ÚOHS-R0102/2026/VZ-26347/2026/161

Rozhodnutí PŘEDSEDY
Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 22. 6. 2026 navrhovatelem

• PREMO s. r. o., IČO 26251531, se sídlem Brněnská 474, 686 03 Staré Město, proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 18. 6. 2026, č. j. ÚOHS-21918/2026/500 vydanému ve správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0284/2026/VZ, které je vedeno k přezkumu úkonů zadavatele

• Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, IČO 00159816, se sídlem Pekařská 664/53, Staré Brno, 602 00 Brno, u­činěných při zadávání veřejné zakázky „Spotřební tiskový materiál – Tonery, cartridge – alternativní“ na základě výzvy k podání nabídek signované dne 23. 2. 2026 a uveřejněné téhož dne na profilu zadavatele v dynamickém nákupním systému s názvem „DNS Spotřební tiskový materiál“, který byl zaveden v užším řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 5. 12. 2025 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 8. 12. 2025 pod ev. č. Z2025–068058, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 8. 12. 2025 pod ev. č. 811968–2025, kde je vybraným dodavatelem

• Pody print s. r. o., IČO 29155207, se sídlem K lesu 345/10, Kamýk, 142 00 Praha 4,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) ve spojení s § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb.,správního řádu, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 18. 6. 2026, č. j. ÚOHS-21918/2026/500, sp. zn. ÚOHS-S0284/2026/VZ p o t v r z u j i a podaný rozklad z a m í t á m.

Odůvodnění

I.            zadávací řízení a řízení vedené úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Zadavatel zahájil dle § 141 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek (dále jen „zákon“) zadávání veřejné zakázky „Spotřební tiskový materiál – Tonery, cartridge – alternativní“ na základě výzvy k podání nabídek signované dne 23. 2. 2026 a uveřejněné téhož dne na profilu zadavatele v dynamickém nákupním systému s názvem „DNS Spotřební tiskový materiál“ (dále jen „veřejná zakázka“).

2. Zadavatel obdržel šest nabídek, včetně nabídky navrhovatele. Dne 30. 3. 2026 zadavatel účastníky informoval o výběru dodavatele. Proti tomuto úkonu podal navrhovatel námitky a posléze dne 21. 4. 2026 návrh. Dnem obdržení návrhu bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

II.         napadené rozhodnutí

3. Dne 18. 6. 2026 vydal Úřad rozhodnutí č. j. ÚOHS-21918/2026/500, sp. zn. ÚOHS-S0284/2026/VZ, jehož výrokem dle § 265 písm. a) zákona zamítl návrh, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

4. Odůvodnění napadeného rozhodnutí se zabývá jednotlivými námitkovými okruhy, které navrhovatel vymezil v návrhu. Konkrétně šlo o námitky proti porušení § 123 odst. 1 zákona, proti posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny, porušení § 39 odst. 4 a 5 zákona, proti rozhodnutí zadavatele o námitkách, proti porušení zásad transparentnosti a přiměřenosti, proti porušení zásad sociálně a environmentálně odpovědného zadávání a proti posouzení certifikátů, které vybraný dodavatel předložil. Žádné námitky proti postupu zadavatele Úřad neshledal důvodnými.

III.     rozklad navrhovatele

5. Napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 19. 6. 2026. Rozklad byl podán 22. 6. 2026, tedy řádně a včas.

Námitky rozkladu

6. Navrhovatel v rozkladu uvádí, že napadené rozhodnutí ponechalo bez odpovědi otázky transparentnosti posouzení technických požadavků a důkazní hodnoty dokumentů předkládaných k prokázání kvality alternativního tiskového materiálu.

7. Dle navrhovatele skutečnost, že se neuplatní některá ustanovení zákona, neznamená omezení požadavků na transparentnost a přezkoumatelnost postupu zadavatele. Zásadu transparentnosti nelze redukovat pouze na zveřejnění pořadí nabídek a jejich cen.

8. Pokud zadavatel výslovně stanovil technické požadavky na předmět plnění prostřednictvím konkrétních norem, musí být schopen vysvětlit, jakým způsobem dospěl k závěru, že předložené dokumenty skutečně prokazují splnění jeho požadavků.

9. Přezkoumatelnost postupu zadavatele podle názoru navrhovatele vyžaduje možnost ověřit nejen existenci dokumentu, ale i důvod, proč byl považován za dostatečný důkaz splnění zadávací podmínky.

10. Napadené rozhodnutí se zabývá existencí dokumentů, ale ne jejich důkazní hodnotou. Je třeba posoudit, zda předložené certifikáty prokazují splnění konkrétních požadavků zadávací dokumentace.

11. Posouzení důkazní hodnoty různých certifikací a prohlášení má dle navrhovatele význam i do budoucí rozhodovací praxe. Proto navrhovatel formuluje několik otázek, které je nutno dle jeho názoru do budoucna zodpovědět.

Závěr rozkladu

12. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení. Pokud tak neučiní, žádá navrhovatel, aby byla posouzena důkazní hodnota různých certifikací.

Vyjádření zadavatele k rozkladu

13. Zadavatel ve vyjádření k rozkladu ze dne 29. 6. 2026 uvádí, že s napadeným rozhodnutím souhlasí a považuje jej za formálně i materiálně správné. Dle zadavatele Úřad správně konstatoval, že ze zadávací dokumentace neplyne konkrétní požadavek na formu certifikace. Proto nelze dle Úřadu i zadavatele říct, že by předložené certifikáty zadávací podmínky nesplňovaly.

14. Zadavatel vyjmenovává normy, jejichž splnění požadoval, přičemž konstatoval, že vybraný dodavatel předložil veškeré požadované náležitosti nabídky včetně požadovaných norem a certifikátů. Zákon nestanovuje zadavateli povinnost v oznámení o výběru dodavatele uvést, jak vybraný dodavatel prokázal dodržení technických norem stanovených v zadávací dokumentaci.

15. Zadavatel v zadávacích podmínkách požadoval, aby předmět plnění splňoval stanovené normy a aby dodavatelé doložili příslušné certifikace či dokumenty. Vybraný dodavatel ve své nabídce předložil dokumenty vztahující se k požadovaným normám a certifikacím, zejména certifikační prohlášení DIN 33870–1, certifikační prohlášení DIN 33870–2, certifikační prohlášení ISO/IEC 19752, certifikační prohlášení ISO/IEC 19798, dokumenty UNI EN ISO 9001:2015 a UNI EN ISO 14001:2015 a certifikaci STMC. Zadavatel tyto dokumenty v rámci posouzení nabídky zkontroloval a neshledal důvodnou pochybnost o splnění zadávacích podmínek.

16. Zadavatel navrhuje, aby byl rozklad zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno.

IV.        ŘÍZENÍ O ROZKLADU

17. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

18. Po projednání rozkladu a veškerého souvisejícího spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i správnost napadeného rozhodnutí, tu však toliko v rozsahu námitek uplatněných v rozkladu. S přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k závěru, že Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, proč jsem nepřistoupil ke změně ani ke zrušení napadeného rozhodnutí.

V.           K NÁMITKÁM ROZKLADU

19. Rozklad směřuje proti právním závěrům napadeného rozhodnutí, přičemž navrhovatel nezpochybňuje, že veřejná zakázka byla zadávána v dynamickém nákupním systému ani že se na takový postup neuplatní všechna ustanovení zákona upravující běžná zadávací řízení. Podle rozkladu však tato skutečnost nemůže vést ke snížení požadavků na transparentnost a přezkoumatelnost postupu zadavatele. Navrhovatel je přesvědčen, že pokud zadavatel stanovil technické požadavky na předmět plnění prostřednictvím norem DIN 33870–1/2, ISO/IEC 19752, ISO/IEC 19798, STMC, ISO 9001 a ISO 14001, měl být současně schopen vysvětlit, na základě jakých úvah dospěl k závěru, že dokumenty předložené vybraným dodavatelem skutečně prokazují splnění těchto požadavků. Podle rozkladu samotná existence dokumentů označených jako certifikace nebo certifikační prohlášení nevypovídá o jejich důkazní hodnotě. S tím se napadené rozhodnutí nevypořádalo.

20. Navrhovatel rovněž požaduje, aby se předseda Úřadu vyjádřil k obecným otázkám rozsahu přezkumu technických dokumentů předkládaných při veřejných zakázkách na alternativní spotřební materiál, neboť podle jeho názoru má projednávaná věc význam přesahující okolnosti posuzované veřejné zakázky a může přispět k budoucí praxi zadavatelů i kontrolních orgánů.

21. Napadené rozhodnutí vychází především z toho, že veřejná zakázka byla zadávána v dynamickém nákupním systému podle § 141 zákona, jehož právní úprava představuje zvláštní postup, v němž se neuplatní všechna ustanovení zákona upravující běžná zadávací řízení, nýbrž pouze ta, na která zákon výslovně odkazuje. Z tohoto důvodu Úřad uzavřel, že zadavatel nebyl povinen v oznámení o výběru dodavatele uvádět podrobnosti o tom, jakým způsobem byly posouzeny technické požadavky na předmět plnění nebo jaké konkrétní dokumenty byly podkladem jeho závěrů, neboť taková povinnost ze zákona nevyplývá.

22. Současně Úřad posoudil samotný obsah zadávacích podmínek a dospěl k závěru, že zadavatel v nich nestanovil žádné konkrétní požadavky na podobu ani obsah dokumentů, jimiž mělo být splnění požadovaných norem doloženo. Zadávací dokumentace obsahovala pouze požadavek na doložení splnění uvedených norem, aniž by vymezovala jejich formu či obsah. Za této situace Úřad neshledal důvod zpochybňovat závěr zadavatele, že předložené dokumenty postačovaly ke splnění takto formulovaných zadávacích podmínek.

23. Považuji za vhodné připomenout, že dynamický nákupní systém představuje zvláštní postup zadávání veřejných zakázek, jehož účelem je především administrativní zjednodušení opakovaného pořizování běžně dostupného plnění. Smyslem této právní úpravy není vytvářet další plnohodnotný druh zadávacího řízení se všemi jeho formálními instituty, nýbrž umožnit efektivní zadávání dílčích veřejných zakázek při současném zachování základních zásad zadávání veřejných zakázek. Právě tomuto účelu odpovídá i skutečnost, že zákon v případě dynamického nákupního systému upravuje pouze omezený okruh povinností zadavatele. Při přezkumu postupu zadavatele proto nelze na zadávání veřejných zakázek v dynamickém nákupním systému přenášet požadavky, které zákon pro tento zvláštní postup nestanoví.

24. Předseda Úřadu se neztotožňuje s tvrzením rozkladu, že napadené rozhodnutí nepřiměřeně zužuje obsah zásady transparentnosti. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí je zřejmé, že Úřad nikterak nezpochybnil použitelnost zásady transparentnosti ani při zadávání veřejných zakázek v dynamickém nákupním systému. Naopak vycházel z toho, že i tento zvláštní postup musí být veden v souladu se zásadami podle § 6 zákona. Současně však správně zdůraznil, že obsah těchto zásad nelze vykládat způsobem, který by fakticky rozšiřoval zákonem výslovně stanovené povinnosti zadavatele.

25. Rozklad v podstatě dovozuje existenci nové povinnosti zadavatele spočívající v tom, že musí v oznámení o výběru dodavatele nebo v jiné části dokumentace podrobně popsat své úvahy o důkazní hodnotě jednotlivých dokumentů předložených k nabídce. Takový požadavek však zákon pro zadávání veřejných zakázek v dynamickém nákupním systému nestanoví a nelze jej dovodit ani ze zásady transparentnosti. Ta slouží k tomu, aby byl postup zadavatele kontrolovatelný, nikoliv aby ukládala povinnost zaznamenat každou dílčí úvahu, kterou zadavatel při posuzování nabídky učinil. Transparentnost nelze zaměňovat s požadavkem na úplnou rekonstrukci vnitřního hodnoticího procesu zadavatele.

26. Navrhovatel staví svou argumentaci na úvaze, že jednotlivé dokumenty mohou mít rozdílnou důkazní hodnotu podle toho, zda představují nezávislou certifikaci, certifikaci systému řízení, certifikaci výrobku nebo pouhé prohlášení výrobce. Takto formulovaná argumentace by mohla být významná, pokud by samotné zadávací podmínky stanovily požadavky na konkrétní formu či obsah dokladů, případně pokud by výslovně vyžadovaly certifikaci vydanou nezávislou třetí osobou nebo jiný přesně vymezený způsob prokázání splnění požadovaných norem. Taková situace však v nyní posuzované věci nenastala.

27. V čl. 4, bodu 4.1 výzvy k podání nabídek je uvedeno, že „Předmět plnění musí splňovat následující normy:

• DIN 33870–1/2 (renovace)
• ISO/IEC 19752 / 19798
• Certifikace STMC
• ETIRA Label“

28. Ve „Vysvětlení zadávací dokumentace 2“ ze dne 4. 3. 2026 je mj. uvedeno:

„K dotazu na požadavek na ETIRA Label zadavatel upravil tento požadavek, a to tak že:

Předmět plnění musí splňovat následující normy:

• DIN 33870–1/2 (renovace) případně ETIRA Label
• ISO/IEC 19752 / 19798
• Certifikace STMC

Zadavatel v zadávacích podmínkách požaduje splnění norem DIN 33870–1/2 (renovace). Doložení splnění těchto norem zajistí zadavateli: Kvalitu tisku, výtěžnost (musí odpovídat deklarovaným hodnotám), spolehlivost, (kazeta nesmí poškodit tiskárnu a musí fungovat po celou dobu životnosti) a Ekologii (řádná likvidace odpadu a šetrnost k životnímu prostředí.

Zadavatel trvá na doložení certifikace STMC pro zajištění kvality a výtěžnosti alternativních náplní stejně jako doložení splnění norem ISO/IEC 19752 a ISO/IEC 19798.

1500294, 1500730, 1501033 – zadavatel upřesňuje požadavek u uvedených položek na doložení splnění ISO 9001:2015.

A současně doplňuje u pol.: 1200069 – zadavatel upřesňuje požadavek na doložení ISO 9001:2015, ISO 14001:2015, STMC.“

29. Ze znění zadávací podmínky je patrné, že je formulována velmi obecně a terminologicky nepřesně. Norma DIN 33870 upravuje požadavky na renovované tonerové kazety, přičemž se skládá ze dvou částí (DIN 33870–1 a DIN 33870–2). STMC (Standardized Test Methods Committee) nepředstavuje certifikaci výrobku, ale oprávnění používat standardizované metody měření výtěžnosti podle metodiky STMC. Norma ISO/IEC 19752 stanovuje metodiku měření výtěžnosti monochromatických tonerových kazet a norma ISO/IEC 19798 metodiku měření výtěžnosti barevných tonerových kazet. Normy ISO 9001 a ISO 14001 se pak vztahují k systému managementu kvality, resp. systému environmentálního managementu organizace, nikoli k vlastnostem samotného předmětu plnění.

30. Z uvedené nepřesnosti zadávací podmínky dále vyplývá, že STMC ani normy ISO/IEC 19752 a ISO/IEC 19798 nepředstavují certifikace výrobku, které by bylo možné jednoduše předložit jako doklad o splnění zadávací podmínky. V úvahu tak připadají spíše zkušební protokoly, prohlášení výrobce či jiné obdobné dokumenty, zadávací podmínky však požadovanou formu doložení nijak nekonkretizují. Požadavek na předložení certifikátů ISO 9001 a ISO 14001 se navíc vztahuje k systému řízení certifikovaného subjektu, nikoli k vlastnostem předmětu plnění. Samotná vhodnost či zákonnost takto nastavených zadávacích podmínek však není předmětem tohoto řízení; v této fázi zadávacího řízení přichází v úvahu pouze jejich výklad.

31. Z citované zadávací podmínky vyplývá, že zadavatel požaduje „doložení“ splnění uvedených norem, aniž by stanovil, jakým způsobem má být splnění těchto požadavků prokazováno. Pouze ve vztahu ke STMC lze z formulace zadávací podmínky dovozovat požadavek na předložení „certifikace“, neboť právě v této souvislosti zadavatel tento pojem používá. Jak však bylo uvedeno výše, STMC nepředstavuje certifikaci výrobku, ale systém oprávnění používat standardizované metody měření. Vágní a terminologicky nepřesné vymezení zadávací podmínky proto vede k závěru, že je ponecháno na dodavateli, jakými doklady se rozhodne splnění takto neurčitě formulovaných požadavků prokázat.

32. Vzhledem k tomu, že ze zadávací podmínky nic konkrétního ohledně formy a obsahu dokladů, které mají sloužit k „doložení splnění norem“, neplyne, není ani pro posouzení věci rozhodující, zda předložený dokument představuje certifikaci výrobku, certifikaci systému řízení, certifikační prohlášení nebo prostě jen čestné prohlášení. Zadavatel sám totiž takové rozlišení neučinil.

33. Je třeba zdůraznit, že zadavatel je oprávněn vymezit technické podmínky i způsob jejich prokazování podle vlastního uvážení při respektování zákonných limitů. Neučiní-li tak podrobně, nelze následně v přezkumném řízení dovozovat přísnější požadavky, než které sám v zadávacích podmínkách stanovil. Je rizikem zadavatele, aby poptával plnění formou, která mu zajistí jeho náležitou kvalitu.

34. Zde lze odkázat na rozhodnutí ve věci sp. zn. ÚOHS-R081/2022/VZ ze dne 22. 8. 2022, v němž navrhovatel namítal, že zadavatel deklaruje odpovědné zadávání pouze formálně, nicméně materiálně nenastavil takové požadavky na alternativní tonery a jejich dodavatele, aby bylo odpovědné zadávání zajištěno, zejm. nepožadoval certifikace ISO, popř. ekoznačky. Námitky navrhovatele nebyly důvodné a návrh byl zamítnut mimo jiné proto, že Úřad není oprávněn zadavateli určovat, jak má své požadavky na předmět plnění či dodavatele vymezovat. Rovněž lze odkázat na rozhodnutí ve věci sp. zn. ÚOHS-R0083/2023/VZ ze dne 11. 8. 2023, kde nastala situace opačná – zadavatel v zadávacích podmínkách vyžadoval technickou dokumentaci mikroskopu, ale současně připustil, aby bylo splnění technických požadavků prokázáno čestným prohlášením výrobce. Prohlášení výrobce však při posouzení nabídek jako nedostatečné neakceptoval a dodavatele ze zadávacího řízení vyloučil. Úřad vyloučení ze zadávacího řízení zrušil. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že chybně nastavené zadávací podmínky není možné ex post zpřísnit, byť by se to jevilo racionální.

35. Lze proto přisvědčit závěru napadeného rozhodnutí, že zadavatel stanovil takové požadavky na způsob prokázání splnění technických podmínek, které mohly být doloženy i jednostranným prohlášením příslušného subjektu. Za takového stavu věci nelze úspěšně namítat nedostatečnou důkazní hodnotu dokumentů.

36. Navrhovatel v rozkladu dovozuje, že zadavatel měl již v rozhodnutí o výběru dodavatele podrobně vysvětlit, jaké dokumenty posuzoval a proč je považoval za dostatečné. Taková povinnost však ze zákona nevyplývá. Jak již bylo uvedeno výše, zadávání veřejné zakázky probíhalo v dynamickém nákupním systému, jehož právní úprava podrobnou informační povinnost nestanoví. Zadavatel proto nebyl povinen v rozhodnutí o výběru dodavatele uvést dokumenty prokazující splnění technických požadavků na předmět plnění.

37. Nad rámec uvedeného je třeba připomenout, že zadavatel následně v rozhodnutí o námitkách výslovně uvedl, že vybraný dodavatel předložil všechny požadované certifikáty a dokumenty vztahující se k předmětu plnění a že na jejich základě dospěl k závěru o splnění zadávacích podmínek. Ve svém vyjádření v průběhu správního řízení pak zadavatel konkretizoval, jaké dokumenty měl při posouzení nabídky k dispozici, přičemž z dokumentace rovněž vyplynulo, že tyto dokumenty skutečně obdržel. Nelze proto přisvědčit tvrzení rozkladu, že by postup zadavatele byl nepřezkoumatelný pouze proto, že jednotlivé úvahy nebyly zachyceny již v oznámení o výběru dodavatele.

38. V částech V a VI rozklad nesměřuje proti konkrétním právním závěrům napadeného rozhodnutí ani netvrdí nezákonnost postupu zadavatele. Navrhovatel toliko žádá o formulaci obecných metodických závěrů týkajících se důkazní hodnoty různých typů certifikací, rozsahu ověřování technických parametrů či standardu přezkumu obdobných dokumentů do budoucna.

39. Takto formulované požadavky však přesahují rámec tohoto správního řízení. Předmětem přezkumu je výlučně posouzení zákonnosti postupu zadavatele v konkrétní veřejné zakázce a správnosti napadeného rozhodnutí z hlediska námitek rozkladu. Správní řízení o přezkoumání úkonů zadavatele neslouží k vydávání obecně závazných metodických stanovisek ani k autoritativnímu řešení abstraktních právních otázek, které nejsou nezbytné pro rozhodnutí konkrétní věci.

40. Nadto nelze přehlédnout, že otázka důkazní hodnoty jednotlivých dokumentů se vždy odvíjí od konkrétního obsahu zadávacích podmínek. Jednotliví zadavatelé mohou stanovit odlišné technické požadavky i rozdílné požadavky na způsob jejich prokazování. Zatímco v jednom zadávacím řízení může postačovat obecné prohlášení dodavatele, v jiném může být výslovně vyžadována certifikace vydaná akreditovanou třetí osobou, předložení zkušebních protokolů nebo jiných specifických dokumentů. Obecný závěr použitelný pro všechny budoucí případy proto nelze bez dalšího formulovat, aniž by byly abstrahovány podstatné okolnosti jednotlivých zadávacích řízení. Právě z tohoto důvodu nepovažuji za vhodné ani potřebné vyjadřovat se v tomto řízení k otázkám, jejichž řešení přesahuje jeho předmět a není nezbytné pro posouzení zákonnosti napadeného rozhodnutí.

VI.        Závěr

41. Závěrem konstatuji, že žádná z námitek rozkladu není důvodná. Rozklad totiž vychází z předpokladu, že zadavatel měl při posouzení nabídky uplatnit přísnější požadavky na prokázání splnění technických podmínek, než jaké sám stanovil v zadávací dokumentaci. Ta však obsahovala pouze obecný požadavek na splnění vybraných norem, aniž by vymezovala formu či obsah dokladů, kterými mělo být jejich splnění prokázáno. Zadavatel se proto při posouzení nabídky musel spokojit s jakýmkoli dokladem, který deklaroval splnění požadovaných norem, neboť právě takový standard si v zadávacích podmínkách zvolil.

42. Proto jsem neshledal důvod, pro který by bylo možno napadené rozhodnutí změnit nebo zrušit, a rozhodl jsem, jak je ve výroku uvedeno.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se nelze podle § 91 odst. 1 ve spojení s § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Adresáti:

1. Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Pekařská 664/53, Staré Brno, 602 00 Brno

2. PREMO s. r. o., Brněnská 474, 686 03 Staré Město

3. Pody print s. r. o., K lesu 345/10, Kamýk, 142 00 Praha 4

Vypraveno dne:
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy