ÚOHS-R0151/2020/VZ-32723/2020/323/PMo

V řízení o rozkladu ze dne 28. 7. 2020 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne obviněným – 

• městem Blšany, IČO 00264784, se sídlem Náměstí 29, 439 88 Blšany, ve správním řízení zastoupen na základě plné moci ze dne 21. 5. 2020 JUDr. Vladimírem Davidem, Godycki & David, advokátní kancelář, ev. č. ČAK 00087, se sídlem Mírové náměstí 48, 440 01 Louny,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0196/2020/VZ č. j. ÚOHS-20909/2020/511/JNv ze dne 9. 7. 2020, vydanému ve správním řízení vedeném ve věci podezření ze spáchání přestupků podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, při zadávání veřejné zakázky „Blšany – splašková tlaková kanalizace a čistírna odpadních vod pro 700 EO“, zadávané ve zjed­nodušeném podlimitním řízení zahájeném na základě výzvy k podání nabídek ze dne 23. 12. 2019 uveřejněné téhož dne na profilu zadavatele https://www.vhodne-uverejneni.cz/pro­fil/mesto-blsany pod systémovým číslem P19V00010669, na jejíž plnění byla dne 29. 1. 2020 uzavřena smlouva,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 90 odst. 5 a § 152 odst. 5 téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0196/2020/VZ č. j. ÚOHS-20909/2020/511/JNv ze dne 9. 7. 2020

p o t v r z u j i

a podaný rozklad

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.               Zadávací řízení a správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Dne 23. 12. 2019 zveřejnil zadavatel – město Blšany, IČO 00264784, se sídlem Náměstí 29, 439 88 Blšany, ve správním řízení zastoupený na základě plné moci ze dne 21. 5. 2020 JUDr. Vladimírem Davidem, Godycki & David, advokátní kancelář, se sídlem Mírové náměstí 48, 440 01 Louny, (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) dokument „Výzva k podání nabídek v zadávacím řízení na veřejnou zakázku na stavební práce Blšany – splašková tlaková kanalizace a čistírna odpadních vod pro 700 EO zadávanou ve zjednodušeném podlimitním řízení podle § 53 zákona č. 134/2016 Sb.“ ze dne 23. 12. 2019 (dále jen „výzva k podání nabídek“) na profilu zadavatele za účelem zadání veřejné zakázky „Blšany – splašková tlaková kanalizace a čistírna odpadních vod pro 700 EO“, (dále jen „veřejná zakázka“) ve zjednodušeném podlimitním řízení.

2. Předmět veřejné zakázky zadavatel definoval ve výzvě k podání nabídek jako „[p]rovedení novostavby tlakové splaškové kanalizaci na území města Blšany, místní část Blšany, včetně výstavby nové čistírny odpadních vod s kapacitou 700 EO a včetně domovních tlakových přípojek. Stavba zahrnuje i podchycení stávajících 2 větví gravitační splaškové kanalizace, a to prostřednictvím 2 čerpacích stanic s výtlaky. Celková projektovaná délka kanalizačních řadů z potrubí PE DN 50 a DN 80 je 3728,9 m. Součástí zakázky je výstavba 130 ks domovních tlakových přípojek (včetně 130 ks domovních čerpacích šachet) o celkové projektované délce 2607,9 m, z potrubí DN 32. Stavba zasahuje do silničních těles komunikací ve správě ŘSD, Správy a údržby silnic Ústeckého kraje a do místních komunikací – součástí zakázky je proto odborná oprava všech dotčených povrchů komunikací“.

3. Obviněný zahájil zadávací řízení dne 23. 12. 2019, kdy uveřejnil ve smyslu § 53 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“[1]) na profilu výzvu k podání nabídek, přičemž dle § 54 odst. 1 zákona musí být minimální lhůta pro podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení 11 pracovních dnů od zahájení zadávacího řízení, přičemž ji nelze nijak zkrátit.

4. V článku 3. „Lhůty – podání nabídek, zadávací lhůta, žádost o vysvětlení zadávací dokumentace“ výzvy k podání nabídek obviněný vymezil konec lhůty pro podání nabídek do 13. 1. 2020 do 15:00 hod. a dále uvedl, že  „(…) výslovně stanoví, že případnou žádost o vysvětlení zadávací dokumentace musí dodavatel doručit zadavateli nejpozději do 15:00 hodin dne 2.1.2020. Na žádosti o vysvětlení, doručené později, nebude brán zřetel.“ V článku 9. „Ostatní podmínky“ výzvy k podání nabídek obviněný uvedl, že si vyhrazuje právo kdykoliv před uzavřením smlouvy s vybraným uchazečem toto zadávací řízení zrušit, a to i bez udání důvodu.

5. Dne 29. 1. 2020 zadavatel uzavřel s vybraným dodavatelem „Smlouvu o dílo“ na realizaci veřejné zakázky (dále jen „smlouva“).

6. Dne 20. 5. 2020 Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jenž je příslušný podle § 248 zákona k dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, jakož i k projednání přestupků podle tohoto zákona, včetně ukládání pokuty za jejich spáchání, oznámil obviněnému přípisem č. j. ÚOHS-14402/2020/511/JNv ze dne 20. 5. 2020 zahájení správního řízení z moci úřední ve věci podezření ze spáchání přestupků.

II.             Napadené rozhodnutí

7. Dne 9. 7. 2020 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0196/2020/VZ č. j. ÚOHS-20909/2019/511/JNv (dále jen „napadené rozhodnutí“), jehož výrokem I rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím, že stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 54 odst. 1 zákona, když lhůtu pro podání nabídek nestanovil v délce nejméně 11 pracovních dnů od zahájení zadávacího řízení, neboť zadávací řízení zahájil dne 23. 12. 2019, a v čl. 3. („Lhůty – podání nabídek, zadávací lhůta, žádost o vysvětlení zadávací dokumentace“) výzvy k podání nabídek stanovil konec lhůty pro podání nabídek na 13. 1. 2020 15:00 hod., a dne 29. 1. 2020 uzavřel smlouvu. Ve výroku II Úřad konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku dle § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím, že stanovil zadávací podmínky v rozporu se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, když v čl. 3 výzvy k podání nabídek stanovil, že případná žádost o vysvětlení zadávací dokumentace musí být doručena zadavateli nejpozději do 15:00 hod. dne 2. 1. 2020, jinak na ni nebude brán zřetel, čímž s ohledem na stanovenou lhůtu pro podání nabídek do 13. 1. 2020 15:00 hod. zkrátil zákonnou lhůtu pro včasné doručení žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace ve smyslu § 98 odst. 3 ve spojení s § 54 odst. 5 zákona, a dne 29. 1. 2020 uzavřel smlouvu. Ve výroku III Úřad konstatoval, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona tím, že stanovil zadávací podmínky v rozporu se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, když si v čl. 9. („Ostatní podmínky“) výzvy k podání nabídek vyhradil právo kdykoli před uzavřením smlouvy zadávací řízení zrušit, a to i bez udání důvodu, ačkoliv z § 127 v návaznosti na § 53 odst. 7 zákona vyplývá, že zjednodušené podlimitní řízení lze zrušit jen z důvodů dle § 127 odst. 1 a 2 zákona, a dne 29. 1. 2020 uzavřel smlouvu. Výrokem IV napadeného rozhodnutí Úřad uložil obviněnému za spáchání přestupků vymezených ve výrocích I až III napadeného rozhodnutí dle § 268 odst. 2 písm. a) zákona pokutu ve výši 60 000 Kč. Výrokem V Úřad uložil zadavateli povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč.

8. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad ve vztahu k výroku I konstatoval, že zákon neupravuje vlastní systém počítání času, pročež je nutné vycházet z občanskoprávní úpravy a počátek běhu lhůty počítat od následujícího dne od uveřejnění výzvy na profilu zadavatele, přičemž tento postup připouští i obviněný, když uvedl, že v takovém případě by byla minimální zákonná lhůta pro podání nabídek zkrácena o 9 hodin. Povinnost dodržení minimální zákonné lhůty pro podání nabídek musí dle Úřadu zadavatel splnit bez výjimky, neboť nezákonné zkrácení lhůty pro podání nabídek představuje zásah do práv potenciálních dodavatelů, kteří se rozhodují, zda podat nabídku na veřejnou zakázku, a zkrácení lhůty může negativně ovlivnit jejich rozhodnutí, zda nabídku podají.

9. K výroku II napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že zadavatel zkrátil zákonnou lhůtu pro včasné doručení žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace vyplývající z § 98 odst. 3 ve spo­jení s § 54 odst. 5 zákona, neboť stanovil, že tato žádost musí být doručena již do 15:00 hod. dne 2. 1. 2020, jinak na ni nebude brán zřetel. V souladu se zákonem měl však obviněný akceptovat žádosti doručené po celý den 2. 1. 2020 s tím, že pochybil při formulaci zadávacích podmínek, čímž byla narušena zásada transparentnosti zadávacího řízení, neboť nezákonně stanovená lhůta mohla u dodavatelů vyvolávat nejasnost ohledně skutečného okamžiku nejzazšího včasného doručení žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace.

10. Ve vztahu k výroku III napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že z textace čl. 9. zadávacích podmínek jednoznačně vyplývá výhrada práva ke zrušení zadávacího řízení bez udání důvodu kdykoli před uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku, což je důvod zrušení zadávacího řízení mimo taxativně vymezené důvody v § 127 zákona. Důvod pro uvedení konečného výčtu důvodů pro zrušení zadávacího řízení v zákoně je třeba hledat v požadavku na omezení možnosti zneužití práva zrušení zadávacího řízení, přičemž smyslem je posílení právní jistoty účastníků zadávacího řízení, kteří tak mohou spoléhat na to, že zadavatel nezruší zadávací řízení bezdůvodně (jak však v rozporu s tímto faktem obviněný deklaroval v zadávacích podmínkách), či z důvodu, který zákon neupravuje.

11. Před uložením pokuty si Úřad ověřil, zda je naplněna podmínka uvedená v § 270 odst. 5 zákona. Úřad dospěl k závěru, že v posuzovaném případě odpovědnost zadavatele za přestupky nezanikla, tudíž přihlédl k okolnostem, za kterých byly přestupky spáchány, k jejich následkům a způsobu spáchání. Dále Úřad přihlédl i k ekonomické situaci obviněného. Po zohlednění všech skutečností vyměřil obviněnému pokutu ve výši 60 000 Kč.

III.           Rozklad obviněného

12. Dne 28. 7. 2020 byl Úřadu proti napadenému rozhodnutí doručen rozklad obviněného z téhož dne. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 13. 7. 2020. Rozklad byl tedy podán v zákonné lhůtě. V tomto blanketním rozkladu obviněný poukázal na to, že tento bude odůvodněn v desetidenní lhů­tě.

Doplnění rozkladu obviněného

13. Dne 4. 8. 2020 obdržel Úřad doplnění rozkladu obviněného z téhož dne (dále jen „doplnění rozkladu“).

IV.          Námitky doplnění rozkladu

14. V doplnění rozkladu obviněný k otázce běhu lhůt pro podání nabídek a pro doručení žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace setrvává ve svém přesvědčení, že zákon obsahuje speciální úpravu počítání času (lhůt) odlišnou od úpravy obsažené v § 605 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „NOZ“). Obviněný má tedy za to, že zákon sice neobsahuje obecnou kapitolu upravující počítání času, což však neznamená, že neobsahuje úpravu počítání času. Úpravu počítání času dle zákona je dle zadavatele třeba dovodit ze znění jednotlivých ustanovení zákona tak, jak na sebe vzájemně navazují a tak, jak platí pro jednotlivé druhy zadávacích řízení. Toto své tvrzení zadavatel demonstruje prostřednictvím citací relevantních ustanovení příslušných právních předpisů, konkrétně poukazem na znění ustanovení § 605 NOZ, ustanovení § 53 odst. 1 věta první zákona a § 54 odst. 1 zákona.

15. Obviněný dále v této části (3.) doplnění rozkladu uvádí, že sám Úřad ve „STRUČNÉM PRŮVODCI ZADAVATELE SVĚTEM VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK“, 2. Díl (tzv. INFORMAČNÍ LIST 3/2019) interpretoval počátek běhu lhůty pro podání nabídek totožně s výše akcentovaným názorem obviněného. K tomu obviněný odkazuje na str. 17 poslední odstavec, věta první, která zní: „Ode dne, kdy zadavatel zahájí zadávací řízení, běží lhůta pro podání nabídek“.

16. V části 4. doplnění rozkladu ve vztahu k otázce (ne)možnosti zrušení zadávacího řízení bez udání důvodu zadavatel namítá, že v článku 9. věta druhá výzvy k podání nabídek si vyhradil právo kdykoli před uzavřením smlouvy zadávací řízení zrušit, a to i bez udání důvodu, nikoli tedy „bezdůvodně“, jak mu vytkl Úřad v napadeném rozhodnutí. Zadavatel uvádí, že toto konstatování neznamená, že by k takovému zrušení došlo bezdůvodně v rozporu s § 127 zákona, nýbrž znamená, že v případě, že by bylo dodavatelům zasíláno sdělení o oznámení a zrušení zadávacího řízení ve smyslu § 128 zákona, takové sdělení (a oznámení) by neobsahovalo udání důvodu. Tím by však dle zadavatele nebyla dotčena jeho povinnost dodržet ustanovení § 127 zákona, tj. zadavatel nedeklaroval, že může zadávací řízení zrušit bezdůvodně. V závěru doplnění rozkladu obviněný opakovaně zdůrazňuje, že zákon neurčuje zadavateli povinnost udávat důvod zrušení v oznámení zasílaném dodavatelům.

Závěr rozkladu

17. Obviněný navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání, eventuálně aby napadené rozhodnutí zrušil a správní řízení zastavil.

V.            Řízení o rozkladu

18. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

19. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 98 odst. 1 zákona č. zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „zákon o přestupcích“) přezkoumal správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí v plném rozsahu a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

20. Úřad postupoval správně a v souladu se zákonem, když rozhodl, že se obviněný dopustil přestupků uvedených ve výrocích I až III napadeného rozhodnutí a uložil obviněnému výrokem IV napadeného rozhodnutí pokutu ve výši 60 000 Kč.

21. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které jsem přistoupil k zamítnutí rozkladu a potvrzení napadeného rozhodnutí.

VI.          K námitkám doplnění rozkladu

22. Předtím než dojde k vypořádání námitek doplnění rozkladu obviněného, považuji za vhodné uvést, že rozklad nepřináší žádnou novou právní argumentaci, na základě níž by bylo možné dospět k odlišnému posouzení věci samé. Rozklad obviněného obsahuje zcela totožné argumenty, které již byly uplatněny ve vyjádření obviněného ze dne 28. 5. 2020 ve správním řízení ve věci možného spáchání přestupků vedeného Úřadem, přičemž Úřad se s nimi vyčerpávajícím způsobem vypořádal již v odůvodnění napadeného rozhodnutí.

23. Předně uvádím, že napadené rozhodnutí obsahuje celkem 5 výroků a zadavatel ve svém rozkladu výslovně neuvádí, které výroky napadá. Z obsahu rozkladu je pak zřejmé, že zadavatel směřuje své námitky především proti výrokům I a III napadeného rozhodnutí.

24. Za těchto okolností je třeba v návaznosti na ustanovení § 152 odst. 5 správního řádu postupovat podle věty druhé § 82 odst. 2 správního řádu, která stanoví, že není-li v odvolání uvedeno, v jakém rozsahu odvolatel rozhodnutí napadá, platí, že se domáhá zrušení celého rozhodnutí. S ohledem na to a rovněž ve smyslu ustanovení § 98 odst. 1 zákona o přestupcích tedy konstatuji, že zadavatel napadl rozkladem napadené rozhodnutí v rozsahu všech jeho výroků a přistoupil jsem k jeho přezkumu v plném rozsahu (viz níže). 

25. Konstatuji, že jsem se plně ztotožnil s výroky i odůvodněním napadeného rozhodnutí, které je plně srozumitelné a je z něj seznatelné, jakými skutečnostmi a úvahami se správní orgán při svém rozhodování řídil. K jednotlivým tvrzením zadavatele uvedeným v rozkladu uvádím následující.

K výroku I napadeného rozhodnutí

26. Obviněný v doplnění rozkladu k výroku I napadeného rozhodnutí uvádí, že zákon neobsahuje obecnou kapitolu upravující počítání času, což však neznamená, že úpravu počítání času neobsahuje. Úpravu počítání času podle zákona je dle zadavatele třeba dovodit ze znění jednotlivých ustanovení zákona tak, jak na sebe vzájemně navazují, a tak, jak platí pro jednotlivé druhy zadávacích řízení. Toto své tvrzení zadavatel demonstruje prostřednictvím odkazů na ustanovení § 605 NOZ, ustanovení § 53 odst. 1 věta první zákona a § 54 odst. 1 zákona.

27. Podle ustanovení § 605 odst. 1 NOZ platí, že: „Lhůta nebo doba určená podle dnů počíná dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro její počátek“.

28. Podle ustanovení § 54 odst. 1 zákona platí, že: „[L]hůtu pro podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení zadavatel stanoví v délce nejméně 11 pracovních dnů od zahájení zadávacího řízení“.

29. Výzva k podání nabídek byla zadavatelem uveřejněna na profilu zadavatele dne 23. 12. 2019. Tento den je tedy v souladu s § 53 zákona považován za den zahájení zjednodušeného podlimitního řízení na veřejnou zakázku. V článku 3. výzvy k podání nabídek stanovil zadavatel lhůtu pro podání nabídek do 15:00 dne 13. 1. 2020.

30. Jak uvedl Úřad v napadeném rozhodnutí, lhůta pro podání nabídek ve zjednodušeném podlimitním řízení činí podle § 54 odst. 1 zákona nejméně 11 pracovních dnů od zahájení zadávacího řízení. To byl i případ tohoto zadávacího řízení a minimální lhůta pro podání nabídek tak měla činit 11 pracovních dnů, a nikoli tedy 10 pracovních dnů a 15 hodin.

31. Jestliže je takto jednoznačně stanoven zákonný požadavek upravující minimální lhůtu pro podání nabídek v řádu dnů, v daném případě 11 pracovních dnů, je třeba na něm bez výjimky trvat. Vzhledem k tomu, že při zadávání veřejných zakázek dochází k vynakládání veřejných prostředků, konstruuje zákonodárce záměrně zadávací řízení jako vysoce formalizovaný proces. Zadavatel je tak povinen v celém průběhu zadávacího řízení postupovat striktně podle požadavků zákona tak, aby byly splněny základní zásady zadávacího řízení vyjádřené v ustanovení § 6 odst. 1 zákona.

32. Lhůta pro podání nabídek na veřejnou zakázku počala běžet až dne 27. 12. 2019, neboť dny následující po dni zahájení zadávacího řízení byly dny pracovního klidu, tato lhůta proto nemohla začít běžet již následujícím dnem. Lhůta tak měla dle § 54 odst. 1 zákona skončit uplynutím dne 13. 1. 2020. Pokud tedy zadavatel stanovil konec lhůty na 15:00 dne 13.  1. 2020, zkrátil tuto lhůtu o 9 hodin. Výše uvedené skutečnosti Úřad velmi podrobně a správně zhodnotil v bodech 22 až 29 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

33. V návaznosti na výše uvedené konstatuji, že byly naplněny znaky skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. b) zákona ve spojení s § 54 odst. 1 tím,
že zadavatel nestanovil lhůtu pro podání nabídek v minimální délce požadované zákonem
a stanovil tak zadávací podmínky v rozporu se zákonem, přičemž zadal veřejnou zakázku.

34. Nelze tedy než souhlasit s posouzením Úřadu v rámci napadeného rozhodnutí,
že se zadavatel dopustil přestupku vymezeného ve výroku I napadeného rozhodnutí.

35. Ve vztahu k námitkám obviněného je třeba uvést, že zákon na řadě míst stanoví délky lhůt k provedení jednotlivých úkonů (obecně či v rámci jednotlivých zadávacích řízení), avšak na žádném místě neobsahuje speciální pravidla pro počítání lhůt. Z žádného ustanovení zákona nelze například dovodit jakékoli pravidlo pro určení, který den je prvním dnem běhu lhůty pro podání nabídek. Ustanovení § 54 odst. 1 zákona stanoví toliko právní skutečnost, od níž se daná lhůta odvíjí, nikoliv tedy první den jejího plynutí. Rovněž tak zákon nestanoví zvláštní pravidla pro běh (např. otázky stavení či přerušování lhůt) nebo pro jejich konec (např. pravidla, kdy lhůta končí, připadne-li její poslední den na sobotu, neděli či svátek). Jelikož zákon neobsahuje konkrétní ustanovení specifikující počítání lhůt, stejně jako Úřad jsem toho názoru, že nelze postupovat jinak, než že bude v této otázce subsidiárně aplikován obecný předpis upravující příslušné pravidlo pro počítání času, které upravuje otázku, kdy počíná běh lhůty. Takovým předpisem je v případě zadávacích řízení právě NOZ (viz bod 25 odůvodnění napadeného rozhodnutí), konkrétně pak ustanovení § 605 NOZ.

36. Pro vyloučení pochybností je třeba podotknout, že prvním dnem, který následuje po skutečnosti rozhodné pro počátek lhůty ve smyslu cit. § 605 NOZ, je první pracovní den, neboť lhůta je stanovena jako lhůta určená podle dnů pracovních.

37. Lhůta zakotvená v kogentním ustanovení § 54 odst. 1 zákona je lhůtou minimální. Jestliže je zákonem stanoveno, že zadavatelem musí být poskytnuto 11 pracovních dní, pak v souladu s obecným počítáním času, musí být poskytnuto 11 celých (tedy nijak nezkrácených) pracovních dnů, pročež daná lhůta nemůže skončit dříve než po uplynutí jedenáctého pracovního dne. Třebaže se v daném případě jednalo o zkrácení této – minimální zákonné – lhůty „pouze“ o 9 hodin, s ohledem na výše akcentovaný fakt je zřejmé, že v důsledku šetřeného postupu obviněného nemohl být naplněn účel předmětného ustanovení zákona, kterým je „garantování“ možnosti uchazečů (včas) reagovat na požadavky zadavatele.

38. Důvodem pro takový výklad je právní jistota účastníků zadávacího řízení. Zároveň je tak zabráněno případnému zkrácení zákonné lhůty zadavatelem, který může zveřejnit oznámení o zahájení zadávacího řízení ke konci daného dne, přičemž předmětným výkladem Úřadu je zajištěno, že lhůta pro podání nabídek začne vždy běžet až dnem následujícím. Nadto, taková interpretace odpovídá i obecnému chápání počítání času ve smyslu řady právních předpisů (vedle již citovaného občanského zákoníku lze odkázat např. na § 40 odst. 1 písm. a) správního řádu či § 60 odst. 1 trestního řádu).

39. Nesplnění zákonem stanovené minimální lhůty připustil i samotný zadavatel, a to ve svém vyjádření ze dne 28. 5. 2020, že „[p]okud by bylo počítání času pro účely stanovení lhůty pro podání nabídek podřazeno pod ustanovení § 605 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), došlo by ke zkrácení lhůty pro podání nabídek o 9 hodin“.

40. Pokud jde o námitku zadavatele, že samotný Úřad v publikaci STRUČNÝ PRŮVODCE ZADAVATELE SVĚTEM VEŘEJNÝCH ZAKÁZEK, 2. Díl („INFORMAČNÍ LIST 3/2019“) interpretoval počátek běhu lhůty pro podání nabídek shodně s názorem obviněného, uvádím následující. Úřad na str. 17 svého průvodce opravdu použil formulaci „Ode dne, kdy zadavatel zahájí zadávací řízení, běží lhůta pro podání nabídek“. Zde uvedená formulace „ode dne … běží lhůta“ se odkazuje ke dni, kdy nastala skutečnost rozhodná pro určení počátku běhu předmětné lhůty (tj. zahájení zadávacího řízení), nikoliv první den lhůty, jak argumentuje zadavatel. Rozlišování dne, kdy nastala rozhodná skutečnost, od níž se lhůta odvíjí, a prvního dne lhůty je společné řadě právních předpisů, které počítání času upravují, a ve světle toho je třeba informační list rovněž chápat. Předseda Úřadu chápe, že pokud zadavatel umožní podání listinných nabídek, je pro něj důležité, aby nabídky byly podány v určitou rozumnou denní dobu. Zadavatel však nesmí opomíjet platná pravidla počítání času. Proto, stanovuje-li zadavatel určitou lhůtu, pro niž zákon stanoví minimální délku, musí ji zadavatel stanovit tak, aby tuto minimální délku splnila za použití platných pravidel počítání času. Jen taková lhůta totiž obstojí před požadavky zákona.

41. Po posouzení věci jsem dospěl k závěru, že zadavatel zkrátil zákonnou lhůtu pro podání nabídek. Je tedy třeba se ztotožnit se závěrem Úřadu, že tím, že obviněný stanovil konec předmětné lhůty již v průběhu jedenáctého pracovního dne, se dopustil porušení ustanovení § 54 odst. 1 zákona, jelikož dodavatelům neumožnil podat nabídku v rozsahu celé zákonem požadované minimální lhůty pro podání nabídek.

K výroku II napadeného rozhodnutí

42. Jak jsem již uvedl výše, zadavatel v rozkladu proti výroku II napadeného rozhodnutí neuvedl žádné konkrétní námitky. Avšak z obsahu zadavatelovy rozkladové argumentace vyplývá, že jeho rozklad směřuje proti napadenému rozhodnutí jako celku. S přihlédnutím k této skutečnosti tak nenabyl právní moci ani výrok II. Tímto výrokem napadeného rozhodnutí jsem se proto rovněž zabýval z hlediska zákonnosti.

43. Ve výroku II napadeného rozhodnutí Úřad konstatoval, že se zadavatel dopustil přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že stanovil zadávací podmínky v rozporu se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 zákona, když v čl. 3 výzvy k podání nabídek stanovil, že případná žádost o vysvětlení zadávací dokumentace musí být doručena zadavateli nejpozději dne 2. 1. 2020 do 15:00 hod., jinak na ni nebude brán zřetel, čímž s ohledem na stanovenou lhůtu pro podání nabídek do 13. 1. 2020 15:00 hod. zkrátil zákonnou lhůtu pro včasné doručení žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace ve smyslu § 98 odst. 3 ve spojení s § 54 odst. 5 zákona, a dne 29. 1. 2020 uzavřel smlouvu.

44. V prvé řadě shrnuji skutkové okolnosti a jejich časové souvislosti, které nastaly v šetřeném případě:

• Zadavatel v čl. 3. výzvy k podání nabídek stanovil, že případná žádost o vysvětlení zadávací dokumentace musí být doručena zadavateli nejpozději do 15:00 hod. dne 2. 1. 2020 (jinak na ni nebude brán zřetel) 

• Zadavatel v čl. 3. výzvy k podání nabídek stanovil lhůtu pro podání nabídek do 13. 1. 2020 15:00 hod.

45. Z odůvodnění výroku II napadeného rozhodnutí je patrné, že se Úřad při posouzení věci primárně zabýval obsahem čl. 3. výzvy k podání nabídek, v níž byla stanovena jak lhůta pro podání nabídek, tak lhůta, do kdy je třeba doručit žádost o vysvětlení zadávací dokumentace.

46. Za situace, kdy bylo předmětem správního řízení v této části zkoumání, zda zadavatel stanovil zadávací podmínky ve vztahu k rozsahu lhůty pro případnou žádost o vysvětlení zadávací dokumentace, v souladu se zákonem, resp. se zásadou transparentnosti podle § 6 odst. 1 zákona, je klíčovým podkladem právě ten dokument, jež zachycuje stanovení této lhůty zadavatelem. Správní spis tento podklad obsahuje, tudíž jsem toho názoru, že skutkový stav věci byl zjištěn tak, aby bylo možné posoudit její podstatu.

47. Následně jsem zhodnotil Úřadem zjištěný skutkový stav s ohledem na formulaci výroku II napadeného rozhodnutí a dospěl jsem k závěru, že Úřad na zjištěný skutkový stav aplikoval zákon (zejména § 6, § 98 odst. 3 a § 54 odst. 5), zákon o přestupcích a správní řád. Úřad v napadeném rozhodnutí správně uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval, a současně dostatečně odůvodnil jejich použití.

48. Na tomto místě je třeba stručně shrnout řešení poněkud komplikované otázky, jak vypočíst v souladu se zákonem lhůtu, do kdy nejpozději může být dodavatelem ve zjednodušeném podlimitním řízení podána žádost o vysvětlení zadávací dokumentace. Tento výpočet se odvíjí od konce lhůty pro podání nabídek a od konce lhůty, kterou zákon stanoví zadavateli k uveřejnění vysvětlení zadávací dokumentace následovně. Lhůta pro podání žádosti o vysvětlení (pozn. zákon nehovoří o lhůtě, ale reguluje otázku, kdy nejpozději je žádost vysvětlení zadávací dokumentace ze strany dodavatele podána včas) v části třetí zákona, která podlimitní režim reguluje, upravena zvláštním ustanovením není. Zákon namísto toho odkazem zakotveným v § 53 odst. 3 větě druhé odkazuje na obdobné použití svých ustanovení § 96 až 100, které náleží k části IV., hlavě VIII. „Zadávací podmínky v nadlimitním režimu“. V tamním ustanovení § 98 odst. 3 věty druhé zákona je okamžik, kdy je žádost o vysvětlení ještě podána včas, definován tak, že je to 3 pracovní dny před uplynutím lhůt dle § 98 odst. 1. Na tomto místě zákon pak upravuje lhůtu stanovenou zákonem zadavateli pro uveřejnění vysvětlení zadávací dokumentace, nicméně tentokrát pro účely nadlimitního režimu. Tuto právní úpravu lhůty pro uveřejnění vysvětlení nicméně nelze pro podlimitní režim použít, neboť jak již bylo výše uvedeno, zákon disponuje zvláštním ustanovením, které tuto otázku reguluje (§ 54 odst. 5). V podlimitním režimu je proto třeba okamžik, kdy je žádost o vysvětlení podána včas, vztahovat ve smyslu § 98 odst. 3 věty druhé zákona nikoliv k běhu lhůt dle § 98 odst. 1, ale k běhu lhůty dle § 54 odst. 5 zákona. Aby tedy bylo možno lhůtu pro podání žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace v souladu se zákonem vypočítat, je třeba nejdříve určit konec lhůty pro uveřejnění vysvětlení zadávací dokumentace. Tato lhůta se pak dle § 54 odst. 5 zákona odvíjí od konce lhůty pro podání nabídek.

49. Ve vztahu k výpočtu lhůty pro podání nabídek v prvé řadě odkazuji výše na odůvodnění kapitoly „K výroku I napadeného rozhodnutí“. Prvním dnem lhůty pro podání nabídek na veřejnou zakázku byl den 27. 12. 2019 a tato lhůta měla dle § 54 odst. 1 zákona končit uplynutím dne 13. 1. 2020.

50. Zadavateli zákonem stanovená lhůta pro uveřejnění vysvětlení zadávací dokumentace ve smyslu § 54 odst. 5 zákona v takovém případě uběhla s koncem dne 7. 1. 2020, čtyři pracovní dny předcházející konci lhůty pro podání nabídek jsou totiž dny 8. 1. 2020, 9. 1. 2020, 10. 1. 2020 a rovněž i den 13. 1. 2020 (lhůta pro podání nabídek uplynula až s koncem tohoto dne, pročež lze říci, že tento den konci lhůty pro podání nabídek předchází).

51. Pokud lhůta pro uveřejnění vysvětlení uběhla s koncem dne 7. 1. 2020, pak lhůtu pro podání žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace je třeba vypočíst tak, že neskončí dříve než tři pracovní dny, které konci lhůty pro uveřejnění vysvětlení předcházejí. V daném případě se jedná o dny 3. 1. 2020, 6. 1. 2020 a rovněž i den 7. 1. 2020 (lhůta pro podání nabídek uplynula až s koncem tohoto dne, pročež lze říci, že tento den konci lhůty pro uveřejnění vysvětlení předchází). Čtvrtek 2. 1. 2020 byl tedy posledním dnem, kdy mohla být žádost o vysvětlení zadávací dokumentace podána včas. Pokud tedy zadavatel stanovil konec lhůty pro podání příslušné žádosti na 15:00 dne 2. 1. 2020, zkrátil danou lhůtu o 9 hodin. Tuto skutečnost zadavatel v doplnění rozkladu ani výslovně nerozporuje. Výše uvedené skutečnosti Úřad podrobně zhodnotil v bodech 37 až 49 odůvodnění napadeného rozhodnutí.

52. Po prostudování správního spisu jsem na základě výše popsané úvahy zjistil, že zadavatel zkrátil zákonnou lhůtu pro podání žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace.  Po posouzení výše uvedených skutečností mám za to, že závěr obsažený ve výroku II napadeného rozhodnutí přiléhavě dopadá na zjištěný skutkový stav a odpovídá provedené aplikaci právních norem. Úřad tak dospěl ke správnému závěru, když ve vztahu k výroku II napadeného rozhodnutí uvedl, že zadavatel při stanovení délky lhůty pro případné podání žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace nepostupoval dle zákona, když tuto lhůtu nepřípustně zkrátil.

K výroku III napadeného rozhodnutí

53. Obviněný v doplnění rozkladu ve vztahu k výroku III napadeného rozhodnutí, zcela totožně jako ve svém vyjádření ze dne 28. 5. 2020, uvádí, že v článku 9. věta druhá výzvy k podání nabídek si vyhradil právo kdykoli před uzavřením smlouvy zadávací řízení zrušit, a to i bez udání důvodu, nikoli tedy „bezdůvodně“, jak mu Úřad vytkl v napadeném rozhodnutí. Podle zadavatele toto konstatování neznamená, že by ke zrušení došlo bezdůvodně v rozporu s § 127 zákona, nýbrž znamená, že v případě, že by bylo dodavatelům zasíláno sdělení o oznámení a zrušení zadávacího řízení ve smyslu § 128 zákona, takové sdělení (a oznámení) by neobsahovalo udání důvodu. Tím by však dle zadavatele nebyla dotčena jeho povinnost dodržet ustanovení § 127 zákona, tj. zadavatel nedeklaroval, že může zadávací řízení zrušit bezdůvodně.

54. Z odůvodnění výroku III napadeného rozhodnutí je patrné, že se Úřad při posouzení věci v prvé řadě zabýval obsahem článku 9. výzvy k podání nabídek, v němž si zadavatel vyhradil právo kdykoliv před uzavřením smlouvy dané zadávací řízení zrušit, a to i bez udání důvodu, přičemž v takovém případě nevznikají uchazeči žádné nároky vůči zadavateli.

55. V situaci, kdy bylo předmětem správního řízení v této části zkoumání, zda zadavatel stanovil zadávací podmínky ve vztahu k otázce možnosti vyhradit si v zadávacích podmínkách právo šetřené zadávací řízení kdykoli zrušit, a to i bez udání důvodu, v souladu se zásadou transparentnosti ve smyslu § 6 odst. 1 zákona, je klíčovým podkladem právě ten dokument, jež zachycuje výhradu tohoto práva ze strany zadavatele. Správní spis tento podklad obsahuje, tudíž jsem toho názoru, že skutkový stav věci byl zjištěn tak, aby bylo možné posoudit její podstatu.

56. Následně jsem zhodnotil Úřadem zjištěný skutkový stav s ohledem na formulaci výroku III napadeného rozhodnutí a dospěl jsem k závěru, že Úřad na zjištěný skutkový stav aplikoval zákon (zejména ustanovení § 6 odst. 1, § 127 a § 53 odst. 7), zákon o přestupcích a správní řád. Úřad v napadeném rozhodnutí správně uvedl všechny právní normy, které v dané věci aplikoval a současně dostatečně odůvodnil jejich použití.

57. Po posouzení výše uvedených skutečností mám za to, že závěr obsažený ve výroku III napadeného rozhodnutí přiléhavě dopadá na zjištěný skutkový stav a odpovídá provedené aplikaci právních norem.

58. Pokud jde o rozkladové tvrzení, v rámci něhož obviněný uvádí, že jím uplatněná výhrada v článku 9. výzvy k podání nabídek neznamená, že by zadávací řízení mohl zrušit bezdůvodně v rozporu s § 127 zákona, ale znamená, že v případě, že by bylo dodavatelům zasíláno sdělení o oznámení a zrušení zadávacího řízení podle § 128 zákona, pak by toto sdělení a oznámení neobsahovalo udání důvodu, uvádím následující.

59. Lze dát zadavateli za pravdu v tom, že ustanovení § 128 zákona zadavateli explicitně nestanoví povinnost ve sdělení o zrušení zadávacího řízení uvést důvod zrušení zadávacího řízení (byť s ohledem na zásadu transparentnosti zadávacího řízení a s ohledem na smysl a účel § 127 je žádoucí důvod zrušení v písemném sdělení uvést). Pokud jde o povinnost stanovenou v § 128 zákona (týkající se povinnosti zadavatele do 3 pracovních dní od rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení odeslat všem účastníkům zadávacího řízení písemné sdělení o zrušení zadávacího řízení), je třeba zdůraznit, že zadavatel není povinen ve zjednodušeném podlimitním řízení postupovat podle tohoto ustanovení zákona s ohledem na skutečnost, že zákon postup ve zjednodušeném podlimitním řízení reguluje zásadami (§ 6 zákona), základními ustanoveními o zadávacích řízeních (část druhá) a úpravou obsaženou v § 53 zákona, přičemž v jeho odst. 8 je stanoveno, že „Oznámení o zrušení zjednodušeného podlimitního řízení zadavatel uveřejní na profilu zadavatele do 5 pracovních dnů od rozhodnutí o zrušení zadávacího řízení“.

60. Zadavatel v článku 9. výzvy k podání nabídek uvedl, že „[z]adavatel si vyhrazuje právo kdykoliv před uzavřením smlouvy s vybraným uchazečem toto zadávací řízení zrušit, a to i bez udání důvodu, přičemž v takovémto případě nevznikají uchazeči žádné nároky vůči zadavateli“. Zadavatel tedy v tomto článku výzvy k podání nabídek explicitně stanovil skutečnost, že může zrušit zadávací řízení bez udání důvodu, což lze vyložit jen tak, že dle citované zadávací podmínky může ke zrušení zadávacího řízení přistoupit z jakéhokoliv důvodu, což odpovídá významu, který by slovům „bez udání důvodu“ přikládala osoba přiměřených znalostí v postavení dodavatele, a nikoliv tak, že zadavatel pouze oznámí zrušení zadávacího řízení bez sdělení důvodu. Takový závěr akcentovaný zadavatelem v závěrečné pasáži doplnění rozkladu tedy nelze z výzvy k podání nabídek objektivně dovozovat, a proto nelze ani po samotných dodavatelích požadovat, aby takový (nesprávný) závěr z výzvy k podání nabídek sami dovozovali. Předmětný argument zadavatele, uvedený v rozkladu, je proto třeba označit za nedůvodný.

61. Pokud jde o obecnou argumentaci týkající se (ne)možnosti zrušení zadávacího řízení bez udání důvodu, zadavatel zcela totožnou námitku formuloval již ve svém vyjádření ze dne 28. 5. 2020. Je třeba odkázat na judikaturu Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“), který v rozsudku sp. zn. 2 Afs 132/2009 ze dne 26. 1. 2011 či sp. zn. 4 Ads 114/2011 ze dne 29. 8. 2012 uvedl, že rozhodnutí prvního stupně a rozhodnutí o rozkladu podaném proti takovému rozhodnutí tvoří jeden celek. Odůvodnění Úřadu, které je uvedeno v napadeném rozhodnutí a odůvodnění tohoto druhostupňového rozhodnutí ve stejné souvislosti je tedy nutno posuzovat komplexně. Z tohoto důvodu není nezbytné vyčerpávajícím způsobem, resp. opakovaně, vypořádávat námitku zadavatele, uplatněnou již ve správním řízení vedeném prvostupňovým orgánem, pročež mi nezbývá než v podrobnostech odkázat na bod 60 odůvodnění napadeného rozhodnutí, v němž Úřad na totožnou námitku zadavatele dostatečným způsobem reagoval.

62. Po posouzení dané věci jsem dospěl k závěru, že zadavatel postupoval netransparentně, neboť si v čl. 9. výzvy k podání nabídek vyhradil právo zadávací řízení kdykoliv zrušit bez udání důvodu, jelikož se zřetelem na ustanovení § 127 v návaznosti na § 53 odst. 7 zákona je evidentní, že zjednodušené zadávací řízení nelze zrušit bez udání důvodu. Úřad dospěl ke správnému závěru, když ve vztahu k výroku III napadeného rozhodnutí uvedl, že zadavatel při stanovení výhrady práva zrušit zadávací řízení kdykoliv před uzavřením smlouvy, a to i bez udání důvodu nepostupoval dle zákona, jelikož taková výhrada učiněná zadavatelem v zadávacích podmínkách je s ohledem na znění relevantních ustanovení zákona nepřípustná.

63. Neobstojí proto konstatování obsažené v závěru doplnění rozkladu, v rámci něhož obviněný předmětný nezákonný postup opakovaně obhajuje tvrzením, že zákon neurčuje zadavateli povinnost udávat důvod zrušení v oznámení zasílaném dodavatelům.

K výroku IV napadeného rozhodnutí – k uložené pokutě

64. Pokud se jedná o výrok IV napadeného rozhodnutí, obviněný v doplnění rozkladu nevznáší žádné námitky týkající se uložení pokuty či její výše ze strany Úřadu.

65. Úřad v napadeném rozhodnutí v prvé řadě zkoumal, zda nezanikla odpovědnost obviněného za přestupek, tedy, zda bylo zahájeno správní řízení ve lhůtách podle § 270 odst. 5 a nás­l. zákona. Úřad správně dospěl k závěru, že odpovědnost obviněného za přestupky nezanikla. Dále konstatuji, že Úřad při určení výše sankce postupoval v souladu se zákonem a zákonem o přestupcích, když přihlédl k závažnosti přestupků, jejich následkům a k okolnostem, za nichž byly přestupky obviněným spáchány. Úřad vedle toho přihlížel také k ekonomické situaci obviněného, přičemž dbal na to, aby uložená pokuta plnila obě funkce právní odpovědnosti, tedy funkci preventivní a represivní.

66. Z napadeného rozhodnutí je zřejmé, že Úřad přihlédl k povaze a závažnosti přestupků, jelikož zadavatel stanovil zadávací podmínky v rozporu s § 54 odst. 1 zákona, když lhůtu pro podání nabídek nestanovil v délce nejméně 11 pracovních dnů od zahájení zadávacího řízení, neboť zadávací řízení zahájil dne 23. 12. 2019, a v čl. 3. („Lhůty – podání nabídek, zadávací lhůta, žádost o vysvětlení zadávací dokumentace“) výzvy k podání nabídek stanovil konec lhůty pro podání nabídek na 13. 1. 2020 15:00 hod. S ohledem na to, že stanovení lhůty pro podání nabídek kratší, než je v zákoně stanovené minimum, má pro dodavatele z hlediska možnosti podat nabídku ze všech tří přestupků nejzávažnější následky (reálně zkracuje dobu na její přípravu), Úřad v bodě 74 odůvodnění napadeného rozhodnutí správně vyhodnotil přestupek konstatovaný ve výroku I napadeného rozhodnutí jako nejzávažnější. Úřad v napadeném rozhodnutí správně přihlédl ke  skutečnosti, že obviněný se dopustil ještě dalších dvou přestupků, jako k přitěžující okolnosti. Vedle toho Úřad v daném případě shledal v bodě 81 odůvodnění napadeného rozhodnutí polehčující okolnost v tom, že obviněný obdržel v jím stanovené lhůtě pro podání nabídek čtyři nabídky, a tedy přestože byla zkrácena zákonná lhůta pro podání nabídek, soutěžní prostředí nebylo zcela vyloučeno.

67. Při stanovení výše pokuty Úřad zohlednil rovněž majetkové poměry zadavatele, když vycházel ze schváleného rozpočtu obviněného na rok 2020, který obsahuje příjmy v řádu milionů korun. V této souvislosti uvádím, že dle § 268 odst. 2 písm. c) zákona lze za přestupky, jichž se zadavatel dopustil, uložit pokutu až do výše 10 % ceny veřejné zakázky, což je v daném případě částka 5 177 590 Kč. Výrokem IV napadeného rozhodnutí byla zadavateli uložena pokuta ve výši 60 000 Kč. Je tedy zjevné, že Úřadem uložená pokuta byla stanovena při samé spodní hranici její maximální možné zákonné výše.

68. Z okolností nyní posuzované věci, jakožto i ze správního spisu, vyplývá, že při stanovení pokuty nedošlo k žádnému excesu ze strany Úřadu. Jak bylo uvedeno výše, Úřad uložil pokutu v dolní hranici maximální možné výše, přičemž se vzhledem k majetkovým poměrům zadavatele, zjištěných z výše uvedeného schváleného rozpočtu na rok 2020, nejedná o pokutu likvidační.

69. K významu a charakteru zkoumání konkrétních majetkových poměrů zadavatele odkazuji na nález pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. Pl ÚS 38/0­2, dle kterého „[z] charakteru pokuty jako majetkové sankce nutně vyplývá, že má-li být individualizovaná a přiměřená, musí reflektovat i majetkové poměry potrestaného. Stejná výše pokuty uložená majetnému se bude jevit jako směšná a neúčinná, zatímco v případě postihu nemajetného může působit drakonicky a likvidačně. Není tedy porušením principu relativní rovnosti, když oběma osobám v různých situacích bude uložena pokuta v různé výši, byť by jediným rozdílem jejich situace měly být právě rozdílné majetkové poměry“. Ve světle tohoto nálezu Ústavního soudu uvádím, že Úřad neporušil princip relativní rovnosti ani princip individualizace výše pokuty vzhledem k majetkovým poměrům zadavatele. Úřad přihlédl k majetkovým poměrům zadavatele správně a zákonně.

70. Úřad se tedy dostatečně zabýval přiměřeností uložené pokuty, kdy v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 38/02 ze dne 9. 3. 2004 není jím stanovená pokuta ve výroku IV napadeného rozhodnutí likvidačního charakteru a je vzhledem ke všem okolnostem posuzovaného případu přiměřená a dostatečně individualizovaná.

K zákonnosti výroku V napadeného rozhodnutí – náklady řízení

71. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením právní povinnosti.

72. Podle § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 1 000 Kč.

73. Dané správní řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného a Úřad, tedy byl povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou.

Shrnutí

73. Ze spisu ve věci tedy vyplývá, že ve správním řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, Úřad shromáždil podklady rozhodnutí, z nichž bylo možno vycházet při zjišťování stavu věci. Z hlediska srozumitelnosti rozhodnutí Úřadu jsem posuzoval, zda napadené rozhodnutí naplňuje požadavky vyplývající z § 68 správního řádu a mám za to, že napadené rozhodnutí obsahuje určité a jednoznačné výroky, aplikaci správné právní normy, řádné odůvodnění a správné poučení. Je z něj rovněž patrné, která osoba je jeho účastníkem. Výroky napadeného rozhodnutí jednoznačně a bez možnosti záměny identifikují předmět správního řízení a v celém rozsahu jej vypořádávají. Zároveň mají jednotlivé výroky napadeného rozhodnutí oporu v obsahu správního spisu a v odůvodnění napadeného rozhodnutí, které odpovídá závěrům učiněným na základě provedeného dokazování. Úřad rovněž řádně označil všechny podklady pro vydání rozhodnutí a v souladu se zásadou materiální pravdy uvedl závěry, které byly z těchto podkladů zjištěny. Tyto závěry jsou logické, vzájemně nerozporné, podrobně odůvodněné, vyplývají z provedeného dokazování a podporují výroky rozhodnutí.

VII.        Závěr

74. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v posuzovaném případě v souladu se zákonem, správním řádem a zákonem o odpovědnosti za přestupky, jsem dospěl k závěru, že jsou dány podmínky pro potvrzení napadeného rozhodnutí a pro zamítnutí rozkladu, a to z důvodů uvedených v tomto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

Ing. Petr Rafaj

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

JUDr. Vladimír David, Godycki & David, advokátní kancelář, Mírové náměstí 48, 440 01 Louny

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy