ÚOHS-S0255/2025/VZ-19824/2025/500

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 a § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) citovaného zákona obviněným

• Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 15. 7. 2024 společností Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář, IČO 25628470, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1

v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „Hardwarové a softwarové prostředí pro sdílení informací a dat územního plánování“ v jednacím řízení bez uveřejnění, jehož oznámení o výsledku bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 8. 3. 2024 pod ev. č. Z2024–010357, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 8. 3. 2024 pod ev. č. 143043–2024,

rozhodl takto

I.

Obviněný – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 55 citovaného zákona, když veřejnou zakázku „Hardwarové a softwarové prostředí pro sdílení informací a dat územního plánování“ zadanou v jednacím řízení bez uveřejnění, jehož oznámení o výsledku zadávacího řízení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 8. 3. 2024 pod ev. č. Z2024–010357, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 8. 3. 2024 pod ev. č. 143043–2024, zadal v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by pro její zadání byly splněny podmínky k použití tohoto druhu zadávacího řízení stanovené v citovaném zákoně, když obviněný použil pro zadání citované veřejné zakázky jednací řízení bez uveřejnění s odkazem na § 63 odst. 5 citovaného zákona, tj. z důvodu, že postup v jednacím řízení bez uveřejnění byl nezbytný v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nezpůsobil, ačkoliv jmenovaný obviněný vznik krajně naléhavé okolnosti způsobil sám tím, že v předchozím zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Národní geoportál územního plánování“ zadávanou v řízení se soutěžním dialogem, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 20. 10. 2021 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 10. 2021 pod ev. č. Z2021– 038759, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. 10. 2021 pod ev. č. 541896–2021, ve znění pozdějších oprav, činil časové prodlevy, jejichž důvodnost obviněný neprokázal a které ve svém důsledku zapříčinily, že obviněný nebyl schopný v zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Národní geoportál územního plánování“ uzavřít smlouvy, které by zajišťovaly dodání a zprovoznění Národního geoportálu územního plánování k datu 1. 7. 2024, jak předpokládá zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele a dne 15. 2. 2024 uzavřel s vybraným dodavatelem – společnostmi SEVITECH CZ s.r.o., IČO 07081561, se sídlem Na strži 2102/61a, 140 00 Praha 4 a SYNCHRONIX, a.s., IČO 31605052, se sídlem Kalinčiakova 33, 831 04 Bratislava, Slovenská republika – smlouvu s názvem „SMLOUVA O IMPLEMENTAČNÍM PROJEKTU, VÝVOJI A IMPLEMENTACI NÁRODNÍHO GEOPORTÁLU ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ“, smlouvu s názvem „SMLOUVA NA DODÁVKU HARDWARE INFRASTRUKTURY NÁRODNÍHO GEOPORTÁLU ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ“ a smlouvu s názvem „SMLOUVA O ÚDRŽBĚ, PODPOŘE A ROZVOJI NÁRODNÍHO GEOPORTÁLU ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ“.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí se obviněnému – Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 200 000 Kč (dvě sta tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

III.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů, se obviněnému – Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha – ukládá

uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč (dva tisíce pět set korun českých)

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I.             K POSTUPU OBVINĚNÉHO PŘI ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÉ ZAKÁZKY

1. Obviněný – Česká republika – Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 66002222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha 1, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 15. 7. 2024 společností Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář, IČO 25628470, se sídlem Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1 (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“) zahájil dne 15. 2. 2024 odesláním Výzvy k podpisu smlouvy z téhož dne jednací řízení bez uveřejnění (dále jen „výzva k podpisu smlouvy“) za účelem zadání veřejné zakázky „Hardwarové a softwarové prostředí pro sdílení informací a dat územního plánování“ (dále jen „zadávací řízení“ nebo „veřejná zakázka“).

2. Podle čl. 3 výzvy k podpisu smlouvy je předmětem veřejné zakázky vytvoření nového informačního systému Národního geoportálu územního plánování (dále jen „NGÚP“) a zajištění provozu, podpory a rozvoje vytvořeného informačního systému, a to v jeho minimální části nezbytné pro splnění požadavků stavebního zákona.

3. Dne 15. 2. 2024 uzavřel obviněný s vybraným dodavatelem – společnostmi SEVITECH CZ s.r.o., IČO 07081561, se sídlem Na strži 2102/61a, 140 00 Praha 4 a SYNCHRONIX, a.s., IČO 31605052, se sídlem Kalinčiakova 33, 831 04 Bratislava, Slovenská republika (dále jen „vybraný dodavatel“) – smlouvu s názvem „SMLOUVA O IMPLEMENTAČNÍM PROJEKTU, VÝVOJI A IMPLEMENTACI NÁRODNÍHO GEOPORTÁLU ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ“ (dále jen „smlouva o dílo“), smlouvu s názvem „SMLOUVA NA DODÁVKU HARDWARE INFRASTRUKTURY NÁRODNÍHO GEOPORTÁLU ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ“ (dále jen „smlouva na HW“) a smlouvu s názvem „SMLOUVA O ÚDRŽBĚ, PODPOŘE A ROZVOJI NÁRODNÍHO GEOPORTÁLU ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ“ (dále jen „servisní smlouva“).

4. Dne 8. 3. 2024 bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno oznámení o výsledku zadávacího řízení pod ev. č. Z2024–010357 (dále jen „oznámení o výsledku zadávacího řízení“). Tentýž den bylo oznámení o výsledku zadávacího řízení uveřejněno v Úředním věstníku Evropské unie pod ev. č. 143043–2024.

II.           POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

5. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, jakož i k projednávání přestupků podle tohoto zákona, obdržel dne 12. 3. 2023 podání ze dne 11. 3. 2024, jehož obsahem byl návrh na uložení zákazu plnění smlouvy o dílo, na základě kterého bylo Úřadem zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0230/2024/VZ, a návrh na uložení zákazu plnění smlouvy na HW, na základě kterého bylo Úřadem zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0231/2024/VZ.

6. Usnesením ze dne 29. 4. 2024 byla výše uvedená správní řízení spojena do společného správního řízení nadále vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0230/2024/VZ.

7. Dne 4. 6. 2024 Úřad vydal usnesení, kterým společné správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0230/2024/VZ podle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zastavil, neboť žádosti navrhovatele, tj. návrh na uložení zákazu plnění smlouvy o dílo a návrh na uložení zákazu plnění smlouvy na HW se staly zjevně bezpředmětné. Citované usnesení nabylo právní moci dne 20. 6. 2024.

8. V podání ze dne 11. 3. 2024 je uvedeno, že pokud by Úřad neuložil obviněnému zákaz plnění smlouvy o dílo a zákaz plnění smlouvy na HW, má Úřad tento návrh vnímat jako podnět k zahájení řízení o přestupku, kterého se obviněný dopustil uzavřením smluv v jednacím řízení bez uveřejnění, aniž by pro to byly splněny zákonné podmínky.

9. Vzhledem k výše uvedenému Úřad podání ze dne 11. 3. 2024 posoudil jako podnět k prošetření postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky. Jelikož obsahem podání ze dne 11. 3. 2024 byl návrh navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy o dílo a návrh navrhovatele na uložení zákazu plnění smlouvy na HW, avšak z podání ze dne 11. 3. 2024 zároveň plyne, že dne 15. 2. 2024 obviněný uzavřel s vybraným dodavatelem rovněž servisní smlouvu, byla předmětem šetření Úřadu rovněž servisní smlouva.

Skutečnosti zjištěné v rámci správního řízení ÚOHS-S0230/2024/VZ a ÚOHS-S0231/2024/VZ

Vyjádření obviněného ze dne 22. 3. 2024

10. Dne 22. 3. 2024 obdržel Úřad vyjádření obviněného z téhož dne k návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy o dílo a zákazu plnění smlouvy na HW.

11. Ohledně oprávněnosti zadání veřejné zakázky v jednacím řízení bez uveřejnění (dále jen „JŘBU“) obviněný ve svém vyjádření ze dne 22. 3. 2024 uvedl následující.

12. Veřejná zakázka byla dle obviněného zadána v JŘBU v důsledku existence krajně naléhavé okolnosti, za kterou obviněný považoval skutečnost, že se neodvratně blížilo faktické nabytí účinnosti zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „nový stavební zákon“) v oblasti územního plánování dle § 334a odst. 1 a 2 nového stavebního zákona, tj. 1. červenec 2024, přičemž poptávaný předmět plnění veřejné zakázky byl s touto skutečností nezbytně spojen.

13. Obviněnému bylo dle jeho vyjádření vzhledem k tomu, že zadávací podmínky veřejné zakázky „Národní geoportál územního plánování“ zadávané v řízení se soutěžním dialogem, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 20. 10. 2021 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 10. 2021 pod ev. č. Z2021– 038759, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 25. 10. 2021 pod ev. č. 541896–2021, ve znění pozdějších oprav (dále jen „VZ NGÚP“) byly napadeny návrhem na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, zřejmé, že již nelze očekávat zajištění funkčnosti NGÚP v řízení se soutěžním dialogem a že již nelze zvažovat ani využití jiného otevřenějšího druhu zadávacího řízení. Obviněný uvedl, že z tohoto důvodu přistoupil k zahájení JŘBU. Využití jakéhokoliv jiného druhu zadávacího řízení by dle obviněného vedlo k výběru dodavatele až po faktickém nabytí účinnosti nového stavebního zákona v oblasti územního plánování dle § 334 odst. 1 a 2 nového stavebního zákona.

14. NGÚP podle obviněného umožňuje zejména (a) zveřejnění výstupů z územně plánovací činnosti, (b) zabezpečení přístupu k evidenci územně plánovací činnosti, © sledování postupu pořizování územně plánovací dokumentace, (d) poskytování prostorových dat k plánovanému využití území, (e) zpřístupňování a poskytování dalších dat, která souvisí s územním plánováním a územním rozvojem a která určí ministerstvo, a (f) další činnosti vyplývající z nového stavebního zákona nebo jeho prováděcích právních předpisů. Podle obviněného dojde díky tomuto informačnímu systému ke komplexní digitalizaci celé agendy územního plánování a standardizaci územních plánů.

15. Smlouvy uzavřené v JŘBU měly dle obviněného vést k vybudování NGÚP a tím ke splnění povinnosti obviněného zajistit fungování státu, které mu ukládá právní řád ČR. Obviněný uvedl, že vzhledem ke skutečnosti, že NGÚP je prvním informačním systémem svého druhu, který má fungovat na celostátní úrovni, neměl obviněný k dispozici žádné jiné řešení či náhradu. Potřeba NGÚP dle obviněného vyplývala z nového stavebního zákona a jeho neexistence či nefunkčnost k datu 1. 7. 2024 by představovala nejen významné znepřehlednění a potenciálně paralýzu celého procesu územního plánování, ale i paralýzu územního a stavebního řízení. Obviněný je přesvědčen, že bez tohoto informačního systému by nebylo možné od 1. července 2024 provádět územní plánování. Pro oblast územního plánování nebylo dle obviněného v novém stavebním zákoně účinném do 1. 7. 2024 stanoveno jakékoliv přechodné období umožňující postup stavebních úřadů, dotčených orgánů, zadavatelů územně plánovací dokumentace a jejich pořizovatelů tzv. „postaru“, tedy mimo NGÚP.

16. Dále obviněný uvedl, že s funkčností NGÚP od 1. 7. 2024 počítal nový stavební zákon rovněž z pohledu zachování platnosti stavebních uzávěr, k tomu obviněný odkázal na § 326 odst. 2 nového stavebního zákona. Obdobně dle obviněného počítal s funkčností NGÚP od 1. 7. 2024 nový stavební zákon i v ustanovení § 316 odst. 5, dle kterého se má v NGÚP zveřejnit seznam oprávněných investorů do 6 měsíců od nabytí účinnosti nového stavebního zákona. Podle obviněného bylo zajištění funkčnosti NGÚP od 1. 7. 2024 nezbytné rovněž z následujících důvodů:

-          v procesu prověření územní studie ve smyslu ustanovení § 69 nového stavebního zákona se předpokládá, že pořizovatel územní studie předmětnou územní studii vloží právě do NGÚP,

-          v procesu vydávání územně plánovací dokumentace se ve smyslu ustanovení § 105 nového stavebního zákona předpokládá, že její pořizovatel následně zajistí její vložení do NGÚP,

-          změny územně plánovací dokumentace má pořizovatel ve smyslu ustanovení § 108 nového stavebního zákona vkládat do NGÚP, přičemž s vložením do NGÚP je spojeno oznámení změny územně plánovací dokumentace prostřednictvím veřejného vyhlášení.

17. Podle obviněného bylo zajištění funkčnosti NGÚP od 1. 7. 2024 nezbytné pro samotné uveřejnění územně plánovací dokumentace, kdy je na uveřejnění územně plánovací dokumentace v NGÚP od 1. 7. 2024 navázána pro dotčené osoby, dotčené orgány a širokou veřejnost možnost seznámit se s jejím obsahem tak, aby se tyto osoby mohly zapojit do procesů územního plánování.

18. Obviněný shrnuje, že pokud by nedošlo ke zprovoznění NGÚP, nastalo by ochromení procesu územního plánování i ochromení stavebního a územního řízení a došlo by k dalšímu zpomalení v důsledku neujasněných postupů při provádění úkonů na straně stavebníků či příslušných stavebních úřadů. 

19. Obviněný dále uvedl, že podle § 196 nového stavebního zákona činí lhůty pro vydání rozhodnutí o žádosti 30 až 60 dnů a mohou být za daných okolností prodlouženy nejvýše o 30 nebo 60 dnů. Podle obviněného by v případě neprovedení digitalizace nebylo možné vzhledem k běžným dobám trvání stavebních řízení za stávajícího stavu (stavu před 1. 7. 2024 – pozn. Úřadu) očekávat dodržování stanovených lhůt, což by dle obviněného mohlo vést ke zvýšení rizika spojeného s uplatňováním nároku stavebníků na náklady vzniklé újmy proti České republice. 

20. Podle obviněného by nevčasné provedení, resp. neprovedení digitalizace v oblasti územního plánování (tj. nevytvoření NGÚP) vedlo k porušení nového stavebního zákona a představovalo by rovněž rozpor se zákonem č. 12/2020 Sb., o právu na digitální služby a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Zároveň by dle zadavatele došlo k ohrožení či přímo znemožnění realizovat základní potřeby obyvatel České republiky i v ní působících ekonomických subjektů.

21. K průběhu zadávacího řízení na VZ NGÚP obviněný uvedl následující. Stavební zákon byl dle obviněného ve své první verzi schválen dne 13. 7. 2021. Dne 25. 10. 2021 obviněný dle svého vyjádření zahájil zadávací řízení na VZ NGÚP. Obviněný je přesvědčen, že zadávací řízení na VZ NGÚP zahájil v dostatečném předstihu, aby případná zdržení (např. v důsledku podání žádostí o vysvětlení či doplnění zadávací dokumentace nebo v důsledku zahájení správního řízení před Úřadem) neohrozila včasnou realizaci NGÚP. Dne 4. 1. 2022 měl obviněný obdržet námitky proti zadávacím podmínkám, které následně v celém rozsahu odmítl. Dne 28. 1. 2022 obviněný dle svého vyjádření obdržel návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele Úřadem. Obviněný uvedl, že Úřad v předmětném správním řízení rozhodl dne 26. 7. 2022 tak, že předmětný návrh zamítl. Podle obviněného nabylo toto rozhodnutí právní moci dne 11. 8. 2022.

22. Dále obviněný uvedl, že dne 1. 7. 2023 nabyla účinnosti novela zákona č. 152/2023 Sb., kterým se mění zákon č. 283/2021., stavební zákon, ve znění zákona č. 195/2022., a některé další související zákony (dále jen „novela stavebního zákona“). Podle obviněného si novela stavebního zákona vyžádala zcela zásadní změny v architektuře jednotlivých informačních systémů. Obviněný uvedl, že bylo nutné provést důkladnou analýzu a vyhodnocení, zda bude mít novela stavebního zákona vliv na předmět plnění VZ NGÚP. Závěrem této analýzy bylo, že změny architektury NGÚP je možné docílit v průběhu soutěžního dialogu, neboť tato architektura je řešena v rámci jednoho zadávacího řízení. Podle obviněného však bylo nutné v průběhu zadávacího řízení na VZ NGÚP přepracovat technickou specifikaci VZ NGÚP. Nová architektura informačních systémů byla dle obviněného předložena ke schválení OHA, který
k ní vyjádřil souhlasné stanovisko v polovině listopadu 2022.

23. Dále obviněný k průběhu zadávacího řízení na VZ NGÚP uvedl, že v květnu 2023 provedl vyhodnocení a obodování žádostí o účast za účelem snížení počtu účastníků. Podle svého vyjádření obviněný dne 21. 6. 2023 vyzval tři účastníky zadávacího řízení k účasti v dialogové fázi. Dialogová fáze dle obviněného trvala více jak 6 měsíců, kdy se uskutečnilo celkem 9 jednání, při nichž bylo diskutováno vhodné nastavení parametrů VZ NGÚP, včetně smluvních podmínek. Podle obviněného byla dne 5. 1. 2024 účastníkům zadávacího řízení odeslána výzva k podání nabídky. Obviněný uvedl, že dne 26. 1. 2024 podal jeden z účastníků zadávacího řízení námitky proti zadávacím podmínkám VZ NGÚP, které obviněný odmítl. Následně tento účastník podal k Úřadu návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele. Obviněný uvedl, že ke dni vyhotovení tohoto vyjádření nebylo v předmětném správním řízení doposud rozhodnuto. Podle obviněného byly námitky podány rovněž v rámci VZ NGÚP, a to námitky proti výběru dodavatele. Podle vyjádření obviněného mu byl dne 21. 2. 2024 doručen také podnět k zahájení správního řízení z moci úřední. Obviněný k tomu uvedl, že ke dni vyhotovení tohoto vyjádření nebylo Úřadem deklarováno jakékoliv pochybení, kterého by se obviněný v souvislosti se zadáváním VZ NGÚP dopustil.

24. Obviněný k nepředvídatel­nosti krajně naléhavé okolnosti shrnul, že nemohl předvídat vývoj a výsledek legislativního procesu, kdy v průběhu zadávacího řízení na VZ NGÚP došlo k novelizaci stavebního zákona, která si vyžádala novou architekturu informačních systémů a přepracování technické specifikace VZ NGÚP. Obviněný je přesvědčen, že existenci krajně naléhavé okolnosti nemohl předvídat, a je tak splněna podmínka nepředvídatelnosti existence krajně naléhavé okolnosti pro zákonné užití JŘBU.

25. Obviněný je přesvědčen, že nelze vymezit přesný časový rozvrh zadávacího řízení, které je navíc zadávacím řízením se soutěžním dialogem, jelikož v průběhu zadávacího řízení může docházet k okolnostem, které mohou jednotlivé fáze zadávacího řízení prodloužit nebo naopak zkrátit. Jednou takovou okolností byla dle obviněného v šetřeném případě skutečnost, že od ledna 2022 do srpna 2022 probíhalo před Úřadem správní řízení, která dle obviněného prodloužila celé zadávací řízení na VZ NGÚP o 8 měsíců oproti předpokladu. Obviněný uvedl, že nepovažoval za vhodné během probíhajícího správního řízení o zákonnosti jeho postupu činit v zadávacím řízení na VZ NGÚP jakékoliv navazující kroky, a to i s ohledem na povinnost postupovat rozpočtově odpovědně ve smyslu administrativních nákladů spojených s realizací zadávacího řízení. Podle obviněného poté následovaly další okolnosti, které nemohl předvídat nebo jakkoliv ovlivnit a které ani nezavinil.

26. Obviněný nesouhlasí s tvrzením, že by si časovou tíseň, ve které se ocitl, způsobil sám svou vinou. Podle obviněného bylo zadávací řízení na VZ NGÚP zahájeno ihned poté, co vstoupil v platnost nový stavební zákon. Obviněný je navíc přesvědčen, že nemohl předvídat změny, ke kterým došlo v důsledku novelizace stavebního zákona v průběhu zadávacího řízení na VZ NGÚP.

27. Obviněný uvedl, že s ohledem na skutečnost, že příprava a vývoj NGÚP musely co nejdříve započít a že do faktické účinnosti nového stavebního zákona v oblasti územního plánování dle § 334 odst. 1 a 2 nového stavebního zákona zbývalo jen 5 měsíců, rozhodl se uzavřít smlouvy s vybraným dodavatelem v JŘBU.

28. Obviněný se dle svého vyjádření rozhodl pro uzavření smluv v JŘBU i s ohledem na zákonné lhůty jiných otevřenějších druhů zadávacího řízení. I v případě bezproblémového průběhu otevřeného řízení by nebylo dle obviněného možné počítat s jeho ukončením dříve než v dubnu 2024. Vzhledem k dosavadnímu postupu dodavatelů (četné žádosti dle § 98 zákona, námitky, návrhy k Úřadu) by však dle obviněného k jeho reálnému ukončení došlo koncem první poloviny nebo až v průběhu druhé poloviny roku 2024, kdy už měl být NGÚP v provozu.

29. Dále obviněný uvedl, že v důsledku extrémní časové tísně, ve které se bez své viny ocitl, byl v rámci JŘBU osloven pouze dodavatel, který byl vybrán v zadávacím řízení na VZ NGÚP, tedy vybraný dodavatel. Jen takový postup dle obviněného zajišťoval, že NGÚP bude spuštěn k 1. 7. 2024.

30. Obviněný shrnul, že vzhledem k extrémní časové tísni, ve které se bez své viny ocitl, nemohl dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním, a jsou tak splněny podmínky pro zákonné použití JŘBU spočívající v existenci časové tísně a nezavinění existence krajně naléhavé okolnosti.

31. Obviněný je vzhledem k výše uvedenému přesvědčen, že kumulativně naplnil veškeré předpoklady pro zadání veřejné zakázky v JŘBU v souladu s § 63 odst. 5 zákona.

Sdělení obviněného ze dne 24. 4. 2024

32. Usneseními ze dne 8. 4. 2024 Úřad obviněnému stanovil lhůtu ke sdělení požadovaných informací. Dne 24. 4. 2024 Úřad obdržel sdělení obviněného z téhož dne.

33. Na výzvu Úřadu, aby obviněný sdělil, z jakého důvodu přistoupil v rámci zadávacího řízení na VZ NGÚP k vyhodnocení a obodování žádostí o účast za účelem snížení počtu účastníků až v květnu roku 2023 a následně k odeslání výzvy k účasti v soutěžním dialogu až dne 21. 6. 2023, když posouzení žádostí o účast bylo ukončeno již dne 7. 3. 2022 a souhlasné stanovisko Odboru hlavního architekta eGovernmentu (dále jen „OHA“) s novou architekturou bylo vydáno již v polovině listopadu 2022, obviněný uvedl, že před květnem 2023 proběhla v zadávacím řízení řada úkonů, které měly či mohly mít vliv na následný postup obviněného, a současně se dle obviněného i mimo zadávací řízení vyskytly události, na základě kterých obviněný musel zvážit další postup v zadávacím řízení. Obviněný musel dle svého vyjádření tyto úkony a události nejprve vyhodnotit, aby jim byl schopen přizpůsobit následný postup v zadávacím řízení.

34. Jako skutečnost, na základě které musel obviněný dle svého vyjádření zvážit další postup v zadávacím řízení, obviněný uvedl podání návrhu společnosti Unicorn Systém a.s. na přezkoumání úkonů zadavatele. Obviněný je přesvědčen, že v období mezi 8. březnem 2022 (kdy Úřad vydal předběžné opatření, kterým obviněnému uložil zákaz uzavřít v zadávacím řízení na VZ NGÚP smlouvu) a 11. srpnem 2022 (kdy nabylo právní moci rozhodnutí Úřadu, kterým bylo správní řízení vedené na základě předmětného návrhu ukončeno) nemohl vzhledem k nejistotě ohledně výsledku tohoto správního řízení a vydanému předběžnému opatření pokračovat v zadávacím řízení na VZ NGÚP.

35. Jako druhou skutečnost, na základě které musel obviněný dle svého vyjádření zvážit další postup v zadávacím řízení, obviněný uvedl, že na základě nových poznatků muselo dojít k zásadnímu přepracování celé architektury řešení digitalizace stavebního řízení a územního plánování. Obviněný k tomu uvedl, že v průběhu správního řízení na přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání VZ NGÚP a v průběhu jiného správního řízení bylo zjištěno, že architektura celého řešení digitalizace stavebního řízení a územního plánování neodpovídá potřebám agendy stavebního řízení a územního plánování. Obviněný uvedl, že informační systém, který v té době dosud nebyl technicky specifikován a jehož architektura byla schválena až v roce 2022 – informační systém stavebního řízení (dále jen „ISSŘ“) – se ukázal neslučitelný s výsledkem plynoucím z koncepce již probíhajících tří samostatných zadávacích řízení se soutěžním dialogem zahájených dne 8. 10. 2021. Podle obviněného je ISSŘ klíčový a stěžejní systém pro celou digitalizaci stavebního řízení. Během zahájení prací na specifikaci ISSŘ, které časově spadalo do období květen–červen 2022, došlo dle obviněného k zásadním zjištěním, které vedla k revizi dosavadní koncepce naplnění účelu nového stavebního zákona, a k závěru, že vedení 3 oddělených zadávacích řízení pro zajištění dílčích, ale vzájemně propojených informačních systémů pro digitalizaci stavebních řízení, představuje neúčelný a nehospodárný postup, jelikož výsledku předvídaného novým stavebním zákonem je možné dosáhnout podstatně jednodušším a mnohonásobně úspornějším způsobem. V návaznosti na tato zjištění obviněný dle svého vyjádření započal s přípravou změněné technické specifikace – nové architektury. Nová architektura byla dle obviněného předložena ke schválení OHA, který k ní vyjádřil souhlasné stanovisko v polovině listopadu 2022. Přepracování architektury digitalizace stavebního řízení mělo dle obviněného zásadní vliv na finální podobu architektury digitalizace územního plánování, tj. NGÚP, neboť došlo k jejímu vyčlenění z původně jedné architektury, resp. došlo k rozdělení na architekturu digitalizace stavebního řízení a architekturu NGÚP.

36. Jako třetí skutečnost, na základě které musel obviněný dle svého vyjádření zvážit další postup v zadávacím řízení, obviněný uvedl, že musel opakovaně soutěžit dodavatele na poskytování služeb právního poradenství a administraci soutěžního dialogu. Původní dodavatel těchto služeb dle obviněného ohlásil po obdržení spisu střet zájmů a obviněný tak musel od smlouvy odstoupit. Dne 19. 4. 2023 obviněný dle svého vyjádření uzavřel smlouvu na poskytování služeb právního poradenství v oblasti digitalizace územního plánování se společností ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o. a následně pokračoval v zadávacím řízení na VZ NGÚP. 

37. Na dotaz Úřadu, zda mělo posouzení OHA nějaký vliv na posouzení žádostí o účast za účelem snížení počtu účastníků zadávacího řízení na VZ NGÚP, obviněný uvedl, že posouzení OHA vliv na posouzení žádostí o účast za účelem snížení počtu účastníků zadávacího řízení na VZ NGÚP nemělo.

38. K výzvě Úřadu, aby obviněný zaslal výstupy z analýzy a vyhodnocení vlivu novely stavebního zákona na předmět plnění VZ NGÚP, obviněný uvedl, že nedisponuje žádnými formalizovanými výstupy z analýzy a vyhodnocení vlivu novely stavebního zákona na předmět plnění VZ NGÚP a že ke zhodnocení dopadu novely stavebního zákona na předmět plnění VZ NGÚP docházelo „za pochodu“ tak, že byly přijaté změny propisovány přímo do zadávacích podmínek. Dále obviněný uvedl, že po celou dobu trvání legislativního procesu novely stavebního zákona vyhodnocoval, zda se tato novela může VZ NGÚP dotknout, a to včetně předkládaných pozměňovacích návrhů k novele stavebního zákona. Podle svého vyjádření byl obviněný v neustálé nejistotě, v jakém znění bude novela stavebního zákona přijata, a nemohl tak v zadávacím řízení na VZ NGÚP pokračovat, neboť novela stavebního zákona byla způsobilá zásadně ovlivnit zadávací řízení na VZ NGÚP.

39. Na výzvu Úřadu, aby obviněný sdělil, k jakým konkrétním změnám v rámci zadávacího řízení na VZ NGÚP došlo v technické specifikaci předmětné veřejné zakázky v důsledku novely stavebního zákona, obviněný uvedl, že v souvislosti s rozdělením architektur na architekturu digitalizace stavebního řízení a architekturu NGÚP a v souvislosti s novelou stavebního zákona došlo k zásadní úpravě technických specifikací. Podle obviněného byl NGÚP nově koncipován jako zcela nezávislý informační systém na řešení digitalizace stavebního řízení (tzv. modulární koncepce). Dále obviněný uvedl, že NGÚP oproti původní koncepci nesdílí s ostatními informačními systémy žádné infrastrukturní prvky, včetně úložišť veškerých dat, a že NGÚP nesdílí s ostatními informačními systémy uživatelské rozhraní ani služby podpory nebo bezpečnostního monitorování, což se dle obviněného rovněž odrazilo v přepracované technické specifikaci. Dále byl dle obviněného v rámci technické specifikace doplněn detailní popis architektury NGÚP, byla vytvořena nová funkční schémata a doplněny textové části technické specifikace NGÚP. Změny dle obviněného spočívaly i v principech technologického postupu. Dále byly dle obviněného odstraněny zastaralé informace o digitalizaci stavebního řízení a dokumentech, kterých již nebylo třeba pro realizaci NGÚP. Podle obviněného byl NGÚP nově navržen tak, aby byl schopen odbavit velké množství uživatelů, měl responzivní design a plnohodnotný přístup přes webové rozhraní (z PC, tabletů, mobilních zařízení apod.).

40. Ohledně změn v technické specifikaci VZ NGÚP vlivem novely stavebního zákona obviněný uvedl, že novela přinesla řadu úprav zaměřených na zjednodušení a zrychlení stavebních řízení, zlepšení průhlednosti procesů, a na lepší integraci technologických nástrojů do plánovacích a stavebních procedur. Tyto změny obviněný shrnul do následujících bodů:

a)      Zjednodušení administrativy: Změny směřovaly ke snížení byrokratické zátěže spojené se zahajováním, průběhem a finalizací stavebních projektů. To zahrnovalo například zjednodušení požadavků na dokumentaci a informace potřebné k získání stavebních povolení.

b)      Zrychlení stavebního řízení: Novela stavebního zákona směřovala ke zkrácení lhůt pro vyřízení stavebních řízení a povolení. Cílem bylo urychlit proces od podání žádosti po zahájení stavby.

c)      Digitalizace procesů: Novela stavebního zákona podporovala další a větší využívání digitálních nástrojů a platforem, jako jsou právě NGÚP a elektronické databáze, které měly zvýšit efektivitu plánování a povolování staveb. Toto mělo zahrnovat i lepší integraci prostorových a urbanistických dat.

d)      Integrace a koordinace různých orgánů: Novela stavebního zákona usilovala o lepší koordinaci mezi různými státními a místními orgány, které se podílejí na stavebních a plánovacích procesech, aby byly procesy efektivnější a méně náchylné ke zdržením.

e)      Transparentnost a veřejná kontrola: Novela stavebního zákona zavedla opatření pro zvýšení transparentnosti stavebních řízení a zlepšení možností pro veřejnou kontrolu a zapojení do procesů plánování a schvalování staveb.

41. Na výzvu Úřadu, aby obviněný sdělil, kdy bylo zahájeno přepracování technické specifikace VZ NGÚP v důsledku novely stavebního zákona, jak dlouho toto přepracování trvalo a kdy bylo přijato finální znění technické specifikace VZ NGÚP, obviněný uvedl, že přepracování technické specifikace VZ NGÚP zahájil po schválení nové architektury digitalizace stavebního řízení a potvrzení ze strany OHA, že nová architektura digitalizace stavebního řízení odpovídá ve všech ohledech požadavkům OHA, tj. v polovině listopadu roku 2022. Podle obviněného probíhalo přepracování technické specifikace od poloviny listopadu 2022 do 20. 6. 2023, kdy bylo přijato nové znění technické specifikace VZ NGÚP.

42. Na výzvu Úřadu, aby obviněný zaslal souhlasné stanovisko OHA s novou architekturou informačních systémů vztahujícího se k NGÚP a aby zaslal žádost o toto stanovisko s vyznačením částí, které se týkají NGÚP, obviněný uvedl, že v současné době nedisponuje požadovanými dokumenty. Podle svého vyjádření obviněný komunikuje ohledně vydání souhlasného vyjádření s novou architekturou informačního systému vztahující se k NGÚP s OHA tak, aby formulář žádosti o souhlasné stanovisko byl bezvadný a souhlasné vyjádření OHA bylo vydáno v co nejkratší době. Obviněný dále upozornil na to, že souhlasné vyjádření OHA je nutné mít k dispozici až v době, kdy bude NGÚP spuštěn do provozu, a že žádost o toto stanovisko bude podána po akceptaci implementačního projektu dle smlouvy o dílo.

Odborná stanoviska MMR ze dne 24. 4. 2024

43. Dne 11. 4. 2024 Úřad požádal Ministerstvo pro místní rozvoj, IČO 6600222, se sídlem Staroměstské náměstí 932/6, 110 00 Praha (dále jen „MMR“) jakožto ústřední orgán státní správy, jenž vykonává státní správu na úseku územního plánování, územního rozhodování a stavebního řádu, o odborné stanovisko spočívající v zodpovězení odborných otázek týkajících se digitalizace územního plánování a NGÚP. Dne 24. 4. 2024 Úřad obdržel odborná stanoviska MMR z téhož dne.

44. Na žádost Úřadu, aby MMR popsalo, jak se činnosti v rámci procesu územního plánování a územního řízení, pro které je dle nového stavebního zákona od 1. 7. 2024 nezbytný NGÚP, realizují v současné době, tedy před 1. 7. 2024, a aby uvedlo, zda je reálně možné v tomto postupu pokračovat i po 1. 7. 2024, či nikoliv, tj. zda by neexistence, resp. nefunkčnost NGÚP
k 1. 7. 2024 měla kromě porušení nového stavebního zákona za následek i fakt, že by reálně nebylo možné, aby územní plánování a územní řízení dále probíhala, MMR uvedlo, že nový stavební zákon komplexně upravil vedení agendy územního plánování. Podle MMR nový stavební zákon zavádí povinnost od 1. 7. 2024 všechny úkony realizovat prostřednictvím NGÚP. Podle MMR by neexistence informačního systému k 1. 7. 2024 zabránila výkonu agendy územního plánování v celé České republice. Nespuštěním informačního systému by dle MMR došlo k nemožnosti výkonu agendy územního plánování, což by vedlo k průtahům v rámci navazujících stavebních řízení a v konečném důsledku by to mělo negativní dopad do ekonomiky státu.

45. Ohledně žádosti Úřadu, aby MMR popsalo, jaké konkrétní reálné důsledky na proces územního plánování a územního řízení by měla skutečnost, že NGÚP nebude od 1. 7. 2024 zprovozněn, odkázalo na svou odpověď k předchozímu dotazu Úřadu.

46. Na žádost Úřadu, aby MMR vysvětlilo, jak by se případná nefunkčnost NGÚP od 1. 7. 2024 projevila vůči veřejnosti, MMR uvedlo, že neexistence NGÚP k 1. 7. 2024 by zabránila výkonu agendy územního plánování v celé ČR, konkrétně by nebylo možné měnit územní plány, nebylo by možné realizovat na tyto změny navázané stavební záměry bez rozdílu jejich velikosti a významu.

47. Na žádost Úřadu, aby MMR popsalo, jakým způsobem povede včasné zprovoznění NGÚP ke zkrácení délky územních a stavebních řízení, MMR uvedlo, že novelou stavebního zákona došlo ke značným změnám postupů v celé agendě územního plánování. Podle MMR se změnily postupy v územním plánování, kterými se řeší dlouhodobé problémy s reálným prosazováním zájmů státu (např.: v rámci změny v územním rozvojovém plánu). Podle MMR zavádí novela stavebního zákona nové instituty, např. politiku architektury a stavební kultury, sjednocuje vedení územního plánování formou Jednotného standardu a rovněž stanovuje povinnost vše realizovat digitální formou přes NGÚP.

Sdělení obviněného ze dne 15. 5. 2024

48. Usnesením ze dne 29. 4. 2024 Úřad určil obviněnému lhůtu k upřesnění odpovědí uvedených ve vyjádřeních obviněného ze dne 24. 4. 2024. Dne 15. 5. 2024 Úřad obdržel sdělení obviněného z téhož dne.

49. Na dotaz Úřadu, na základě jakých skutečností bylo zjištěno, že architektura celého řešení digitalizace stavebního řízení a územního plánování neodpovídá potřebám agendy stavebního řízení a územního plánování, jak se obviněný o těchto skutečnostech dozvěděl a proč nemohl k těmto zjištěním dospět již dříve, obviněný uvedl následující. V rámci digitalizace stavebního řízení bylo původně zamýšleno zajistit část řešení prostřednictvím tří samostatně zadávaných, oddělených, ale funkčně na sobě závislých systémů (Integrační platforma stavebního řízení a portál stavebníka, Evidence stavebních postupů a Evidence elektronických dokumentací). Podle obviněného se původně plánovalo, že NGÚP bude jen malá komponenta v rámci jedné architektury pro zajištění digitalizace stavebního řízení a digitalizace územního plánování. V období květen – červen roku 2022 dle obviněného probíhalo projednávání připravované novely stavebního zákona v mezirezortním připomínkovém řízení a současně probíhala také příprava technické specifikace ISSŘ. Souhlasné stanovisko OHA ze dne 27. 1. 2022 k architektuře ISSŘ dle obviněného představovalo zásadní krok, aby mohl být ISSŘ konkrétněji technicky specifikován a doplněn do celkové původní architektury digitalizace stavebního řízení. Obviněný uvedl, že teprve po zapracování ISSŘ do původní architektury digitalizace stavebního řízení se seznámil s možnostmi řešení, které mu dříve nebyly známy a které ukázaly zásadní nedostatky původní architektury. Z tohoto důvodu se obviněný rozhodl přepracovat architekturu digitalizace stavebního řízení a územního plánování.

50. Obviněný dále uvedl, že původní architektura pro zajištění digitalizace stavebního řízení a územního plánování byla architektonicky koncipována na propojení všech informačních systémů vůči sobě a vůči ostatním informačním systémům přes integrační platformu. Jedině při existenci a bezchybném fungování integrační platformy tak mohly vystupovat všechny informační systémy jako jeden funkční celek. Podle obviněného však původní architektura digitalizace stavebního řízení a územního plánování nebyla funkčně koncipována pro ISSŘ, ale počítala s integrací na několik set lokálních agendových informačních systémů stavebních úřadů. Toto bylo dle obviněného spojeno s potřebou propojení na jednotlivé spisové služby stavebních úřadů skrze velmi nákladnou integrační platformu, která však není při existenci jednotného ISSŘ již potřebná.

51. Podle obviněného byl NGÚP původně plánován jako malá komponenta v rámci jedné architektury digitalizace stavebního řízení a územního plánování. Obviněný však dle svého vyjádření v průběhu přepracování architektury digitalizace stavebního řízení zjistil, že NGÚP bude plnohodnotným informačním (agendovým) systémem, jehož významnou složkou bude i část pro veřejnost.

52. Obviněný zdůraznil, že přepracování architektury digitalizace stavebního řízení tedy mělo zásadní vliv na finální podobu architektury NGÚP, neboť došlo k jejímu vyčlenění z původně jedné architektury digitalizace stavebního řízení a územního plánování, resp. došlo k rozdělení na architekturu digitalizace stavebního řízení a architekturu NGÚP.

53. Na dotaz Úřadu, proč obviněný nemohl k zjištění, že původní architektura digitalizace stavebního řízení a územního plánování neodpovídá jeho potřebám, dospět již dříve, obviněný uvedl, že mu dříve nebyly známy skutečnosti, které takovou změnu odůvodňují.

54. Na dotaz Úřadu, jak souhlasné stanovisko OHA, které bylo vydáno v polovině listopadu 2022, souvisí s VZ NGÚP, resp. jak konkrétně vydání tohoto stanoviska ovlivnilo VZ NGÚP, obviněný uvedl, že stanovisko OHA ze dne 15. listopadu 2022, č. j. MV-193434–5/OHA-2022 (dále jen „souhlasné stanovisko OHA k nové architektuře DSŘ“), se týkalo schválení nové architektury informačního systému DSŘ, nikoliv nové architektury informačního systému NGÚP. Podle obviněného souhlasným stanoviskem OHA k nové architektuře DSŘ došlo mimo jiné ke zrušení stanoviska OHA ze dne 23. 12. 2020, č. j. MV155615–13/OHA-2020 (které se týkalo původní architektury NGÚP), a proto byla podána nová žádost o vydání souhlasného stanoviska k nové architektuře informačního systému NGÚP.

55. Obviněný upozornil na to, že souhlasné stanovisko OHA je nutné mít k dispozici až v době, kdy bude informační systém NGÚP „zkolaudován“ a spuštěn do provozu, tedy před zahájením poskytování služby informačního systému veřejné správy. Obviněný uvedl, že v současné době vede s OHA ve smyslu § 5 zákona č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů, v platném znění, kontinuální komunikaci směřující k precizaci formuláře žádosti o vydání vyjádření OHA k architektuře NGÚP, jenž bude podán po akceptaci implementačního projektu dle smlouvy o dílo tak, aby formulář byl bezvadný a souhlasné vyjádření OHA bylo vydáno v co nejkratší době.

Odborné stanovisko MMR ze dne 15. 5. 2024

56. Dne 2. 5. 2024 Úřad požádal MMR o odborné stanovisko spočívající v zodpovězení doplňujících odborných otázek týkajících se digitalizace územního plánování a NGÚP. Dne 15. 5. 2024 Úřad obdržel odborné stanovisko MMR z téhož dne.

57. K dotazu Úřadu, k jakým konkrétním změnám v postupech došlo novelou stavebního zákona v agendě územního plánování a proč tyto změny mají vést ke zkrácení délky územních a stavebních řízení, MMR uvedlo, že nový stavební zákon upravuje agendu územního plánování komplexním způsobem a přináší hned několik změn, které vedou ke zkrácení délky stavebního řízení. Konkrétní změny v postupech jsou dle MMR následující:

• Dotčené orgány i veřejnost se vyjadřují pouze k jednomu totožnému návrhu územně plánovací dokumentace, který může a nemusí být variantní. Nebude tak žádný rozdíl mezi návrhem územně plánovací dokumentace pro společné jednání a pro veřejné projednání.
• Společné jednání a veřejné projednání návrhu územně plánovací dokumentace se mohou konat ve stejný den. Ruší se tak dosavadní časový odstup mezi společným a veřejným projednáním návrhu územně plánovací dokumentace.
• Byla zkrácena lhůta pro uplatnění stanovisek dotčených orgánů, a naopak byla prodloužena lhůta pro uplatnění připomínek veřejnosti.
• V případě změny územně plánovací dokumentace lze společné jednání i veřejné projednání k územně plánovací dokumentaci spojit a projednat návrh současně ve stejnou dobu jak s dotčenými orgány, tak i veřejností.
• Nový stavební zákon vyžaduje, aby na celém území ČR bylo vymezeno zastavěné území, což stavební zákon z roku 2006 nevyžadoval a akceptoval tzv. intravilán z roku 1966, což je dle MMR v současné době zcela nevhodné řešení.

58. Podle MMR je však nejzásadnější změnou skutečnost, že postupy v rámci územního plánování budou digitalizovány. Nový stavební zákon zavádí povinnost digitalizace dokumentů územního plánování, přičemž NGÚP má dle MMR sloužit jako centrální místo pro správu a přístup k těmto digitálním dokumentům. Podle MMR má digitalizace územního plánování usnadnit a urychlit přístup veřejnosti i dotčených orgánů k dokumentům územního plánování.

59. Další změnou, kterou zavádí nový stavební zákon a která povede ke zkrácení délky stavebních řízení, je dle MMR sjednocení a zjednodušení procesů v rámci územního plánování. Podle MMR má NGÚP sloužit jako místo, kde budou k dispozici různorodé územně plánovací podklady v jednotné podobě, formátu a standardu, což umožní rychlejší a přesnější vyhledávání, ale i rychlejší posuzování relevantních informací, které navíc budou ve smyslu předmětného území garantovány. Digitalizace, sjednocení a zjednodušení procesů tak dle MMR povede ke zefektivnění komunikace mezi orgány územního plánování a veřejností, a rovněž bude přínosné pro projekční činnost projektantů.

60. Dále MMR uvedlo, že podle nového stavebního zákona mají být veškeré úkony související s pořizováním všech nástrojů územního plánování povinně prováděny v NGÚP. Jako příklad MMR uvedlo jednotlivé kroky pořízení nového územního plánu, které se mají realizovat v rámci NGÚP:

• Zveřejnit návrh zadání územního plánu (§ 88 odst. 1 stavebního zákona);
• Zveřejnit schválené zadání územního plánu, a to se 7denní lhůtou od jeho obdržení (§ 90 odst. 3 stavebního zákona);
• Zveřejnit návrh územního plánu a vyhodnocení vlivů, zpracovávalo-li se, opět se 7denní lhůtou (§ 93 odst. 5 stavebního zákona);
• Zveřejnit upravený návrh územního plánu po úpravě po jeho projednání (§ 103 odst. 3 stavebního zákona);
• Zveřejnit zastupitelstvem schválený územní plán (§ 105 odst. 1 stavebního zákona).

61. Podle MMR navíc nový stavební zákon ve svém § 94 odst. 1 stanovuje povinnost uvést v rámci oznámení o konání společného jednání adresu uložení návrhu územního plánu v NGÚP. Stejně tak § 105 odst. 2 nového stavebního zákona dle MMR stanovuje povinnost uvést ve veřejné vyhlášce, kterou je oznamován územní plán, adresu uložení v NGÚP.

62. K dotazu Úřadu, k jakým změnám dochází novelou stavebního zákona v územním rozvojovém plánu, proč mají tyto změny vést ke zkrácení délky územních a stavebních řízení a jak tyto změny souvisejí se zavedením NGÚP, MMR uvedlo následující. Nový stavební zákon zavádí institut územního rozvojového plánu jako územně plánovací dokumentaci na úrovni státu, který nahrazuje dosavadní politiku územního rozvoje, která zůstává dále pouze strategickým dokumentem. Podle MMR má územní rozvojový plán stanovit základní koncepci územního rozvoje celé České republiky, upřesnit cíle a úkoly územního plánování v celostátních souvislostech a stanovit strategické záměry státu v oblasti rozvoje a ochrany území. MMR uvedlo, že územní rozvojový plán má zohledňovat požadavky vyplývající ze strategických koncepcí České republiky a Evropské unie a přispívat k jejich naplňování a závaznému přenášení do navazujících územně plánovacích dokumentací.

63. Dále MMR uvedlo, že stejně jako u ostatních nástrojů územního plánování mají být jednotlivé kroky pořízení územního rozvojového plánu činěny v rámci NGÚP.

64. K dotazu Úřadu, jakým způsobem povede zavedení „politiky architektury a stavební kultury“ ke zkrácení délky územních a stavebních řízení, MMR uvedlo, že politika architektury a stavební kultury České republiky je strategický dokument s platností pro celé území státu, jehož účelem je zlepšování kvality vystavěného prostředí. Pro tento účel dokument dle MMR formuluje vizi a příslušné cíle, které budou řešit oblasti související s kvalitou vystavěného prostředí ve střednědobém až dlouhodobém horizontu. Dále MMR uvedlo, že přestože politika architektury a stavební kultury České republiky nemá být zařazena mezi územně plánovací podklady ani územně plánovací dokumentaci a nebude závazná pro rozhodování v území, tak se předpokládá, že bude publikována v NGÚP. Stejně tak se dle MMR předpokládá, že politika architektury a stavební kultury bude konzultována s veřejností, a to formou vystavení způsobem umožňujícím dálkový přístup a zveřejněním adresy, na kterou je možno zasílat náměty, a to prostřednictvím NGÚP. Skutečnost, že politika architektury a stavební kultury ČR bude dostupná dálkovým způsobem, v digitální podobě, a odborná i široká veřejnost tak bude mít lepší možnost zohlednit tento strategický dokument při své územně plánovací činnosti a při umísťování stavebních záměrů, bude mít dle MMR pozitivní vliv na délku stavebních řízení.

65. K dotazu Úřadu, jaké další nové instituty zavádí novela stavebního zákona, proč tyto instituty povedou ke zkrácení délky územních a stavebních řízení a jak tyto instituty souvisejí se zavedením NGÚP, MMR uvedlo, že nový stavební zákon přináší celou řadu novinek a nových institutů (např. jednotné environmentální stanovisko; institut společného jednání mezi stavebním úřadem a ostatními dotčenými orgány; zavedení jednotného, integrovaného řízení o povolení stavby), které byly navrženy jako souhrnný celek, který má ve výsledku přinést zlepšení procesu výstavby pro ČR v podobě zkrácení délky trvání stavebních řízení. MMR však zdůraznilo, že tyto změny a nové instituty budou funkční a přinesou zkrácení délky stavebních řízení jen za předpokladu, že bude funkční NGÚP, který má přinést zefektivnění v rámci procesu územního plánování a stavebního řízení a který všechny změny a novinky propojuje jako fungující souhrnný celek. Podle MMR nový stavební zákon ruší koncept vydávání územních rozhodnutí, které byly doposud jedním z nástrojů územního plánování, čímž má dojít ke sloučení dosavadního dvojstupňového povolovacího procesu do jednostupňového stavebního řízení. Dále MMR uvedlo příklady dalších změn v územním plánování, které mají vést ke zkrácení územního a stavebního řízení.

66. K dotazu Úřadu, jakým způsobem povede zavedení Jednotného standardu ke zkrácení délky územních a stavebních řízení, MMR uvedlo, že zavedením Jednotného standardu dojde k redukci různých interpretací téže věci a ke zjednodušení komunikace mezi stavebníky (žadateli) a orgány územního plánování. Podle MMR jsou územně plánovací dokumentace významnými dokumenty, které jsou závazné pro rozhodování v území, avšak jejich výstupy nejsou v rámci České republiky v současné době, tj. před účinností nového stavebního zákona, nikterak standardizovány, což dle MMR způsobuje různé problémy (např. zatěžuje stavební úřady při rozhodování, ztěžuje čitelnost výstupů pro veřejnost, ztěžuje datové toky v rámci jednotlivých nástrojů územního plánování, zvyšuje cenu za zpracování územně plánovacích dokumentací apod.) MMR je toho názoru, že sjednocení vyjadřovacích prostředků, tedy jednotný výklad základních jevů a obdobný grafický projev, který zlepší čitelnost výkresů, povede nejen ke zjednodušení práce jejich uživatelům, ale také ke sjednocení interpretace územně plánovacích dokumentací. To bude mít dle MMR za důsledek rychlejší a kvalitnější rozhodování na různých stupních územního rozhodování, a to především tam, kde se pracuje s více než jedním územním plánem. Dalším cílem je dle MMR usnadnění orientace široké (neodborné) veřejnosti zejména při zapojení do procesu pořizování územně plánovací dokumentace.

67. MMR k tomu dodalo, že konsolidace datového fondu v oblasti územního plánování je nezbytná i z pohledu požadavků na postupující digitalizace veřejné správy a požadavků, které jsou kladeny na ČR ze strany EU.

68. K dotazu Úřadu, jak se úkony, které se mají od 1. 7. 2024 realizovat digitální formou přes NGÚP, realizují nyní a proč tedy povede zavedení NGÚP ke zkrácení délky územního a stavebního řízení, MMR uvedlo, že v současné době se tyto úkony realizují ve formě zveřejnění způsobem umožňující dálkový přístup. Podle MMR však zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý stavební zákon“) neřeší, kde přesně mají být tyto úkony zveřejněny, zda na stránkách obce, kraje, pořizovatele apod. To dle MMR způsobuje, že je v praxi vedena mnohdy časově a administrativně náročná komunikace mezi orgány územního plánování, jednotlivými dotčenými orgány, žadateli (stavebníky) a dalšími zúčastněnými osobami, kterou znesnadňuje mimo jiné právě absence jednotného místa pro sdílení výstupů procesu územního plánování. MMR uvedlo, že NGÚP má zprostředkovat komunikaci mezi orgány územního plánování, dotčenými orgány, žadateli a dalšími zúčastněnými osobami a má se tak stát platformou pro výměnu dat, úkonů a komunikace. Kromě toho má NGÚP dle MMR poskytnout přístup k digitálním územně plánovacím podkladům, což má celý proces výměny dat ještě více zrychlit a zautomatizovat.

69. MMR rovněž uvedlo, že NGÚP bude umožňovat zprovoznění funkce sledování změn, takže kdokoliv si bude moct zvolit, zda, v jakém území a o čem chce být průběžně informován. Všichni budou mít navíc dle MMR jistotu, že dokumentace, která je zveřejněna v NGÚP, je pro dané území aktuálně platná, a to bez složitého hledání na webových stránkách jednotlivých úřadů, kontrolování, zda se jedná o aktuálně platnou dokumentaci apod. Všechny tyto aspekty se dle MMR promítnou do zkrácení délky stavebního řízení v České republice.

70. Na výzvu Úřadu, aby MMR uvedlo případné další skutečnosti, na základě kterých dojde v souvislosti se zprovozněním NGÚP ke zkrácení délky územního a stavebního řízení, MMR uvedlo, že efektivnější zapojení dotčených osob a široké veřejnosti do procesů územního plánování bude eliminovat riziko v podobě následných (soudních) sporů spojených s procesem územního plánování, které prodlužují délku stavebního řízení, zejména, nikoliv však výlučně, v případě klíčových infrastrukturálních projektů ČR. Podle MMR navíc NGÚP počítá se zasíláním automatizovaných notifikací, které práci s jednotlivými žádostmi a podáními zjednoduší a významně zefektivní. Podle MMR bude pro jednotlivé osoby zúčastněné na procesu územního plánování mnohem intuitivnější a jednodušší sledovat své žádostí a podání.

71. Na dotaz Úřadu, zda je možné pro vedení přehledu o pořizovaných a vydaných územně-plánovacích dokumentacích a územních studiích od 1. 7. 2024 využívat i nadále centrální informační systém Evidence územně plánovací činnost (dále jen „Evidence územně plánovací činnosti“), MMR uvedlo, že Evidence územně plánovací činnosti k 1. 7. 2024 sice nezanikne, avšak nový stavební zákon již počítá s funkčností a využitím NGÚP, neboť požaduje, aby byly veškeré nástroje územního plánování vkládány právě do NGÚP. MMR rovněž uvedlo, že Evidence územně plánovací činnosti je od nově připravovaného NGÚP natolik rozdílná svou povahou, účelem a jednotlivými funkcionalitami, že nelze po 1. 7. 2024 uvažovat o jejím využití jako určitého provizorního řešení. Podle MMR je Evidence územně plánovací činnosti omezeným systémem, který poskytuje pouze základní informace o příslušné územně plánovací dokumentaci a územních studiích a který se na zbylé ostatní nástroje územního plánování nevztahuje. Podle MMR poskytuje Evidence územně plánovací činnosti pouze základní přehled (databázi) o územně plánovací činnosti obcí a krajů, přičemž data a informace v ní stále mohou být roztříštěná, různých standardů a pořízena v různých formátech. Z výše uvedených důvodu tento systém nemůže dle MMR splňovat požadavky na informování všech účastníků procesů podle nového stavebního zákona.

Další postup Úřadu před zahájením řízení o přestupku

72. Dne 2. 7. 2024 Úřad obviněnému odeslal výzvu k zaslání vyjádření k podnětu. Dne 12. 7. 2024 Úřad obdržel vyjádření obviněného z téhož dne.

73. Ve svém vyjádření ze dne 12. 7. 2024 obviněný odkazuje na svá vyjádření učiněná ve správních řízeních vedených pod sp. zn. ÚOHS-S230/2024/VZ a ÚOHS-S231/2024/VZ a následně ve společném správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S230/2024/VZ. Obviněný k tomu dodal, že poskytnutá vyjádření vztahoval ke všem uzavřeným smlouvám, které s vybraným dodavatelem dne 15. 2. 2024 v rámci zadávacího řízení na veřejnou zakázku uzavřel, tj. ke smlouvě o dílo, ke smlouvě na HW i k servisní smlouvě.

74. Ohledně ser­visní smlouvy obviněný ve svém vyjádření ze dne 12. 7. 2024 dodal, že omezil předmět plnění veřejné zakázky tak, aby poptávané plnění odpovídalo požadavkům vyplývajícím ze zákona a z rozhodovací praxe Úřadu a správních soudů až na úroveň absolutně nezbytného minima po dobu nezbytně nutnou. Podle obviněného je tedy předmět plnění u veřejné zakázky oproti předmětu plnění, který byl poptáván v rámci VZ NGÚP, významně zúžený. V servisní smlouvě byly dle obviněného provedeny následující úpravy:

• ze služeb na objednávku byly odstraněny následující položky: rozvojová činnost; služby, které by byly poskytované nad rámec paušálních služeb; školení, konzultační služby, reporting a jednorázové analýzy nad rámec paušálních služeb; aktualizace systému způsobená změnami příslušných obecně závazných právních předpisů (tzv. legislativní update); vytvoření prostředí pro běh ostatních aplikací na sdílené infrastruktuře systému; komunikace s třetími osobami provozujícími či poskytujícími služby údržby informačním systémům napojeným na systém, které nejsou poddodavateli, v rozsahu dle potřeb obviněného; poskytování dalších služeb, které by obviněný za dobu trvání smluvního vztahu vyžadoval;
• byla odstraněna výhrada změny závazku spočívající v navýšení rozsahu služeb na objednávku v rozsahu nezbytně nutném pro splnění účelu a v dalších vymezených případech;
• byla odstraněna výhrada změny dodavatele ve smyslu § 100 odst. 2 zákona;
• byla zkrácena délka trvání poskytování služeb ze 60 měsíců na 9 měsíců.

75. Ve svém vyjádření ze dne 12. 7. 2024 obviněný dále uvedl, že servisní smlouva byla uzavřena prostřednictvím JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona pouze na dobu nezbytně nutnou, tedy na dobu, po kterou obviněný důvodně předpokládal trvání krajně naléhavé situace, resp. než by byl obviněný schopen příslušný předmět plnění zajistit jiným způsobem v souladu se zákonem. Podle obviněného již z prostého porovnání trvání servisní smlouvy na veřejnou zakázku (9 měsíců) a servisní smlouvy na VZ NGÚP (60 měsíců) jednoznačně vyplývá, že servisní smlouvou na veřejnou zakázku uzavřenou v JŘBU obviněný pořídil výrazně redukovanější část plnění, než kterou obviněný původně požadoval v zadávacích podmínkách VZ NGÚP.

76. Dne 17. 7. 2025 Úřad obviněnému odeslal výzvu k zaslání příloh přípisu „Doplnění: DSŘ – Digitalizace stavebního řízení – Nová architektura, Ministerstvo pro místní rozvoj, MV-193434/OHA-2022“ ze dne 10. 11. 2023 a k zaslání žádosti o vydání souhlasného stanoviska OHA k nové architektuře NGÚP včetně všech příloh této žádosti (formulář žádosti apod.).

77. Dne 1. 8. 2024 obviněný Úřadu zaslal požadované přílohy přípisu „Doplnění: DSŘ – Digitalizace stavebního řízení – Nová architektura, Ministerstvo pro místní rozvoj, MV-193434/OHA-2022“ ze dne 10. 11. 2023. K žádosti Úřadu o zaslání žádosti o vydání souhlasného stanoviska OHA k nové architektuře NGÚP obviněný uvedl, že formální žádost obviněný v současné době nemá k dispozici a že v souladu se zákonnými požadavky komunikuje s OHA ohledně vydání souhlasného stanoviska s novou architekturou NGÚP. Podle obviněného je souhlasné stanovisko OHA nutné mít k dispozici až v době, kdy bude informační systém NGÚP „zkolaudován“ a spuštěn do provozu. Podle obviněného nebyl systém NGÚP v okamžiku zaslání tohoto vyjádření spuštěn do plného provozu. Podle obviněného by měl být systém NGÚP spuštěn do plného provozu v druhé polovině roku 2024.

78. Dne 5. 9. 2024 Úřad obviněnému odeslal výzvu ke sdělení, jaké plnění bylo reálně na základě smlouvy o dílo, smlouvy na HW a servisní smlouvy (tj. smluv uzavřených v JŘBU) realizováno, resp. jaké činnosti byly na základě těchto smluv před ukončením jejich účinnosti vykonávány. Dále Úřad obviněného vyzval ke sdělení, zda by tyto činnosti, které byly vykonávány na základě smluv uzavřených v JŘBU, byly vykonávány i v rámci smluv uzavřených v soutěžním dialogu, tj. zda by tyto činnosti byly vykonávány i v případě, že by nebyly uzavřeny smlouvy v JŘBU, ale byly by uzavřeny pouze smlouvy v soutěžním dialogu.

79. Dne 16. 9. 2024 Úřad obdržel sdělení obviněného z téhož dne, ve kterém obviněný uvedl, že dne 24. 5. 2024 uzavřel s vybraným dodavatelem vypořádací protokol (dále jen „vypořádací protokol“), ze kterého vyplývá, že do okamžiku uzavření smluv uzavřených v soutěžním dialogu vybraný dodavatel na základě smluv uzavřených v JŘBU poskytnul plnění odpovídající následujícím, již akceptovaným, akceptačním protokolům: „(i) AKCEPTAČNÍ PROTOKOL Č. 2024/001/NGUP“, „(ii) AKCEPTAČNÍ PROTOKOL Č. 2024/002/NGUP“ a (iii) „AKCEPTAČNÍ PROTOKOL Č. 2024/003/NGUP“. Dále z vypořádacího protokolu dle obviněného vyplývá, že do okamžiku uzavření smluv uzavřených v soutěžním dialogu vybraný dodavatel na základě smluv uzavřených v JŘBU poskytnul plnění odpovídající následujícím akceptačním protokolům, které ovšem v okamžiku uzavření smluv uzavřených v soutěžním dialogu nebyly akceptovány, ale již byly obviněnému předloženy: „(i) AKCEPTAČNÍ PROTOKOL Č. 2024/004/NGUP“ a „(ii) AKCEPTAČNÍ PROTOKOL Č. 2024/005/NGUP“. Obviněný rovněž uvedl, že dále probíhaly práce vybraného dodavatele na plnění dalších částí smluv uzavřených v JŘBU, které ovšem nedospěly do fáze přípravy akceptačních protokolů. Obviněný zdůraznil, že plnění poskytnutá dle všech výše uvedených akceptačních protokolů nebyla k okamžiku podpisu vypořádacího protokolu uhrazena a budou uhrazena v souladu se zněním smluv uzavřených v soutěžním dialogu a za podmínek uvedených ve smlouvách uzavřených v soutěžním dialogu. Podle obviněného tak z jeho strany nedošlo na základě smluv uzavřených v JŘBU k žádnému plnění v podobě placení jakékoliv odměny vybranému dodavateli. Výše uvedené akceptační protokoly učinil obviněný součástí svého vyjádření ze dne 16. 9. 2024.

80. V přípisu ze dne 16. 9. 2024 obviněný rovněž potvrdil, že činnosti, které byly vykonávány na základě smluv uzavřených v JŘBU, by byly vykonávány i v rámci smluv uzavřených v soutěžním dialogu, tj. tyto činnosti by byly vykonávány i v případě, že by nebyly uzavřeny smlouvy v JŘBU, ale byly by uzavřeny pouze smlouvy v soutěžním dialogu. Tomu dle obviněného odpovídá i znění smluv uzavřených v JŘBU, které stanovují, že dojde-li k jejich ukončení dnem účinnosti smluv uzavřených v řízení se soutěžním dialogem, považuje se plnění poskytnuté do tohoto okamžiku podle smluv uzavřených v JŘBU za plnění poskytnuté dle smluv uzavřených v soutěžním dialogu.

III.         PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

81. Vzhledem k tomu, že Úřad považoval skutková zjištění za dostatečná, vydal dne 4. 4. 2025 příkaz č. j. ÚOHS-12466/2025/500 z téhož dne (dále jen „příkaz“), kterým rozhodl o tom, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nedodržel pravidlo pro zadání veřejné zakázky stanovené v § 55 zákona, když veřejnou zakázku zadal v JŘBU, aniž by pro její zadání byly splněny podmínky k použití tohoto druhu zadávacího řízení stanovené v zákoně, když obviněný použil pro zadání veřejné zakázky JŘBU s odkazem na § 63 odst. 5 zákona, tj. z důvodu, že postup v JŘBU byl nezbytný v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nezpůsobil, ačkoliv jmenovaný obviněný vznik krajně naléhavé okolnosti způsobil sám tím, že v předchozím zadávacím řízení na VZ NGÚP činil časové prodlevy, jejichž důvodnost obviněný neprokázal a které ve svém důsledku zapříčinily, že obviněný nebyl schopný v zadávacím řízení na VZ NGÚP uzavřít smlouvy, které by zajišťovaly dodání a zprovoznění NGÚP k datu 1. 7. 2024, jak předpokládá nový stavební zákon, přičemž tím mohl ovlivnit výběr dodavatele a dne 15. 2. 2024 uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu o dílo, smlouvu na HW a servisní smlouvu. Ve výroku II. příkazu uložil Úřad obviněnému za spáchání uvedeného přestupku pokutu ve výši 200 000 Kč.

82. Doručením příkazu obviněnému dne 7. 4. 2025 bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a ve spojení s § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“) zahájeno řízení o přestupku.

83. Účastníkem řízení je podle § 256 zákona obviněný.

84. Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 11. 4. 2025 odpor z téhož dne (dále jen „odpor“). Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podáním odporu.

85. Jako důvod podání odporu obviněný uvedl, že Úřad nesprávně posoudil právní předpisy a nevyhodnotil důkazy v souladu se zákonem, že došlo k porušení práv účastníka řízení a že považuje pokutu za nepřiměřenou. Obviněný v odporu dodal, že se k těmto důvodům blíže vyjádří dle § 36 správního řádu v průběhu pokračujícího správního řízení.

86. Usnesením ze dne 14. 4. 2025 Úřad určil obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

87. Dne 5. 5. 2025 obdržel Úřad vyjádření obviněného z téhož dne.

Vyjádření obviněného ze dne 5. 5. 2025

88. Obviněný uvedl, že skutečnou příčinou, proč musel uzavřít smlouvy v JŘBU, byly námitky společnosti Eviden Czech Republic s.r.o. (dále jen společnost „Eviden“) a její následný návrh k Úřadu, na základě kterého bylo zahájeno správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0139/2024/VZ (dále jen „správní řízení S0139/2024“). Pokud by námitky společnosti Eviden nebyly podány, pak by obviněný dle svého vyjádření mohl uzavřít smlouvy v rámci zadávacího řízení na VZ NGÚP. Obviněný je přesvědčen, že tuto okolnost nezpůsobil a ani ji nemohl předvídat, neboť zadávací podmínky byly ze strany všech účastníků soutěžního dialogu (tedy i ze strany společnosti Eviden) odsouhlaseny.

89. Obviněný je přesvědčen, že se Úřad v příkazu dostatečně nezabýval tím, že obviněný těsně před uzavřením smlouvy v zadávacím řízení na VZ NGÚP čelil námitkám a návrhu, a to zejména námitkám a následnému návrhu od společnosti Eviden, na základě kterého bylo zahájeno správní řízení S0139/2024. Obviněný je přitom přesvědčen, že se jedná o skutečný důvod, proč musel přistoupit k uzavření smluv v JŘBU.

90. Obviněný dodal, že dne 16. 2. 2024 obdržel v rámci zadávacího řízení na VZ NGÚP další námitky, a to námitky proti rozhodnutí o výběru. Tyto námitky obviněný dle svého vyjádření odmítl, avšak návrh na přezkoumání úkonů zadavatele nebyl po odmítnutí těchto námitek již podán. Podle obviněného byl k Úřadu podán rovněž podnět k zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, který byl obviněnému doručen dne 21. 2. 2024, přičemž Úřad v této věci dle obviněného shledal, že jsou dány důvody pro odložení této věci, a věc usnesením ze dne
6. 9. 2024 odložil. Jelikož Úřad svým rozhodnutím č.j. ÚOHS12092/2024/500 ze dne 19. 3. 2024 návrh společnosti Eviden zamítl, a toto rozhodnutí Úřadu bylo následně potvrzeno i předsedou Úřadu, nebylo dle obviněného v případě VZ NGÚP ze strany Úřadu zjištěno jakékoliv pochybení obviněného.

91. Podle obviněného je nesporné, že veřejná zakázka byla zadána v důsledku krajně naléhavé okolnosti, což dle obviněného uvedl i Úřad v příkazu. Obviněný je však přesvědčen, že krajně naléhavou okolnost nezpůsobil, a to z následujících důvodů.

92. Podle obviněného Úřad v příkazu uvedl, že obviněný sám zavinil situaci, která vedla k použití JŘBU, neboť v předchozím zadávacím řízení na VZ NGÚP činil časové prodlevy, které vedly k tomu, že obviněný nebyl schopný uzavřít smlouvy v takovém čase, aby zajistily dodání a zprovoznění NGÚP k datu 1. července 2024, jak předpokládal stavební zákon. Podle obviněného je při posouzení toho, zda obviněný způsobil naléhavou okolnost sám či nikoliv, nezbytné vycházet z obecně platné teorie škody. Podle obviněného je tedy podstatné, zdali existuje přímá příčinná souvislost mezi předchozím jednáním či opominutím obviněného a vznikem krajně naléhavé okolnosti. Obviněný je přesvědčen, že v šetřeném případě tato příčinná souvislost chybí, a to především proto, že Úřad v příkazu nesprávně vyhodnotil, co bylo skutečnou příčinou toho, proč byl obviněný nucen uzavřít smlouvy v JŘBU. Zatímco Úřad za tuto příčinu považoval údajné časové prodlevy obviněného v zadávacím řízení na VZ NGÚP, podle obviněného byly skutečnou příčinou námitky společnosti Eviden a její následný návrh, na základě kterého bylo zahájeno správní řízení S0139/2024. Obviněný je přesvědčen, že i navzdory časovým prodlevám, které uvádí Úřad v příkazu, by nebyl nucen uzavřít smlouvy v JŘBU, kdyby společnost Eviden nepodala dle obviněného neopodstatněné námitky a následný návrh k Úřadu. Za skutečnou příčinu, proč byl obviněný nucen uzavřít smlouvy v JŘBU, tak obviněný považuje námitky a následný návrh společnosti Eviden. Obviněný je přesvědčen, že nebýt návrhu, na základě kterého bylo zahájeno správní řízení S0139/2024 a tím spuštěna 60ti-denní lhůta, ve které obviněný nesměl uzavřít v zadávacím řízení na VZ NGÚP smlouvy, došlo by po výběru dodavatele k včasnému uzavření smluv v rámci zadávacího řízení na VZ NGÚP a JŘBU by nebylo nutné vůbec využít.

93. Obviněný je proto přesvědčen, že v šetřeném případě došlo k přerušení příčinné souvislosti ve smyslu toho, jak přerušení příčinné souvislosti posuzuje judikatura soudů. Obviněný k tomu odkázal na odst. 19 nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18 z 12. ledna 2021, kde je dle obviněného uvedeno: „[…] K přerušení příčinné souvislosti dochází, jestliže nová okolnost působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody bez ohledu na původní škodnou událost. […]“. Obviněný je přesvědčen, že podání návrhu, na základě kterého bylo zahájeno správní řízení S0139/2024, představuje novou okolnost, která „působila jako výlučná a samostatná příčina, která vyvolala vznik škody (…). A to bez ohledu na událost, kterou Úřad v Příkazu zdůvodnil vznik krajně naléhavé okolnosti (vztaženo na časové prodlevy v zadávacím řízení na VZ NGÚP)“.

94. Obviněný k tomu dodal, že ze závěrů uvedených v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 4293/18 z 12. ledna 2021) plyne, že i kdyby existovala původní příčina v podobě časových prodlev
v rámci zadávacího řízení na VZ NGÚP, tak bude příčinná souvislost přerušena, pokud pozdější okolnost v podobě návrhu, na základě kterého bylo zahájeno správní řízení S0139/2024, byla samostatná a rozhodující.

95. Obviněný dále uvedl, že časové prodlevy v zadávacím řízení na VZ NGÚP a návrh na zahájení správního řízení není možné vnímat jako řetězec příčin, neboť předmětný návrh na zahájení správního řízení nepředstavuje důsledek časových prodlev v rámci zadávacího řízení na VZ NGÚP, neboť jimi nebyl způsoben (ani odůvodněn), a proto je nutné návrh na zahájení správního řízení naopak vnímat jako přerušení kauzálního řetězce (řetězce příčin).

96. Obviněný tak k tomu shrnuje, že krajně naléhavou okolnost nezpůsobil sám svým zaviněním, ale tato okolnost vznikla zaviněním společnosti Eviden, která podala dle obviněného účelové a neodůvodněné námitky a návrh.

97. Dále se obviněný vyjadřuje k dalším podmínkám pro zadání veřejné zakázky v JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona. Obviněný je nadále přesvědčen, že nemohl předvídat krajně naléhavou okolnost, že byl v časové tísni a že tedy nebylo možné dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním. Ohledně splnění těchto podmínek užití JŘBU obviněný odkázal na své vyjádření ze dne 22. 3. 2024.

98. Obviněný rovněž poukázal na to, že zákon nestanovuje maximální délku zadávacího řízení. Podle obviněného zákon nastavuje pouze lhůty pro provedení jednotlivých úkonů při postupu v rámci zadávacího řízení. Obviněný je toho názoru, že pokud tyto lhůty pro konkrétní úkony v rámci zadávacího řízení respektoval, nemůže být samotná délka trvání zadávacího řízení na VZ NGÚP nezákonností či porušením jakékoliv zákonné povinnosti na straně obviněného. 

99. Obviněný dále uvedl, že ačkoliv Úřad v příkazu uvedl, které předchozí přestupky obviněného zohlednil při stanovení výše pokuty, nezohlednil další relevantní okolnosti pro uložení pokuty. Podle obviněného jsou okolnosti, které mají vést k uložení pokuty, v nyní šetřeném případě výrazně odlišné od okolností, které vedly k uložení pokuty v případě veřejné zakázky „Softwarové prostředí pro sdílení informací a dat“, uveřejněné ve Věstníku veřejných zakázek pod ev. č. Z2023–051898 a v Úředním věstníku Evropské unie pod ev. č. 2023/S 220–692464 (dále jen „VZ DSŘ“). V případě VZ DSŘ totiž bylo nezákonné zadání formou JŘBU dle obviněného způsobeno nastavením nezákonných zadávacích podmínek v otevřeném řízení, kdežto v nyní šetřeném případě nikdy nebyly zadávací podmínky u VZ NGÚP shledány Úřadem jako nezákonně nastavené. Obviněný je přesvědčen, že Úřad posuzuje zavinění obviněného a ukládá stejnou sankci za naprosto rozdílných okolností bez jakéhokoliv bližšího zdůvodnění.

100. Závěrem obviněný navrhuje, aby Úřad správní řízení zastavil.

Další průběh řízení o přestupku

101. Usnesením ze dne 13. 5. 2025 Úřad obviněnému stanovil lhůtu, ve které se mohl podle § 261 odst. 3 zákona vyjádřit k podkladům rozhodnutí. Obviněný se ve stanovené lhůtě k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

IV.        ZÁVĚRY ÚŘADU

102. Úřad přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace související s předmětnou veřejnou zakázkou, vyjádření obviněného a odporu a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výrocích tohoto rozhodnutí. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení právních předpisů

103. Podle § 55 zákona může zadavatel pro zadání veřejné zakázky v nadlimitním režimu použít otevřené řízení nebo užší řízení a za splnění dále uvedených podmínek také jednací řízení s uveřejněním, JŘBU, řízení se soutěžním dialogem nebo řízení o inovačním partnerství.

104. Podle § 63 odst. 1 zákona zadavatel může použít jednací řízení bez uveřejnění, pokud podstatně nezměnil zadávací podmínky oproti předchozímu otevřenému řízení, užšímu řízení nebo zjednodušenému podlimitnímu řízení, v němž

a)      nebyly podány žádné nabídky nebo žádosti o účast,

b)      podané nabídky bez zásadních změn nemohou uspokojit požadavky zadavatele na předmět veřejné zakázky, nebo

c)      účastníci zadávacího řízení nesplnili podmínky účasti v žádosti o účast.

105. Podle § 63 odst. 3 zákona zadavatel může také použít jednací řízení bez uveřejnění, pokud veřejná zakázka může být splněna pouze určitým dodavatelem, neboť

a)      předmětem plnění veřejné zakázky je umělecké dílo nebo výkon,

b)      z technických důvodů neexistuje hospodářská soutěž, nebo

c)      je to nezbytné z důvodu ochrany výhradních práv včetně práv duševního vlastnictví.

106. Podle § 63 odst. 5 zákona může zadavatel použít JŘBU také, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil, a nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním.

107. Podle § 65 odst. 1 zákona v případě veřejné zakázky na služby může zadavatel použít jednací řízení bez uveřejnění rovněž, pokud je veřejná zakázka zadávána v návaznosti na soutěž o návrh podle § 143, podle jejíchž pravidel má zadavatel v úmyslu veřejnou zakázku zadat účastníkovi soutěže o návrh, jehož návrh bude vybrán. V případě více vybraných návrhů zadavatel vyzve k jednání v jednacím řízení bez uveřejnění všechny účastníky soutěže o návrh, jejichž návrhy byly vybrány.

108. Podle § 66 zákona v případě veřejné zakázky na služby nebo stavební práce může zadavatel použít jednací řízení bez uveřejnění rovněž, pokud jde o nové služby nebo nové stavební práce spočívající v opakování obdobných služeb nebo stavebních prací jako v původní veřejné zakázce a odpovídající původní veřejné zakázce, a to za předpokladu, že

a)      nové služby nebo nové stavební práce budou zadány témuž dodavateli,

b)      v zadávací dokumentaci původního zadávacího řízení, jehož zahájení bylo uveřejněno způsobem podle § 212 nebo § 53 odst. 1, byla podle § 100 odst. 3 uvedena možnost zadat veřejnou zakázku na nové služby nebo nové stavební práce v jednacím řízení bez uveřejnění a zároveň byl uveden rozsah nových služeb nebo nových stavebních prací,

c)      předpokládaná hodnota veřejné zakázky na nové služby nebo nové stavební práce byla zahrnuta podle § 16 odst. 3 do předpokládané hodnoty původní veřejné zakázky,

d)      jednací řízení bez uveřejnění bude zahájeno do 3 let ode dne uzavření smlouvy na původní veřejnou zakázku a

e)      skutečná cena bez daně z přidané hodnoty veřejné zakázky za nové služby nebo nové stavební práce nepřesáhne o více než 30 % jejich předpokládanou hodnotu podle písmene c) ani nepřesahuje 30 % ceny původní veřejné zakázky.

109. Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

110. Podle § 267 odst. 2 nového stavebního zákona informačními systémy veřejné správy ve věcech územního plánování a stavebního řádu jsou

a)      portál stavebníka,

b)      národní geoportál územního plánování,

c)      evidence stavebních postupů,

d)      evidence elektronických dokumentací,

e)      informační systém identifikačního čísla stavby a

f)       informační systém stavebního řízení.

111. Podle § 269 odst. 1 nového stavebního zákona národní geoportál územního plánování, který je agendovým informačním systémem, slouží pro

a)      zveřejnění výstupů z územně plánovací činnosti,

b)      zabezpečení přístupu k evidenci územně plánovací činnosti,

c)      sledování postupu pořizování územně plánovací dokumentace,

d)      poskytování prostorových dat k plánovanému využití území,

e)      zpřístupňování a poskytování dalších dat, která souvisí s územním plánováním a územním rozvojem a která určí ministerstvo, a

f)       další činnosti vyplývající z tohoto zákona nebo jeho prováděcích právních předpisů.

112. Podle § 334a odst. 1 nového stavebního zákona přechodným obdobím se rozumí pro účely odstavců 2 a 3 období od 1. ledna 2024 do 30. června 2024 a pro účely odstavce 4 období od 1. července 2022 do 30. června 2023.

113. Podle § 334a odst. 2 nového stavebního zákona ve věcech týkajících se územního plánování se v přechodném období postupuje podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou územního řízení týkajícího se vyhrazené stavby uvedené v příloze č. 3 k tomuto zákonu nebo stavby s ní související, které v přechodném období nelze zahájit. Pro účely přechodných ustanovení v části dvanácté hlavě II dílu 2 se za den nabytí účinnosti tohoto zákona považuje 1. červenec 2024.

Zjištěné skutečnosti

114. Ve výzvě k podpisu smlouvy je uvedeno, že veřejná zakázka je zadávána v JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona.

115. V čl. 2 výzvy k podpisu smlouvy je uvedeno, že zadavatel zadává veřejnou zakázku v JŘBU z důvodu „nezbytnosti za existence krajně naléhavé okolnosti, kterou je faktické nabytí účinnosti zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“) v oblasti územního plánování dle § 334a odst. 1 a 2 stavebního zákona, a to k 1. červenci 2024, přičemž § 267 a násl. stavebního zákona předpokládá zajištění informačního systému Národního geoportálu územního plánování pro účely stavebního zákona v oblasti územního plánování (…)“.

116. V oznámení o výsledku zadávacího řízení je jako důvod pro použití JŘBU uvedeno: „§ 63 odst. 5 ZZVZ Nezbytnost v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil.

Použití jednacího řízení bez uveřejnění je řešením krajně naléhavé situace pro zajištění digitalizace územního plánování v nezbytně nutném rozsahu a v souvislosti s plnou účinností nového stavebního zákona od 1. července 2024. Zadavatel vzniklou situaci nezpůsobil, pouze je nucen strpět uplatnění práva ze strany třetí osoby, která podala návrh na přezkum zadávacích podmínek vzniknuvších v rámci řízení se soutěžním dialogem k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže.

Zadavatel se k použití jednacího řízení bez uveřejnění rozhodl s ohledem na jeho klíčovou povinnost zajistit fungování státu, kterou mu ukládá zákon“. 

117. Podle čl. 3 výzvy k podpisu smlouvy je předmětem veřejné zakázky vytvoření nového informačního systému NGÚP a zajištění provozu, podpory a rozvoje vytvořeného informačního systému, a to v jeho minimální části nezbytné pro splnění požadavků stavebního zákona.

118. Podle bodu 4.1 zadávací dokumentace k VZ NGÚP ze dne 20. 10. 2021 je předmětem VZ NGÚP

-          vytvoření NGÚP včetně zajištění potřebné HW a SW infrastruktury a služeb pilotního provozu,

-          poskytování dalších služeb k NGÚP, tj.:

• služby servisu aplikace,
• služby rozvoje aplikace,
• služby provozu informačního systému,
• další odborné služby.

Právní posouzení

119. Z výzvy k podpisu smlouvy a z oznámení o výsledku zadávacího řízení plyne, že veřejná zakázka byla zadána v JŘBU. S ohledem na skutečnosti uvedené v podnětu se Úřad zabýval tím, zda byly pro zadání veřejné zakázky v JŘBU splněny zákonné podmínky, resp. tím, zda zadavatel uzavřením smlouvy o dílo, smlouvy na HW a servisní smlouvy, tedy zadáním veřejné zakázky v JŘBU, neporušil § 55 zákona. 

120. Úřad zdůrazňuje, že JŘBU je ze své povahy nejméně transparentním a pro hospodářskou soutěž nejméně „otevřeným“ druhem zadávacího řízení, který lze dle § 55 zákona zvolit jen za naplnění zákonem taxativně stanovených podmínek a k jehož užití by mělo docházet v ojedinělých případech, a to po důkladném posouzení splnění podmínek pro jeho použití. Princip JŘBU spočívá v tom, že zadavatel vyzývá k jednání jednoho dodavatele, případně omezený okruh dodavatelů a jedná se tak o zadávací řízení, při kterém dochází k výraznému omezení hospodářské soutěže. JŘBU je tedy druhem zadávacího řízení vykazujícím nejnižší míru transparentnosti, vnější kontroly a hospodářské soutěže. Současně je tento druh zadávacího řízení postupem podle zákona nejméně formalizovaným a kontrolovatelným.

121. Zákon tedy umožňuje zadavateli užít JŘBU pouze za předpokladu naplnění zákonných podmínek. Jak vyplývá z rozhodovací praxe Úřadu, jakož i judikatury správních soudů a Soudního dvora Evropské unie, právní úpravu JŘBU nelze z důvodu jeho výjimečnosti vykládat jinak než restriktivně. Podmínky, za kterých lze JŘBU užít, tedy nelze vzhledem k povaze řízení, která spočívá v podstatném omezení hospodářské soutěže, vykládat extenzivním způsobem, aby bylo zamezeno potenciálnímu nechtěnému omezování hospodářské soutěže. Platí rovněž, že je to zadavatel, kdo nese důkazní břemeno ohledně splnění podmínek pro jeho použití.

122. Pokud jde o zákonné možnosti užití JŘBU pro zadání veřejné zakázky na služby[1], jednou z nich je postup podle § 63 odst. 1 zákona, kdy zadavatel může použít JŘBU, pokud podstatně nezměnil zadávací podmínky oproti předchozímu otevřenému, užšímu nebo zjednodušenému podlimitnímu řízení, v němž

• nebyly podány žádné nabídky nebo žádosti o účast,
• podané nabídky bez zásadních změn nemohou uspokojit požadavky zadavatele na předmět veřejné zakázky, nebo
• účastníci zadávacího řízení nesplnili podmínky účasti v žádosti o účast.

123. Další situace, kdy zákon umožňuje užití JŘBU pro zadání veřejné zakázky na služby, nastává dle § 63 odst. 3 zákona tehdy, pokud může být veřejná zakázka splněna pouze určitým dodavatelem, neboť

• je předmětem plnění veřejné zakázky umělecké dílo nebo výkon,
• z technických důvodů neexistuje hospodářská soutěž, nebo
• je to nezbytné z důvodu ochrany výhradních práv včetně duševního vlastnictví.

124. Ve vztahu k veřejným zakázkám na služby zadavatel může použít JŘBU rovněž s odkazem na
§ 65 odst. 1 zákona tehdy, pokud je veřejná zakázka zadávána v návaznosti na soutěž o návrh podle § 143 zákona, a dále na základě § 66 zákona i tehdy, pokud jde o nové služby spočívající v opakování obdobných služeb jako v původní veřejné zakázce a odpovídající původní veřejné zakázce (za předpokladu splnění dalších podmínek definovaných v § 66 zákona).

125. Další ze zákonných možností užití JŘBU pro zadání veřejné zakázky na služby je pak postup podle § 63 odst. 5 zákona. Podle § 63 odst. 5 zákona zadavatel může použít jednací řízení bez uveřejnění, pokud je to nezbytné v důsledku krajně naléhavé okolnosti, kterou zadavatel nemohl předvídat a ani ji nezpůsobil, a nelze dodržet lhůty pro otevřené řízení, užší řízení nebo jednací řízení s uveřejněním.

126. Aby tedy zadavatel mohl veřejnou zakázku zadat v jednacím řízení bez uveřejnění dle § 63 odst. 5 zákona, musejí být kumulativně naplněny následující podmínky:

a)      musí se jednat o krajně naléhavou okolnost,

b)      tuto krajně naléhavou okolnost zadavatel svým jednáním nezpůsobil,

c)      zadavatel tuto krajně naléhavou okolnost nemohl předvídat,

d)      z časových důvodů není možné zadat veřejnou zakázku v jiném druhu zadávacího řízení.

127. Úřad zdůrazňuje, že tyto podmínky pro užití JŘBU podle § 63 odst. 5 zákona musí být splněny kumulativně. Jinými slovy řečeno, pokud nebude dána byť jen jedna z předmětných podmínek, není možné veřejnou zakázku zadat postupem podle citovaného ustanovení zákona.

128. Z oznámení o výsledku zadávacího řízení a z výzvy k podpisu smlouvy plyne, že v nyní šetřeném případě byla veřejná zakázka zadávána v JŘBU právě s odkazem na § 63 odst. 5 zákona. Úřad se tedy nejprve zabýval oprávněností použití JŘBU dle tohoto ustanovení zákona.

129. K první z podmínek pro zadání veřejné zakázky v JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona, tj. že se musí jednat o krajně naléhavou okolnost, Úřad uvádí, že se musí objektivně jednat o události výjimečné povahy, které ve svém důsledku vyvolají mimořádné řešení vzniklé situace odchylující se od obecných či standardních postupů souvisejících se zadáním veřejné zakázky. Smyslem ustanovení § 63 odst. 5 zákona je umožnit, aby si zadavatel byl schopen v co nejkratší době zajistit plnění, které nezbytně nutně potřebuje k řešení určitého závažného problému. Obecně půjde o situace, které v sobě zahrnují prvek naléhavosti, tzn. situace, jež jsou svou povahou akutní, havarijní či přímo krizové (tedy zejména případy, kdy může dojít k ohrožení lidského zdraví či života, dochází k možnosti vzniku ekologických katastrof, havárií či hrozí závažné škody), přičemž prvek naléhavosti objektivně dosahuje značné (krajní) intenzity. Úřad tedy dovozuje, že dodávky či služby mohou být prostřednictvím JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona zajištěny pouze po nezbytně nutnou dobu, tedy po dobu, kdy trvá krajně naléhavá situace, resp. než bude zadavatel schopen příslušný předmět plnění zajistit jiným způsobem v souladu se zákonem.

130. V šetřeném případě z oznámení o výsledku zadávacího řízení plyne, že se obviněný rozhodl pro zadání veřejné zakázky v JŘBU z důvodu existence krajně naléhavé okolnosti, kterou identifikuje jako zajištění digitalizace územního plánování v nezbytně nutném rozsahu a v souvislosti s plnou účinností nového stavebního zákona od 1. 7. 2024. Ve svém vyjádření ze dne 22. 3. 2024 obviněný existenci krajně naléhavé okolnosti dále specifikoval, když zde uvedl, že za krajně naléhavou okolnost považuje skutečnost, že se neodvratně blíží faktické nabytí účinnosti nového stavebního zákona v oblasti územního plánování dle § 334a odst. 1 a 2 nového stavebního zákona, kdy poptávaný předmět plnění veřejné zakázky (tj. NGÚP – pozn. Úřadu) je s touto skutečností nezbytně spojen. Smlouvy, které byly na veřejnou zakázku uzavřeny, měly dle obviněného vést k vybudování NGÚP a tím ke splnění povinností obviněného zajistit fungování státu, které mu ukládá právní řád. Podle obviněného je NGÚP prvním informačním systémem svého druhu, který má fungovat na celostátní úrovni; obviněný neměl dle svého vyjádření k dispozici žádné jiné řešení či náhradu, neboť nový stavební zákon ani se žádným takovým náhradním informačním systémem dle obviněného nepočítá. Neexistence či nefunkčnost NGÚP k datu 1. 7. 2024 by dle obviněného představovala významné znepřehlednění a potenciálně paralýzu celého procesu územního plánování, stejně tak paralýzu územního a stavebního řízení. Obviněný dále uvedl, že bez NGÚP by nebylo od 1. 7. 2024 možné provádět územní plánování. Nevčasné zprovoznění NGÚP by dle obviněného vedlo k ochromení procesu územního plánování i ochromení stavebních a územních řízení v České republice a došlo by k dalšímu zpomalení v důsledku neujasněných postupů při provádění úkonů na straně stavebníků či příslušných stavebních úřadů.

131. Úřad se tedy zabýval otázkou, zda bylo dodání a zprovoznění NGÚP k datu 1. 7. 2024 nezbytné pro zajištění fungování územního plánování a územního a stavebního řízení od 1. 7. 2024 a zda by nedodání a nefunkčnost NGÚP k 1. 7. 2024 představovaly paralýzu územního plánování.

132. Nový stavební zákon nabyl účinnosti dne 1. 1. 2024. Podle § 334a odst.  1 nového stavebního zákona přechodným obdobím se rozumí pro účely odstavců 2 a 3 období od 1. ledna 2024 do 30. června 2024 a pro účely odstavce 4 období od 1. července 2022 do 30. června 2023. Podle § 334a odst. 2 nového stavebního zákona ve věcech týkajících se územního plánování se v přechodném období postupuje podle dosavadních právních předpisů, s výjimkou územního řízení týkajícího se vyhrazené stavby uvedené v příloze č. 3 k tomuto zákonu nebo stavby s ní související, které v přechodném období nelze zahájit. Pro účely přechodných ustanovení v části dvanácté hlavě II dílu 2 se za den nabytí účinnosti tohoto zákona považuje 1. červenec 2024.

133. Z ustanovení § 334a odst. 1 a 2 nového stavebního zákona tedy plyne odložená účinnost ve věcech týkajících se územního plánování k datu 1. 7. 2024.

134. V § 267 odst. 2 nového stavebního zákona jsou vyjmenovány informační systémy veřejné správy ve věcech územního plánování a stavebního řízení. Jako jeden z informačních systémů je zde uveden i NGÚP.

135. Podle § 269 odst. 1 nového stavebního zákona NGÚP, který je agendovým informačním systémem, slouží pro

a)      zveřejnění výstupů z územně plánovací činnosti,

b)      zabezpečení přístupu k evidenci územně plánovací činnosti,

c)      sledování postupu pořizování územně plánovací dokumentace,

d)      poskytování prostorových dat k plánovanému využití území,

e)      zpřístupňování a poskytování dalších dat, která souvisí s územním plánováním a územním rozvojem a která určí ministerstvo, a

f)       další činnosti vyplývající z tohoto zákona nebo jeho prováděcích právních předpisů.

136. Za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, se Úřad v rámci správních řízení vedených pod sp. zn. ÚOHS-S0230/2024/VZ a ÚOHS-S0231/2024/VZ obrátil na MMR jakožto správce informačních systémů veřejné správy podle nového stavebního zákona a jakožto ústřední orgán státní správy, jenž vykonává státní správu na úseku územního plánování, územního rozhodování a stavebního řádu, s žádostí o odborné stanovisko ohledně důsledků nabytí účinnosti nového stavebního zákona v oblasti územního plánování. Konkrétně se Úřad obrátil na MMR mj. s dotazem, zda by neexistence, resp. nefunkčnost NGÚP k 1. 7. 2024 měla kromě porušení nového stavebního zákona za následek i fakt, že by reálně nebylo možné, aby územní plánování a územní řízení dále probíhala, a jaké konkrétní reálné důsledky na proces územního plánování a územního řízení by měla skutečnost, že NGÚP nebude od 1. 7. 2024 zprovozněn.

137. MMR ve svém odborném stanovisku ze dne 24. 4. 2024 uvedlo, že nový stavební zákon komplexně upravuje vedení agendy územního plánování. Dále MMR uvedlo, že nový stavební zákon zavádí povinnost od 1. 7. 2024 realizovat veškeré úkony v rámci územního plánování prostřednictvím NGÚP. Nespuštění NGÚP k 1. 7. 2024 by dle MMR zabránilo výkonu agendy územního plánování v celé České republice, což by vedlo k průtahům v rámci navazujících stavebních řízení a v konečném důsledku by to mělo negativní dopad do ekonomiky státu. V dalším odborném stanovisku ze dne 15. 5. 2024 k tomu MMR vysvětlilo, že nový stavební zákon zavádí povinnost digitalizace dokumentů územního plánování. NGÚP má dle MMR sloužit jako centrální místo pro správu a přístup k těmto digitálním dokumentům. Podle nového stavebního zákona mají být veškeré úkony související s pořizováním všech nástrojů územního plánování povinně prováděny v NGÚP. Za hlavní přínos digitalizace územního plánování MMR považuje to, že dojde k usnadnění a k urychlení přístupu veřejnosti i dotčených orgánů k dokumentům územního plánování.

138. Další změnou, kterou dle MMR zavádí nový stavební zákon a která povede ke zkrácení délky stavebních řízení, je sjednocení a zjednodušení procesů v rámci územního plánování. NGÚP má totiž dle MMR sloužit jako místo, kde budou k dispozici různorodé územně plánovací podklady v jednotné podobě, formátu a standardu, což umožní rychlejší a přesnější vyhledávání, ale i rychlejší posuzování relevantních informací, které navíc budou ve smyslu předmětného území garantovány. Digitalizace, sjednocení a zjednodušení procesů dle MMR povede ke zefektivnění komunikace mezi orgány územního plánování a veřejností, a rovněž bude přínosná pro projekční činnost projektantů. MMR k tomu dodalo, že zkrácení délky řízení bude dosaženo zejména eliminací zbytečných fyzických listinných podkladů a rychlým přístupem k datům.

139. Na dotaz Úřadu, zda by bylo možné pro vedení přehledu o pořizovaných a vydaných územně-plánovacích dokumentacích a územních studií od 1. 7. 2024 využívat i nadále centrální informační systém Evidence územně plánovací činnosti, MMR ve svém odborném stanovisku ze dne 15. 5. 2024 uvedlo, že informační systém Evidence územně plánovací činnosti poskytuje pouze základní informace o příslušné územně plánovací dokumentaci a územních studiích a že se na zbylé ostatní nástroje územního plánování nevztahuje. Tento systém dle MMR poskytuje pouze základní přehled (databázi) o územně plánovací činnosti obcí a krajů. Data a informace v Evidenci územně plánovacích činností jsou dle MMR stále roztříštěná, různých standardů a pořízená v různých formátech. Podle MMR tento systém dnešním požadavkům na informování všech účastníků procesů podle nového stavebního zákona již nedostačuje. Nadto MMR zdůraznilo, že nový stavební zákon počítá s funkčností a využitím NGÚP. Bez provedení četných změn v současném paragrafovém znění nového stavebního zákona by tedy nebylo možné informační systém Evidence územně plánovací činnosti od 1. 7. 2024 nadále využívat. Tento systém je dle MMR od NGÚP natolik rozdílný svou povahou, účelem a jednotlivými funkcionalitami, že dle MMR nelze po 1. 7. 2024 ani uvažovat o jeho využití jako určitého provizorního řešení.

140. Z výše uvedeného dle Úřadu vyplývá, že od 1. 7. 2024 se měly veškeré dokumenty a nástroje územního plánování uveřejňovat v NGÚP. Existence a využití NGÚP v rámci postupů územního plánování je explicitně stanovena v novém stavebním zákoně. V tomto systému se mají zveřejňovat výstupy z územně plánovací činnosti, NGÚP má zajišťovat přístup k evidenci územně plánovací činnosti, má sloužit ke sledování postupu pořizování územně plánovací dokumentace, zpřístupňovat a poskytovat data, která souvisí s územním plánováním a územním rozvojem, a řadu dalšího. Díky NGÚP budou mít dotčené osoby, dotčené orgány i široká veřejnost možnost se s danými dokumenty seznámit, aby se tyto osoby mohly do procesu územního plánování zapojit. NGÚP má také sloužit jako místo, kde budou k dispozici různorodé územně plánovací podklady v jednotné podobě, formátu a standardu, což umožní rychlejší a přesnější vyhledávání, ale i rychlejší posuzování relevantních informací. Díky tomuto systému tak dojde ke zefektivnění a zrychlení celého procesu územního plánování a rovněž ke zrychlení územního a stavebního řízení. Z vyjádření MMR Úřadu plyne, že žádný jiný systém, který by mohl plnit funkce NGÚP, jež mu předepisuje nový stavební zákon, zadavatel k dispozici nemá. Jak uvedlo MMR ve svém stanovisku, centrální informační systém Evidence územně plánovací činnosti je natolik rozdílný svou povahou, účelem a jednotlivými funkcionalitami, že ho nelze jako určité provizorní řešení případné neexistence či nefunkčnosti NGÚP využít. Jelikož zákon výslovně předpokládá existenci NGÚP, když ve svých jednotlivých ustanovení říká, že se dané dokumenty mají zveřejnit v NGÚP (jako příklad lze uvést § 88 odst. 1 nového stavebního zákona, kde je uvedeno, že pořizovatel bezodkladně zveřejní návrh zadání územního plánu v NGÚP, nebo § 90 odst. 3 nového stavebního zákona, kde je uvedeno, že schválené zadání územního rozvojového plánu pořizovatel do 7 dnů od jeho obdržení od schvalujícího orgánu zveřejní v NGÚP), přičemž zadavatel nemá k dispozici žádný jiný systém, který by mohl zastat funkci NGÚP, lze dle Úřadu konstatovat, že neexistence a nefunkčnost NGÚP k 1. 7. 2024 by znamenala významné ochromení výkonu územního plánování a územního a stavebního řízení, když bez fungujícího NGÚP by prakticky nebylo možné postupovat tak, jak předvídá nový stavební zákon. Bez fungujícího NGÚP by stavební úřady nemohly od 1. 7. 2024 řádně vykonávat svou činnost, což by mělo negativní dopad na podstatnou část obyvatelstva České republiky i podnikatelských subjektů. Dle Úřadu tedy MMR ve svých odborných stanoviscích potvrdilo, že bez fungujícího systému NGÚP by k datu 1. 7. 2024, kdy měla vstoupit v účinnost ustanovení nového stavebního zákona týkající se územního plánování, by nebylo možné provádět postupy a procesy územního plánování, jak jsou stanoveny v novém stavebním zákoně. V takovém stavu lze dle Úřadu bezpochyby spatřovat prvek naléhavosti velmi významné intenzity.  

141. Úřad s ohledem na výše uvedené konstatuje, že se obviněný nacházel v situaci, kdy bylo nezbytné, aby obviněný ke dni 1. 7. 2024 disponoval dodaným a zprovozněným systémem – NGÚP. Obviněný se tak ocitl v situaci, kdy pro splnění předpokladů stanovených v novém stavebním zákoně potřeboval urychleně zprovoznit NGÚP, aby bylo možné realizovat úkony územního plánování a územního a stavebního řízení a nedošlo tak k ochromení procesu územního plánování a procesu územního a stavebního řízení. Z uvedeného hlediska se tak jeví situace, kdy si obviněný byl vědom toho, že nestihne v řádném zadávacím řízení zajistit zprovoznění NGÚP, který je nezbytný pro zajištění územního plánování dle nového stavebního zákona, skutečně jako krajně naléhavá. V dané situaci totiž mohlo v důsledku nedodání NGÚP dojít k takovému omezení procesu územního plánování, které by mohlo mít vliv na územní a stavební řízení v celé České republice, a tedy i velmi významný negativní dopad na občany České republiky (resp. stavebníky) a zprostředkovaně i na výkonnost ekonomiky České republiky. Obviněný se tedy ocitl v krajně naléhavé situaci, kdy nemohl zajistit od 1. 7. 2024 realizaci procesů územního plánování vyplývajících z nového stavebního zákona. Lze tak dospět k závěru, že v daném případě došlo k naplnění první z podmínek pro použití JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona, a sice že zadavatel použil tento druh zadávacího řízení k zadání veřejné zakázky v důsledku krajně naléhavé okolnosti.

142. Ve vztahu k druhé podmínce podle § 63 odst. 5 zákona, podle níž zadavatel krajně naléhavou okolnost nezpůsobil sám, Úřad uvádí následující.

143. Stanovená podmínka předpokládá, že jednání či opomenutí zadavatele není v příčinné souvislosti s existencí krajně naléhavé okolnosti. V tomto smyslu se tedy musí jednat o objektivně nepředvídatelné okolnosti vzniklé nezávisle na vůli zadavatele, jejichž vznik zadavatel nemohl předpokládat a ani je svým jednáním (případně opomenutím) nezpůsobil. Za nepředvídatelné okolnosti tak nelze považovat situace, které vznikly v důsledku jednání zadavatele, nebo pro jejichž vznik zadavatel připravil podmínky. Nesmí tedy ze strany zadavatele dojít ke konání či opomenutí, které by zapříčinilo vznik tohoto stavu.

144. Úřad na tomto místě uvádí, že zadání veřejné zakázky v JŘBU předcházelo zahájení zadávacího řízení na VZ NGÚP. Předmětem VZ NGÚP dle bodu 4.1 zadávací dokumentace ze dne 20. 10. 2021 bylo vytvoření NGÚP včetně zajištění potřebné HW a SW infrastruktury a služeb pilotního provozu. V obou případech (tj. v případě VZ NGÚP i v případě veřejné zakázky) tedy bylo cílem veřejných zakázek dodání a zprovoznění NGÚP. Z vyjádření obviněného ze dne 22. 3. 2024 plyne, že smlouvy na veřejnou zakázku byly uzavřeny v JŘBU, neboť bylo zřejmé, že smlouvy v zadávacím řízení na VZ NGÚP se nestihnou uzavřít tak, aby na jejich základě bylo možné dodat a zprovoznit NGÚP k datu 1. 7. 2024.

145. Za účelem popisu průběhu řízení se soutěžním dialogem na VZ NGÚP a JŘBU na šetřenou veřejnou zakázku Úřad vypracoval následující tabulku, kde jsou chronologicky uvedeny jednotlivé stěžejní okamžiky v rámci těchto řízení:

20. 10. 2021	Zahájení řízení se soutěžním dialogem na VZ NGÚP
28. 1. 2022	Úřadu doručen návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání VZ NGÚP, na jehož základě bylo zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. S0041/2022
7. 3. 2022	ukončení posouzení žádostí o účast (viz. Protokol o posouzení žádostí o účast ze dne 7. 3. 2022)
26. 7. 2022	Úřad vydal ve správním řízení S0041/20222 rozhodnutí, kterým návrh navrhovatele zamítl
11. 8. 2022	Rozhodnutí Úřadu ve věci S0041/2022 nabylo právní moci
15. 11. 2022	Bylo vydáno souhlasné stanovisko OHA s novou architekturou DSŘ
4. 5. 2023	Posouzení a obodování žádostí o účast pro účely snižování počtu účastníků zadávacího řízení (viz. Protokol o provedení bodování žádostí o účast pro účely snížení počtu účastníků zadávacího řízení ze dne 4. 5. 2023)
7. 6. 2023	Obviněný dokončil bodování žádostí o účast pro účely snížení počtu účastníků zadávacího řízení (viz. Protokol o provedení bodování žádostí o účast pro účely snížení počtu účastníků zadávacího řízení ze dne 7. 6. 2023)
21. 6. 2023	Obviněný odeslal třem účastníkům zadávacího řízení, kteří nebyli ze zadávacího řízení vyloučeni, výzvu k účasti v soutěžním dialogu
27. 6. 2023	1. jednání s účastníky v rámci soutěžního dialogu
11. 8. 2023	2. jednání s účastníkem Eviden Czech Republic s.r.o v rámci soutěžního dialogu
17. 8. 2023	2. jednání s vybraným dodavatelem v rámci soutěžního dialogu
18. 8. 2023	2. jednání s účastníkem NESS Czech s.r.o v rámci soutěžního dialogu
3. 10. 2023	3. jednání s účastníky v rámci soutěžního dialogu
3. 10. 2023	4. jednání s účastníky v rámci soutěžního dialogu
12. 10. 2023	5. jednání s účastníky v rámci soutěžního dialogu
15. 12. 2023	6. jednání s účastníky v rámci soutěžního dialogu
20. 12. 2023	7. jednání s účastníky v rámci soutěžního dialogu
29. 12. 2023	8. jednání s účastníky v rámci soutěžního dialogu
3. 1. 2024	9. jednání s účastníky v rámci soutěžního dialogu
5. 1. 2024	Odeslána výzva k podání nabídek na VZ NGÚP
26. 1. 2024	Zadavateli doručeny námitky společnosti Eviden Czech Republic s.r.o. proti zadávacím podmínkám VZ NGÚP
2. 2. 2024	Zadavatel odeslal rozhodnutí o námitkách společnosti Eviden Czech Republic s.r.o.
12. 2. 2024	Úřadu doručen návrh společnosti Eviden Czech Republic s.r.o. na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání VZ NGÚP, na jehož základě bylo zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. S0139/2024
15. 2. 2024	Vybranému dodavateli odeslána výzva k podpisu smlouvy na veřejnou zakázku zadávanou v JŘBU
15. 2. 2024	Obviněný uzavřel s vybraným dodavatelem v JŘBU smlouvu o dílo, smlouvu na HW a servisní smlouvu
24. 5. 2024	Uzavření smluv na plnění VZ NGÚP

146. Z výše uvedené tabulky je zřejmé, že v průběhu zadávacího řízení na VZ NGÚP docházelo v postupu obviněného k časovým prodlevám, které mohly mít vliv na výslednou délku trvání zadávacího řízení VZ NGÚP, a tedy na skutečnost, že obviněný nebyl schopen v zadávacím řízení na VZ NGÚP uzavřít smlouvy, které by zajišťovaly dodání a zprovoznění NGÚP k datu 1. 7. 2024. Úřad tedy za účelem objasnění důvodů časové prodlevy mezi posouzením žádostí o účast, které bylo ukončeno již dne 7. 3. 2022, a okamžikem zahájením fáze posouzení a obodování žádostí o účast pro účely snižování počtu účastníků zadávacího řízení (květen 2023), a za účelem objasnění důvodů časové prodlevy mezi okamžikem vydání souhlasného stanoviska OHA s novou architekturou DSŘ (listopad 2022) a okamžikem odeslání výzvy k účasti v soutěžním dialogu, ke kterému došlo dne 21. 6. 2023 po provedeném snížení počtu účastníků zadávacího řízení, obviněnému stanovil lhůtu ke sdělení, z jakého důvodu přistoupil ke snižování počtu účastníků až v květnu 2023 a následně k odeslání výzvy k účasti v soutěžním dialogu až dne 21. 6. 2023.

147. Obviněný ve svém vyjádření ze dne 24. 4. 2024 uvedl, že k vyhodnocení a obodování žádostí o účast za účelem snížení počtu účastníků přistoupil až v květnu roku 2023 z následu­jících důvodů:

• návrh na přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání VZ NGÚP, na jehož základě bylo Úřadem zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. S0041/2022/VZ – vzhledem k nejistotě ohledně výsledku tohoto správního řízení obviněný nemohl dle svého vyjádření v období od 8. 3. 2022 do 11. 8. 2022, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Úřadu ukončující toto správní řízení, pokračovat v zadávacím řízení na VZ NGÚP;
• nutnost opakovaně soutěžit dodavatele na poskytování služeb právního poradenství a administraci soutěžního dialogu;
• nutnost zásadního přepracování celé architektury řešení digitalizace stavebního řízení a územního plánování;

148. K prvnímu důvodu, tj. že byl k Úřadu podán návrh na přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání VZ NGÚP, na jehož základě bylo Úřadem zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. S0041/2022/VZ, kvůli kterému obviněný nemohl v období od 8. 3. 2022 do 11. 8. 2022, kdy nabylo právní moci rozhodnutí Úřadu ukončující toto správní řízení, pokračovat v zadávacím řízení na VZ NGÚP, Úřad uvádí, že skutečnost, že byl podán návrh na přezkoumání úkonů zadavatele při zadávání VZ NGÚP, neznamená, že by obviněný nemohl činit další úkony v zadávacím řízení. Jediné omezení, které se na zadavatele v případě podání návrhu vztahuje, je definované v § 246 odst. 1 písm. d) zákona, dle kterého zadavatel nesmí uzavřít smlouvu s dodavatelem ve lhůtě 60 dnů ode dne zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, pokud byl návrh na zahájení řízení podán včas. To však nevylučuje, aby zadavatel v zadávacím řízení dále pokračoval a činil jednotlivé kroky a úkony, které uzavření smlouvy s dodavatelem předchází. Předběžné opatření, které Úřad ve správním řízení S0041/2022/VZ nařídil, obviněnému rovněž zakazovalo pouze uzavřít v zadávacím řízení na VZ NGÚP smlouvu, nikoliv činit v zadávacím řízení na VZ NGÚP jakékoliv další kroky či úkony. Pokud obviněný věděl, že systém NGÚP musí být k 1. 7. 2024 dodán a zprovozněn, nelze jeho nečinnost v zadávacím řízení na VZ NGÚP ospravedlňovat tím, že byl v nejistotě ohledně výsledku správního řízení S0041/2022/VZ a nemohl tak činit v zadávacím řízení na VZ NGÚP další kroky. Obviněnému nic nebránilo v zadávacím řízení na VZ NGÚP pokračovat a případně počkat pouze s uzavřením smlouvy na výsledek správního řízení S0041/2024.

149. K druhému důvodu časových prodlev v zadávacím řízení na VZ NGÚP, tj. že obviněný musel opakovaně soutěžit dodavatele na poskytování služeb právního poradenství a administraci soutěžního dialogu, v němž byla VZ NGÚP zadávána, Úřad uvádí, že ani tento důvod nepovažuje za relevantní ospravedlnění, proč obviněný po určitou dobu nečinil v zadávacím řízení na VZ NGÚP další kroky a proč tedy následně nestihl na VZ NGÚP uzavřít smlouvy, které by zajišťovaly dodání a zprovoznění NGÚP k 1. 7. 2024 tak, jak předpokládá nový stavební zákon. Je to vždy zadavatel, kdo je zodpovědný za zadání veřejné zakázky. Způsob, jakým si toto zadání veřejné zakázky obstará, zda prostřednictvím svých vlastních personálních kapacit nebo prostřednictvím jiného subjektu, je výlučně rozhodnutím samotného zadavatele. Pokud se zadavatel rozhodne při zadávání veřejné zakázky využít služeb jiného subjektu, je zodpovědností zadavatele vybrat takový subjekt, s jehož pomocí bude schopen zadat veřejnou zakázku řádně a včas. Pokud zadavatel takový subjekt nevybere, nemůže tím v konečném důsledku zdůvodňovat nutnost zadat veřejnou zakázku v JŘBU. Tím, že obviněný musel opakovaně soutěžit dodavatele na poskytování služeb právního poradenství a administraci zadávacího řízení na VZ NGÚP, tedy nejde ospravedlňovat to, že nestihl v zadávacím řízení na VZ NGÚP uzavřít smlouvy, které by zajišťovaly dodání a zprovoznění NGÚP k 1. 7. 2024, a musel tedy uzavřít smlouvy v JŘBU. Ani tuto skutečnost tedy nelze považovat za relevantní a legitimní důvod, proč obviněný odeslal výzvu k účasti v soutěžním dialogu až dne 21. 6. 2023 a nikoliv dříve, což nepochybně přispělo k nemožnosti uzavřít smlouvy na plnění VZ NGÚP včas, a tedy ke vzniku krajně naléhavé okolnosti, pro kterou obviněný musel uzavřít smlouvy v JŘBU. 

150. K třetímu důvodu časových prodlev v zadávacím řízení na VZ NGÚP, kterým je dle obviněného skutečnost, že na základě nových poznatků muselo dojít k zásadnímu přepracování celé architektury řešení digitalizace stavebního řízení a územního plánování, Úřad uvádí následující.

151. Obviněný k tomu ve svém vyjádření ze dne 24. 4. 2024 uvedl, že bylo zjištěno, že architektura celého řešení digitalizace stavebního řízení a územního plánování neodpovídá potřebám agendy stavebního řízení a územního plánování. Obviněný k tomu vysvětlil, že původně bylo zamýšleno, že NGÚP bude jen malá komponenta v rámci jedné architektury pro zajištění digitalizace stavebního řízení a digitalizace územního plánování. Tato původní architektura byla dle obviněného koncipována na propojení všech informačních systémů vůči sobě a vůči ostatním informačním systémům přes integrační platformu. Informační systémy digitalizace stavebního řízení i informační systém NGÚP tak měly být propojeny skrze integrační platformu. Původně zamýšlená architektura digitalizace stavebního řízení a územního plánování nebyla dle obviněného koncipována pro centralizovaný agendový ISSŘ, ale počítala s integrací na několik set lokálních agendových informačních systémů stavebních úřadů. Architektura ISSŘ byla dle obviněného schválena až v roce 2022. Obviněný uvedl, že v období květen – červen 2022 probíhala příprava podrobné technické specifikace ISSŘ. Obviněný se dle svého vyjádření seznámil s možnostmi řešení celé architektury digitalizace stavebního řízení, které mu dříve nebyly známy a které ukázaly zásadní nedostatky původní architektury, teprve po zapracování ISSŘ do původní architektury digitalizace stavebního řízení. Obviněný se tedy rozhodl přistoupit k přepracování celé architektury digitalizace stavebního řízení a územního plánování. Obviněný uvedl, že nová architektura digitalizace stavebního řízení byla předložena ke schválení OHA, který k ní vyjádřil souhlasné stanovisko v listopadu 2022. Podle obviněného mělo přepracování architektury digitalizace stavebního řízení zásadní vliv na finální podobu architektury digitalizace územního plánování, tj. na podobu NGÚP, neboť došlo k jejímu vyčlenění z původně jedné architektury, resp. došlo k rozdělení na architekturu digitalizace stavebního řízení a architekturu NGÚP.

152. Z vyjádření obviněného tak dle Úřadu plyne, že původně byl zamýšlen jeden společný projekt zahrnující digitalizaci stavebního řízení i digitalizaci územního plánování. NGÚP měla být malá komponenta v rámci jedné architektury pro zajištění digitalizace stavebního řízení a digitalizace územního plánování. V lednu 2022 byla schválena architektura ISSŘ a následně probíhala v období květen – červen 2022 příprava podrobné technické specifikace ISSŘ. Po zapracování ISSŘ do původní architektury digitalizace stavebního řízení obviněný odhalil zásadní nedostatky původní architektury, a proto přistoupil k přepracování původní architektury. Výsledkem bylo, že architektura NGÚP byla vyčleněna z architektury stavebního řízení, resp. původně jedna společná architektura byla rozdělena na architekturu digitalizace stavebního řízení a architekturu územního plánování, tj. architektu­ru NGÚP.

153. Obviněný ve svém vyjádření ze dne 22. 3. 2024 rovněž uvedl, že na přepracování architektury jednotlivých informačních systémů měla vliv i novela stavebního zákona. Přestože NGÚP představuje dle obviněného do jisté míry funkčně samostatný informační systém oproti dalším informačním systémům veřejné správy předpokládaným novým stavebním zákonem, bylo dle obviněného nutné provést analýzu a vyhodnocení, zda bude mít novela stavebního zákona vliv na předmět plnění VZ NGÚP. Závěrem této analýzy dle obviněného bylo, že případné změny architektury NGÚP je možné docílit v průběhu soutěžního dialogu. Obviněný k tomu dodal, že významné úpravy architektury se týkaly především digitalizace stavebního řízení, neboť zde byl poptáván předmět plnění v rámci několika zadávacích řízení se soutěžním dialogem. Obviněný následně uvedl, že ačkoliv představuje NGÚP funkčně samostatný informační systém, přesto se do průběhu zadávacího řízení na VZ NGÚP promítla nutnost přepracovat technickou specifikaci v souvislosti s novelou stavebního zákona. Obviněný rovněž uvedl, že po celou dobu trvání legislativního procesu novely stavebního zákona vyhodnocoval, zda se tato novela stavebního zákona může VZ NGÚP dotknout, a to včetně předkládaných pozměňovacích návrhů k této novele.

154. Z výše uvedeného tedy dle Úřadu plyne, že nutnost přepracování architektury digitalizace stavebního řízení a územního plánování obviněný zdůvodňuje dvěma skutečnostmi – jednak z důvodu vyčlenění architektury digitalizace územního plánování z architektury digitalizace stavebního řízení a jednak z důvodu novely stavebního zákona. Z vyjádření obviněného tedy dle Úřadu plyne, že vyčlenění architektury územního plánování z architektury stavebního řízení a novela stavebního zákona měly vliv na podobu technické specifikace VZ NGÚP.

155. Na dotaz Úřadu, kdy bylo zahájeno přepracování technické specifikace VZ NGÚP, jak dlouho toto přepracování trvalo a kdy bylo přijato finální znění technické specifikace VZ NGÚP, obviněný uvedl, že zahájil přepracování technické specifikace NGÚP po schválení nové architektury digitalizace stavebního řízení ze strany OHA, tj. po vydání souhlasného stanovisko OHA s novou architekturou DSŘ, k čemuž došlo v polovině listopadu 2022. Dále obviněný uvedl, že přepracování technické specifikace VZ NGÚP trvalo od poloviny listopadu 2022 do 20. 6. 2023.

156. Z výše uvedeného je tak zřejmé, že obviněný se zahájením přepracování technické specifikace VZ NGÚP čekal až na schválení nové architektury digitalizace stavebního řízení OHA, ke kterému došlo v polovině listopadu 2022. Úřad proto dále přistoupil k posouzení, zda obviněný musel s přepracováním technické specifikace VZ NGÚP čekat na schválení nové architektury digitalizace stavebního řízení OHA, nebo zda mohl přistoupit k přepracování technické specifikace VZ NGÚP již dříve.

157. Po prostudování Formuláře žádosti o stanovisko Hlavního architekta eGovernmentu, předloženého dne 10. 10. 2022, název projektu „DSŘ – Digitalizace stavebního řízení – Nová architektura“ (dále jen „formulář žádosti o stanovisko k nové architektuře DSŘ“), na jehož základě bylo vydáno souhlasné stanovisko OHA k nové architektuře DSŘ, Úřad uvádí, že tento formulář, jakož i souhlasné stanovisko OHA k nové architektuře DSŘ, se týká pouze projektu digitalizace stavebního řízení, nikoliv digitalizace územního plánování, tj. NGÚP. To také potvrdil i sám obviněný, když ve svém vyjádření ze dne 15. 5. 2024 uvedl, že „(s)tanovisko OHA ze dne 15. listopadu 2022, č. j. MV-193434–5/OHA-2022 (…) se týkalo schválení nové architektury informačního systému DSŘ, a nikoliv nové architektury informačního systému NGÚP“.  Úřadu tedy není zřejmé, z jakého důvodu obviněný čekal s přepracováním technické specifikace VZ NGÚP na souhlasné stanovisko OHA s novou architekturou DSŘ, když se žádost o toto stanovisko architektury NGÚP vůbec netýkala.

158. V souhlasném stanovisku OHA s novou architekturou digitalizace stavebního řízení je ohledně NGÚP pouze uvedeno, že vydáním tohoto stanoviska se mj. ruší stanovisko „MV-155615–13/OHA2020 ze dne 23. 12. 2020 (Národní geoportál územního plánování)“. Stejně tak ve formuláři žádosti o stanovisko k nové architektuře DSŘ je ohledně NGÚP pouze uvedeno, že v souvislosti s celkovými cíli a specifickým cílem/účelem projektu již byla dříve OHA předána mj. žádost „MV-155615–13/OHA-2020 „Národní geoportál územního plánování““. Z toho však dle Úřadu pouze plyne, že byly již v minulosti podány žádosti o stanovisko OHA (mj. i k systému NGÚP), které se týkaly původně zamýšleného projektu digitalizace stavebního řízení a územního plánování a které byly vydáním souhlasného stanoviska OHA k nové architektuře DSŘ zrušeny. Jakékoliv bližší informace, které by mohly mít vliv na podobu technické specifikace NGÚP, z těchto informací však neplynou. Dále je ve formuláři žádosti o stanovisko k nové architektuře DSŘ systém NGÚP zmíněn mezi souběžnými projekty, kdy je zde uvedeno: „Celé řešení DSŘ bude využívat webové služby NGÚP a vice versa např. mapové informace a informace o autorizovaných osobách atd.“ a „Databáze ÚAP je součástí agendy digitalizace územního plánování (DÚP) a bude propojena s NGÚP. Propojení na agendu digitalizace stavebního řízení (DSŘ) je nepřímé“. To jsou však dle Úřadu pouze informace týkající se systémů digitalizace stavebního řízení a jeho případného propojení s NGÚP, nikoliv však systému NGÚP samotného. Jakékoliv bližší informace ohledně digitalizace územního plánování, tj. informace ohledně architektury NGÚP, technické specifikace NGÚP apod. formulář žádosti o stanovisko k nové architektuře DSŘ ani souhlasné stanovisku OHA k nové architektuře DSŘ neobsahuje.

159. Úřad je navíc toho názoru, že jelikož se formulář žádosti o stanovisko k nové architektuře DSŘ netýkal systému NGÚP, tj. předmětem žádosti o odborné stanovisko NGÚP k nové architektuře DSŘ nebyl systém NGÚP, muselo být obviněnému zřejmé, že stanovisko OHA k nové architektuře DSŘ se k systému NGÚP nijak vyjadřovat nebude. Není tak zřejmé, proč obviněný se zahájením přepracování technické specifikace NGÚP čekal na souhlasné stanovisko OHA k nové architektuře DSŘ.

160. Nadto obviněný ve svém vyjádření ze dne 1. 8. 2024 uvedl, že formulář žádosti o vydání souhlasného stanoviska k systému NGÚP nemá dosud k dispozici. Podle obviněného je nutné mít souhlasné stanovisko OHA k dispozici až v době, kdy bude informační systém NGÚP „zkolaudován“ a spuštěn do provozu. Úřadu tak není zřejmé, proč obviněný s úpravou technické specifikace NGÚP čekal na souhlasné stanovisko OHA s novou architekturou DSŘ (které se nijak blíže systému NGÚP nevěnuje), když, jak sám tvrdí, pro úpravu technické specifikace NGÚP nepotřebuje ani souhlasné stanovisko OHA k samotnému systému NGÚP. Obviněný ve svých vyjádřeních opakovaně uvedl, že NGÚP představuje funkčně samostatný informační systém oproti dalším informačním systémům veřejné správy předpokládaným stavebním zákonem. Obviněný navíc sám uvedl, že souhlasné stanovisko OHA s novou architekturou je potřeba mít k dispozici až v okamžiku spuštění systému do plného provozu. Není tak zřejmé, proč obviněný potřeboval pro úpravu technické specifikace VZ NGÚP souhlasné stanovisko OHA s architekturou digitalizace stavebního řízení, tj. s jinou architekturou, než je architektura NGÚP, když ani v okamžiku uzavření smluv v JŘBU na dodávku a zprovoznění NGÚP souhlasné stanovisko OHA s architekturou NGÚP k dispozici nemá.

161. Obviněný ve svém vyjádření ze dne 24. 4. 2024 uvedl, že přepracování architektury digitalizace stavebního řízení mělo zásadní vliv na finální podobu architektury digitalizace územního plánování, tj. na podobu NGÚP, neboť došlo k jejímu vyčlenění z původně jedné architektury, resp. došlo k rozdělení na architekturu digitalizace stavebního řízení a architekturu NGÚP. K tomu Úřad uvádí, že nijak nerozporuje, že vyčlenění architektury NGÚP z původní společné architektury digitalizace stavebního řízení a územního plánování mělo vliv na finální podobu technické specifikace NGÚP, nicméně obviněný nijak nezdůvodnil, proč bylo nutné se zahájením přepracování technické specifikace NGÚP počkat na souhlasné stanovisko OHA s novou architekturou DSŘ, když toto stanovisko jakékoliv bližší informace o systému NGÚP neobsahuje.

162. Z vyjádření obviněného vyplývá, že se obviněný o potřebě přepracování technické specifikace NGÚP dozvěděl v období květen – červen 2022, kdy probíhalo mezirezortní připomínkové řízení k novele stavebního zákona a kdy probíhala technická specifikace ISSŘ, která odhalila nedostatky v původně zamýšlené architektuře. Pokud by tedy obviněný ihned poté započal se změnou technické specifikace NGÚP a nečekal by na souhlasné stanovisko OHA k nové architektuře DSŘ (které bylo vydáno v polovině listopadu), měl by upravenou technickou specifikaci NGÚP k dispozici o 4,5 měsíce dříve a mohl tak odeslat výzvu dodavatelům k účasti v soutěžním dialogu o 4,5 měsíce dříve. 

163. Nadto Úřad dodává, že mu není ani zřejmé, z jakého důvodu obviněný začal připravovat technickou specifikaci ISSŘ až v květnu roku 2022. Z vyjádření zadavatele ze dne 15. 5. 2024 plyne, že souhlasné stanovisko OHA k systému ISSŘ bylo vydáno dne 27. 1. 2022. Obviněný k tomu ve svém vyjádření ze dne 15. 5. 2024 uvedl, že souhlasné stanovisko OHA ze dne 27. 1. 2022 k architektuře ISSŘ představovalo rozhodující krok, aby mohl být jednotný ISSŘ již konkrétněji technicky specifikován a doplněn do celkové původní architektury digitalizace stavebního řízení. Není tak zřejmé, proč obviněný nezačal připravovat technic­kou specifikaci ISSŘ ihned po vydání souhlasného stanoviska OHA k tomuto systému, ke kterému došlo dne 27. 1. 2022. Pokud by obviněný začal s přípravou technické specifikace ISSŘ ihned po vydání souhlasného stanoviska OHA k tomuto systému, tj. v únoru roku 2022, a nikoliv v květnu roku 2022, mohl celý proces zadávání veřejné zakázky NGÚP urychlit o další 3 měsíce.

164. Pokud obviněný namítá, že nemohl výzvu k účasti v soutěžním dialogu odeslat dříve, neboť po celou dobu trvání legislativního procesu novely stavebního zákona vyhodnocoval, zda se tato novela stavebního zákona může VZ NGÚP dotknout, a to včetně předkládaných pozměňovacích návrhů k této novele, Úřad uvádí, že je skutečně pravda, že novela stavebního zákona byla ve Sbírce zákonů ve své finální podobě vyhlášena až dne 5. 6. 2023, nicméně obviněný se s návrhem a cílem novely stavebního zákona seznámil již v období květen – červen 2022, jak sám uvádí. Pokud by v průběhu legislativního procesu byly přijaty změny, které by měly vliv na technickou specifikaci NGÚP, obviněnému dle Úřadu nic nebránilo tyto změny v technické specifikaci provést v průběhu vedení dialogu s dodavateli. Koneckonců zadávací řízení se soutěžním dialogem je používáno v případech, kdy zadavatel dopředu neumí přesně specifikovat zadávací podmínky a ty jsou konkretizovány právě v průběhu jednání s oslovenými dodavateli. I v šetřeném případě ze zadávací dokumentace ze dne 20. 10. 2021 plyne, že podrobné technické, právní, finanční a jiné podmínky měly být specifikovány právě v rámci soutěžního dialogu s dodavateli (viz čl. 2 zadávací dokumentace ze dne 20. 10. 2021). Nic by tedy obviněnému nebránilo v tom, aby případné pozměňovací návrhy novely stavebního zákona zapracoval do technické specifikace NGÚP během fáze jednání s dodavateli v soutěžním dialogu.

165. Úřad k tomu uvádí, že situace by byla odlišná, pokud by obviněný čekal na vyhlášení novely stavebního zákona s odesláním výzvy k podání nabídky (která byla v šetřeném případě odeslána dne 5. 1. 2024), neboť ta již obsahuje finální podobu technické specifikace NGÚP. Pokud však obviněný nechtěl pokračovat další fází zadávacího řízení na VZ NGÚP, kterou měl být soutěžní dialog s dodavateli (tj. odeslání výzvy jednotlivým dodavatelům k účasti v soutěžním dialogu), kvůli tomu, že čekal na vyhlášení finálního znění novely stavebního zákona ve Sbírce zákonů, nelze takový důvod považovat za oprávněný, neboť případné pozměňovací návrhy novely stavebního zákona mohly být do technické specifikace NGÚP zapracovány i v průběhu fáze jednání s dodavateli v soutěžním dialogu. Navíc obecně platí, že ke změně zákona může dojít i po jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů. Obviněný koneckonců v části 2.2 „Principy technického řešení“ technické specifikace NGÚP, která byla přílohou výzvy k účasti v soutěžním dialogu ze dne 21. 6. 2023, sám uvedl, že požaduje, aby návrh implementace umožnil jednoduché promítnutí změn, zavedení nových procesů, formulářů, rolí apod., které mohou být vyvolány např. změnami příslušných zákonů a vyhlášek. Stejně tak v části 2.1.2 „Právní rámec“ této technické specifikace NGÚP obviněný uvedl, že prováděcí právní předpisy k provedení stavebního zákona nejsou dosud vydány, nicméně pokud vydané budou, finální verze NGÚP je bude muset zohledňovat. Z toho lze usuzovat, že sám obviněný počítal s tím, že v průběhu soutěžního dialogu může dojít k legislativním změnám či k vydání prováděcích předpisů, které budou muset být do technické specifikace NGÚP promítnuty. Podle Úřadu tedy obviněnému nic nebránilo zahájit fázi soutěžního dialogu ještě před vyhlášením finální verze novely stavebního zákona ve Sbírce zákonů, neboť případné pozměňovací návrhy této novely, pokud by měly dopad na technickou specifikaci NGÚP, mohly být do technické specifikace NGÚP v průběhu fáze jednání s dodavateli v soutěžním dialogu doplněny.

166. Nadto Úřad dodává, že během soutěžního dialogu se konalo celkem devět jednání, z toho na pěti jednáních byly řešeny smluvní podmínky VZ NGÚP. Pokud tedy obviněný chtěl čekat na finální podobu novely stavebního zákona, nic mu nebránilo v tom, aby v rámci jednání s dodavateli v soutěžním dialogu projednal a stanovil alespoň tyto obchodní podmínky. Pokud obviněný věděl, že systém NGÚP musí být dodán a zprovozněn k datu 1. 7. 2024, měl využít veškerých možností, aby zadávací řízení na VZ NGÚP mohlo dále pokračovat a aby došlo ke včasnému uzavření smluv na VZ NGÚP.  

167. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že obviněný krajně naléhavou okolnost, v důsledku které zvolil cestu zadání veřejné zakázky formou JŘBU, způsobil sám, neboť v zadávacím řízení na VZ NGÚP činil časové prodlevy, jejichž důvodnost obviněný neprokázal a které ve svém důsledku zapříčinily, že obviněný nebyl schopný v zadávacím řízení na VZ NGÚP uzavřít smlouvy, které by zajišťovaly dodání a zprovoznění NGÚP k datu 1. 7. 2024, jak předpokládá nový stavební zákon. Obviněný časové prodlevy v zadávacím řízení na VZ NGÚP odůvodňuje jednak vedením správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kvůli kterému zadavatel nemohl dle svého vyjádření činit další kroky v zadávacím řízení, dále skutečností, že musel opakovaně soutěžit dodavatele na poskytování služeb právního poradenství a administraci soutěžního dialogu a nemohl tak v zadávacím řízení dále pokračovat, a dále potřebou přepracování celé architektury digitalizace stavebního řízení a územního plánování. Jak ale Úřad dovodil výše, tyto skutečnosti nebyly relevantním důvodem pro to, aby obviněný činil v zadávacím řízení výše popsané časové prodlevy. Pokud by obviněný nečekal na výsledek správního řízení vedeného pod sp. zn. ÚOHS-S0041/2022/VZ a nečekal by s úpravou technické specifikace NGÚP pro potřeby fáze jednání s dodavateli v soutěžním dialogu do vydání souhlasného stanoviska OHA s novou architekturou DSŘ a začal by pracovat na změně technické specifikace NGÚP ihned po mezirezortním připomínkovém řízení k novele stavebního zákona (které probíhalo v období květen – červen 2022) a ihned po zjištění, že původně zamýšlená architektura je nevyhovující (ke kterému dospěl rovněž v období květen – červen 2022), tzn. započal by úpravu technické specifikace NGÚP počátkem července roku 2022, mohl odeslat výzvu k jednání v soutěžním dialogu dodavatelům o 4,5 měsíce dříve, než učinil. Pokud by navíc obviněný začal pracovat na technické specifikaci ISSŘ, na základě které následně zjistil, že je třeba přepracovat původně zamýšlenou architekturu digitalizace stavebního řízení a územního plánování, ihned po vydání souhlasného stanoviska OHA k systému ISSŘ, ke kterému došlo dne 27. 1. 2022, a nikoliv až v květnu roku 2022, mohl celý proces zadávání veřejné zakázky NGÚP uspíšit o další 3 měsíce. Rovněž skutečnost, že obviněný musel opakovaně soutěžit poskytovatele právních služeb a administraci soutěžního dialogu, nelze považovat za oprávněné zdůvodnění časových prodlev, jak Úřad vyložil výše. Pokud by tedy obviněný nečinil v zadávacím řízení výše uvedené časové prodlevy, v konečném důsledku by to znamenalo, že mohl uzavřít smlouvu na VZ NGÚP o zhruba 7,5 měsíce dříve, tedy nikoliv až dne 24. 5. 2024, a nemusel by tedy zadat veřejnou zakázku, resp. uzavřít smlouvu o dílo, smlouvu na HW a servisní smlouvu, v JŘBU.

168. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že obviněný v průběhu zadávacího řízení na VZ NGÚP, jehož neúspěšné dokončení vedlo k potřebě použít JŘBU, nepostupoval s dostatečnou pečlivostí a nečinil veškeré kroky, které po něm lze spravedlivě požadovat, aby vybral nového dodavatele
v transparentním zadávacím řízení, neboť v zadávacím řízení na VZ NGÚP činil výše popsané časové prodlevy.  Je tedy zřejmé, že existenci krajně naléhavé okolnosti, v důsledku které byl nucen uzavřít smlouvy v JŘBU, obviněný způsobil sám.

169. K argumentaci obviněného, podle níž skutečným důvodem, proč byl nucen uzavřít smlouvy v JŘBU, bylo podání návrhu společnosti Eviden, na základě kterého bylo následně u Úřadu zahájeno správní řízení S139/2024, a že pokud by tento návrh společnost Eviden nepodala, mohl obviněný uzavřít smlouvy v zadávacím řízení na VZ NGÚP včas a nemusel by použít JŘBU, Úřad uvádí následující.

170. Obviněný odeslal výzvu k podání nabídky na VZ NGÚP dne 5. 1. 2024. V této výzvě je uvedeno, že nabídky měly být podány do 29. 1. 2024 do 10:00 hod. Přílohou výzvy k podání nabídek na VZ NGÚP byl závazný návrh smlouvy o dílo, v jehož příloze č. 3 je uveden harmonogram plnění. Dle tohoto harmonogramu mělo dojít k uvedení systému NGÚP do pilotního provozu do 4 měsíců a 15 dnů od uzavření smlouvy. K proškolení zaměstnanců obviněného a k předání dokumentace mělo dojít dokonce do 8 měsíců od podpisu smlouvy. To znamená, že aby byl obviněný schopen zajistit zprovoznění systému NGÚP k 1. 7. 2024, jak přepokládal nový stavební zákon, musely by být smlouvy na VZ NGÚP uzavřeny nejpozději dne 15. 2. 2024 (pokud by měli být všichni zaměstnanci obviněného proškolení ještě před 1. 7. 2024, pak by smlouvy musely být uzavřeny ještě dříve). Z toho plyne, že pokud by měl obviněný zaručit zprovoznění systému NGÚP ke dni 1. 7. 2024, pak by musel smlouvy na VZ NGÚP uzavřít nejpozději 17. den potom, co skončila lhůta pro podání nabídek, tzn. během 17 dnů od obdržení nabídek by musel zrealizovat veškeré úkony potřebné k výběru dodavatele a k uzavření smluv.

171. Zadavateli přitom musí být známo, že v zadávacím řízení mohou být podány námitky, a to jak proti zadávacím podmínkám, tak proti úkonům zadavatele činěným po obdržení nabídek, které mohou celý proces vedoucí k uzavření smlouvy prodloužit. Ze zákona vyplývá, že námitky proti zadávacím podmínkám mohou být podány až do skončení lhůty pro podání nabídek, a lhůta pro podání námitek proti úkonům zadavatele oznamovaným v dokumentech, které je zadavatel povinen uveřejnit či odeslat stěžovateli (např. oznámení o výběru) činí 15 dnů ode dne jejich uveřejnění nebo doručení stěžovateli. Lhůta, ve které je zadavatel povinen odeslat rozhodnutí o námitkách stěžovateli, činí rovněž 15 dnů ode dne doručení námitek zadavateli. Jak přitom plyne z § 246 zákona, zadavatel ve lhůtě pro podání námitek proti rozhodnutí o výběru dodavatele či proti rozhodnutí o vyloučení účastníka zadávacího řízení a dále do doby doručení rozhodnutí o námitkách stěžovateli nesmí uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku. V případě odmítnutí námitek dále platí, že zadavatel nesmí uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku dříve, než uplyne lhůta pro podání návrhu na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu, tj. po dobu 10 dnů ode dne, kdy stěžovatel obdržel rozhodnutí o námitkách. Z toho plyne, že obviněný již při odeslání výzvy k podání nabídek na VZ NGÚP musel vědět, že pokud budou proti zadávacím podmínkám nebo proti výběru dodavatele, příp. proti jiným úkonům obviněného podány námitky, nemůže stihnout uzavřít smlouvy v zadávacím řízení na VZ NGÚP včas.

172. Úřad přitom uvádí, že obviněný nemohl spoléhat na to, že námitky či návrh nebudou podány, neboť jak uvedl Krajský soud v Brně ve svém rozsudku č. j. 62 Af 26/2024–177 ze dne 3. 4. 2025, „(…)Není ničím neobvyklým (a každý zadavatel to musí brát v úvahu), že v zadávacím řízení může docházet k podávání námitek a návrhů, jejichž vyřešení zabere určitý čas a oddálí úspěšné dokončení zadávacího řízení uzavřením smlouvy, a to bez ohledu na to, zda jsou tyto námitky důvodné, či nikoli“. Obdobný závěr uvedl i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 2 As 50/2024 – 113 ze dne 14. 5. 2025, když zde uvedl, že „(…) zadavatelé musí počítat s tím, že různí účastníci zadávacích řízení mohou bránit svá práva v řízeních před žalovaným (Úřadem – pozn. Úřadu), a tedy že zadávací řízení nemusí probíhat zcela hladce“. Obviněný tedy musel počítat s tím, že v průběhu zadávacího řízení na VZ NGÚP mohou být podány námitky či návrh, a to jak proti zadávacím podmínkám, tak proti úkonům obviněného, a měl tomu přizpůsobit termín odeslání výzvy k podání nabídek (tj. výzvu měl odeslat tak, aby smlouvy v zadávacím řízení na VZ NGÚP stihl uzavřít i v případě, že námitky, případně návrh budou podány), což se však nestalo.

173. Skutečným důvodem, proč se obviněný dostal do krajně naléhavé okolnosti, tj. proč byl nucen uzavřít smlouvy v JŘBU, tedy nebyla skutečnost, že byl k Úřadu podán návrh, na základě kterého bylo zahájeno správní řízení S139/2024, nýbrž to, že výzva k podání nabídek na VZ NGÚP nebyla odeslána s dostatečným časovým předstihem, aby obviněný stihl i v případě podání námitek a návrhu uzavřít v tomto zadávacím řízení smlouvy, které by zajistily dodání a zprovoznění NGÚP k 1. 7. 2024. Jak přitom Úřad dovodil výše, skutečnost, že obviněný odeslal výzvu k podání nabídek na VZ NGÚP až dne 5. 1. 2024, byla způsobena neopodstatněnými časovými prodlevami, které obviněný v zadávacím řízení na VZ NGÚP činil.

174. Na výše uvedené nemá žádný vliv ani skutečnost, že návrh, na základě kterého bylo zahájeno správní řízení S139/2024, byl Úřadem zamítnut. Zadavatel musí vždy počítat s tím, že v zadávacím řízení může dojít k podávání námitek a návrhů, a že v důsledku toho může dojít k prodloužení zadávacího řízení, a to bez ohledu na to, zda jsou námitky oprávněné, či nikoliv (viz rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 26/2024–177 ze dne 3. 4. 2025).

175. K tvrzení obviněného uvedenému v jeho vyjádření ze dne 5. 5. 2025, že v šetřeném případě došlo k přerušení příčinné souvislosti, neboť  i kdyby existovala původní příčina v podobě časových prodlev v rámci zadávacího řízení na VZ NGÚP, tak bude příčinná souvislost přerušena, pokud pozdější okolnost v podobě návrhu, na základě kterého bylo zahájeno správní řízení S0139/2024, byla samostatná a rozhodující, Úřad uvádí, že již výše dovodil, že skutečnost, že byl podán návrh, nebyla relevantním důvodem, proč se obviněný ocitl v krajně naléhavé situaci, neboť obviněný musel počítat s tím, že v zadávacím řízení může dojít k podávání námitek a návrhů a měl tomu tedy přizpůsobit okamžik, kdy odešle výzvu k podání nabídek, aby i v případě podání námitek a návrhu stihl smlouvy uzavřít včas. Obviněný však činil v zadávacím řízení na VZ NGÚP nedůvodné časové prodlevy, které způsobily, že výzvu k podání nabídek odeslal až dne 5. 1. 2024 a nebyl tak schopen v tomto zadávacím řízení uzavřít smlouvy, které by zajišťovaly dodání a zprovoznění NGÚP k 1. 7. 2024. Okolnost v podobě podání předmětného návrhu tedy nelze považovat za samostatný a rozhodující důvod vzniku krajně naléhavé okolnosti, která byla důvodem pro použití JŘBU.  

176. Úřad dodává, že to, že skutečným důvodem, proč obviněný nebyl schopen uzavřít smlouvy na VZ NGÚP včas, byly neopodstatněné časové prodlevy v zadávacím řízení na VZ NGÚP, potvrdil i sám obviněný ve svém vyjádření ze dne 5. 5. 2025, když zde poukázal na to, že pokud by předmětný návrh podala společnost Eviden o rok dříve, tak by obviněný stihl uzavřít smlouvy v rámci zadávacího řízení na VZ NGÚP. Úřad s tímto tvrzením souhlasí, avšak společnost Eviden nemohla podat námitky a následně návrh proti úkonu, který zadavatel ještě neprovedl. Námitky a návrh společnosti Eviden, na základě kterého bylo zahájeno správní řízení S139/2024, směřovaly proti zadávacím podmínkám uvedeným ve výzvě k podání nabídek ze dne 5. 1. 2024. Společnost Eviden tak nemohla podat své námitky o rok dříve, neboť se zadávacími podmínkami, proti kterým její námitky směřovaly, se seznámila až na základě výzvy k podání nabídek ze dne 5. 1. 2024. Pokud by však obviněný v zadávacím řízení nečinil nedůvodné časové prodlevy, mohl odeslat výzvu k podání nabídek až o 7,5 měsíce dříve, společnost Eviden se tak mohla se zadávacími podmínkami uvedenými ve výzvě k podání nabídek seznámit také o 7,5 měsíce dříve a mohla tedy podat námitky proti těmto zadávacím podmínkám také o 7,5 měsíce dříve. Z toho plyne, že skutečným důvodem, proč obviněný nebyl schopen uzavřít v zadávacím řízení na VZ NGÚP smlouvy, které by zajišťovaly dodání a zprovoznění systému NGÚP k 1. 7. 2024, nebyl návrh společnosti Eviden, ale nedůvodné časové prodlevy v zadávacím řízení na VZ NGÚP na straně zadavatele.

177. Úřad k tomu pro úplnost dodává, že obviněnému nevytýká, že zadávací řízení na VZ NGÚP nezahájil s dostatečným časovým předstihem. Toto zadávací řízení bylo zahájeno dne 20. 10. 2021, tj. necelé 3 roky, než měl být systém NGÚP uveden do provozu. Úřad nicméně výše došel k závěru, že kdyby obviněný v tomto zadávacím řízení nečinil časové prodlevy, jejichž důvodnost obviněný neprokázal, mohl smlouvy na VZ NGÚP uzavřít až o 7,5 měsíce dříve a nemusel by se vůbec uchylovat k JŘBU. 

178. Obviněný ve svém vyjádření ze dne 5. 5. 2024 poukázal na to, že zákon nestanovuje maximální délku zadávacího řízení. Podle obviněného zákon nastavuje pouze lhůty pro provedení jednotlivých úkonů při postupu v rámci zadávacího řízení. Obviněný je toho názoru, že pokud tyto lhůty pro konkrétní úkony v rámci zadávacího řízení respektoval, nemůže být samotná délka trvání zadávacího řízení na VZ NGÚP nezákonností či porušením jakékoliv zákonné povinnosti na straně obviněného.  K tomu Úřad uvádí, že obviněnému nevytýká, že by v rámci VZ NGÚP nedodržel jakékoliv lhůty plynoucí ze zákona. Úřad v rámci tohoto rozhodnutí dokonce ani neuvádí, že by se obviněný při zadávání VZ NGÚP dopustil jakéhokoliv porušení zákona. Úřad se v tomto rozhodnutí zabýval splněním zákonných podmínek pro zadání šetřené veřejné zakázky v JŘBU, přičemž došel k závěru, že nebyla naplněna jedna z podmínek uvedených v § 63 odst. 5 zákona, a to, že zadavatel existenci krajně naléhavé okolnosti nezpůsobil sám. Skutečnost, že se zadavatel při zadávání VZ NGÚP nedopustil žádného porušení zákona, ještě neznamená, že byl obviněný automaticky oprávněn zadat šetřenou veřejnou zakázku v JŘBU. Pokud zadavatel činí v zadávacím řízení prodlevy, ke kterým nejsou důvody a které zapříčiní, že zadavatel nestihne uzavřít smlouvy v původním zadávacím řízení uzavřít včas, nemůže následně poptávané plnění pořídit bez provedení řádné soutěže v JŘBU s odůvodněním, že v původním zadávacím řízení neporušil žádné ustanovení zákona. Podmínkou pro možnost použití JŘBU z důvodu existence krajně naléhavé okolnosti totiž není, že zadavatel v předchozím zadávacím řízení neporušil zákon, ale že zadavatel vznik krajně naléhavé okolnosti nezpůsobil, přičemž právě tato podmínka nebyla v šetřeném případě splněna.

179. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že podmínku pro použití JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona, že zadavatel krajně naléhavou okolnost nezpůsobil sám, nelze v šetřeném případě považovat za naplněnou.

180. Úřad dále poznamenává, že se nezabýval posouzením splnění dalších podmínek umožňujících zadání veřejné zakázky v JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona, neboť výše dovozený rozpor s citovaným ustanovením zákona dle názoru Úřadu sám o sobě způsobuje nezákonnost postupu zadavatele, jehož důsledkem je konstatování závěru o neoprávněnosti použití JŘBU.

181. Pro úplnost se Úřad zabýval i otázkou, zda mohly být v šetřeném případě splněny podmínky pro postup obviněného v JŘBU podle dalších ustanovení zákona, tj. zda bylo možno zadat veřejnou zakázku v JŘBU i na základě jiného ustanovení zákona než podle § 63 odst. 5 zákona (tedy zejména na základě § 63 odst. 1 a 3, § 65 odst. 1 a § 66 zákona). K tomu Úřad uvádí následující.

182. Ve vztahu k § 63 odst. 1 zákona Úřad nejprve připomíná, že jednou z podmínek pro použití JŘBU dle tohoto ustanovení je základní předpoklad, že zadavatel podstatně nezměnil zadávací podmínky oproti předchozímu otevřenému, užšímu nebo zjednodušenému podlimitnímu řízení. V šetřeném případě je zcela zjevné, že tento předpoklad nemohl být naplněn, neboť jediné zadávací řízení, jehož předmětem bylo plnění odpovídající šetřené veřejné zakázce, a které bylo zahájeno před realizací JŘBU, bylo zadávací řízení na VZ NGÚP, což bylo řízení se soutěžním dialogem, a nejednalo se tedy o žádný z druhů zadávacího řízení předvídaných
v § 63 odst. 1.

183. K podmínkám uvedeným v § 63 odst. 3 zákona Úřad uvádí, že předmětem veřejné zakázky je dodání a zprovoznění informačního systému veřejné správy. Ze samotné povahy poptávaného plnění je zřejmé, že se nejedná o umělecké dílo nebo výkon, ale o informační systém, a nelze tak mít za to, že by mohla být naplněna podmínka pro JŘBU dle § 63 odst. 3 písm. a) zákona.
K podmínce neexistence hospodářské soutěže z technických důvodů uvedené v § 63 odst. 3 písm. b) zákona Úřad uvádí, že v řízení se soutěžním dialogem na zadání VZ NGÚP jednal zadavatel v dialogové fázi s celkem 3 účastníky, které následně vyzval k podání nabídek, z čehož je zřejmé, že hospodářská soutěž zde existovala; předmět šetřené veřejné zakázky je přitom de facto shodný jako předmět VZ NGÚP, pouze je určitým způsobem redukován, a dodavatelé, kteří byli schopni z technických důvodů plnit předmět VZ NGÚP, by tedy nepochybně měli být schopni plnit i předmět šetřené veřejné zakázky. V šetřeném případě proto nemůže být naplněn ani důvod pro JŘBU dle § 63 odst. 3 písm. b) zákona. K podmínce nezbytnosti použití JŘBU z důvodu ochrany výhradních práv včetně práv duševního vlastnictví Úřad uvádí, že v případě předmětu plnění šetřené veřejné zakázky se jedná o zcela nový informační systém a o případné ochraně výhradních práv včetně práv duševního vlastnictví ve smyslu § 63 odst. 3 písm. c) zákona tak nelze uvažovat. Úřad uvedené uzavírá tím, že žádná
z podmínek dle § 63 odst. 3 zákona pro užití JŘBU nebyla v šetřeném případě naplněna.

184. Úřad rovněž doplňuje, že jelikož šetřená veřejná zakázka nenavazuje na soutěž o návrh, nemohly být v daném případě splněny ani podmínky pro JŘBU dle § 65 odst. 1 zákona. Stejně tak nelze uvažovat o oprávněnosti použití JŘBU z důvodů zakotvených v § 66 zákona, jelikož toto ustanovení se týká nových služeb, které spočívají v opakování obdobných služeb jako
v původní veřejné zakázce (na níž tyto nové služby navazují); jedná se tedy o služby, jež navazují na veřejnou zakázku, na kterou již byla uzavřena smlouva a služby, jež byly jejím předmětem, byly realizovány. V šetřeném případě však VZ NGÚP, která předcházela řešené veřejné zakázce, nebyla v době zadání šetřené veřejné zakázky v JŘBU zadána (a logicky tedy ani realizována).

185. Úřad dodává, že jelikož sám obviněný jiným ustanovením zákona (než § 63 odst. 5 zákona) potenciálně jej opravňujícím k zadání šetřené veřejné zakázky v JŘBU neargumentoval, považoval Úřad za nadbytečné se dále podrobněji vyjadřovat k možnostem obviněného při zadání veřejné zakázky v JŘBU.

186. Dále Úřad považuje za důležité vyjádřit se k tvrzení obviněného, že Úřad v šetřeném případě nezohlednil odlišnosti oproti VZ DSŘ, kterou se zabýval v rozhodnutí č. j. ÚOHS-33495/2024/500 ze dne 2. 9. 2024. Úřad předně musí souhlasit s obviněným, že okolnosti, které vedou k závěru o spáchání přestupku obviněným a k uložení pokuty jsou v šetřeném případě zcela odlišné než v případě VZ DSŘ. V případě rozhodnutí č. j. ÚOHS-33495/2024/500 ze dne 2. 9. 2024 totiž Úřad konstatoval, že nebyly naplněny podmínky pro zadání VZ DSŘ v JŘBU dle § 63 odst. 5 zákona, neboť obviněný vznik krajně naléhavé okolnosti způsobil sám tím, že v předchozím zadávacím řízení na veřejnou zakázku „Zajištění digitalizace stavebního řízení (DSŘ)“ postupoval v rozporu se zákonem, a proto bylo předchozí zadávací řízení na tuto veřejnou zakázku zrušeno. V nyní šetřené věci však Úřad tvrdí, že nebyly naplněny podmínky pro zadání veřejné zakázky v JŘBÚ dle § 63 odst. 5 zákona, neboť obviněný vznik krajně naléhavé okolnosti způsobil sám tím, že v předchozím zadávacím řízení na VZ NGÚP činil časové prodlevy, jejichž důvodnost neprokázal. Důvody, proč nebyly naplněny podmínky pro zadání veřejné zakázky v JŘBU, jsou tedy v obou případech zcela odlišné. Jak však již Úřad uvedl výše, to, že obviněný nepostupoval v zadávacím řízení na VZ NGÚP v rozporu se zákonem, ještě neznamená, že by mohl veřejnou zakázku automaticky zadat v JŘBU, aniž by byly pro použití tohoto druhu zadávacího řízení splněny zákonné podmínky. Jinými slovy to, že obviněný v zadávacím řízení na VZ NGÚP neporušil žádné ustanovení zákona, nemá žádný vliv na skutečnost, že obviněný v zadávacím řízení činil nedůvodné časové prodlevy, které zapříčinily to, že obviněný nebyl schopen v tomto zadávacím řízení uzavřít smlouvy, které by zajistily dodání a zprovoznění systému NGÚP k 1. 7. 2024. Ohledně tvrzení obviněného, že přestože jsou okolnosti obou případů odlišné, Úřad v obou případech ukládá stejnou sankci, tj. uložení peněžité pokuty, se Úřad vyjádří níže v odůvodnění výroku II. tohoto rozhodnutí.  

187. Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté zákona s výjimkou soutěže o návrh, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele, a zadá veřejnou zakázku nebo uzavře rámcovou dohodu.

188. Na základě výše uvedeného považuje Úřad za prokázané, že obviněný naplnil první znak skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, když zadal veřejnou zakázku v JŘBU, aniž by k tomu byly splněny zákonné předpoklady.

189. Další znak skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona spočívá v tom, že nedodržení pravidel stanovených zákonem ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele. Aby tedy došlo k naplnění tohoto znaku skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, musí nezákonným postupem zadavatele dojít k ovlivnění nebo k alespoň potenciálnímu ovlivnění výběru dodavatele. Podle Úřadu je zcela nesporné, že pokud nebyly splněny podmínky pro použití JŘBU a obviněný jej tedy nebyl oprávněn použít, pak vedení JŘBU v rozporu se zákonem musí mít vliv alespoň v potenciální rovině na výběr dodavatele, když se jedná o způsob zadávání veřejných zakázek vylučující sám o sobě hospodářskou soutěž. Postup obviněného tedy mohl ovlivnit výběr dodavatele, neboť nelze vyloučit, že pokud by obviněný postupoval v souladu se zákonem a plnění veřejné zakázky poptával v některém z „otevřenějších“ druhů zadávacího řízení, mohl obdržet nabídky i od jiných dodavatelů, kteří mohli obviněnému nabídnout i výhodnější podmínky plnění, než nabídl vybraný dodavatel. Obviněný zadal veřejnou zakázku postupem, který postrádá prvky otevřené soutěže, neboť ji bez předchozí soutěže zadal vybranému dodavateli. Svým postupem tedy reálně znemožnil ostatním dodavatelům účastnit se hospodářské soutěže o zakázku, což mohlo ovlivnit výběr dodavatele.

190. Konečně Úřad konstatuje, že posledním znakem skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona je zadání veřejné zakázky. K tomu Úřad uvádí, že z dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku je zřejmé, že obviněný uzavřel dne 15. 2. 2024 smlouvy na veřejnou zakázku, tj. smlouvu o dílo, smlouvu na HW a servisní smlouvu, čímž došlo ke splnění uvedeného posledního znaku skutkové podstaty přestupku obviněného.

191. V návaznosti na výše uvedené považuje Úřad za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, pročež Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. – uložení pokuty

192. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

193. Odpovědnost za přestupek zaniká mj. uplynutím promlčecí doby, která podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona činí 5 let u přestupků podle § 268 zákona.

194. Podle § 31 odst. 1 přestupkového zákona počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

195. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle § 270 odst. 3 písm. b) zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto rozhodnutí došlo dne 15. 2. 2024, tj. dnem uzavření smlouvy o dílo, smlouvy na HW a servisní smlouvy. Z toho vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla.

196. V daném případě se obviněný dopustil přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona. Podle ustanovení § 268 odst. 2 písm. a) zákona se za přestupek uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) až e) zákona.

197. V čl. 6 smlouvy o dílo je uvedeno, že celková cena díla dle této smlouvy činí 83 770 160,98 Kč bez DPH. V čl. 5 smlouvy na HW je uvedeno, že celková cena za dodávku dle této smlouvy činí 59 814 096 Kč bez DPH.

198. Podle čl. 8 servisní smlouvy se cena dle této smlouvy skládá z ceny za poskytování „Paušálních služeb“ a z ceny za „Službu exitu (Služby na objednávku)“. V bodě 8.1 servisní smlouvy je dále uvedeno, že cena za poskytování „Paušálních služeb“ je stanovena částkou zahrnující veškeré plnění obsažené v „Paušálních službách“ ve výši dle přílohy č. 1 za jeden měsíc jako součet jednotlivých dílčích cen „Paušálních služeb“ v závislosti na režimu jejich poskytování za daný měsíc. Dále je zde uvedeno, že cena „Paušálních služeb“ bude obviněným hrazena od data akceptace milníku D uvedeného v harmonogramu smlouvy o dílo a že bude obviněným hrazena pouze za měsíce, v nichž byly „Paušální služby“ skutečně poskytovány. V čl. 8.1 servisní smlouvy je rovněž uvedeno, že pokud doba poskytování „Paušálních služeb“ nezačíná či nekončí prvním, resp. posledním dnem měsíce, bude platba ceny „Paušálních služeb“ za příslušný měsíc snížena o alikvotní část.

199. Podle čl. 8.3 servisní smlouvy je cena za poskytnutí „Služby exitu“ stanovena částkou zahrnující veškeré plnění obsažené ve „Službě exitu“ výslovně popsané v čl. 24 anebo plnění, o jehož nezbytnosti provedení v rámci ukončení trvání servisní smlouvy poskytovatel věděl anebo mohl vědět, ve výši dle přílohy č. 1 servisní smlouvy. V čl. 24.2 servisní smlouvy je uvedeno, že se poskytovatel zavazuje v rámci „Služeb exitu“ vypracovat a na základě pokynů obviněného realizovat plán vymezující veškeré podmínky pro převedení systému na nového poskytovatele služeb (tzv. „Plán exitu“). V čl. 24.3 servisní smlouvy jsou pak uvedeny jednotlivé služby/činnosti, které má poskytovatel v rámci „Služeb exitu“ a v souladu s „Plánem exitu“ poskytovat. V čl. 24.4 servisní smlouvy je uvedeno, že všechny činnosti prováděné poskytovatelem v rámci „Služby exitu“ nepřekročí celkem 500 člověkodnů.

200. V příloze č. 1 „Nabídková cena“ servisní smlouvy je uvedena následující tabulka:

č.	Předmět plnění	Jednotka	Počet jednotek	Cena za jednotku (v Kč bez DPH)	Cena v Kč bez DPH za počet jednotek	DPH v sazbě 21 % v Kč	Cena v Kč vč. DPH za počet jednotek
1	Řízení a zajištění Dostupnosti a provozní monitoring Systému	měsíc	9	390 297,86 Kč	3 512 680,74 Kč	737 662,96 Kč	4 250 343,70 Kč
2	Správa aktivit a konfigurací	měsíc	9	117 089,36 Kč	1 053 804,24 Kč	221 298,89 Kč	1 275 103,13 Kč
3	Služby servisu	měsíc	9	156 119,14 Kč	1 405 072,26 Kč	295 065,17 Kč	1 700 137,43 Kč
4	Služby Servise Desk	měsíc	9	117 089,36 Kč	1 053 804,24 Kč	221 298,89 Kč	1 275 103,13 Kč
	Paušální služby (součet položkových cen za činnosti spadající do Paušálních služeb 1 až 4)			780 595,72 Kč	7 025 361,48 Kč	1 475 325,91 Kč	8 500 687,39 Kč
5	Služby exitu	MD	500	1 000,00 Kč	500 000,00 Kč	105 000,00 Kč	605 000,00 Kč
	Celková cena (součet položkových cen za činnosti uvedené na řádcích 1 až 5):			781 595,72 Kč	7 525 361,48 Kč	1 580 325,91 Kč	9 105 687,39 Kč

201. Z výše uvedeného plyne, že dle servisní smlouvy mají být „Paušální služby“ poskytovány v závislosti na režimu jejich poskytování za daný měsíc. V příloze č. 1 servisní smlouvy je uvedena cena za poskytování jednotlivých „Paušálních služeb“ za 1 měsíc. „Paušální služby“ mají být ale uhrazeny pouze za měsíce, v nichž byly „Paušální služby“ skutečně poskytovány. V případě, že poskytování „Paušálních služeb“ nezačíná či nekončí prvním, resp. posledním dnem měsíce, má být platba ceny „Paušálních služeb“ za příslušný měsíc snížena o alikvotní část. Navíc je zahájení poskytování „Paušálních služeb“ navázáno na okamžik akceptace milníku D uvedeného v harmonogramu smlouvy o dílo, tj. jiné smlouvy, než je servisní smlouva. Z toho dle Úřadu vyplývá, že ze servisní smlouvy nelze zjistit celkovou cenu za poskytování „Paušálních služeb“, neboť nelze přesně zjistit, jaké konkrétní měsíce nebo jakou část z daného měsíce mají být jednotlivé „Paušální služby“ poskytovány, resp. kolik měsíců (nebo jakou část z měsíce) mají být jednotlivé „Paušální služby“ skutečně poskytovány.

202. Obdobně tomu je i v případě „Služeb exitu“, které mají být poskytovány v případě ukončení trvání servisní smlouvy. V servisní smlouvě jsou sice uvedeny jednotlivé služby/činnosti, které má poskytovatel v rámci „Služeb exitu“ a v souladu s „Plánem exitu“ poskytovat, přičemž v příloze č. 1 je uvedena jednotková cena za 1 člověkoden poskytování těchto služeb, ze servisní smlouvy však nijak neplyne, jaký je skutečný rozsah jednotlivých služeb/činností v rámci „Služeb exitu“, tzn. kolik člověkodnů je zapotřebí pro provedení jednotlivé služby/činnosti. Ve smlouvě je uveden pouze maximální rozsah těchto služeb, a to 500 člověkodnů. To, jaký je reálný rozsah těchto činností, však ze servisní smlouvy zjistit nelze a nelze tedy ani zjistit, jaká je celková cena za tyto služby.

203. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že i když lze zjistit cenu plnění dle smlouvy o dílo i cenu plnění dle smlouvy na HW, cenu plnění dle servisní smlouvy zjistit nelze a nelze tedy zjistit celkovou cenu veřejné zakázky. Horní hranice možné pokuty tak v šetřeném případě v souladu s § 268 odst. 2 písm. a) zákona činí 20 000 000 Kč. 

204. Podle § 37 písm. a) a c) přestupkového zákona se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

205. Podle § 38 přestupkového zákona je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení přestupkového zákona, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

206. Úřad v této souvislosti uvádí, že závažnost přestupku, která je v šetřeném případě skutečností rozhodnou pro určení výměry pokuty, je obecnou kategorií poměřující rozsah dopadu konkrétního protiprávního jednání na specifický právem chráněný zájem s přihlédnutím k významu tohoto chráněného zájmu. Stupeň závažnosti, tedy společenské škodlivosti přestupku, je dán konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen, jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

207. Ke způsobu spáchání přestupku Úřad uvádí, že neoprávněné zadání veřejné zakázky v JŘBU bylo vyústěním postupu obviněného, který v předchozím zadávacím řízení na VZ NGÚP činil časové prodlevy, jejichž důvodnost neprokázal a které ve svém důsledku zapříčinily, že obviněný nebyl schopný v zadávacím řízení na VZ NGÚP uzavřít smlouvy, které by zajišťovaly dodání a zprovoznění NGÚP k datu 1. 7. 2024, jak předpokládal nový stavební zákon. S ohledem na skutečnost, že nebylo možné uzavřít smlouvy na plnění VZ NGÚP, přistoupil obviněný k zajištění požadovaných služeb (resp. jejich minimální potřebné části) tak, že je neoprávněně zadal v JŘBU. Ačkoliv je zřejmé, že obviněný postupoval při zadávání veřejné zakázky v JŘBU s ohledem na potřebu zajištění územního plánování po datu 1. 7. 2024, je nutné především zdůraznit tu okolnost, že se obviněný do dané situace dostal na základě svého předchozího postupu, kdy v zadávacím řízení na VZ NGÚP činil časové prodlevy, jejichž důvodnost neprokázal, a pro řešení vzniklé situace nesplnil podmínky pro použití JŘBU podle § 63 odst. 5 zákona.

208. Co se týče následků spáchání přestupku dle výroku I. tohoto rozhodnutí, Úřad konstatuje, že postupem obviněného došlo k faktickému vyloučení hospodářské soutěže mezi možnými zájemci o veřejnou zakázku, kteří by byli schopni předmět plnění realizovat. Tím, že obviněný k podání nabídky oslovil pouze vybraného dodavatele, zcela vyloučil jakoukoli soutěž o veřejnou zakázku. Podle Úřadu na tom nic nemění ani skutečnost, že v rámci JŘBU byl osloven dodavatel, který byl vybrán v zadávacím řízení na VZ NGÚP. To, že nabídka vybraného dodavatele byla v zadávacím řízení na VZ NGÚP vyhodnocena jako nejvýhodnější, ještě automaticky neznamená, že by byla nejvýhodnější i v případě, kdy by zadavatel zadával veřejnou zakázku namísto v JŘBU v některém z otevřenějších druhů zadávacího řízení, neboť předmět a rozsah obou těchto veřejných zakázek byl reálně jiný, byť se z velké části svým rozsahem překrývají.  Nelze tedy vyloučit, že pokud by obviněný zadával veřejnou zakázku v některém z otevřenějších druhů zadávacího řízení, mohl obdržet nabídky od jiných dodavatelů, které by byly „výhodnější“ než nabídka vybraného dodavatele (a to i přesto, že v zadávacím řízení na VZ NGÚP byly nabídky těchto dodavatelů méně výhodné, neboť nelze vyloučit, že by tito dodavatelé v rámci jiného zadávacího řízení s jiným předmětem a jinými obchodními a smluvními podmínkami koncipovali své nabídky jinak). V šetřeném případě tak nebyl naplněn základní cíl zákona, jímž je zajištění transparentního a rovného prostředí pro soutěž za účelem následného výběru dodavatele z co nejširšího okruhu potenciálních dodavatelů. Následkem spáchání přestupku tak je dle Úřadu i faktická nemožnost ověření výhodnosti realizovaného řešení z pohledu dodržení zásady hospodárnosti při výdeji prostředků ze státního rozpočtu, což významně ohrozilo jeden ze základních účelů zákona.

209. Jako k přitěžující okolnosti Úřad přihlédl ke skutečnosti, že je to právě obviněný, v jehož gesci leží i problematika územního plánování (a to vč. digitalizace územního plánování), a Úřad nezískal informace, podle nichž by se obviněný alespoň pokusil iniciovat změnu zákonných termínů, jež měl při uvedení digitalizace stavebního řízení a územního plánování do provozu obviněný dodržet a na které se odvolává.

210. Úřad jako polehčující okolnost zohlednil skutečnost, že obviněný zcela nerezignoval na zadávání předmětu veřejné zakázky v řádné soutěži (čili nepřistoupil rovnou k JŘBU bez jakýchkoli předchozích pokusů požadované plnění získat v rámci některého z otevřených druhů zadávacího řízení), když před JŘBU zahájil řízení se soutěžním dialogem na zadání VZ NGÚP a pokusil se tak vysoutěžit (kompletní) požadované plnění potřebné pro zprovoznění NGÚP v transparentním druhu zadávacího řízení. Stejně tak Úřad ve prospěch obviněného zohlednil, že se obviněný (byť svým vlastním přičiněním) nacházel v situaci, kdy jej blížící se datum nabytí účinnosti stavebního zákona stavělo do pozice, ve které byl nucen pružně rozhodovat o dalším postupu, jenž by směřoval k dodání a následnému spuštění NGÚP.

211. Dále Úřad zjistil, že obviněný dne 24. 5. 2024 uzavřel v zadávacím řízení na VZ NGÚP s vybraným dodavatelem tři smlouvy na VZ NGÚP; jednalo se o smlouvu s názvem „SMLOUVA O IMPLEMENTAČNÍM PROJEKTU, VÝVOJI A IMPLEMENTACI NÁRODNÍHO GEOPORTÁLU ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ“ (dále jen Smlouva o dílo uzavřena v soutěžním dialogu“), smlouvu s názvem „SMLOUVA O ÚDRŽBĚ, PODPOŘE A ROZVOJI NÁRODNÍHO GEOPORTÁLU ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ“ a smlouvu s názvem „SMLOUVA NA DODÁVKU HARDWARE INFRASTRUKTURY NÁRODNÍHO GEOPORTÁLU ÚZEMNÍHO PLÁNOVÁNÍ“ (dále jen „smlouvy uzavřené v soutěžním dialogu“) (společně také jako „smlouvy uzavřené v soutěžním dialogu). Tyto smlouvy byly uveřejněny v registru smluv dne 24. 5. 2024, čímž nabyly účinnosti. Ve smlouvě o dílo, smlouvě na HW a servisní smlouvě si smluvní strany dohodly, že tyto smlouvy budou ukončeny v případě nabytí účinnosti smluv uzavřených v soutěžním dialogu zajišťujících plnění předmětu smluv uzavřených v JŘBU. Dále si smluvní strany ve smlouvách uzavřených v JŘBU ujednaly, že plnění poskytnuté na základě smluv uzavřených v JŘBU do okamžiku nabytí účinnosti smluv uzavřených v soutěžním dialogu se považuje za plnění poskytnuté dle smluv uzavřených v soutěžním dialogu. Jelikož zadavatel dne 24. 5. 2024 uzavřel v zadávacím řízení na VZ NGÚP smlouvy uzavřené v soutěžním dialogu, přičemž porovnáním předmětů jednotlivých smluv Úřad zjistil, že smlouvy uzavřené v soutěžním dialogu zajišťují plnění smluv uzavřených v JŘBU, a dále zjistil, že tyto smlouvy nabyly účinnosti, došlo uzavřením smluv v soutěžním dialogu, resp. nabytím jejich účinnosti, k ukončení účinnosti smluv uzavřených v JŘBU.

212. Jako další významnou polehčující okolnost tedy Úřad zohlednil skutečnost, že dne 24. 5. 2024 došlo k ukončení účinnosti smluv uzavřených v JŘBU. Smlouva o dílo měla dle harmonogramu uvedeného v příloze č. 3 této smlouvy trvat 11 měsíců od podpisu této smlouvy. Plnění dle smlouvy na HW mělo být dle harmonogramu uvedeného v příloze č. 2 této smlouvy dodáno do 4 měsíců od podpisu smlouvy o dílo. Poskytování servisních služeb dle servisní smlouvy mělo dle harmonogramu uvedeného v příloze č. 2 této smlouvy započít nejpozději za 4 měsíce a 15 dnů od podpisu smlouvy o dílo a trvat 9 měsíců. Z toho je zřejmé, že trvání smluv uzavřených v JŘBU bylo ve skutečnosti mnohem kratší, než bylo v těchto smlouvách původně stanoveno. K plnění dle servisní smlouvy dokonce pravděpodobně vůbec nedošlo. 

213. Úřad za účelem zjištění stavu věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, obviněného vyzval ke sdělení, zda činnosti, které byly vykonávány na základě smluv uzavřených v JŘBU, by byly vykonávány i v rámci smluv uzavřených v soutěžním dialogu, tj. zda by tyto činnosti byly vykonávány i v případě, že by nebyly uzavřeny smlouvy v JŘBU, ale byly by uzavřeny pouze smlouvy v soutěžním dialogu. V přípisu ze dne 16. 9. 2024 obviněný potvrdil, že činnosti, které byly vykonávány na základě smluv uzavřených v JŘBU, by byly vykonávány i v rámci smluv uzavřených v soutěžním dialogu, tj. tyto činnosti by byly vykonávány i v případě, že by nebyly uzavřeny smlouvy v JŘBU, ale byly by uzavřeny pouze smlouvy v soutěžním dialogu. Tomu dle obviněného odpovídá i znění smluv uzavřených v JŘBU, které stanovují, že dojde-li k jejich ukončení dnem účinnosti smluv uzavřených v řízení se soutěžním dialogem, považuje se plnění poskytnuté do tohoto okamžiku podle smluv uzavřených v JŘBU za plnění poskytnuté dle smluv uzavřených v soutěžním dialogu.

214. Z toho dle Úřadu vyplývá, že plnění, které bylo vybraným dodavatelem na základě smluv uzavřených v JŘBU obviněnému poskytnuto, by bylo poskytnuto i v případě, kdy by obviněný neuzavřel smlouvu o dílo, smlouvu na HW a servisní smlouvu v JŘBU, a to na základě smluv uzavřených v soutěžním dialogu; toto plnění by přitom bylo poskytnuto stejným vybraným dodavatelem, neboť smlouvy uzavřené v JŘBU byly uzavřeny s týmž dodavatelem, který byl vybrán v soutěžním dialogu. Tuto skutečnost Úřad zohlednil jako další významnou polehčující okolnost.

215. Jako další polehčující okolnost Úřad zohlednil i skutečnost, na kterou poukazuje obviněný ve svém vyjádření ze dne 16. 9. 2024, a to, že ze strany obviněného neproběhlo na základě smluv uzavřených v JŘBU žádné plnění, resp. že obviněný vybranému dodavateli neuhradil na základě smluv uzavřených v JŘBU žádnou odměnu. Podle obviněného bude plnění poskytnuté vybraným dodavatelem na základě smluv uzavřených v JŘBU uhrazeno „v souladu se zněním smluv uzavřených v soutěžním dialogu a za podmínek uvedených ve smlouvách uzavřených v soutěžním dialogu“.

216. Úřad neshledal v šetřeném případě žádné další polehčující ani přitěžující okolnosti.

217. K závažnosti přestupku obviněného Úřad shrnuje, že byť neoprávněné zadání veřejné zakázky v JŘBU, jehož důsledkem je vyloučení soutěže o veřejnou zakázkou, je obecně považováno za závažné porušení zákona, v nynějším případě je závažnost jednání obviněného s ohledem na množství a charakter výše popsaných polehčujících okolností výrazně snížena, což Úřad zohlednil při zvažování výše ukládané pokuty.

218. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 28/2009 – 62 ze dne 18. 6. 2009, popřípadě rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 245/2015 – 33 ze dne 16. 8. 2016. V prvně uvedeném rozsudku soud dovodil, že „při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 – 67, dle něhož ˌpoužití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.‚“ Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh ˌje dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení‘ (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).“. Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).

219. Úřad se tedy zabýval otázkou, zda přestupek, za který je obviněnému ukládána sankce, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil právě projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.

220. Úřad uvádí, že přestupek uvedený ve výroku I. tohoto rozhodnutí je v souběhu s:

a)      přestupkem, který obviněný spáchal dne 19. 12. 2023 a o němž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0278/2024/VZ rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-21560/2024/500 ze dne 28. 5. 2024 a obviněnému za něj byla uložena pokuta ve výši 20 000 Kč, která byla změněna rozhodnutím předsedy č. j. ÚOHS-28002/2024/163 ze dne 22. 7. 2024 na částku 15 000 Kč,

b)      přestupkem, který obviněný spáchal dne 3. 11. 2023 a o němž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0491/2024/VZ rozhodnutím Úřadu č. j. ÚOHS-33495/2024/500 ze dne 2. 9. 2024 a obviněnému za něj byla uložena pokuta ve výši 1 000 000 Kč,

c)      přestupkem, který obviněný spáchal dne 13. 6. 2023 a o němž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0720/2024/VZ rozhodnutím Úřadu č. j. 45168/2024/500 ze dne 27. 11. 2024 a obviněnému za něj byla uložena pokuta ve výši 150 000 Kč.

221. S ohledem na výše uvedené Úřad přikročil k uplatnění institutu souhrnného trestu, a to způsobem, který se Úřadu jeví v oblasti správního práva jako jediný možný, kdy nevzniká riziko, že by se Úřad jako správní orgán dopustil nedodržení zásady legality zakotvené v čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Pokud by měl Úřad uložit obviněnému pokutu za všechny přestupky a nemá-li zároveň v tomto správním řízení zákonné zmocnění zrušit předcházející „výrok o trestu“ (tj. výrok ukládající konkrétní pokutu za spáchání přestupků uvedených v předchozím bodu odůvodnění tohoto rozhodnutí), lze absorpční zásadu ve formě uplatnění pravidel pro ukládání souhrnného trestu aplikovat pouze tím způsobem, že Úřad v rámci uložení sankce za projednávaný přestupek zohlední předchozí uložené pokuty, tj. pokuty uložené rozhodnutími uvedenými v předchozím bodu odůvodnění tohoto rozhodnutí za spáchání tam uvedených přestupků. Uvedené skutečnosti tedy Úřad zohlednil při stanovení výše pokuty.

222. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného. Ze schváleného návrhu rozpočtu obviněného na rok 2025^[2] Úřad zjistil, že obviněný má v roce 2025 hospodařit s plánovanými rozpočtovými příjmy ve výši 7 436 444 942 Kč. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k finančním prostředkům, kterými obviněný disponuje, považovat za nepřiměřeně zasahující (a v tomto smyslu nespravedlivou) ekonomickou situaci obviněného.

223. V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Ve vztahu k preventivní funkci ukládané pokuty Úřad poznamenává, že v daném případě shledal jako nemístné uložení pokuty v jakkoli bagatelní (či obdobné) výši v situaci, kdy obviněný nezákonným postupem (tj. použitím JŘBU, pro něž nebyly splněny zákonné podmínky) zcela rezignoval na podrobení předmětu veřejné zakázky soutěži o tuto veřejnou zakázku a naprosto tak popřel základní cíl zákona – tj. zajištění soutěžního prostředí za účelem výběru co nejvhodnější nabídky. Úřad má za to, že stanovená výše pokuty dostatečně naplňuje obě funkce právní odpovědnosti.

224. Dále Úřad v souladu s § 37 písm. g) přestupkového zákona při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédl k povaze činnosti obviněného.  

225. K tvrzení obviněného, že přestože jsou okolnosti nyní šetřeného případu a případu, kterým se Úřad zabýval v rozhodnutí č. j. ÚOHS-33495/2024/500 ze dne 2. 9. 2024, odlišné, Úřad v obou případech ukládá stejnou sankci, tj. uložení peněžité pokuty, Úřad uvádí, že v obou případech uložil obviněnému takový trest, k jehož uložení je dle zákona oprávněn. Ustanovení § 268 odst. 2 písm. a) zákona totiž stanovuje, že za přestupek dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit. Zákon tedy Úřadu nedovoluje uložit obviněnému za přestupek dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona žádný jiný trest než pokutu. Úřad navíc nesouhlasí s tím, že by v obou případech ukládal zcela shodnou sankci. V rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-33495/2024/500 ze dne 2. 9. 2024 totiž obviněnému uložil pokutu ve výši 1 000 000 Kč, kdežto v nyní šetřené věci Úřad obviněnému ukládá pokutu ve výši 200 000 Kč, tj. podstatně méně než v případě VZ DSŘ, když v šetřené věci právě zohlednil výše uvedené polehčující okolnosti. V obou případech se Úřad pečlivě zabýval povahou a závažností daného přestupku, přihlédl
k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem, a na základě toho zvolil odpovídající výši pokuty.

226. Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

227. Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754– 17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku III. rozhodnutí – uložení úhrady nákladů řízení

228. Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) přestupkového zákona  se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

229. Správní orgán podle § 95 odst. 1 přestupkového zákona uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

230. Vzhledem k tomu, že přestupkový zákon v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

231. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 2 500 Kč.

232. Jelikož v daném případě Úřad zahájil správní řízení z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z tohoto důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

233. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19–24825621/0710, variabilní symbol 2025000255.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

Weinhold Legal, s.r.o. advokátní kancelář, Na Florenci 2116/15, Nové Město, 110 00 Praha 1

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy