávněn námitky podat, či nikoliv, tedy pro běh blokační lhůty dle § 246 písm. b) c) a d) zákona nepochybně rozhodující je. Není-li aktivní legitimace dána, zákonná blokace se neaktivuje, protože nemá žádný praktický význam vyčkávat s uzavřením smlouvy, když přezkum úkonů zadavatele ani proběhnout nemůže.

26. Zcela nad rámec právního posouzení je možné dodat, že navrhovateli v tomto směru nelze upřít kreativitu, s jakou se snaží hledat způsoby pro obrácený výklad zákona, než z jeho textu vyplývá při použití běžných výkladových metod, avšak souhlasit s takovým výkladem nelze. Pokud by totiž byl výklad navrhovatele připuštěn, způsobilo by to právě tu destrukci celého přezkumu zadávání veřejných zakázek v návaznosti na možnost podávat námitky zadavateli, o níž tak výmluvně ve svém rozkladu navrhovatel pojednává. V principu by připuštění výkladu navrhovatele vedlo k tomu, že by námitky aktivující blokační lhůtu zadavateli mohl podat úplně kdokoliv (a tím je myšleno skutečně naprosto neomezený okruh osob, ať už fyzických nebo právnických). Velmi nadneseně řečeno, takové námitky by mohla zadavateli podat i pomyslná „paní z Horní Dolní“ a způsobilo by to zablokování zadavatele v zadání veřejné zakázky. Takový účinek zákon námitkám podaným neoprávněnou ovšem nepřiznává.

27. Právě proto, aby nedošlo k uvedené destrukci celého systému zadávání veřejných zakázek, zákon zásadně omezuje okruh subjektů oprávněných podat zadavateli námitky. Tím je myšleno námitky, které spouští účinky předvídané zákonem, tedy i běh blokační lhůty. Takový účinek je vyhrazen pouze těm námitkám, které jsou podány oprávněnou osobou a včas. O včasnosti podání navrhovatele směrem k zadavateli není v tomto případu pochyb. Navrhovatel však nedisponoval aktivní legitimací k podání námitek, jelikož nepodal nabídku do zadávacího řízení. Pohnutky navrhovatele, proč tak neučinil, jsou v tomto ohledu zcela nepodstatné, důležitá je pouze ta skutečnost, že nabídku nepodal. V tom případě mu aktivní legitimace k podání námitek podle § 241 odst. 3 zákona nesvědčí a nesvědčila. To dále vede k tomu, že se nespustil běh blokační lhůty podle § 246 zákona.

28. V nyní řešeném případě navrhovatel tedy podal námitky nepřípustné z důvodu nedostatku aktivní legitimace. Na tom nic nemění ani polemika navrhovatele v tom směru, že zákon i takové podání, které je podáno zadavateli a označeno jako námitky, dále sám označuje jako námitky. Námitky podané neoprávněnou osobou nemohou zadavatele z podstaty věci zablokovat, neboť blokace by k zajištění účinného přezkumu nevedla, když přezkum nemá vůbec proběhnout. 

29. Důvodná proto není ani argumentace navrhovatele, že pokud zadavatel námitky odmítl, pak se jedná o námitky, které způsobují všechny zákonné účinky. K tomu je nutné uvést, že zákon vymezuje pro zadavatele postup, který spočívá pouze v odmítnutí námitek nebo v přijmutí nápravného opatření. Zde zadavatel námitky odmítl, neboť dle jeho názoru nebyly podány oprávněnou osobou. To je postup, který upravuje zákon v § 245 odst. 3 písm. a). Jiný postup tedy zadavatel ani nemohl použít. To ovšem nezpůsobuje ten účinek, že by se na podané námitky mělo hledět jako na námitky podané oprávněnou osobou, ani na takové, které způsobují spouštění běhu blokační lhůty. Na navrhovatelem podané námitky se proto pro účely § 246 zákona hledí, jako by nebyly podány, což znamená, že nemohou způsobovat tímto ustanovením předvídané účinky. Ty jsou vyhrazeny pouze takovým námitkám, které jsou podány nejen včas, ale současně také oprávněnou osobou. Argumentace navrhovatele v tomto směru je tedy nesprávná a neodpovídá smyslu a účelu institutu podání námitek dle § 241 zákona.

30. Navrhovatel v podaném rozkladu dovozoval, že pokud Úřad rozhodoval o návrhu podaném proti opominutí zadavatele, pak to mělo „poskytnout“ jím podaným námitkám aktivní legitimaci minimálně do doby konečného rozhodnutí Úřadu. Navrhovatel to dovozuje zejména z postupu Úřadu, kdy Úřad podaný návrh z takového důvodu neodmítl ani řízení nezastavil, což dle jeho přesvědčení měl v případě, že by mu nesvědčila aktivní legitimace k podání námitek.

31. K tomu je třeba předeslat, že argumentace navrhovatele není správná. V nyní řešeném případě (řízení o návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy) bylo nutné otázku aktivní legitimace k podání námitek proti nezrušení zadávacího řízení posoudit, jelikož na tomto posouzení závisela odpověď na otázku, zda došlo ke spuštění blokační lhůty. Ani toto posouzení v nynějším řízení, a ani to, že v řízení ve věci opominutí zrušit zadávací řízení tato otázka naopak posuzována nebyla, ovšem nemělo a nemohlo mít za výsledek, že aktivní legitimace navrhovateli vždy po určitou dobu (např. v době, dokud probíhá jedno nebo druhé správní řízení) svědčila, nebo nesvědčila. Aktivní legitimace totiž buď je dána již od počátku, nebo dána není (v tomto případě není).  Případné úvahy Úřadu o aktivní legitimaci v případě zastavení řízení o podaném návrhu jsou také pouze deklaratorní povahy. Pokud tedy navrhovatel v bodu 2.32 podaného rozkladu dovozuje, že mu svědčí aktivní legitimace minimálně do té doby, než bude pravomocně rozhodnuto o podaném návrhu (v této části navrhovatelem zřejmě myšleno návrhu proti opominutí zrušit zadávací řízení) a v souvislosti s takovými námitkami tedy vždy počíná běžet blokační lhůta, pak se v tomto mýlí. Jak bylo řečeno, aktivní legitimace buď u navrhovatele dána je, anebo není, podle toho pak buď způsobuje, nebo nezpůsobuje spuštění běhu blokační lhůty. V daném případě je nepochybné, že aktivní legitimace navrhovateli nesvědčí a ani nesvědčila, neboť nenaplnil podmínku stanovenou v § 241 odst. 3 zákona.

32. Za důvodnou nelze považovat ani námitku navrhovatele, že v případě nedostatku aktivní legitimace k podání námitek měl Úřad podaný návrh odmítnout případně zastavit řízení (viz bod 2.33 rozkladu). Navrhovatel v podaném rozkladu nijak nerozlišil, který návrh měl konkrétně na mysli. Pokud navrhovatel mínil podanou námitkou to, že Úřad měl zastavit řízení zahájené na návrh proti opominutí zadavatele, tak je nutné uvést, že k zastavení řízení došlo pro nesložení kauce navrhovatelem. Úřad v tomto řízení mohl rozhodnout o jeho zastavení i podle § 257 písm. h) zákona, ale činit tak nemusel, pokud nalezl jiný důvod pro zastavení řízení. Je totiž na Úřadu, z jakého důvodu rozhodne o zastavení řízení, pokud jsou dány důvody pro naplnění více skutkových podstat dle § 257 zákona. Pokud navrhovatel v tomto řízení nesložil kauci, a řízení tak bylo zastaveno z jiných procesních důvodů, tedy aniž by v něm došlo k posouzení aktivní legitimace navrhovatele k podání námitek podle § 241 odst. 3 zákona, pak to nic nevypovídá o tom, zda byl navrhovatel od počátku aktivně legitimován k podání námitek zadavateli.

33. Nad rámec uvedeného se z argumentace navrhovatele částečně jeví, že navrhovatel počítal s tím, že prakticky „beztrestně“ zahájí několik řízení, a pokud by byl návrh odmítnut nebo bylo řízení zastaveno, tak se mu minimálně část zaplacené kauce jednoduše vrátí zpět, aniž by tím riskoval finanční ztrátu v podobě propadnutí kauce. Je vhodné připomenout, že řízení ve věci sp zn. ÚOHS-S0285/2025/VZ bylo zastaveno pro nezaplacení kauce. Nabízí se zde otázka, jak asi vážně myslel navrhovatel podaný návrh za situace, kdy nezaplatil kauci, avšak s návrhem předložil doklad o zaplacení kauce z roku 2015, jak se podává z bodu 17 usnesení č. j. ÚOHS-17885/2025/500 vydaného ve zmíněné věci (z úřední činnosti je předsedovi Úřadu tato skutečnost známa). Celá situace se pak jeví tak, že jediným záměrem navrhovatele bylo nikoliv domoci se účinného přezkumu, nýbrž pouze zablokovat zadavatele v uzavření smlouvy na co nejdelší dobu. V důsledku toho, jak navrhovatel přistoupil k zahájení obou řízení, lze pochybovat o vážnosti, s jakou návrhy podával a dokresluje to jeho pohnutky k podání obou návrhů. Vše v tomto odstavci řečené je však řečeno toliko nad rámec a nejde o nosný důvod tohoto rozhodnutí o rozkladu.

34. Za důvodné dále nelze považovat ani ty námitky (zejm. bod 2.36 rozkladu), kterými navrhovatel brojil proti aplikaci závěru rozhodnutí předsedy Úřadu vydanému pod sp. zn. ÚOHS-R0198/2021/VZ, č. j. ÚOHS-01372/2022/163 ze dne 24. 1. 2022 a závěrů rozsudku „TRADE CENTRE“. K prvnímu rozhodnutí je vhodné zmínit, že v uvedeném případě bylo posouzení aktivní legitimace tamějšího stěžovatele posuzováno z pohledu, zda vůbec jde o dodavatele, a zda by tento dodavatel byl schopen dodat plnění požadované tamějším zadavatelem. Oproti tomu pak stojí nynější případ, kde zodpovězení otázky, zda byl navrhovatel aktivně legitimován k podání námitek, závisí na tom, zda byl či nebyl účastníkem zadávacího řízení. To je typově mnohem jednodušší otázka. Přesto bylo v obou případech dovozeno, že blokační lhůta se neaktivovala. K rozsudku TRADE CENTRE již bylo výše v tomto rozhodnutí o rozkladu řečeno to podstatné, a sice že i krajský soud vycházel z premisy, že neoprávněné námitky neaktivují zákonnou blokaci. Úřad se tedy k této problematice staví ve své praxi ustáleným způsobem a stejně tak postupují i správní soudy, které nyní řešenou otázku vykládají totožným způsobem. Byť navrhovatel tvrdí a snaží se dovodit odlišnosti nyní řešeného případu oproti případům řešeným rozhodovací praxí (ačkoliv v bodu 2.36 podaného rozkladu žádná konkrétní rozhodnutí neoznačuje a v bodu 2.30 označuje pouze rozhodnutí ve věci TRADE CENTRE a R0198/2021), nelze takové odlišnosti nalézt.

35. Nelze proto přisvědčit navrhovateli v tom, že by nyní řešený případ měl být posouzen a vykládán odlišně od případů, které se v podstatných znacích shodují a které byly Úřadem řešeny v minulosti, jelikož navrhovatel nepředložil nic, co by vedlo k nutnosti odchýlení se od zavedené rozhodovací praxe. A zcela účelový výklad zákona předkládaný navrhovatelem k takové zásadní změně ve směřování rozhodování Úřadu zcela jistě vést nemůže.

36. Lze proto uzavřít, že při uzavření smlouvy na veřejnou zakázku zadavateli neběžela blokační lhůta dle § 246 zákona. Zadavatel tedy již okamžikem doručení vzdání se práva podat námitky proti výběru dodavatele, které mu zaslal vybraný dodavatel (jediný účastník zadávacího řízení), jako jediný subjekt oprávněný podat kvalifikované námitky, byl oprávněn s tímto vybraným zadavatelem uzavřít smlouvu, neboť mu v tom nic nebránilo.

37. Po přezkoumání závěrů učiněných v napadeném rozhodnutí je nutné uzavřít, že tyto jsou správné a jsou zcela v souladu se zákonem. Námitky obsažené v rozkladu navrhovatele je proto třeba zásadním způsobem odmítnout.

38. Námitky navrhovatele proti posouzení provedenému Úřadem ohledně nesprávného posouzení otázky aktivní legitimace navrhovatele a otázky spouštění běhu blokační lhůty při podání námitek subjektem s nedostatkem aktivní legitimace, nejsou důvodné a napadené rozhodnutí je v tomto směru správné a zákonné.

Současně byla přezkoumána i zákonnost výroku II napadeného rozhodnutí, kterým Úřad rozhodl, že odkladný účinek rozkladu proti napadenému rozhodnutí se nevylučuje, neboť k tomu nebyly naplněny podmínky. Tento výrok lze rovněž považovat za souladný se zákonem. Navrhovatel v podaném rozkladu nevznášel proti tomuto výroku žádné námitky.

Závěr

39. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad rozhodl správně a v souladu se zákonem, nebyly shledány důvody pro změnu nebo zrušení napadeného rozhodnutí. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí a rozklad podaný proti napadenému rozhodnutí byl zamítnut.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

1. statutární město Ostrava, Prokešovo náměstí 1803/8, 702 00 Ostrava

2. Fiala, Tejkal a partneři, advokátní kancelář, s.r.o., Helfertova 2040/13, 613 00 Brno

3. Yunex, s.r.o., V parku 2308/8, 148 00 Praha 4

4. CROSS Zlín, a.s., Průmyslová 1395, 763 02 Zlín

5. Mgr. Marek Šimka, advokát, Moravské náměstí 754/13 602 00 Brno

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] K tomu srov. např rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S0042/2017/VZ-08384/2017/532/ZČa ze dne 9. 3. 2017, které se vztahovalo k úpravě stanovené v zákoně č. 137/2006 Sb. o veřejných zakázkách, v němž Úřad uvedl: „(…) je nezbytné rozlišovat dvě situace, a sice podání řádných námitek, o kterých zadavatel rozhoduje dle § 111 odst. 1 zákona, tj. podrobí je zkoumání z obsahového hlediska, přičemž jim buď vyhoví, nebo nevyhoví. V případě jejich nevyhovění bude aktivována blokační lhůta ve s myslu § 111 odst. 5 zákona. V situaci, kdy jsou námitky podány neoprávněnou osobou, o kterých zadavatel vůbec nerozhoduje ve smyslu § 111 odst. 1 zákona, blokační lhůta, ve které nesmí dojít k uzavření smlouvy, nezačne vůbec běžet. V této souvislosti lze odkázat taktéž na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-S501/2014/VZ-18027/2014/542/JVo ze dne 26. 8. 2014, ve kterém Úřad stejný závěr učinil vzhledem k námitkám podaným opožděně, přičemž lze konstatovat, že pokud se blokační lhůta neaktivuje v případě podání opožděných námitek, nedochází k její aktivaci logicky ani v souvislosti s námitkami podanými neoprávněnou osobou; v obou případech se jedná o námitky, které nesplňují některou z jejich zákonných náležitostí, přičemž v případě námitek podaných neoprávněnou osobou je situace o to více zřejmá, neboť v tomto případě se vůbec nejedná o námitky podle zákona“

[2] Dále lze odkázat na rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 7. 4. 2021 č. j. ÚOHS-09721/2021/162/HSc. V tomto případě Úřad, jakož i předseda Úřadu aktivní legitimaci stěžovatele k podání námitek posuzovali a nepovažovali ji tedy za nerozhodnou v otázce běhu blokační lhůty.

[3] Lze odkázat např. na závěry uvedené v rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 11. 4. 2019, č. j. 62 Af 69/2017: „Je-li běh tzv. blokační lhůty podle § 246 odst. 1 písm. b) ZZVZ vázán na podání námitek, musí se jednat o oprávněné podaní námitek, nikoli tedy vyloučené na základě § 241 ZZVZ. Nemožnost podat námitky v nyní posuzované věci, a tím nesplnění hypotézy pro aktivaci tzv. blokační lhůty, je vůlí zákonodárce (…)“