ÚOHS-R0039/2025/VZ-18364/2025/161

Ve správním řízení o rozkladu ze dne 31. 3. 2025 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –

• Moravské zemské muzeum, IČO 00094862, se sídlem Zelný trh 299/6, 602 00 Brno, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 23. 12. 2024 JUDr. Jaromírem Císařem, Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 07145, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S1077/2024/VZ, č. j. ÚOHS-09717/2025/500 ze dne 14. 3. 2025 vydanému ve správním řízení zahájeném dne 13. 12. 2024 na návrh z téhož dne podaný navrhovatelem –

• Axiell s.r.o., IČO 24127582, se sídlem Na Radosti 106/64, 155 21 Praha 5, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 12. 12. 2024 Mgr. Miroslavem Dubovským, advokátem, ev. č. ČAK 08212, se sídlem Panská 854/2, 110 00 Praha 1,

vedeném ve věci přezkoumání úkonů jmenovaného zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Implementace, nasazení a technická podpora informačního systému evidence sbírek muzejní povahy, zajištění provozu, údržby a rozvoje“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 10. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 29. 10. 2024 pod ev. č. Z2024–053187 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 28. 10. 2024 pod ev. č. 652417–2024,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované dle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S1077/2024/VZ, č. j. ÚOHS-09717/2025/500 ze dne 14. 3. 2025 ve výrocích I, III až V

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.               Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle ustanovení § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“) k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle ustanovení § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté, obdržel dne 13. 12. 2024 návrh navrhovatele – Axiell s.r.o., IČO 24127582, se sídlem Na Radosti 106/64, 155 21 Praha 5, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 12. 12. 2024 Mgr. Miroslavem Dubovským, advokátem, ev. č. ČAK 08212, se sídlem Panská 854/2, 110 00 Praha 1, (dále jen „navrhovatel“) z téhož dne na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele –  Moravské zemské muzeum, IČO 00094862, se sídlem Zelný trh 299/6, 602 00 Brno, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 23. 12. 2024 JUDr. Jaromírem Císařem, Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 07145, se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4, (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Implementace, nasazení a technická podpora informačního systému evidence sbírek muzejní povahy, zajištění provozu, údržby a rozvoje“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 24. 10. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 29. 10. 2024 pod ev. č. Z2024–053187 a v Úředním věstníku Evropské unie dne 28. 10. 2024 pod ev. č. 652417–2024, (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Zadavatel v bodě 3.2 zadávací dokumentace uvedl, že hodlá vybudovat do konce roku 2025 novou generaci informačního systému pro evidenci sbírek muzejní povahy evidovaných dle zákona č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně sbírek muzejní povahy“), tj. systém centrální evidence sbírek (dále též jako „CES“). Současně zadavatel v bodě 3.2 zadávací dokumentace uvedl, že předmětem veřejné zakázky je vývoj a nasazení informačního systému evidence sbírek muzejní povahy, tj. systému muzejní evidence sbírek (dále též jako „MES“), včetně převodu dat, technické podpory, provozu, údržby a rozvoje, přičemž daný informační systém bude realizován v režimu agilního vývoje, jednotlivé části informačního systému a jeho funkce tudíž budou vyvíjeny postupně, za průběžného ověřování naplnění potřeb zadavatele. Zadavatel v podrobnostech odkázal na přílohu č. 1 závazného návrhu smlouvy (dále jen „příloha č. 1“).

3. Lhůta pro podání nabídek byla v oznámení o zahájení zadávacího řízení stanovena do 29. 11. 2024 10:00 hod.

4. Zadavatel obdržel dne 19. 11. 2024 námitky navrhovatele podepsané téhož dne proti zadávacím podmínkám (dále jen „námitky“), přičemž zadavatel tyto námitky v plném rozsahu prostřednictvím rozhodnutí o námitkách ze dne 3. 12. 2024 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), jež bylo navrhovateli doručeno téhož dne, odmítl.

5. Vzhledem k tomu, že navrhovatel se způsobem vypořádání svých námitek nesouhlasil, podal dne 13. 12. 2024 návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele k Úřadu.

II.             Napadené rozhodnutí

6. Dne 14. 3. 2025 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S1077/2024/VZ, č. j. ÚOHS-09717/2025/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kde výrokem I rozhodl tak, že zadavatel stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu s § 36 odst. 3 zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona a zde vyjádřenou zásadou transparentnosti tím, že nestanovil a neposkytl zadávací podmínky dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení, když zadavatel 

-            v bodě 1.5.10 technické specifikace projektu uvedl, že „Interoperabilita s jinými systémy bude primárně zajištěna prostřednictvím importu a exportu dat (CSV) a webových služeb“, aniž by uvedl, jakým konkrétním způsobem a v jakém rozsahu má být přenos dat mezi systémem Centrální evidence sbírek a jinými (externími) systémy realizován, zejména zadavatel neuvedl rozsah přenosu dat prostřednictvím API[1] rozhraní a specifikaci požadovaného API rozhraní pro komunikaci systému Centrální evidence sbírek s jinými (externími) systémy, a dodavatelé tak objektivně nemohli v zadávacím řízení připravit nabídku, která by mohla reflektovat požadavek zadavatele na zajištění interoperability systému Centrální evidence sbírek s jinými systémy, jakož i kalkulaci skutečných nákladů, které dodavatel bude při plnění veřejné zakázky muset vynaložit,

-            v bodě 1.2. přílohy č. 1 závazného návrhu smlouvy uvedl, že „Součástí je také provedení migrace z aktuálního systému CES (celkem cca 500 institucí, 1200 uživatelů, 400 GB dat, 25 milionů SP)“, aniž by ze zadávací dokumentace bylo zřejmé, jaká je specifikace zdrojové datové struktury, kvality metadat, typu a formátu dat určených k migraci, a dodavatelé tak objektivně nemohli v zadávacím řízení připravit nabídku, která by mohla reflektovat požadavek zadavatele na zajištění migrace dat ze stávajícího systému Centrální evidence sbírek do nového systému Centrální evidence sbírek, jakož i kalkulaci skutečných nákladů, které dodavatel bude při plnění veřejné zakázky muset vynaložit,

-            v bodě 1.2. přílohy č. 1 závazného návrhu smlouvy uvedl, že požaduje v případě systému muzejní evidence sbírek „Provést migrace minimálně 5 milionů SP z různých lokálních zdrojů do nové aplikace“, aniž by ze zadávací dokumentace bylo zřejmé, z jakých konkrétních zdrojů budou předmětná data migrována a jaká je specifikace datové struktury, kvality metadat, typu a formátu dat určených k migraci, a dodavatelé tak objektivně nemohli v zadávacím řízení připravit nabídku, která by mohla reflektovat migraci dat z lokálních zdrojů do nové aplikace pro evidenci sbírkových předmětů v muzejních institucích, jakož i kalkulaci skutečných nákladů, které dodavatel bude při plnění veřejné zakázky muset vynaložit.

7. Ve výroku II napadeného rozhodnutí Úřad návrh navrhovatele v části návrhu týkající se:

-          diskriminace komerčních dodavatelů a nekalé soutěže,

-          nesplnění projektového záměru,

-          nehospodárného nakládání s veřejnými zdroji,

-          plnění v časové tísni,

-          neposkytnutí podkladů pro přípravu nabídky,

podle ustanovení § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

8. Výrokem III napadeného rozhodnutí pak Úřad jako opatření k nápravě nezákonného postupu zadavatele uvedeného ve výroku I napadeného rozhodnutí zrušil podle § 263 odst. 3 zákona zadávací řízení na veřejnou zakázku.

9. Výrokem IV napadeného rozhodnutí pak Úřad zadavateli dle § 263 odst. 8 zákona uložil zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku až do pravomocného skončení správního řízení. Výrokem V pak Úřad zadavateli uložil uhradit náklady správního řízení ve výši 30 000 Kč dle § 266 odst. 1 zákona.

10. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí K integraci CES s externími systémy uvedl, že ze zadávací dokumentace není zřejmé, jakým konkrétním způsobem mají být data mezi CES a jinými systémy přenášena a jaký rozsah integrace s externími systémy zadavatel prostřednictvím API rozhraní zamýšlí, rovněž zadavatel na žádném místě zadávací dokumentace neuvedl specifikaci požadovaného API rozhraní, přestože rozhraní pro komunikaci s externími systémy mělo být dle tvrzení zadavatele součástí plnění veřejné zakázky. Úřad podotýká, že bez API rozhraní není možné různé systémy přímo propojovat. Zadavatel však nedefinoval typ rozhraní, typ komunikace mezi dotčenými systémy, operace, které mají prostřednictvím API rozhraní probíhat, rozsah dat a funkcí, které mají být mezi dotčenými systémy sdíleny, formát zasílání požadavků mezi dotčenými systémy a formát odpovědi na tyto požadavky, atd. Zadavatel současně na žádném místě zadávací dokumentace nestanovil, že požadavek na rozhraní pro komunikaci CES s externími systémy bude upřesněn v průběhu plnění veřejné zakázky, ani neuvedl žádné informace, jak by měl proces upřesňování požadavků v případě CES probíhat.

11. Úřad dále konstatoval, že v případě otevřeného řízení musí být veškeré zadávací podmínky nezbytné k rozhodnutí dodavatele o jeho účasti v zadávacím řízení obsaženy již v zadávací dokumentaci při zahájení zadávacího řízení. Zadávací podmínky současně musí být připraveny a formulovány v dostatečné míře podrobnosti, aby mohly být podány vzájemně porovnatelné nabídky.  Vzhledem k tomu, že v otevřeném řízení není prostor pro jednání o nabídkách, nelze připustit situaci, kdy dodavatel ocení jím nabízené plnění a zadavatel následně až v průběhu plnění upřesní své požadavky. Jinak řečeno, nelze akceptovat situaci, kdy zadavatel nemusí přijmout plnění, které dodavatel ve své nabídce nacenil. Dle Úřadu zadavatel měl tedy v šetřeném případě s ohledem na zvolené otevřené řízení stanovit způsob a rozsah integrace CES s jinými systémy již při zahájení zadávacího řízení, tj. jasně stanovit své požadavky v zadávacích podmínkách. Úřad uvádí, že zadavatel sice může při stanovení zadávacích podmínek vycházet z predikce dostatečné odborné úrovně dodavatelů, nicméně v šetřeném případě dodavatelé nemohli žádným způsobem předjímat, jaký konkrétní způsob a rozsah integrace s externími systémy zadavatel v případě systému CES zvolí.

12. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí K migraci dat konstatoval, že v případě CES je v zadávacích podmínkách vymezen rozsah migrace, když zadavatel uvedl, že má dojít k migraci všech objektů (celkem cca 500 institucí, 1200 uživatelů, 400 GB dat, 25 milionů sbírkových předmětů) ze stávajícího systému Centrální evidence sbírek. Rovněž zadavatel výslovně popsal, které činnosti související s migrací po dodavateli požaduje (tj. detekovat všechny mezery v posloupnostech inventárních čísel jednotlivých institucí a informovat o nich, identifikovat všechny uživatele, kteří se nepřihlásili více než jeden rok a v součinnosti s Ministerstvem kultury provést úpravu seznamu uživatelů,  zachovat a přenést veškerou historii pohybů sbírkových předmětů a změn na podsbírkách, včetně veškeré dokumentace a přenést i s pořadím obrazovou dokumentaci podsbírek). Ze zadávací dokumentace dle Úřadu však není zřejmé, jaký je typ a formát dat určených k migraci, datová struktura, kvalita metadat apod. V zadávací dokumentaci rovněž zcela absentuje bližší popis zdroje migrovaných dat (popis dat určených k migraci, jejich kvalita, čistota, vazby, architektura stávajícího systému).

III.           Rozklad zadavatele

13. Dne 31. 3. 2025 obdržel Úřad rozklad zadavatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 14. 3. 2025. Rozklad byl podán v zákonné lhůtě. Zadavatel napadl napadené rozhodnutí v rozsahu jeho výroků I, III a V. Dle názoru zadavatele Úřad výrokem I napadeného rozhodnutí rozhodl nesprávně, nezohlednil faktický stav věci, nevhodně až účelově vyhodnotil odpovědi dodavatelů, které v průběhu správního řízení oslovil, a opominul účelovost návrhu.

14. Zadavatel poukazuje, že je napadené rozhodnutí vystavěno na technických argumentech, když však Úřad činí v zásadních otázkách subjektivní závěry k technickým otázkám rozhodným pro konstatování zákonnosti bez opory v dokazování, což je legitimně dáno složitostí předmětu veřejné zakázky. Zodpovězené technické otázky k určitosti vymezení aktivit integrace CES s externími systémy a otázky migrace dat jsou dle zadavatele prerekvizitou pro učinění právní analýzy o povaze a legálnosti technické specifikace. Zadavatel proto pro nalezení materiální pravdy Úřadu avizuje, že požádal o zpracování znaleckého posudku k otázkám, které jsou dle úvahy zadavatele rozhodující pro posouzení splnění zákonné povinnosti dostatečné určitosti vymezení předmětu veřejné zakázky.

15. Zadavatel je přesvědčen, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné, neboť Úřad nesprávně zjistil skutkový stav, když významnou část informací získaných z jím provedeného šetření nevzal v potaz ani se nevypořádal s tím, proč takto učinil. Zadavatel v daném ohledu mj. uvedl, že si měl Úřad nad rámec podkladů předložených navrhovatelem a výstupů jím provedeného průzkumu trhu nechat vypracovat za účelem posouzení odborných otázek, na nichž spočívá předmět nadepsaného řízení, znalecký posudek. Ve vztahu k Úřadem provedenému průzkumu trhu zadavatel uvádí, že tento není pro Úřadem učiněné závěry dostatečným podkladem, když vychází z názorů toliko dvou dodavatelů, z nichž je jeden navíc obchodním partnerem navrhovatele (DGline s.r.o.) a jeho názory tedy zadavatel považuje za tendenční.

16. Ve vztahu k technické specifikaci předmětu veřejné zakázky zadavatel uvádí, že je potřebné přijmout právní závěr, že technická specifikace nemusí být koncipována absolutně určitě, tedy nemusí vést jen a pouze k jednomu výrobku, službě anebo stavebnímu řešení. Takovýto konzervativní přístup, nesprávně konstatovaný v napadeném rozhodnutí, by způsobil překážku invenci a kvalitativnímu soutěžení. Neurčitost nelze totiž směšovat s volností. Ze zadávací dokumentace může vyplývat určitý omezený okruh alternativ řešení, se kterými měl a mohl dodavatel počítat. Proto je zcela zásadní rozlišovat, zda se při specifikaci plnění jedná o neurčitost absolutní, tj. nebylo vůbec možné identifikovat jakoukoliv alternativu řešení, nebo zda se jedná o neurčitost relativní, tj. že zadání umožňovalo několik možných alternativ, avšak dodavatel nebyl s to zjistit, která alternativa se bude nakonec aplikovat.

17. Ve vztahu k integraci CES s externími systémy zadavatel uvádí že část CES poptávaného díla přebírá roli a do značné míry kopíruje funkcionalitu existujícího softwarového nástroje. Na rozdíl od části MES, kde takový jasný předobraz k dispozici není a kde je nutné počítat s modifikací zadání v průběhu vývoje, v úzké součinnosti zadavatele s vývojářskou firmou (vybraným dodavatelem). To ovšem vůbec neznamená, že nemůže dojít v případě vývoje CES ke zpřesnění zadání, nebo že se nemůže řešitel na další informace ptát. Způsob zpřesňování není potřeba explicitně stanovovat, protože se jedná o zcela běžnou komunikaci a běžnou praxi vyplývající ze samotného faktu, že plnění veřejné zakázky bude pořizováno prostřednictvím agilního vývoje.

18. Ve vztahu k migraci dat zadavatel poukazuje, že rozsah dat z pohledu struktury a metadat pro migraci je dán legislativou a je popsán ve veřejně dostupných zdrojích a že není předmětem plnění veřejné zakázky příprava a zodpovědnost za kvalitu vstupních dat na migraci. Ve vztahu k požadavkům na provedení migrace dat zadavatel uvádí, že zadávací podmínky veřejné zakázky počítají s tím, že vybrané úkony jsou v této souvislosti prováděny samotným zadavatelem, který následně za jejich provedení nese ve vztahu k vybranému dodavateli odpovědnost a na tomto tak nebude ležet riziko za jejich neprovedení. Zadavatel nepopírá svou odpovědnost za úplnost zadávací dokumentace a ani se jí nechce zbavit. Rigidní přístup k posuzování této povinnosti vede k tomu, že by pod sankcí zrušení veřejné zakázky měl odpovídat i za takové chyby nebo nedostatky, které jsou snadno odstranitelné prostřednictvím procesu vysvětlování. Dle zadavatele by i od dodavatelů měl být vyžadován určitý stupeň proporcionality a měli by být tlačeni k tomu, aby prioritně využívali prostředky, které mohou nejjednodušeji vést ke sledovanému cíli. Naopak kladení v podstatě absolutní odpovědnosti na zadavatele znamená, že dodavatelé mohou námitky účelově využívat k průtahům ve veřejné zakázce, resp. na její zrušení, místo toho, aby se věc pokusili vyřešit v rámci vysvětlování. I v případě veřejných zakázek by tak dodavatelé v tomto směru měli postupovat analogicky jako v běžném obchodním styku.

19. K riziku poskytovatele zadavatel uvádí, že je dodavatel z pohledu právního rizika chráněn přímo smlouvou a právním předpisem. Nadto je dle něj technická specifikace otevřená vícero alternativám z pohledu hospodářské soutěže. K míře akceptovatelného rizika na straně dodavatelů v souvislosti se stanovením výše nabídkové ceny a realizace předmětu veřejné zakázky zadavatel doplňuje, že toto nepřekračuje míru přijatelného, resp. běžného podnikatelského, rizika, když úkony/náklady související s naplněním požadavkům na interoperabilitu i provedení migrace dat představují pouhý zlomek nabídkové ceny. Zadavatel je toho názoru, že nemůže být v případě veřejné zakázky nezákonně neurčité to, co je v praxi aprobováno jako běžná smluvní podmínka a běžný způsob technického zadání. Zadavatel má za to, že se míra určitosti opisu předmětu aktivity integrace CES a migrace dat u veřejné zakázky nevymyká běžné obchodní praxi.

Závěr rozkladu zadavatele

20. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil, případně aby po zrušení napadeného rozhodnutí věc vrátil zpět k novému prvostupňovému rozhodnutí.

Vyjádření navrhovatele k rozkladu

21. Dne 9. 4. 2025 Úřad obdržel vyjádření navrhovatele z téhož dne k rozkladu zadavatele, v němž navrhovatel vyjadřuje nesouhlas s rozkladovými námitkami zadavatele, jelikož je považuje za do značné míry nepravdivé a nesprávné, případně přinejmenším zavádějící.

22. S odkazem na zásadu koncentrace řízení navrhovatel navrhuje, aby Úřad odmítl přihlédnout k jakémukoliv znaleckému posudku, který bude ze strany zadavatele v rámci řízení o rozkladu případně založen do spisu, jako i k veškerým novým tvrzením a argumentům zadavatele, které jsou obsaženy v jeho rozkladu, ačkoliv mohly a měly být vzneseny v řádné koncentrační lhůtě. Pokud by Úřad navzdory uvedenému znalecký posudek jako nový důkaz připustil, žádá navrhovatel o jeho zaslání a poskytnutí přiměřené lhůty pro vyjádření k jeho obsahu.

23. K integraci CES s externími systémy navrhovatel trvá na tom, že není jasný rozsah API, není zřejmé, do jakých konkrétních agend a jak má datová integrace webových služeb mířit, a jaké má být procesní workflow zpracování datové výměny.

24. K migraci dat navrhovatel podotýká, že zadavatel účelově zaměňuje data k migraci pocházející ze stávajícího CES a data k migraci do MES. Ty jsou hlavním problémem a hlavním důvodem navrhovatelových námitek. Zadavatel dle navrhovatele zcela opomíjí provedenou první etapu tohoto projektu, kterou již z veřejných zdrojů realizoval, tj. „Analýzu zpracovanou společností Seyfor, a.s.“ za částku 8 777 000 Kč. Hloubkový audit dat měl být samozřejmou součástí této analýzy a výsledek měl být nedílnou součástí zadávací dokumentace.

25. K míře akceptovatelného rizika navrhovatel poukazuje na to, že argumentace zadavatele v této části je v přímém rozporu se skutečností. Navrhovatel odkazuje na svůj vlastní výpočet variant stanovení nabídkové ceny migrace dat, ze kterého jednoznačně vyplývá volnost/nejasnost zadání generující rozdíl nabízených cen pouze na migraci dat 13,4 % a více než 3 000 000 Kč. Zadavatel dle navrhovatele svým rozkladem v podstatě přímo potvrzuje správnost námitek navrhovatele (zejména nejednoznačnost specifikace zadání, které ovlivňuje nemožnost stanovit přesnou a soutěžitelnou nabídkovou cenu) a správnost napadeného rozhodnutí.

26. Závěrem navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl.

IV.          Řízení o rozkladu

27. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „správní řád“), a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Doplnění rozkladu

28. Dne 14. 4. 2025 obdržel Úřad doplnění rozkladu zadavatele z téhož dne, jehož přílohou je znalecký posudek ze dne 11. 4. 2025 zpracovaný znalcem [TITUL, JMÉNO, PŘÍJMENÍ] (dále jen „znalecký posudek“).

29. Znalecký posudek zadavatel shrnuje tak, že znalec konstatuje, že na podrobném vymezení předmětu plnění veřejné zakázky neshledává míru rizika jako nepřekonatelnou anebo významněji problematickou pro dodavatele, který se v dané oblasti pohybuje a má požadované reference, což je právě případ navrhovatele, který v oblasti muzejních informačních systémů působí. Právě z těchto důvodů se dle zadavatele navrhovatelem podané námitky, jakož i návrh podaný u Úřadu po odmítnutí námitek zadavatelem jeví o to víc účelovými a možná nátlakovými nástroji ke sjednání nějaké obchodní výhody.

30. Zadavatel je přesvědčen, že znalecký posudek potvrzuje, že technické podmínky plnění veřejné zakázky byly stanoveny plně při respektování požadavků zákona, jakož i relevantní právní úpravy týkající se předmětu plnění veřejné zakázky. Nelze tak dospět k jinému závěru, než že zadavatel při zadávání veřejné zakázky nepochybil.

31. Ve vztahu k oprávněnosti zadavatele navrhnout znalecký posudek jako důkaz ve správním řízení zadavatel předně uvádí, že znalecký posudek reaguje na závěry Úřadu vyslovené v napadeném rozhodnutí. Znalecký posudek dle zadavatele zpochybňuje věrohodnost podkladů, na jejichž základě bylo vydáno napadené rozhodnutí, když Úřad zejména nebere v potaz technické parametry vycházející z příslušné právní úpravy a ve svém posouzení se zaměřil pouze na několik dílčích bodů technického řešení, které však (jak vyplývá ze znaleckého posudku) nejsou takového charakteru, aby jejich případná nejasnost mohla vést k nemožnosti dodavatelů podat porovnatelné nabídky.

32. Zadavatel je tak přesvědčen, že jsou naplněny důvody § 82 odst. 4 správního řádu pro přihlédnutí ke znaleckému posudku a závěrům v něm uvedeným.

Shrnutí znaleckého posudku

33. Zadavatel položil znalci tyto otázky (citované v bodě 1.1. „POPIS POSTUPU ZNALCE PŘI VÝBĚRU ZDROJŮ DAT“ znaleckého posudku):

1)      „Proveďte posouzení technické specifikace, která je uvedena v Rozhodnutí ÚOHS ze dne 14.3.2025. Zaměřte se především na body 156 a dále, které popisují technické parametry, které ÚOHS uvádí, a které byly nezbytné k podání cenové nabídky uchazeče a srovnejte je se zadávací dokumentací zakázky.

2)      Určete rozsah nákladů nutných na integraci CES s externími systémy a na migraci dat vůči celkovým nákladům veřejné zakázky.

3)      Určete rozsah nákladů různých technických řešení, která splňují požadavky a limity vymezené zadávací dokumentací, na integraci CES s externími systémy a migraci dat.

4)      Sdělte ostatní skutečnosti, které zjistíte při zpracování znaleckého posudku.“

34. V bodě 6.1. „CITACE ZADANÉ ODBORNÉ OTÁZKY A ODPOVĚDI“ znaleckého posudku shrnul znalec své odpovědi na zadavatelem položené otázky.

35. Na otázku 1) odpověděl znalec takto:

„V Rozhodnutí ÚOHS ze dne 14.3.2025 jsou uvedeny technické parametry, které vychází ze zadávací dokumentace zakázky, jejich rozsah je stručný. Nepopisuje tak skutečný rozsah technických požadavků v zadávací dokumentaci, ale soustředí se především na sporné technické části Navrhovatele. Zcela chybí výčet technických parametrů, který vyplývají z vyhlášky č. 275/2000 Sb. (bezpečnost, integrita a dostupnost, pravidelná záloha dat a ochrana proti neoprávněnému přístupu) a technické parametry podle zákona č. 122/2000 Sb. (požadavky na správnost evidence a průkaznost, přístupnost pro kontrolní orgány s možností snadného ověření údajů, ochrana proti ztrátě dat, neoprávněnému přístupu a pravidelné zálohování, ochrana osobních údajů a citlivých informací obsažených v evidenci). Technické parametry vycházející z legislativy, jsou zásadní pro návrh CES a MES včetně migrace dat ze stávajících systémů.“

36. Na otázku 2) odpověděl znalec takto:

„Znalec provedl analýzu celkových nákladů z nabídkové ceny uchazeče. Celková předpokládaná pracnost činností nutných k integraci CES činí 88 man-day s odhadovanou cenou 880 tis. Kč, migrace dat CES obsahuje činnosti v rozsahu 150 man-day s odhadovanou cenou 1,5 mil. Kč. Projektové riziko 30 % navýší u realizace integraci CES a migraci dat podíl ceny k maximální celkové ceně zakázky (resp. k nabídkové ceně uchazeče) o 2,16 až 2,68 procentního bodu. Takto malý podíl je většinou vnímán jako nevýznamný nebo málo významný, protože více než 97 % zbývá na jiné položky. V rámci rozpočtu či nákladů se jedná o položku relativně zanedbatelnou.“

37. Na otázku 3) odpověděl znalec takto:

„Znalec analyzoval celkové náklady z nabídkové ceny uchazeče InQool. Integrace CES byla ohodnocena pracností 88 man-day s cenou 880 tis. Kč. Taková kalkulace odpovídá zkušenému dodavateli, který již podobné činnosti realizoval. Nezkušený dodavatel bude muset věnovat větší část přípravy na integraci pro open data podle zákona, na přípravu webových služeb na bázi XML a z malé části také na importní rozhraní pro CSV. Takové navýšení pracnosti znalec ohodnotil pracností celkem 134 man-day s cenou 1,34 mil. Kč, což je navýšení o 53 %.

Znalec identifikoval pro migraci CES tři možné postupy:

- Prvním je postup ETL (Extract, Transform, Load) patří mezi nečastější metody pro migraci dat. Je obsažen ve většině používaných metodických rámcích, jako je např. TOGAF (tato kvalifikace byla požadována zadavatelem), DAMA-DMBOK, Inmon Architecture. Takový postup použil uchazeč InQool.

- Druhým je řešení na míru, bez aplikace známých metodik, s vývojem jednorázového scriptu pro migraci. V takovém případě by bylo možné pomocí scriptu migrovat data přístupem do zdrojové databáze a ukládáním do cílové databáze.

- Třetím je metoda úpravy dat po přesunu (Lift and Shift Migration nebo Raw To Clean migration).

Cenový rozdíl mezi různými postupy migrace CES byl proveden na základě analýzy celkových nákladů z nabídkové ceny uchazeče InQool. Migrace CES postupem ETL byla ohodnocena pracností 150 man-day s cenou 1,5 mil. Kč. Taková náročnost se dá připsat zkušenému dodavateli, který již podobnou migraci prováděl a má k dispozici migrační nástroje, které pro potřebu migrace CES může modifikovat. Projektové riziko 30% navýší u realizace integraci CES a migraci dat podíl ceny k maximální celkové ceně zakázky (resp. k nabídkové ceně uchazeče) o 2,16 až 2,68 procentního bodu (viz již odpověď 2). Ostatní postupy (řešení na míru, úprava dat po přesunu) mají stejnou pracnost, i když nemusí být tak vhodné pro migraci CES. Tomu odpovídá i podobná míra rizika, jako u postupu ETL (viz již odpověď 2).“

38. Na otázku 4) odpověděl znalec takto:

„Znalec analyzoval cenové informace na trhu v České republice z hlediska dodávaných systémů. Z dodávaných systémů jsou významné: DEMUS, Axiell Czech Republic (Museion), Bach systems (ProArchiv/Pro­Muzeum, VadeMeCum), Cosmotron Bohemia (Museo, ARL), NESTOS (Muzejní evidence).“

39. Dne 24. 4. 2025 vydal předseda Úřadu usnesení sp. zn. ÚOHS-R0039/2025/VZ, č. j. ÚOHS-14781/2025/161, v němž navrhovatele seznámil s novými podklady pro vydání rozhodnutí, tj. doplněním rozkladu ze dne 14. 4. 2025 a znaleckým posudkem ze dne 11. 4. 2025, který je přílohou doplnění rozkladu ze dne 14. 4. 2025, a určil mu lhůtu 7 dní ode dne doručení tohoto usnesení, ve které je oprávněn se k těmto dokumentům případně vyjádřit.

Vyjádření navrhovatele k doplnění rozkladu

40. Dne 30. 4. 2025 obdržel Úřad vyjádření navrhovatele z téhož dne k podkladům rozhodnutí, v němž navrhovatel i nadále trvá na tom, aby Úřad odmítl přihlédnout ke znaleckému posudku jakož i k veškerým novým tvrzením a argumentům zadavatele obsaženým v jeho rozkladu a doplnění rozkladu, jelikož tyto mohly a měly být vzneseny v řádné koncentrační lhůtě.

41. Kdyby však měl Úřad znalecký posudek a s ním spojenou argumentaci zadavatele v řízení připustit a přihlédnout k ní, je navrhovatel i nadále přesvědčen o tom, že pro závěry učiněné v napadeném rozhodnutí nejsou tyto podklady nijak relevantní rovněž s ohledem obsah znaleckého posudku, který dle navrhovatele vůbec neodpovídá na znalci položené otázky a jeho dílčí závěry nemají pro řízení žádnou relevanci.

42. Z obsahu zadavatelova rozkladu dle navrhovatele vyplývá, že závěry znaleckého posudku zamýšlel využít k bagatelizaci nejasností, nejednoznačností a odborných chyb v zadávací dokumentaci argumentem, že podíl těchto problematických částí na veřejné zakázce jako celku, resp. rovněž „rozptyl“ jejich možného nacenění, byl z pohledu rozsahu plnění a celkové ceny  marginální – a tedy že tento nedostatek zadávací dokumentace byl vlastně v pořádku, jelikož riziko takto přenášené na dodavatele bylo dle názoru zadavatele zanedbatelné. Navrhovatel je přesvědčen, že takovou argumentaci zadavatele nelze přijmout, jelikož není možné poukazovat na údajně nízký podíl problematických částí na díle jako celku v situaci, kdy těchto problematických částí ve skutečnosti existuje výrazně více (jakkoliv se šetření Úřadu s ohledem na zásadu procesní ekonomie soustředilo pouze na část z nich).

43. Navrhovatel poukazuje na to, že se znalecký posudek nezabývá komplexně ani všemi vadami, které v napadeném rozhodnutí konstatoval Úřad. Znalecký posudek se tak dle porozumění navrhovatele omezuje pouze na zkoumání specifikace dílčího plnění integrace CES s externími systémy, diskuze možné cenové odchylky od maximální ceny jediné nabídky a migrace dat CES-CES, aniž by se jakkoli zabýval otázkou možného cenového rozptylu při sestavování nabídek migrace dat ze stávajících evidenčních systémů a nespecifikovaných lokálních zdrojů do MES (viz druhá a třetí odrážka výroku I napadeného rozhodnutí). Právě neznalost vlastníka zdrojových dat (mimo zdrojů zadavatele), typu, struktury a formátu těchto zdrojových dat migrovaných do MES přitom byla hlavní námitkou navrhovatele a dalších uchazečů a neumožnila jim jednoznačně stanovit nabídkovou cenu.

44. Nadto je navrhovatel toho názoru, že znalecký posudek zadavatelovu argumentaci nepodporuje, když z něj závěr o zanedbatelné míře rizika vyplývajícího z nejednoznačnosti specifikace migrace dat v zadávací dokumentaci neplyne. Znalecký posudek totiž dle navrhovatele v zásadě pouze polemizuje s částí cenové nabídky podané jediným uchazečem InQool a pro účely svých výpočtů tuto bez bližšího zdůvodnění navyšuje o 30 %. Předmětem znaleckého posudku tak ve skutečnosti vůbec není stanovení minimální možné nabídkové ceny, a tedy objektivního rozptylu možných nabídkových cen na dílčí plnění, kterými jsou migrace dat do CES a MES a integrace CES.

45. Znalecký posudek je tak dle přesvědčení navrhovatele z uvedených důvodů rovněž zcela nepřezkoumatelný, a i kdyby k němu měl Úřad v řízení přihlédnout, nebylo by možné na jeho základě činit žádné závěry relevantní pro předmět řízení. Navrhovatel proto trvá na svém návrhu, aby předseda Úřadu rozklad zadavatele zamítnul a napadené rozhodnutí potvrdil.

Stanovisko předsedy Úřadu

46. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení věci ve všech jejích vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí ve výrocích I, III až V a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu, přičemž jsem s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise dospěl k následujícímu závěru.

47. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím ve výrocích I, III až V rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí ve výrocích I, III až V.

48. Co se týče rozsahu přezkumu napadeného rozhodnutí, tak podotýkám, že rozkladem byly napadeny výroky I, III a V napadeného rozhodnutí, tudíž v rozsahu právě těchto výroků je napadené rozhodnutí přezkoumáváno. Výrok IV napadeného rozhodnutí sice rozkladem explicitně napaden nebyl, nicméně bezprostředně souvisí s výrokem III napadeného rozhodnutí, bez nějž samostatně neobstojí, proto je-li výrok III napadeného rozhodnutí potvrzen, musí být potvrzen rovněž výrok IV napadeného rozhodnutí. Výrok II napadeného rozhodnutí, jímž byl návrh navrhovatele v části zamítnut, neboť v této části nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření, rozkladem napaden nebyl. Vzhledem k tomu, že tento výrok není závislý na napadených výrocích I, III až V napadeného rozhodnutí a samostatně obstojí, konstatuji, že tento výrok je pravomocný. Napadené rozhodnutí bylo zadavateli i navrhovateli doručeno dne 14. 3. 2025. Lhůta pro podání rozkladu proti výroku II napadeného rozhodnutí tak marně uplynula oběma účastníkům řízení v pondělí 31. 3. 2025. Rozklad proti výroku II napadeného rozhodnutí žádným účastníkem řízení podán nebyl, proto tento výrok nabyl právní moci dne 1. 4. 2025.

V.            K námitkám rozkladu

49. Lze shrnout, že zadavatel v rozkladu nesouhlasí se závěry napadeného rozhodnutí, že nestanovil a neposkytl dodavatelům zadávací podmínky technicky specifikující předmět veřejné zakázky ve vztahu k integraci CES s externími systémy a migraci dat v podrobnostech nezbytných pro účast v zadávacím řízení. Úřad dle zadavatele činí v zásadních otázkách subjektivní závěry k technickým otázkám rozhodným pro konstatování zákonnosti bez opory v dokazování, což je dáno složitostí předmětu veřejné zakázky. Zadavatel považuje napadené rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatečná skutková zjištění. Zpochybňuje průzkum trhu provedený Úřadem jako nedostatečný podklad s tím, že si měl Úřad nad rámec podkladů předložených navrhovatelem a výstupů jím provedeného průzkumu trhu nechat vypracovat za účelem posouzení odborných otázek znalecký posudek. Sám také v doplnění rozkladu znalecký posudek předkládá s tím, že je přesvědčen, že znalecký posudek potvrzuje, že míra rizika dodavatelů nebyla nepřekonatelná či významně problematická.

K aplikaci § 36 odst. 3 zákona v daném případě 

50. Úřad postup zadavatele při stanovení předmětných technických zadávacích podmínek kvalifikoval jako porušení § 36 odst. 3 zákona v návaznosti na § 6 odst. 1 zákona, a to zásady transparentnosti.

51. Podle § 36 odst. 3 zákona zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

52. K výkladu tohoto ustanovení lze odkázat např. na komentář k § 36 odst. 3 zákona (viz PODEŠVA, V. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. [Systém ASPI] Praha: Wolters Kluwer [cit. 2025–5–5]. ASPI_ID KO134_2016CZ. Dostupné z: www.aspi.cz), případně na komentář k § 36 odst. 3 zákona (viz Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, Systém Beck-online), kde se uvádí: „Zadavatel je povinen stanovit zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatelů v zadávacím řízení a tyto poskytnout dodavatelům, a to buď v rámci zadávací dokumentace, případně následně v rámci vysvětlení zadávací dokumentace, nebo v rámci jednání u těch zadávacích řízení, kde je jednání připuštěno (…). Uvedená míra podrobností zadávacích podmínek se bude u jednotlivých druhů zadávacích řízení lišit dle fází toho kterého druhu zadávacího řízení; u těch druhů zadávacích řízení, v rámci kterých je předpokládáno jednání s účastníky (JŘSU, JŘBU, ŘSSD, ŘOIP, koncesní řízení a řízení pro zadání veřejné zakázky ve zjednodušeném režimu) se zákonem povoluje (předpokládá) jejich postupné dotváření při (resp. jako výsledek) jednání či dialogu (…) V případě OŘ, UŘ a ZPŘ musí být veškeré zadávací podmínky (nezbytné k rozhodnutí dodavatele o jeho účasti v zadávacím řízení) obsaženy již v zadávací dokumentaci při zahájení. Zadávací podmínky kromě umožnění vlastního rozhodnutí dodavatele, zda se zúčastní zadávacího řízení (typicky podá nabídku či žádost o účast) či nikoliv, musí být připraveny a formulovány v dostatečné míře podrobnosti, aby mohly být podány vzájemně porovnatelné nabídky.“  

53. V návaznosti na výše uvedené komentáře k § 36 odst. 3 zákona zdůrazňuji, že je třeba i s ohledem na dodržení zásady transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, aby byly zadávací podmínky stanoveny určitě a jednoznačně. Čím složitější je předmět veřejné zakázky, tím je třeba klást větší důraz na povinnost zadavatele, aby se vyvaroval pochybností o výkladu svých požadavků. Míra podrobnosti zadávacích podmínek se také odvíjí od zadavatelem zvoleného druhu zadávacího řízení, resp. zda se předpokládá či je připuštěno jednání s dodavateli v průběhu zadávacích řízení, jako např. u jednacího řízení s uveřejněním či řízení se soutěžním dialogem apod. Zadavatel však v daném případě zvolil otevřené řízení, u něhož je jednání s účastníky zadávacího řízení zákonem výslovně vyloučeno, jak vyplývá z § 56 odst. 2 zákona.

54. V otevřeném řízení je tedy nabídka dodavatelů od jejího podání konečná a závazná. Nadto lhůta pro podání nabídek byla v oznámení o zahájení zadávacího řízení stanovena do dne 29. 11. 2024 10:00 hod, když toto zadávací řízení bylo zahájeno dne 24. 10. 2024 odesláním oznámení o zahájení, tj. lhůta pro podání nabídek trvala necelých 36 dní. Tato délka lhůty sice odpovídá zákonným požadavkům dle § 57 odst. 1 písm. b) zákona v případě poskytnutí části dokumentace elektronicky na žádost s ohledem na ochranu důvěrné povahy informací, u kteréžto situace platí minimální lhůta pro podání nabídek v délce 30 dní plus 5denní prodloužení, nicméně jednalo se o délku lhůty pro podání nabídek na samé dolní hranici jejího zákonného limitu.

55. Právě volba druhu zadávacího řízení – zde řízení otevřené, u něhož je podaná nabídka zcela závazná, a délka lhůty pro podání nabídek – zde relativně krátká s ohledem na složitost předmětu veřejné zakázky a doba realizace plnění – zde dle bodu 3.2 zadávací dokumentace „do konce roku 2025“ jsou podstatnými faktory pro akcentaci nutnosti zadavatele stanovit dostatečně určitě technické zadávací podmínky. Zadávací podmínky tedy nemusí být koncipovány slovy zadavatele „absolutně určitě“, ovšem musí být definovány v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení v tom smyslu, aby dodavatelé mohli připravit vzájemně porovnatelné nabídky, což se dle mého soudu v daném případě nestalo. V této souvislosti odkazuji i na body 176, 201 až 209 napadeného rozhodnutí, v nichž je zejména akcentováno právě zvolené otevřené řízení, u něhož jsou požadavky na definování zadávacích podmínek zadavatelem nejpřísnější. Rovněž je zde připomenut časový aspekt samotného plnění veřejné zakázky s tím, že různé interpretace zadání mohou výrazně ovlivnit čas potřebný k jejich realizaci (a tím ve výsledku i cenu).

56. Taktéž ve výše citovaných bodech Úřad vyvrací argumentaci zadavatele opakovanou v rozkladu, že některé chyby či nedostatky mohou být snadno odstranitelné prostřednictvím procesu vysvětlování. Použití institutu „vysvětlení zadávací dokumentace“ patří k oprávněním, nikoliv však k povinnostem dodavatelů a za správnost a úplnost zadávacích podmínek tak ve smyslu § 36 odst. 3 zákona jednoznačně odpovídá pouze zadavatel. Není tak povinností dodavatelů žádat o vysvětlení zadávací dokumentace, zadavatel se tedy ani nemůže zprostit své povinnosti poskytnout zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatelů v zadávacím řízení tím, že odkáže dodavatele na využití institutu žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace podle § 98 zákona. Nadto je argument, že lze chyby či nejasnosti zadávacích podmínek odstranit prostřednictvím dotazů a jejich vysvětlení, lichý také z důvodu, že je lhůta pro podání nabídek v daném případě pouze minimální zákonná.

57. K predikci dostatečné odborné úrovně dodavatelů zohledňované zadavatelem při stanovení zadávacích podmínek podotýkám, že tento předpoklad má své limity, jak poukazuje Nejvyšší správní soud v rozsudku sp. zn. 7 Afs 66/2010 ze dne 26. 10. 2011 „Nicméně ani odborně zdatný uchazeč nemůže při zpracování nabídky vycházet z nedostatečných podkladů, resp. nabídka zpracovaná na základě neúplných či příliš obecných podkladů bude spíše než odbornou reakcí na požadavky zadavatele, nepodloženou spekulací uchazeče.“ Není tedy pouze podstatné to, zda dodavatelé zvládnou podat na základě ne zcela jasné zadávací dokumentace svou nabídku, ale zejména zda takto podané nabídky mohou být vůbec porovnatelné a výběr dodavatele může proběhnout transparentním způsobem.

58. Jak bylo naznačeno shora, dodavatelé při podání nabídek podstupují určitou míru podnikatelského rizika, která je závislá na mnoha faktorech, zejména na druhu plnění, časových okolnostech přípravy nabídky a plnění zakázky, podrobnosti zadávacích podmínek, druhu zadávacího řízení apod. Tato míra rizika není jednoznačně kvantifikovatelná, musí však být okolnostem veřejné zakázky přiměřená. Přiměřenost jako taková se pak posuzuje dle veškerých aspektů dané veřejné zakázky a je neurčitým právním pojmem, který je v každém jednotlivém případě vykládán samostatně.

59. Zadavatel v rozkladu zmiňuje, že v napadeném rozhodnutí postrádá věcnou argumentaci týkající se toho, zda vůbec je či není možné splnit předmět veřejné zakázky i za současného stavu. Tato otázka však i v kontextu citovaného rozsudku Nevyššího správního soudu sp. zn. 7 Afs 66/2010 ze dne 26. 10. 2011 není natolik relevantní. Totiž, i kdyby bylo možné připustit možnost podání nabídky na tuto veřejnou zakázku, podstatnějším pro posouzení zákonnosti postupu zadavatele je právě to, zda takto podané nabídky mohou být srovnatelné. Samotný fakt, že je na veřejnou zakázku podána nabídka, ještě neosvědčuje, že jsou zadávací podmínky skutečně definovány v podrobnostech pro její podání. Nelze vyloučit, že někteří dodavatelé jsou schopni podstoupit i nepřiměřené podnikatelské riziko, podat nabídku „za každou cenu“ a chybějící odborné podklady od zadavatele nahradit vlastní spekulací.

60. Na základě shora uvedených obecných úvah konstatuji, že po zvážení veškerých aspektů veřejné zakázky, které jsou v podrobnostech rozebrány níže, jsem dospěl k závěru, že zadávací podmínky veřejné zakázky nebyly koncipovány v souladu s § 36 odst. 3 zákona, neboť na základě nich nebylo možno podat s přiměřenou mírou podnikatelského rizika nabídky, které by byly srovnatelné.

Ke skutkovým zjištěním

61. Úřad připomněl, že zadavatel obdržel v zadávacím řízení jedinou nabídku, přičemž dalších 6 dodavatelů včetně navrhovatele požádalo zadavatele o zaslání části dokumentace, jež podle zadavatele obsahuje informace důvěrné povahy. Již tato skutečnost sama o sobě indikuje podezření, že zadávací podmínky mohly být pro dodavatel problematické.

62. Úřad se tedy dotázal relevantních dodavatelů vyjma navrhovatele, tj. dodavatelů DGline s.r.o., Aricoma Systems a.s., Cosmotron Bohemia, s.r.o., INFOMATIC s.r.o. a ZAT a.s., z jakého důvodu nepodali nabídku do šetřeného zadávacího řízení, přestože si požádali o zaslání důvěrné části zadávací dokumentace ze strany zadavatele.

63. Dodavatelé DGline s.r.o. a Aricoma Systems a.s. označili jako důvod své neúčasti mj. nastavení zadávacích podmínek. Společnost DGline s.r.o. uvedla, že bez konkrétní specifikace API není schopna stanovit cenu za realizaci požadovaného plnění. Dále citovaná společnost uvedla, že poskytování dat do CES je povinné, proto je nezbytné mít API definované. Společnost Aricoma Systems a.s. uvedla, že dle jejího názoru je pro stanovení nabídkové ceny nezbytné mít specifikaci API, protože rozsah API se může výrazně lišit v závislosti na rozsahu a formátu poskytovaných dat.

64. Odpovědi dodavatelů DGline s.r.o. a Aricoma Systems a.s. tak dle Úřadu (viz bod 175 napadeného rozhodnutí) potvrzují tvrzení navrhovatele o vlivu chybějící specifikace API rozhraní na nabídkovou cenu, když obě společnosti uvedly, že bez specifikace API rozhraní nejsou schopny stanovit nabídkovou cenu. Úřad pro úplnost uvedl, že zbývající oslovené společnosti se zadávacího řízení neúčastnily z důvodů na straně těchto společností (chybějící kvalifikace, nedostatečné kapacity), tedy jejich odpovědi nejsou relevantní pro posouzení vlivu nastavení zadávacích podmínek na účast v zadávacím řízení.

65. Zadavatel zpochybňuje průzkum trhu provedený Úřadem jako nedostatečný podklad s tím, že si měl Úřad nad rámec podkladů předložených navrhovatelem a výstupů jím provedeného průzkumu trhu nechat vypracovat za účelem posouzení odborných otázek znalecký posudek. Sám také v doplnění rozkladu znalecký posudek předkládá s tím, že je přesvědčen, že znalecký posudek potvrzuje, že míra rizika dodavatelů nebyla nepřekonatelná či významně problematická.

66. Co se průzkumu trhu týče, předesílám, že jeho relevance jako stěžejního podkladu pro rozhodování Úřadu je limitována, jak se vyjadřuje Krajský soud v Brně v rozsudku ze dne 19. 10. 2022, č. j. 31 Af 40/2021–56: „Pokud jde o námitku nedostatečného odůvodnění závěrů učiněných na základě průzkumu trhu, soud upozorňuje, že průzkum trhu slouží pouze k prvotnímu seznámení žalovaného s určitou problematikou. Průzkum není něčím, na čem by bylo napadené rozhodnutí primárně založeno. Jak prvostupňové, tak napadené rozhodnutí obsahují vlastní kvalifikaci veřejné zakázky provedenou žalovaným nebo jeho předsedou. Závěry ohledně průzkumu trhu mají toliko podpůrnou funkci k hlavní argumentaci obsažené v obou rozhodnutích. Průzkum trhu má pouze podpůrnou funkci a jím získaná data, stejně jako jeho vyhodnocení jsou spíše východiskem pro další postup žalovaného. Nelze na něj proto klást nepřiměřené nároky a například požadovat, aby žalovaný vypořádával všechny rozpory mezi jeho vlastní argumentací a jednotlivými odpověďmi dodavatelů zaslanými v rámci průzkumu trhu.“ Závěry provedeného průzkumu trhu mohou plnit toliko podpůrnou funkci k hlavní argumentaci obsažené v rozhodnutí Úřadu. Samotný průzkum trhu, jakož i jím získaná data a jejich vyhodnocení, tak představují spíše východiska pro další postup a úvahy Úřadu. Nelze tedy význam průzkumu trhu pro rozhodování Úřadu přeceňovat, rozhodování Úřadu musí být (a také v daném případě i je) postaveno i na jiných argumentačních podkladech, než je průzkum Úřadu bez dalšího.

67. Na druhou stranu jako podpůrný podklad pro závěry Úřadu ve smyslu určitého dokreslení aktuální situace na relevantním trhu lze průzkum trhu akceptovat. Lze z něj tak dovodit, že minimálně 7 dodavatelů včetně navrhovatele projevilo o zakázku zájem, když si požádali o zaslání neveřejné části zadávací dokumentace, ovšem nabídku podal pouze 1 z nich. Ze zbývajících 6 dodavatelů, kteří nabídku nepodali, polovina z nich, tedy 3 dodavatelé označili jako důvod nepodání nabídky právě stanovení zadávacích podmínek a jejich nedostatečnou konkrétnost, což jim znemožnilo stanovit nabídkovou cenu, a tedy také podat nabídku.

68. Zadavatel v této souvislosti namítl údajnou podjatost společnosti DGline s.r.o. z důvodu možného obchodního propojení s navrhovatelem, což demonstroval odkazem na webovou stránku této společnosti, kde je uveden jako certifikovaný partner této společnosti navrhovatel. Navrhovatel se proti tomuto tvrzení ohradil, že společnost DGline s.r.o. je pouze držitelem technické certifikace navrhovatele, která potvrzuje, že digitalizační linky dodávané společností DGline s.r.o. pro resort kultury „jsou datově kompatibilní a bezproblémově využívají API rozhraní MUSEION pro řízení scannerů, harvesting metadat pro přímé vpalování metadat do master copy digitalizátů, generování SIP archivních balíčků a zpětné načítání master copy digitalizátů do MUSEION ke zpracování.“ Navrhovatel doplnil, že společnost DGline s.r.o. je jeho přímým konkurentem s tím, že scénář, kdy dodavatelské firmy v resortu kultury na některých částech spolupracují a jindy naopak vzájemně soutěží, je zcela běžný.

69. Z obchodního rejstříku je patrné, že společnost navrhovatele a společnost DGline s.r.o. jsou zcela samostatné společnosti, které v přímém majetkovém propojení nejsou. Co se týče jejich možného obchodního propojení, tak toto zadavatel postavil pouze na jediném odkazu na webové stránce bez dalších relevantních podrobností. Naopak navrhovatel poskytl podrobnější vysvětlení nasvědčující spíše faktu, že by se tyto dvě společnosti o veřejnou zakázku ucházely každá samostatně, tedy v pozici konkurentů. Tvrzení zadavatele o „podjatosti“ společnosti DGline s.r.o. při odpovědi v průzkumu trhu lze označit za spekulativní. Nadto obdobnou odpověď o nedostatečnosti zadávacích podmínek pro podání nabídky poskytla i společnost Aricoma Systems a.s. Průzkum trhu lze tedy považovat za vhodný podklad pro dokreslení, že situace na daném trhu nasvědčuje závěrům Úřadu, že zadavatel nestanovil zadávací podmínky v podrobnostech pro podání nabídky. Ovšem průzkum trhu ani v tomto správním řízení nefiguroval jako podklad jediný a stěžejní, jak odpovídá i pojetí ve výše citovaném rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 10. 2022, č. j. 31 Af 40/2021–56.

70. Co se potom týče námitky zadavatele, že si měl Úřad nechat vypracovat za účelem posouzení odborných otázek znalecký posudek, podotýkám, že není povinností Úřadu takový krok na návrh zadavatele automaticky volit, pokud neshledá jeho objektivní nutnost pro potřeby svého přezkumu. Zde odkazuji též na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 80/2012–65 ze dne 18. 9. 2014: „[t]eprve pokud právní posouzení věci orgánem dohledu nedospěje k jednoznačnému závěru, je na místě opatřit si znalecký posudek k otázkám skutkovým. Znalecké posouzení není postaveno naroveň posouzení právnímu, nýbrž jde o podpůrný důkazní prostředek pro právní výklad.“

71. Tu lze rovněž poukázat na rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0036/2020/VZ, č. j. ÚOHS-14765/2020/321/TMi ze dne 19. 5. 2020, ve kterém byla rovněž posuzována vhodnost provedení průzkumu trhu za účelem zjištění skutkového stavu, a to i v porovnání s případným znaleckým posudkem. V tomto rozhodnutí se objevuje závěr, že vyhotovení znaleckého posudku „není v této věci zcela vyloučeno, nicméně právě oslovení dodavatelů, kteří jsou potenciálními adresáty posuzovaných zadávacích podmínek (pohybují se na relevantním trhu largo sensu), se jeví jako vhodnější způsob zjištění skutkového stavu. Nelze rovněž předpokládat, že by znalec byl schopen vyhotovit znalecký posudek, aniž by sám oslovil dodavatele, kteří se účastní relevantního trhu­.“

72. Tento závěr je aplikovatelný i v nyní řešené věci, neboť se rovněž posuzuje dopad vymezených zadávacích podmínek na relevantní trh, kdy právě subjekty takového trhu jsou nejvíce kvalifikované pro poskytnutí skutkových zjištění, ze kterých lze vycházet při přezkumu takových zadávacích podmínek. Jsem tedy přesvědčen, že Úřad nemusel přistoupit k ustanovení znalce, jelikož dosud shromážděné podklady mohl považovat za dostačující k rozhodnutí ve věci ve smyslu § 3 správního řádu. Úřad dosáhl dostatečné úrovně skutkových poznatků, aby na jejich základě zjistil relevantní stav věci, který by bylo možno považovat za řádný podklad pro rozhodnutí a podrobit jej právnímu posouzení.

73. Zadavatel v doplnění rozkladu sám znalecký posudek předkládá s tím, že je přesvědčen, že znalecký posudek potvrzuje, že míra rizika dodavatelů nebyla nepřekonatelná či významně problematická.

74. K zadavatelem předloženému znaleckému posudku je namístě uvést, že jakkoliv byl tento zadavatelem předložen teprve v doplnění rozkladu, nelze jej považovat za důkaz, který by byl předložen po uplynutí lhůty pro předložení důkazů, když jej zadavatel navrhl již ve svém rozkladu, přičemž upozornil na to, že jej předloží dodatečně. Znalecký posudek totiž reaguje na závěry Úřadu vyslovené v napadeném rozhodnutí. Pokud tedy zadavatel znalecký posudek předložil, není důvodu jej odmítat jako nepřípustný důkaz z důvodu koncentrace řízení. Předmětný znalecký posudek jsem tak posoudil a zaslal jej účastníku řízení k případnému vyjádření (viz výše). Zde předesílám, že jsem sice připustil znalecký posudek jako důkaz ve správním řízení, avšak s ohledem na jeho obsah jej nepovažuji za relevantní pro posouzení věci ve smyslu jeho nedostatečného potenciálu pro vyvrácení argumentace Úřadu v napadeném rozhodnutí, jak je pojednáno níže v textu.

K technickým podmínkám a míře rizika

75. Co se technické specifikace předmětu veřejné zakázky týče, zadavatel se odvolává na to, že nemusí být koncipována absolutně určitě. Konkrétně k integraci CES s externími systémy má zadavatel za to, že může dojít v případě vývoje CES ke zpřesnění zadání, nebo že se může řešitel na další informace ptát v rámci běžné komunikace a běžné praxe vyplývající ze samotného faktu, že plnění veřejné zakázky bude pořizování prostřednictvím agilního vývoje. K migraci dat potom zadavatel odkazuje na informace dané legislativou a míru vlastní participace a odpovědnosti u vybraných úkonů. Vymezuje se také proti dle něj rigidnímu přístupu, že by měl odpovídat i za takové chyby nebo nedostatky, které jsou snadno odstranitelné prostřednictvím procesu vysvětlování. K míře rizika dodavatelů v souvislosti se stanovením výše nabídkové ceny a realizace předmětu veřejné zakázky má zadavatel za to, že toto nepřekračuje míru přijatelného, resp. běžného podnikatelského, rizika, když úkony/náklady související s naplněním požadavků na interoperabilitu i provedení migrace dat představují dle něj pouhý zlomek nabídkové ceny.

76. Jak již bylo zdůrazněno výše, zadavatel není povinen koncipovat zadávací dokumentaci absolutně určitě, ale musí ji definovat tak, aby byla stanovena dle § 36 odst. 3 zákona v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatelů v zadávacím řízení, tedy tak aby byli dodavatelé schopni připravit porovnatelné nabídky, o čemž jsem přesvědčen spolu s Úřadem v napadeném rozhodnutí, že v daném případě splněno nebylo.

77. Opakuji, že v otevřeném řízení musí být již ve fázi podávání nabídek zřejmé, jaké specifické požadavky má zadavatel na navrhované řešení, resp. z jakého zadání má dodavatel vycházet. Pokud nejsou požadavky v dostatečné míře detailu známy, není možné, aby dodavatelé vytvořili návrh, jakým způsobem je lze naplnit. Spoléhání zadavatele na odstranění nejasností pomocí vysvětlování je nepřípadné, neboť tento institut není obligatorní ani signifikantní pro otevřené řízení. Zadavatel proto musí v otevřeném řízení poskytnout dodavatelům zadání v dostatečných podrobnostech pro to, aby dokázali učinit kvalifikovaný závěr o tom, jak pracné a cenově náročné bude požadavky zadavatele naplnit. Jinak dodavatelé nemají k dispozici dostatečné a jednotné informace pro zpracování cenové nabídky a zadavatel nemá zajištěno podání porovnatelných nabídek. Zadavatel tedy musí poskytnout takové informace, aby mohli dodavatelé určit pracnost a náročnost naplnění jeho požadavků. Naplnění tohoto minimálního limitu obsaženého v § 36 odst. 3 je podstatou řešeného případu.

78. K technickým podmínkám týkajícím se integrace CES s externími systémy odkazuji na body 156 až 181 napadeného rozhodnutí, s nimiž souhlasím.

79. Zejména odkazuji na bod 169 napadeného rozhodnutí, v němž je konstatováno, že ze zadávací dokumentace není zřejmé, jakým konkrétním způsobem mají být data mezi CES a jinými systémy přenášena a jaký rozsah integrace s externími systémy zadavatel prostřednictvím API rozhraní zamýšlí.

80. Výslovně poukazuji na fakt, že zadavatel na žádném místě zadávací dokumentace neuvedl specifikaci požadovaného API rozhraní, přestože rozhraní pro komunikaci s externími systémy mělo být dle tvrzení zadavatele součástí plnění veřejné zakázky. Přičemž Úřad upozornil, že bez API rozhraní není možné různé systémy přímo propojovat. Zadavatel však nedefinoval typ rozhraní, typ komunikace mezi dotčenými systémy, operace, které mají prostřednictvím API rozhraní probíhat, rozsah dat a funkcí, které mají být mezi dotčenými systémy sdíleny, formát zasílání požadavků mezi dotčenými systémy a formát odpovědi na tyto požadavky atd.

81. S odkazem na bod 59 tohoto rozhodnutí proto považuji za nepřípadnou námitku zadavatele v bodě 46 rozkladu, že mu v napadeném rozhodnutí chybí zhodnocení toho, jak závažný je nedostatek absence popisu API rozhraní pro možnost splnit předmět veřejné zakázky, že mu chybí klíčová věcná argumentace týkající se toho, zda vůbec je či není možné splnit předmět veřejné zakázky i za současného stavu. Jak již jsem popsal výše, možnost či nemožnost podání nabídky v zadávacím řízení i přes nedostatky v zadávací dokumentaci sama o sobě nikterak neosvědčuje zákonnost takového postupu zadavatele ve smyslu naplnění dikce § 36 odst. 3 zákona.

82. Zadavatel současně na žádném místě zadávací dokumentace nestanovil, že požadavek na rozhraní pro komunikaci CES s externími systémy bude upřesněn v průběhu plnění veřejné zakázky, ani neuvedl žádné informace, jak by měl proces upřesňování požadavků v případě CES probíhat. Z tohoto důvodu považuji za nepřípadnou i námitku rozkladu, že může dojít v případě vývoje CES ke zpřesnění zadání, nebo že se může řešitel na další informace ptát v rámci běžné komunikace a běžné praxe vyplývající ze samotného faktu, že plnění veřejné zakázky bude pořizování prostřednictvím agilního vývoje. Podstatné navíc je, že dodavatelé musí podat své nabídky se závaznou nabídkovou cenou, kterou již nemohou v důsledku později sdělených informací korigovat. Zadavatel současně neuvedl, proč tyto informace nemohl poskytnout již v zadávacích podmínkách (viz rovněž dále).

83. V této souvislosti poukazuji na bod 161 napadeného rozhodnutí, v němž je vyvráceno právě tvrzení zadavatele (viz bod 37 rozkladu) že plnění veřejné zakázky bude pořizování prostřednictvím agilního vývoje, když sám zadavatel v bodě 3.2. zadávací dokumentace pouze k systému MES uvedl, že tento bude realizován v režimu agilního vývoje, což dále k systému MES rozvedl i v bodě 4.1 návrhu smlouvy. Ovšem k systému CES z žádné části zadávací dokumentace nikterak nevyplývá, že by měly být požadavky týkající se právě systému CES upřesňovány v průběhu plnění a není ani zřejmý proces akceptace případných konkrétních požadavků nad rámec zadávací dokumentace. Souhlasím proto s Úřadem, že možnost případné úpravy požadavků týkající se systému CES v průběhu plnění není v zadávací dokumentaci obsažena, a proto měl zadavatel za povinnost dle § 36 odst. 3 zákona stanovit technické parametry týkající se systému CES přesně a jednoznačně, což neučinil.

84. K technickým podmínkám týkajícím se migrace dat potom odkazuji na body 182 až 209 napadeného rozhodnutí, s nimiž rovněž souhlasím.

85. Ztotožňuji se tak se závěrem Úřadu v bodě 208 napadeného rozhodnutí, že zadavatel ani tyto technické podmínky nestanovil v souladu s § 36 odst. 3 zákona, tedy v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení neboť z bodu 1.2. přílohy č. 1, ani z jiných ustanovení zadávací dokumentace není zřejmé, jaká je specifikace zdrojové datové struktury, kvality metadat, typu a formátu dat určených k migraci v rámci CES, a dodavatelé tak objektivně nemohli v zadávacím řízení připravit nabídku, která by mohla reflektovat požadavek zadavatele na zajištění migrace dat ze stávajícího systému Centrální evidence sbírek, jakož i kalkulaci skutečných nákladů, které dodavatel bude při plnění veřejné zakázky muset vynaložit.

86. Zadavatel se v rozkladu odvolává na míru vlastní participace a odpovědnosti u vybraných úkonů migrace dat. Tuto námitku považuji za irelevantní s tím, že nikterak nevyvrací správné závěry Úřadu o nejednoznačnosti předmětných zadávacích podmínek. Naopak právě u migrace dat není vyjasněná míra i forma participace zadavatele, jak poukazuje Úřad v bodě 197 napadeného rozhodnutí. Úřad správně podotkl, že zadavatel v bodě 5.1 technické specifikace uvedl, že „bude řada činností s migrací spojená se zodpovědností Zadavatele“ a uvedl výčet činností, u kterých očekává součinnost dodavatele. Je zjevné, že citovanou zadávací podmínku nelze shledat jako jednoznačně vymezenou, když zadavatel dále na žádném místě zadávací dokumentace neuvádí, za které činnosti spojené s migrací MES bude odpovídat dodavatel a za které zadavatel.

87. Právě uvedené je patrné z neurčitých formulací zadavatele ve výše zmíněném bodě 5.1 technické specifikace citovaných v bodech 97 a 98 napadeného rozhodnutí. Neurčité příkladmé formulace typu „Při migraci dat CES je zapotřebí: Především přenést všechny předměty aktuálně v CES, chyba není tolerovatelná, (…) řada činností s migrací spojená se zodpovědností Zadavatele, (…) Od Dodavatele je očekávána především následující součinnost (…)“ (zvýraznil předseda Úřadu, pozn. předsedy Úřadu) dokládají nejednoznačnost v míře účasti zadavatele a dodavatele při realizaci migrace dat. Je však třeba trvat na tom, že by právě dodavatel měl mít jasné informace o tom, jaká data, jak a odkud bude migrovat a v jaké konkrétní míře se na tomto procesu bude podílet on a v jaké míře naopak zadavatel. Tyto přesné informace, důležité pro podání nabídky dodavatelem, však v zadávací dokumentaci absentují, což je zřejmým pochybením zadavatele.

88. Zdůrazňuji, že v položkové kalkulaci nabídkové ceny měl dodavatel uvést cenu za „Migraci dat“, v textu zadávací dokumentace je rovněž uvedeno, že součástí díla je v případě MES také „migrace dat“, avšak v citovaném bodě 5.1 technické specifikace se hovoří o zodpovědnosti zadavatele za některé blíže nespecifikované činnosti a o pouhém poskytnutí součinnosti ze strany dodavatele. Není ani zřejmé, jaký rozsah činností souvisejících s migrací do systému MES měl dodavatel nacenit.

89. Zadavatel se dále v rozkladu odvolává na informace vyplývající z legislativy, konkrétně na zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, na který odkazuje v bodě 1.3 technické specifikace. V tomto stručném zákoně jsou však pouze základní pravidla obecné povahy o ochraně a evidenci sbírek, nedává však žádný návod, jakým konkrétním způsobem by měla být migrace dat provedena, jak se to projeví v jednotlivých systémech atd. Na tyto otázky nedává odpověď ani odkaz zadavatele na tzv. veřejně dostupné zdroje, tedy web Centrální evidence sbírek https://www.ce­sonline.cz a na něm dostupné formuláře. Obdobně nedostatečný je i odkaz zadavatele v bodě 41 rozkladu na popis webových služeb CES na webové stránce https://www.ci­tem.cz/citem/wor­dpress/wp-content/plugin­s/downloads-manager/upload/Po­pisWebovychSlu­zeb.pdf v případě integrace CES s externími systémy. Legislativa totiž sice určuje, co má být evidováno, ale nikoliv např. v jakém pořadí, formátu či podrobnostech. Vzhledem k tomu, že migrace dat měla probíhat z řady různých systémů, resp. z různých lokálních zdrojů[2], bude migrace a s ní svázaná struktura původních dat pravděpodobně zásadní pro úspěch migrace a také pro cenu jejího provedení.

90. V tomto kontextu lze odkázat na rozhodnutí Úřadu č. j. ÚOHS-21071/2024/500 ze dne 23. 5. 2024, které hovoří o využití odborného odhadu v situaci, kdy nemůže dojít s ohledem na objektivní důvody k bližší specifikaci určitého požadavku. V tomto rozhodnutí Úřad uvedl: „Za situace, kdy ale objektivně nelze určité parametry přesně specifikovat, dodavatelé musí cenu této části plnění stanovit odborným odhadem.“

91. Je tedy třeba vzít v potaz skutečnost, jestli důvody, pro které zadavatel neposkytne dostatek informací, jsou postaveny na tom, že je sám nemá nebo je nemůže poskytnout z nějakého objektivního důvodu, anebo takové důvody nejsou objektivní či je neuvádí vůbec.

92. V daném konkrétním případě je zřejmé, že potřebné informace technického charakteru objektivně existují, zadavatel je má k dispozici, což také nikterak nepopírá, když mimo jiné odkazuje na legislativu a veřejně dostupné zdroje. Pro zadavatele tak bylo objektivně možné přesněji specifikovat parametry důležité pro nacenění integrace CES s externími systémy i migrace dat. Je proto pochybením zadavatele, že tyto informace přímo v zadávací dokumentaci přehledně a jednoznačně v co nejkomplexnější podobě dodavatelům neposkytl, když je sám označuje za všeobecně dostupné a nic mu tedy nebránilo tyto údaje uvést a nepřenášet svou odpovědnost za jejich poskytnutí na dodavatele, aby si je sami dohledávali apod.

93. Zadavatel totiž požaduje po dodavatelích náročné technické plnění spočívající v integraci systémů a migraci dat, přitom však dostatečně nespecifikuje předmět plnění, ačkoli tak učinit mohl a měl. Nadto pro podání takto náročné nabídky stanoví jen zákonnou minimální lhůtu, čímž značně časově limituje fakultativní možnost dodavatelů doptávat se v rámci vysvětlení dokumentace, proto tím spíše měly být technické parametry specifikované jasně a jednoznačně.

94. Opakuji, že zadavatel má povinnost poskytnout co nejvíce informací přímo v zadávací dokumentaci a nespoléhat se ani na vyjasňování technických parametrů až v rámci případného procesu vysvětlování zadávací dokumentace zvlášť, pokud zvolí jako druh zadávacího řízení otevřené řízení s krátkou lhůtou pro podání nabídek. Pokud na straně zadavatele není objektivní důvod čili nemožnost určité parametry jasně specifikovat, má takové informace dodavatelům poskytnout, což v přezkoumávaném případě nenastalo.

95. S výše řečeným souvisí také posouzení námitky zadavatele, že míra rizika dodavatelů v souvislosti se stanovením výše nabídkové ceny a realizace předmětu veřejné zakázky dle něj nepřekračuje míru přijatelného, resp. běžného podnikatelského rizika. Zdůrazňuji, že při přenosu rizik spojených s plněním předmětu veřejné zakázky obecně je třeba trvat na tom, aby zadavatel poskytnul dodavatelům dostatek informací o předmětu plnění tak, aby mohli kvalifikovaně posoudit, jaké riziko z dané zakázky pro ně vyplývá a zda je takové riziko pro ně přijatelné. Jde totiž také o to, zda je vůbec v moci dodavatele podnikatelské riziko posoudit, když nemá postaveno najisto, co po něm zadavatel požaduje, resp. jaká bude míra jeho participace kupříkladu na migraci dat, když blíže neurčenou činnost bude rovněž vykonávat zadavatel. Obdobné platí i u nejasné specifikace API rozhraní u integrace CES. Přitom u otevřeného řízení by mělo být již od počátku zřejmé, jak se bude veřejná zakázka realizovat, a rovněž míra participace dodavatele a zadavatele by měla být od počátku zadávacího řízení vyjasněná.

96. Právě s nemožností správně nacenit nabídku souvisí i posouzení nepřiměřenosti rizika zakázky pro dodavatele v přezkoumávaném případě. Jak Úřad v bodech 179 a 180 napadeného rozhodnutí pro část integrace CES s externími systémy připomenul, zejména i s ohledem na nedostatečnou specifikaci API rozhraní, takto nejasné zadávací podmínky přináší dodavatelům nepřiměřenou míru rizika při sestavení nabídky a cenotvorbě, jelikož neznají dopředu preference zadavatele, jimž by měli svou nabídku přizpůsobit. Obdobně pak pro požadavek nacenění migrace dat lze odkázat na bod 197 napadeného rozhodnutí, kde je akcentováno, že ze zadávací dokumentace není zřejmé, jaký rozsah činností souvisejících s migrací dat do systému MES měl dodavatel nacenit, když se zadavatel zmiňuje o zodpovědnosti zadavatele za některé blíže nespecifikované činnosti a o pouhém poskytnutí součinnosti ze strany dodavatele.

97. Co se týče kvantifikace rizika v případě integrace dat CES a migrace dat CES, na kterou se odvolává zadavatel a jež je obsažena ve znaleckém posudku, tak rekapituluji následující. Znalec vycházel z nabídkové ceny ve výši 26 543 210 Kč uchazeče InQool, tedy jediného dodavatele, který podal nabídku. Z nabídkové ceny tohoto uchazeče připadá na migraci a integraci CES souhrnně částka 2 380 00 Kč. Znalec v případě těchto hodnot vyčíslil možné 30% riziko s tím, že částka tak může být navýšena o těchto 30 %, tedy o 714 000 Kč na částku 3 094 000 Kč, což činí 2,68 % ve vztahu k nabídkové ceně uchazeče InQool, resp. 2,16 % ve vztahu k maximální nabídkové ceně zakázky ve výši 33 000 000 Kč, kterou stanovil zadavatel v bodě 14.2 zadávací dokumentace. Riziko navýšení ceny zakázky o 2,16 až 2,68 % považuje znalec za málo významné, k čemuž zadavatel dodává, že se jedná o pouhý zlomek nabídkové ceny.

98. Ačkoliv matematická kvantifikace podnikatelského rizika je sama o sobě problematická, neboť u různých druhů plnění se tato míra může zásadně lišit (např. lze porovnat extrémy v podobě regulovaných cen energií oproti např. ceně uměleckého díla), na rozdíl od zadavatele nejsem přesvědčen o tom, že míra rizika nad 2 % ceny zakázky pouze pro část integrace dat CES a migrace dat CES je zcela zanedbatelná. Je totiž třeba vzít v potaz, že ani zbývající části zakázky (kromě zmiňovaných částí integrace a migrace dat CES) pochopitelně nejsou bezrizikové, tudíž riziko dodavatele bude v celkovém souhrnu nepochybně vyšší než ona 2 %, což znalec při svém posuzování rizikovosti zakázky zcela pominul.

99. Znalec pouze upozornil na to, že rizikovost u integrace CES pro méně zkušeného dodavatele by mohla činit až 53 % namísto avizovaných 30 %, což ovšem navyšuje původní částku místo o 714 000 Kč tak o 910 000 Kč, kterážto suma tak činí již 3,4% navýšení ve vztahu k nabídkové ceně uchazeče InQool. Tedy riziko i z pohledu samotného znalce osciluje mezi 2,16 až 3,4 %, a to je navíc jako východisko brána pouze nabídka uchazeče InQool, který jako jediný podal nabídku v zadávacím řízení. V tomto faktu spatřuji také limitaci a omezený dosah znaleckého posudku, když vychází pouze a jenom z nabídky tohoto jediného uchazeče, což samo o sobě ještě neimplikuje, že je možno na tuto veřejnou zakázku obecně podat porovnatelné nabídky. Touto úvahou se ostatně znalecký posudek vůbec nezabývá, proto jej nemohu považovat za relevantní podklad pro úspěšnou obranu zadavatele proti závěrům Úřadu v napadeném rozhodnutí.

100. I z tohoto důvodu nemohu znalecký posudek přijmout jako podklad, který by byl nad důvodnou pochybnost schopen vyvrátit závěry Úřadu, že zadavatel nevymezil zadávací podmínky v podrobnostech pro podání porovnatelných nabídek v zadávacím řízení. Nadto ještě připomínám, že rizikovost zakázky rovněž navyšuje i krátký termín pro její realizaci a ve vztahu k migraci i nutnost převést data z různých systémů, což znalec nikterak nereflektoval. Opět zde také poukazuji, že je třeba zohlednit, že se jednalo o otevřené řízení, v němž mají být zadávací podmínky jasně vymezeny od jeho zahájení ve zveřejněné zadávací dokumentaci. Doplňkově odkazuji také na fakt, že dle bodu 14.1 zadávací dokumentace činí nabídková cena podstatné kritérium hodnocení s váhou 50 %, proto její vyčíslení bylo pro dodavatele podstatné s tím, že pro úspěšnost dodavatele v hodnocení bylo třeba cenu nastavit co nejnižší, tedy i cca 3% riziková přirážka může hrát pro umístění dodavatele v hodnocení nabídek nezanedbatelnou­ roli.

101. V návaznosti na výše uvedené tak námitce zadavatele, že riziko na straně dodavatelů v souvislosti se stanovením výše nabídkové ceny a realizace předmětu veřejné zakázky nepřekračuje míru přijatelného podnikatelského rizika, když náklady související s naplněním požadavkům na interoperabilitu i provedení migrace dat představují pouhý zlomek nabídkové ceny, nemohu dát za pravdu.

102. Uzavírám, že v otevřeném řízení s krátkou lhůtou pro podání nabídek a krátkým termínem realizace je třeba trvat na tom, aby zadavatel dodavatelům přímo v zadávací dokumentaci poskytl dostatek informací, kterými objektivně disponuje, aby mohli posoudit, jakou roli v dané zakázce budou mít, v jaké míře na ní budou oni sami participovat, zvláště když zadavatel avizuje, že se na realizaci zakázky bude i sám podílet. Dodavatel má mít takové informace, aby před podáním nabídky mohl posoudit rizika spojená s plněním předmětu veřejné zakázky a aby mohl dostatečně určitě stanovit nabídkovou cenu na veřejnou zakázku a posoudit, zda je schopen a ochoten se zadávacího řízení účastnit. Ačkoliv lze u dodavatelů akceptovat určitou míru podnikatelského rizika při podání nabídek, musí být tato míra přiměřená všem aspektům veřejné zakázky. Tyto požadavky však zadavatel v daném případě nesplnil, čímž se dopustil porušení § 36 odst. 3 zákona, jak podrobně specifikoval Úřad v napadeném rozhodnutí, jehož závěrům dávám za pravdu.

103. Z výše uvedených důvodů potvrzuji výrok I napadeného rozhodnutí.

K výrokům III až V napadeného rozhodnutí

104. Výrok I napadeného rozhodnutí konstatující, že zadavatel stanovil předmětné zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu se zákonem, je potvrzen. Podle § 263 odst. 3 zákona věty první stanoví-li zadavatel zadávací podmínky v rozporu s tímto zákonem, Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení. S odkazem na § 263 odst. 3 zákona není možno nezákonný postup zadavatele napravit jinak než zrušením celého zadávacího řízení, kteréžto nápravné opatření bylo uloženo Úřadem ve výroku III napadeného rozhodnutí, proto je třeba výrok III napadeného rozhodnutí potvrdit.

105. Výrok III o uložení nápravného opatření je potvrzen, proto jsou splněny podmínky pro vydání výroku IV ukládajícího zadavateli zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení až do pravomocného skončení řízení (srov. § 263 odst. 8 zákona), a tak tento výrok napadeného rozhodnutí rovněž potvrzuji.

106. Výrok III o uložení nápravného opatření je potvrzen, proto jsou rovněž splněny podmínky pro vydání výroku V ukládajícího zadavateli povinnost uhradit náklady řízení (srov. § 266 odst. 1 zákona), a tedy i tento výrok napadeného rozhodnutí potvrzuji.

K zákonnosti napadeného rozhodnutí ve výrocích I, III až V

107. Napadené rozhodnutí jsem přezkoumal z hlediska zákonnosti, načež shrnuji, že jsem dospěl k závěru, že Úřad v napadeném rozhodnutí ve výrocích I, III až V rozhodl v souladu se zákonem a dalšími právními předpisy.

108. K zákonnosti napadeného rozhodnutí ve výrocích I, III až V konstatuji, že Úřad v těchto částech napadeného rozhodnutí zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, na který aplikoval relevantní ustanovení zákona, interpretovaná ve světle příslušné judikatury. Úřad řádně označil všechny podklady pro vydání těchto částí napadeného rozhodnutí a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a na jejichž základě vyhodnotil, že se zadavateli ukládá nápravné opatření, zákaz uzavření smlouvy a placení nákladů řízení. Úřad rovněž uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, řádně odůvodnil jejich použití a výsledné napadené rozhodnutí mám v těchto částech za srozumitelné, vnitřně bezrozporné a přezkoumatelné. Uzavírám, že jsem v dotčeném případě nezjistil procesní vadu, která by mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí.

VI.          Závěr

109. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí ve výrocích I, III až V.

110. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí ve výrocích I, III až V změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1, ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

1. JUDr. Jaromír Císař, Ph.D., advokát, sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4

2. Mgr. Miroslav Dubovský, advokát, Panská 854/2, 110 00 Praha 1

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy