ÚOHS-S0200/2026/VZ-24459/2026/500

Rozhodnutí
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve správním řízení zahájeném dne 23. 3. 2026
na návrh z téhož dne, jehož účastníky jsou

• zadavatel – Dopravní podnik Ostrava a.s., IČO 61974757, se sídlem Poděbradova 494/2, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 30. 3. 2026 Advokátní kanceláří Brož, Sedlatý s.r.o., IČO 24827452, se sídlem Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3,
• navrhovatel – BUSE s.r.o., IČO 46972552, se sídlem Masarykova 403/9, 678 01 Blansko, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 23. 2. 2026 JUDr. Miroslavem Cákem, advokátem, ev. č. ČAK 21009, AGM partners s.r.o., advokátní kancelář, IČO 21007519, se sídlem Hilleho 1838/1, Černá Pole, 602 00 Brno,

ve věci přezkoumání úkonů cit. zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky „Telematika 2025 – Řízení provozu MHD“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 1. 10. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 10. 2025 pod ev. č. Z2024–049385, ve znění pozdější opravy, a téhož dne v Úředním věstníku Evropské unie pod ev. č. 644446–2025, ve znění pozdější opravy,

rozhodl takto:

Návrh navrhovatele – BUSE s.r.o., IČO 46972552, se sídlem Masarykova 403/9, 678 01 Blansko – ze dne 23. 3. 2026 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele – Dopravní podnik Ostrava a.s., IČO 61974757, se sídlem Poděbradova 494/2, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Telematika 2025 – Řízení provozu MHD“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 1. 10. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 10. 2025 pod ev. č. Z2024–049385, ve znění pozdější opravy, a téhož dne v Úředním věstníku Evropské unie pod ev. č. 644446–2025, ve znění pozdější opravy, se podle § 265 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, zamítá, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

Odůvodnění

I.            zadávací řízení

1. Odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění ve Věstníku veřejných zakázek zadavatel – Dopravní podnik Ostrava a.s., IČO 61974757, se sídlem Poděbradova 494/2, Moravská Ostrava, 702 00 Ostrava, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 30. 3. 2026 Advokátní kanceláří Brož, Sedlatý s.r.o., IČO 24827452, se sídlem Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3 (dále jen „zadavatel“) – dne 1. 10. 2025 zahájil otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „Telematika 2025 – Řízení provozu MHD“, přičemž oznámení o zahájení zadávacího řízení bylo uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 2. 10. 2025 pod ev. č. zakázky Z2024–049385, ve znění pozdější opravy, a téhož dne v Úředním věstníku Evropské unie pod ev. č. 644446–2025, ve znění pozdější opravy (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).

2. Předmětem plnění veřejné zakázky je podle oznámení o zahájení zadávacího řízení „(…) upgrade telematických a řídících systému vozidel MHD včetně centrálního dispečinku, technologicky splňující standardy IT&PT[1] a V2X při zachování plné komunikační kompatibility se stávajícími periferními technologiemi (LCD panely, kamerové systémy, odbavovací systémy, systémy pro postižené, stavění výhybek a řízení křižovatek). Dodávka a montáž potřebného HW, dodávka a instalace potřebného SW pro BackOffice a centrální dispečink. Součástí předmětu sektorové veřejné zakázky je i provádění provozní služby (SLA), mimozáruční a pozáruční servis, služby rozvoje, certifikace SW dle standardu IT&PT“.

3. Zadavatel obdržel dne 26. 2. 2026 námitky navrhovatele – BUSE s.r.o., IČO 46972552, se sídlem Masarykova 403/9, 678 01 Blansko, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 23. 2. 2026 JUDr. Miroslavem Cákem, advokátem, ev. č. ČAK 21009, AGM partners s.r.o., advokátní kancelář, IČO 21007519, se sídlem Hilleho 1838/1, Černá Pole, 602 00 Brno (dále jen „navrhovatel“) – ze dne 25. 2. 2026 proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky.

4. Rozhodnutím ze dne 13. 3. 2026, které navrhovatel obdržel téhož dne, zadavatel námitky navrhovatele odmítl.

5. Vzhledem k tomu, že navrhovatel nepovažoval rozhodnutí zadavatele o námitkách za učiněné v souladu se zákonem č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), doručil Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“) dne 23. 3. 2026 návrh na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele z téhož dne (dále jen „návrh“).

II.         obsah návrhu

6. Navrhovatel namítá, že zadavatel „(…) v rámci Zadávací dokumentace, smlouvy, technické specifikace a jiných dokumentů požaduje od uchazečů zabezpečení certifikace SW dle standardu ITxPT, avšak neposkytuje ani minimální informace, podmínky nebo technickou specifikaci k získání předmětné certifikace. Zadavatel tak bez poskytnutí jakýchkoliv bližších informací a přímého odkazu na konkrétního výrobce požadoval od uchazečů, aby si na vlastní odpovědnost zajistili dokumentaci k získání uvedeného certifikátu ITxPT“.

7. Dále navrhovatel brojí proti hodnoticím kritériím zadávacího řízení. Navrhovatel konkrétně napadá »(…) kritérium č. 2 „Zkušenosti členů realizačního týmu 10 %“ a kritérium 3 „Certifikace“ SW – IT&PT – 30 %“. Konkrétně se jedná o kritéria popsaná v bodě 11.2.2. a 11.2­.3 Zadávací dokumentace.«Tato dle navrhovatele »představují diskriminační a nepřiměřenou podmínku, která fakticky působí jako kritérium kvalifikace vzhledem ke skutečnosti, že hodnotící kritérium zvýhodňuje úzký okruh zahraničních dodavatelů (a vysoce pravděpodobně zužuje výběr pouze na jeden subjekt) v takovém rozsahu, že ostatní dodavatelé, kteří „certifikací“ ITxPT nedisponují, nedokážou předložit relevantní nabídku. Na dostižení bodové ztráty je potřebné, aby jejich nabídka byla o cca 100 miliónů levnější – při cca 200 milionové zakázce«.

8. Navrhovatel déle uvádí, že jednání zadavatele je dle jeho názoru v „příkrém rozporu s principy hospodárnosti a 3E – tedy principy účelnosti (effectivness), hospodárnosti (economy) a efektivity (efficiency)“.

9. Navrhovatel shrnuje, že nezákonný postup zadavatele spatřuje konkrétně

• v rozporu s § 6 odst. 1 a 2 zákona,
• v rozporu s § 36 odst. 1 zákona
• a v rozporu s § 89 odst. 5 zákona.

10. Navrhovatel dále rozporuje argumentaci zadavatele obsaženou v rozhodnutí o námitkách. Dle navrhovatele v ní absentuje jednoznačné a logické zdůvodnění, proč zadavatel trvá na stanovených zadávacích podmínkách „a z jakého důvodu je považuje za přiměřené a nediskriminační, navzdory robustní relevantní argumentaci navrhovatele“.

11. Navrhovatel rovněž poukazuje, že na problematické požadavky certifikace dle standardu IT&PT byl zadavatel opakovaně dotazován a upozorňován i jinými účastníky. Tuto skutečnost pak zadavatel opakovaně ignoroval a žádosti odmítal.

12. Konkrétněji k výše uvedenému navrhovatel namítá následující.

Certifikace IT&PT

13. Dle navrhovatele zadavatel nesprávně a účelově srovnává Organizaci IT&PT s evropskou normalizační organizací ETSI zaštiťující normu EN 302 571. Předmětné srovnání navrhovatel rozporuje. Zásadní rozdíl vidí ve skutečnosti, že normy EN jsou evropskými technickými normami přijatými jednou ze tří normalizačních organizací působících v rámci Evropské unie – organizací ETSI. Zadavatel tak opomíjí svým přirovnáním rozdíl, kdy normy EN jsou založeny na uznaných a kontrolovaných normalizačních pravidlech, zatímco organizace IT&PT není ani evropským, ani mezinárodním normalizačním orgánem. Zadavatel tak dle navrhovatele systém založený na formálně normalizačních pravidlech vydávaných evropskou normalizační organizací (tj. certifikace v pravém slova smyslu) srovnává se systémem organizace, která je soukromé povahy a žádné normy v pravém slova smyslu nevydává, přičemž ani není oficiálně uznaná za evropskou či mezinárodní normalizační organizaci. Z její soukromoprávní povahy pak dle navrhovatele vyplývá i absence kontroly nad jejím vývojem, vývojem certifikace či obchodními podmínkami v budoucnosti. Obecně se tak nejedná o certifikaci per se, nýbrž pouze o labeling.

14. Za zavádějící považuje navrhovatel i vyjádření zadavatele v rozhodnutí o námitkách, že »„Směrnice Evropského parlamentu a rady 2014/25/EU ze dne 26. února 2014, o zadávání zakázek subjekty působícími v odvětví vodního hospodářství, energetiky, dopravy a poštovních služeb a o zrušení směrnice 2004/17/ES“ umožňuje odkazovat na technické specifikace a standardy. ITxPT splňuje podmínky otevřeného průmyslového standardu. Je nutno poznamenat, že ze situace, kdy v rámci EU byla v roce 2013 založena ITxPT a o rok později je na úrovni EU přijata shora uvedená směrnice, lze dovodit, že v oboru je možné, ba dokonce žádoucí odkazování na ITxPT normy v rámci veřejných zakázek.«

15. Navrhovatel nezpochybňuje možnost odkazovat na standardy dle výše uvedeného, ale musí se dle jeho názoru jednat o normy per se a musí být na ně odkazováno v souvislosti s podmínkami kvalifikace a požadavky na předmět plnění.

16. Pro podporu své argumentace se navrhovatel odkazuje na čl. 60 odst. 1, 3, 4, 5 a čl. 81 odst. 1 směrnice 2014/25/EU (dále jen „sektorová směrnice“) ze kterých vyvozuje, že »[z]akázkové směrnice jsou vystavěny na principu technické a technologické neutrality. Popis požadavků předmětu plnění by měl primárně vycházet z popisu funkčních a výkonnostních parametrů. Při odkazu na systémy norem se vychází z určité hierarchické struktury, přičemž každopádně musí jít o normy v pravém slova smyslu, jak bylo uvedeno výše, přičemž se klade důraz i na uznávání ekvivalentnosti (rovnocennosti) jiných norem nebo nabízeného řešení. Dále platí, že v zásadě se zakazuje odkazovat na konkrétní patenty, výrobky, obchodní značky nebo původy výrobku, přičemž vždy se musí uznávat i rovnocenné plnění.«

17. Dle navrhovatele odkaz na IT&PT certifikaci nepopisuje předmět plnění funkčním a výkonnostním způsobem a ani odkazem na normy, nýbrž se jedná o odkaz na konkrétní postup či obchodní značku.

18. Zadavatel nadto nepřipustil žádné alternativní řešení i přes to, že zamezení tzv. vendor lock-in, kterým zadavatel své požadavky obhajuje, lze dle navrhovatele dosáhnout i jinými způsoby. Navrhovatel zároveň rozporuje odkaz zadavatele na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS‑S0316/2025/VZ, č. j. ÚOHS-23869/2025/500 ze dne 26. 6. 2025, kdy dle navrhovatele je zde situace odlišná, neboť rozhodnutí o schválení typu je výsledkem vnitrostátní legislativy, zatímco IT&PT není. K citovanému rozhodnutí dále navrhovatel uvádí, že cílem stanovení hodnoticích kritérií bylo zvýšení míry úspěšnosti schválení vozidla Drážním úřadem. V tomto řízení však aktuální disponování certifikací nemá na kvalitu plnění vliv a nadto bylo v odkazovaném případě kritérium stanoveno po součtu toliko na hodnotu 20 %, nikoliv na hodnotu 40 %, jako je v právě šetřené věci.

19. Kritéria hodnocení jsou dle navrhovatele nastavena jako kvalifikační kritérium vzhledem k tomu, že zadavatel ověřuje obecné (historické) technické zkušenosti dodavatele, které nemohou být hodnoticími kritérii.  Navrhovatel odmítá zdůvodnění zadavatele, že hodnoticí kritéria souvisí s předmětem plnění veřejné zakázky, neboť „ad absurdum“ je možné vždy najít možné minimální souvislosti mezi předmětem plnění veřejné zakázky a kritérii hodnocení. Ve svých závěrech se navrhovatel odkazuje i na zadavatelem zmiňovaný rozsudek SDEU ve věci Lianakis (C-532/06), kdy navrhovatel tvrdí, že tento rozsudek podporuje i jeho závěry, že kvalifikační kritéria a kritéria hodnocení je třeba rozlišovat.

20. Zadavatelem nastavená hodnoticí kritéria tak dle navrhovatele fungují jako kvalifikační kritéria, přičemž tento závěr dle navrhovatele podporuje i skutečnost, že se zadavatel rozhodl hodnotit i starou verzi IT&PT „Sequoia“, která byla nahrazená novou verzí „Linden“, a pro potřeby zadavatele bude nutné provést recertifikaci na novější verzi. Je zde tak dle navrhovatele hodnocena minulost subjektu, nikoliv budoucnost týkající se plnění veřejné zakázky.

21. V neposlední řadě navrhovatel rozporuje tvrzení zadavatele, že na získání certifikace byl dostatek času. V předběžném oznámení z roku 2024 bylo sice uvedeno, že »[u]pgrade telematických a řídících systému vozidel MHD včetně centrálního dispečinku, technologicky splňující standardy IT&PT a V2X při zachování plné komunikační kompatibility se stávajícími periferními technologiemi (LCD panely, kamerové systémy, odbavovací systémy, systémy pro postižené, stavění výhybek a řízení křižovatek). Dodávka a montáž potřebného HW, dodávka a instalace potřebného SW pro BackOffice a centrální dispečink.«, avšak z uvedeného nebylo možné dle názoru navrhovatele dovodit specifikaci požadavku na IT&PT certifikaci.

IT&PT a nedostupnost dokumentace

22. Dle navrhovatele je postup stanovení zadávacích podmínek nesprávný a nezákonný. Dodavatel si přístup k bližším informacím ohledně certifikace musí zajistit sám. K tomuto je vyžadováno přihlášení do systému organizace IT&PT, které je dostupné jen v anglickém jazyce. Zadavatel nijak přístup k dokumentaci nezaručuje a ani po požádání není zřejmé, jestli postačuje dokumentace poskytnutá zdarma, či je potřeba zaplatit členství. Dokumentace tak není veřejně přístupná ani jednoduše získatelná. Navrhovatel některé informace získal až po podání námitek z jejich vypořádání. 

23. Dále navrhovatel namítá, že není schopen předvídat lhůty spojené s celým procesem certifikace, tudíž zajistit včasné získání certifikace, čímž jsou zvýhodněni dodavatelé disponující již certifikací.

24. Zadavatel tak dle navrhovatele neposkytl bezplatný, neomezený, plný a přímý přístup k zadávací dokumentaci, čímž porušil ustanovení § 36 odst. 3 zákona, neboť přenesl odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

25. Další problém vidí navrhovatel v samotné organizaci poskytující certifikaci IT&PT, kdy se dle navrhovatele jedná o vnuceného dodavatele, neboť zde není připuštěna alternativa. Jednotliví dodavatelé jsou tak plně odkázáni na vůli a podmínky předmětné organizace a zadavatel dostatečně nezaručil v zadávacích podmínkách rovné zacházení dodavatelů, ačkoliv ze zadávací dokumentace „nebo jiných dokumentů zveřejněných k zakázce nevyplývá, proč Zadavatel přistoupil k uvedenému požadavku nebo proč považuje předmětné řešení za jediné správné/nejvý­hodnější.“

26. Samotná certifikace také dle navrhovatele nezaručuje funkčnost, zvlášť při kombinaci zařízení různých výrobců. Není tak zde vyloučen dle názoru navrhovatele vznik vendor lock-in. 

Ekonomická nevýhodnost kritérií hodnocení

27. Navrhovatel v návrhu dále zastává názor, že nastavená hodnoticí kritéria jsou nevýhodná a nelogická, neboť nadměrně zvýhodňují dodavatele s již získanou certifikací IT&PT. Ta je přitom podle něj neadekvátně upřednostněna, i když ji musí při plnění zakázky nakonec splnit každý, a navíc se její verze mění, takže i certifikovaní dodavatelé mohou být nuceni proces opakovat. Z ekonomického hlediska přitom může dle propočtů navrhovatele být kvůli těmto kritériím vybrána i výrazně dražší nabídka – a to až o 100 milionů korun.  K tomuto v návrhu navrhovatel uvádí: »Pokud bychom vzali v potaz jako bernou minci zadavatelem stanovenou předpokládanou hodnotu zakázky ve výši 220 000 000,– Kč, přičemž by to byla i nabídková cena účastníka disponujícího veškerou požadovanou „certifikací“, jen při pouhém srovnání kritéria cena a kritéria č. 3 (certifikace SW – IT&PT) by nabídka subjektu bez požadované „certifikace“ musela být na úrovni 110 000 000,– Kč, tj. poloviční. Pokud vezmeme v potaz i kritérium č. 2 (Zkušenost člena realizačního týmu), neboť udělení bodů i za toto kritérium bezprostředně souvisí s „certifikací“, nabídková cena pro dorovnání 40% ztráty by musela být nejvýše na úrovni 73 300 000 Kč, což je téměř 1/3 ceny! Pokud bychom čistě z teoretického pohledu připustili i nereálnou alternativu, ve které by účastník s cenou 220 000 000 Kč získal 30 bodů v kritériu č. 3 a 0 bodů v kritériu č. 2, zatímco jiný účastník získá plných 10 bodů v kritériu č. 2 a 0 bodů v kritériu č. 3 a pro smazání bodové ztráty by musel předložit nabídku s cenou 146 666 667 Kč a méně, což jsou 2/3 ceny.«

28. Dále navrhovatel upozorňuje, že na českém ani slovenském trhu neexistuje relevantní dodavatel s certifikací IT&PT a reálně by tak dle názoru navrhovatele zvýhodnění mohl získat prakticky jen jeden zahraniční subjekt (polská společnost R&G PLUS), který navíc disponuje zastaralou verzí certifikace.

29. Navrhovatel rovněž podotýká, že zakázka je zjevně zaměřena na dodavatele komplexních telematických řešení, nikoliv dílčích komponentů, takže v praxi se uchazeči rozdělí na dvě skupiny: ti s plnou certifikací, kteří získají vysoké bodové hodnocení, a ti bez certifikace, kteří získají 0 bodů. Varianta, že by měl dodavatel certifikována jen některá zařízení, je podle Navrhovatele velmi nepravděpodobná a spíše výjimečná, nikoli systematicky očekávatelná.

30. Postup zadavatele je tak dle navrhovatele v rozporu s principy 3E.

Absence logického zdůvodnění kritérií hodnocení

31. Navrhovatel v návrhu rovněž namítá, že hodnoticí kritéria postrádají logické odůvodnění. Zadavatel totiž umožňuje splnit certifikaci IT&PT až do 3 let od účinnosti smlouvy, čímž naznačuje, že nejde o časově kritický požadavek, současně však výrazně zvýhodňuje dodavatele, kteří certifikaci mají už při podání nabídky. Tato kombinace je podle navrhovatele nelogická, protože smlouva vůbec nevyžaduje okamžité dodání certifikovaných řešení ani nemotivuje k rychlejšímu splnění předmětu veřejné zakázky. Navrhovatel tak uzavírá, že zadavatel maskuje kritéria č. 2 a č. 3 za hodnoticí kritéria, ačkoliv se ve své podstatě jedná o požadavky na technickou kvalifikaci. K právě uvedenému navrhovatel rovněž podotýká, že předmětná hodnoticí kritéria ve skutečnosti nehodnotí budoucí kvalitu plnění, ale minulé zkušenosti dodavatelů, čímž se blíží kvalifikačním požadavkům. Zadavatel navíc podle něj ignoroval relevantní rozhodovací praxi, na kterou byl v námitkách upozorněn.

Nejednoznačnost požadovaných verzí IT&PT

32. Navrhovatel dále poukazuje na dle jeho názoru zásadní problém nejednoznačnosti verzí certifikace IT&PT. Ta se v čase vyvíjí a jednotlivé verze se liší, přičemž změny mohou být i zásadní. Zadavatel však tuto dynamiku vůbec nezohledňuje – v hodnocení uznává plně bodově i starší verzi „Sequoia“, tedy již neaktuální certifikaci, která nemusí být pro plnění zakázky použitelná. Dále navrhovatel zdůrazňuje, že vzhledem k vývoji standardu je velmi pravděpodobné, že certifikace platná v době podání nabídek nebude odpovídat požadavkům v době plnění zakázky, zvláště když je na její získání stanovena lhůta až 3 roky. Zároveň poukazuje na to, že aktuální verzi IT&PT „Linden“ podle dostupných informací nesplňuje žádný relevantní dodavatel, a to ani výše jmenována polská společnost, a přesto Zadavatel zřejmě připouští hodnocení i podle zastaralých verzí.

Závěrem

33. Navrhovatel uzavírá, že navzdory skutečnosti, že splňuje zadávací podmínky veřejné zakázky a teoreticky by mohl předložit nabídku, tak z důvodu nejasnosti a neúplnosti zadávací dokumentace, resp. nastavení hodnoticích kritérií v zadávací dokumentaci, není objektivně schopen nabídku sestavit a nacenit. Pokud by chtěl podat konkurenceschopnou nabídku, byla by absolutně nerentabilní a v rozporu se samotnou podstatou podnikání. Z těchto důvodů se navrhovatel nemůže objektivně účastnit zadávacího řízení, a to i navzdory tomu, že je relevantním a etablovaným subjektem na trhu v oblasti telematiky. 

34. Navrhovatel v poslední části návrhu nadepsané jako „Návrh nápravného opatření a návrh na nařízení předběžného opatření“ navrhuje, aby Úřad v případě, že v čase rozhodnutí ještě neuplyne lhůta pro podání nabídek, přikázal zadavateli odstranit nezákonnost zadávacích podmínek, uplyne-li již lhůta pro podání nabídek, tak aby Úřad zrušil zadávací řízení.

III.     průběh správního řízení

35. Podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), bylo správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeno dnem 23. 3. 2026, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele.

36. Účastníky správního řízení podle § 256 zákona jsou

• zadavatel a
• navrhovatel.

37. Zahájení správního řízení oznámil Úřad jeho účastníkům přípisem ze dne 26. 3. 2026.

38. S ohledem na nejasnou pasáž návrhu, kdy navrhovatel v nadpise deklaruje, že rovněž navrhuje nařízení předběžného opatření, avšak v samotném textu předmětné pasáže návrhu již žádné konkrétní předběžné opatření navrhováno není, určil Úřad usnesením ze dne 31. 3. 2026 navrhovateli lhůtu 3 dny k upřesnění, zda a případně jaké předběžné opatření navrhuje nařídit v návrhu ze dne 23. 3. 2026.

39. Dne 2. 4. 2026 obdržel Úřad vyjádření zadavatele ze dne 1. 4. 2026 k návrhu navrhovatele spolu s částí dokumentace o zadávacím řízení.

Vyjádření zadavatele ze dne 1. 4. 2026 k návrhu navrhovatele

40. Ve svém vyjádření zadavatel přednostně rozporuje námitku navrhovatele stran nedostatečného vyjádření k celému obsahu námitek. Zadavatel má za to, že jasně zdůvodnil svůj požadavek na IT&PT certifikaci. K navrhovatelově polemice ohledně změn v organizaci IT&PT zadavatel uvádí, že na tyto není možné objektivně odpovědět jinak než v obecné rovině, a má tedy za to, že námitky řádně vypořádal. V této souvislosti se zadavatel odkazuje na rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0220/2018/VZ-07050/2019/323/JKt ze dne 11. 3. 2019, č. j. R0217/2018/VZ-07040/2019 z téhož dne, č. j. ÚOHS-R0036/2018/VZ-14938/2018/323/JKt ze dne 22. 5. 2018, dále sp. zn. ÚOHS-R0006/2026/VZ, č. j. ÚOHS-09149/2026/162 ze dne 11. 3. 2026 a jemu předcházející rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0758/2025/VZ č. j. ÚOHS-50000/2025/500 ze dne 29. 12. 2025.

41. K zpochybnění IT&PT jako certifikace založené na mezinárodních technických normách zadavatel uvádí, že IT&PT sice nemá formální status normalizační organizace dle evropského práva, avšak toto z něj nečiní proprietární nebo uzavřený systém, neboť technické specifikace jsou veřejně dostupné a možnost získání certifikace není vázána na členství. Jde tedy o otevřený průmyslový vzor a odkaz na IT&PT je tak zcela v souladu s čl. 60 odst. 2 sektorové směrnice.

42. Zadavatel rovněž odmítá tvrzení navrhovatele, že nastavená hodnoticí kritéria jsou v rozporu se zákonem. K právě uvedenému dodává, že kvalifikační kritéria nastavil tak, aby neomezovala účast tuzemských ani zahraničních dodavatelů, přičemž důraz na přidanou hodnotu pro zadavatele promítl až do fáze hodnocení nabídek. Vedle ceny proto stanovil také kvalitativní hodnoticí kritéria zaměřená na úroveň a kvalitu nabízeného plnění. Hodnoticí kritérium č. 2 podle zadavatele hodnotí zkušenosti členů realizačního týmu nad rámec minimální kvalifikace, což odpovídá běžně akceptovanému postupu. Kritérium č. 3 se týká existence certifikace IT&PT, kterou zadavatel považuje za významnou přidanou hodnotu vzhledem k inovativnímu charakteru plnění, a proto zvýhodňuje dodavatele, kteří touto certifikací již disponují. Na podporu své argumentace zadavatel odkazuje na závěry Úřadu v jeho rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0316/2025/VZ, č. j. ÚOHS-23869/2025/500 ze dne 26. 6. 2025.

43. Zadavatel také rozporuje tvrzení navrhovatele o neúplnosti zadávací dokumentace a trvá na tom, že poskytl veškeré relevantní informace pro účast v zadávacím řízení.

44. Zadavatel dále dodává, že v rámci rozhodnutí o námitkách srovnával IT&PT s ETSI výhradně k vyvrácení argumentu o právní formě neziskové organizace, neboť ETSI je rovněž neziskovou organizací. V žádném případě zadavatel netvrdil, že IT&PT je normalizační organizací, ani že IT&PT je normou EN. Zadavatel rovněž uvádí příklady veřejných zakázek, v rámci kterých bylo odkazováno na technické normy, které nejsou přímo EN normami, ale jedná se o technické normy řad ETSI TS a ETSI SR.

45. Dle zadavatele zákon ani sektorová směrnice nestanoví povinnost odkazovat pouze na normy evropských normalizačních institucí. Odkaz na průmyslový vzor s ověřenou technickou specifikací dle zadavatele splňuje požadavky stanovené v § 116 zákona. Na podporu svých tvrzení zadavatel odkazuje na další zadávací řízení, kde byly požadovány normy, které rovněž nejsou EN normami.

46. Ohledně zmatečnosti kolem označení IT&PT za certifikaci, i když se nejedná o certifikaci per se, zadavatel uvádí, že termín „labeling“ nemá v praxi ustálený překlad, a proto použil obecný termín. Zadavatel k tomu dodává, že právě uvedené blíže objasnil ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 15. Zadavatel doplňuje, že terminologický rozdíl mezi „labeling" a „certification" nemá žádný vliv na podstatu věci, neboť IT&PT labeling je nezávislý test technické shody softwaru s otevřenými specifikacemi, provedený v laboratoři IT&PT a výsledek je objektivně ověřitelný. S ohledem na tuto skutečnost zadavatel stanovil i požadavky na hodnocení nabídek v rámci hodnotícího kritéria č. 3, kdy je hodnocena ověřitelná vlastnost nabízeného SW, nikoli formální status certifikačního orgánu.

47. Zadavatel uvádí, že požadavek na plnění s prvky IT&PT je ve světě již běžný.

48. Dále zadavatel vysvětluje, proč se v souvislosti s předmětnou veřejnou zakázkou rozhodl pro toto inovativní řešení. Dle zadavatele jeho současný telematický ekosystém trpí značnou fragmentací způsobenou minulým zadáváním. Zadavatel má problém s přístupem k proprietárním protokolům předchozích dodavatelů, což vedlo při předchozích veřejných zakázkách často i k vypuštění daného plnění, aby předešel ovlivňování průběhu zadávacího řízení ze strany stávajících dodavatelů. Zadavatel je tak v současnosti v situaci, kdy je silně závislý na konkrétních výrobcích a obchodní politice jednotlivých dodavatelů a není schopen volně soutěžit jednotlivé komponenty, a nese tak vysoké náklady na každou změnu. Cílem této veřejné zakázky je dle zadavatele předejít závislosti na dodavatelích a získat otevřený systém, který IT&PT umožňuje a zaručuje.IT&PT zadavatel zvolil, neboť tvoří otevřený systém, ve kterém jsou schopny všechny komponenty spolu komunikovat standardizovanými rozhraními a soutěž na jejich dodání v budoucnu není ovlivnitelná ze strany dodavatelů.

49. Zadavatel uvádí, že technické požadavky v zadávací dokumentaci formuloval prostřednictvím funkčních a výkonnostních parametrů, tedy v souladu s obecným principem uváděným navrhovatelem. Odkaz na standard IT&PT podle zadavatele neslouží k vymezení konkrétního výrobku či dodavatele, ale výhradně k zajištění interoperability požadovaného řešení.

50. K námitce, že zadavatel nepřipustil jiné rovnocenné řešení interoperability, zadavatel konstatuje, že jiné rovnocenné řešení splňující stejný účel na celoevropské úrovni v současnosti neexistuje. Proto považuje požadavek na standard IT&PT za odůvodněný a přiměřený. Jedinou srovnatelnou alternativou z hlediska otevřeného rozhraní je Německý standard VDV-301 / IBIS-IP. Jedná se však o národní specifikaci, která je rozšířená primárně ve Spolkové republice Německo a většina dodavatelů dnes již paralelně disponuje i IT&PT variantou, takže připuštění rovněž tohoto certifikátu jako rovnocenného řešení by nevedlo k rozšíření okruhu dodavatelů. Navíc by zde zadavatel neměl žádnou možnost ověřit správnost řešení.

51. Pokud jde o proprietární řešení dodavatele, tj. variantu „popišme funkční požadavky a nechme architekturu na dodavateli", jde o přístup, který zadavatele historicky dovedl do současného stavu závislosti. Opakování tohoto přístupu by dle zadavatele znamenalo vědomé připuštění hrozby dalšího stavu vendor lock-in.  K právě uvedenému zadavatel doplňuje, že IT&PT architektura není jednoduchou specifikací, kterou by bylo možné snadno nahradit ad hoc funkčními požadavky, nýbrž jde o rozsáhlý a technicky vyspělý standard pokrývající síťovou architekturu vozidla, správu napájení, definici datových služeb, bezpečnostní požadavky, over‑the-air komunikaci i backoffice integraci.

52. Zadavatel uvádí, že požadavek na IT&PT certifikaci je součástí jeho dlouhodobé strategie. Ze zkušeností ze západní Evropy dle zadavatele vyplývá snížení nákladů na přípravu dalších veřejných zakázek a rozšíření okruhu dodavatelů. Cílem je postupný přechod na otevřené rozhraní.

53. Co se týče navrhovatelem zpochybňované zákonnosti hodnoticích kritérii, zde zadavatel uvádí, že váhu jednotlivých kritérií stanovil podle přidané hodnoty, kterou pro něj dané kritérium představuje. K námitce, že kritéria č. 2 a č. 3 mají v souhrnu vyšší váhu než nabídková cena, zadavatel namítá, že zákon nestanoví povinný poměr mezi cenovými a kvalitativními kritérii ani minimální váhu nabídkové ceny. Současně upozorňuje, že zákon připouští i situaci, kdy nabídková cena není hodnoticím kritériem vůbec, a proto považuje argumentaci navrhovatele ohledně nepoměru mezi cenou a ostatními kritérii za nerelevantní.

54. Námitku navrhovatele směřující na údajné porušení principů 3E nepovažuje zadavatel za důvodnou. Zadavatel má za to, že nastavená hodnoticí kritéria a jejich váhy plně odpovídají přidané hodnotě pro zadavatele. Pro zadavatele má vyšší přidanou hodnotu předchozí zkušenost člena realizačního týmu a disponování příslušnou certifikací softwaru, kdy danou skutečnost zadavatel zohledňuje i na úkor případně, nikoliv však nutně, vyšší ceny. K tomuto se zadavatel odkazuje na rozhodnutí Úřadu ze dne 5. 8. 2021, sp. zn. ÚOHS-S0235/2021/VZ, č. j. ÚOHS 26541/2021/500/AIv.

55. Zadavatel dále rozporuje námitku navrhovatele, že IT&PT nezaručuje funkčnost příslušného výrobku a že kombinace zařízení různých výrobců nebo různých verzí IT&PT nemusí automaticky fungovat. Dle zadavatele jde o chybu v předpokladu navrhovatele. Funkčnost celého systému závisí na dopravním podniku. IT&PT standardizuje jen to, co má smyl, tedy technické rozhraní, datové formáty a komunikační protokoly. Funkčnost výsledku pak zajišťují smluvní nástroje jako technická specifikace, akceptační testy, SLA a smluvní sankce. Nejedná se o požadavek na centrálního garanta interoperability. Samotná interoperabilita je přirozený výsledek implementace stejného komunikačního protokolu a datového formátu, bez ohledu na dodavatele daného komponentu.

56. K různým verzím IT&PT zadavatel uvádí, že ty mezi sebou zaručují vzájemnou kompatibilitu a opět se zde odkazuje na rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0316/2025/VZ, č. j. ÚOHS-23869/2025/500 ze dne 26. 6. 2025. Polemiku o vzniku vendor lock-in zadavatel odmítá jako hypotetickou a nepodloženou, neboť všechna zařízení dle IT&PT standardů komunikují standardizovanými rozhraními a lze kterékoliv z nich vyměnit za produkt jiného výrobce bez změny ve zbytku systému.

57. Zadavatel se domnívá, že navrhovatel v návrhu zaměňuje normativní technickou specifikaci za implementační pomůcky. Zadavatel zdůrazňuje, že normativní specifikace IT&PT, která stanovuje komunikační protokoly, datové formáty a rozhraní, je volně a bezplatně dostupná na webu IT&PT organizace a každý zájemce k ní může po bezplatné registraci přistupovat. Podle zadavatele tuto skutečnost potvrzuje i samotný navrhovatel, který na dokumentaci ve svých námitkách detailně odkazuje.

58. Dále zadavatel vysvětluje, že část označená „test templates“ nepředstavuje součást normativní specifikace, ale pouze pomocné implementační materiály určené pro přípravu na certifikační proces. Jejich absence proto podle zadavatele nijak nebrání sestavení nabídky ani splnění zadávacích podmínek. Zadavatel současně poukazuje na to, že obdobně ani jiné technické normy, například ISO, ETSI či CEN, běžně neposkytují zdarma vzorové implementace, testovací scénáře nebo konfigurační šablony, neboť jejich vytvoření je standardně odpovědností samotného dodavatele. Podle zadavatele navrhovatel jako etablovaný subjekt na trhu mohl v případě skutečného zájmu standardně implementovat specifikaci IT&PT a absolvovat certifikační proces, zvlášť když byl požadavek na IT&PT veřejně avizován již v roce 2024.

59. Zadavatel odmítá tvrzení navrhovatele o ekonomické nevýhodnosti požadavku na certifikaci IT&PT a uvádí, že při nastavení hodnoticích kritérií standardně posuzoval jejich přidanou hodnotu a celkovou ekonomickou výhodnost nabídky, nikoliv pouze cenu plnění. Podle zadavatele jsou tvrzení navrhovatele pouze nepodloženými domněnkami, protože vycházejí výhradně z potenciálních nákladů, aniž by zohledňovala ostatní kvalitativní hodnoticí kritéria a jejich přínos pro zadavatele.

60. K námitce navrhovatele o skrytých kvalifikačních kritérii zadavatel uvádí, že smyslem kvalifikačních požadavků je vyloučit dodavatele, kteří nesplňují minimální předpoklady účasti, zatímco účelem hodnoticích kritérií je bodově zvýhodnit nabídky s vyšší přidanou hodnotou pro zadavatele. Zadavatel nastavil kvalifikační požadavky co nejotevřeněji, aby umožnil účast co nejširšímu okruhu dodavatelů. Současně odmítá výklad navrhovatele, podle kterého by zvýhodnění kvalitativních aspektů znamenalo ekonomickou nevýhodnost, neboť takový přístup by podle zadavatele ve svém důsledku vedl k hodnocení nabídek pouze podle nejnižší ceny, což je v rozporu s § 116 zákona.

61. Zadavatel odmítá tvrzení navrhovatele, že hodnoticí kritérium č. 3 nelze smysluplně vyhodnotit z důvodu absence certifikace verze Linden u relevantních subjektů ke dni podání návrhu. Katalog IT&PT je průběžně aktualizován a rozhodný je stav ke dni podání nabídek, nikoliv ke dni podání návrhu. Současně zdůrazňuje, že transparentně připustil certifikaci jak verze Linden, tak starší verze Sequoia, čímž podle svého názoru naopak rozšířil okruh potenciálních dodavatelů a zvýšil konkurenci (optikou logiky „větší míry jistoty“ konstatovanou Úřadem v rozhodnutí sp­. zn. ÚOHS-S0316/2025/VZ) tím, že též dodavatelé disponující dřívější verzí disponují už zkušenostmi s celým procesem, což zvyšuje pravděpodobnost úspěšnějšího dosažení též certifikace Linden.

62. Zadavatel považuje tvrzenou újmu navrhovatele za účelovou a rozpornou, protože navrhovatel současně namítá nejasnost zadávací dokumentace, ale zároveň tvrdí, že zadávací podmínky splňuje. Zadavatel rovněž zdůrazňuje, že smyslem hodnoticích kritérií je právě bodové zvýhodnění dodavatelů s vyšší přidanou hodnotou, nikoliv omezení účasti v zadávacím řízení. Podle zadavatele zadávací podmínky neomezují účast žádného tuzemského ani zahraničního dodavatele, ale pouze zvýhodňují nabídky s kvalitnějším realizačním týmem a certifikací IT&PT, které mají pro zadavatele významný přínos. Z tohoto důvodu zadavatel odmítá nejen tvrzení o vzniku újmy navrhovatele, ale i alternativní návrhy navrhovatele, neboť nepovažuje zadávací podmínky za nezákonné ani diskriminační.

Další průběh správního řízení

63. Dne 2. 4. 2026 v reakci na usnesení Úřadu ze dne 31. 3. 2026 navrhovatel Úřadu sdělil, že navrhuje, „aby Úřad vydal předběžné opatření, kterým uloží zadavateli zákaz uzavřít smlouvu na zakázku, a to až do pravomocného skončení správného řízení“.

64. Dne 7. 4. 2026 obdržel Úřad prostřednictvím držitele poštovní licence na technickém nosiči dat (flash disk) zbývající část dokumentace o zadávacím řízení.

65. Rozhodnutím ze dne 15. 4. 2026 Úřad zamítl návrh navrhovatele na vydání předběžného opatření, jímž by měl uložit zadavateli zákaz uzavřít smlouvu na plnění veřejné zakázky.

66. Usnesením ze dne 15. 4. 2026 určil Úřad zadavateli lhůtu k podání informace Úřadu o dalších úkonech, které zadavatel provede v šetřeném zadávacím řízení v průběhu správního řízení, a zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení pořízené v souvislosti s provedenými úkony. Zadavatel Úřad v průběhu správního řízení o dalších úkonech průběžně informoval.

67. Usnesením ze dne 23. 4. 2026 určil Úřad navrhovateli lhůtu k zaslání sdělení, v němž navrhovatel uvede z pozice odborníka na trhu, jaká alternativní a srovnatelná řešení pro zajištění interoperability, která by splňovala požadavky zadavatele, se na trhu vyskytují.

68. Usnesením ze dne 29. 4. 2026 určil Úřad zadavateli lhůtu k zaslání sdělení, v němž zadavatel

• sdělí, na základě jakých úvah dospěl k závěru, že v rámci posuzované veřejné zakázky je právě řešení prostřednictvím certifikace software dle standardu IT&PT pro potřeby zadavatele nejvhodnější, a to včetně případného doložení relevantních podkladů,
• upřesní, zda se v rámci šetřené veřejné zakázky při stanovení požadavku na certifikaci software dle standardu IT&PT zabýval procesem získání předmětné certifikace, výší nákladů na její získání apod., a to včetně případného doložení relevantních podkladů,
• uvede, zda před zahájením předmětného zadávacího řízení provedl za účelem ověření, kolik relevantních subjektů na trhu disponuje certifikací IT&PT, např. průzkum trhu, případně tržní konzultace, a to včetně případného doložení relevantních podkladů.

69. Dne 4. 5. 2026 obdržel Úřad odpověď navrhovatele na usnesení ze dne 29. 4. 2026, ve které navrhovatel zdůraznil, že primárně brojí proti neoprávněnému zvýhodnění řešení IT&PT na úkor jiných možností. Jedná se dle jeho názoru o vnuceného poddodavatele a protisoutěžní jednání vedoucí k předražení celé zakázky, které nad to není schopné absolutně zajistit interoperabilitu, kterou zadavatel stanovil. Jako alternativní řešení představil německý standard VDV-301/IBIS-IP. Toto řešení je dle názoru navrhovatele otevřené, ověřené a není potřebná soukromá placená certifikace, jako je tomu v případě IT&PT. Dle navrhovatele tak předmětné řešení představuje reálnou otevřenou alternativu pro vyžádanou certifikaci IT&PT. Z dalších alternativ uvádí navrhovatel certifikaci vydávanou organizací American Public Transportation Association (dále jen „APTA“), která je dle navrhovatele v mnoha ohledech funkční obdoba VDV 301 nebo IT&PT.

70. Dne 6. 5. 2026 obdržel Úřad odpověď zadavatele na usnesení ze dne 29. 4. 2026, ve které osvětlil své důvody (včetně relevantních podkladů), které ho vedly k závěru, že právě řešení prostřednictvím certifikace SW dle standardu IT&PT je pro jeho potřeby nejvhodnější.

Vyjádření zadavatele ze dne 6. 5. 2026

71. Zadavatel uvádí, že v roce 2023 zadal k zpracování podkladovou a technickou dokumentaci Institutu Jana Pernera, o.p.s. (dále jen „IJP“). Cílem projektu byl návrh „(…) technologické řešení projektu Telematika 2025: Výběr vhodných technologií pro přenos dat a hlasu; Minimalizace vendor locku na dodavatele hardware; Minimalizace vendor locku na dodavatele software; Zajištění přímého přístupu k maximálnímu možnému množství dat; Navrhnout moderní technologické vybavení vozidel a backoffice; Respektovat stávající požadavky DPO nad rámec národních a nadnárodních standardů; Navrhnout z důvodů cenové optimalizace harmonogram přechodu DPO na novou architekturu a architekturu vložených kroků“, kdy hlavním cílem bylo zamezení vendor lock-in. Realizace odborné přípravy vyústila ve zpracování Návrhu technického řešení, SWOT analýzy IT&PT pro DPO a SWOT analýzy datové komunikace vozidel. Zadavatel osvětluje, že projekt je prvním transformačním krokem s cílem dosáhnout toho, že „veškeré komponenty telematického systému, pro které existuje specifikace ITxPT, budou ITxPT-certifikované, a komponenty, pro něž ITxPT specifikace neexistuje, budou alespoň architektonicky kompatibilní s principy ITxPT.“ Zadavatel uvádí, že má v plánu v budoucnu postupně nahradit všechny komponenty dle stanovených cílů, tak aby v dlouhodobém horizontu sjednotil celý svůj telematický ekosystém dle IT&PT standardů.

72. Zadavatel dodává, že zvolil model postupné výměny celého ekosystému, neboť jeho jednotlivé komponenty fungují a mají před sebou ekonomicky únosnou zbytkovou životnost. Prostřednictvím budoucích veřejných zakázek v rámci generační obnovy bude zadavatel jednotlivé komponenty nahrazovat IT&PT řešeními.

73. Pro ilustraci zadavatel představil současnou obnovu informačních panelů ve vozidlech, kdy 2 ze 3 dodavatelů jsou schopni provést aktualizaci dle standardů IT&PT „(…) (za náklady nižších statisíců), přičemž zbývající z dodavatelů (jímž je shodou okolností navrhovatel BUSE s.r.o.) uvedl, že hodnota aktualizace by byla okolo 3,5 mil. Kč a navíc by ani nebyl schopen aktualizovat téměř 700 ks informačních panelů.“ Relevantní trh tak má dle zadavatele kapacitu k adaptaci IT&PT.

74. Zadavatel dále osvětluje, že standard IT&PT v rovině specifikací a labelingu pokrývá hardwarovou i softwarovou vrstvu. Zadavatel však v současnosti nepožaduje certifikaci hardwaru, neboť jeho vozový park nyní není technicky kompatibilní s IT&PT. IT&PT HW certifikace je tak dle zadavatele relevantní pro budoucí navazující veřejné zakázky na nová vozidla, do nichž zadavatel zamýšlí pořizovat zařízení, v jejichž rámci bude požadavek na IT&PT HW label oprávněný. Software na druhou stranu není závislý na fyzické architektuře vozidla a právě přes něj se otevírá telematický ekosystém dle cílů zadavatele.

75. Zadavatel dále dodává, že v současné době vlivem minulého zadávání trpí jeho telematický ekosystém výraznou fragmentací, která způsobuje vyhraněný vendor lock-in, který se zadavatel rozhodl strukturálně řešit.

76. Zadavatel požaduje IT&PT certifikaci nikoliv formálně, ale proto, že v České republice, na rozdíl od jiných států EU, neexistuje žádná národní autorita ani validační infrastruktura schopná nezávisle ověřit správnou implementaci standardů IT&PT. Pouhá deklarace dodavatele o souladu s těmito normami by proto byla fakticky neověřitelná a vystavuje zadavatele riziku vendor lock-inu. IT&PT proces je tak v evropském kontextu jediným dostupným nezávislým mechanismem laboratorně ověřované kontroly souladu implementace s otevřeným standardem.

77. Volbou IT&PT si chce zadavatel zajistit, že volba technologického řešení obstojí v měnícím se EU regulatorním prostředí, do něhož bude předmět veřejné zakázky uváděn do provozu (předpokládaný horizont je rok 2027). V době zahájení přípravy zadávací dokumentace nebyly dle zadavatele evropské normy (Transmodel, NeTEx, SIRI) pro výměnu dopravních dat ve veřejné dopravě závaznými, avšak zadavatel nemohl s jistotou předvídat, jestli se v budoucnu závaznými nestanou, což se i uskutečnilo, neboť Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2023/2661 (dále jen „novelizace ITS směrnice“) učinila části specifikací NeTEx a SIRI povinnými s účinností od 1. 12. 2028. IT&PT v sobě tyto nově do budoucna povinné specifikace zahrnuje.

78. Co se týče možných alternativ, zadavatel se zabýval variantou proprietárního řešení. Tato varianta však dle zadavatele představuje pokračování v současném přístupu (tedy ve vendor lock-in) a navíc by do budoucna byla problémová z hlediska EU regulací. Další variantu – protokol EPISNET – nepovažuje zadavatel za rovnocennou alternativu, neboť ji v českém prostředí používá omezený počet dodavatelů, je zastaralý, a proto by vyžadoval větší zásahy do architektury, přičemž pokrývá omezenou část funkcionalit, které pokrývá IT&PT. Německý standard VDV-301 / IBIS-IP je srovnatelnou alternativou z hlediska otevřeného rozhraní. Tato alternativa je však hojně rozšířená primárně ve Spolkové republice Německo a většina dodavatelů dnes již paralelně disponuje i IT&PT variantou, takže by nevedla k rozšíření okruhu dodavatelů. Jako poslední variantu uvádí zadavatel funkční specifikaci bez odkazu na standard. Ani tuto alternativu nepovažuje zadavatel za vhodnou, neboť nezaručuje skutečnou zaměnitelnost komponentů od různých dodavatelů. Zároveň zde není možnost nezávislého ověření.

79. Zadavatel rovněž uvádí, že nechal IJP zhotovit průzkum trhu s dodavateli disponujícími IT&PT certifikací, který potvrdil vhodnost IT&PT řešení pro zadavatele. Zároveň bylo zadavatelem přímo u organizace IT&PT ověřeno, zda je možné získat IT&PT certifikaci bez ohledu na členství a zda jsou informace na webu IT&PT organizace aktuální. Zadavatel uvádí, že vše bylo potvrzeno.

80. Zadavatel dále uvádí, že během tvorby zadávacích podmínek si rovněž nechal zpracovat SWOT analýzu, ze které vyšlo najevo, že v českém prostředí v té době nepůsobila žádná společnost s certifikací IT&PT, což zadavatel zohlednil v zadávací dokumentaci, když zahrnul IT&PT certifikaci jako kritéria hodnocení s povinností dodat certifikované řešení do 3 let od účinnosti smlouvy, a nikoliv jako kvalifikační kritéria.

81. Zadavatel se dále věnoval i průběhu procesu a náklady certifikace. Dle zjištění zadavatele jsou procesní pravidla, včetně katalogu produktů, technické specifikace i ceníku veřejně publikována na oficiálním webu Organizace. V rámci průzkumu trhu zadavatel ověřil u subjektů, které prošly certifikací, samotný průběh, se závěrem, že je možné získat plnou certifikaci bez členství. Proces je transparentně dokumentován a v praxi jej lze absolvovat opakovaně. Pokud pak jde o náklady nezbytné k získání certifikace IT&PT, poukazuje zadavatel na skutečnost, že požadavek na určitou certifikaci nebo splnění technické normy v zadávacích podmínkách je zcela běžnou součástí české i evropské zadávací praxe (např. ETSI či ISO), přičemž v žádném takovém případě není dle zadavatele předpokládáno, že  by zadavatel musel dopředu cenově analyzovat získání certifikace u potenciálních dodavatelů – náklady na získání jsou součástí business modelu dodavatele a promítnou se do nabídkové ceny standardním tržním mechanismem.

Další průběh správního řízení

82. Rozhodnutím ze dne 11. 5. 2026 Úřad nařídil z moci úřední předběžné opatření, kterým zadavateli uložil zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku, a to až do pravomocného skončení předmětného správního řízení.

83. Usnesením ze dne 5. 6. 2026 stanovil Úřad účastníkům správního řízení lhůtu, v níž se mohli vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

Vyjádření zadavatele k podkladům rozhodnutí

84. Zadavatel se k podkladům rozhodnutí vyjádřil přípisem ze dne 11. 6. 2026, ve kterém v plném rozsahu odkázal na svá podání ze dne 1. 4. 2026 a 6. 5. 2026, v nichž se vyjádřil k tvrzením navrhovatele i k doplňujícím dotazům Úřadu a doložil veškerou relevantní dokumentaci k veřejné zakázce. Zadavatel se nad rámec svých předchozích vyjádření také vyjádřil k přípisu navrhovatele ze dne 4. 5. 2026 ohledně možných alternativ k certifikaci IT&PT.

85. Zadavatel uvádí, že VDV 301 anebo APTA nejsou alternativy ke stanoveným cílům zadavatele. Byť navrhovatel argumentuje nasazením VDV 301 v PID Praha[2], sám následně cituje příslušný dokument PID, z něhož vyplývá, že „VDV 301 je v PID připuštěn pouze volitelně — a to navíc s výjimkou pro zařízení s certifikací udělenou organizátorem.“. Nejedná se tedy dle zadavatele o závazný standard zajišťující interoperabilitu, nýbrž jednu z možností, která není vyžadována ani ověřována. VDV 301 i APTA TC-IP nedisponují nezávislým certifikačním procesem umožňujícím zadavateli ověřit požadované standardy. Zadavatel by proto při připuštění těchto alternativ byl odkázán pouze na deklaraci dodavatele. Zadavatel také upozorňuje, že navrhovatel jako alternativy k IT&PT uvádí standardy VDV 301 a APTA, aniž by tvrdil nebo prokazoval, že je sám implementuje a dokáže na jejich základě zakázku plnit. Z veřejně dostupných informací naopak vyplývá, že využívá vlastní proprietární řešení EPISNET. Podle zadavatele tak navrhovatel neprokazuje, že je požadavkem na certifikaci IT&PT skutečně dotčen, protože nenabízí ani požadované řešení IT&PT, ani jím navrhované alternativy. Zadavatel proto zpochybňuje existenci újmy, která by navrhovateli v důsledku nastavení zadávacích podmínek mohla vzniknout.

86. Zadavatel nadále trvá na tom, že IT&PT je jediným globálním standardem pro interoperabilitu palubních systémů ve veřejné dopravě, který je podpořen nezávislou laboratorní certifikací, kterou považuje pro předmět veřejné zakázky za klíčovou. Současně upozorňuje, že standard IT&PT již využívá více než 120 certifikovaných subjektů, což umožňuje zapojení širokého okruhu dodavatelů bez dodatečných nákladů na integraci; žádná z navrhovatelem navrhovaných alternativ podle zadavatele takovou garanci nenabízí.

Vyjádření navrhovatele k podkladům rozhodnutí

87. Navrhovatel se k podkladům rozhodnutí vyjádřil přípisem ze dne 15. 6. 2026, přičemž setrval na svých dosavadních tvrzeních. Navrhovatel zdůrazňuje, že primárním předmětem námitek je nastavení hodnoticích kritérií, které vytváří nerovné soutěžní podmínky.

88. Navrhovatel nesouhlasí s tvrzením zadavatele o rozšířenosti a běžném užívání standardů IT&PT zejména v západní Evropě. Navrhovateli také není známa skutečnost, že by výrobci zařízení s IBIS-IP přecházeli na IT&PT, přičemž stále setrvává na svých závěrech, že IBIS-IP je ekvivalentní alternativa a měla by být připuštěna. Dále navrhovatel shrnuje svou předchozí argumentaci týkají se otázky schopnosti IT&PT zajistit zadavatelem požadovanou interoperabilitu a zamezit situaci vendor lock-in, stejně tak navrhovatel zdůrazňuje povahu certifikačního procesu (primárně pak jeho celkový význam pro předmět plnění) IT&PT a absenci bližších informací o tomto procesu ze strany zadavatele v průběhu zadávacího řízení, které však ve správním řízení Úřadu osvětluje, včetně odkazu na relevantní dokumentaci.

89. Navrhovatel rozporuje argumentaci zadavatele, že požadavek na standard IT&PT je nezbytný k odstranění vendor lock-in efektu. Jestli zadavatel trpí vlivem historického nastavení smluvních a technických podmínek předchozích veřejných zakázek, pak nelze podle názoru navrhovatele vznik historických závislostí využívat jako odůvodnění pro nastavení zadávacích podmínek, které fakticky omezují hospodářskou soutěž.

90. V neposlední řadě navrhovatel rozporuje dostupnost dodavatelů disponující certifikací IT&PT na relevantním trhu, primárně pak českých a slovenských dodavatelů, kdy dle navrhovatele žádný takový není, a jedná se tak o omezení hospodářské soutěže.

IV.        ZÁVĚRY ÚŘADU

91. Úřad přezkoumal na základě § 248 a násl. ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech a po zhodnocení všech podkladů, zejména dokumentace o zadávacím řízení a vyjádření účastníků řízení rozhodl o zamítnutí návrhu navrhovatele. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

92. Podle § 6 odst. 1 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu transparentnosti.

93. Podle § 6 odst. 2 zákona ve vztahu k dodavatelům musí zadavatel dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

94. Podle § 36 odst. 1 zákona zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

95. Podle § 36 odst. 3 zákona zadávací podmínky zadavatel stanoví a poskytne dodavatelům v podrobnostech nezbytných pro účast dodavatele v zadávacím řízení. Zadavatel nesmí přenášet odpovědnost za správnost a úplnost zadávacích podmínek na dodavatele.

96. Podle § 37 odst. 1 zákona podmínky účasti v zadávacím řízení může zadavatel stanovit jako

a)         podmínky kvalifikace,

b)         technické podmínky vymezující předmět veřejné zakázky včetně podmínek nakládání s právy k průmyslovému nebo duševnímu vlastnictví vzniklými v souvislosti s plněním smlouvy na veřejnou zakázku,

c)         obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky, nebo

d)         zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky, a to zejména v oblasti vlivu předmětu veřejné zakázky na životní prostředí, sociálních důsledků vyplývajících z předmětu veřejné zakázky, hospodářské oblasti nebo inovací.

97. Podle § 79 odst. 1 zákona kritéria technické kvalifikace stanoví zadavatel za účelem prokázání lidských zdrojů, technických zdrojů nebo odborných schopností a zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. Zadavatel může považovat technickou kvalifikaci za neprokázanou, pokud prokáže, že dodavatel má protichůdné zájmy, které by mohly negativně ovlivnit plnění veřejné zakázky.

98. Podle § 89 odst. 1 zákona jsou technické podmínky požadavky na vlastnosti předmětu veřejné zakázky, které zadavatel stanoví prostřednictvím

a)    parametrů vyjadřujících požadavky na výkon nebo funkci, popisu účelu nebo potřeb, které mají být naplněny,

b)    odkazu na normy nebo technické dokumenty, nebo

c)     odkazu na štítky.

99. Podle § 115 odst. 1 zákona zadavatel musí v zadávací dokumentaci stanovit pravidla pro hodnocení nabídek, která zahrnují

a)    kritéria hodnocení,

b)    metodu vyhodnocení nabídek v jednotlivých kritériích a

c)     váhu nebo jiný matematický vztah mezi kritérii.

100. Podle § 116 odst. 1 zákona pro hodnocení ekonomické výhodnosti nabídky podle kvality je zadavatel povinen stanovit kritéria, která vyjadřují kvalitativní, environmentální nebo sociální hlediska spojená s předmětem veřejné zakázky.

101. Podle § 116 odst. 2 zákona mohou být kritériem kvality zejména

a)    technická úroveň,

b)    estetické nebo funkční vlastnosti,

c)     uživatelská přístupnost,

d)    sociální, environmentální nebo inovační aspekty,

e)     organizace, kvalifikace nebo zkušenost osob, které se mají přímo podílet na plnění veřejné zakázky v případě, že na úroveň plnění má významný dopad kvalita těchto osob,

f)     úroveň servisních služeb včetně technické pomoci, nebo

g)    podmínky a lhůta dodání nebo dokončení plnění.

102. Podle § 116 odst. 3 zákona kritéria kvality musí být vymezena tak, aby podle nich nabídky mohly být porovnatelné a naplnění kritérií ověřitelné. Kritériem kvality nesmí být smluvní podmínky, jejichž účelem je utvrzení povinností dodavatele, nebo platební podmínky.

103. Podle § 116 odst. 4 zákona zadavatel může rovněž stanovit pevnou cenu a hodnotit pouze kvalitu nabízeného plnění.

104. Podle § 116 odst. 5 zákona má se za to, že kritéria kvality souvisejí s předmětem veřejné zakázky, pokud se vztahují k jakékoliv fázi životního cyklu předmětu veřejné zakázky.

105. Podle § 241 odst. 1 zákona námitky může podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky, nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma (dále jen „stěžovatel“). Námitky nelze podat proti postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu, koncese malého rozsahu podle § 178 nebo sektorové veřejné zakázky podle § 158 odst. 1; to neplatí v případech, kdy zadavatel nebo jiná osoba zahájí zadávací řízení podle § 4 odst. 4 nebo 5.

106. Podle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí o odmítnutí námitek musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Dojde-li k odmítnutí námitek podle odstavce 3, postačí odůvodnění ve vztahu ke splnění podmínek pro jejich odmítnutí. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

Skutečnosti zjištěné z dokumentace o zadávacím řízení

107. V bodě 11 „Hodnocení nabídek“ zadávací dokumentace zadavatel stanovil, že nabídky budou hodnoceny podle ekonomické výhodnosti, přičemž jako dílčí hodnoticí kritéria zvolil 1. celkovou nabídkovou cenu v Kč bez DPH s váhou 60 %, 2. zkušenosti členů realizačního týmu s váhou 10 % a 3. certifikaci SW – IT&PT s váhou 30 %. V rámci 2. hodnoticího kritéria zadavatel stanovil, že bude „hodnocena zkušenost jakéhokoliv člena realizačního týmu (tj. Projektový manažer – vedoucí týmu, Specialista backoffice nebo Specialista palubních systémů) s realizací zakázek nad rámec požadované technické kvalifikace ve smyslu čl. 6.14 písm. B zadávací dokumentace. Hodnoceny budou referenční zakázky členů realizačního týmu, kterými účastník neprokazuje splnění technické kvalifikace daného člena realizačního týmu, splňující níže uvedené požadavky: a) předmětem každé referenční zakázky byla implementace, instalace nebo správa telematických systémů pro veřejnou dopravu, kdy aplikovaný SW musel mít udělenou certifikaci IT&PT; b) každá referenční zakázka musela být poskytnuta v posledních 5 letech před zahájením zadávacího řízení nebo po jeho zahájení, tj. do okamžiku podání nabídky.“ Zadavatel zároveň stanovil, že v rámci 2. hodnoticího kritéria pro účely hodnocení nabídek je možné předložit maximálně 3 referenční zakázky. Za každou takovouto referenční zakázku bude dodavateli přiděleno 10 podbodů. Maximálně zadavatel přidělí dodavateli 30 podbodů v rámci tohoto kritéria.

108. V rámci 3. hodnoticího kritéria zadavatel uvedl, že ke každému nabízenému SW doloží dodavatel doklad o získání certifikace a na jejich základě udělí zadavatel podbody:

SW

Počet udělených podbodů v případě získané certifikace IT&PT pro nabízený SW (certifikát IT&PT)

Počet udělených podbodů v případě, že:

– nabízený SW nedisponuje certifikací IT&PT,

– pokud dodavatel v rámci nabídky nedoloží ve vztahu k nabízenému SW žádný doklad prokazující udělení certifikace IT&PT

Module Inventory

5

0

Time

2

0

GNSS Locattion

2

0

FMStoiP

5

0

VEHICLEtoIP

7

0

AVMS

7

0

APC

5

0

MADT

3

0

MQTT

5

0

Právní posouzení

K tvrzení navrhovatele o nedostatečném vypořádání námitek zadavatelem

109. Úřad předně konstatuje, že vzhledem k tomu, že navrhovatel v podaném návrhu namítá mimo jiné nepřezkoumatelnost rozhodnutí o námitkách, zabýval se Úřad nejprve právě posouzením toho, zda se zadavatel s námitkami navrhovatele vypořádal v souladu s požadavky plynoucími z § 245 odst. 1 zákona. Úřad s ohledem na skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení konstatuje, že námitky byly podány řádně a včas, oprávněnou osobou a obsahují veškeré náležitosti ve smyslu § 244 zákona, tudíž zadavatel byl povinen skutečnosti v nich uvedené věcně vypořádat.

110. K tomu Úřad v obecné rovině uvádí, že námitky jako procesní institut představují primární ochranu dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele. Jsou-li námitky podány, je zadavatel povinen v rozhodnutí o nich uvést, zda námitkám vyhovuje, či je odmítá, a zároveň své rozhodnutí odůvodnit v souladu se zásadou transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona, tedy tak, aby bylo zpětně přezkoumatelné. Tato povinnost zadavatele odvoditelná již ze samotných základních zásad zadávání veřejných zakázek je pak v § 245 odst. 1 zákona zdůrazněna výslovným požadavkem na to, aby se zadavatel v rozhodnutí o námitkách podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem v nich uvedeným.

111. Je tomu tak především proto, že prostřednictvím rozhodnutí o námitkách zadavatel stěžovatele seznamuje se svým pohledem na stěžovatelem vznesené argumenty, což může mít zásadní význam pro rozhodnutí stěžovatele o jeho dalším postupu, tj. zejména též o tom, zda bude proti postupu zadavatele, který jeho námitky odmítl, brojit návrhem u Úřadu či nikoliv. V případě, že se stěžovatel rozhodne návrh podat, jsou pak z povahy věci skutečnosti uvedené zadavatelem v rozhodnutí o námitkách významným podkladem pro náležitou formulaci a odůvodnění takového návrhu. V situaci, kdy zadavatel svůj postup (zpochybňovaný podanými námitkami) konkrétním způsobem nezdůvodňuje, je stěžovatel, chce-li hájit své právo na transparentní postup zadavatele, de facto nucen podávat návrh k Úřadu (přičemž nelze přehlížet, že s jeho podáním je spojena i povinnost složit peněžitou kauci) toliko na základě svých domněnek, tj. aniž by znal argumentaci, na jejímž základě zadavatel pokládá jeho tvrzení za nesprávná či irelevantní. Za této situace by pak bylo krajně nespravedlivé, aby zadavatel až v průběhu správního řízení představil komplexní argumentaci (kterou přitom musí znát od samého počátku, resp. od okamžiku, kdy se pro určitý postup rozhodl) opřenou o relevantní podklady, na základě které by dosáhl zamítnutí návrhu (s následným převodem navrhovatelem složené kauce na účet státního rozpočtu). Právě s cílem předejít naposledy zmíněným situacím zákonodárce v předmětných zákonných ustanoveních konstruoval takové pojetí vyřizování námitek, které zajišťuje, že stěžovatel nebude na svých právech dotčen neochotou (či snad dokonce neschopností) zadavatele svůj postup racionálně hájit.

112. Úřad v obecnosti konstatuje, že pokud navrhovatel uvádí v námitkách konkrétní argumenty, je nezbytné, aby rovněž zadavatel na tyto argumenty adekvátně reagoval. Úřad však zároveň doplňuje, že pro splnění požadavku na srozumitelnost a dostatečné odůvodnění stanoviska zadavatele v rozhodnutí o námitkách není nutné, aby se zadavatel vypořádával s každým dílčím aspektem argumentace stěžovatele do nejmenších myslitelných podrobností; rozhodující je, zda zadavatel v rozhodnutí o námitkách poskytuje navrhovateli srozumitelné a dostatečně podrobné stanovisko k podstatě namítaných skutečností, tj. k podstatě argumentace navrhovatele. Je tedy nutné, aby odůvodnění podaných námitek postihlo gros podaných námitek, aniž by ovšem bylo ze strany zadavatele nutné vypořádat každé jednotlivé tvrzení uvedené v námitkách.

113. Úřad předně rekapituluje, že v šetřeném případě námitky směřují proti zadávacím podmínkám. Úřad dále konstatuje, že zadavatel v odůvodnění rozhodnutí o námitkách uvedl poměrně obsáhlé odůvodnění odpovídající struktuře podaných námitek.

114. Zadavatel v rozhodnutí o námitkách v bodech 8–22 předně popsal vývoj a vznik IT&PT, čímž se snažil poukázat na současné celosvětové pojetí telematických systému ve veřejné dopravě, které se snaží naplnit.

115. Zadavatel se v rozhodnutí o námitkách v bodech 24–25 vyjádřil k námitce navrhovatele k porušení ustanovení § 6 zákona v souvislosti s hodnoticími kritérii. Zadavatel zdůrazňuje, že zadávací podmínky byly nastaveny právě s ohledem na inovativnost zakázky v České republice. Certifikace IT&PT nebyla stanovena jako kvalifikační požadavek, ale pouze jako výhoda při hodnocení, přičemž její získání postačuje do 3 let. Cílem bylo umožnit účast i dodavatelům, kteří certifikaci zatím nemají. Podle zadavatele tím nedochází k diskriminaci ani porušení zásad rovného zacházení či přiměřenosti, protože žádný dodavatel není z účasti vyloučen.

116. K samotné dostupnosti IT&PT specifikace v rozhodnutí o námitkách v bodech 26–29 zadavatel zdůraznil, že je bezplatně a veřejně dostupná na webových stránkách organizace IT&PT. Tato skutečnost je dle zadavatele zásadní pro soulad s principem transparentnosti při zadávání veřejných zakázek – zadavatel tak neodkazuje na proprietární nebo neveřejný standard, přičemž dle zadavatele ani případná nutnost elektronické registrace bez dalšího není v rozporu s tímto principem.

117. K námitce navrhovatele směřující k porušení ustanovení § 6 zákona v souvislosti s vymezením předmětu veřejné zakázky zadavatel v bodech 30–41 rozhodnutí o námitkách uvádí, že stanovil formu certifikace IT&PT z důvodu otevřené mezinárodní certifikace systému IT&PT. Toto řešení otvírá možnost účasti celé řadě dodavatelů bez ohledu na statní příslušnost. IT&PT certifikace vychází z mezinárodně uznaných technických norem s cílem vytvořit otevřený systém bez závislosti na jednotlivých dodavatelích a plnou kompatibilitou jednotlivých systémů ve vozidlech. Tato certifikace je prováděna nezávisle, může ji získat jakýkoliv dodavatel bez ohledu na členství v zaštiťující organizaci a získání certifikace je plně ověřitelné. „Zadavatel má tedy s ohledem na výše uvedené za to, že v případě vymezeného předmětu veřejné zakázky jde o otevřené a obecně dostupné schéma, které vychází z mezinárodně uznávaných norem a standardů. Zadavatel nepovažuje certifikaci IT&PT za obyčejný komerční produkt, který by narušoval základní zásady zadávacího řízení ve smyslu ustanovení § 6 zákona.“

118. Ohledně námitky porušení ustanovení § 36 odst. 1 zadavatel v bodech 42–47 uvádí, že je přesvědčen, že hodnoticí kritéria jsou stanovena plně v souladu se zákonem a rozhodovací praxí Úřadu. Zadavatel dále zdůrazňuje, že standard IT&PT existuje již od roku 2013 a pokud se někteří dodavatelé v oblasti telematických systémů dosud tomuto standardu nepřizpůsobili, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži zadavatele. Současně upozorňuje, že již v říjnu 2024 prostřed­nictvím předběžného oznámení ve Věstníku veřejných zakázek a TED avizoval svůj záměr požadovat certifikaci IT&PT, čímž poskytl dodavatelům dostatek času na přípravu a případné zahájení certifikačního procesu. Právě z důvodu snahy zajistit co nejširší hospodářskou soutěž zohlednil zadavatel požadavek na certifikaci jako hodnoticí kritérium. Podle zadavatele je legitimní zvýhodnit dodavatele, kteří již disponují zkušeným realizačním týmem nebo softwarem s existující certifikací, protože tím získává vyšší jistotu funkčního a ověřeného plnění.

119. Námitce navrhovatele týkající se neidentifikování subjektů podílejících se na přípravě zadávací dokumentace se zadavatel rozhodl v bodech 49–54 vyhovět, neboť v části „Identifikační údaje osob, které zpracovaly část zadávací dokumentace a specifikace zpracované části zadávací dokumentace“ nebyl nedopatřením uveden IJP. Zadavatel již před vydáním rozhodnutí o námitkách provedl nápravné opatření v podobě uveřejnění změny zadávací dokumentace č. 2 ze dne 27. 2. 2026, kterou doplnil relevantní informace ve smyslu ustanovení § 36 odst. 4 zákona.

120. K namítanému porušení principu 3E zadavatel uvádí, že před zahájením zadávacího řízení standardně vytváří model hodnocení nabídek odpovídající předmětu zakázky a že za významnou přidanou hodnotu považuje zkušenosti členů realizačního týmu s plněními obdobného charakteru a disponování softwarem s certifikací IT&PT. Zadavatel zdůrazňuje, že sleduje současný trend veřejného zadávání, kdy nabídky nejsou hodnoceny pouze podle nejnižší ceny, ale i podle kvality a odbornosti. Podle něj jsou hodnoticí kritéria i jejich váhy přiměřené, souvisejí s předmětem veřejné zakázky a nejsou diskriminační.

121. Úřad k výše uvedenému uzavírá, že zadavatel se v rámci rozhodnutí o námitkách vypořádal s podstatou navrhovatelem uváděných námitek a rozhodnutí o námitkách tak plní svůj účel, jelikož navrhovateli poskytuje možnost dostatečně se seznámit se stanoviskem a odůvodněním zadavatele, případně se následně vyjádřit k argumentaci zadavatele v rámci návrhu na přezkoumání úkonů zadavatele.

122. S ohledem na výše uvedené Úřad považuje rozhodnutí zadavatele o námitkách za dostatečně odůvodněné, neboť není důležité, jestli se zadavatel v rozhodnutí vyjádřil ke každé dílčí námitce, ovšem je podstatné, zda postihl svým odůvodněním podstatu námitek předestřených navrhovatelem. Na vypořádání námitek je nutno nahlížet v kontextu celého rozhodnutí, a to s ohledem na to, zda jsou úvahy zadavatele uvedené v odůvodnění rozhodnutí o námitkách přezkoumatelné. Z rozhodnutí o námitkách je přitom zřejmé, proč zadavatel považuje argumenty navrhovatele za liché, stejně tak je z něj patrné, že nejde o pouze formální odmítnutí námitek bez odůvodnění. Současně lze dovodit, že je postihnuto gros námitek, čímž je naplněna povinnost vymezená v § 245 odst. 1 zákona spočívající v jasném a srozumitelném vypořádání námitek. Takové rozhodnutí je tak dle Úřadu dostačující, přezkoumatelné, a tudíž jej nelze zrušit (pouze pro to, že navrhovatel nesouhlasí s právním názorem zadavatele). O přezkoumatelnosti rozhodnutí o námitkách přitom podle Úřadu svědčí rovněž i skutečnost, že navrhovatel byl schopen na něj reagovat podaným návrhem obsahující konkrétní argumenty proti postupu zadavatele v zadávacím řízení. Nelze tedy konstatovat, že by zadavatel svým rozhodnutím o námitkách znemožnil navrhovateli dále uplatňovat jeho procesní práva v souvislosti s přezkumem postupu zadavatele v zadávacím řízení. Pokud pak navrhovatel jmenuje v návrhu konkrétní otázky, ke kterým se zadavatel dle jeho názoru v rozhodnutí o námitkách vůbec nevyjádřil, tj. „(…) navigace na stránkách ITxPT, možnost změny neziskové organizace na obchodní společnost, požadování certifikace ITxPT do 3 let od nabytí účinnosti smlouvy, bez ohledu na disponování v čase předložení nabídky, příprava veřejné zakázky pro konkrétního poddodavatele, problematický výklad verze ITxPT v souvislosti s nabídkou a plněním, možnost předražení celé Zakázky o desítky (možná i 100 milionů korun)“ a rovněž navrhovatelem odkazovaná judikatura a rozhodnutí Úřadu, pak k tomu lze uvést následující.

123. Pokud jde o otázku „navigace na stránkách ITxPT“ a „vnuceného poddodavatele,“ zadavatel se k ní vyjadřuje v bodech 26 – 29 rozhodnutí o námitkách. Pokud jde o otázku „možnosti změny neziskové organizace na obchodní společnost“, pak k povaze subjektu zaštiťujícího ITxPT se zadavatel vyjadřuje v bodě 32 – 37 rozhodnutí o námitkách, přičemž možná změna neziskové organizace na obchodní společnost je pouze v rovině spekulace navrhovatele a zadavatel na ni může jen stěží adekvátně reagovat. Pokud jde o „možnost prodražení celé zakázky“, zadavatel se k této námitce vyjadřuje v bodě 56 rozhodnutí o námitkách, kdy navrhovateli sděluje, že z jeho pohledu má vyšší přidanou hodnotu předchozí zkušenost člena realizačního týmu a disponováním příslušné certifikace SW, kdy danou skutečnost zadavatel zohledňuje i na úkor případně vyšší ceny. Argumentu navrhovatele ohledně „požadování certifikace ITxPT do 3 let od nabytí účinnosti smlouvy, bez ohledu na disponování v čase předložení nabídky“ se zadavatel věnuje v bodě 25 rozhodnutí o námitkách. Rovněž názor zadavatele stran „problematického výkladu verze ITxPT v souvislosti s nabídkou a plněním“ lze z rozhodnutí o námitkách vyčíst, kdy svůj základní náhled na tuto problematiku zadavatel osvětlil zvláště prostřednictvím citace rozhodnutí Úřadu v bodu 45 rozhodnutí o námitkách. Pokud pak jde o odkazovanou judikaturu a rozhodnutí Úřadu, pak zde je nezbytné podotknout, že obě strany na podporu svých tvrzení citují z rozhodnutí Úřadu či judikatury soudů, což však neznamená, že se musí jedna či druhá strana vypořádávat s každým takto odkazovaným rozhodnutím či judikátem jednotlivě. Důležité je celkové vyznění rozhodnutí o námitkách, ve kterém musí být obsažen jasný postoj zadavatele k navrhovatelem namítaným skutečnostem.

124. Úřad je toho názoru, že předmětné rozhodnutí o námitkách vyjadřuje ucelený pohled zadavatele na navrhovatelem namítané skutečnosti. Zadavatel se tak ve svém rozhodnutí o námitkách dostatečně vypořádal se všemi relevantními skutečnostmi namítanými navrhovatelem způsobem splňujícím požadavky náležitého odůvodnění rozhodnutí.

125. Úřad rovněž v této souvislosti předesílá, že skutečnost, že výše posoudil rozhodnutí o námitkách jako souladné s ustanovením § 245 zákona, sama o sobě neznamená, že se Úřad musí nutně ztotožnit rovněž se samotným právním názorem zadavatele, který byl v rozhodnutí o námitkách zadavatelem předložen.

126. S ohledem na výše uvedené má Úřad za to, že v šetřeném případě došlo ze strany zadavatele k vypořádání námitek v souladu se zákonem. Úřad tudíž v šetřeném případě neshledal důvody pro uložení nápravného opatření podle § 263 odst. 5 zákona, jak ve svém návrhu požadoval navrhovatel.

Ke stanovení zadávacích podmínek a hodnoticích kritérií

127. Navrhovatel v předmětném návrhu napadá adekvátnost a přiměřenost požadavku zadavatele na IT&PT certifikaci bez umožnění alternativního řešení, a to zvláště s ohledem na vymezení hodnoticích kritérií č. 2 „Zkušenosti členů realizačního týmu“ (dále také „hodnoticí kritérium č. 2“) a č. 3 „Certifikace SW – IT&PT“ (dále také „hodnoticí kritérium č. 3“), kterými podle navrhovatele zadavatel stanovil diskriminační a nepřiměřenou podmínku, jež fakticky působí jako kritérium kvalifikace zvýhodňující úzký okruh dodavatelů v takovém rozsahu, že ostatní dodavatelé, kteří nedisponující certifikací IT&PT, nedokáží předložit relevantní nabídku.

128. Úřad předně v obecné rovině uvádí, že veškeré požadavky zadavatele musí vždy vycházet z jeho objektivně zdůvodnitelných potřeb, aby bylo dosaženo účelu předvídaného zákonem, tj. uskutečnění soutěže o konkrétní veřejnou zakázku za dodržení základních zásad veřejného zadávání, jež jsou stanoveny v § 6 zákona. Obdobně se vyjádřil i předseda Úřadu v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0122/2019/VZ-26282/2019/322/HSc ze dne 25. 9. 2019, v rámci něhož mj. uvedl, že „[n]astavením zadávacích podmínek stanovuje zadavatel základní parametry plnění, kterými hodlá uspokojit určitou svou oprávněnou potřebu. Je tedy nutné, aby nastavené zadávací podmínky odrážely ve všech aspektech potřebu zadavatele, byly stanoveny ve vztahu k této potřebě přiměřeně a byly danou potřebou odůvodněny.“ K tomu lze doplnit, že je to samozřejmě zadavatel, kdo stanovuje požadavky na poptávaný předmět plnění a obecně zadávací podmínky, jež mají reflektovat jeho potřeby; to je ostatně i důvodem, proč veřejnou zakázku zadává. Nicméně stále platí, že zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby způsobovaly bezdůvodnou (nepřiměřenou) překážku soutěže mezi dodavateli (k tomu viz § 36 odst. 1 zákona).

129. Zadávací podmínky musí být vždy stanoveny tak, aby zaručovaly spravedlivou soutěž dodavatelů schopných realizovat veřejnou zakázku a zároveň aby plnění podle zadávacích podmínek naplnilo potřeby a legitimní očekávání zadavatele. Zadavatel tedy může ve smyslu § 36 odst. 1 zákona nastavením zadávacích podmínek omezit hospodářskou soutěž, toto omezení ale musí být odůvodněné jeho oprávněnými potřebami. 

130. Důvodnost určité zadavatelem stanovené zadávací podmínky, ve zde posuzovaném případě tedy dílčích kritérií hodnocení stanovených v bodě 11 zadávací dokumentace (k tomu viz dále), je dále nutno posuzovat prizmatem zásady přiměřenosti, tzn. že nikoliv pouze samotná zadávací podmínka musí být stanovena přiměřeně k určité potřebě zadavatele, nýbrž i důvod, proč zadavatel ke stanovení dané zadávací podmínky přistoupil, musí být ve vztahu k této podmínce přiměřený. Podle shora citovaného rozhodnutí předsedy Úřadu pak „[v] praxi (…) nelze po zadavateli požadovat, aby jednoduchou a nijak excesivní podmínku stanovenou pro požadované plnění odůvodňoval sofistikovanými úvahami, výpočty či dokonce znaleckými posouzeními, pokud pro její použití svědčí jednoduché avšak logické vysvětlení. Při stanovení zadávacích podmínek tak nelze akceptovat libovůli na straně zadavatele, nelze však ani nutit zadavatele, aby každou stanovenou podmínku zadávací dokumentace vyčerpávajícím způsobem obhajoval.“

131. Na tomto místě Úřad konstatuje, že logickým zájmem zadavatele je získat kvalitní plnění a zadavatel má ze zákona dány možnosti, jak toho docílit. Zákon mu umožňuje (1) ověřit kvalitu dodavatele, a to prostřednictvím podmínek kvalifikace, (2) stanovit požadavky na kvalitu samotného předmětu plnění, a to pomocí nastavení technických podmínek vymezujících předmět veřejné zakázky a (3) nastavit kritéria hodnocení ve vztahu ke kvalitě plnění. Podmínky kvalifikace a technické podmínky přitom představují podle § 37 odst. 1 zákona podmínky účasti v zadávacím řízení. Pakliže tedy příslušný dodavatel není schopen konkrétnímu zadavatelem stanovenému požadavku v rámci kritérií kvalifikace a technických podmínek dostát, má pro něj tato skutečnost obecně nepříznivý následek spočívající v nemožnosti se o veřejnou zakázku vůbec ucházet.  V případě kritérií hodnocení je však situace jiná. V případě, že dodavatelem nabízené plnění nesplňuje v maximální možné míře některé hodnoticí kritérium kvality, dodavateli není brána možnost se o veřejnou zakázku i nadále ucházet a má možnost svůj „handicap“ dorovnat v rámci jiného hodnoticího kritéria. Proto je možno na kritéria hodnocení nahlížet méně přísně, což je potvrzeno i rozhodnutím předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0122/2019/VZ-26282/2019/322/HSc ze dne 25. 9. 2019, ze kterého mj. vyplývá, že „[k] přezkumu zadavatelových důvodů, kterými obhajuje nastavení hodnotících kritérií předmětné veřejné zakázky, by (…) měl Úřad přistoupit pouze v případě zásadní logické či racionální nesrovnalosti, která zároveň bude z jeho strany dostatečně odborně podložena.“. Z právě řečeného je možno mít za to, že v případě, že zadavatelem předložené zdůvodnění stanovení příslušného kritéria hodnocení nevykazuje zjevné nesrovnalosti, nemá Úřad přistupovat k „hloubkovému“ přez­kumu důvodů v rámci daného zdůvodnění.

132. Jedním ze základních požadavků na zadavatelem zvolená kritéria hodnocení je, aby byla v zadávací dokumentaci popsána dostatečně určitě, jednoznačně, srozumitelně a do takových podrobností, z nichž je jasné, co a jak zadavatel zamýšlí hodnotit. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky řízení není o jednoznačnosti, resp. srozumitelnosti stanovení předmětných kritérií hodnocení sporu, Úřad přistoupil k přezkumu toho, zda zadavatelova preference užití předmětných hodnoticích kritérií vychází z odůvodnitelných potřeb a zda je podpořena relevantními argumenty a legitimní úvahou zadavatele.

133. Navrhovatel brojí proti způsobu hodnocení nabídek, konkrétně proti hodnoticímu kritériu č. 2 s váhou 10 %, spočívajícímu v hodnocení zkušenosti jakéhokoliv člena realizačního týmu s realizací zakázek nad rámec požadované technické kvalifikace v čl. 6.14 zadávací dokumentace, kterou zadavatel ohodnotil celkem 10 podbody za každou takovou referenční zakázku, maximálně však 30 podbody, a hodnotícímu kritériu č. 3 s váhou 30 %, spočívajícímu v doložení dokladů o získání certifikace IT&PT (podrobně viz tabulka výše v části „Skutečnosti zjištěné z dokumentace o zadávacím řízení“ odůvodnění tohoto rozhodnutí), jež zadavatel  ohodnotil celkem 41 podbody. Pro přehlednost zde Úřad shrnuje hlavní argumenty, kterými navrhovatel proti předmětným kritériím brojí.

134. Navrhovatel tvrdí nelogičnost a nevýhodnost stanovených kritérii, kdy »zadavatel klade nepřiměřeně vysoký důraz na něco, čeho v každém případě musí dosáhnout jakýkoliv dodavatel při plnění smlouvy. Nedůvodně tak zvýhodňuje subjekty, které již „certifikací“ ITxPT disponují, neboť například verze ITxPT se mění a předmětem plnění Zakázky mohou být zařízení s jinou verzí ITxPT, což znamená, že i tyto dodavatelé musí absolvovat zkušební proces nanovo.« Dále navrhovatel uvádí, že »[p]pokud bychom vzali v potaz jako bernou minci zadavatelem stanovenou předpokládanou hodnotu zakázky ve výši 220 000 000,– Kč, přičemž by to byla i nabídková cena účastníka disponujícího veškerou požadovanou „certifikací“, jen při pouhém srovnání kritéria cena a kritéria č. 3 (certifikace SW – IT&PT) by nabídka subjektu bez požadované „certifikace“ musela být na úrovni 110 000 000,– Kč, tj. poloviční. Pokud vezmeme v potaz i kritérium č. 2 (Zkušenost člena realizačního týmu), neboť udělení bodů i za toto kritérium bezprostředně souvisí s „certifikací“, nabídková cena pro dorovnání 40% ztráty by musela být nejvýše na úrovni 73 300 000 Kč, což je téměř 1/3 ceny! Pokud bychom čistě z teoretického pohledu připustili i nereálnou alternativu, ve které by účastník s cenou 220 000 000 Kč získal 30 bodů v kritériu č. 3 a 0 bodů v kritériu č. 2, zatímco jiný účastník získá plných 10 bodů v kritériu č. 2 a 0 bodů v kritériu č. 3 a pro smazání bodové ztráty by musel předložit nabídku s cenou 146 666 667 Kč a méně, což jsou 2/3 ceny.« Takto nastavená hodnoticí kritéria jsou dle navrhovatele nepřiměřená a diskriminační a fakticky tak působí jako kritérium kvalifikace zvýhodňující jen úzký okruh zahraničních dodavatelů (dle navrhovatele jediného dodavatele – společnost R&G PLUS Sp. z o.o. ul. Traugutta 7, 39–300 Mielec, Polsko) v takovém rozsahu, že dodavatelé nedisponující certifikací IT&PT nedokáží předložit relevantní nabídku. Zadavatel přitom dle navrhovatele jednoznačně a logicky nezdůvodnil, proč daná hodnoticí kritéria považuje za přiměřená a nediskriminační. Dle navrhovatele v současnosti na trhu existují buď dodavatelé, kteří již disponují certifikací IT&PT, a mohou tak obdržet plné bodové hodnocení ve výši 40 bodů (nebo alespoň 30 bodů za certifikaci zařízení), nebo dodavatelé bez „certifikace“ IT&PT, kteří obdrží 0 bodů. Dle navrhovatele totiž nedává smysl, aby „na trhu nabízeli telematické řešení sestavené např. z 10 zařízení různého druhu, ze kterých třeba 5 zařízení certifikaci má a ostatních 5 zařízení nikoliv“. Požadování certifikace navíc dle navrhovatel postrádá logiku, když z bodu 3.11 závazného návrhu smlouvy vyplývá, že „[z]hotovitel zajistí certifikaci SW dle standardu IT&PT v rozsahu dle odst. 7.5. této Smlouvy, a to nejpozději do 3 (tří) let od okamžiku nabytí účinnosti této Smlouvy.“ Zadavatel tak nepožaduje, aby případný dodavatel, který certifikací již disponuje, dodal certifikaci IT&PT ihned po podpisu smlouvy. Zadavatel tak dává najevo, že časové hledisko pro něj není podstatné, ale zároveň výrazným způsobem bonifikuje dodavatele certifikací již disponující a zároveň umožňuje její získání až účinnosti smlouvy. Dle Navrhovatele tak zejména „kritérium č. 3 představuje jen přelití technické specifikace a smluvního požadavku do kritérií, neboť povinná vlastnost je taktéž i hodnotícím kritériem. Navíc toto Hodnotící kritérium není technologicky neutrálním a je vázáno jen na jedno konkrétní komerčně dostupné řešení.“ Navrhovatel shrnuje, že „Zadavatel jen maskuje Kritéria č. 2 a č. 3 za Hodnotící kritéria, přičemž jejich reálný účel působí jako stanovení požadavků technické kvalifikace. Hodnotící kritéria tak jak jsou aktuálně stanovená v zadávací dokumentaci tedy nesměřují k hodnocení kvality nabízeného plnění (tj. do budoucna), ale hodnotí minulost (zkušenosti), což Zadavatel sám prakticky přiznal v bodě 46 (poslední věta) Rozhodnutí o námitkách, kde uvádí, že je důvodné, aby (bodově) zvýhodnil dodavatele, kteří disponují zkušeností s ITxPT, resp. mají realizační tým se zkušenostmi.“

135. V této souvislosti Úřad připomíná, že zadavatel je tím, kdo je oprávněn stanovit požadavky na předmět plnění, tedy i kritéria hodnocení, a to tak, aby odpovídala jeho potřebám a reflektovala jeho požadavky na předmět plnění veřejné zakázky, přičemž Úřadu nepřísluší zasahovat do představ zadavatele o tom, jaká nabídka je k plnění veřejné zakázky vhodnější než jiná. Úřadu pouze přísluší zkoumat jasnost, srozumitelnost a ověřitelnost kritérií hodnocení a jejich případný diskriminační charakter, jak ostatně vyplývá z rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 62 Ca 10/2009–113 ze dne 12. 8. 2010, v němž je mj. uvedeno, že „[z]ákon (…) neobsahuje nástroj, prostřednictvím něhož by mohl Úřad pro ochranu hospodářské soutěže zasahovat do zadavatelem stanovených dílčích hodnotících kritérií, tedy zadavatele ‚opravovat‘ v jeho představách o tom, jakou nabídku má on sám považovat za nabídku nejlépe odpovídající jeho potřebám. Na Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže však je posoudit, zda konkrétní dílčí hodnotící kritéria jsou kritérii určitými (musí být zřejmé, co zadavatel zamýšlí preferovat), jednoznačnými (dílčí kritéria nesmějí připouštět dvojí výklad), schopnými být předmětem hodnocení za předem jasně stanovených pravidel a nediskriminač­ními.“

136. Co se týče hodnocení nabídek podle jejich ekonomické výhodnosti, Úřad konstatuje, že § 116 zákona a čl. 82 sektorové směrnice umožňují hodnocení na základě kvalitativních kritérií, pokud tato kritéria souvisejí s předmětem veřejné zakázky a jsou nastavena tak, aby byla objektivně měřitelná a ověřitelná. Zákon tedy umožňuje zadavateli požadovat kvalitnější plnění i přes vyšší cenu. Zadavatel tak může kromě ceny, resp. čistě cenových kritérií, při hodnocení zohledňovat též i kvalitativní aspekty poptávaného plnění. Při hodnocení nabídek na základě kritérií kvality se pak jednoduše může stát, že zvítězí nabídka dodavatele, který nabízí z pohledu zadavatele kvalitnější plnění, ačkoliv je za vyšší cenu. Při stanovení kvalitativních kritérií hodnocení musí zadavatel brát vždy v potaz, že tato kritéria musí být spojena s předmětem veřejné zakázky a nesmí být diskriminační tím, že by bezdůvodně zvýhodňovala určitou skupinu dodavatelů.

137. Kvalitativní hlediska v užším smyslu lze chápat jako aspekty předmětu veřejné zakázky, které mohou pro zadavatele znamenat vyšší technickou, užitnou, estetickou hodnotu, resp. aspekty, u kterých lze očekávat, že jejich vyšší úroveň lépe zajistí uspokojení současných či budoucích potřeb zadavatele. Zadavatel musí s přihlédnutím ke svým potřebám sám uvážit, který aspekt plnění je pro něj natolik důležitý, že by se měl odrazit ve stanovených kritériích hodnocení.

138. Podle ustanovení § 115 odst. 1 zákona musí zadavatel v zadávací dokumentaci stanovit pravidla pro hodnocení nabídek, která zahrnují kritéria hodnocení, metodu vyhodnocení nabídek v jednotlivých kritériích a váhu nebo jiný matematický vztah mezi kritérii. Úřad uvádí, že určení výše váhy daného kritéria je přitom zcela v dispozici zadavatele, který na základě svého vlastního úsudku a potřeb zhodnotí, nakolik je pro něj určitý parametr důležitý. Zadavatel definuje požadavky podle svých potřeb či představ o předmětu veřejné zakázky a podmínkách její realizace, proto Úřad ani navrhovatel nejsou oprávněni posuzovat, co je pro zadavatele v rámci plnění veřejné zakázky důležité, a jakou váhu by tudíž konkrétnímu kritériu měl dát. Předseda Úřadu k tomu dále uvádí v rozhodnutí č. j. ÚOHS-R0122/2019/VZ­26282/2019/322/HSc ze dne 25. 9. 2019, že „[p]řiměřenost důvodů pro nastavení určité zadávací podmínky ve vztahu k charakteru veřejné zakázky je třeba posuzovat i s ohledem na relevantní trh. Striktněji by tedy muselo být přistupováno k odůvodnění takového hodnotícího kritéria, které by svou vahou (např. 75 %) působilo v podstatě obdobně jako samotné kvalifikační kritérium dle § 79 zákona, tedy by z možnosti získání veřejné zakázky určité subjekty de facto diskvalifikovalo a tím zužovalo relevantní trh. Naopak benevolentněji lze přistupovat k odůvodnění takového kritéria, které určité kvalitě sice přiznává v soutěži o zakázku jistou výhodu, avšak nevylučuje z účasti další subjekty, které by byly schopny veřejnou zakázku realizovat.“ 

139. Úřad k tomu uvádí, že v daném případě zadavatel hodnotí v rámci kritéria kvality zkušenosti členů realizačního týmu s plněním, jehož součástí byla implementace, instalace nebo správa telematických systémů pro veřejnou dopravu, kdy aplikovaný SW musel mít udělenou certifikaci IT&PT, a disponování certifikací IT&PT. Je zde nezbytné podotknout, že rovněž plnění, které zadavatel prostřednictvím této veřejné zakázky poptává, má předmětnou certifikaci splňovat. Je tedy zřejmé, že v daném případě kvalitativní hodnoticí kritéria mají jasnou vazbu na předmět veřejné zakázky (podrobněji viz dále). Kritérium č. 2 odpovídá potřebě zadavatele získat kvalitní a zkušený tým odborníků, kteří budou realizovat předmět plnění veřejné zakázky, a to rovněž s ohledem na skutečnost, že se v právě projednávané věci jedná o předmět plnění, který není běžný, ale svým rozsahem a charakterem nestandardní a významný, neboť se jedná o jeden z prvních kroků postupné transformace celého telematického ekosystému zadavatele. Kritérium č. 3 pak bonifikuje dodavatele, kteří již disponují certifikací IT&PT pro některou ze zadavatelem stanovených částí software.

140. Ve vztahu k námitce navrhovatele, že požadavek na certifikaci IT&PT má fakticky povahu podmínky účasti, kterou Úřad považuje jako stěžejní pro posouzení celé věci, Úřad vychází z toho, že zadavatel nezařadil předmětnou certifikaci mezi podmínky účasti, ale mezi hodnoticí kritéria. Úřad se proto zabýval tím, zda nastavení daného kritéria skutečně směřuje k hodnocení přidané hodnoty nabízeného plnění, nebo zda svými účinky fakticky způsobuje obdobné omezení okruhu dodavatelů jako podmínka účasti[3].

141. Jak již vyplývá z výše uvedeného, zadavatel stanovil celkem tři hodnoticí kritéria – celkovou nabídkovou cenu v Kč bez DPH s váhou 60 %, zkušenosti členů realizačního týmu s váhou 10 % a certifikaci SW – IT&PT s váhou 30 %. Kvalitativní kritéria, která mají nějakou souvislost s certifikací IT&PT, tedy představují v součtu váhu 40 %, což sice rozhodně není váha zanedbatelná, na druhou stranu však ani nepředstavuje zjevný exces (narozdíl od např. 75 %, které ve výše citovaném rozhodnutí zmiňuje předseda Úřadu). Je tedy zřejmé, že pokud by uchazeč o veřejnou zakázku v těchto kritériích nezískal žádné body, musel by nabídnout cenu podstatně nižší, nikoliv však cenu již ze své podstaty nemožnou, jako např. 1 Kč. Úřad zde však zároveň považuje za nezbytné zdůraznit, že kvalitativní hodnoticí kritéria byla dále rozčleněna, tzn. body přidělované v předmětných kritériích nebyly ani v jednom případě přidělovány systémem „všechno, nebo nic“, tj. buď dodavatel získá plný počet bodů, nebo žádný. Dodavatel naopak mohl získat podbody za splnění toliko dílčích požadavků (podrobně viz výše v části „Skutečnosti zjištěné z dokumentace o zadávacím řízení“ odůvodnění tohoto rozhodnutí). Toto rozčlenění Úřad rovněž považuje za významný prvek „rozmělnění“ případné tvrdosti hodnoticích kritérií. Podle názoru Úřadu tedy nic nenasvědčuje skutečnosti, že by navrhovatelem napadená kritéria hodnocení představovala skrytou podmínku účasti, při jejímž nesplnění by se dodavatel fakticky nemohl ucházet o veřejnou zakázku. Účast dodavatele, jehož plnění, resp. jehož realizační tým předmětným kritériím hodnocení nevyhovuje, je jistě ztížena, resp. je pro něj z ekonomického hlediska náročnější, nicméně to je přirozenou vlastností jakéhokoli kvalitativního kritéria hodnocení. Ekonomická podstata každého kvalitativního hodnoticího kritéria totiž spočívá jednoduše v tom, že umožňuje, aby plnění, které je dle názoru zadavatele kvalitnější (lépe naplňuje jeho potřeby), mohlo být dražší a přitom v soutěži o veřejnou zakázku stále konkurenceschopné.

142. K právě uvedenému Úřad dodává, že stanovení vah jednotlivých hodnoticích kritérií je primárně věcí zadavatele, který je oprávněn určit, jaký význam bude jednotlivým aspektům hodnoceného plnění přikládat. Úřad proto není oprávněn nahrazovat úvahu zadavatele, jaká váha by měla být konkrétnímu kritériu přisouzena, nýbrž posuzuje, zda se stále jedná o hodnoticí kritéria ve smyslu zákona a zda jsou spojena s předmětem veřejné zakázky. Jak již bylo řečeno, skutečnost, že dodavatel, který v daných kritériích nezíská body, musí pro dosažení celkově nejvýhodnější nabídky nabídnout nižší cenu než dodavatel v těchto kritériích úspěšnější, je přirozeným důsledkem vícekriteriálního hodnocení. Sama o sobě proto nesvědčí o nezákonnosti nastavení hodnoticích kritérií ani o diskriminaci dodavatelů, kteří certifikací IT&PT nedisponují. Rozhodující je, zda zadavatel dostatečně odůvodnil, že hodnocené skutečnosti jsou spojeny s předmětem veřejné zakázky a představují pro něj relevantní přidanou hodnotu. Úřad nad to připomíná, že při vícekriteriálním hodnocení nabídek, kdy zadavatel kromě ceny hodnotí i jiná kritéria, nemusí vždy zvítězit nabídka s nejnižší nabídkovou cenou. Úřad proto neshledal jako nosným ani argument navrhovatele, že předmětná hodnotící kritéria kvality jsou nepřiměřená a diskriminační, když zásadním způsobem zvýhodňují dodavatele již disponující certifikací IT&PT, a naopak zásadním způsobem znevýhodňuje dodavatele bez certifikace IT&PT, neboť dospěl k závěru, že zvýhodnění není nepřiměřené, resp. excesivní (podrobně viz výše). Naopak Úřad pozitivně hodnotí, že zadavatel zařadil řešenou certifikaci do požadavků v rámci kritérií hodnocení, aby nedošlo ke znemožnění podat nabídku těm subjektům, které certifikací IT&PT prozatím nedisponují a nedisponují ani osobami, které by měly patřičné zkušenosti. Zadavatel tak zohlednil pro něj přidanou hodnotu až ve fázi hodnocení nabídek, tedy nelimitoval trh vytvořením překážky pro účast, ale toliko zvýhodnil přidanou hodnotu pro zadavatele. Zvýhodnění dodavatelů, jež mají zkušenosti s certifikací IT&PT, či dodavatelů, kteří tuto certifikaci již mají, je v daném případě nasnadě (ostatně z tohoto důvodu zadavatel předmětné zkušenosti bonifikoval v rámci hodnocení nabídek), nicméně s ohledem na výše uvedené Úřad nedospěl k závěru, že by toto zvýhodnění bylo neadekvátní.

143. Vzhledem k tomu, že Úřad výše dovodil, že navrhovatelem napadená kritéria hodnocení nepředstavují skrytou podmínku účasti, přistoupí nyní k podrobnějšímu zhodnocení, zda napadená kritéria hodnocení souvisí s předmětem plnění veřejné zakázky a zda zadavatel představil logické argumenty, proč je pro něj nabídka dodavatele, jehož plnění bude v rámci hodnoticích kritérií bonifikováno, hodnotnější.

144. Jak již Úřad uvedl výše, plnění, které zadavatel prostřednictvím této veřejné zakázky poptává, má splňovat certifikaci IT&PT; vazba hodnoticích kritérií na tuto certifikaci je proto logická a hodnoticí kritéria nepochybně úzce souvisí s předmětem plnění.

145. Pokud jde o hodnoticí kritérium č. 2, pak navrhovatel namítá zvláště nepřípustnost hodnocení členů realizačního týmu. K tomu Úřad uvádí, že závěry rozsudku Soudního dvora Evropské unie ve věci Lianakis (C‑532/06), na který navrhovatel odkazuje, dopadají na hodnocení zkušeností dodavatele jako takového, neboť ty představují primárně kvalifikační kritérium. V nyní posuzovaném případě však zadavatel hodnotí zkušenosti členů realizačního týmu, přičemž hodnocení osob podílejících se na plnění veřejné zakázky je naopak za určitých podmínek přípustné (srov. např. rozsudek SDEU ve věci Ambisig, C‑601/13), zejména tehdy, může-li kvalita těchto osob ovlivnit kvalitu samotného plnění veřejné zakázky. V daném případě zadavatel uvádí důvody, proč je pro něj výhodnější, bude-li se na plnění podílet osoba, která již má zkušenosti s plněním splňujícím certifikaci IT&PT. Tyto důvody jsou logické (potřeba zadavatele získat kvalitní a zkušený tým odborníků, proto bonifikace zkušeností členů týmu nad rámec kvalifikace) a předmětné hodnoticí kritérium má přímou vazbu na předmět plnění. Úřad proto neshledal, že by hodnocení zkušeností osob, které se budou podílet na plnění veřejné zakázky, bylo v tomto případě a priori rozporné se zákonem.

146. Hodnoticí kritérium č. 3 pak bonifikuje dodavatele, který již disponuje certifikací zadavatelem konkrétně vymezených částí software, zde tedy o vazbě na předmět plnění není pochyb, přičemž z vyjádření zadavatele lze dovodit, že pro něj je rovněž zásadní, že již nějaká část software certifikaci získala, tudíž lze očekávat, že případným dalším procesem certifikace projde snadněji.  

147. V šetřeném případě má Úřad za to, že zadavatel předložil logické a racionální argumenty, proč požaduje doložit v rámci kritérií hodnocení certifikaci IT&PT a zkušenosti členů realizačního týmu s certifikací. Zadavatel ve svém vyjádření k návrhu ze dne 1. 4. 2026, resp. ve svém sdělení Úřadu ze dne 29. 4. 2026, osvětlil dlouhodobou strategii obměnit celou svou telematickou infrastrukturu s cílem zajistit interoperabilitu a otevřený ekosystém, ve kterém bude možné volně nahrazovat jednotlivé komponenty bez ohledu na výrobce či dodavatele. Zadavatel také objasnil jeho současnou situaci, kdy vlivem minulého zadávání veřejných zakázek trpí jeho telematická infrastruktura značnou fragmentací a zadavatel je při výměně některých komponentů vázán na konkrétní dodavatele. Vytvořením otevřeného telematického ekosystému tak zadavatel otevře do budoucna hospodářskou soutěž pro širší skupinu dodavatelů. Cílem je dosáhnout postupnou obměnou telematického systému stavu, kdy jednotlivé komponenty buď budou naplňovat „specifikace IT&PT, budou IT&PT-certifikované, a komponenty, pro něž IT&PT specifikace neexistuje, budou alespoň architektonicky kompatibilní s principy IT&PT.“ Řešená veřejná zakázka je přitom prvním z navazujících transformačních kroků obměny. Pro úplnost zadavatel uvádí, že plošná a okamžitá obměna všech komponentů by představovala nehospodárné nakládání s veřejnými prostředky vzhledem k tomu, že většina periferií má před sebou ještě ekonomicky únosnou zbytkovou životnost a jejich obměna přijde v budoucím zadávání.

148. K důvodům, pro které zadavatel vyžaduje certifikaci a nepovažuje za dostačující pouhý odkaz na specifikaci a deklaraci shody, zadavatel ve svém sdělení Úřadu ze dne 29. 4. 2026 uvádí, že potřeba certifikace vyplývá z potřeby nezávislé autority, která potvrdí shodu implementace s otevřeným standardem IT&PT. , Česká republika podle zadavatele „doposud nemá oficiálně schválenou národní implementaci (národní profil) norem NeTEx, Transmodel ani SIRI. Specifikace ITxPT jsou s těmito normami terminologicky a logicky úzce provázány – využívají jejich vnitřní logiku, terminologii i architektonické principy a tvoří k nim implementační vrstvu pro palubní systémy. Rozsah specifikace ITxPT je přitom takový, že v České republice neexistuje odborná či technická autorita k nezávislé validaci toho, zda konkrétní dodávka splňuje požadavky standardu ITxPT“, narozdíl od některých členských států EU s pokročilejší implementací otevřených standardů ve veřejné dopravě, které nějakou formu autority již mají. Za této situace je dle zadavatele IT&PT proces v evropském kontextu jedinou dostupnou autoritou, která shodu implementace s otevřeným standardem IT&PT objektivně a nezávisle ověřuje. Bez existence nezávislého ověřovacího mechanismu by byl zadavatel odkázán pouze na deklaraci dodavatele o shodě s normou, jejíž správnost by vzhledem k absenci národní validační kapacity v České republice nemohl sám objektivně a spolehlivě ověřit. Právě tato nejistota ohledně skutečné míry souladu implementace se standardem staví zadavatele opětovně do rizika vendor lock-in.

149. K povaze IT&PT certifikace pak Úřad konstatuje, že se neztotožňuje s názorem navrhovatele, že by mělo jít o neoprávněnou zadávací podmínku. Dle čl. 60 odst. 2 sektorové směrnice musí být subjektům poskytnut rovný přístup bez neodůvodněných překážek k zadávacímu řízení. Organizace IT&PT vydává „ověření“, „certifikace“ či „label“, přičemž tím potvrzuje shodu testovaného produktu s předem definovanými technickými parametry. Problematická přitom není ani forma samotné organizace IT&PT, totiž nezisková organizace. Formu neziskové organizace naplňuje např. i ETSI, CEN a další, kdy sám navrhovatel odkazy na normy těchto organizací nijak nerozporuje. Zároveň nelze opomenout, že u samotného vzniku Organizace IT&PT stála mj. i Evropská unie a její normalizační organizace CEN a CENELEC. V daném případě se tedy nejedná o „samovolně vzniklou“, „nahodilou“ neziskovou organizaci, ale o projekt, který svým zaměřením má ambice sjednocovat pravidla napříč Evropskou unií (a to za její podpory). Byť tedy IT&PT doposud nevydává normy na úrovni organizace ETSI, neznamená to a priori, že by nemohla být validní autoritou pro sjednocení požadavků na propojení a standardizaci IT systémů v městské a příměstské hromadné dopravě a ověření dodržování těchto požadavků produkty jednotlivých dodavatelů. Úřad považuje předmětný požadavek zadavatele za legitimní a přiměřený sledovanému účelu. Přestože standard IT&PT nepředstavuje obecně závaznou normu, nelze přehlédnout, že IT&PT standardy jsou postaveny na evropských standardech cílících na sjednocování telematické infrastruktury v rámci prostoru EU.

150. K otázce registrace Úřad předně uvádí, že rozhodovací praxe Úřadu dlouhodobě vychází z toho, že za diskriminační nelze považovat jakýkoliv technický, registrační či certifikační požadavek automaticky. Za problematické jsou naopak považovány zejména požadavky, které bez objektivního důvodu zužují okruh potenciálních dodavatelů, zvýhodňují konkrétní subjekty nebo vytvářejí nepřiměřené překážky hospodářské soutěže na trh.

151. V posuzovaném případě je podstatné zejména to, že možnost registrace k získání certifikace není omezená, ale je otevřena všem potenciálním dodavatelům za předem stanovených a transparentních podmínek. Po přihlášení získá zadavatel přístup k předmětné specifikaci bez nutnosti být členem organizace IT&PT. Nejde tedy o uzavřený systém přístupný pouze vybraným dodavatelům. Takový požadavek je z pohledu zákona přípustný, pokud je přiměřený sledovanému cíli a nevylučuje bezdůvodně hospodářskou soutěž, kdy samotné zhodnocení, zda daný požadavek omezuje hospodářskou soutěž se odvíjí vždy od konkrétních okolností dané veřejné zakázky.

152. Úřad ani neshledal, že by předmětný požadavek striktně omezil hospodářskou soutěž, neboť v českém a slovenském prostředí neexistují subjekty, které by předmětnou certifikací disponovali. Naopak ze stránek organizace IT&PT[4] vyplývá, že přímo členy jsou i některé české organizace. K tomu je nezbytné podotknout, že zadavatel již 10. 10. 2024 uveřejnil předběžné oznámení, ze kterého je patrné, že předmět veřejné zakázky bude muset naplňovat standardy IT&PT, pročež dal relevantním dodavatelům, kteří by měli zájem účastnit se zadávacího řízení, prostor k zajištění potřebné certifikace jimi nabízených systémů.

153. V případě šetřené veřejné zakázky má Úřad za to, že požadované řešení je přiměřené legitimním potřebám zadavatele a odpovídá sledovanému účelu veřejné zakázky. Přístup ke specifikacím IT&PT je úplný a bezplatný, přičemž k jejich zpřístupnění dochází po registraci uživatele. Pro získání přístupu není vyžadováno členství ani úhrada členského poplatku. Samotná skutečnost, že přístup ke specifikacím je podmíněn registrací, proto podle Úřadu nepředstavuje bezdůvodné omezení hospodářské soutěže, neboť potenciálním uchazečům o veřejnou zakázku není jakkoliv bráněno registraci provést.

154. Odkaz na technickou specifikaci může být použit i jako součást hodnoticího kritéria, pokud splňuje požadavky § 116 zákona, tj. má přímou vazbu na předmět veřejné zakázky a umožňuje objektivní, měřitelné a ověřitelné posouzení nabídek. Úřad v posuzovaném případě neshledal důvod, proč by předmětný požadavek zadavatele tyto podmínky nesplňoval.

155. K argumentu navrhovatele týkajícímu se užívání pojmu certifikace v souvislosti s IT&PT, i když se nejedná o certifikaci v pravém slova smyslu, Úřad uvádí, že má za prokázané ze zadávací dokumentace (přílohy č. 1b) i vyjádření zadavatele ze dne 1. 4. 2026, že zadavatel si je vědom přesné povahy a fungování IT&PT labeling procesu a pojmy „certifikace“ a „labeling“ pro účely zadávacího řízení používá jako synonyma, obdobně jako Úřad v případě tohoto rozhodnutí. Úřadu navíc není zřejmé, jak by tato problematika mohl bránit jakémukoliv dodavateli, který se pohybuje v daném tržním odvětví, v řádném podání nabídky. 

156. Obdobně ani Úřad neshledává za nosnou argumentaci navrhovatele stran dostupnosti podkladů toliko v anglickém jazyce. Zadavatel se zadáním veřejné zakázky obrací na odborníky v oboru, u kterých se dá předpokládat určitá míra odborných znalostí. Úřad přihlédl zejména k povaze předmětu plnění, kterým je oblast informačních a komunikačních technologií, resp. technických standardů, pro niž je anglický jazyk dlouhodobě standardním a mezinárodně běžně používaným pracovním jazykem. Současně nelze odhlédnout ani od skutečnosti, že relevantní standardizační a certifikační autority, jako např. ETSI, ISO či CEN/CENELEC, běžně publikují své specifikace a vedou standardizační procesy právě v anglickém jazyce, případně v omezeném počtu dalších světových jazyků.

157. Navrhovatel dále namítal, že zadavatel neumožnil alternativní řešení k požadavku na IT&PT certifikaci. K tomu Úřad uvádí, že z doložených podkladů vyplývá, že otázce výběru konkrétně IT&PT řešení včetně požadavku certifikace zadavatelem předcházel strukturovaný odborný proces, ve kterém se zadavatel věnoval i zhodnocení a srovnání IT&PT s možnými alternativními řešeními a který zadavatel blíže popsal ve svém sdělení Úřadu ze dne 29. 4. 2026.

158. Navrhovatelem nabízené alternativní řešení v podobně VDV-301 / IBIS – IP je z pohledu zadavatele jedinou technicky srovnatelnou alternativou. Zde však zadavatel uvádí, že jde o národní specifikaci užívanou především, nikoliv však výlučně v německém prostředí bez širšího rozšíření v Evropské unii. Úřad zároveň neopominul skutečnost současné snahy VDV-301 a IT&PT o postupném sjednocení standardů a spojení pod IT&PT organizací[5], což vede v současnosti k situaci, kdy většina dodavatelů disponuje oběma certifikacemi zároveň a umožnění VDV-301 alternativy by tak dle zadavatele okruh dodavatelů nerozšířilo. Zadavatel zde zároveň zdůraznil, že u VDV-301 by mu nebyla umožněna kontrola správnosti, jako je tomu u IT&PT procesu, jehož výsledkem je řešená certifikace. Pokud jde o navrhovatelem rovněž zmíněné proprietární řešení, pak se jedná o přístup, který zadavatel razil doposud, což však nezabránilo současnému stavu, který ve své podstatě představuje vendor lock-in. Úřad tak v tomto případě považuje za legitimní snahu zadavatele o odmítnutí pokračování v minulé praxi. Vytvoření vlastní funkčně ekvivalentní specifikace by bylo dle zadavatele finančně i časově nepřiměřené. Proto považuje využití existujícího a celosvětově ověřeného standardu v souladu se zásadami 3E zaručující co nejširší hospodářskou soutěž. Úřad má za to, že v posuzovaném případě je požadavek zadavatele na nezávislé ověření souladu plnění s požadovaným standardem přiměřený. Tento závěr podporuje zejména povaha předmětu veřejné zakázky, která představuje součást dlouhodobého procesu postupné obměny celého telematického ekosystému. Zadavatel tak legitimně usiluje o to, aby splnění stanovených požadavků nebylo deklarováno pouze dodavatelem, ale bylo potvrzeno nezávislou autoritou.

159. Úřad neopomenul i navrhovatelem zmiňovaný americký standard APTA IT-RP-001–08 vydávaný organizací APTA, využívaný především na americkém kontinentě. Úřad k tomuto standardu uvádí, že považuje za legitimní požadavek zadavatele směřující na využití standardu běžného v evropském prostředí i v kontextu větší pravděpodobnosti, že právě tyto standardy budou odpovídat požadavkům specifické evropské právní regulace.

160. Úřad dále posoudil důvody vedoucí zadavatele k požadavku certifikace IT&PT výhradně na software, nikoliv hardware. Zadavatel věrohodně vysvětlil, že stávající vozový park zadavatele nedisponuje fyzickou infrastrukturou kompatibilní s IT&PT standardy. Zadavatel však zdůraznil, že v rámci postupné obnovy zamýšlí pořizovat zařízení již s plnou kompatibilitou v rámci svých dlouhodobých cílů. Zároveň přitom zadavatel uvádí, že obměna hardware komponentů, která je součástí řešené veřejné zakázky, vyžaduje plnou kompatibilitu s IT&PT standardy, avšak bez formálního požadavku na certifikaci, neboť tu v současnosti není možné plně získat, a proto postupoval v souladu se svými cíli – pokud není možná certifikace, tak alespoň architektonicky odpovídající standardům IT&PT. Pokud zadavateli postačuje k dosažení jeho cílů, se kterými pořizuje předmět veřejné zakázky, toliko certifikovaný software, Úřad nevidí důvod, proč by měl zadavatel zatěžovat dodavatele dalšími podmínkami, které jsou v tomto případě zbytné. Současně zadavatel přesvědčivě odůvodnil, proč považuje za nezbytné požadovat právě IT&PT certifikaci softwarových služeb, neboť právě software otevírá telematický ekosystém, a proto má tento požadavek Úřad za legitimní.

161. Úřad se dále neztotožňuje s tvrzením navrhovatele, že proces získání IT&PT certifikace představuje nepřiměřeně složitý nebo netransparentní proces, který by bezdůvodně omezoval hospodářskou soutěž. Ze sdělení zadavatele ze dne 29. 4. 2026, jakož i z obsahu oficiálních webových stránek IT&PT má Úřad za prokázané, že dodavatel má možnost se dopředu s celým procesem a jednotlivými postupy seznámit. Technická specifikace, seznam jednotlivých produktů, které procesem IT&PT prošly a získaly label, stejně tak jako ceník služeb IT&PT jsou veřejně publikované a dostupné.

162. Na základě uvedených skutečností Úřad uzavírá, že proces získání IT&PT certifikace je dostatečně transparentní, formalizovaný a předvídatelný a že požadavek na jeho splnění je v posuzovaném případě přiměřený předmětu veřejné zakázky i legitimním potřebám zadavatele.

163. K možnosti uznání jak starší verze ITxPT „Sequoia“, tak novější verze „Linden“, Úřad uvádí, že právě takto nastavený požadavek vedl naopak k rozšíření hospodářské soutěže mezi větší okruh potenciálních dodavatelů. Úřad přitom považuje za běžné a v oblasti informačních technologií očekávatelné, že technické standardy a jejich certifikační schémata podléhají průběžnému vývoji a aktualizacím. S tím souvisí i nutnost případné recertifikace nebo přechodu na novější verzi standardu, což nepředstavuje mimořádný či nepřiměřený požadavek, ale standardní součást životního cyklu IT řešení a souvisejících certifikací.

164. Úřad na základě všech zjištěných skutečností uzavírá, že požadavek zadavatele na IT&PT certifikaci představuje legitimní a přiměřený požadavek související s předmětem plnění veřejné zakázky a odpovídající oprávněným potřebám zadavatele. Úřad přitom vzal v úvahu zejména skutečnost, že požadovaná certifikace sleduje zajištění interoperability, otevřenosti systému, kompatibility jednotlivých zařízení a omezení závislosti na proprietárních řešeních konkrétních dodavatelů.

165. Současně bylo prokázáno, že proces získání IT&PT certifikace je transparentní, formalizovaný a založený na veřejně dostupných pravidlech a technických specifikacích, které jsou dostupné všem potenciálním dodavatelům za stejných podmínek. Úřad rovněž neshledal, že by požadavek vytvářel bezdůvodné nebo nepřiměřené překážky hospodářské soutěže.

Rozpor s principem hospodárnosti a 3E

166. Co se týče úvah navrhovatele týkajících se údajného porušení zásad 3E (tedy dodržování zásad hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti), Úřad uvádí, že jsou s ohledem na závěry ustálené judikatury i rozhodovací praxe Úřadu pro řízení vedená před Úřadem irelevantní. Z ustálené judikatury i z rozhodovací praxe Úřadu totiž vyplývá, že cílem zákona je sice spolu s jinými zákony zajištění zásad hospodárnosti, účelnosti a efektivnosti při nakládání s veřejnými prostředky, jak ostatně uvádí i navrhovatel ve svém vyjádření ze dne 28. 2. 2020, když v rámci své argumentace hovoří o promítnutí zásad 3E do zákona, nicméně zákon tohoto cíle dosahuje skrze vytváření podmínek pro to, aby byly zakázky zadávány při zajištění hospodářské soutěže a konkurenčního prostředí mezi dodavateli, a k tomu má vlastní zásady zakotvené v § 6 zákona. Úřad tak nemá posuzovat, zda vůbec zakázka měla být zadána, zda naplní určitý cíl, nebo zda jde o mrhání peněz. Úřad v prvé řadě zajímá způsob provedení zadávacího řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 20/2008–152 ze dne 5. 6. 2008 a rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R218/2015/VZ-14888/2016/321/OHo ze dne 11. 4. 2016).

167. Nadto Úřad uvádí, že stanovení předmětu veřejné zakázky na základě odůvodněných potřeb je v kompetenci zadavatele, který je však při pořizování takového předmětu veřejné zakázky povinen dodržovat zásady zadávání veřejných zakázek dle § 6 zákona.

Shrnutí

168. S ohledem na vše výše uvedené tak Úřad rozhodl o zamítnutí návrhu, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Včas podaný rozklad proti rozhodnutí má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Adresát/i:

Advokátní kanceláří Brož, Sedlatý s.r.o., IČO 24827452, Vinohradská 2828/151, 130 00 Praha 3

JUDr. Miroslav Cák, advokát, AGM partners s.r.o., advokátní kancelář, Hilleho 1838/1, Černá Pole,
602 00 Brno

Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Úřad zde pro úplnost uvádí, že vlastní procedura je organizací IT&PT označována jako „compliance testing service" – tedy ověření souladu produktu s otevřenou certifikací. Nejedná se tak o certifikaci v pravém slova smyslu, Úřad však pro účely tohoto rozhodnutí bude pojmy certifikace, případně labeling používat jako synonyma pro tuto proceduru.

[2] S odkazem na https://pid.cz/wp-content/upload­s/system/sk_bus/S­K_bus_priloha_od­bavovaci_a_in­formacni_zari­zeni_2024–12–01.pdf

[3] Zde pro úplnost Úřad poznamenává, že ani hodnoticí kritéria, jež jsou svou povahou skrytou podmínkou účasti, nemusí a priori vést k závěru, že zadavatel stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu se zákonem. Je pouze nezbytné tato kritéria posoudit optikou požadavků, jež jsou zákonem kladeny na podmínky účasti (podrobněji viz výše citace z rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-R0122/2019/VZ­26282/2019/322/HSc ze dne 25. 9. 2019).

[4]  viz https://itxpt­.org/members/

[5]  Viz Memorandum of Understanding uzavřené mezi VDV a IT&PT ze dne 30. 7. 2023.