ÚOHS-S0253/2025/VZ-19873/2025/500

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 2. 4. 2025 na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou

• zadavatel – Státní léčebné lázně Janské Lázně, státní podnik, IČO 00024007, se sídlem náměstí Svobody 272, 542 25 Janské Lázně, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 19. 5. 2025 Mgr. Antonínem Hajduškem, LL.M., advokátem, ev. č. ČAK 20009, se sídlem tř. Kosmonautů 1221/2, 779 00 Olomouc,
• navrhovatel – OLMAN SERVICE s.r.o., IČO 26293102, se sídlem Jakuba Obrovského 1389/1b, Bystrc, 635 00 Brno,

ve věci přezkoumání úkonů cit. zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Provádění úklidových prací“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odeslání k uveřejnění dne 11. 12. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 12. 2024 pod ev. č. Z2024–062560, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 12. 2024 pod ev. č. 763238–2024, ve znění pozdějších oprav,

rozhodl takto:

Návrh navrhovatele – OLMAN SERVICE s.r.o., IČO 26293102, se sídlem Jakuba Obrovského 1389/1b, Bystrc, 635 00 Brno – ze dne 2. 4. 2025 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Státní léčebné lázně Janské Lázně, státní podnik, IČO 00024007, se sídlem náměstí Svobody 272, 542 25 Janské Lázně – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Provádění úklidových prací“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odeslání k uveřejnění dne 11. 12. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 12. 2024 pod ev. č. Z2024–062560, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 12. 2024 pod ev. č. 763238–2024, ve znění pozdějších oprav, se podle § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb.,o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Odůvodnění

I.               ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1. Zadavatel – Státní léčebné lázně Janské Lázně, státní podnik, IČO 00024007, se sídlem náměstí Svobody 272, 542 25 Janské Lázně, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 19. 5. 2025 Mgr. Antonínem Hajduškem, LL.M., advokátem, ev. č. ČAK 20009, se sídlem tř. Kosmonautů 1221/2, 779 00 Olomouc (dále jen „zadavatel“) – jakožto veřejný zadavatel ve smyslu § 4 odst. 1 písm. e) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), zahájil dne 11. 12. 2024 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Provádění úklidových prací“, přičemž předmětné oznámení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 12. 2024 pod ev. č. Z2024–062560, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 12. 2024 pod ev. č. 763238–2024, ve znění pozdějších oprav (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Dle čl. 5 „PŘEDPOKLÁDANÁ HODNOTA VEŘEJNÉ ZAKÁZKY“ zadávací dokumentace ze dne 12. 12. 2024 (dále jen „zadávací dokumentace“) činí předpokládaná hodnota veřejné zakázky 26 500 000 Kč bez DPH.

3. Dle čl. 6 „VYMEZENÍ PŘEDMĚTU VEŘEJNÉ ZAKÁZKY“ zadávací dokumentace je předmětem veřejné zakázky poskytování služeb spočívajících v zajištění úklidových prací v objektech zadavatele.

4. Dne 18. 3. 2025 obdržel zadavatel námitky navrhovatele – OLMAN SERVICE s.r.o., IČO 26293102, se sídlem Jakuba Obrovského 1389/1b, Bystrc, 635 00 Brno (dále jen „navrhovatel“) z téhož dne (dále jen „námitky“).

5. Zadavatel námitky navrhovatele svým rozhodnutím ze dne 24. 3. 2025 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) odmítl.

6. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nesouhlasil s důvody uvedenými v rozhodnutí o námitkách, podal dne 2. 4. 2025 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z téhož dne.

II.             obsah návrhu

7. Podaným návrhem navrhovatel brojí proti zadávacím podmínkám, konkrétně proti vymezení inflační doložky zadavatelem a proti absenci valorizační doložky. Navrhovatel dále namítá, že se zadavatel nedostatečně vypořádal s jeho námitkami. Úvodem navrhovatel stručně shrnuje dosavadní průběh zadávacího řízení.

Nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách

8. Navrhovatel je toho názoru, že zadavatel porušil ustanovení § 245 odst. 1 zákona, když své rozhodnutí o námitkách neodůvodnil dostatečně jasně, srozumitelně, komplexně a nereagoval na celý rozsah namítaných skutečností. Navrhovatel obsáhle cituje jak z několika roz­hodnutí Úřadu, tak z několika roz­hodnutí předsedy Úřadu, přičemž dochází k závěru, že zadavatel nevypořádal námitky navrhovatele s dostatečnou mírou podrobnosti a nereagoval na žádný konkrétní argument navrhovatele.

9. Zadavatel pouze obecně uvedl, že nemá žádnou povinnost zakotvit inflační ani valorizační doložku. Navrhovatel však podrobně rozvedl svou argumentaci stran neporovnatelnosti nabídek, která v důsledku postupu zadavatele hrozí. K tomuto se však zadavatel nijak nevyjádřil.

10. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nezná názor zadavatele na jednotlivé argumenty, které byly předestřeny v námitkách, je navrhovatel toho názoru, že postup zadavatele je stižen vadou nepřezkoumatelnosti a netransparentnosti, v důsledku čehož je rovněž v rozporu s ustanovením § 6 odst. 1 zákona a rovněž v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí.

K inflační doložce

11. Navrhovatel dále nesouhlasí s nastavením inflační doložky, jak je uvedena v čl. 8.6 „OBJEKTIVNÍ PODMÍNKY, ZA NICHŽ JE MOŽNO PŘEKROČIT VÝŠI NABÍDKOVÉ CENY“ zadávací dokumentace a rovněž v čl. IV „Cena služeb a platební podmínky“ odst. 4 přílohy č. 1 zadávací dokumentace – návrhu smlouvy ve znění vysvětlení zadávacích podmínek č. 3 ze dne 20. 1. 2025 (dále jen „návrh smlouvy“). Stěžovatel uvádí, že nastavení inflační doložky nereflektuje aktuální situaci na trhu s tím, že pro dodavatele bude obtížné až nemožné splnit podmínky pro aktivaci inflační doložky.

12. K tomu navrhovatel odkazuje na prognózu České národní banky, podle které meziroční inflace v roce 2025–2026 nedosáhne ani 4 %, která zadavatel stanovil, v důsledku čehož nebude mít inflační doložka žádný efekt.

13. Přitom i nižší míra inflace má zásadní dopad na plnění veřejné zakázky, zvlášť v případě, že se jedná o několikaletý kontrakt. Navrhovatel připomíná, že neúnosné navyšování cen na trhu v důsledku inflace může vést i ke znemožnění plnění veřejné zakázky, a proto nelze uvedenou problematiku bagatelizovat, jelikož inflace má zásadní dopad na vstupní náklady, a tedy i celkovou cenu za poskytování předmětu veřejné zakázky.

14. Inflace se propisuje i do mzdových nákladů dodavatelů, kteří jsou nuceni ji zohlednit při úpravě mezd zaměstnanců, aby zajistili, že zaměstnanci zůstanou spokojení a motivovaní, což je i v zájmu zadavatele, který je povinen zohledňovat aspekty sociálně odpovědného zadávání podle § 6 odst. 4 zákona.

15. Navrhovatel dovozuje, že není přípustné, aby navyšující se náklady na zaměstnance v důsledku růstu inflace nesl sám, navíc s ohledem na délku závazku. Takový postup by mohl být pro dodavatele likvidační. Proto je žádoucí, aby inflace byla zohledněna.

16. Inflační mechanismus, jak ho nastavil zadavatel, je však fakticky zbytečný, jelikož nebude mít žádný reálný dopad. Proto, aby bylo možné dosáhnout smyslu a účelu inflační doložky, je nutné ji upravit s ohledem na aktuální situaci. Pouze takový postup povede k férovým smluvním podmínkám vůči dodavateli a kvalitnímu a řádnému plnění povinností, které plynou ze smlouvy na veřejnou zakázku bez rizika předčasného ukončení smluvního vztahu.

17. Zadavatel proto svým postupem nepřímo nutí dodavatele promítnout do svých nabídek inflaci, což vede až k neporovnatelnosti nabídek, jelikož není zřejmé, jak jednotliví dodavatelé přistoupí k nacenění předmětu veřejné zakázky. Zadavatel proto nepřiměřeným způsobem přenáší odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele, kdy není jasné, jakým způsobem mají dodavatelé k cenotvorbě přistoupit. Takový postup zadavatele zároveň vytváří bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, kdy i sám zadavatel připouští, že je na dodavatelích, zda se při vědomí takového rizika zadávacího řízení zúčastní.

18. Pokud by zadavatel umožnil zohlednit inflaci dle jejího odhadovaného růstu, předešel by nejasnostem při naceňování předmětu plnění a také hrozícímu předčasnému ukončení plnění veřejné zakázky. V tomto ohledu považuje navrhovatel postup zadavatele za nezákonný, a to konkrétně v rozporu s ustanoveními § 6 a § 36 zákona.

K valorizační doložce

19. Navrhovatel dále brojí proti skutečnosti, že zadavatel do zadávacích podmínek nezakotvil mechanismus valorizační doložky. Takový postup, dle navrhovatele, ignoruje právní úpravu v oblasti zaměstnávání, způsobuje vzájemnou neporovnatelnost nabídek a potlačuje péči řádného hospodáře a podstatu hospodářské soutěže o nejnižší cenovou nabídku.

20. Institut minimální mzdy míří na zajištění určité životní úrovně zaměstnanců, čehož si je vědom i sám zadavatel, když v příloze č. 3 zadávací dokumentace – čestném prohlášení ke splnění OVZ (dále jen „čestné prohlášení“) po dodavatelích požaduje prohlásit, že nebude docházet k porušování zákonného standardu pracovních podmínek podle zákoníku práce a právních předpisů v oblasti zaměstnanosti.

21. Mechanismus valorizace minimální mzdy byl zaveden novelou s účinností od 1. 1. 2025, v důsledku čehož se bude hranice minimální mzdy v následujících letech zvyšovat. Svým postupem však zadavatel znemožňuje dodavatelům reflektovat růst minimální mzdy ve vztahu k jeho zaměstnancům.

22. Dodavatelé se tak ocitají v situaci, kdy nebudou schopni udržet původně stanovenou cenu za poskytování předmětu plnění veřejné zakázky, jelikož na straně jedné bude docházet k nárůstu minimální mzdy, a na straně druhé dodavatelé nebudou moci v této souvislosti upravit cenu za plnění veřejné zakázky, jelikož to zadavatel nepřipouští. Vybraný dodavatel se tak dostane do tíživé situace, kdy na něj právní řád klade požadavky na navyšování minimálních mezd jeho zaměstnanců, avšak zadavatel mu je neumožňuje zohlednit.

23. Pokud tedy má dodavatel jednat v souladu s čestným prohlášením, je nutné, aby zadavatel přihlédnul i k uvedeným zákonným povinnostem, které na dodavatele, jakožto zaměstnavatele, klade právní řád. Pokud to však neučiní, vystavuje se riziku předčasného ukončení smluvního závazku a nutnosti opětovně soutěžit veřejnou zakázku.

24. Navrhovatel dále poukazuje na péči řádného hospodáře, s tím, že dodavatel je povinen jednat tak, aby dostatečně zajistil své řádné fungování. Postup zadavatele však do jisté míry plnění této zásady dodavatelům znemožňuje.

25. Zadavatel tak nutí dodavatele, aby v rámci svých nabídek zohlednili i skutečnost, že plnění veřejné zakázky bude probíhat v průběhu několika let, přičemž již dnes je známo, že hladina minimální mzdy poroste. Pokud dodavatel takový nárůst zohlední, nebude schopen podat nabídku, která bude odpovídat současným poměrům. Stejně tak zadavatel neobdrží relevantní nabídky a bude od počátku platit vyšší cenu, než kdyby valorizační doložku připustil.

26. Naproti tomu zadavatel akceptuje situaci, kdy neobdrží nabídky, které jsou ekonomicky výhodné, resp. nejvýhodnější. V tomto ohledu rovněž vynakládá veřejné prostředky v rozporu s principy 3E.

27. S ohledem na uvedený (a pravděpodobný) dvojí přístup dodavatelů k nacenění předmětu veřejné zakázky budou nabídkové ceny v konečném důsledku neporovnatelné. Takový postup je však v rozporu s rozhodovací praxí i se zájmy zadavatele.

28. Navrhovatel závěrem navrhuje, aby Úřad zrušil rozhodnutí o námitkách z důvodu nepřezkoumatelnosti a netransparentnosti, eventuálně, aby Úřad uložil nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení.

III.           průběh správního řízení

29. Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo zahájeno správní řízení pod sp. zn. ÚOHS-S0253/2025/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele dne 2. 4. 2025, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele.

30. Účastníky správního řízení jsou podle § 256 zákona zadavatel a navrhovatel.

31. Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 3. 4. 2025.

32. Dne 11. 4. 2025 obdržel Úřad od zadavatele vyjádření k návrhu z téhož dne.

Vyjádření zadavatele k návrhu

33. Zadavatel se ve svém vyjádření k návrhu ze dne 11. 4. 2025 (dále jen „vyjádření k návrhu“) na úvod vyjadřuje k tvrzené nepřezkoumatelnosti a netransparentnosti postupu zadavatele při vyřizování námitek navrhovatele. K tomu zadavatel uvádí, že považuje rozhodnutí o námitkách za jasné a transparentní. Rozhodné dle zadavatele je, že předmětem námitek nebyl postup zadavatele, nýbrž stanovení soukromoprávní podmínky v návrhu smlouvy.

34. V rozhodnutí o námitkách zadavatel jasně uvedl, že nemá povinnost zakotvit do smluv inflační, valorizační ani jiný mechanismus, který by umožnil navyšovat cenu. V této souvislosti rovněž poukazoval na odbornou literaturu i rozhodovací praxi. Zadavatel považuje výklad základních zásad v tom duchu, že by smlouvy musely výše uvedené mechanismy obsahovat, za neakceptovatelný, přičemž ani odborná literatura ani judikatura uvedené nepodporuje.

35. Zadavatel dále uvádí, že se neztotožňuje s tvrzením, podle kterého byla omezena hospodářská soutěž, jelikož bylo podáno celkem 9 porovnatelných nabídek, z nichž může být vybrána ekonomicky nejvýhodnější nabídka.

36. Rozhodnutí o námitkách v tomto duchu není ani hůře kontrolovatelné ani nečitelné či nepřehledné.

37. Rovněž zadavatel odkazuje na rozhodovací praxi Úřadu, dle které není nutné, aby se zadavatel vypořádával s každým dílčím aspektem argumentace do nejmenších podrobností, pokud rozhodnutí o námitkách poskytuje srozumitelné a dostatečně podrobné stanovisko k podstatě namítaných skutečností.

38. Ve vztahu k tvrzené nutnosti zakotvit do smlouvy inflační doložku zadavatel uvádí, že se jedná o soukromoprávní podmínku, která je však plně v dispozici zadavatele. Je tedy na uvážení zadavatele, zda ji do smluv zahrne či nikoliv. Ze zákona mu však žádná taková povinnost nevyplývá. Inflační doložka však ve smlouvě zahrnuta byla, a to tak, aby odrážela situaci na trhu z hlediska dlouhodobého smluvního vztahu. K tomu zadavatel dále odkazuje na čl. IV „Cena služeb a platební podmínky“ odst. 4 návrhu smlouvy. Zadavatel do zadávacích podmínek začlenil navýšení ceny pro případ, že by došlo k nárůstu meziroční inflace nad 4 %. Dodavatel je tedy chráněn v případě, že dojde k relativně vyššímu meziročnímu růstu inflace, který v době podání nabídky nemohl být předvídán.

39. Zadavatel je přesvědčen o tom, že dodavatelé na trhu jsou profesionálním podnikajícím subjektem, který pečlivě zvažuje vstup do závazkového vztahu, a je pouze na něm, aby vyhodnotil všechny relevantní faktory a učinil obchodní rozhodnutí, zda se bude o veřejnou zakázku ucházet a případná rizika promítl do nabídkové ceny.

40. Pro úplnost zadavatel uvádí, že obdržel 9 relevantních a porovnatelných nabídek. S ohledem na skutečnost, že se místo plnění nachází v Krkonoších, které není tak dobře dopravně dostupné jako např. Praha, jde o důkaz toho, že hospodářská soutěž skutečně narušena nebyla a ostatní dodavatelé byli schopni podat řádně naceněnou a porovnatelnou nabídku.

41. K tomu zadavatel odkazuje na rozhodnutí Úřadu ze dne 18. 8. 2023, sp. zn. ÚOHS-S0449/2023/VZ, ve kterém byla řešena obdobná problematika, s tím, že je na dodavatelích, aby vzali v úvahu potenciální rizika a skutečnost, že ve smlouvě není zahrnutá žádná cenová indexace a uvedené promítli do své nabídkové ceny. Je přitom zřejmé, že všechna rizika nemusí být zcela zřejmá a nelze je ani předpovídat, avšak jsou to primárně dodavatelé, kteří by měli být schopni jim hrozící rizika odhadnout a vyčíslit. K tomu je dále uvedeno, že smluvní ujednání o indexaci ceny může být začleněno do jakékoliv smlouvy; jde o dobrovolný smluvní institut, který podléhá vzájemnému konsenzu smluvních stran. Dále zadavatel odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2014, č. j. 9 Afs 21/2013–39, ze kterého dovozuje, že není úkolem Úřadu, aby při přezkoumání úkonů zadavatele hodnotil vhodnost, přiměřenost či vymahatelnost soukromoprávní podmínky, nejedná-li se o zjevný exces.

42. Výše uvedenou argumentaci zadavatel v plné míře uplatňuje i ve vztahu k namítané absenci valorizační doložky. Navíc je zadavatel toho názoru, že zadavatel zaměňuje korelaci za kauzalitu. Ačkoliv je možné, že růst minimální mzdy může být doprovázen nárůstem mezd zaměstnanců, neexistuje žádný zákonný důvod, proč by zaměstnavatelé v oblasti úklidových služeb museli svým zaměstnancům vyplácet právě minimálním mzdu. Nemůže ani existovat automatický kauzální vztah mezi výší minimální mzdy a skutečnými mzdami konkrétních zaměstnanců konkrétních dodavatelů.

43. Zadavatel však nijak neignoruje zákonnou právní úpravu v oblasti zaměstnávání, jelikož její dodržování je odpovědností dodavatele jakožto zaměstnavatele, kterému nic nebránilo promítnout budoucí valorizaci minimální mzdy do nabídkové ceny. Vzhledem k tomu, že si všichni dodavatelé mohou, na základě transparentních zadávacích podmínek, sami posoudit podnikatelská rizika, nedochází k potlačení péče řádného hospodáře ani hospodářské soutěže o nejnižší nabídku.

44. Zadavatel nesouhlasí s navrhovatelem, že by nabídky jednotlivých dodavatelů byly neporovnatelné. Argumentace rozdílným přístupem nemůže obstát, jelikož všichni uchazeči měli stejná data a informace jako navrhovatel, a i v případě, že by valorizační doložka existovala, stále by mohli různí dodavatelé k nacenění přistupovat různě.

45. Navrhovatel rovněž neodůvodnil duplicitu valorizační a inflační doložky, když i inflace samotná může mít vliv na tvorbu mzdových nákladů a nelze bez dalšího dospět k závěru, že by se obě doložky doplňovaly, naopak se do velké míry mohou překrývat.

46. Zadavatel má za to, že v konečném důsledku by zakotvení valorizační doložky mohlo mít neblahý vliv na hospodářskou soutěž, jelikož by zvýhodňovala ty dodavatele, u kterých mzdy činí relativně vyšší část nabídkové ceny.

47. Závěrem zadavatel uvádí, že postupoval v souladu se zákonem, jelikož neexistuje žádný právní předpis, který by zadavateli ukládal povinnost zakotvit do smlouvy inflační nebo valorizační doložku. Argumentace navrhovatele se dá vztáhnout na jakoukoliv veřejnou zakázku, a v takovém důsledku by byli všichni zadavatelé povinni do smluv uzavíraných na dobu delší než jeden rok přidávat inflační doložky a zohledňovat růst minimální mzdy. Zadavatel proto navrhuje, aby Úřad návrh navrhovatele zamítl, jelikož nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Další průběh správního řízení

48. Usnesením ze dne 15. 4. 2025 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu, a to podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení pořízené v souvislosti s provedenými ú­kony.

49. Usnesením ze dne 19. 5. 2025 stanovil Úřad účastníkům správního řízení lhůtu k vyjádření se k podkladům rozhodnutí. Navrhovatel se ve stanovené lhůtě ani později k podkladům rozhodnutí nevyjádřil.

50. Dne 23. 5. 2025 vydal Úřad rozhodnutí z téhož dne, kterým nařídil zadavateli z moci úřední předběžné opatření v podobě zákazu uzavřít smlouvu v šetřeném zadávacím řízení, a to až do pravomocného skončení správního řízení vedeného Úřadem pod sp. zn. ÚOHS-S0253/2025/VZ.

51. Dne 26. 5. 2025 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí z téhož dne.

Vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí

52. Zadavatel uvádí, že problematika stanovení inflační doložky i valorizační doložky jsou obchodním rozhodnutím zadavatele, které je pouze v jeho kompetenci. Žádný zákon ani jiný právní předpis mu výslovně neukládá povinnost zakotvit do smlouvy cenovou doložku. Zadavatel žádnou valorizační doložku nestanovil, což však bylo, dle jeho názoru, učiněno v souladu se základními zásadami.

53. Zadavatel setrvává na názoru, kdy míra inflace vyšší než 4 % je ošetřena inflační doložkou zakotvenou v čl. IV návrhu smlouvy a inflace nižší než 4 % pak nebrání účastníkovi zahrnout ji do své nabídkové ceny. Rovněž i valorizaci mezd může účastník, dle názoru zadavatele, započítat do své nabídkové ceny.

54. Dále zadavatel poukazuje na skutečnost, že obdržel celkem 9 nabídek, které reflektovaly zadavatelem nastavené obchodní podmínky, přičemž je zřejmé, že takto vysoký počet nabídek vypovídá o tom, že zadávací podmínky nebyly diskriminační ani nepřiměřené.

55. Ve vztahu k možnému nárůstu nákladů zadavatel uvádí, že ani zákon ani rozhodovací praxe neukládají zadavateli povinnost, aby pokryl veškerá budoucí rizika. Naopak jsou to dodavatelé, kteří dle zadavatele mají rizika odhadnout a přizpůsobit jim své nabídky (resp. nabídko­vé ceny).

56. Rovněž zadavatel poukazuje na ustálenou rozhodovací praxi, podle které je Úřad v přezkumu limitován pouze na zjevné excesy obchodních podmínek, nikoliv na jakékoliv odchýlení z rovnováhy v závazkovém vztahu. Zadavatel dovozuje, že o zjevný exces se v tomto případě nejedná, jelikož zakotvení ať už inflační nebo valorizační doložky je pouze na vůli zadavatele.

57. Stran neporovnatelnosti nabídkových cen je zadavatel toho názoru, že nepřítomnost cenových doložek nemůže způsobit neporovnatelnost nabídek, jelikož každý dodavatel stanovil celkovou pevnou cenu za dílo, kterou lze objektivně porovnat.

58. Ve vztahu k argumentaci navrhovatele stran rozhodnutí o námitkách zadavatel uvádí, že z odůvodnění vyplývá, proč zadavatel daný krok učinil, přičemž není nečitelné či nepřezkoumatelné. Rovněž dle rozhodovací praxe postačí, pokud zadavatel na námitky reaguje alespoň souhrnně, přičemž není nutné vypořádávat každé jednotlivé tvrzení, a proto zadavatel považuje rozhodnutí o námitkách za souladné se zákonem.

59. Zadavatel je toho názoru, že nepostupoval v rozporu se zákonem ani svým postupem neohrozil hospodářskou soutěž, a proto by měl Úřad návrh navrhovatele zamítnout.

IV.          Závěry Úřadu

60. Úřad přezkoumal na základě ustanovení § 248 a následujících zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření účastníků řízení, rozhodl o zamítnutí návrhu navrhovatele, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření dle § 263 zákona. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

61. Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

62. Podle § 6 odst. 2 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

63. Podle § 36 odst. 1 zákona nesmí být zadávací podmínky stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

64. Podle § 36 odst. 3 zákona zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

65. Podle § 37 odst. 1 písm. c) zákona podmínky účasti v zadávacím řízení může zadavatel stanovit jako obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky.

66. Podle § 265 písm. a) zákona Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení

67. Z čl. 6 „VYMEZENÍ PŘEDMĚTU VEŘEJNÉ ZAKÁZKY“ zadávací dokumentace vyplývá, že „[p]ředmětem plnění veřejné zakázky je poskytování služeb spočívajících v zajištění úklidových prací v objektech zadavatele v rozsahu a v souladu se zadávacími podmínkami.“

68. Z čl. 8 „OBCHODNÍ PODMÍNKY, VČETNĚ PLATEBNÍCH PODMÍNEK“ zadávací dokumentace vyplývá, že „[z]adavatel vymezil obchodní podmínky ve vzoru smlouvy, která je přílohou této zadávací dokumentace.“

69. Z čl. 8.6 „OBJEKTIVNÍ PODMÍNKY, ZA NICHŽ JE MOŽNO PŘEKROČIT VÝŠI NABÍDKOVÉ CENY“ zadávací dokumentace vyplývá, že „[z]adavatel nepřipouští překročení nabídkové ceny vyjma: přesáhne-li meziroční nárůst inflace v kterémkoliv roce po uzavření smlouvy hodnotu 4 % (pro vyloučení pochybností platí, že k meziročnímu nárůstu inflace za rok, ve kterém byla uzavřena smlouva, se nepřihlíží), může být část ceny za provedení předmětu plnění veřejné zakázky splatná v následujícím a každém dalším kalendářním roce poté zvýšena podle níže uvedeného vzorce: X = Y * (1 + (Z – 4/100)) s tím, že:

X … příslušná část ceny za provedení předmětu plnění veřejné zakázky splatná v kalendářních letech následujících po zvýšení v důsledku meziročního nárůstu inflace,

Y … původní část ceny za provedení předmětu plnění veřejné zakázky splatná v následujících kalendářních letech dle smlouvy, resp. dle nabídky účastníka zadávacího řízení, kalkulovaná na základě jednotkových cen,

Z … hodnota v % roční míra inflace celkem, která je pro uplynulý rok zveřejněna Českým statistickým úřadem.“

70. Z čl. IV. „Cena služeb a platební podmínky“ odst. 4 návrhu smlouvy vyplývá, že „[p]řesáhne-li meziroční nárůst inflace v kterémkoliv roce po uzavření smlouvy hodnotu 4 % (pro vyloučení pochybností platí, že k meziročnímu nárůstu inflace za rok, ve kterém byla uzavřena smlouva, se nepřihlíží), může být část ceny za provedení předmětu plnění veřejné zakázky splatná v následujícím a každém dalším kalendářním roce poté zvýšena podle níže uvedeného vzorce:

X = Y * (1 + (Z – … /100)) s tím, že:

X … příslušná část ceny za provedení předmětu plnění veřejné zakázky splatná v kalendářních letech následujících po zvýšení v důsledku meziročního nárůstu inflace,

Y … původní část ceny za provedení předmětu plnění veřejné zakázky splatná v následujících kalendářních letech dle smlouvy, resp. dle nabídky Poskytovatele, kalkulovaná na základě jednotkových cen,

Z … hodnota v % roční míra inflace celkem, která je pro uplynulý rok zveřejněna Českým statistickým úřadem.

Cena dle tohoto ustanovení smlouvy může být zvýšena na základě jednostranného oznámení Poskytovatele, které bude obsahovat výpočet dle shora uvedeného.“

71. Z dokumen­tu vysvětlení zadávacích podmínek č. 3 ze dne 20. 1. 2025 (dále jen „Vysvětlení ZP č. 3“) vyplývá: „Dotazy ze dne 14.01.2025

Dotaz č. 1. Mechanismus uplatnění inflační doložky

Zadavatel v článku 8.6 zadávací dokumentace a článku IV. návrhu smlouvy na veřejnou zakázku v souvislosti s přípustným překročením nabídkové ceny stanovil, že:

‚Přesáhne-li meziroční nárůst inflace v kterémkoliv roce po uzavření smlouvy hodnotu 4 % (pro vyloučení pochybností platí, že k meziročnímu nárůstu inflace za rok, ve kterém byla uzavřena smlouva, se nepřihlíží), může být část ceny za provedení předmětu plnění veřejné zakázky splatná v následujícím a každém dalším kalendářním roce poté zvýšena podle níže uvedeného vzorce:

X = Y * (1 + (Z – … /100)) s tím, že:

X … příslušná část ceny za provedení předmětu plnění veřejné zakázky splatná v kalendářních letech následujících po zvýšení v důsledku meziročního nárůstu inflace,

Y … původní část ceny za provedení předmětu plnění veřejné zakázky splatná v následujících kalendářních letech dle smlouvy, resp. dle nabídky Poskytovatele, kalkulovaná na základě jednotkových cen,

Z … hodnota v % roční míra inflace celkem, která je pro uplynulý rok zveřejněna Českým statistickým úřadem.

Cena dle tohoto ustanovení smlouvy může být zvýšena na základě jednostranného oznámení Poskytovatele, které bude obsahovat výpočet dle shora uvedeného.‘

Máme za to, že případné navýšení ceny nebude za zadavatel stanovených podmínek aplikovatelné, a to i (zejména) s ohledem na prognózy České národní banky (https://www.cnb­.cz/cs/menova­politika/prog­noza/ ). (…)

Podle prognózy České národní banky platí, že v roce 2025–2026 se meziroční inflace stanoveným 4 % nebude ani blížit, natož aby ji přesáhla. Z dlouhodobého hlediska však má i (relativně) nižší míra inflace zásadní dopad na plnění veřejné zakázky, které bude bezesporu pociťovat i dodavatel při několikaletém plnění veřejné zakázky. Dle názoru dodavatele nelze dopad inflace v průběhu let jakkoliv bagatelizovat a je nutné tomuto problému věnovat dostatečnou pozornost, aby v budoucnu nedošlo ke znemožnění plnění veřejné zakázky a nucenému ukončení smluvního závazku z důvodu (neúnosného) navyšování cen na trhu v důsledku inflace.

Inflační mechanismu[s], jak jej zadavatel nastavil ve svých zadávacích podmínkách, je dle názoru dodavatele fakticky zbytečný, neboť pro dodavatele nebude mít reálný vliv. Aby bylo možné dosáhnout smyslu a účelu zakotveného inflačního mechanismu s ohledem na (výhledové) skutkové okolnosti, je nezbytné inflační mechanismu upravit, a to alespoň v tom smyslu, že zakotvený inflační mechanismus bude možné aktivovat již při meziroční inflaci rovnající se či přesahující 1 %. Takový postup by nadto – právě s ohledem na prognózy České národní banky stran vývoje (snižování) inflace – ani neměl nepřiměřeně zatížit rozpočet zadavatele. Naopak povede k férovým smluvním podmínkám vůči dodavateli, kvalitnímu a řádnému plnění povinností plynoucích ze smlouvy na veřejnou zakázku, a udržitelnosti poskytování služeb po celou dobu trvání smlouvy bez rizika předčasného ukončení smluvního závazku.

Zváží zadavatel úpravu aktuálního mechanismu uplatnění inflační doložky v duchu výše uvedeného?

Odpověď zadavatele:

Jedná se o obchodní rozhodnutí, které je v daném případě na zadavateli. Dle názoru zadavatele je možné takto nízkou inflaci, se kterou počítá tazatel, promítnout do nabídkové ceny a z druhé strany, pokud by inflace z jakýchkoliv důvodů vystoupala, je toto ošetřeno inflační doložkou.

Dotaz č. 2. Inkorporace valorizační doložky

S ohledem na dlouhodobý charakter poskytování plnění (4 roky dle článku VI. návrhu smlouvy na veřejnou zakázku) a s přihlédnutím ke skutečnosti, že zadavatel do smlouvy na veřejnou zakázku nezakotvil mechanismus valorizační doložky, který by reflektoval (automatické) navyšování minimální mzdy, je plnění veřejné zakázky v dlouhodobém horizontu pro dodavatele finančně neúnosné a za stanovených (nejen) finančních podmínek tedy (dlouhodobě) nesplnitelné. Zadavatel přitom v souladu s Přílohou č. 3 zadávací dokumentace požaduje, aby se dodavatel formou čestného prohlášení zavázal, že ,při plnění zakázky nebude docházet k porušování zákonného standardu pracovních podmínek dle zákoníku práce, právních předpisů v oblasti zaměstnanosti a BOZP’. Hranice minimální mzdy se má však následujících letech skokově zvyšovat (§ 111 zákoníku práce) – uvedené není polemikou či názorem dodavatele, nýbrž zcela jasnou, přezkoumatelnou a definitivní prognózou.

Tato situace pak rovněž jednoznačně vytváří prostor k nežádoucí neporovnatelnosti nabídek. Dodavatelům se otvírá prostor pro dvojí úvahy stran (ne)splnitelnosti zadavatelem stanovených podmínek plnění. V první řadě může dodavatel – vědom si budoucího vývoje minimálních mezd – ve své nabídce valorizaci fakticky zohlednit a nacení předmět plnění tak, aby byl schopen touto optikou veřejnou zakázku v horizontu následujících let skutečně plnit – takový ,finanční polštář’ by však zadavatel nutně musel zaplatit; zadavatel by tak neobdržel ceny v místě a čase obvyklé. Nadto dodavatel sám sebe staví do situace, kdy z důvodu své zodpovědnosti za kalkulaci nabídkové ceny zřejmě nebude schopen reálně soutěžit o veřejnou zakázku, a to z důvodu postupu dle druhého případu níže ze strany konkurence – a takový dodavatel se s pravděpodobností rovnající se jistotě (i dle zkušenosti dodavatele) alespoň takový dodavatel v každém řízení najde. Ve druhém (opačném) případě může pak nastat situace, kdy dodavatel valorizaci nebude zohledňovat a bude spoléhat a nejistý vývoj situace např. v podobě uzavírání dodatků ke smlouvě na veřejnou zakázku anebo bude ochoten podstoupit vysoké riziko nutnosti ukončit smluvní závazek se zadavatelem. Nabídkové ceny budou v konečném důsledku vzájemně neporovnatelné, protože s ohledem na ne zcela jasné nastavení zadávacích podmínek v tomto směru mohou určití dodavatelé s navýšením minimální mzdy kalkulovat a jiní nikoliv. Takový postup je však v rozporu s ustálenou rozhodovací praxí a v konečném důsledku i se zájmy zadavatele – pod náklady veřejnou zakázku žádný dodavatel plnit nebude.

Výše uvedené nastavení zadávacích podmínek – zejména absence inflační a valorizační doložky v návrhu smlouvy na veřejnou zakázku – nutně povede i k tomu, že dodavatelé nebudou současně schopni splnili jiný zadavatelem stanovený požadavek ve smyslu sociálně odpovědného zadávání. Plnění veřejné zakázky je v dlouhodobém horizontu pro dodavatele finančně neúnosné a za stanovených (nejen) finančních podmínek tedy (dlouhodobě) nesplnitelné.

V daném kontextu považujeme za vhodné do návrhu smlouvy na veřejnou zakázku inkorporovat valorizační doložku, která bude zohledňovat automatický nárůst minimálních mezd v průběhu následujících let a umožní tak (dlouhodobé) plnění předmětu veřejné zakázky. Zváží zadavatel tento krok pro účely hladkého průběhu (dlouhodobého) plnění veřejné zakázky?

Odpověď zadavatele:

Také zahrnutí této skutečnosti je obchodní rozhodnutí, které je v daném případě na zadavateli. Dle názoru zadavatele, je tuto možné promítnou[t] do nabídkové ceny a převzít takto podnikatelské riziko za plnění vypsané zakázky. Zadavatel nepřipouští valorizační doložku.“

72. Z protokolu o poskytnutí údajů z nabídek ze dne 10. 4. 2025 vyplývá, že ve lhůtě pro podání nabídek zadavatel obdržel celkem 9 nabídek.

Právní posouzení

73. Úřad uvádí, že v daném případě navrhovatel brojí proti zadávacím podmínkám, konkrétně napadá skutečnost, že zadavatel do návrhu smlouvy nezahrnul valorizační doložku, která by umožňovala úpravu ceny v návaznosti na zákonnou valorizaci minimální mzdy. Navrhovatel dále napadá inflační doložku zakotvenou v zadávací dokumentaci, jakož i v návrhu smlouvy s tím argumentem, že podoba inflační doložky nastavená zadavatelem je fakticky zbytečná, jelikož nebude mít reálného uplatnění s ohledem na aktuální ekonomickou situaci. Takový postup má dle navrhovatele vést k neporovnatelnosti nabídek a bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže. Navrhovatel v návrhu rovněž napadá rozhodnutí o námitkách, které vnímá jako nepřezkoumatelné a netransparentní z toho důvodu, že se zadavatel dostatečně nevypořádal s argumenty navrhovatele uplatněnými v námitkách.

74. Na úvod Úřad sděluje, že je právem zadavatele stanovit zadávací podmínky podle svých potřeb, neboť je to právě zadavatel, který zná své potřeby a které prostřednictvím realizace veřejné zakázky uspokojuje. Rovněž má zadavatel (relativní) volnost v tom smyslu, zda a jak vymezí konkrétní smluvní podmínky, s tím, že musí dodržet zákonné mantinely, které představují zejména základní zásady zakotvené v § 6 zákona.

75. Ve vztahu k přezkumu smluvních podmínek pak Úřad poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 4. 2014 č. j. 9 Afs 21/2013–39, ze kterého vyplývá, že „zákon (…) ponechává způsob stanovení smluvních podmínek zásadně na uvážení zadavatele. Pokud zadavatel dodrží zásady transparentnosti, rovného zacházení a zákazu diskriminace, případně další výslovná omezení zákona (…), je na něm, aby určil, za jakých podmínek chce smlouvu uzavřít. Je to totiž zadavatel, kdo má nejlepší povědomí o tom, co a za jakých podmínek potřebuje. Krajský soud tedy správně uvedl, že není úkolem Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, aby při přezkoumání úkonů zadavatele hodnotil vhodnost, přiměřenost či vymahatelnost soukromoprávní podmínky stanovené zadavatelem v zadávací dokumentaci, nejedná-li se o zjevný exces, např. požadavek zadavatele, který je jednoznačně v rozporu s kogentním ustanovením zákona, či požadavek vyvolávající nemožnost plnění předmětu zakázky, a nejde-li o pravidlo při posuzování kvalifikace či samotného hodnocení nabídek.“ Ačkoliv se uvedené rozhodnutí vztahuje k předchozí právní úpravě, uvedený závěr je bezpochyby aplikovatelný i na současnou právní úpravu.

76. Obdobně pak lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 3. 1. 2019, č. j. 62 Af 76/2018–226, ze kterého dále vyplývá, že není úkolem Úřadu hodnotit vhodnost, přiměřenost nebo vymahatelnost soukromoprávních podmínek stanovených zadavatelem. Tím by se stal arbitrem soukromoprávního střetu mezi zadavatelem a dodavatelem ohledně jejich představ, jaké parametry by měl závazkový vztah mít.

77. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že úkolem Úřadu není korigování každého vychýlení rovnováhy v závazkovém vztahu, který má být uzavřen na veřejnou zakázku. Úřad by měl být povolán k zásahu jen výjimečně, a to ve zjevně excesivních případech, kdy je tato rovnováha narušena nedůvodně a velmi intenzivním způsobem. Tímto prizmatem tedy Úřad nahlížel na posouzení napadených zadávacích podmínek navrhovatelem, tedy zda absence valorizační doložky a nastavená inflační doložka, jakožto mechanismy umožňující úpravu ceny veřejné zakázky nepředstavují uvedený exces.

78. Pro úplnost Úřad uvádí, že jak inflační, tak valorizační doložka jsou nástroje sloužící k úpravě ceny veřejné zakázky, a to na základě objektivně zjistitelných údajů. Jedná se o smluvní instituty, jejichž účelem je ochrana proti rizikům vyplývajícím z růstu inflace, resp. minimální mzdy. Jedná o smluvní ujednání, přičemž žádný právní předpis povinnost zakotvení takových doložek do smluv na veřejnou zakázku neukládá.

79. V tomto ohledu tedy nezačlenění valorizační doložky do návrhu smlouvy lze považovat za legitimní postup zadavatele, jelikož je pouze na jeho rozhodnutí, zda se rozhodne zohlednit budoucí nárůst minimální mzdy a ujednání, které bude uvedené reflektovat, zahrne do smlouvy. Pokud se však zadavatel rozhodne, že uvedenou doložku do smlouvy nezahrne, nelze na takový postup zadavatele nahlížet jako na protizákonný, pakliže není prokázáno, že by absence valorizační doložky představovala zjevný exces, jak je uvedeno výše. Úřad proto přistoupil k posouzení toho, zda v daném případě absence valorizační doložky v návrhu smlouvy nepůsobí zjevně excesivně.

80. Obdobně Úřad přistoupil k posouzení i inflační doložky, tedy zda nastavená inflační doložka v zadávacích podmínkách nepůsobí zjevně excesivně, tedy tak, že by byla hrubě v rozporu se zákonem, či vyvolávala nemožnost plnění předmětu veřejné zakázky aj.

K inflační doložce

81. Úřad uvádí, že prudký nárůst inflace může negativně zasáhnout dodavatele veřejné zakázky v tom smyslu, že může mít dopad do dlouhodobých kontraktů. Je však pouze na zadavateli, zda a jak případnou budoucí inflaci zohlední při zadávání veřejné zakázky, např. prostřednictvím inflační doložky.

82. Navrhovatel argumentuje tím, že nastavení inflační doložky nereflektuje aktuální situaci na trhu a její nastavení je fakticky zbytečné, jelikož nebude mít žádný reálný vliv. V důsledku toho budou dodavatelé přistupovat k nacenění předmětu veřejné zakázky různě, což povede k neporovnatelnosti nabídek. K uvedené argumentaci Úřad uvádí následující.

83. Aktivace inflační doložky, jak ji stanovil zadavatel, přichází do úvahy až ve chvíli, kdy meziroční nárůst inflace přesáhne hodnotu 4 %. Zadavatel tedy vyjádřil svou vůli v tom smyslu, že pouze v případě, že meziroční míra inflace přesáhne hodnotu 4 %, může dojít ke změně ceny na veřejnou zakázku. Jak již Úřad uvedl výše, je to výlučně zadavatel, kdo rozhoduje o tom, zda inflační doložku zahrne do zadávacích podmínek, a to i vzhledem ke skutečnosti, že prostředky na financování veřejné zakázky jsou alokovány z veřejných zdrojů. Nevhodně nastavený mechanismus by tak mohl vést k takovému nárůstu ceny plnění, které by mohlo zadavateli způsobit potíže s financováním. Je pak na každém jednotlivém dodavateli, zda se rozhodne o veřejnou zakázku ucházet, a tedy přijmout podmínky, za kterých bude, v případě, že se stane vybraným dodavatelem, veřejná zakázka realizována. Uvedené lze vztáhnout i na právě řešený případ.

84. Na straně druhé Úřad dále poukazuje na skutečnost, že dodavatelé na trhu jsou profesionálními podnikajícími subjekty, kteří vyhodnocují, zda se budou o veřejnou zakázku ucházet. Na straně dodavatele se jedná čistě o obchodní rozhodnutí, zda se do veřejné zakázky zapojí a jak přistoupí k nacenění předmětu plnění. Je proto na dodavatelích, aby odhadli případné riziko z uvedené obchodní příležitosti a vhodně jej promítli do nabídkové ceny.

85. Z veřejně dostupných zdrojů[1] vyplývá, že zhruba od počátku roku 2024 se celková inflace pohybovala zhruba okolo 2,5 %, s tím, že pro rok 2026 Česká národní banka předpokládá, že se míra inflace bude držet okolo hladiny 2,2 %. Úřad nezpochybňuje, že míru inflace nelze do budoucna spolehlivě předpokládat a jedná se tak pouze o odborný odhad, do kterého mohou zasáhnout nepředvídatelné události. Z uvedených dat však vyplývá, že celková míra inflace je v současné době relativně stabilní. Je přitom zcela na rozhodnutí (a odpovědnosti) jednotlivých dodavatelů, jakou strategii naceňování nabídky zvolí a zda se rozhodnou do ceny zakalkulovat i takovou míru inflace, na kterou se inflační mechanismus neuplatní, či nikoliv.

86. Úřad nepolemizuje o tom, že dodavatelé nemohou dohlédnout tak daleko, aby v rámci nabídkové ceny ošetřili všechna možná rizika, neboť ty nelze nikdy zcela predikovat. Nelze však akceptovat závěr, podle kterého by měl zadavatel povinnost nastavit zadávací podmínky tak, aby eliminoval veškerá možná rizika, která dodavateli hrozí.

87. Ve vztahu k argumentaci neporovnatelnosti nabídek Úřad uvádí, že zadavatel může obdržet neporovnatelné nabídky v případě, kdy zadávací dokumentace není jednoznačná, resp. dostatečně určitá a může být vykládána jednotlivými dodavateli různě. Uvedené však nemá odraz v právě řešeném případě, resp. ani nebylo v tomto ohledu navrhovatelem namítáno.

88. V právě řešeném případě měli dodavatelé vyplňovat položkový rozpočet (příloha č. 6 ZD – Výměry plochy úklidu k ocenění ve znění vysvětlení zadávacích podmínek č. 8 ze dne 8. 3. 2025) s uvedením cen za jednotlivé položky, resp. místa úklidu. Zadavatel v zadávací dokumentaci v čl. 10 „POŽADAVKY NA ZPŮSOB ZPRACOVÁNÍ NABÍDKOVÉ CENY“ mj. uvedl, že „(…) Nabídková cena bude zahrnovat veškeré náklady účastníka zadávacího řízení spojené s plněním předmětu veřejné zakázky. Účastník zadávacího řízení stanoví nabídkovou cenu celou částkou za celé plnění veřejné zakázky. Účastník zadávacího řízení stanoví nabídkovou cenu celou částkou na základě ocenění jednotlivých položek uvedených v položkovém rozpočtu. Účastník zadávacího řízení je povinen ocenit veškeré položky uvedené ve výkazu výměr (…).“ V tomto ohledu tak všichni dodavatelé věděli, že půjde o cenu konečnou, která vyjma inflační doložky nebude jakkoliv modifikována. Všichni dodavatelé tak byli od počátku zadávacího řízení srozuměni s tím, že nabídnutá cena jim musí pokrýt i případný nárůst cen o míru inflace, na kterou se nebude vztahovat inflační doložka a mohli tímto způsobem přistoupit i ke kalkulaci své nabídkové ceny.

89. Cenotvorba je však výlučně v rukou dodavatele a vystihuje přitom podstatu hospodářské soutěže, když každý dodavatel k ní přistupuje dle své obchodní strategie a dle svých (finančních) možností. Zadavatel tedy požadoval, aby uchazeči nabídli cenu, za kterou budou ochotni předmět veřejné zakázky realizovat. Pakliže se dodavatelé rozhodli do nabídkových cen zahrnout i „finanční polštář“, aby pokryli případný nárůst nákladů v důsledku míry inflace, která není ošetřena inflační doložkou, je nezbytné i tuto rezervu považovat za součást nabídkové ceny. Uvedené obchodní rozhodnutí dodavatelů, jak přistoupit k cenotvorbě, však v šetřeném případě nezpůsobuje neporovnatelnost nabídek, jak tvrdí navrhovatel.

90. V kontextu výše uvedeného tedy nelze dospět k závěru, že by použití inflační doložky, tak jak ji nastavil zadavatel, vykazovalo znaky excesivního jednání zadavatele. K tomu Úřad dále uvádí, že prognóza České národní banky, na kterou odkazuje i navrhovatel, podává výhled pouze na rok 2026, přičemž nelze vyloučit, že v dalších letech může být míra inflace i vyšší a k aktivaci inflační doložky může dojít. Nad rámec výše uvedeného Úřad odkazuje mj. na rozhodnutí ve věci sp. zn. ÚOHS-S0230/2022, potvrzené rozhodnutím předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0112/2022. Z odkazovaného rozhodnutí lze dovodit, že zadavatelé nemusí do podmínek promítat žádnou inflační doložku; jde čistě o úvahu zadavatele.

K valorizační doložce

91. Vše výše uvedené pak lze rovněž analogicky vztáhnout i na namítanou absenci valorizační doložky. I začlenění mechanismu, který by zohledňoval periodický růst minimální mzdy, je výlučně na rozhodnutí zadavatele mj. i s ohledem na finanční prostředky, které má zadavatel vyčleněny k realizaci veřejné zakázky. Ačkoliv lze předpokládat, že minimální mzda bude do budoucna růst s ohledem na zákonný valorizační mechanismus, Úřad opětovně uvádí, že je obchodním rozhodnutím dodavatele, jak přistoupí ke své cenotvorbě a co vše do ní zahrne. Pokud se rozhodne, že budoucí růst minimální mzdy je riziko, které je zapotřebí ošetřit, mohl navrhovatel, stejně jako jakýkoliv jiný dodavatel, uvedené riziko vyčíslit a zahrnout do procesu cenotvorby na právě prošetřovanou veřejnou zakázku.

92. Na uvedený postup však nelze nahlížet tak, že způsobuje neporovnatelnost nabídek, jelikož je plně v gesci dodavatelů, aby případná rizika zahrnuli do nabídkové ceny v rámci soutěže o veřejné zakázky.

93. I ve vztahu k valorizační doložce je aplikovatelný závěr, podle kterého se jedná o soukromoprávní podmínku, která je na uvážení zadavatele, zda ji s ohledem na alokované finanční prostředky zahrne do zadávacích podmínek, přičemž je opět nezbytné zdůraznit, že neexistuje žádný právní předpis, který by zadavateli ukládal povinnost uvedený mechanismus do návrhu smlouvy zahrnout.

94. V kontextu výše uvedeného tedy nelze dospět k závěru, že by absence valorizační doložky vykazovala znaky zjevného excesivního jednání zadavatele, nebo by měla vést k neporovnatelnosti nabídek, jak uvádí navrhovatel.

95. S ohledem na vše výše uvedené se Úřad neztotožňuje se závěry navrhovatele, jelikož Úřad neshledal, že by v namítaných skutečnostech existoval potenciál způsobit nejasnost podmínek smluvního vztahu či že by přesahoval hranici běžného podnikatelského rizika.

96. Úřad připomíná, že pouze smluvní podmínky, které by zahrnovaly takové podnikatelské riziko, které by skutečně bylo ve vztahu k dané zakázce nepřiměřené, a ve svém důsledku způsobovaly eliminaci soutěže či faktickou nemožnost plnění zakázky, by bylo možné považovat za excesivní a nezákonné.

97. Nadto Úřad konstatuje, že zadavatel obdržel nabídky od 9 dodavatelů, což rovněž neindikuje, že by nastavení smluvních podmínek mělo být excesivní, když takovýto počet dodavatelů je zjevně ochoten přijmout míru rizika spojenou s účastí v zadávacím řízení a následně s realizaci plnění veřejné zakázky.

98. Na základě vše výše uvedeného dospěl Úřad k závěru, že zadavatel při stanovení zadávacích podmínek v souvislosti s inflační a valorizační doložkou nepostupoval v rozporu se zákonem.

K nepřezkouma­telnosti rozhodnutí o námitkách

99. Vzhledem k tomu, že navrhovatel namítal rovněž nepřezkoumatelnost a netransparentnost rozhodnutí o námitkách, přistoupil Úřad k jeho přezkumu, přičemž dospěl k následujícím závěrům.

100. Úřad se neztotožnil s názorem navrhovatele, podle kterého je rozhodnutí o námitkách nepřezkoumatelné a netransparentní. Zadavatel se v rozhodnutí o námitkách vyjádřil k oběma námitkovým bodům, tedy jak k problematice nastavení inflační doložky, tak k absenci valorizační doložky. Ačkoliv lze považovat rozhodnutí o námitkách za stručné, lze z něj dovodit, jaký názor zastává zadavatel a z jakých důvodů námitky odmítl. Zadavatel přitom staví svou argumentaci zejména na tom, že neměl žádnou povinnost uvedené mechanismy do návrhu smlouvy inkorporovat, přičemž dodavatelé měli možnost promítnout riziko do nabídkové ceny.

101. Úřad má za to, že zadavatel v rozhodnutí o námitkách odprezentoval navrhovateli svůj názor na projednávanou věc, přičemž z rozhodovací praxe vyplývá, že není nezbytně nutné, aby zadavatel v rozhodnutí o námitkách vypořádával každý dílčí argument navrhovatele. Postačí, když zadavatel předloží dostatečně srozumitelné a podrobné stanovisko k podstatě namítaných skutečností, tedy k podstatě argumentace navrhovatele ( k tomu Úřad odkazuje např. na rozhodnutí Úřadu ze dne 27. 11. 2023, sp. zn. ÚOHS-S0601/2023/VZ). V tomto ohledu má Úřad za to, že se zadavatel s námitkami vypořádal dostatečně, když vystihl podstatu namítaných skutečností, totiž že zadavatel není povinen uvedené mechanismy na zvýšení ceny zakotvit do návrhu smlouvy, přičemž pakliže navrhovatel chce i takové riziko zohlednit, jde čistě o jeho obchodní rozhodnutí, které však nezpůsobuje neporovnatelnost nabídek.

102. Po přezkoumání rozhodnutí o námitkách dospěl Úřad k závěru, že zadavatel nepostupoval v rozporu se zákonem při vypořádávání námitek navrhovatele, pročež neshledal důvody pro uložení nápravného opatření podle § 263 odst. 5 zákona.

Závěr

103. Závěrem Úřad uvádí, že ačkoliv je jedním z cílů právní úpravy zadávání veřejných zakázek zajištění hospodárnosti, efektivnosti a účelnosti nakládání s veřejnými prostředky, tohoto cíle zákon dosahuje nepřímo, a to zajištěním toho, aby smlouvy na veřejné zakázky byly uzavírány na základě formalizovaného procesu garantujícího zachování hospodářské soutěže, tj. zajištěním „fair“ podmínek celého zadávacího řízení (nad kterým Úřad vykonává dozor). Úřad nicméně není oprávněn posuzovat, zda postup, který je v souladu se zákonem, je současně i v souladu se zásadami 3E, neboť tyto zásady jsou upraveny např. v zákoně č. 320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, nad jehož dodržováním Úřad dozor nevykonává.

104. Úřad proto ve věci návrhu navrhovatele rozhodl o jeho zamítnutí podle § 265 písm. a) zákona, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

1. Mgr. Antonín Hajdušek, LL.M., advokát, tř. Kosmonautů 1221/2, 779 00 Olomouc,

2. OLMAN SERVICE s.r.o., Jakuba Obrovského 1389/1b, Bystrc, 635 00 Brno

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy