ÚOHS-R0070/2025/VZ-25324/2025/163

V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 11. 6. 2025 navrhovatelem

• Goldmann Systems, a. s., IČO 35794950, se sídlem Dvořákovo nábrežie 4, 811 02 Bratislava, Slovenská republika,

proti usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0295/2025/VZ, č. j. ÚOHS-17883/2025/500 ze dne 15. 5. 2025 vydanému ve správním řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele

• Fakultní nemocnice Olomouc, IČO 00098892, se sídlem Zdravotníků 248/7, 779 00 Olomouc,

učiněných při zadávání veřejné zakázky „Vybudování informační a komunikační platformy pro telemedicínu Telemedicínského centra“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 12. 6. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 13. 6. 2024 pod ev. č. Z2024–026950, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 6. 2024 pod ev. č. 348918–2024, ve znění pozdějších oprav, kde dalším účastníkem správního řízení je vybraný dodavatel

• Medihome s.r.o., IČO 10974512, se sídlem Haškova 153/17, 638 00 Brno, 

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Usnesení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0295/2025/VZ, č. j. ÚOHS-17883/2025/500 ze dne 15. 5. 2025 

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad obdržel dne 22. 4. 2025 návrh navrhovatele na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“)[1] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

II.             Napadené usnesení

2. Dne 15. 5. 2025 vydal Úřad napadené usnesení, kterým rozhodl, že se správní řízení podle § 257 písm. c) ZZVZ zastavuje, neboť v souvislosti s podáním návrhu nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 odst. 1 ZZVZ na účet Úřadu.

3. Úřad v odůvodnění napadeného usnesení předestřel způsob výpočtu kauce, která v daném případě činí dle § 255 odst. 1 ZZVZ 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění. Úřad v odůvodnění dále zdůraznil, že návrh mu byl doručen dne 22. 4. 2025 (poslední den lhůty) a kauce byla na Účet Úřadu připsána ve dvou částech – nejprve dne 17. 4. 2025 byla na účet Úřadu připsána částka ve výši 1 480 093 Kč a (den) po marném uplynutí lhůty (dne 23. 4. 2025) byla připsána částka ve výši 900 Kč. Vzhledem k tomu, že nejzazší termín pro složení (připsání) kauce na účet Úřadu byl v šetřeném případě den 22. 4. 2025, přičemž ke složení kauce na účet Úřadu v plné výši došlo až dne 23. 4. 2025, Úřad konstatoval, že navrhovatel nedostál své zákonné povinnosti a nesložil kauci v souladu s § 255 odst. 1 zákona ve lhůtě dle § 251 odst. 2 zákona, tedy do 10 dnů ode dne 9. 4. 2025, kdy obdržel rozhodnutí o odmítnutí námitek (do 22. 4. 2025). Úřad tedy dospěl k závěru, že kauce byla složena v nesprávné výši. S ohledem na tuto skutečnost rozhodl dle § 257 písm. c) zákona o zastavení správního řízení.

III.           Rozklad navrhovatele

4. Ze správního spisu vyplývá, že napadené usnesení bylo navrhovateli doručeno dne 20. 6. 2025 (k tomu podrobněji viz níže). Úřad obdržel již dne 11. 6. 2025 podání navrhovatele, které lze dle jeho obsahu vyhodnotit jako rozklad.

Námitky rozkladu

5. Navrhovatel rozlišuje mezi faktickou výší kauce, která měla být složena (1 480 927 Kč) a kaucí, která byla složena ve lhůtě pro podání návrhu (1 480 093 Kč). Dle navrhovatele došlo k administrativní chybě, kdy při zadání částky byla přidána jedna nula navíc (927 Kč vs. 092,7 Kč, po zaokrouhlení 093 Kč). Navrhovatel ve lhůtě pro podání návrhu tuto nesrovnalost odstranil, když realizoval dodatečnou platbu ve výši 900 Kč. Navrhovatel připouští, že tato platba zřejmě nebyla připsána na účet Úřadu ve stanovené lhůtě, jakkoli z účtu odesílatele odešla ve lhůtě pro podání návrhu. V daném případě nejde o situaci, kdy by kauce vůbec nebyla složena. Automatické zastavení správního řízení popírá účel institutu kauce, a sice zamezit zdržování zadávacího řízení účelovým podáváním návrhů na úkor práva navrhovatele na přezkum postupu zadavatele. Tím, že Úřad řízení zastavil, nerespektoval účel a smysl právní úpravy a restriktivní výklad podmínek pro zastavení správního řízení.

6. V daném případě bylo namístě akceptovat nedoplatek kauce a provést řádný věcný přezkum postupu zadavatele. Zastavení správního řízení představuje dle navrhovatele zásah do práv účastníků správního řízení, protože vyloučilo meritorní přezkum věci.

7. Navrhovatel v rozkladu poukazuje též na procesní vadu při doručování napadeného usnesení, v rámci něhož nebyla dodržena forma doručování, když zmocněnci, panu Tomáši Konderlovi (dále též „pan Konderla“ či „zmocněnec“), bylo v rozporu s § 19 odst. 1 správního řádu doručováno prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, přestože má zřízenu datovou schránku. Dle navrhovatele předmětná plná moc není zmocněním k zastupování navrhovatele v celém řízení ani si na jejím základě navrhovatel nezvolil zástupce pro doručování. Doručování nezmocněné osobě je dle navrhovatele rozporné s plnou mocí a jde tak o neoprávněné doručování. Ke dni podání rozkladu nebylo navrhovateli napadené usnesení doručeno, pročež nemůže nabýt právní moci.

8. Navrhovatel v závěru rozkladu navrhuje, aby předseda Úřadu nařídil předběžné opatření, kterým zadavateli zakáže uzavřít na veřejnou zakázku smlouvu, a to do pravomocného skončení správního řízení [pozn. předsedy Úřadu: o tomto návrhu bylo rozhodnuto rozhodnutím sp. zn. ÚOHS-R0070/2025/VZ, č. j. ÚOHS-21852/2025/163 ze dne 16. 6. 2025].

Závěr rozkladu

9. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené usnesení zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání. 

Vyjádření zadavatele k rozkladu

Zadavatel se k rozkladu navrhovatele vyjádřil prostřednictvím přípisu, který Úřadu doručil dne 20. 6. 2025, v rámci něhož se ztotožnil s postupem Úřadu, neboť dle zadavatele nebyla splněna podmínka pro vedení správního řízení.

IV.          Řízení o rozkladu

10. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87
a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

11. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného usnesení a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i jeho správnost, ta však toliko v rozsahu námitek uvedených v rozkladu. S přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.

12. Úřad tím, že napadeným usnesením rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč nebylo nepřistoupeno ke změně ani ke zrušení napadeného usnesení.

V.            K námitkám rozkladu

13. Ustanovení § 257 písm. c) zákona stanoví jednoznačně, že Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 zákona. Současně ustanovení § 255 zákona rovněž zcela explicitně stanoví, že kauce musí být složena ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele ve lhůtě pro doručení návrhu.

14. Ustanovení § 255 odst. 1 zákona tedy stanovuje zcela jasně – a bez možnosti připustit výjimku – výši kauce, způsob jejího výpočtu a lhůtu pro její složení. Takovým nastavením pravidel pro složení kauce vyloučil zákonodárce jakoukoli možnost správního uvážení, vyloučil i možnost správní řízení případně nezastavit, byly-li by dány důvody hodné zvláštního zřetele.

15. Navrhovatel v rozkladu opakovaně připouští, že se v šetřené věci dopustil administrativního pochybení, v jehož důsledku nebyla kauce složena v plné výši v zákonem stanovené lhůtě. V této souvislosti podotýkám, že k případnému doplatku kauce není možno přihlížet, neboť k němu došlo po lhůtě stanovené v § 255 odst. 1 zákona (kauce byla splatná do 22. 4. 2025, nedoplatek byl připsán na účet Úřadu až dne 23. 4. 2025). Výchozí stav, že ke složení kauce nedošlo v souladu s § 255 zákona, tak i přes doplatek kauce platí.

16. Ustanovení § 251 zákona stanovuje náležitosti návrhu a v odstavci 4 určuje, které vady návrhu jsou odstranitelné. Z tohoto ustanovení pak vyplývá, že doplnit lze pouze doklad o složení kauce, nikoli však doplatit kauci samotnou. Úřad tak není oprávněn vyzvat navrhovatele k doplacení kauce, na rozdíl od předchozí právní úpravy (srov. ustanovení § 117a písm. b) zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách ve znění novely č. 55/2012 Sb.). V tom, že Úřad doplnění kauce neakceptoval, nelze spatřovat porušení zákona.

17. Přístup Úřadu k otázce kauce je definován zákonem a je tak nutně přísný, neboť zákon právě v této otázce Úřadu nedává žádný manévrovací prostor. Tuto skutečnost lze ilustrovat rozhodnutímsp. zn.ÚOHS-S0445/2018/VZ ze dne 17. 12. 2018, kde nedoplatek kauce představoval 1 Kč. Podobně přísné je rozhodování i v případě nedodržení lhůty pro složení kauce, např. v případě rozhodnutí o zastavení správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0941/2015/VZ ze dne 18. 1. 2016 byla kauce připsána na účet Úřadu jeden den po zákonné lhůtě. Toto rozhodnutí bylo potvrzeno rozhodnutím předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R38/2016/VZ ze dne 1. 7. 2016, podrobněji viz bod 16 napadeného usnesení [relevantní judikatura vztahující se k dané problematice je přiléhavě uvedena v bodě 17 napadeného usnesení. V rozsudku sp. zn. 31 Af 81/2015 ze dne 23. 10. 2017 je konstatováno: „Soud se plně ztotožňuje se závěry správních orgánů, že nelze tento pojem vykládat jinak, než že kauce má být na účet Úřadu v dané lhůtě skutečně ‚připsána‘, neboť z povahy věci by jiný výklad nedával smysl. (…) Samotné složení kauce je však podmínka řízení, která musí být ve lhůtě (ač dodatečné) splněna bez dalšího, nelze její opomenutí prominout, neboť tuto možnost zákonodárce Úřadu nedal, naopak mu uložil povinnost při nesložení kauce řízení zastavit.“]. Zákon byl tedy aplikován správně.

18. Navrhovatel v rozkladu namítá, že kauce je prostředkem ochrany zadavatelů před účelovými návrhy, avšak v dané věci je zřejmé, že o takový případ nejde a kauce ve složené výši splnila svůj účel. K této námitce uvádím, že Úřad není oprávněn rozmělňovat zákonnou úpravu a posuzovat, kdy se ještě jedná o bagatelní nedoplatek kauce, a kdy je již složená kauce natolik nízká, že brání věcnému přezkumu návrhu. Současná právní úprava stanovuje jednoznačný a zcela předvídatelný mantinel rozhodování, který je současně ochranou právní jistoty zadavatelů. Situace je obdobná, jako při posouzení včasnosti podaného návrhu (nebo podané nabídky). I návrh podaný několik minut po lhůtě pro jeho podání je považován za opožděný (obdobně i k nabídce podané po lhůtě pro podání nabídek nelze přihlížet jako k řádně podané).

19. Byla-li zmíněna právní jistota zadavatelů, tak jako navrhovatel nepochybně oprávněně očekává, že na základě jeho řádného návrhu bude proveden přezkum postupu zadavatele, i zadavatel nepochybně legitimně očekává, že bude řízení o návrhu zastaveno, nesplňuje-li návrh zákonem předepsané náležitosti. Účastníci řízení jsou si rovni, a je-li návrh určen k ochraně práv navrhovatele, pak ustanovení o jeho vadách jsou ustanoveními jdoucími k ochraně právní jistoty zadavatele. Pokud by Úřad z jakéhokoliv důvodu nedostatky návrhu přehlédl, zásadu rovnosti účastníků řízení by porušil, neboť by postupoval jednoznačně – a neopodstatněně – k tíži zadavatele.

20. Navrhovatel v rozkladu uvádí, že mu bylo odepřeno právo na věcný přezkum návrhu a Úřad popřel smysl správního řízení a veřejný zájem na přezkumu postupu zadavatele. S těmito námitkami jsem se rovněž neztotožnil. Úřad je v souladu se zásadou oficiality povinen se zabývat každým podáním, z něhož se dozví o porušení povinností zadavatele v zadávacím řízení. Byť tedy podání navrhovatele nesplnilo podmínky návrhu, stále jde o podání, jehož obsahem se Úřad zabývá obdobně jako jakýmkoli jiným podnětem ve smyslu § 42 správního řádu vyjma ustanovení § 259 ZZVZ – totéž platí o podnětu k zahájení řízení z moci úřední, vzneseném navrhovatelem na straně 5 rozkladu.

K odkazu na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0053/2022/VZ ze dne 23. 3. 2022

21. Navrhovatel v rozkladu též namítá, že Úřad již v minulosti „prolomil“ jazykový výklad povinnosti složit kauci v situaci, kdy bylo zcela zjevné, že je po smyslu a účelu daného ustanovení zastavení správního řízení, protože navrhovatel dlouhodobě podával nízké nabídkové ceny do zadávacích řízení, aby mohl návazně skládat u svých návrhů kauce v nejnižší možné výši. V této souvislosti navrhovatel poukazuje na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0053/2022/VZ ze dne 23. 3. 2022, kde Úřad dle navrhovatele správně přihlédnul k účelu a smyslu daného ustanovení a toto správní řízení zastavil.

22. K této argumentaci je třeba uvést, že v odkazovaném případě nebyla nabídka navrhovatele vážně míněnou nabídkou, podanou za účelem účasti v zadávacím řízení, respektive výše nabídky byla tak nízká, aby kauce z ní vypočítaná byla nejnižší, kterou ZZVZ dovoluje, pročež Úřad učinil závěr, že nabídka s uvedenou nabídkovou cenou byla podána pouze za účelem zajistit si právě co nejnižší kauci, a nikoli za účelem vážně míněné účasti v zadávacím řízení. V odkazovaném případě tak nedošlo k prolomení jazykového výkladu, jak tvrdí navrhovatel v rozkladu, nýbrž Úřad správní řízení zastavil s ohledem na specifické skutkové okolnosti případu, kdy Úřad nahlížel na nabídku navrhovatele, jako by ani nebyla podána. Poté Úřad totiž posuzoval, zda navrhovatelem složená kauce odpovídá § 255 ZZVZ, a to i dle jeho jazykového výkladu. V šetřeném případě se, narozdíl od odkazovaného případu, nejedná o postup navrhovatele, který by byl v přímém rozporu s úmyslem zákonodárce projeveným zakotvením institutu kauce a jeho pravidel do ZZVZ. V šetřeném případě byla nabídka evidentně podána za účelem vážně míněné účasti v zadávacím řízení, nikoli ve snaze zajistit si co nejnižší kauci, jak tomu bylo v odkazovaném případě. O tom ani Úřad neměl pochybnost. Fakt deklarovaný navrhovatelem v rozkladu, že trvá na přezkoumání postupu zadavatele, a že je ochoten na to „vsadit“ celou výši kauce, dokládá jeho předchozí úmysl účastnit se zadávacího řízení. O úmyslech a snaze navrhovatele zahájit řádné návrhové řízení tedy pochybnosti nejsou. Přesto však není možné nerespektovat znění zákona, jakkoli se jeví navrhovateli přísné. Paralela s odkazovaným případem tedy není správná.

K námitce poukazující na procesní vadu při doručování napadeného usnesení 

23. Navrhovatel v rozkladu též namítá, že Úřad napadené usnesení doručil zmocněnci namísto přímo navrhovateli, přestože navrhovatel dle jeho názoru nebyl zastoupen pro celé správní řízení na základě plné moci udělené dne 13. 5. 2025.

24. Usnesení se oznamuje podle § 72, nestanoví-li zákon, že se pouze poznamená do spisu. Podle § 72 správního řádu se rozhodnutí oznamuje účastníkům doručením stejnopisu písemného vyhotovení do vlastních rukou nebo ústním vyhlášením.

25. Podle § 33 odst. 1 správního řádu si účastník řízení může zvolit zmocněnce. Zmocnění k zastoupení se prokazuje písemnou plnou mocí. Plnou moc lze udělit i ústně do protokolu.

26. Podle § 34 odst. 1 správního řádu zástupce (zmocněnec) podle § 33 správního řádu v řízení vystupuje jménem zastoupeného. Z úkonů zástupce vznikají práva a povinnosti přímo zastoupenému. Podle § 34 odst. 2 věty první správního řádu se s výjimkou případů, kdy má zastoupený něco v řízení osobně vykonat, doručují písemnosti pouze jeho zástupci.

27. Z relevantních ustanovení správního řádu a ZZVZ vyplývá, že se rozhodnutí doručuje primárně účastníku řízení. Pokud je navrhovatel zastoupen zmocněncem podle § 33 správního řádu, pak dle § 34 odst. 2 správní orgán doručuje pouze jeho zástupci, respektive zmocněnci (výjimku tvoří případy, kdy usnesení účastníkovi určuje v řízení něco osobně vykonat).

28. K obsahu plné moci konstatuji, že jednou z jejích nezbytných náležitostí je uvedení rozsahu, ve kterém je zmocněnec oprávněn zmocnitele zastupovat. Právě obsah plné moci je pro správní orgán rozhodující z hlediska zjištění rozsahu uděleného zmocnění.

29. V přezkou­mávaném případě byla plná moc ve smyslu § 33 správního řádu udělená navrhovatelem zmocněnci výslovně pro správní řízení sp. zn. ÚOHS-S0295/2025/VZ dne 13. 5. 2025. Úřadu byla plná moc doručena téhož dne jako příloha žádosti o vzdálený přístup do spisu. K tomuto datu tedy navrhovatel (potažmo pan Konderla) prokázal Úřadu existenci zmocnění k zastupování ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0295/2025/VZ ve smyslu § 33 odst. 1 věty druhé správního řádu.

30. Navrhovatel v rozkladu nicméně namítá, že pan Konderla byl zmocněn pouze k samotnému vzdálenému nahlížení, nikoli k doručování písemností ve správním řízení.

31. Formulaci použitou v plné moci: „aby jako osoba oprávněná jednala, komunikovala, nahlížela do spisu správního řízení na Úřade pro ochranu hospodářské soutěže spisová značka ÚOHS-S0295/2025/VZ / číslo jednací ÚOKS14853/2025/­512“, lze rozumně vyložit tak, že se vztahuje na veškeré právní jednání a komunikaci v daném správním řízení. Této možnosti pak odpovídá formulace, která opravňuje zmocněnce „vykonávat v plném rozsahu veškeré úkony související s výše uvedenou právní věcí, zejména nahlížet do spisu, je-li dle právních předpisů potřeba zvláštní plné moci.“, kde zmocnění k nahlížení do spisu je však zmíněno pouze jako příklad.

32. Z uvedeného je zřejmé, že Úřad mohl mít důvodně v době vydání napadeného usnesení za to, že se rozsah plné moci vztahuje na veškeré úkony v řízení. Ustanovení § 34 odst. 3 správního řádu uvádí, že v pochybnostech o rozsahu zastoupení platí, že zástupce je oprávněn vystupovat jménem zastoupeného v celém řízení. Úřad tedy postupoval správně a v souladu s právními předpisy, když napadené usnesení doručoval přímo zmocněnci navrhovatele. Současně ani v rozkladu nebylo navrhovatelem výslovně žádáno, aby napříště bylo doručováno přímo zastoupenému (k tomu došlo až přípisem ze dne 7. 7. 2025).  S ohledem na výše uvedené jsem neshledal, že měl Úřad navrhovatele vyzvat k vysvětlení rozsahu plné moci, jak uvádí navrhovatel na straně 2 rozkladu, jelikož žádost o vysvětlení je namístě pouze za předpokladu, že z obsahu plné moci není zcela zřejmý její rozsah.

33. Jelikož jsem dospěl k závěru, že plná moc ze dne 13. 5. 2025 se vztahovala i na doručování rozhodnutí správního orgánu, Úřad postupoval správně a v souladu s právními předpisy, když doručil napadené usnesení přímo zmocněnci navrhovatele.

34. Pokud však jde o doručování napadeného usnesení prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb, a nikoli datovou schránkou zmocněnce, je třeba uvést následující.

35. V žádosti o vzdálený přístup do spisu ze dne 13. 5. 2025 ani v samotné plné moci z téhož dne není zmocněncem ani navrhovatelem specifikováno, že má zmocněnec zřízenu datovou schránku, pouze je uveden e-mail zmocněnce a současně jsem ověřil, že pan Konderla komunikoval rovněž prostřednictvím e-mailu. Z toho důvodu Úřad v době vydání napadeného usnesení mohl legitimně nabýt přesvědčení, že zmocněnec navrhovatele datovou schránku zřízenu nemá, a tak je třeba napadené usnesení doručovat prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb. Na základě rozkladu, kde navrhovatel uvedl, že pan Konderla má zřízenu datovou schránku, mi však vyvstaly pochybnosti. Tuto skutečnost jsem prověřil a zjistil, že datovou schránku opravdu má zřízenu.

36. Z § 19 odst. 1 správního řádu vyplývá, že se rozhodnutí doručuje účastníku (zde navrhovateli, potažmo Vám jako zmocněnci) řízení primárně prostřednictvím veřejné datové sítě do datové schránky. Je tedy zřejmé, že napadené usnesení nebylo doručováno korektně, tedy řádně ve smyslu závěrů obsažených v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 475/2018 – 34 ze dne 14. 3. 2019, dle něhož „[p]okud tedy správní orgán zmocněnci stěžovatele, který měl zřízenu a zpřístupněnu datovou schránku, nesprávně doručoval prostřednictvím provozovatele poštovních služeb, a písemnost mu nebyla fyzicky doručena, bylo vyloučeno uplatnění fikce doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 4. 2013, č. j. 4 As 6/2013 – 28). Nenastaly tak účinky spjaté s doručením, resp. oznámením rozhodnutí správních orgánů, tzn. rozhodnutí nemohlo nabýt právní moci (srov. § 73 odst. 1 správního řádu).“

37. S ohledem na všechny výše uvedené skutečnosti jsem doručil napadené usnesení opětovně, tentokrát do datové schránky zmocněnce a pro vyloučení všech pochybností taktéž navrhovateli. Z toho důvodu mám za to, že předmětné procesní pochybení vzniklé při doručování napadeného usnesení bylo tímto postupem zhojeno.   

38. Zároveň byl zmocněnec požádán o sdělení, zda hodlá předmětný rozklad doplňovat či rozšiřovat.

39. Dne 7. 7. 2025 jsem obdržel repliku navrhovatele z téhož dne, v níž sdělil Úřadu, že jednoznačnou vůlí obou smluvních stran deklarovanou v plné moci ze dne 13. 5. 2025 bylo udělení zmocnění zmocněnci k nahlížení do spisu za zmocnitele, k jednání ve formě podání žádosti o vzdálený přístup do správního spisu a k případné další nezbytné komunikaci zmocněnce s Úřadem související s nahlížením. Navrhovatel zdůraznil, že vůlí obou stran nebylo a nadále není zmocnění zmocněnce ke všem právním jednáním souvisejícím s daným správním řízením, ani nebyla a nadále není vůlí smluvních stran volba pana Konderly jako zástupce zmocnitele pro doručování. Jakékoli doručování panu Konderlovi za zmocnitele je z tohoto důvodu neúčinné, jelikož se jedná o doručování neoprávněné a nesprávné osobě. Navrhovatel požádal o respektování vůle projevené v plné moci.

40. K replice navrhovatele je třeba uvést, že ji beru na vědomí a vnímám ji jako modifikaci rozsahu plné moci ze dne 13. 5. 2025, pročež od tohoto okamžiku budou veškeré písemnosti v šetřeném správním řízení doručovány přímo navrhovateli.

41. Navrhovatel též ve své replice upozornil na údajnou chybu napadeného usnesení, v němž je pan Konderla uveden jako zástupce navrhovatele ve správním řízení, a požádal o jeho opravu. S ohledem na závěry, které jsem učinil v bodech 32 a 33 tohoto rozhodnutí, mám za to, že není třeba napadené usnesení měnit v rozsahu navrhovaném navrhovatelem.

42. Závěrem je třeba doplnit, že ve stanovené lhůtě ani ve lhůtě 15 dnů od doručení napadeného usnesení nebyl předmětný, již podaný, rozklad zmocněncem navrhovatele ani samotným navrhovatelem jakkoli modifikován. Podání ze dne 11. 6. 2025 však obsahovalo všechny zákonné náležitosti včetně věcné argumentace tak, aby bylo možné jej jako rozklad projednat, což se tímto rozhodnutím také stalo, ačkoli řádně bylo napadené usnesení doručeno až 20. 6. 2025. 

Závěr

43. Ve smyslu ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu jsem přezkoumal zákonnost napadeného usnesení a jeho věcnou správnost v rozsahu vznesených námitek a současně jsem přezkoumal i zákonnost postupu Úřadu. Napadené usnesení jsem shledal zákonným, věcně správným a přezkoumatelným. V posuzované věci namítal navrhovatel nespravedlivý, účelový a formalistický postup Úřadu spočívající v tom, že zastavil správní řízení pro bagatelní nedoplatek kauce. Shledal jsem, že ustanovení § 257 písm. c) ZZVZ nedává Úřadu naprosto žádný prostor k moderaci pochybení navrhovatele, byť jím bylo „marginální“ porušení ustanovení § 255 ZZVZ upravujícího výši kauce a lhůtu pro její složení. Postup Úřadu, který zastavil správní řízení pro nedostatečné složení kauce, se tak může jevit přísným, nicméně je to postup zákonný.

44. Ze všech uvedených důvodů jsem proto rozhodl tak, že podaný rozklad zamítám a napadené usnesení potvrzuji.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

1. Fakultní nemocnice Olomouc, Zdravotníků 248/7, 779 00 Olomouc

2. Medihome s.r.o., Haškova 153/17, 638 00 Brno

3. Goldmann Systems, a. s., Dvořákovo nábrežie 4, 811 02 Bratislava, Slovenská republika

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy