ÚOHS-S0519/2026/VZ-34642/2026/510

Rozhodnutí
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 24. 7. 2026 na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou:

• zadavatel – Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, Nové Město, 110 00 Praha 1
• navrhovatel – Mott MacDonald CZ, spol. s r.o., IČO 48588733, se sídlem Národní 984/15, Staré Město, 110 00 Praha 1.

ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, Nové Město, 110 00 Praha 1 – učiněných při zadávání veřejné zakázky „RS 1 VRT Praha-Běchovice – Světlá nad Sázavou“; Zpracování dokumentace pro povolení stavby (v režimu BIM)“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 13. 5. 2026 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 15. 5. 2026 pod ev. č. Z2026–025739, ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie dne 15. 5. 2026 pod ev. č. 334199–2026, ve znění pozdějších oprav,

rozhodl takto:

I.

Návrh navrhovatele – Mott MacDonald CZ, spol. s r.o., IČO 48588733, se sídlem Národní 984/15, Staré Město, 110 00 Praha 1 – ze dne 24. 7. 2026 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, Nové Město, 110 00 Praha 1 – při zadávání veřejné zakázky „RS 1 VRT Praha-Běchovice – Světlá nad Sázavou“; Zpracování dokumentace pro povolení stavby (v režimu BIM)“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 13. 5. 2026 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 15. 5. 2026 pod ev. č. Z2026–025739, ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie dne 15. 5. 2026 pod ev. č. 334199–2026, ve znění pozdějších oprav, se v části týkající se přezkumu zadávacích podmínek podle § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

II.

Správní řízení se ve zbývající části návrhu navrhovatele – Mott MacDonald CZ, spol. s r.o., IČO 48588733, se sídlem Národní 984/15, Staré Město, 110 00 Praha 1 – ze dne 24. 7. 2026  na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, Nové Město, 110 00 Praha 1 – učiněných při zadávání veřejné zakázky „RS 1 VRT Praha-Běchovice – Světlá nad Sázavou“; Zpracování dokumentace pro povolení stavby (v režimu BIM)“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 13. 5. 2026 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 15. 5. 2026 pod ev. č. Z2026–025739, ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie dne 15. 5. 2026 pod ev. č. 334199–2026, ve znění pozdějších oprav, podle § 257 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů zastavuje, neboť v souvislosti s podáním návrhu ze dne 24. 7. 2026 nedošlo ze strany navrhovatele – Mott MacDonald CZ, spol. s r.o., IČO 48588733, se sídlem Národní 984/15, Staré Město, 110 00 Praha 1 – ke složení kauce ve výši podle § 255 odst. 1 citovaného zákona.

Odůvodnění

I.            ZADÁVACÍ ŘÍZENÍ

1. Zadavatel – Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, Nové Město, 110 00 Praha 1 (dále jen „zadavatel“) – zahájil podle zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), dne 13. 5. 2026 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „RS 1 VRT Praha-Běchovice – Světlá nad Sázavou“; Zpracování dokumentace pro povolení stavby (v režimu BIM)“, přičemž toto oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 15. 5. 2026 pod ev. č. Z2026–025739, ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie dne 15. 5. 2026 pod ev. č. 334199–2026, ve znění pozdějších oprav (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Z čl. 4, bodu 4.2 „Předmět plnění veřejné zakázky“ dokumentu „Požadavky a podmínky pro zpracování nabídky“ (dále jen „zadávací dokumentace“) vyplývá, že zadavatel poptává zhotovenízáměru projektů, zhotovení projektových dokumentací pro povolení stavby dopravní infrastruktury, zpracování a podání žádosti o vydání povolení záměru, zpracování díla v režimu BIM a vytvoření informačních modelů BIM a výkon dozoru projektanta.

3. Dne 1. 7. 2026 zadavatel obdržel od dodavatele – Mott MacDonald CZ, spol. s r.o., IČO 48588733, se sídlem Národní 984/15, Staré Město, 110 00 Praha 1 (dále jen „navrhovatel“) – námitky (dále jen „námitky“).

4. Rozhodnutím o námitkách ze dne 16. 7. 2026 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“) zadavatel námitky v plném rozsahu odmítl. Rozhodnutí o námitkách bylo téhož dne doručeno navrhovateli.

5. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval postup zadavatele za souladný se zákonem, podal dne 24. 7. 2026 k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele (dále jen „návrh“).

II.         OBSAH NÁVRHU

6. Navrhovatel uvádí, že dne 16. 6. 2026 podal žádost o vysvětlení zadávací dokumentace, v níž požadoval zejména objasnění způsobu stanovení nejvyšší přípustné nabídkové ceny ve výši 370 000 000 Kč bez DPH, zveřejnění metodiky a výpočtu této ceny, předložení důkazu ze strany zadavatele, že nejvyšší přípustná nabídková cena není nepřiměřeně nízká a odstranění podmínky stanovující tuto cenu jako maximální přípustnou. Podle navrhovatele zadavatel na jeho dotazy věcně neodpověděl a pouze jej odkázal na odpověď k jinému dotazu jiného dodavatele uvedeného pod č. 41.

7. Navrhovatel je přesvědčen, že zadavatel porušil povinnost vysvětlit zadávací dokumentaci podle § 98 zákona a současně porušil zásadu transparentnosti. Za nedostatečné považuje jak vyřízení svého dotazu, tak i obsah odpovědi poskytnuté k dotazu jiného dodavatele. Z odpovědi na dotaz jiného dodavatele podle názoru navrhovatele nevyplývá konkrétní způsob stanovení nejvyšší přípustné nabídkové ceny. Podle navrhovatele předmětná odpověď rovněž neodstranila nejasnost zadávací dokumentace spočívající v nepoměru mezi požadovaným rozsahem plnění a nejvyšší přípustnou nabídkovou cenou. Navrhovatel v této souvislosti namítá, že dodavatelé nemají k dispozici dostatečné informace umožňující posoudit přiměřenost stanoveného limitu a řádně připravit své nabídky.

8. Dále navrhovatel namítá, že maximální přípustná nabídková cena byla stanovena nepřiměřeně nízko, v rozporu se zásadou přiměřenosti a jako bezdůvodná překážka hospodářské soutěže, přičemž spatřuje rozpor mezi požadovaným rozsahem díla dle zadávací dokumentace a stanovenou nejvyšší přípustnou nabídkovou cenou.

9. Navrhovatel dále uvádí, že zadavatel stanovil nejvyšší přípustnou nabídkovou cenu v rozporu s interní směrnicí zadavatele.

10. Navrhovatel vyjadřuje domněnku, že maximální přípustná nabídková cena by měla být stanovena reálně s ohledem na předmět plnění a nesmí uměle omezovat hospodářskou soutěž. Nereálné stanovení ceny považuje navrhovatel za diskriminační a omezující účast relevantních dodavatelů. V této souvislosti navrhovatel uvádí, že veřejný zadavatel – správce veřejné dopravní infrastruktury se nemůže vzdát požadavků na řádné bezpečné a kvalitní provedení díla z důvodu, že nedisponuje dostatečnými finančními prostředky nebo přenést chybějící finanční nároky na dodavatele stanovením nejvyšší přípustné ceny v neadekvátní výši.

11. Navrhovatel rovněž tvrdí, že zadavatel může pro ochranu svých ekonomických zájmů využít postup podle § 170 zákona.

12. Navrhovatel dále tvrdí, že v důsledku napadených zadávacích podmínek mu hrozí újma spočívající zejména v omezení možnosti podat konkurenceschopnou nabídku, ve ztrátě šance získat veřejnou zakázku nebo v riziku realizace zakázky za ekonomicky nevýhodných podmínek.

13. Navrhovatel navrhuje, aby Úřad zadavateli uložil změnit zadávací podmínky a odstranit podmínku stanovující nejvyšší přípustnou nabídkovou cenu ve výši 370 000 000 Kč bez DPH pod sankcí vyloučení ze zadávacího řízení.

III.     PRŮBĚH Správního ŘÍZENÍ

14. Úřad obdržel dne 24. 7. 2026 návrh navrhovatele a tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s ustanovením § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele. Stejnopis návrhu navrhovatel doručil zadavateli téhož dne.

15. Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou zadavatel a navrhovatel.

16. Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 28. 7. 2026.

17. Dne 3. 8. 2026 obdržel Úřad vyjádření zadavatele k návrhu. K dokumentaci o zadávacím řízení zadavatel Úřadu dne 6. 8. 2026 zajistil přístup v certifikovaném elektronickém nástroji.

Vyjádření zadavatele k návrhu

18. Zadavatel má za to, že v šetřeném zadávacím řízení postupoval v souladu se zákonem a žádného pochybení se nedopustil.

19. K tvrzení navrhovatele o nedostatečném vypořádání žádosti o vysvětlení zadávací dokumentace zadavatel uvádí, že otázka nastavení nejvyšší přípustné nabídkové ceny byla již věcně řešena v odpovědi k dotazu č. 41.

20. K odpovědi na dotaz č. 41 zadavatel uvádí, že tato odpověď byla způsobilá objasnit dodavatelům, že zadavatel na stanovené nejvyšší přípustné nabídkové ceně trvá a z jakých obecných ekonomických východisek při jejím stanovení vycházel. Zadavatel tvrdí, že v rozsahu, v němž navrhovatel požadoval zveřejnění interní metodiky, konkrétního výpočtu a důkazu přiměřenosti cenového limitu, se již nejednalo o požadavek na odstranění nejasnosti zadávací dokumentace, nýbrž o požadavek na zpřístupnění interních ekonomických a kalkulačních úvah zadavatele, přičemž vyjadřuje domněnku, že takovou povinnost § 98 zákona zadavateli neukládá.

21. Zadavatel rovněž nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že se jeho dotazem vůbec nezabýval, přičemž uvádí, že skutečnost, že v odpovědi na jeho dotaz odkázal na odpověď k dotazu č. 41, naopak svědčí o tom, že obsah žádosti posoudil a vyhodnotil, že v rozsahu odpovídajícím účelu § 98 zákona již byla otázka nejvyšší přípustné nabídkové ceny věcně vysvětlena.

22. Zadavatel se domnívá, že navrhovatel v návrhu neidentifikuje žádnou konkrétní výkladovou nejasnost zadávací podmínky stanovující nejvyšší přípustnou nabídkovou cenu. Zadavatel k tomu uvádí, že výše limitu je určena jednoznačně částkou 370 000 000 Kč bez DPH, podmínka se vztahuje na všechny dodavatele stejně a následek jejího překročení je v zadávací dokumentaci výslovně uveden. Domnívá se, že podstatou návrhu je nesouhlas navrhovatele s ekonomickou výší finančního limitu, nikoliv nejasnost zadávací dokumentace. 

23. Ve vztahu k namítané nepřiměřenosti nejvyšší přípustné nabídkové ceny ve výši 370 000 000 Kč bez DPH zadavatel uvádí, že nesouhlasí s tvrzením navrhovatele, že nejvyšší přípustná nabídková cena byla stanovena nereálně s ohledem na předmět plnění, omezuje hospodářskou soutěž a je diskriminační. Konstatuje, že navrhovatel v návrhu nepředkládá žádná dostatečně konkrétní tvrzení, která by dokládala, že nejvyšší přípustná nabídková cena je vymezená skutečně excesivně a je způsobilá hospodářskou soutěž omezit.

24. Zadavatel tvrdí, že je oprávněn stanovit zadávací podmínky dle svých aktuálních potřeb a požadavků a při jejich tvorbě reflektovat své finanční možnosti a prostředky, které je připraven vynaložit za poptávané plnění.

25. Zadavatel je toho názoru, že Úřad je oprávněn přezkoumat zákonnost zadávacích podmínek z hlediska jejich souladu se zákonem. Úřadu však dle názoru zadavatele nepřísluší nahrazovat odbornou, ekonomickou a rozpočtovou úvahu zadavatele vlastním posouzením toho, jaká konkrétní výše nejvyšší přípustné nabídkové ceny by byla pro daný předmět plnění vhodná či ekonomicky optimální.

26. K tvrzení navrhovatele, že nejvyšší přípustná nabídková cena byla stanovena v rozporu s interní směrnicí, zadavatel uvádí, že jeho interní směrnice není závazným předpisem pro stanovování nejvyšší přípustné nabídkové ceny, potažmo předpokládané hodnoty veřejných zakázek na zpracování projektové dokumentace a u vybraných položek operuje pouze s doporučenými procentuálními sazbami, přičemž u staveb, jejichž investiční náklady přesahují 18 miliard Kč, lze tyto doporučující sazby poměrně snižovat, a proto zadavatel při stanovování předpokládané ceny projektových a souvisejících prací a s tím související výší nejvyšší přípustné nabídkové ceny může aplikovat individuální kalkulaci například na základě již realizovaných veřejných zakázek s obdobným předmětem plnění. Zadavatel dále doplňuje, že předmětná směrnice je pouze interním předpisem zadavatele a nejedná se tedy o obecně závazný právní předpis, který by zavazoval neomezený okruh adresátů. Zadavatel proto vyjadřuje domněnku, že i v případě, že by došlo ke stanovení nejvyšší přípustné nabídkové ceny v rozporu s předmětnou směrnicí, nezakládala by tato skutečnost dle názoru zadavatele sama o sobě porušení zákona či nezákonnost takto stanovené zadávací podmínky.

27. Zadavatel uvádí, že považuje za zcela irelevantní navrhovatelem doporučované využití postupu dle § 170 zákona, na jehož základě by si zadavatel mohl v zadávací dokumentaci vyhradit zrušení zadávacího řízení i bez naplnění důvodů podle § 127 zákona, a v návaznosti na tuto výhradu neuzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky s vybraným dodavatelem, pokud by nabídka dodavatele obsahovala nabídkovou cenu neodpovídající aktuálním finančním možnostem zadavatele, neboť skutečnost, že si zadavatel vyhradil možnost zrušení zadávacího řízení podle § 170 zákona, nevylučuje jeho oprávnění stanovit nejvyšší přípustnou nabídkovou cenu jako předem známou zadávací podmínku.

28. Zadavatel navrhuje Úřadu, aby návrh navrhovatele v celém rozsahu v souladu s ustanovením § 265 písm. a) zákona zamítl, jelikož nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Další průběh správního řízení

29. Usnesením ze dne 14. 8. 2026 určil Úřad zadavateli lhůtu k provedení úkonu – podání informace o dalších úkonech, které zadavatel v šetřeném zadávacím řízení provede v průběhu správního řízení a zaslání příslušné dokumentace pořízené v souvislosti s těmito úkony.

30. Rozhodnutím ze dne 3. 9. 2026 nařídil Úřad zadavateli předběžné opatření spočívající v uložení zákazu uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku, a to až do pravomocného skončení správního řízení.

31. Usnesením ze dne 3. 9. 2026 stanovil Úřad účastníkům řízení lhůtu, ve které se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

32. Zadavatel se ve lhůtě stanovené Úřadem k podkladům rozhodnutí nevyjádřil. Navrhovatel zaslal Úřadu vyjádření k podkladům dne 10. 9. 2026.

Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí

33. Navrhovatel ve svém vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 10. 9. 2026 setrvává na své dosavadní argumentaci a uvádí, že se s vyjádřením zadavatele neztotožňuje. Namítá zejména, že zadavatelem stanovená nejvyšší přípustná nabídková cena je nepřiměřeně nízká, přičemž uvádí, že cenový limit nesmí být stanoven libovolně a pouze podle rozpočtového přání zadavatele, neboť musí vycházet z racionálního, přezkoumatelného a předmětu veřejné zakázky odpovídajícího odůvodnění. Podle navrhovatele zadavatel neprokázal, proč byla zvolena právě částka 370 000 000 Kč jako nejvyšší přípustná nabídková cena.

IV.        ZÁVĚRY ÚŘADU

34. Úřad přezkoumal na základě § 248 a násl. zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména relevantní části zadávací dokumentace, vyjádření účastníků řízení a na základě vlastního zjištění konstatuje, že návrh navrhovatele se v části týkající se přezkoumání za­dávacích podmínek podle § 265 písm. a) zákona zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření a ve zbývající části se podle § 257 písm. c) zákona správní řízení zastavuje, neboť v souvislosti s podáním návrhu ze dne 24. 7. 2026 nedošloze strany navrhovatele ke složení kauce ve výši podle § 255 odst. 1 zákona. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení zákona

35. Podle § 2 odst. 1 věty první zákona se zadáním veřejné zakázky pro účely zákona rozumí uzavření úplatné smlouvy mezi zadavatelem a dodavatelem, z níž vyplývá povinnost dodavatele poskytnout dodávky, služby nebo stavební práce.

36. Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržet zásady transparentnosti a přiměřenosti.

37. Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona se pro účely tohoto zákona zadávacími podmínkami rozumí veškeré zadavatelem stanovené

1. podmínky průběhu zadávacího řízení,

2. podmínky účasti v zadávacím řízení,

3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

4. pravidla pro hodnocení nabídek,

5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.

38. Podle § 265 písm. a) zákona Úřad návrh zamítne, pokud nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Zjištěné skutečnosti

39. V čl. 4, bodu 4.2 „Předmět plnění veřejné zakázky“ zadávací dokumentace zadavatel stanovil:

»Předmětem veřejné zakázky pro část s názvem „RS  1 VRT  Praha-Běchovice – Poříčany“ (dále jen „Část A“), pro část s názvem „RS 1 VRT Poříčany – Světlá nad Sázavou“ (dále jen „Část B“) a pro část s názvem „RS 1 ŽST Světlá nad Sázavou“ (dále jen „Část C“) je:

a)         Zhotovení Záměru projektů, a to samostatně pro Část A, Část B a Část C, podle dokumentu MD „Pravidla přípravy a realizace akcí dopravní infrastruktury financovaných Státním fondem dopravní infrastruktury“, čj.: MD-46506/2024–910/1, 08/2024.

b)         Zpracování dokumentace  dle § 8 (dále jen „dokumentace  EIA“) zákona č. 100/2001  Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (o posuzování vlivů na životní prostředí), v platném znění (dále jen „zákon č. 100/2001 Sb.“), a to jedné dokumentace EIA v rozsahu Části A, Části B a Části C a navazujícího úseku VRT v úseku km 97,2–101,3 včetně předložení na příslušný úřad. Závěry ze závazného stanoviska EIA budou zapracovány do DPS.

c)         Zhotovení Projektových  dokumentací  pro  povolení stavby dopravní infrastruktury (DPS), a to samostatně pro Část A, Část B a Část C, které specifikují předmět Díla v takovém rozsahu, aby je  bylo možno projednat v řízení o povolení záměru, získat pravomocné povolení záměru (povolení stavby) dle zákona č. 283/2021 Sb., stavební zákon, v platném znění (dále jen „stavební zákon“), včetně Stanovisek  oznámeného subjektu ve fázi vydání povolení záměru  a činností koordinátora BOZP při práci na staveništi ve fázi přípravy včetně zpracování plánu BOZP na staveništi a manuálu údržby.

d)         Zpracování a podání žádostí o vydání povolení záměru dle stavebního zákona, a to samostatně pro Část A, Část B a Část C, včetně všech vyžadovaných podkladů, jejímž výsledkem bude vydání povolení záměrů (povolení stavby). Dodavatel bude spolupracovat při vydání příslušných rozhodnutí až do nabytí jejich právní moci.

e)         Zpracování Díla v režimu BIM a vytvoření Informačních modelů BIM, a to samostatně pro Část A, Část B a Část C dle Přílohy č. 11 Smlouvy s názvem BIM protokol, včetně všech jeho příloh. Informační modely jsou součástí Díla a budou zpracovávány, projednávány a odevzdávány průběžně a společně s ostatními částmi Díla dle Harmonogramu plnění dle Přílohy č. 5 Smlouvy.

f) Výkon Dozoru projektanta při zhotovení PDPS. Bližší specifikace předmětu plnění veřejné zakázky je upravena v dalších částech zadávací dokumentace.«    

40. V čl. 5 bodu 5.3 zadávací dokumentace je uvedeno:

„Zadavatel nesděluje výši předpokládané hodnoty veřejné zakázky. Zadavatel stanovuje závaznou zadávací podmínku tak, že částka 370 000 000 Kč je nejvyšší přípustnou nabídkovou cenou (bez DPH), a to pod sankcí vyloučení z další účasti v zadávacím řízení.“ 

Právní posouzení

41. Úřad předně uvádí, že navrhovatel v nyní šetřeném případě napadá zadávací podmínky, neboť je přesvědčen, že zadavatelem stanovený limit maximálně přípustné nabídkové ceny je nepřiměřený, a proto dodavatelé (včetně navrhovatele) nebudou za takové podmínky schopni podat do zadávacího řízení nabídky.

42. Nejprve se Úřad vyjádří k zadavatelem stanovené limitaci nejvýše přípustné nabídkové ceny, kterou navrhovatel považuje za nezákonnou, neboť daný limit je podle jeho názoru nepřiměřeně nízký.

43. V obecné rovině Úřad uvádí, že zadávací dokumentace, kterou se dle § 28 odst. 1 písm. b) zákona rozumí veškeré písemné dokumenty obsahující zadávací podmínky, sdělované nebo zpřístupňované účastníkům zadávacího řízení při zahájení zadávacího řízení, včetně formulářů podle § 212 zákona a výzev uvedených v příloze č. 6 k zákonu, je klíčovým zdrojem informací, na jejichž základě zvažují dodavatelé svoji účast v zadávacím řízení a zpracovávají své nabídky. Je tedy na zadavateli, aby při zpracování zadávací dokumentace, resp. zadávacích podmínek dbal maximální pečlivosti. Zadavatel nastavením zadávacích podmínek vytváří z povahy věci jistou nerovnováhu mezi dodavateli, tzn. omezuje okruh dodavatelů pouze na ty, kteří budou schopni realizovat předmět plnění veřejné zakázky. K uvedenému omezení okruhu potenciálních dodavatelů však nesmí docházet bezdůvodně, tj. musí být především odůvodněno legitimními potřebami zadavatele, a nikoli snahou o omezení hospodářské soutěže či o zaručení konkurenční výhody pro určitý okruh dodavatelů. Zadavatel musí zajistit, aby soutěž na konkrétní veřejnou zakázku probíhala zcela v souladu se zákonem při dodržení zásad zakotvených v § 6 zákona.

44. Zadávací podmínky vždy vychází primárně z potřeb zadavatele. V této souvislosti lze odkázat na rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 3/2015–29 ze dne 19. 12. 2016, v němž se uvedený soud vyjádřil následovně: „Předně soud považuje za nutné konstatovat, že každý zadavatel při zadávání veřejné zakázky reaguje na svoji potřebu a k té samozřejmě směřuje svou snahu o uzavření smlouvy prostřednictvím veřejné zakázky. Podle názoru soudu je naprosto v pořádku, pokud zadavatel reaguje vypsáním zakázky na svoji vzniklou potřebu řešení určité situace. Z povahy věci tak samotná potřeba zadavatele v sobě implikuje omezení pro její řešení, neboť určité zájmy zadavatelů v sobě implikují pouze limitní množství řešitelů.“ Obdobně se vyjádřil i Nejvyšší správní soud ve svém rozsudku č. j. 9 Afs 87/2008–81 ze dne 9. 7. 2009, v němž konstatoval, že „[p]ředmět veřejné zakázky vychází z potřeb zadavatele a může mít nejrůznorodější charakter daný jeho věcným obsahem, potřebami zadavatele, jeho finančními možnostmi apod.“.

45. Obecně lze tedy konstatovat, že je právem zadavatele, aby v rámci nastavení zadávacích podmínek reflektoval své finanční možnosti a prostředky, které je ochoten a schopen za poptávané plnění vynaložit. Nelze tedy postup zadavatele, kdy tento ve vztahu k poptávanému předmětu plnění stanoví horní finanční hranici, za kterou je ochoten dodávané plnění odebírat, považovat za nesouladný se zákonem. Ostatně v této věci lze odkázat na již existující judikaturu, kdy např. Nejvyšší správní soud v rozsudku č. j. 30 Af 65/2013–70 ze dne 15. 10. 2015 konstatoval: „Jestliže zadavatel ještě před zahájením zadávacího řízení věděl podle rozpočtu na rok 2012, v jaké výši má k dispozici finanční prostředky na realizaci předmětné veřejné zakázky a měl zájem na realizaci této zakázky, měl možnost stanovit předpokládanou hodnotu veřejné zakázky jako cenu maximální a nepřekročitel­nou.“.

46. Je logickým a racionálním počinem zadavatele, že předem avizuje, za kolik je ochoten poptávané plnění realizovat, kdy de facto nemá smysl soutěžit mezi nabídkami, které jsou nad finančními možnostmi zadavatele, neboť tento by si nemohl za takové situace nabízené plnění dovolit. To, že lze nabídkovou cenu „zastropovat“, lze dle názoru Úřadu plně aplikovat i v nyní šetřeném případě, kdy zadavatel v čl. 5, bodě 5.3 zadávací dokumentace stanovil maximální nabídkovou cenu ve výši 370 000 000 Kč bez DPH.

47. Na základě shora uvedeného Úřad tedy dospěl k závěru, že samotné stanovení limitu maximální přípustné nabídkové ceny je souladné se zákonem.

48. K tvrzení navrhovatele, že nejvyšší přípustná nabídková cena není stanovena reálně s ohledem na předmět plnění veřejné zakázky, Úřad dodává, že se jedná o tvrzení, které – ať již by bylo či nebylo pravdivé – nemůže mít na učiněný závěr žádný vliv. Navrhovatel není nucen ani povinen podat nabídku do zadávacího řízení, pakliže to vzhledem k limitaci nabídkové ceny není v jeho možnostech. Zadavateli pak při stanovení takové zadávací podmínky (tj. maximální přípustné nabídkové ceny) nezbývá než vyčkat, zda je podmínka pro trh (tzn. i pro jiné poskytovatele poptávaných služeb než navrhovatele) akceptovatelná. Pokud žádný z dodavatelů nebude schopen a ochoten do stanoveného finančního limitu poskytování poptávaných služeb nabídnout, měla by tato skutečnost logicky vyústit v situaci, kdy zadavatel neobdrží žádné nabídky a bude nucen zahájené zadávací řízení zrušit. Pokud však zadavatelem stanovený cenový strop v podobě limitu maximální přípustné nabídkové ceny bude pro některé dodavatele poptávaných služeb na trhu akceptovatelný, zadavatel získá plnění za jím požadovaných podmínek, přičemž skutečnost, že navrhovatel zprvu nebyl ochoten na takovou cenovou zadávací podmínku (která sama o sobě není diskriminační) přistoupit, nejde na vrub zadavatele, ale toliko na vrub cenové politiky a obecně obchodní „zdatnosti“ navrhovatele. Lapidárně řečeno má Úřad za to, že v principu musí být právem zadavatele stanovit maximální cenu, kterou je ochoten za určité plnění platit, přičemž odvrácenou stranou tohoto práva je riziko, že trh nebude takovou zadávací podmínku akceptovat a zadavatel neobdrží žádnou nabídku (a následně tedy žádné plnění). Zadávací podmínka v podobě stanovení maximální ceny má přitom specifické postavení, protože (na rozdíl od technických podmínek v užším smyslu vymezujících předmět plnění) nemůže mít diskriminační účinky, protože její splnění či nesplnění záleží, jak již bylo naznačeno výše, při presumpci poctivosti výlučně na obchodní zdatnosti dodavatele (její stanovení a priori nevylučuje žádné dodavatele ze soutěže o veřejnou zakázku).

49. Úřad konstatuje, že zadavatel se realizací šetřeného zadávacího řízení snaží docílit získání plnění za co nejnižší možnou cenu, což je s ohledem na to, že nakládá s veřejnými prostředky zcela pochopitelné. Byť Úřad chápe, že některým dodavatelům (vč. navrhovatele) se může daná podmínka jevit s ohledem např. na jejich obchodní strategii jako problematická, nelze spatřovat rozpor se zákonem v jednání zadavatele vedeném úmyslem získat co nejvýhodnější (nejnižší) cenovou nabídku. To platí i za situace, kdy by zadavatel v rámci zadávacího řízení neobdržel žádnou nabídku. V takovém případě to bude pro zadavatele signál, že v případném „opakujícím se“ zadávacím řízení by měl při přípravě zadávacích podmínek více reflektovat aktuální situaci na relevantním trhu. Existuje-li však dodavatel, který je ochoten zadavateli poskytnout plnění za daných podmínek i přes sníženou či minimální možnost generování zisku, nelze zadavateli vytýkat, že dané plnění získal za co nejnižší (jím akceptovatelnou) cenu, čemuž může bezesporu napomoci právě stanovení maximální přípustné nabídkové ceny. Ostatně zákonnost takového postupu Úřad aproboval již dříve v rámci své rozhodovací praxe (např. rozhodnutí č. j. ÚOHS-S0194/2017/VZ-20067/2017/533/BKu ze dne 4. 7. 2017).

50. K přesvědčení navrhovatele, že se zadavatel nemůže vzdát požadavků na řádné bezpečné a kvalitní provedení díla z důvodu, že nedisponuje dostatečnými finančními prostředky nebo přenést chybějící finanční nároky na dodavatele stanovením nejvyšší přípustné ceny v neadekvátní výši, Úřad s odkazem na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-30702/2023/161 ze dne 18. 8. 2023 opětovně konstatuje, že je právem zadavatele stanovit, jakou cenu je schopen a ochoten za poptávané plnění uhradit. V této souvislosti se Úřad plně odkazuje na úvahu předsedy Úřadu prezentovanou ve výše uvedeném rozhodnutí o tom, jaký by byl či měl být postup Úřadu v případě, kdy by byla Úřadem hodnocena reálnost a přiměřenost zadavatelem stanoveného limitu nabídkové ceny. V této úvaze předseda Úřadu předně uvádí, že by Úřad musel hodnotit zadavatelem stanovený cenový limit v kontextu výše nákladů, jaké si vyžaduje realizace předmětných služeb. Otázkou však je, zda by takové hodnocení bylo vůbec možné. Úřad by musel na základě shromážděných důkazů a správního uvážení stanovit jakousi objektivní výši nákladů realizace poptávaného plnění, avšak není jasné, k čemu by následně takto stanovená výše nákladů měla být vztahována, neboť je zjevné, že i objektivně stanovitelné náklady jednotlivých na trhu působících dodavatelů se mohou lišit v závislosti např. na jejich zkušenostech, obchodní strategii, cenové politice atd. Vzhledem k výše uvedenému považuje Úřad za legitimní nezabývat se konkrétní výší zadavatelem stanoveného limitu maximální přípustné nabídkové ceny ve smyslu určování, zda umožňuje řádné a bezpečné provedení díla nebo zda přenáší finanční nároky na dodavatele.

51. Námitku navrhovatele, že zadavatel může pro ochranu svých ekonomických zájmů využít postup podle § 170 zákona, Úřad považuje za bezpředmětnou, neboť diskrece zadavatele ohledně aplikace předmětného ustanovení nemá žádný vliv na posouzení otázky zákonnosti zadávací podmínky spočívající ve stanovení nejvyšší přípustné nabídkové ceny.

52. Na posouzení otázky zákonnosti zadávací podmínky spočívající ve stanovení nejvyšší přípustné nabídkové ceny rovněž nemá vliv skutečnost, jestli zadavatel postupoval v souladu se svojí interní směrnicí, a proto tato otázka není předmětem přezkumu ze strany Úřadu.

53. Ve světle výše uvedeného Úřad konstatuje, že postup zadavatele, kdy v čl. 5, bodu 5.3 zadávací dokumentace stanovil maximální přípustnou nabídkovou cenu za předmět plnění ve výši 370 000 000 Kč bez DPH, je v souladu se zákonem.

54. S ohledem na vše shora uvedené Úřad rozhodl o zamítnutí předmětné části návrhu navrhovatele tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

K výroku II. tohoto rozhodnutí

Relevantní ustanovení zákona

55. Podle § 250 odst. 1 zákona lze návrh podat proti všem úkonům i opomenutím zadavatele, které nejsou v souladu s tímto zákonem a v jejichž důsledku vznikla nebo hrozí újma na právech navrhovatele, a to zejména proti

a)         zadávacím podmínkám,

b)         dobrovolnému oznámení,

c)         vyloučení účastníka zadávacího řízení,

d)         výběru dodavatele,

e)         volbě druhu zadávacího řízení, nebo

f)          postupu zadavatele, který směřuje k zadání veřejné zakázky mimo zadávací řízení.

56. Podle § 251 odst. 2 zákona musí být návrh, není-li stanoveno jinak, doručen Úřadu a ve stejnopisu zadavateli do 10 dnů ode dne, v němž stěžovatel obdržel rozhodnutí, kterým zadavatel námitky odmítnul.

57. Podle § 255 odst. 1 zákona je navrhovatel ve lhůtě pro doručení návrhu, nejde-li o případ podle odstavce 2 citovaného ustanovení zákona, povinen složit na účet Úřadu kauci ve výši 1 % z nabídkové ceny navrhovatele za celou dobu plnění veřejné zakázky nebo za dobu prvních čtyř let plnění v případě smluv na dobu neurčitou, nejméně však ve výši 50 000 Kč, nejvýše ve výši 10 000 000 Kč. Za nabídkovou cenu se pro účely výpočtu této kauce považuje rovněž cena uvedená v předběžné nabídce. V případě, že navrhovatel nemůže stanovit celkovou nabídkovou cenu, je povinen složit kauci ve výši 100 000 Kč. V případě návrhu na uložení zákazu plnění ze smlouvy je navrhovatel povinen složit kauci ve výši 200 000 Kč.

58. Podle § 257 písm. c) zákona Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže nedošlo ke složení kauce v souladu s § 255 zákona.

Právní posouzení

59. Navrhovatelem byla dne 24. 7. 2026 na účet Úřadu složena (jedna) kauce ve výši 100 000 Kč.

60. K tomu dále Úřad uvádí, že obdržel od navrhovatele dne 24. 7. 2026 podání nadepsané »Věc: Návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele v souladu s § 249 a násl. zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Zákon o veřejných zakázkách“ nebo „Zákon“).« Po posouzení obsahu tohoto podání dospěl Úřad k závěru, že podání obsahuje dva návrhy vztahující se ke dvěma různým jednáním zadavatele učiněným při zadávání veřejné zakázky, a to konkrétně:

• návrh 1, tj. návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání zákonnosti zadávacích podmínek, kdy dle navrhovatele zadavatel stanovil nepřiměřeně nízkou výši maximální přípustné nabídkové ceny,
• návrh 2., tj. návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonu zadavatele v souvislosti s vysvětlením zadávací dokumentace, při kterém dle navrhovatele se zadavatel dostatečně nevypořádal s dotazy uvedenými pod č. 41 a 50, čímž zadavatel dle názoru navrhovatele porušil § 6 zákona a § 98 odst. 3 zákona.

61. Navrhovatel tedy podal Úřadu jedno podání, které z věcného hlediska obsahuje dvě samostatné části, přičemž navrhovatel v každé části uvádí odlišnou konkrétní argumentaci týkající se odlišných postupů zadavatele. Ačkoliv tedy navrhovatel své podání výslovně neoznačuje jako dva samostatné návrhy, z obsahu podání je zřejmé, že toto podání směřuje proti dvěma odlišným jednáním zadavatele. Na základě návrhu 1 má dojít k posouzení zákonnosti zadávacích podmínek a na základě návrhu 2 má dojít k posouzení zákonnosti postupu zadavatele v souvislosti s vysvětlením zadávací dokumentace.

62. V této souvislosti Úřad také odkazuje na závěry Nejvyššího správního soudu, např. rozsudek ze dne 20. 10. 2016, č. j. 5 As 213/2015–38, v němž Nejvyšší správní soud konstatoval, že „[z]da se jedná o jeden návrh (či o více návrhů podaných na téže listině, resp. zda se jedná o jeden návrh podaný na více listinách), je nezbytné posoudit vždy v každé konkrétní věci s ohledem na její okolnosti a obsah toho kterého podání.“ V rozsudku ze dne 29. 11. 2017, č. j. 9 As 269/2016–44 pak Nejvyšší správní soud judikoval, že „[n]ávrh může být i u jakkoliv nedělené veřejné zakázky podáván postupně proti různým úkonům zadavatele, které mohou být činěny i s delším časovým odstupem (například proti zadávacím podmínkám, proti rozhodnutí o vyloučení, proti rozhodnutí o výběru nejvhodnější nabídky).“ Z judikatury dále vyplývá, že jedna složená kauce nepokrývá zároveň všechny ostatní podané návrhy na přezkum úkonů zadavatele (viz k tomu rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2018, č. j. 10 As 331/2017–104).

63. Pro úplnost Úřad uvádí, že problematika jednoho podání obsahujícího dva návrhy, a tedy nezbytnosti složení dvou kaucí, je rovněž řešena např. v rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 22. 12. 2022, sp. zn. ÚOHS-R0147/2022/VZ. Jak uvádí předseda „Úřad (…) správně identifikoval, že obsahem podání jsou dva rozdílné návrhy (…). Skutečnost, že jsou obsahem jediného přípisu, nemůže být v daném případě relevantní pro výpočet kauce. Tento čistě formální náhled by způsobil nepřijatelný závěr, dle kterého by se navrhovatelé v rámci jediného podání mohli při složení jediné kauce domáhat několika samostatných správních přezkumů (…) Proto je nutné pohlédnout v daném případně na podání z materiálního hlediska a definovat dva odlišné návrhy proti dvěma zcela odlišným úkonům (…). Již obsahem námitek A a námitek B byly spolu nesouvisející, samostatně stojící argumenty, které tvrdily zcela odlišné porušení zákona zadavatelem a domáhaly se odlišných nápravných opatření, resp. postupů, kterými by měla být tvrzená nezákonnost napravena. Jednotnost zadávacího řízení a zadavatele není v této situaci dostatečným důvodem k tomu, aby bylo podání považováno za jediný návrh. Podstatné je totiž právě to, čeho se návrhy věcně týkají.“ Dále je možno odkázat i na aktuální rozhodnutí Úřadu ze dne 30. 12. 2024, sp. zn. S0735/2024/VZ a rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 3. 3. 2025, sp. zn.  R0004/2025/VZ, které se věnovalo obdobné problematice.

64. Úřad tedy dospěl k závěru, že navrhovatel prostřednictvím svého podání podal dva samostatné návrhy, v důsledku čehož mělo rovněž dojít ke složení dvou kaucí. Z dokumentace o zadávacím řízení přitom vyplývá, že navrhovatel v zadávacím řízení nepodal nabídku, a měl tedy při výpočtu výše kauce postupovat dle § 255 odst. 1 věty třetí, tj. v souvislosti s podáním každého z návrhů složit kauci ve výši 100 000 Kč, celkem měl tedy na účet Úřadu složit částku 200 000,– Kč. Jak již bylo uvedeno výše, navrhovatel dne 24. 7. 2026 na účet Úřadu složil pouze částku 100 000,– Kč, tj. částku odpovídající kauci za jeden návrh.

65. Úřad proto vyzval navrhovatele usnesením ze dne 20. 8. 2026 k zaslání písemného sdělení, ke kterému ze dvou návrhů byla kauce složena. Navrhovatel ve sdělení ke kauci uvedl, že nesouhlasí s posouzením svého podání jako dvou samostatných návrhů. Dle jeho názoru mělo být předmětné podání posouzeno jako jeden návrh, neboť tvrzená porušení zadavatele spolu úzce souvisí a zadavatel se jich měl dopustit během jediné fáze zadávacího řízení. Dále navrhovatel uvedl, že pro případ odlišného posouzení této problematiky Úřadem je kauce složená na účet Úřadu dne 24. 7. 2026 kaucí k návrhu 1.

66. K uvedenému Úřad uvádí, že při posuzování, zda byly obsahem podání dva samostatné návrhy, postupoval v souladu s názorem předsedy Úřadu vysloveným v jeho rozhodnutí ze dne 22. 12. 2022, sp. zn. ÚOHS-R0147/2022/VZ, když podání navrhovatele posuzoval právě z materiálního hlediska. Navrhovatel nepochybně brojí proti dvěma odlišným úkonům zadavatele, a to proti stanovení zadávacích podmínek a proti jeho postupu v souvislosti s vysvětlením zadávací dokumentace.

67. Navrhovatel proti každému úkonu zadavatele brojí odlišnými argumenty, kdy ve vztahu k zadávacím podmínkám rozporuje přiměřenost výše maximální přípustné nabídkové ceny, a ve vztahu k vysvětlení zadávací dokumentace namítá, že zadavatel porušil povinnost vysvětlit zadávací dokumentaci podle § 98 odst. 3 zákona a současně porušil zásadu transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona.

68. K tvrzení navrhovatele, podle kterého tvrzená porušení zadavatele spolu úzce souvisí a zadavatel se jich měl dopustit během jediné fáze zadávacího řízení, a proto se jedná pouze o jeden návrh, Úřad uvádí, že akceptace tohoto obecného argumentu by vedla k tomu, že by bylo možné napadat jedním návrhem, resp. při zaplacení jedné kauce různá jednání zadavatele v rámci jednoho zadávacího řízení de facto vždy, protože v zadávacím řízení lze nepochybně shledat úzkou souvislost se všemi jednotlivými úkony zadavatele, jejichž výsledkem je výběr dodavatele. K tomu Úřad opakuje, že stanovení zadávacích podmínek a postup v souvislosti s vysvětlením zadávací dokumentace jsou dvě rozdílná jednání zadavatele, pro jejichž věcné posouzení (resp. posouzení jejich zákonnosti) je nezbytné zabývat se v daném případě odlišnými skutkovými okolnostmi. Skutečnost, že tyto úkony byly provedeny ještě před skončením lhůty pro podání nabídek je v tomto ohledu bezpředmětná.

69. Z toho důvodu Úřad posoudil obsah podání jako dva samostatné návrhy.

70. Vzhledem k tomu, že navrhovatel závěrem svého sdělení ke kauci uvedl, že v případě, že Úřad nesouhlasí s jeho argumentací, že podání navrhovatele představuje jediný návrh, je kauce složená na účet Úřadu kaucí k návrhu 1, přistoupil Úřad k meritornímu přezkumu návrhu 1.

71. Ve vztahu k návrhu 2 pak Úřadu nezbývá než konstatovat, že nebyly naplněny procesní podmínky přezkumu, neboť návrh 2 neměl veškeré obligatorní náležitosti předpokládané zákonem, když z bankovních výpisů Úřadu vyplývá, že Úřad na svůj účet od navrhovatele ve lhůtě pro podání návrhu (tj. do 27. 7. 2026) neobdržel žádnou platbu vztahující se k návrhu 2 (tedy neobdržel žádnou jinou platbu než tu, která byla na účet Úřadu připsána dne 24. 7. 2026, a která se dle sdělení navrhovatele váže k návrhu 1). Úřad tak považuje za nesporné, že ve vztahu k návrhu 2 nedošlo ke složení kauce na účet Úřadu v souladu s § 255 odst. 1 zákona.

72. V této souvislosti Úřad pro úplnost uvádí, že zákon rozlišuje náležitosti návrhu, jejichž absenci lze odstranit ve lhůtě stanovené Úřadem [srov. § 257 písm. a) zákona], a náležitosti, resp. podmínky řízení, jejichž absence je bez dalšího důvodem pro zastavení řízení, kam patří mj. i situace uvedená v ustanovení § 257 písm. c) zákona, tedy že nedojde ke složení kauce na účet Úřadu ve výši a ve lhůtě podle § 255 odst. 1 zákona. Pro ustanovení § 257 písm. c) zákona, kam spadá také šetřený případ, zákonodárce možnost zhojení absentující podmínky řízení (složení kauce v řádné výši na účet Úřadu) v dodatečné lhůtě stanovené Úřadem nezakotvil. Úřad proto nemůže navrhovatele k odstranění takové vady řízení vyzvat či zkoumat důvody, pro které ke složení kauce v zákonem stanovené lhůtě nedošlo. 

73. Úřad dodává, že z důvodu procesní ekonomie rozhodl o zastavení řízení o části návrhu (výrok II.) rozhodnutím a nikoli usnesením, jak předpokládá § 257 zákona, a to rovněž s přihlédnutím k závěrům předsedy Úřadu, ke kterým dospěl v rozhodnutí č. j. ÚOHS R0204/2018/VZ­04701/2019/321/ZSř ze dne 15. 2. 2019: „(…) lze zmínit situaci, kdy navrhovatel uvede v návrhu rozsáhlou argumentaci týkající se výhrad, které v námitkách neuplatnil, pak o této části návrhu Úřad rozhodne podle § 257 písm. h) zákona samostatným výrokem. V této situaci zákon sice předpokládá formu usnesení, ale tato forma není nezbytně nutná, pakliže Úřad o zbytku návrhu rozhoduje rozhodnutím. (…)“. Z toho důvodu Úřad rozhodoval o zastavení řízení o části návrhu rozhodnutím.

74. S ohledem na to, že navrhovatel nesložil kauci na účet Úřadu ve lhůtě pro doručení návrhu 2, rozhodl Úřad podle § 257 písm. c) zákona o zastavení správního řízení vedeného ve věci návrhu 2, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dnů ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 604 55 Brno. Včas podaný rozklad proti výroku I. má odkladný účinek. Rozklad proti výroku II. nemá podle § 76 odst. 5 správního řádu odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona činí výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná

uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

v z. Mgr. Michal Kobza

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Adresáti:

1. Správa železnic, státní organizace, Dlážděná 1003/7, Nové Město, 110 00 Praha 1

2. Mott MacDonald CZ, spol. s r.o., Národní 984/15, Staré Město, 110 00 Praha 1

Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy