ÚOHS-R0124/2023/VZ-44945/2023/161

V řízení o rozkladu ze dne 11. 9. 2023 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, doplněném dne 18. 9. 2023 a podaném navrhovatelem –

• Gecons s.r.o., IČO 07809069, se sídlem Vídeňská 297/99, 639 00 Brno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 30. 3. 2023 Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem, ev. č. ČAK 11515, advokátní kancelář Ad Acta Advokátní kancelář, s.r.o., IČO 01812912, se sídlem Türkova 2319/5b, 149 00 Praha 4,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0195/2023/VZ, č. j. ÚOHS-31676/2023/500 ze dne 23. 8. 2023, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 3. 4. 2023 na ná­vrh ze dne 31. 3. 2023 výše označeného navrhovatele ve věci přezkoumání úkonů zadavatele –

• Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha,

učiněných v otevřeném řízení zahájeném za účelem uzavření rámcové dohody „Diagnostika nestabilních úseků železničního spodku“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 3. 11. 2022 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 7. 11. 2022 pod ev. č. Z2022–045116, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 8. 11. 2022 pod ev. č. 2022/S 215–618808, ve znění pozdějších oprav,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, na základě návrhu rozkladové komise jmenované dle § 152 odst. 3 téhož zákona rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0195/2023/VZ, č. j. ÚOHS-31676/2023/500 ze dne 23. 8. 2023

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)[1], k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu, a pro zvláštní postupy podle části šesté, obdržel dne 3. 4. 2023 návrh ze dne 31. 3. 2023 navrhovatele – Gecons s.r.o., IČO 07809069, se sídlem Vídeňská 297/99, 639 00 Brno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 30. 3. 2023 Mgr. Pavlem Říčkou, advokátem, ev. č. ČAK 11515, advokátní kancelář Ad Acta Advokátní kancelář, s.r.o., IČO 01812912, se sídlem Türkova 2319/5b, 149 00 Praha 4, (dále jen „navrhovatel“) – kterým bylo zahájeno správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0195/2023/VZ o přezkumu úkonů zadavatele – Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha, (dále jen „zadavatel“) – učiněných v otevřeném řízení zahájeném za účelem uzavření rámcové dohody „Diagnostika nestabilních úseků železničního spodku“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 3. 11. 2022 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 7. 11. 2022 pod ev. č. Z2022–045116, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 8. 11. 2022 pod ev. č. 2022/S 215–618808, ve znění pozdějších oprav, (dále jen „zadávací řízení“ nebo „rámcová dohoda“).

2. V bodě 4. zadávací dokumentace zadavatel mj. určil, že předmětem zadávacího řízení je uzavření rámcové dohody s pěti dodavateli, jimž budou následně zadávány dílčí veřejné zakázky postupem podle § 132 odst. 3 písm. b) zákona, tedy bez obnovení soutěže. Předmětem dílčích zakázek bude jednak provedení (zpracování) projektu inženýrskogeo­logických průzkumů (dále jen „IGP“), jakož i samotná realizace IGP pražcového podloží a zemních těles nestabilních úseků tratí, včetně závěrečné zprávy. 

3. Dne 9. 3. 2023 zadavatel obdržel námitky navrhovatele z téhož dne, které směřovaly proti zadávacím podmínkám stanoveným v zadávacím řízení. Tyto námitky zadavatel rozhodnutím o námitkách ze dne 24. 3. 2023 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“), které navrhovatel obdržel téhož dne, v plném rozsahu odmítl.

4. S ohledem na skutečnost, že zadavatel nevyhověl námitkám navrhovatele, a tento nesouhlasí s argumentací zadavatele, který podané námitky ve smyslu § 245 odst. 2 zákona odmítl, podal navrhovatel dne 3. 4. 2023 k Úřadu návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele ze dne 31. 3. 2023 (dále jen „návrh“).

II.             Napadené rozhodnutí

5. Dne 23. 8. 2023 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0195/2023/VZ, č. j. ÚOHS-31676/2023/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž návrh navrhovatele podle § 265 písm. a) zákona zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

6. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí k údajně široce vymezenému předmětu veřejné zakázky uvedl, že nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že zadavatel jednal (skrytě) diskriminačně, resp. jednal v rozporu se zásadou zákazu diskriminace, když svým postupem vyvolal bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže. Úřad má totiž za prokázané, že zadavatel svůj postup při vymezení předmětu plnění dostatečně odůvodnil. Současně Úřad dospěl ke zjištění, že na relevantním trhu působí minimálně deset dodavatelů (včetně navrhovatele), kteří jsou (samostatně či v rámci sdružení dodavatelů) schopni realizovat poptávaný předmět plnění v plném rozsahu, a mohli by spolu tedy o realizaci poptávaného předmětu plnění soutěžit. Úřad má tedy za to, že zadavatel při vymezení předmětu plnění rámcové dohody postupoval v souladu se zákonem a neporušil ustanovení § 6 odst. 2 zákona v kombinaci s ustanovením § 36 dost. 1 zákona.

7. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí k požadavkům zadavatele na prokázání technické kvalifikace uvedl, že neshledal, že by zadavatel vymezil požadavek na předložení referenčních zakázek, jejichž předmětem plnění byla realizace podrobného IGP, nepřiměřeně, diskriminačně a způsobem (nezákonně) omezujícím hospodářskou soutěž, jak tvrdí navrhovatel. Úřad rovněž uvedl, že nemá za prokázané, že by zadavatelem požadovaná hodnota alespoň jedné referenční zakázky ve výši min. 7 500 000 Kč (bez DPH) byla zjevně neopodstatněná, resp. zbytečně nepřiměřená a přísná, jak tvrdí navrhovatel, neboť zadavatel hodlá na základě rámcové dohody zadat více než dvě třetiny z plánovaných dílčích veřejných zakázek, jejichž finanční objem bude stejný nebo vyšší, než je požadovaná minimální výše referenční zakázky. Z uvedeného důvodu lze považovat minimální požadovanou hodnotu referenční zakázky za přiměřenou ve vztahu k rozsahu předmětu zadávacího řízení. Argument navrhovatele obsažený v jeho vyjádření k podkladům rozhodnutí, že většina dílčích zakázek, které zadavatel hodlá zadat na základě rámcové dohody, bude svým finančním objemem rovna či nižší než 8 000 000 Kč (bez DPH), Úřad označuje za irelevantní, neboť požadavek zadavatele na finanční objem alespoň jedné referenční zakázky se vztahoval k minimální hodnotě 7 500 000 Kč (bez DPH) nikoliv k hodnotě 8 000 000 Kč (bez DPH).

8. Úřad v odůvodnění napadeného rozhodnutí k požadavku zadavatele na předložení referenčních listů objednatelů (osvědčení) uvedl, že požadavek zadavatele na předložení osvědčení o realizovaných referenčních zakázkách, resp. jiného rovnocenného dokladu, není v rozporu se zákonem s ohledem na úpravu sektorových zakázek. K tvrzeným vadám v soupisu prací a k nemožnosti nacenění nabídky potom Úřad konstatoval, že nemá za prokázané, že by zadavatel položku č. 2.10 výkazu výměr stanovil netransparentně, což by účastníkům zadávacího řízení znemožnilo řádně nacenit nabídky.

III.           Námitky rozkladu

9. Dne 11. 9. 2023 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí blanketní rozklad navrhovatele z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 25. 8. 2023. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě. Dne 18. 9. 2023 doručil navrhovatel Úřadu doplnění rozkladu z téhož dne.

10. Navrhovatel má v rozkladu za to, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, nesprávné a v rozporu s právními předpisy, napadá ho proto v plném rozsahu.

11. Úvodem se navrhovatel vymezuje proti pevné lhůtě stanovené mu Úřadem k doplnění blanketního rozkladu, kterou nepovažuje za přiměřenou. Má za to, že tak byla porušena jeho procesní práva, včetně práva na spravedlivý proces.

12. Navrhovatel obdobně jako ve svém návrhu nesouhlasí s postupem zadavatele, který sloučil, resp. nerozdělil dle mínění navrhovatele dvě samostatná, nesouvisející a vzájemně nepodmíněná plnění – jedno na provedení (zpracování) projektu IGP a druhé na samotnou realizaci IGP – v rámci předmětu jedné rámcové dohody. Zadavatel současně neumožňuje, aby dodavatel, který realizoval projekt IGP, realizoval na tyto služby navazující realizaci IGP, naopak požaduje striktní oddělení těchto plnění. Navrhovateli tedy vadí, že zadavatel realizuje pouze jedno zadávací řízení, což má za následek, že pro tato plnění stanovuje společné podmínky kvalifikace, čímž dle názoru navrhovatele dochází k omezení hospodářské soutěže, neboť soutěže o dílčí veřejné zakázky na provedení projektu IGP se nemohou účastnit dodavatelé, kteří nemají potřebnou zkušenost se samotnou realizací IGP či potřebné členy týmu pro samotnou realizaci IGP.

13. Navrhovatel výše řečenou námitku dále rozvíjí tak, že napadá dle něj nedostatečné zjištění skutkového stavu, resp. nesprávná skutková zjištění a vyvození nepodložených závěrů ze strany Úřadu v napadeném rozhodnutí. Zejména Úřadem provedený průzkum trhu nese dle navrhovatele znaky tendenčního přístupu a interpretace ve prospěch zadavatele, neboť uvedené závěry neodpovídají informacím uvedeným ve sdělení příslušných dodavatelů. Navrhovatel upozorňuje na skutečnost, že Úřad dle jeho deklarace obdržel 6 odpovědí z 8 oslovených dodavatelů, nicméně navrhovatel ve spise dohledal vyjádření pouze 5 dodavatelů, kdy z vyjádření, se kterými Úřad v napadeném rozhodnutí pracuje, není ve správním spisu obsaženo vyjádření společnosti SAFETY PRO. Navrhovatel tedy nemohl s informacemi uvedenými v daném vyjádření pracovat a nemohl se k tomuto podkladu vyjádřit. Tímto byla práva navrhovatele zásadním způsobem zkrácena v rozporu s § 36 odst. 3 správního řádu, resp. čl. 36 Listiny základních práv a svobod a takovýto postup založil vadu řízení, pro kterou považuje napadené rozhodnutí za nezákonné. Navrhovatel má za to, že Úřad vyjádření oslovených dodavatelů interpretuje pouze obecně, nikoli doslovně cituje. Nelze tak dle navrhovatele z uvedených podkladů dovodit Úřadem prezentované a blíže nekonkretizované závěry o počtu 3 dodavatelů, kteří jsou schopni plnit celý předmět zakázky.

14. Navrhovatel uzavírá svou námitku proti nerozdělení dané veřejné zakázky přesvědčením, že Úřad nesprávně právně posoudil jeho námitku, že zadavatel sloučením dvou oddělitelných, resp. zadavatelem dokonce realizačně oddělených plnění a stanovením společných kvalifikačních požadavků dochází k omezení hospodářské soutěže bez dalšího. Úřad totiž námitku navrhovatele posuzoval výhradně optikou možného omezení dodavatelů stran jejich schopnosti či neschopnosti realizovat obě části plnění, aniž by se však konkrétně v dalším kroku zabýval vlastní podstatou námitky vztažené ke stanovení společného kvalifikačního požadavku, který nemá žádnou vazbu k jedné části plnění. Tento svůj postup zadavatel odůvodnil požadavkem na zvýšení kvality plnění, kdy argumentoval vhodností zkušeností dodavatelů projektů IGP s realizací IGP s tím, že by např. stanovil požadavky na realizaci IGP, i pokud by zadával samostatně zakázku na zpracování projektu. Tuto argumentaci navrhovatel považuje za nemístnou a neobhajitelnou a doplňuje, že zadavatelem popsaný stav je stejně absurdní, jako kdyby zadavatel v rámci zakázky na zpracování projektu (např. nemocnice) požadoval, aby měl potenciální dodavatel projektu zkušenost i s výstavbou.

15. Navrhovatel dále nesouhlasí s tím, jak se Úřad vypořádal s jeho námitkou nepřiměřenosti požadavku zadavatele na podrobný IGP. Navrhovatel má za to, že dodavatel disponující zkušeností s realizací předběžného či doplňkového průzkumu nemůže být předem diskvalifikován z možnosti provést i průzkum podrobný, když povaha těchto činností (tedy průzkumy) je stejná, mění se pouze rozsah a detail těchto činností. Předběžné, podrobné i doplňkové průzkumy realizují tytéž osoby se stejnou úrovní odborné kvalifikace, vzdělání a se stejnými osvědčeními. Úřad nedostatečně posoudil námitku navrhovatele, že zadavatel kvalifikační požadavek na podrobný IGP vymezil nesprávně, kdy měl požadovat jakýkoli IGP realizovaný „v rozsahu podrobného průzkumu“, nikoli realizaci výlučně podrobného IGP.

16. Navrhovatel nesouhlasí ani s požadavkem na předložení seznamu zakázek, které nejen splňují požadavek na podrobný IGP, ale navíc jsou v hodnotě 7,5 milionu Kč. Takový požadavek považuje navrhovatel za rozporný se zájmem na otevření hospodářské soutěže. Navrhovatel dovozuje, že z údajů od zadavatele vyplývá, že většina zakázek bude o hodnotě 8 mil. Kč a níže, z čehož lze dle navrhovatele dovodit, že požadavek o hodnotě 7,5 mil. Kč působí zbytečně nepřiměřeně, diskriminačně a přísně, zejména ve vztahu k nemalému počtu zakázek o hodnotě 7,5 mil. Kč a níže.

17. Navrhovatel se také vymezuje vůči tomu, jak Úřad posoudil jeho námitku vůči požadavku zadavatele na předložení referenčních listů objednatelů. Navrhovatel namítal, že přestože zadavatel zadává sektorovou veřejnou zakázku, daný požadavek byl stanoven v rozporu se § 79 zákona, a to na základě § 151 odst. 4 ve spojení s § 167 odst. 1 zákona, ze kterých nevyplývá možnost odchylky od kvalifikačních požadavků vymezených a formulovaných částí čtvrtou zákona. Navrhovatel nesouhlasí s rozhodovací praxí Úřadu, která danou otázku řeší ve prospěch zadavatelů, a proto požadoval posouzení této otázky ve světle zadávacích směrnic, které musí výklad národního práva plně respektovat, a to na základě ústavního pořádku ČR. Touto argumentací navrhovatele se však Úřad odmítl zabývat s odkazem na zásadu koncentrace řízení.

18. Konečně se navrhovatel vymezuje také vůči posouzení Úřadu ve věci jeho námitky týkající se vad v soupisu prací a s tím související údajné nemožnosti nacenění nabídky. Navrhovatel již v návrhu namítal, že zadavatel v soupisu prací Položku 2.10. „Inklinometrické měření“ definoval jako položku určenou jednotkou „ks“, přičemž měření dle názoru navrhovatele nemůže být definováno a dodavateli naceňováno jako počet kusů za situace, kdy není znám rozsah měření. Jakkoli zadavatel přiblížil systém nacenění položky v rozhodnutí o námitkách, toto dle názoru navrhovatele není relevantní, neboť dané zdůvodnění nebylo určeno „všem“ a současně nastalo až po uplynutí lhůty k podání nabídek. Fakt, že se Úřad spokojil s vyjádřením dodavatelů, kteří podali nabídku, s tím, že jim nacenění bylo zřejmé, nepovažuje navrhovatel za dostatečné.

Závěr rozkladu

19. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

Vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele

20. Dne 26. 9. 2023 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k rozkladu navrhovatele, ve kterém zpochybňuje aktivní legitimaci navrhovatele s tím, že navrhovatel nedisponuje žádnou referencí na projekt IGP ani na provádění IGP na železniční dráze jakéhokoli typu. Takže pokud by i zadavatel vyhověl námitkám směřujícím proti svým kvalifikačním požadavkům včetně vypuštění požadavku na stanovený finanční objem či na podrobný IGP, navrhovatel by ani tak nebyl schopen stanovenou kvalifikaci splnit. Zde řečenému dle zadavatele nasvědčuje i fakt, že navrhovatel nebyl schopen na dotaz Úřadu, jakou referenci by považoval za přiměřenou, jakkoli odpovědět. Nemůže obstát ani případná úvaha, že by mohl navrhovatel kvalifikaci splnit s využitím poddodavatele či společně s jiným dodavatelem. A to v prvé řadě proto, že zadavatel stanovil významné poddodavatelské omezení a v řadě druhé proto, že navrhovatel ve svém návrhu ani nic takového neuvádí. Navrhovatel je malý subjekt vzniklý teprve v roce 2019 a je zde tedy řádový nepoměr mezi velikostí a kapacitami navrhovatele a velikostí a náročností veřejné zakázky, kterou chce dle svých tvrzení plnit. Formální deklarace újmy Úřadem tak vede k tomu, že může zadávání důležitých a rozsáhlých veřejných zakázek dlouhé měsíce blokovat subjekt, které je nezpůsobilý zakázku plnit a ochrana poskytovaná zákonem dodavatelům se takto stává zcela kontraproduktivní.

21. K navrhovatelem tvrzenému sloučení dvou zcela samostatných plnění zadavatel uvádí, že se ztotožňuje s tím, jak věc Úřad posoudil v napadeném rozhodnutí. Zadavatel dodává, že pokud navrhovatel ve svém návrhu napadá společné zadání projekčních a realizačních prací jako diskriminační slučování veřejných zakázek a současně v témže návrhu sám tvrdí, že provádí oba druhy těchto prací, již to samo o sobě dle názoru zadavatele stačí k zamítnutí tohoto návrhového bodu, jelikož takový požadavek zadavatele jej nemůže diskriminovat. Provádění průzkumu trhu je v takovém případě dle zadavatele zcela nadbytečné. Pokud pak jde o stanovené kvalifikační požadavky, konkrétně pak o to, že jsou kvalifikační požadavky spočívající ve zkušenostech s realizací IGP fakticky vztaženy i na projektanty IGP, odkázal zadavatel na svá dřívější vysvětlení důvodů, pro které považuje zkušenost s realizací IGP za relevantní pro projektování IGP. A to specificky v poměrech této veřejné zakázky, která je určena k plnění těch nejnáročnějších a nekomplikovanějších úseků s výskytem nestabilit. Pouze pro úplnost zadavatel dodává, neboť Úřad dle něj tento aspekt věci nezdůraznil dostatečně, že předmětem přezkoumávaného zadávacího řízení je provádění vysoce specializovaných prací v náročných podmínkách. Jinak řečeno veřejná zakázka vyžaduje vysoce kvalifikované dodavatele, čemuž odpovídá také stanovení minimální úrovně kvalifikačních požadavků. Pokud i za tohoto stavu věci zadavatel obdržel celkem 5 nabídek, již to samo o sobě je dle názoru zadavatele důkazem toho, že zadávací podmínky diskriminační nejsou.

22. K navrhovatelem tvrzené nepřiměřenosti požadavku na podrobný IGP zadavatel odkazuje na svá dřívější vyjádření. Zdůrazňuje zejména svůj odkaz na normu ČSN P 73 1005 Inženýr­skogeologický průzkum, v rámci něhož podrobně popsal, jaké jsou věcné rozdíly mezi jednotlivými druhy IGP. Pouze pro úplnost zadavatel dodává, že mezi jednotlivými stupni IGP (předběžný, podrobný, doplňkový) logicky musí být věcný rozdíl – jinak by nebylo důvodu, aby je norma, či praxe jakkoliv rozlišovaly, na kteroužto argumentaci nebyl navrhovatel schopen nijak reagovat. Navrhovatel nepředložil žádné konkrétní argumenty ke svému tvrzení, že mezi podrobným a doplňkovým IGP není žádný rozdíl významný např. z pohledu kvalifikace. Naproti tomu zadavatel tuto argumentaci na podporu svého procesního stanoviska předložil. Zadavatel má za to, že závěry průzkumu trhu tedy byly ve vztahu k uvedenému v zásadě nadbytečné a stěží lze tedy Úřadu vytýkat, že s nimi „nedostatečně pracoval“. Zadavatel trvá na tom, že daný technický kvalifikační požadavek odpovídá předmětu plnění veřejné zakázky, přičemž v návrhu není uvedeno nic, co by tento závěr vyvracelo.

23. K tvrzené nepřiměřenosti požadavků na technickou kvalifikaci dodavatelů zadavatel poukazuje na to, že z takto stanoveného kvalifikačního požadavku navrhovatel napadá pouze parametr minimální úrovně, konkrétně požadavek na jednu referenci na podrobný IGP v hodnotě alespoň 7,5 mil. Kč bez DPH. Zadavatel zde opět připomíná, že rámcová dohoda má být uzavřena k realizaci mimořádně náročných, rozsáhlých a specializovaných geologických prací v komplikovaných podmínkách. Stanovená úroveň kvalifikačních požadavků pak v tomto ohledu dle zadavatele odpovídá náročnosti veřejné zakázky, smyslem požadavku je právě ověřit způsobilost dodavatele k plnění takto rozsáhlé a náročné zakázky. Zadavatel dodává, že jak Úřad správně konstatoval, z celkem 25 plánovaných zakázek jich 16 dosahuje finanční limit 7,5 mil. Kč. Zadavatel poukazuje na to, že námitky navrhovatele obsahují jeho představu, že zadavatel musí svůj postup podřizovat nikoliv svých potřebám (dle navrhovatele „komfortu“), ale naopak potřebám navrhovatele. To je dle zadavatele v rozporu se smyslem a účelem zadávacího řízení jako postupu, který slouží primárně k uspokojení potřeb zadavatele, nikoliv nutně dodavatelů.

24. K námitce navrhovatele proti požadavku na předložení referenčních listů pak zadavatel uvádí, že se zcela ztotožňuje se závěry Úřadu v napadeném rozhodnutí. Pokud zákon stanovuje, že při zadávání sektorové veřejné zakázky může zadavatel stanovit i jiná kvalifikační kritéria než běžně uvedená v zákoně, logicky z toho dle zadavatele vyplývá, že musí rovněž stanovit doklady vyžadované k jejich prokázání, které opět musí být odlišné od dokladů, jimiž jsou prokazována standardní zákonná kvalifikační kritéria. Již z tohoto pohledu je tedy výklad předkládaný navrhovatelem dle zadavatele nesprávný.

25. K závěrečné námitce ohledně vad soupisu prací potom souhlasí s Úřadem, že je v souladu s judikatorním názorem srozumitelnost zadávací dokumentace třeba posuzovat optikou odborníka, resp. kvalifikovaného dodavatele. Vzhledem k tomu, že se oslovení dodavatelé shodli, že soupis prací jim je jako kvalifikovaným dodavatelům srozumitelný a všechny navrhovatelem namítané položky jsou schopni bez problémů ocenit a současně, že soupis prací byl sestaven v souladu s ustálenou praxí v odvětví, považuje zadavatel spekulace navrhovatele o nepravdivosti jejich odpovědí za nepodložené.

26. S ohledem na výše uvedené zadavatel setrvává na svém procesním stanovisku a navrhuje podaný rozklad zamítnout.

Další doplnění rozkladu a námitka podjatosti

27. Dne 25. 10. 2023 obdržel Úřad další doplnění rozkladu z téhož dne, v němž dále navrhovatel rozvádí svou rozkladovou argumentaci proti nerozdělení veřejné zakázky a s tím souvisejícímu kvalifikačnímu požadavku na zkušenosti s projektem IGP i realizací IGP. Navrhovatel se zde vymezuje proti údajně tendenčnímu a jednoznačnému přístupu Úřadu ve prospěch zadavatele, který se měl projevit v otázkách hodnocení věrohodnosti a vypovídající hodnoty podkladů rozhodnutí, kdy „nijak nepodložená tvrzení zadavatele či dodavatelů oslovených v rámci průzkumu trhu Úřad nekriticky přejímá a není ochoten klást další otázky, a naopak tvrzení navrhovatele, mj. zpochybňující věrohodnost těchto nepodložených tezí (mj. subjektů evidentně zainteresovaných na výsledku přezkumu), Úřad rovnou odmítá pro jejich spekulativnost a nepodloženost, aniž by se o ně dále hlouběji zajímal.“

28. Navrhovatel poukazuje, že zadavatel, který se sám staví do role monopolního objednatele zakázek tohoto typu v celé České republice, na přímou výzvu Úřadu ke sdělení počtu zakázek, které zadavatel zadával během posledních 5 let, jejichž hodnota dosahovala alespoň částky 7,5 mil. Kč a svým předmětem plnění odpovídaly požadavkům zadavatele, sám dokázal dohledat a označit pouze 6 referenčních zakázek, které by dle jeho názoru splnily stanovený požadavek (podrobný inženýrsko-geologický průzkum nad 7,5 mil. Kč). Úřad v návaznosti na to správně provedl další dotazování směrem k dodavatelům uvedených zakázek, na základě čehož sám zjistil, resp. dospěl k závěru, že 2 z těchto 6 zakázek nejsou dokončeny, popř. se nejedná o podrobný průzkum. Již na základě tohoto je nutno dospět k závěru, že i pokud by tedy byly na celém relevantním trhu k dispozici 4 použitelné referenční zakázky, úroveň hospodářské soutěže by byla nutně „žalostná“ a v rozporu se základními principy hospodářské soutěže.

29. Pro navrhovatele je „záhadou“, jak na základě výsledku dlouhého procesu dotazování zadavatele a dodavatelů mohl Úřad dospět k závěru, že použitelných referenčních zakázek je více. Navrhovatel zdůrazňuje, že Úřad neměl pro vyvození tohoto závěru žádný podklad, vyjma absolutně neurčitých nebo zcela nepravdivých/Úřadem neověřených tvrzení dodavatelů, popř. vyjma podkladů vyplývajících z dokumentace zadávacího řízení (údaje z nabídek účastníků), které ovšem navrhovatel nemá k dispozici. Navrhovatel zpochybňuje zjištění Úřadu i ohledně oněch 4 referenčních zakázek a dospívá k závěru, že zadavatel ví pouze o 3 použitelných referenčních zakázkách, přičemž jen 2 z nich byly ze strany Úřadu prokázány. 

30. Navrhovatel tvrdí, že měl Úřad učinit součástí spisu i dílčí informace k referenčním zakázkám účastníků zadávacího řízení a měl dát navrhovateli příležitost se k těmto vyjádřit, nebo s argumentem „počtu nabídek“ nesměl vůbec pracovat a nesměl o něj ani náznakem opírat odůvodnění napadeného rozhodnutí v části, jehož předmětem jsou zjištění a závěry k počtu využitelných referenčních zakázek. Úřad dle navrhovatele na ověření skutečností, o které poměrně významným způsobem opřel své odůvodnění napadeného rozhodnutí, rezignoval.

31. Závěrem této části navrhovatel rozvádí svou argumentaci k odůvodnění napadeného rozhodnutí v bodech 255 až 262, a to ve vazbě na odkaz v soupisu prací na již neúčinný právní předpis. Navrhovatel musí trvat na tom, že výklad povinnosti zadavatele stanovené v § 36 odst. 3 zákona, tedy povinnosti stanovit zadávací podmínky v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení ve spojení se zákazem přenášení odpovědnosti za správnost a úplnost zadávacích podmínek, nelze vnímat tak, že toto neplatí, pokud se dodavatel zadavatele „mohl zeptat“.

32. V další části tohoto doplnění rozkladu vznáší navrhovatel námitku podjatosti členů rozkladových komisí předsedy Úřadu. Navrhovatel zde uvádí, že z procesní opatrnosti namítá podjatost všech členů rozkladové komise pro oblast dohledu nad zadáváním veřejných zakázek v Praze a všech členů rozkladových komisí působících v advokátních kancelářích, které poskytují či v minulosti poskytovaly právní služby zadavateli, nebo členů rozkladových komisí, kteří s těmito advokátními kancelářemi spolupracují nebo v minulosti spolupracovali.

IV.          Řízení o rozkladu

33. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

34. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadeného rozhodnutí v rozsahu uplatněných rozkladových námitek ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

35. Úřad tím, že zamítl návrh navrhovatele z důvodu, že nebyly shledány důvody pro uložení nápravného opatření, rozhodl správně a v souladu s právními předpisy. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.

V.            K námitkám rozkladu

36. K námitce navrhovatele, že je napadené rozhodnutí nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, nesprávné a v rozporu s právními předpisy, potom uvádím, že se s ní neztotožňuji.

37. Otázka přezkoumatelnosti rozhodnutí byla opakovaně řešena i soudní judikaturou, například lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 102/2013–165 ze dne 10. 12. 2015 nebo na rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 7 As 291/2015–26 ze dne 2. 6. 2016.  

38. Napadené rozhodnutí pak shledávám ve světle uvedené judikatury z hlediska skutkových zjištění i jejich právního posouzení plně přezkoumatelným. Je totiž postaveno na zákonných ustanoveních, obsahuje důkazy pro podporu tvrzených skutečností a úvahy Úřadu v něm obsažené jsou zcela zřejmé, logické a konzistentní. Úřad zjistil stav věci dostatečně a nad jakékoli důvodné pochybnosti, aby mohl učinit kvalifikované závěry o zákonnosti postupu zadavatele. Úřad jasně konstatoval vztah požadavků na kvalifikaci k realizaci veřejné zakázky a označil tyto požadavky za dostatečně odůvodněné, zejména ve vztahu k míře zásahu do hospodářské soutěže. Pokud se navrhovateli jeví, že Úřad převzal tvrzení zadavatele, je třeba vzít v potaz, že je to právě zadavatel, kdo je povinen odůvodnit nastavení zadávacích podmínek a Úřad pak hodnotí, zda takové odůvodnění je ve vztahu k okolnostem veřejné zakázky relevantní a dostatečné. Důvody, pro které Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí, jsou zřejmé a lze je v řízení o rozkladu přezkoumat. Ostatně i sám navrhovatel s nimi rozsáhle polemizuje.

39. K úvodní stížnosti navrhovatele na nepřiměřenost pevné lhůty vyměřené mu Úřadem k doplnění blanketního rozkladu ještě dodávám, že jsem neshledal, že by byl navrhovatel postupem Úřadu na svých právech zkrácen. Navrhovatel převzal napadené rozhodnutí dne 25. 8. 2023, součástí napadeného rozhodnutí bylo zákonné poučení, že proti němu lze podat rozklad do 15 dnů od doručení. Navrhovatel v zákonné 15denní lhůtě podal blanketní rozklad. Úřad jej v usnesení sp. zn. ÚOHS-S0195/2023/VZ č. j. ÚOHS-34698/2023/523 ze dne 12. 9. 2023 vyzval podle § 39 odst. 1 správního řádu k doplnění rozkladu ve lhůtě do 18. 9. 2023. Toto usnesení bylo navrhovateli, resp. jeho právnímu zástupci dodáno do datové schránky dne 12. 9. 2023, doručeno potom jeho přihlášením do datové schránky dne 18. 9. 2023.  Dne 18. 9. 2023 také navrhovatel rozklad rozsáhle doplnil. Skutečnost, že se navrhovatel šest dní nepřihlásil do své datové schránky a nezjistil tak, že mu byla stanovena lhůta k doplnění rozkladu jde plně k jeho tíži a podávání blanketních rozkladů nemá mít za cíl neúměrné prodlužování správního řízení.

40. Lze sice připustit, že Úřad mohl stanovit lhůtu k doplnění rozkladu namísto pevným datem počtem dní počínajících ode dne doručení daného usnesení. Nicméně je zároveň třeba zohlednit, že je Úřad podle § 88 odst. 1 správního řádu povinen předat spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu coby odvolacímu správnímu orgánu do 30 dnů, a to ode dne doručení původního neúplného rozkladu, nikoli tedy až rozkladu doplněného. Nadto jsou Úřad i předseda Úřadu při svém rozhodování vázáni lhůtami, jejichž nedodržením, tedy nevydáním rozhodnutí včas a bez zbytečných průtahů, dochází k porušení zásady rychlosti a zásady hospodárnosti pro vyřizování věcí ve správním řízení. Stanovování lhůt k doplnění blanketního rozkladu by tak při nevyzvedávání si dokumentů z datové schránky mohlo vést k cílenému prodlužování správního řízení. Mám tedy za to, že Úřad svým postupem neporušil zásady správního řízení.

41. Navrhovatel si již při podání blanketního rozkladu musel být vědom, že jej bude muset doplnit, což také dne 18. 9. 2023 učinil, přičemž jeho doplnění rozkladu ze dne 18. 9. 2023 čítá 19 stran. Ostatně navrhovatel mohl využít i zákonné možnosti dle § 39 odst. 2 správního řádu a požádat o přiměřené prodloužení lhůty k doplnění rozkladu Úřadem mu závazně určené podle § 39 odst. 1 správního řádu. Jak vyplývá např. z rozsudku Krajského soud v Plzni sp. zn. 57 A 12/2010: „Lhůtu stanovenou správním orgánem k provedení úkonu lze na žádost účastníka řízení podle § 39 odst. 2 správního řádu prodloužit i z důvodů ležících na straně účastníka řízení (např. nemoc).“ Eventuálně je účastníku řízení v § 41 správního řádu dána možnost požádat o prominutí zmeškání lhůty k provedení úkonu, pokud již původní lhůta uplyne a účastník řízení tímto přijde o možnost požádat o její prodloužení. Navrhovatel těchto zákonných institutů nevyužil, doplnění rozkladu provedl ve lhůtě Úřadem mu určené a v dostatečném rozsahu. Nadto v průběhu řízení o rozkladu doplnil navrhovatel svůj rozklad v rámci svého podání ze dne 25. 10. 2023. Obsahem tohoto doplnění jsou převážně argumenty, které již zadavatel uvedl v rozkladu, které dále rozvíjí. V návaznosti na výše uvedené uzavírám, že v daném správním řízení nic nenasvědčuje tomu, že by byl navrhovatel zkrácen na svých procesních právech včetně práva na spravedlivý proces.

K námitce proti nerozdělení veřejné zakázky a společným kvalifikačním požadavkům

42. V této části rozkladu navrhovatel nesouhlasí s tím, že zadavatel v rámci jedné veřejné zakázky na uzavření rámcové dohody poptává dvě dle navrhovatele samostatná plnění – jedno na provedení (zpracování) projektu IGP a druhé na samotnou realizaci IGP. Navrhovatel poukazuje na to, že dle požadavku zadavatele jednotlivé dílčí realizační zakázky budou odděleny, tj. dodavatel v rámci dané dílčí zakázky zpracovávající projekt IGP nebude moci návazně realizovat samotný IGP a vice versa, avšak zadavatel požaduje pro všechny dodavatele splnění společné technické kvalifikace, resp. dodavatel zpracovávající projekt IGP musí být kvalifikován i pro realizaci IGP. Navrhovatel má za to, že tímto požadavkem zadavatele dochází k omezení hospodářské soutěže, neboť soutěže o dílčí veřejné zakázky na provedení projektu IGP se nemohou účastnit dodavatelé, kteří nemají potřebnou zkušenost se samotnou realizací IGP.

43. Úvodem vypořádání této rozkladové námitky je vhodné shrnout stěžejní požadavky zadavatele uvedené v zadávací dokumentaci. V bodě 4. zadávací dokumentace zadavatel určil, že předmětem zadávacího řízení je uzavření rámcové dohody s pěti dodavateli, jimž budou následně zadávány dílčí veřejné zakázky postupem podle § 132 odst. 3 písm. b) zákona, tedy bez obnovení soutěže. Předmětem dílčích zakázek bude jednak provedení (zpracování) projektu IGP, jakož i samotná realizace IGP pražcového podloží a zemních těles nestabilních úseků tratí, včetně závěrečné zprávy.

44. V příloze č. 8 zadávací dokumentace je návrh rámcové dohody na provedení stavebních prací, jejíž článek II., body 2.1. a 2.2. vymezují způsob zadávání dílčích veřejných zakázek tak, že pro poskytování služeb, tedy zpracování projektu IGP zadavatel bude vyzývat dodavatele k uzavření smlouvy na dílčí veřejnou zakázku na základě rámcové dohody postupně dle pořadí umístění nabídek, a to cyklicky. Pro zhotovení díla, tedy realizaci IGP potom zadavatel bude vyzývat dodavatele k uzavření smlouvy na dílčí veřejnou zakázku na základě rámcové dohody obdobným způsobem jako u projektu IGP, tedy cyklicky.

45. Další podmínkou dle v předchozím bodě citovaného článku II. přílohy č. 8 zadávací dokumentace je, že dodavatel, který byl vyzván k uzavření dílčí smlouvy, jejímž předmětem bylo poskytování služeb (provedení projektu IGP) a tuto dílčí smlouvu se zadavatelem uzavřel, nemůže již být následně vyzván k uzavření dílčí smlouvy, jejímž předmětem bude zhotovení díla, tedy samotná realizace IGP pražcového podloží a zemních těles nestabilních úseků tratí. Tedy zhotovitel, jenž realizuje služby, není osloven k realizaci díla vycházejícího z realizované služby. Při uzavírání dílčích smluv se bude postupovat dle uvedeného schématu zadávání dílčích veřejných zakázek: ACDE → BDEA → CEAB → DABC → EABC, tedy se postupně 5 vybraných dodavatelů bude cyklicky střídat na zpracování projektu IGP a na samotné realizaci IGP. Všichni dodavatelé proto musí splňovat kvalifikaci i na realizaci IGP.

46. Touto námitkou navrhovatele proti nerozdělení veřejné zakázky na projekt IGP a na realizaci IGP a s tím souvisejícími kvalifikačními požadavky na realizaci IGP pro všechny dodavatele se již zabýval podrobně Úřad v napadeném rozhodnutí, jelikož námitka v rozkladu a námitka v jemu předcházejícímu návrhu jsou obdobné. Navrhovatel však se závěry Úřadu v napadeném rozhodnutí, které daly za pravdu zadavateli, nesouhlasí. S argumentací navrhovatele se neztotožňuji, k čemuž uvádím následující.

47. Úřad v bodech 123 až 139 napadeného rozhodnutí přehledně shrnul relevantní argumentaci navrhovatele i zadavatele a svá zjištění. V bodech 140 až 153 napadeného rozhodnutí potom Úřad vysvětlil, proč s námitkami navrhovatele nesouhlasí. Skutková zjištění Úřadu v této věci, jakož i jejich právní posouzení shledávám dostatečnými a správnými.

48. K tvrzení navrhovatele, že zadavatel byl povinen v zájmu zachování hospodářské soutěže rozdělit veřejnou zakázku na část projekční a realizační, se ztotožňuji se závěry napadeného rozhodnutí, že v daném případě zadavatel dostatečně odůvodnil, proč je pro jeho potřeby nutné obě plnění spojit do jediné veřejné zakázky. K tomu lze odkázat například na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 30 Af 23/2020–144 ze dne 28. 2. 2022, v němž bylo s odkazem na komentářovou literaturu k dané problematice shrnuto: „Ačkoli je zadavatel bezpochyby oprávněn stanovit i takové zadávací podmínky, v jejichž důsledku bude vyloučena určitá skupina dodavatelů na trhu z možnosti ucházet se o veřejnou zakázku, musí respektovat zákonné mantinely, které jsou zákonem vymezeny a odrážejí složitost a rozsah předmětu veřejné zakázky. Po zadavateli nelze spravedlivě požadovat, aby stanovené zadávací podmínky měly na všechny dodavatele stejný dopad. Případné omezení by však mělo být vždy odůvodnitelné oprávněnými potřebami zadavatele. Zadavatel tak může podle § 36 odst. 1 zákona o zadávání veřejných zakázek omezit hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku prostřednictvím zadávacích podmínek, musí ale unést důkazní břemeno, že se nejedná o bezdůvodnou překážku v hospodářské soutěži dodavatelů o veřejnou zakázku.“

49. K otázce potřeby dělit veřejné zakázky na části bylo vysloveno, že ze zákona sice nevyplývá povinnost zadavatele rozdělit veřejnou zakázku na části, avšak zadavatel je vždy povinen postupovat tak, aby zákon dodržel včetně zásad ve smyslu ustanovení § 6 zákona. Zadavatel je tedy povinen vždy rozdělit veřejnou zakázku na části, připouští-li to povaha předmětu veřejné zakázky, a pokud by zadavatel mohl vymezením příliš širokého předmětu plnění porušit zásadu diskriminace případně § 36 odst. 1 zákona. Bylo současně uzavřeno, že rozdělení veřejné zakázky na části nebude vhodné zejména tehdy, pokud bude předmět zakázky tvořen plněními navzájem se neodlišujícími nebo plněními, která na sebe úzce navazují (srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 62 Af 7/20­10 ze dne 2. 3. 2010). I tak ale musí zadavatel nerozdělení veřejné zakázky, které dopadá do hospodářské soutěže relevantně odůvodnit, a to zpravidla důvody technickými nebo ekonomickými. Judikatura však např. v rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 57/2010 ze dne 1. 11. 2012 dovodila, že za obhajitelné propojení předmětů veřejné zakázky nelze bez dalšího označit např. pouhou administrativní výhodnost spojení plnění do jediné veřejné zakázky nebo snahu eliminovat smluvní (obchodní) rizika spojená s realizací jednotlivých plnění větším počtem dodavatelů.

50. Platí tedy, že zadavatel není povinen předmět veřejné zakázky dělit, pokud se jedná o související, resp. úzce navazující plnění a současně pokud důvody nerozdělení jsou technického nebo ekonomického rázu, avšak neleží v pouhé „pohodlnosti“ pro zadavatele.

51. V posuzovaném případě se pak jedná nejen o plnění značně související, ale i o plnění, jejichž spojení do jediné veřejné zakázky zadavatel odůvodnil svou potřebou vzájemné kontroly projekce a realizace IGP v případě nejproblematič­tějších úseků železnice (k tomu podrobněji níže při posouzení zákonnosti požadavků na kvalifikaci). Zadavatelem uvedené důvody pak svědčí o tom, že plnění veřejných zakázek na sebe úzce navazuje, a má pro vyřešení jeho potřeby smysl tehdy, pokud je propojeno. Toto odůvodnění obstojí i přes skutečnost, že nerozdělením veřejné zakázky mohou být kladeny určité překážky hospodářské soutěže. Tyto překážky však nejsou nijak zásadní, když zadavatel obdržel v zadávacím řízení celkem 5 nabídek (se zohledněním složitosti a odbornosti předmětu plnění, což ovlivňuje okruh potenciálních dodavatelů).

52. Jestliže tedy obstojí spojení plnění spočívajícího v projekci IGP a v realizace IGP, je nutno posoudit, zda lze k takto koncipovanému předmětu veřejné zakázky stanovit kvalifikační kritéria, která se vztahují toliko k realizaci IGP. Nutno však dodat, že důvody pro spojení projekce a realizace IGP do jediné veřejné zakázky a požadavek na zkušenosti s realizací IGP pro dodavatele obou částí plnění do velké míry splývají. Jestliže byl totiž zadavatel oprávněn požadovat, aby dodavatelé byli schopni plnit oba druhy souvisejícího plnění, mohl požadovat, aby prokázali odbornost i v jen jednom z druhů těchto plnění.

53. Kvalifikační kritéria představují z povahy věci vždy překážku hospodářské soutěže, neboť některé subjekty ze soutěže vylučují, a to pro absenci základního, ekonomického či technického předpokladu. K tomu odkazuji např. na bod 39 rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 295/2020–143 ze dne 23. 2. 2022. I v tomto případě se proto jednalo o překážku v účasti určitým subjektům, které namítanou technickou kvalifikaci nesplňovaly. Daná překážka je následně v souladu se zákonem, pokud není bezdůvodná. Je tedy vyžadováno smysluplné zdůvodnění ze strany zadavatele, proč je třeba ověřit schopnosti dodavatele právě takovou referencí.

54. Právě zdůvodnění zadavatele, proč požaduje vždy kvalifikaci pro realizaci IGP i pro dodavatele projektu IGP, je v dané věci stěžejní. Zadavatel opakovaně zdůraznil, že zvýšené nároky na prokázání kvalifikace uplatnil s ohledem na náročnost předmětu plnění veřejné zakázky, jakož i na vytvoření „zadávacího systému“, kdy účastníci rámcové dohody při zadávání jednotlivých dílčích veřejných zakázek vždy buď vypracují projekt IGP nebo budou IGP realizovat. Zadavatel tak chce mít jistotu, že realizátor projektu IGP provede kontrolu kvality projektu. Zadavatel dále akcentoval, že při vymezení předmětu rámcové dohody byl veden potřebou zajistit provádění inženýrskogeo­logických průzkumů v geologicky složitých podmínkách nestabilních úseků železničních drah. Na základě rámcové dohody chce zadavatel získat malý a stabilní okruh vysoce kvalifikovaných dodavatelů s komplexními zkušenostmi pojícími se s projektováním i realizací IGP, kteří se budou při zajišťování obou druhů činnosti střídat, popřípadě alternovat. Zadavatel zvolil postup, který mu zajistí kvalitní projekty a kvalitně prováděné realizace IGP založené na objektivní a nestranné kontrole, kdy se vždy účastníci rámcové dohody kontrolují vzájemně.

55. Dalším argumentem zadavatele je, že rámcovou dohodu zvolil z toho důvodu, že nestabilní úseky železniční trati, tj. úseky kde dochází k pohybům v jejich podloží, se vyznačují značnou dynamikou, v jejímž důsledku mohou výsledky provedeného průzkumu poměrně rychle zastarat. Pro zadavatele je proto důležité, aby realizace průzkumu proběhla s co nejkratším časovým odstupem od vypracování projektu, aby mohl bezprostředně po realizaci IGP přistoupit k sanaci. Zadavatel rovněž argumentoval, že při stanovení předmětu veřejné zakázky vyšel z předpokladu, že všichni relevantní dodavatelé v praxi vždy provádí obě činnosti, zabývají se tedy jednak projektováním IGP, tak i jejich samotnou realizací. Zde právě lze spatřovat podstatný rozdíl mezi zadavatelem popsaným stavem na straně jedné a navrhovatelem namítanou paralelou v podobě zakázky na zpracování projektu (např. nemocnice) s požadavkem, aby měl potenciální dodavatel projektu zkušenost i s výstavbou na straně druhé (v této argumentaci navíc navrhovatel pomíjí fakt, že v současné době se používá i při stavebních zakázkách metoda Design & Build, která rovněž spojuje projekční práce s pracemi realizačními). Již z podrobné argumentace zadavatele ohledně důvodů, jež ho vedly k požadované společné kvalifikaci v případě projektu IGP i jeho realizace, je zřejmé, že taková paralela navrhovatele s projektem a výstavbou nemocnice je nepřípadná. Není tak pravdou tvrzení navrhovatele, že řečený společný kvalifikační požadavek nemá žádnou vazbu k jedné části plnění, tedy k části vypracování projektu IGP. V daném případě totiž lze mít zadavatelem za prokázané, že obě plnění na projekt i realizaci IGP spolu úzce souvisí a jsou provázaná jejich úzkou bezprostřední návazností a s tím souvisejícím požadavkem zadavatele na střídání dodavatelů v jejich plnění a na vzájemnou kontrolu mezi nimi. Veškerá vyjádření zadavatele nasvědčují tomu, že se z jeho strany jedná o legitimní požadavek, který má své opodstatnění.

56. Úřad vzal dané argumenty zadavatele v potaz, zejm. např. v bodech 143 až 153 napadeného rozhodnutí, přičemž zde především akcentoval souvislost předmětu veřejné zakázky se zadavatelem požadovanou kvalifikací. V této souvislosti je vhodné upozornit, že zadavatelem požadovaná kvalifikace se musí vztahovat k předmětu veřejné zakázky, a pokud by tak zadavatel veřejnou zakázku na zpracování projektu IGP a na jeho realizaci od začátku rozdělil, tak by nemohl požadovat zkušenost s oběma plněními. Avšak právě propojení projekce a realizace IGP je klíčovým požadavkem zadavatele, na kterém stojí koncept dané veřejné zakázky, že totiž dodavatelé mají zkušenosti s oběma plněními a budou se v těchto plněních střídat a vzájemně kontrolovat.

57. Úřad zdůraznil, že zadavatel osvědčil, že obě plnění, tedy vypracování projektu IGP i realizace IGP, na sebe bezprostředně navazují. Vždyť konkrétně i v bodě 4.2.2 zadávací dokumentace, v rámci vymezení samotné realizace IGP, je mimo jiné uvedeno, že rozsah průzkumu může být v rámci realizace upraven dle požadavků projektanta tak, aby byly získány potřebné podklady pro zpracování projektové dokumentace navrhovaných konstrukcí. Rovněž nezanedbatelné je i vysvětlení zadavatele týkající se nestability podloží železničního spodku, z níž vyplývají jednak zvýšené nároky na rychlost realizace IGP (poté, co byl vypracován projekt IGP), tak i na kvalitu poptávaných plnění. Dosažení těchto parametrů chce pak zadavatel pojistit tím, že každou část plnění bude realizovat jiný dodavatel a vzájemně se tak budou kontrolovat, Úřad správně označil za přesvědčivé, relevantní a nikoliv neopodstatněné.

58. Nadto Úřad rovněž zohlednil, že zadavatel v daném zadávacím řízení obdržel celkem 5 nabídek (viz body 137, 139 a 179 napadeného rozhodnutí), je tedy zjevné, že zadavatelem požadovaná a odůvodněná kvalifikace neomezuje hospodářskou soutěž nepřiměřeně, když existuje minimálně 5 dodavatelů, kteří jsou schopni požadavkům zadavatele dostát. Na tomto místě uvádím, že Krajský soud v Brně dospěl v rozsudku č. j. 31 Af 44/2020–88 ze dne 3. 11. 2021 v návaznosti na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-14603/2020/323/MBr ze dne 18. 5. 2020 k závěru, že „[i] v případech, že specifické požadavky zadávací dokumentace splňuje pouze jeden dodavatel na relevantním trhu, se automaticky nemusí jednat o nepřímou diskriminaci ostatních dodavatelů. Specifičnost podmínek vedoucí k zásadnímu omezení hospodářské soutěže pouze klade vyšší nároky na jejich odůvodnění (resp. zejména na významnost důvodů pro zadavatele). Tomu odpovídá ‚striktnější‘ optika, kterou na věc použil předseda žalovaného. Také zdejší soud přitom shledal, že předmětné podmínky i touto optikou obstojí, neboť jsou podpořeny legitimními a důležitými potřebami zadavatele.“ Tento závěr soudu zmiňuji hlavně pro ilustraci, že ani velmi malý počet nabídek neznamená automatickou diskriminaci ze strany zadavatele, pakliže si své požadavky obhájí.

59. V přezkou­mávaném případě dostál zadavatel podmínkám v předchozím bodě citovaného rozsudku více než dostatečně, když své požadavky podložil relevantními důvody, které správně reflektoval Úřad, a navíc obdržel nikoli pouze 1, ale rovnou 5 nabídek. V návaznosti na výše popsané dostatečné odůvodnění zadavatele, a tím i zjevný soulad jeho postupu se zákonem i související judikaturou by bylo možno uzavřít, že námitky navrhovatele vůči společným kvalifikačním požadavkům zadavatele na zkušenosti v oblasti realizace IGP i pro plnění spočívající ve zpracování projektu IGP nejsou opodstatněné.

60. Úřad nicméně svou argumentaci založil také na jím provedeném průzkumu trhu, kdy oslovil další potenciální dodavatele na relevantním trhu, kteří nepodali nabídku v zadávacím řízení, kteří realizovali veřejné zakázky zadané zadavatelem v předchozích pěti letech, jež by mohly pro účely šetřeného zadávacího řízení posloužit jako referenční zakázky (viz body 59 a následující napadeného rozhodnutí). V bodě 141 napadeného rozhodnutí pak Úřad doplnil, že mimo dodavatele, kteří podali nabídku, existuje minimálně dalších 5 dodavatelů (včetně navrhovatele, který tvrdí, že je schopen realizovat obě části předmětu plnění rámcové dohody), kteří jsou schopni plnit celý předmět veřejné zakázky. Navrhovatel tento průzkum trhu považuje za tendenční a dezinterpretovaný ve prospěch zadavatele ze strany Úřadu, když Úřad dle mínění navrhovatele dané odpovědi 6 dodavatelů interpretuje pouze obecně, nikoli doslovně cituje, a navíc vyjádření společnosti SAFETY PRO není obsaženo ve správním spise.

61. Jak již bylo popsáno výše, závěr Úřadu o odůvodněnosti požadavku zadavatele na společnou kvalifikaci obstojí již sám o sobě na základě kriticky zohledněných důvodů samotného zadavatele i na základě faktu, že bylo podáno 5 nabídek, které všechny obstály, bylo tedy vybráno všech 5 dodavatelů s tím, že se v rámci dílčích plnění budou střídat. Průzkum trhu lze proto brát jen jako další doplňující ilustraci, proto v této části rozkladu neshledávám nutným se jednotlivými odpověďmi oslovených dodavatelů dopodrobna zabývat a reagovat na každou negaci či zpochybnění každé jednotlivé odpovědi ze strany navrhovatele.

62. Vypořádání těchto argumentů je dostačující v duchu toho, co uvedl Nejvyšší správní soud k dostatečnému odůvodnění a přezkoumatelnosti soudních rozhodnutí v rozsudku č. j. 5 Afs 25/2009 – 98 ze dne 25. 3. 2010, tedy že „podle ustálené judikatury nelze povinnost soudu řádně odůvodnit rozhodnutí chápat tak, že musí být na každý argument strany podrobně reagováno (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 1. 2008, sp. zn. IV. ÚS 1903/07, nález Ústavního soudu ze dne 16. 5. 2007, sp. zn. IV. ÚS 493/06, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 19. 4. 1994, Van de Hurk v. Nizozemí, stížnost č. 16034/90, bod 61, rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ze dne 9. 12. 1994, Ruiz Torija v. Španělsko, stížnost č. 18390/91, bod 29)“, a na co navázal i v rozsudku č. j. 2 As 134/2­011 – 200 ze dne 27. 8. 2013, když v rámci přezkumu dané věci tyto úvahy blíže rozvinul následujícím způsobem: „Nejvyšší správní soud má v posuzované věci za to, že ve světle citované judikatury krajský soud odůvodnil své rozhodnutí dostačujícím způsobem a se snahou postihnout žalobní body komplexně tak, aby reagoval na všechny výtky stěžovatele proti napadenému rozhodnutí. Na každé rozhodnutí je přitom nutno nahlížet jako na celek; není-li konkrétní žalobní námitka vypořádána samostatně (ale je součástí širšího hodnocení posuzované problematiky), nelze o nepřezkouma­telnosti takového rozsudku vůbec uvažovat. (…) Z odůvodnění rozsudku je zřejmé, že krajský soud uvedl srozumitelné a logicky na sebe navazující důvody ve prospěch právního názoru, k němuž dospěl, a vyjádřil se i ke stěžejním argumentům stěžovatele. Krajský soud sice výslovně nereagoval na každý dílčí argument stěžovatele, z jeho celkové úvahy je však zcela zřejmé, proč se s právním názorem stěžovatele neztotožnil.“

63. Ačkoliv se předmětný rozsudek vztahuje k přezkumu rozhodnutí správního soudu, lze obdobný princip analogicky použít i ve vztahu k vypořádání námitek správním orgánem. Pokud tedy navrhovatel uvádí v rozkladu řadu námitek, z nichž některé spolu úzce souvisí, avšak nevnáší nové světlo do posuzované věci, když spíše dotváří danou argumentační rovinu, či případně nejsou ani relevantní pro posouzení té které předmětné otázky, je nadbytečné, aby se správní orgán jednotlivě s takovými námitkami podrobně vypořádával, pokud komplexně postihne gros rozkladové argumentace.

64. Po přezkoumání námitek rozkladu (včetně jeho doplnění ze dne 25. 10. 2023) vůči průzkumu trhu v této části vypořádání rozkladu pro úplnost konstatuji, že neshledávám, že by dané odpovědi Úřad dezinterpretoval ve prospěch zadavatele či z nich něco podstatného zamlčel, ostatně odpovědi jsou volně k dispozici ve správním spise. Interpretace uvedených odpovědí a jejich hodnocení odpovídá závěrům obsaženým v napadeném rozhodnutí. Námitky navrhovatele směřující proti závěrům Úřadu učiněným ve věci odpovědí dodavatelů jsou obecné a závěry Úřadu nezpochybňují. Navíc, jak bylo uvedeno shora, průzkum učiněný Úřadem lze považovat za toliko doplňkový důkaz k otázce omezení hospodářské soutěže, neboť do zadávacího řízení bylo podáno 5 nabídek. K tvrzení navrhovatele, že vyjádření společnosti SAFETY PRO ve spise obsaženo není, dodávám, že tento dodavatel požádal Úřad, aby poskytnuté informace nebyly zveřejňovány dalším stranám, jelikož je kvalifikoval jako součást svého obchodního tajemství. Jeho odpověď tedy je součástí spisové dokumentace, avšak nemohla být zpřístupněna vzdáleným přístupem, ale toliko nahlížením do spisu v sídle Úřadu, jak plyne z poučení o vzdáleném přístupu do spisu.[2] Je třeba dodat, že dodavatelé oslovení v rámci průzkumu trhu nejsou účastníci správního řízení, nemají proto žádnou povinnost svá vyjádření poskytovat, a pokud již je poskytnou, pochopitelně mají právo na ochranu obchodního tajemství, pokud o ni výslovně požádají. Ostatně byť vyjádření společnosti SAFETY PRO nebylo zpřístupněno vzdáleným přístupem do spisu, jeho obsah je shrnut v bodě 61 napadeného rozhodnutí a navrhovatel měl možnost do jeho znění nahlédnout v sídle Úřadu. Navrhovatel tak rozhodně absencí tohoto vyjádření ve spise nebyl zkrácen na svých procesních právech, jak se snaží naznačit.

K námitkám proti požadavkům na technickou kvalifikaci

Provedení podrobného IGP

65. V této části rozkladu navrhovatel brojí proti tomu, jak se Úřad vypořádal s jeho námitkou nepřiměřenosti požadavku zadavatele na podrobný IGP. Navrhovatel má za to, že dodavatel disponující zkušeností s realizací předběžného či doplňkového průzkumu, nemůže být předem diskvalifikován z možnosti provést i průzkum podrobný, když povaha těchto činností (tedy průzkumy) je stejná, mění se pouze rozsah a detail těchto činností.

66. Postup zadavatele lze shrnout následovně. V zadávací dokumentaci (ve znění ke dni zahájení zadávacího řízení) zadavatel v jejím bodu 12 „Technická kvalifikace dle § 79 a 167 odst. 1 ZZVZ“ požaduje po účastnících zadávacího řízení, aby v rámci podané nabídky předložili „seznam obsahující významné reference, jehož vzor je upraven jako Příloha č. 3 této zadávací dokumentace s obdobným charakterem plnění, jako je předmět veřejné zakázky, poskytnutých za posledních 5 let před zahájením zadávacího řízení (…)

Obdobným charakterem jako je předmět plnění veřejné zakázky se rozumí práce na provedení IGP pro stavby železničních drah ve smyslu § 5 odst. 1 a § 3 odst. 1 zák. č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů, jejichž předmětem byly následující činnosti uvedené níže pod písm. a), b) a c). 

a)      Provedení IGP v nestabilním úseku železniční trati v délce minimálně 250 m.

b)      Provedení IGP pro projekt/dokumentaci ve stupni záměr projektu nebo dokumentace pro vydání rozhodnutí o umístění stavby pro opravu, rekonstrukci nebo modernizaci železniční trati v délce souvislého traťového úseku minimálně 3,5 km.

c)      Provedení IGP, kdy obsahem každé z nich byl IGP buď pražcového podloží, nebo zemního tělesa železničního spodku poskytnutých dodavatelem na stavbách železničních drah, jak jsou vymezeny v § 5 odst. 1 a v § 3 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů.“

67. Zadavatel v reakci na dotaz č. 19 popsaný v dokumentu „Vysvětlení zadávací dokumentace – Dodatek č. 7“ ze dne 31. 1. 2023 (dále jen „vysvětlení zadávací dokumentace č. 7“) uvedl, že „[…] požadavek na provedení IGP pro projekt/do­kumentaci ve stupni záměr projektu opustil, přičemž stanovil požadavek na provedení podrobného IGP u činností uvedených v čl. 12.1. písm. a) až c) zadávací dokumentace.“

68. Vzhledemk výše uvedenému došlo v rámci bodu 12 „Technická kvalifikace dle § 79 a 167 odst. 1 ZZVZ“ zadávací dokumentace ke změně v bodech a) až c) následovně:

a)      Provedení podrobného IGP v nestabilním úseku železniční trati v délce minimálně 250 m.

b)      Provedení podrobného IGP pro opravu, rekonstrukci, modernizaci, nebo optimalizaci železniční trati v délce souvislého traťového úseku minimálně 3,5 km.

c)      Provedení podrobného IGP, kdy obsahem každé z nich byl IGP buď pražcového podloží, nebo zemního tělesa železničního spodku poskytnutých dodavatelem na stavbách železničních drah, jak jsou vymezeny v § 5 odst. 1 a v § 3 odst. 1 zákona č. 266/1994 Sb., o dráhách, ve znění pozdějších předpisů.

Zadavatel nově pod body a) až c) dotčené části zadávací dokumentace rovněž připojil následující vysvětlení: „(Podrobný IGP pro železniční stavby je popsán v předpise SŽ S4 Železniční spodek v příloze 9. Obecně je podrobný průzkum popsán v ČSN P 73 1005 Inženýr­skogeologický průzkum, z kterého ustanovení předpisu SŽ S4 vychází. Norma ČSN pak vychází z obecně platného evropského předpisu ČSN EN 1997–2 Eurokód 7: Navrhování geotechnických konstrukcí – Část 2: Průzkum a zkoušení základové půdy.)“

69. Zadavatel v souvislosti s vysvětlením zadávací dokumentace č. 7 prodloužil lhůtu pro podání nabídek tak, aby od odeslání změny zadávací dokumentace činila nejméně celou svou původní délku.

70. Úřad shrnul relevantní skutečnosti a vyjádření zadavatele i navrhovatele v bodech 165 až 180 napadeného rozhodnutí. Právnímu posouzení věci se potom Úřad věnoval v bodech 181 až 197 napadeného rozhodnutí, kteréžto závěry Úřadu považuji za dostatečné a vhodně odůvodněné.

71. Opakuji, že zadavatel původně požadoval referenci v podobě práce na provedení IGP, v rámci vysvětlení zadávací dokumentace č. 7 potom upřesnil svůj požadavek na provedení podrobného IGP a zároveň prodloužil lhůtu pro podání nabídek o celou původní délku. Lze souhlasit s Úřadem v bodech 182 až 188 napadeného rozhodnutí, že na takovou změnu či upřesnění zadávací dokumentace má zadavatel právo, pokud dostojí zákonným podmínkám, zejm. provede dostatečné prodloužení lhůty pro podání nabídky, což zadavatel učinil.

72. Zadavatel svůj požadavek na podrobný IGP vysvětlil ve svých vyjádřeních, když zejména odkázal na normu ČSN P 73 1005, která rozlišuje „předběžný IGP“, „podrobný IGP“ a „doplňkový IGP“, a obsahuje popis každého typu IGP. Podle zadavatele z uvedené normy vyplývá, že jediným plnohodnotným IGP je právě řešený „podrobný IGP“, další dva typy nepředstavují rovnocenné plnění. Zadavatel má za to, že pokud se v běžné praxi používá pojem „IGP“, aniž by byl více specifikován, je tím zamýšlen právě „podrobný IGP“. Přestože zadavatel v původní verzi zadávací dokumentaci uváděl jen pojem „IGP“, zamýšlel tím právě „podrobný IGP“. V průběhu zadávacího řízení si však uvědomil, že označení, jež plně neodpovídá přiléhavé technické normě, by mohlo působit neurčitě či zavádějícím způsobem, proto se rozhodl zadávací dokumentaci v části, ve které jsou vymezeny kvalifikační požadavky, upřesnit a používat pojem „podrobný IGP“.

73. Zadavatel v návaznosti na řečenou normu podrobně popsal jednotlivé typy IGP:

• „předběžný IGP“ svým obsahem poskytuje pouze omezené informace, které neslouží ke kompletnímu návrhu stavby. Takový IGP není podle zadavatele svým obsahem kompletní, laboratorní a terénní zkoušky, jakož i měření a rozbory podzemních vod se při něm nedělají vůbec nebo jenom v omezeném rozsahu.
• „podrobný IGP“ je podle zadavatele nejkomplexnější, provádí se v nejobsáhlejší možné míře, aby zajistil komplexní pohled na „zájmové území“ z pohledu inženýrskogeo­logických poměrů a poměrů horninového masivu.
• „doplňkový IGP“ dodatečně doplňuje výsledky předcházejících průzkumů. Podle zadavatele se jedná o průzkum, který je nejméně obsáhlý, nemusí být vůbec realizován nebo obsahuje pouze jednotlivé typy zkoušek. Podle zadavatele tento typ průzkumu neposkytuje komplexní pohled na zájmové území.

74. Z výše popsaného vysvětlení a odlišení jednotlivých IGP je zřejmé, že tyto typy IGP rozhodně nejsou zaměnitelné, jak se snaží naznačovat navrhovatel, a že se tedy požadavek na podrobný IGP coby jediný „plnohodnotný IGP“ ze strany zadavatele nejeví jako nepřiměřený, když právě předmětem dílčí veřejné zakázky je realizace IGP, jak je dále podrobně specifikováno v bodech 100 a 101 napadeného rozhodnutí.

75. Navrhovatel má za to, že Úřad nedostatečně posoudil jeho námitku, že zadavatel kvalifikační požadavek na podrobný IGP vymezil nesprávně, kdy měl požadovat jakýkoli IGP realizovaný „v rozsahu podrobného průzkumu“, nikoli realizaci výlučně podrobného IGP. Tato námitka je však zmatečná. Zadavatel jasně vymezil, že požaduje referenci v podobě podrobného IGP a v této souvislosti jednoznačně odkázal na příslušné normy (viz bod 68 tohoto rozhodnutí). Dodavatel odborně činný v této oblasti si tak mohl učinit jasnou představu, zda jím provedené průzkumy tomuto požadavku mohou dostát.

76. Pokud by snad měl dodavatel svůj podrobný průzkum v dokumentech označen jinak, ale rozsahem by se o podrobný průzkum jednalo, lze předpokládat, že by zadavatel takovou referenci mohl akceptovat (viz body 180 a 195 napadeného rozhodnutí). Rozhodně ale ze strany zadavatele je vhodnější a transparentnější, když vymezí svůj požadavek jednoznačně a výslovně jako podrobný průzkum, jehož specifikaci doprovodí odkazem na konkrétní normu, než kdyby svůj požadavek formuloval slovy navrhovatele jako „jakýkoli IGP realizovaný v rozsahu podrobného průzkumu“, taková vágní formulace by mohla vést k různým interpretacím a byla by méně transparentní, než jak jednoznačně vymezil zadavatel. Není totiž zřejmé, co vlastně reprezentuje IGP v rozsahu podrobného průzkumu. Buď je IGP realizován jako podrobný, předběžný nebo doplňkový. Kategorii, kterou uvádí navrhovatel, normy neznají.

77. V návaznosti na výše uvedené neshledávám, že by požadavek zadavatele na podrobný IGP byl nepřiměřený či diskriminační, když tento požadavek zadavatel vymezil podrobně a jednoznačně a odůvodnil jej svou potřebou pro řádnou realizaci předmětu veřejné zakázky, jímž je právě provedení IGP pražcového podloží a zemních těles nestabilních úseků tratí.

Min. hodnota reference 7,5 mil. Kč

78. Navrhovatel rovněž brojí proti referenci na provedení IGP v hodnotě alespoň 7,5 mil. Kč, má ji za zbytečně nepřiměřenou, diskriminační a přísnou.

79. Zadavatel v bodu 12.1.1. zadávací dokumentace stanovil vymezení minimální úrovně kvalifikačního požadavku, kde mimo jiné požadoval referenci na provedení IGP, přičemž finanční objem alespoň jedné významné reference musí zahrnovat IGP v hodnotě alespoň 7,5 mil. Kč bez DPH.

80. Úřad pak v bodech 199 až 207 napadeného rozhodnutí zrekapituloval argumentaci zadavatele a navrhovatele a v bodech 208 až 216 napadeného rozhodnutí potom provedl právní posouzení věci. I v tomto případě považuji závěry Úřadu za správné a zákonné.

81. Zdůvodnění zadavatele spočívalo v tom, že zakázky na IGP v hodnotě přes 7,5 mil. Kč (bez DPH) běžně zadává. V bodě 206 napadeného rozhodnutí je pak předestřeno sdělení zadavatele, kde uvedl výčet dílčích veřejných zakázek, které hodlá zadávat na základě uzavřené rámcové dohody, jejichž cena bude stanovena na základě projektu IGP a bude i součástí předpokládaných hodnot uvedených veřejných zakázek, kdy konkrétně identifikoval 2 zakázky v ceně 2 000 000,– Kč, 2 zakázky v ceně 4 000 000,– Kč, 3 zakázky v ceně 5 000 000,– Kč, 2 zakázky v ceně 6 000 000,– Kč, 2 zakázky v ceně 7 500 000,– Kč, 9 zakázek v ceně 8 000 000,– Kč, 1 zakázku v ceně 9 000 000,– Kč, 1 zakázku v ceně 9 500 000,– Kč, 1 zakázku v ceně 10 000 000,– Kč, 1 zakázku v ceně 12 000 000,– Kč a 1 zakázku v ceně 13 500 000,– Kč. Současně nevyloučil, že by mohla nastat událost, v jejímž důsledku by poptal další IGP mimo výše uvedené.

82. V bodě 208 napadeného rozhodnutí potom Úřad v návaznosti na citované sdělení zadavatele ohledně seznamu dílčích zakázek, které hodlá na základě rámcové dohody zadávat, shrnul, že se celkem jedná o 25 zakázek, přičemž šestnáct z nich svým finančním objemem dosahují minimálně výše 7,5 Kč bez DPH, ve čtrnácti případech jejich finanční objem převyšuje částku 7,5 mil. Kč bez DPH, což je zadavatelem požadovaná minimální hodnota alespoň jedné referenční zakázky. Navrhovatel tento seznam zpochybnil jako „ne zcela důvěryhodný“, nicméně nedoložil žádné důvody pro takový svůj závěr, proto tuto jeho námitku nebral Úřad správně v potaz.

83. Lze plně souhlasit se závěrem Úřadu uvedeným v bodě 210 napadeného rozhodnutí, že nelze mít za prokázané, že by zadavatelem požadovaná hodnota alespoň jedné referenční zakázky ve výši min. 7,5 mil. Kč (bez DPH) byla zjevně neopodstatněná, resp. zbytečně nepřiměřená a přísná, jak tvrdí navrhovatel, neboť zadavatel hodlá na základě rámcové dohody zadat více než dvě třetiny z plánovaných dílčích veřejných zakázek, jejichž finanční objem bude stejný nebo vyšší, než je požadovaná minimální výše referenční zakázky. Z uvedeného důvodu lze považovat minimální požadovanou hodnotu referenční zakázky za přiměřenou ve vztahu k rozsahu předmětu zadávacího řízení.

84. Námitku navrhovatele naznačující její nepřiměřenost či přísnost tak nepovažuji za opodstatněnou. Daný požadavek je s ohledem na jeho nastavení i veřejnou zakázku přiměřený a zadavatel jej i dostatečně odůvodnil předložením seznamu veřejných zakázek, které hodlá zadávat v rámci tohoto zadávacího řízení, a jejich hodnot. V otázce posouzení přiměřenosti tohoto kvalifikačního požadavku se ztotožňuji s Úřadem, že požadavek zkušenosti není nikterak přemrštěný. Podotýkám navíc, že zadavatel požadoval pouze 1 referenci týkající se zkušenosti s provedením IGP v hodnotě alespoň 7,5 mil. Kč. Lze tedy uzavřít, že požadavek zadavatele byl přiměřený, a to jak samotnou přísností nastavení, tak ve vztahu k veřejné zakázce. Zadavatel má dozajista právo ověřit si, že vybraný dodavatel byl schopen zvládnout alespoň jednu obdobnou zakázku, když jich pro zadavatele může plnit hned několik, a to i ve větším rozsahu, než je referenční zakázka.

85. Co se týče námitky navrhovatele, že na trhu existují toliko 2 referenční zakázky, které vyhovují svým rozsahem požadavkům zadavatele, je toto tvrzení v kontrastu s pěti podanými nabídkami irelevantní. Pokud bylo celkem 5 subjektů schopno podat nabídku, svědčí to o tom, že požadavky na kvalifikaci nemohly být natolik zužující, jak tvrdí navrhovatel. Úřad navíc není povinen zjišťovat přesnou situaci na trhu a počet možných dodavatelů veřejné zakázky (viz argumentace v bodech 60–63 tohoto rozhodnutí shora), zejména pokud je z počtu podaných nabídek zjevné, že hospodářská soutěž nebyla omezena významně. Podání nabídky totiž musí mít vždy zákonitě vyšší vypovídací hodnotu než případné odpovědi dodavatelů získané průzkumem trhu.

Společně k námitkám proti oběma požadavkům na technickou kvalifikaci

86. Pro oba kvalifikační požadavky zadavatele – podrobný IGP a min. úroveň 1 reference ve výši 7,5 mil. Kč – souhrnně pro úplnost odkazuji na závěry, které ohledně požadavků zadavatele na kvalifikaci byly již akcentovány pod nadpisem K námitce proti nerozdělení veřejné zakázky a společným kvalifikačním požadavkům v tomto rozhodnutí výše. Jedná se zejména o závěry týkající se případného rozporu kvalifikačních požadavků s § 36 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou zákazu diskriminace.

87. Pro oba napadené kvalifikační požadavky platí, že je primárně věcí zadavatele, který zná nejlépe své potřeby, prokázání, jaké kvalifikace bude po dodavatelích požadovat. Musí však své požadavky dostatečně a přesvědčivě odůvodnit a tyto požadavky musí pochopitelně úzce souviset s předmětem veřejné zakázky.

88. Jak už jsem konstatoval výše, jsem přesvědčen, že zadavatel těmto zákonným podmínkám dostál jak v případě požadované reference na podrobný IGP, tak i v případě minimální hodnoty 1 reference ve výši alespoň 7,5 mil. Kč. Zadavatel zvolil zmíněné kvalifikační požadavky právě s ohledem na své odůvodněné potřeby, které hodlá plněním veřejné zakázky uspokojit. Tyto potřeby formuloval zejména tak, že chtěl u nejsložitějších úseků železnice provádět IGP zkušenými dodavateli navíc se vzájemnou kontrolou mezi projektantem a realizátorem. Jsem proto toho názoru, že v daném případě bylo omezení hospodářské soutěže zadavatelem odůvodněné potřebou zadavatele, která vychází z předmětu dané veřejné zakázky. Pokud je daný požadavek zadavatele přiměřený a odůvodněný, tak jej nelze považovat za nezákonnou překážku hospodářské soutěže, zejména pokud je hospodářská soutěž omezena jen částečně.Lze tak připustit eventualitu, že se může najít dodavatel, který není schopen danou referenci splnit, aniž by tím byl daný kvalifikační požadavek diskvalifikován jako nezákonný. V daném konkrétním případě zadavatel obdržel celkem 5 nabídek, je tedy zjevné, že omezení nevedlo ani ve faktické rovině k zásadnějšímu omezení hospodářské soutěže.

89. Ohledně vyčíslování dodavatelů na relevantním trhu ze strany Úřadu, vůči němuž se navrhovatel vymezuje v rozkladu i jeho doplnění ze dne 25. 10. 2023, uvádím, že se ze strany Úřadu jedná o ilustrativní doplnění jeho argumentace, která však dostatečně obstojí i bez těchto konkrétních výčtů, již právě odkazem na zdůvodněné potřeby zadavatele přiměřeně korespondující s předmětem veřejné zakázky. Pouze částečné a odůvodněné omezení hospodářské soutěže v daném případě je rovněž patrné z faktu, že zadavatel obdržel 5 nabídek v zadávacím řízení.

90. Uzavírám v této části, že Úřad odůvodnění zadavatele posoudil objektivně se zřetelem ke všem okolnostem případu, kontextu argumentace zadavatele i navrhovatele a zákonným ustanovením. Úřad uznal důvody a vysvětlení zadavatele, nicméně věc posoudil nezávisle, zákonně a přezkoumatelně.

K námitce proti požadavku zadavatele na předložení referenčních listů objednatelů (osvědčení)

91. Navrhovatel nesouhlasí s tím, jak Úřad posoudil jeho námitku vůči požadavku zadavatele na předložení referenčních listů objednatelů. Navrhovatel nesouhlasí s rozhodovací praxí Úřadu, která danou otázku řeší dle jeho mínění ve prospěch zadavatelů, a proto požadoval posouzení této otázky ve světle zadávacích směrnic, které musí výklad národního práva plně respektovat.

92. Skutková zjištění k této věci shrnul Úřad v bodech 217 až 226 napadeného rozhodnutí, argumenty účastníků v bodech 227 až 230 napadeného rozhodnutí a právní posouzení provedl v bodech 231 až 242 napadeného rozhodnutí. Závěr, který Úřad učinil je správný a v souladu s jeho stávající roz­hodovací praxí.

93. Úřad při vypořádávání této námitky navrhovatele přímo vychází z rozhodnutí předsedy Úřadu sp. zn. ÚOHS-R0023/2023/VZ č. j. ÚOHS-15290/2023/161 ze dne 24. 4. 2023, v jehož bodech 36 až 45 je řešena obdobná problematika jako v přezkoumávaném případě. Vzhledem k tomu, že následuji svou rozhodovací praxi, s postupem Úřadu se plně ztotožňuji a s odkazem na zásadu procesní ekonomie na něj rovněž odkazuji, neboť na správní řízení v prvním i druhém stupni je v ustálené judikatuře nahlíženo jako jeden celek (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 82/2014–46 ze dne 18. 9. 2014, rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 112/2013–198 ze dne 16. 9. 2016).

94. Pro úplnost dodávám, že daná problematika je právě řešena v souladu se zadávacími směrnicemi. Je třeba zopakovat, že úprava kvalifikačních kritérií pro sektorové zadavatele vychází ze Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES (dále také jen „sektorová směrnice“). Sektorová směrnice upravuje zadávání veřejných zakázek v uvedených odvětvích zcela samostatně, odděleně od běžných veřejných zakázek, jejichž zadávání je upraveno Směrnicí Evropského parlamentu a Rady 2014/24/EU ze dne 26. února 2014 o zadávání veřejných zakázek a o zrušení směrnice 2004/18/ES (dále také jen „zadávací směrnice“). Jak plyne z odstavců 2 a 6 preambule sektorové směrnice, je jejím účelem úprava sektorového zadávání s ohledem na specifika daných odvětví tak, aby se sice blížilo zadávání veřejných zakázek dle zadávací směrnice, ale aby byly zvláštnosti odvětví zohledněny a aby byl vytvořen rámec pro řádnou obchodní praxi se zachováním co největší pružnosti. Bod 92 uvedené preambule se pak vyjadřuje přímo ke vztahu úpravy hospodářské a finanční způsobilosti dle zadávací směrnice, kdy je jako vhodné uvedeno využití zejména ustanovení týkající se stropu požadavků na minimální obrat a používání jednotného evropského osvědčení pro zakázky. Z uvedeného plyne, že úprava sektorového zadávání stojí relativně samostatně a ze zadávací směrnice přejímá toliko základní instituty. Systematika zákona je však pojata tak, že úprava sektorových veřejných zakázek byla přiřazena do zákona a není upravena zákonem samostatným, specifika samostatné úpravy je však nutné s ohledem na sektorovou směrnici zachovat a promítají se právě např. v § 167 odst. 1 zákona.

95. Není sporu o tom, že jednotlivé dílčí veřejné zakázky, které zadavatel hodlá na základě dotčené rámcové dohody zadat, budou sektorovými veřejnými zakázkami podle § 151 odst. 1 zákona, neboť zadavatel je bude zadávat při výkonu, resp. v souvislosti s výkonem své relevantní činnosti podle § 153 odst. 1 písm. f) zákona. Právě v případě sektorových veřejných zakázek však zákon (v návaznosti na sektorovou směrnici) podle § 167 odst. 1 umožňuje zadavateli stanovit i jiná kritéria kvalifikace dodavatele, než jak jsou vymezena v ustanovení § 79 odst. 2 zákona. Zadavatel v předmětném zadávacím řízení s využitím § 167 odst. 1 zákona zvolil vlastní kritérium kvalifikace, jímž je modifikované kritérium technické kvalifikace dle § 79 zákona.

96. Při provedení výkladu ustanovení § 167 odst. 1 zákona konformního se sektorovou směrnicí je potom nutno konstatovat, že v případě předmětného zadávacího řízení zadavatel nebyl při stanovení vlastního kritéria kvalifikace (inspirovaného kritériem technickým dle § 79 zákona) povinen následovat taxativní výčet přípustných požadavků na prokázání technického kvalifikačního kritéria, jež jsou obsaženy v ustanovení § 79 odst. 2 zákona. Požadavek zadavatele na předložení osvědčení objednatelů o řádném poskytnutí referencí tak není nezákonný. Navíc zadavatel z tohoto svého požadavku sám částečně ustoupil, když připustil, že bude akceptovat i jiný rovnocenný doklad, za který považuje zejména smlouvu s objednatelem či doklad o uskutečnění plnění dodavatele. Námitce navrhovatele proti tomuto požadavku zadavatele tak nemohu dát za pravdu.

K námitce týkající se vad v soupisu prací a nemožnosti nacenění nabídky

97. Navrhovatel se v závěru svého rozkladu vymezuje také vůči posouzení Úřadu ve věci jeho námitky týkající se vad v soupisu prací a s tím související údajné nemožnosti nacenění nabídky.

98. Úřad se touto námitkou zabýval v bodech 243 až 262 napadeného rozhodnutí, přičemž v bodech 255 až 262 napadeného rozhodnutí provedl právní posouzení dané otázky, s nímž se ztotožňuji.

99. V bodě 247 napadeného rozhodnutí Úřad pro přehlednost umístil tabulku s výkazem výměr, která tvořila přílohu č. 1 zadávací dokumentace. V této tabulce bylo zadavatelem uvedeno pod položkou 1.1.11 Inklino­metrické vrty vrtané TK se zabudováním v jednotce bm (běžné metry) a pod položkou 1.1.12. Inkli­nometrické vrty vrtané dvojitou jádrovkou se zabudováním inklinometrické pažnice (⌀112 mm) v jednotce bm. Pod položkou 2.10. Inklino­metrické měření v jednotce ks. Podle navrhovatele však nebyl znám rozsah měření, v důsledku čehož nebylo možné dotčenou položku nacenit. Tuto skutečnost navrhovatel zahrnul do svých námitek, které byly vypořádány rozhodnutím o námitkách zadavatele, který upřesnil, že rozsah inklinometrického měření je dán součtem položek 1.1.11 a 1.1.12. Navrhovatel ve svém návrhu připouští, že tímto vysvětlením zadavatele došlo k vyjasnění, jak dotčenou položku ve výkazu výměr vyplnit, avšak trvá na tom, že daná položka byla zadavatelem stanovena nejasně, netransparentně a neumožňovala řádné nacenění nabídky.

100. Z bodů 252 a 253 napadeného rozhodnutí vyplývá, že Úřad požádal dodavatele, kteří v zadávacím řízení podali nabídku, aby uvedli, zda jim bylo při tvorbě nabídky zřejmé, jakým způsobem nacenit položku uvedenou v bodu č. 2.10. „Inklinometrické měření“ výkazu výměr, aniž by bylo nezbytné žádat zadavatele o vysvětlení. Úřad obdržel celkem 8 odpovědí účastníků zadávacího řízení (bylo podáno celkem 5 nabídek, nicméně některé ve sdružení více dodavatelů), v nichž se dodavatelé shodli, že jim bylo zřejmé, jakým způsobem dotčenou položku nacenit, aniž by bylo nezbytné žádat zadavatele o vysvětlení. Současně někteří z dodavatelů poukázali na to, že se jedná o zcela marginální položku (cca 0,1 % z objemu celkové nabídkové ceny), proto jí nebyla věnována žádná zásadní pozornost. Dodavatel SUDOP PRAHA a.s. rovněž dodal, že „[p]o obsahové stránce je tato položka u Zadavatele v odborných kruzích natolik ustálená, že požadavky na její vysvětlení bychom považovali za projev profesní neznalosti.“

101. Navrhovatel nepovažuje za dostatečné, že se Úřad spokojil s vyjádřením dodavatelů, kteří podali nabídku, s tím, že jim nacenění bylo zřejmé. Tato vyjádření zpochybňuje a dovozuje, že jim možná „nebylo vše jasné, ale s ohledem na hodnotu plnění tuto nejasnost neřešili“. Úřad měl dle něj spíše oslovit dodavatele, kteří nabídku nepodali. Navrhovatel má stále za to, že zadavatel svým postupem porušil § 36 odst. 3 zákona.

102. Dle § 36 odst. 3 zákona zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

103. Komentář (srov. PODEŠVA, V. a kol. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. [Systém ASPI] Praha: Wolters Kluwer, 2016) k § 36 odst. 3 zákona uvádí: „Je však třeba zdůraznit, že hodnocení, zda byly zadávací podmínky stanoveny určitě a jednoznačně, by se mělo provádět z pohledu dodavatele jednajícího s obvyklými znalostmi a péčí s přihlédnutím k podmínkám na trhu, do nějž předmět veřejné zakázky svým věcným vymezením a rozsahem spadá. Dle mínění autorů komentáře nelze přijmout závěr o neurčitosti či nejasnosti zadávacích podmínek pouze na základě toho, že si je některý z dodavatelů vyložil nesprávně, neboť nedisponoval obvyklými znalostmi či nevynaložil obvyklou péči při studiu zadávacích podmínek.“

104. Komentář (viz Šebesta, M., Novotný, P., Machurek, T., Dvořák, D. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2022, Systém Beck-online) k § 36 odst. 3 zákona obdobně poukazuje na predikovanou odbornost dodavatelů: „Zadavatel tedy zadávací podmínky vymezí v dostatečné míře podrobnosti, přičemž může současně vycházet z predikce dostatečné odborné úrovně dodavatelů.“

105. V této souvislosti lze poukázat i na závěry rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 5. 2010, č. j. 62 Ca 91/2008–103, který konstatuje, že zadavatel oprávněně zohledňuje při zpracování zadávací dokumentace i odpovídající odbornou úroveň dodavatelů a předpokládá jejich dostatečnou zdatnost.

106. V návaznosti na výše uvedené komentáře i judikát podotýkám, že je třeba srozumitelnost zadávací dokumentace posuzovat optikou odborníka, resp. kvalifikovaného dodavatele. Jestliže Úřad obdržel odpovědi 8 dodavatelů, kteří se shodli, že jim bylo zřejmé, jakým způsobem dotčenou položku nacenit, lze takové ověření považovat za dostatečné. Není tak podstatné, že se jedná o dodavatele, kteří podali nabídku v zadávacím řízení. Stěžejní je pouze, že se jedná o dodavatele, kteří se v oboru jako profesionálové pohybují. Domněnky navrhovatele ohledně možné nepravdivosti jejich odpovědí považuji za spekulativní.

107. Úřad svou argumentaci založil primárně na předpokládané dostatečné odborné úrovni dodavatelů s tím, že svůj závěr podložil vyjádřeními 8 dodavatelů, kteří s naceněním jmenovaných položek neměli problém. S tímto postupem Úřadu se ztotožňuji a námitku navrhovatele i v této části považuji za nepřípadnou.

108. Pro úplnost ještě uvádím, že navrhovatel v návrhu kromě údajné vady ve výkazu výměr u položky 2.10. „Inklinometrické měření“, čemuž byla věnována pozornost výše, poukázal i na položku 4.16. výkazu výměr „Stanovení znečištění zemin v rozsahu dle Vyhl. 294/2005 Sb.“ s tím, že zde byla jmenována neplatná vyhláška. Vůči vypořádání této jeho námitky Úřadem v rozkladu žádnou námitku nevznesl, až v jeho doplnění ze dne 25. 10. 2023 se vymezuje vůči „vazbě na odkaz v soupisu prací na již neúčinný právní předpis“. Dále však se již i v doplnění rozkladu ze dne 25. 10. 2023 vymezuje proti postupu Úřadu ohledně jeho námitky proti položce 2.10. Námitku v doplnění rozkladu ze dne 25. 10. 2023 pouze stručně zmiňující neúčinný právní předpis lze považovat za matoucí, nemající oporu v jiné argumentaci navrhovatele. Nicméně mohu stručně konstatovat, že závěr Úřadu ohledně položky 4.16. v bodech 260 až 262 napadeného rozhodnutí považuji za správný a dostatečný podobně jako u položky 2.10. Neshledal jsem tak, že by ve výkazu výměr u těchto dvou položek byl postupem zadavatele porušen § 36 odst. 3 zákona.

109. Podpůrně Úřad upozornil rovněž na fakt, že navrhovatel v žádosti o vysvětlení ze dne 28. 2. 2023, mimo jiné, předložil zadavateli dotazy týkající se soupisu prací, když konkrétně poukázal na položky č. 1.2.15, č. 4.12., č. 1.2.4, 1.2.5, 5.5 a 5.6, přičemž zadavatele upozornil na jejich domnělé nejasnosti či nepřesnosti, popřípadě žádal zadavatele o vysvětlení ohledně způsobu jejich nacenění (viz bod 254 napadeného rozhodnutí). V bodě 258 napadeného rozhodnutí Úřad poukázal na to, proč se navrhovatel v případě určitých nejasností ohledně zadávací dokumentace, včetně některých tvrzených nejasností ve výkazu výměr, byl schopen obrátit na zadavatele s žádostí o vysvětlení, zatímco v případě položek č. 2.10. a 4.16. výkazu výměr přistoupil kvůli těmto nejasnostem přímo k podání námitek, resp. návrhu. Nečinnost navrhovatele v tomto případě jenom dokresluje jeho celkový přístup k věci v zadávacím i ve správním řízení.

110. Navrhovatel totiž ve správním řízení opakovaně tvrdí, že je způsobilý kvalitně realizovat dílčí veřejné zakázky, jež budou zadávány na základě rámcové dohody čili že je schopen realizovat obě zadavatelem požadovaná plnění, resp. oba typy dílčích veřejných zakázek, které mají být na základě rámcové dohody realizovány. Těmto tvrzením však jednání navrhovatele nenasvědčuje, když pouze napadá požadavky zadavatele jak kvalifikační, tak ty vymezující předmět veřejné zakázky.

111. Především pak výslovně poukazuji na vyhýbavou reakci navrhovatele na výzvu Úřadu ze dne 27. 4. 2023, kdy Úřad výslovně vyzval navrhovatele, aby sdělil:

• jakou minimální hodnotu zadavatelem požadované reference by považoval za přiměřenou, přičemž současně odůvodní výši jím navrhované přiměřené hodnoty,
• jakým konkrétním způsobem by doložil požadovanou referenci, jejíž hodnotu má za přiměřenou.

112. V bodech 43 až 48 napadeného rozhodnutí potom Úřad zrekapituloval reakci navrhovatele ze dne 9. 5. 2023, který ač byl Úřadem zcela konkrétně dotázán, čímž dostal příležitost předestřít svou vizi dané veřejné zakázky, tak na jednoznačné dotazy Úřadu žádné konkrétní odpovědi vůbec neposkytl. Pouze uvedl, že s ohledem na vymezení předmětu plnění v tomto konkrétním případě by „(…) požadavky na referenční zakázky neměly přesahovat řád desítek, maximálně statisíců Kč.“ Takové hodnoty jsou však zjevně řádově o několik řádů nižší než dílčí veřejné zakázky, které předložil zadavatel (viz body 205 a 208 napadeného rozhodnutí). K dotazu Úřadu, jak by navrhovatel prokázal, že disponuje referencí ve finančním objemu, který považuje za adekvátní, odpověděl Úřadu, že by „(…) danou referenci samozřejmě doložil zákonem stanoveným způsobem (…)“. Navrhovatel nakonec pouze obecně zdůraznil, že disponuje veškerými veřejnoprávními oprávněními potřebnými pro obě části plnění rámcové dohody, přičemž činnosti obsaženy v předmětu plnění rámcové dohody představují jeho hlavní podnikatelskou aktivitu, již vykonává zcela běžně.

113. Shora popsaný přístup navrhovatele tak nasvědčuje spíše tomu, že jeho námitka rozporu zadávacích podmínek s § 36 odst. 3 zákona byla spíše účelová. Tato podpůrná argumentace neznamená, jak poukazuje navrhovatel, že by dodavatelé byli povinni se na každou nejasnost dotazovat a tím na ně mělo být přenášeno břemeno odpovědnosti za správnost a úplnost zadávací dokumentace. Pokud však dodavatel v jiných záležitostech své dotazy vznesl, avšak u položky 2.10., s jejímž vysvětlením neměli ostatní dodavatelé problém, tvrdí, že mu znemožnila přípravu nabídky, je jeho přístup přinejmenším nekonzistentní. Tato skutečnost však pouze podpůrně dotváří již shora uvedený závěr, že sporná zadávací podmínka v rozporu s § 36 odst. 3 zákona stanovena nebyla.

K aktivní legitimaci navrhovatele

114. Ačkoliv se nejedná o rozkladovou námitku, ale toliko o námitku zadavatele, považuji za vhodné se stručně vyjádřit i k aktivní legitimaci navrhovatele podat návrh v projednávané věci. Konstatuji, že Úřad posoudil aktivní legitimaci navrhovatele správně a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí a judikaturou a lze tak plně odkázat na závěry napadeného rozhodnutí obsažené v bodech 103–117. Aktivní legitimace je obecně pojímána i ve světle úpravy dle směrnic velmi široce a nelze ji vykládat tak, že se má plně překrývat s kvalifikačními požadavky zadavatele na plnění veřejné zakázky, zejména tehdy, pokud jsou tyto kvalifikační požadavky dle návrhu napadány. Argumentace zadavatele v otázce aktivní legitimace tak není v posuzované věci případná.

Shrnutí

115. Na základě shora uvedených skutečností lze shrnout, že zadavatel spojením plnění spočívajících v provedení projektu IGP a realizaci IGP a současně nastavením kvalifikačních požadavků na realizace IGP v daném rozsahu neporušil § 36 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou zákazu diskriminace. Zadavatel dostatečně odůvodnil, proč ke spojení přistoupil (vzájemná kontrola kvality dvěma subjekty) a rovněž odůvodnil i rozsah požadované technické kvalifikace, který se vztahuje k předmětu plnění veřejné zakázky. Své důvody opřel i o mimořádný rozsah, obtížnost a význam veřejné zakázky. Dané zadávací podmínky tak sice mohou působit omezení hospodářské soutěže, avšak toto omezení není bezdůvodné. Navíc se nejedná o omezení významné, když zadavatel obdržel v zadávacím řízení celkem 5 nabídek.

116. V daném případě bylo na místě zvážit i specifické postavení zadavatele, který je fakticky stěžejním až monopolním odběratelem plnění, která jsou předmětem veřejné zakázky, a proto prakticky všechny reference potřebné pro plnění veřejné zakázky lze získat toliko u něho. Zadavatel by si tak mohl určitým nastavováním kvalifikačních požadavků udržovat uzavřený okruh dodavatelů, což je jev nežádoucí. V posuzovaném případě se však nejednalo o uzavření celého trhu IGP na železnici, neboť plnění dle veřejné zakázky nepokrývá veškeré IGP, které zadavatel potřebuje realizovat, ale jen IGP těch nejvíce problematických úseků, pro které je nutno získat zkušené dodavatele. Nežádoucí jev uzavření celého trhu tak v daném případě nenastal.

K zákonnosti napadeného rozhodnutí

117. Napadené rozhodnutí jsem přezkoumal z hlediska zákonnosti, načež shrnuji, že jsem dospěl k závěru, že Úřad v napadeném rozhodnutí rozhodl v souladu se zákonem a dalšími právními předpisy.

118. K zákonnosti napadeného rozhodnutí konstatuji, že Úřad v napadeném rozhodnutí zjistil skutkový stav bez důvodných pochybností, na který aplikoval relevantní ustanovení zákona, interpretovaná ve světle příslušné judikatury. Úřad řádně označil všechny podklady pro vydání napadeného rozhodnutí a uvedl závěry, které z těchto podkladů zjistil a na jejichž základě vyhodnotil, že zadavatel se namítaného porušení zákona nedopustil. Úřad rovněž uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, řádně odůvodnil jejich použití a výsledné napadené rozhodnutí mám za srozumitelné, vnitřně bezrozporné a přezkoumatelné. Uzavírám, že jsem v dotčeném případě nezjistil procesní vadu, která by mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí.

K námitce podjatosti

119. K námitce podjatosti členů rozkladových komisí předsedy Úřadu vznesené navrhovatelem v doplnění rozkladu ze dne 25. 10. 2023 uvádím, že o ní předseda Úřadu rozhodl usnesením sp. zn. ÚOHS-V0153/2023/PD, č. j. ÚOHS-41867/2023/161 ze dne 27. 10. 2023 v souladu s § 76 odst. 1 a § 14 odst. 3 správního řádu tak, že jí nevyhověl. Případné podání rozkladu proti uvedenému usnesení nemá odkladný účinek, námitka podjatosti je tedy již vypořádána.

VI.          Závěr

120. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, jsem dospěl k závěru, že nenastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí.

121. Vzhledem k výše uvedenému, když jsem neshledal důvody, pro které by bylo nutno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, rozhodl jsem tak, jak je ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno.

 Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

1. Správa železnic, státní organizace, Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha

2. Mgr. Pavel Říčka, advokát, advokátní kancelář Ad Acta Advokátní kancelář, s.r.o., Türkova 2319/5b, 149 00 Praha 4

Vypraveno dne 

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy