ÚOHS-S0999/2025/VZ-49839/2025/510

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 a 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ve věci spáchání přestupků podle § 268 odst. 1 písm. c) citovaného zákona obviněným

• Česká republika – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, IČO 62933591, se sídlem, Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha,

v otevřeném řízení zahájeném za účelem uzavření rámcové dohody „Zajištění externí administrace veřejných zakázek 2023 – 2027“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 10. 10. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 10. 2023 pod ev. č. Z2023–035983, ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 13. 10. 2023 pod ev. č. 2023/S 198–622066, ve znění pozdějších oprav,

vydává podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, tento

příkaz:

I.

Obviněný – Česká republika – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, IČO 62933591, se sídlem Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha – se při uzavírání rámcové dohody „Zajištění externí administrace veřejných zakázek 2023 – 2027“ zadávané v otevřeném řízení“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 10. 10. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 10. 2023 pod ev. č. Z2023–035983, ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 13. 10. 2023 pod ev. č. 2023/S 198–622066, ve znění pozdějších oprav, dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že 

stanovil zadávací podmínky zadávacího řízení na uzavření této rámcové dohody v rozporu s § 36 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 73 odst. 6 písm. b) a § 132 odst. 1 citovaného zákona,

když k prokázání splnění kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. b) citovaného zákona v bodě 4. písm. c) „Technická kvalifikace“ písm. f) zadávací dokumentace požadoval, aby dodavatel poskytl minimálně 1 službu spočívající v administraci zadávacího řízení na veřejnou zakázku dělenou alespoň na 20 částí ukončeného uzavřením smlouvy s vybraným dodavatelem, aniž by pro to existoval objektivní důvod, čímž stanovil minimální úroveň pro splnění prokázání výše uvedeného kritéria technické kvalifikace nepřiměřeně vzhledem ke složitosti předmětu rámcové dohody,

a vytvořil tak bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže a zároveň nedodržel zásadu přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst. 1 citovaného zákona a zásadu zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 citovaného zákona, resp. nedůvodně omezil účast ostatních způsobilých dodavatelů ve výše uvedeném zadávacím řízení

a dne 8. 12. 2023u­zavřel s vybraným dodavatelem – LAWYA tender, s.r.o., IČO 03584607, se sídlem Březinova 746/29, 616 00 Brno, rámcovou dohodu.

II.

Obviněný – Česká republika – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, IČO 62933591, se sídlem Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha – se při uzavírání rámcové dohody „Zajištění externí administrace veřejných zakázek 2023 – 2027“ zadávané v otevřeném řízení“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 10. 10. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 10. 2023 pod ev. č. Z2023–035983, ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 13. 10. 2023 pod ev. č. 2023/S 198–622066, ve znění pozdějších oprav, dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že 

stanovil zadávací podmínky zadávacího řízení na uzavření této rámcové dohody v rozporu s § 36 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 73 odst. 6 písm. b) a § 132 odst. 1 citovaného zákona,

když k prokázání splnění kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) citovaného zákona v bodě 4. písm. c) „Technická kvalifikace“ písm. a) „pozice Vedoucí týmu – právník“ zadávací dokumentace požadoval, aby dodavatel ve vztahu k osobě „Vedoucí týmu – právník“ prokázal zkušenost této osoby sminimálně 1 službou spočívající v administraci zadávacího řízení na veřejnou zakázku dělenou alespoň na 20 částí,aniž by aniž pro to existoval objektivní důvod, čímž stanovil minimální úroveň pro splnění prokázání výše uvedeného kritéria technické kvalifikace nepřiměřeně vzhledem ke složitosti předmětu rámcové dohody,

a vytvořil tak bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže a zároveň nedodržel zásadu přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst. 1 citovaného zákona a zásadu zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 citovaného zákona, resp. nedůvodně omezil účast ostatních způsobilých dodavatelů ve výše uvedeném zadávacím řízení  

a dne 8. 12. 2023u­zavřel s vybraným dodavatelem – LAWYA tender, s.r.o., IČO 03584607, se sídlem Březinova 746/29, 616 00 Brno, rámcovou dohodu.

III.

Obviněný – Česká republika – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, IČO 62933591, se sídlem Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha – se při uzavírání rámcové dohody „Zajištění externí administrace veřejných zakázek 2023 – 2027“ zadávané v otevřeném řízení“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 10. 10. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 10. 2023 pod ev. č. Z2023–035983, ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 13. 10. 2023 pod ev. č. 2023/S 198–622066, ve znění pozdějších oprav, dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, tím, že 

stanovil zadávací podmínky zadávacího řízení na uzavření této rámcové dohody v rozporu s § 36 odst. 1 citovaného zákona ve spojení s § 73 odst. 6 písm. b) a § 132 odst. 1 citovaného zákona,

když k prokázání splnění kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) citovaného zákona v bodě 4. písm. c) „Technická kvalifikace“ písm. c) „pozice Administrátor veřejných zakázek – senior“ zadávací dokumentace požadoval, aby dodavatel ve vztahu k osobě „Administrátor veřejných zakázek – senior“ prokázal zkušenost této osoby s minimálně 1 službou spočívající v administraci zadávacího řízení na veřejnou zakázku dělenou alespoň na 20 částí,aniž by aniž pro to existoval objektivní důvod, čímž stanovil minimální úroveň pro splnění prokázání výše uvedeného kritéria technické kvalifikace nepřiměřeně vzhledem ke složitosti předmětu rámcové dohody,

a vytvořil tak bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže a zároveň nedodržel zásadu přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst. 1 citovaného zákona a zásadu zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 citovaného zákona, resp. nedůvodně omezil účast ostatních způsobilých dodavatelů ve výše uvedeném zadávacím řízení  

a dne 8. 12. 2023u­zavřel s vybraným dodavatelem – LAWYA tender, s.r.o., IČO 03584607, se sídlem Březinova 746/29, 616 00 Brno, rámcovou dohodu.

IV.

Za spáchání přestupků uvedených ve výrocích I., II. a III. tohoto příkazu se obviněnému – Česká republika – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, IČO 62933591, se sídlem Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, ukládá

pokuta ve výši 58 000 Kč (padesát osm tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.

Odůvodnění

I.        POSTUP OBVINĚNÉHO

1. Obviněný – Česká republika – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, IČO 62933591, se sídlem Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha (dále jen „obviněný“ nebo „zadavatel“) – zahájil podle § 56 odst. 1 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), dne 10. 10. 2023 odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem uzavření rámcové dohody „Zajištění externí administrace veřejných zakázek 2023 – 2027“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 10. 10. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 10. 2023 pod ev. č. Z2023–035983, ve znění pozdějších oprav a v Úředním věstníku Evropské unie uveřejněno dne 13. 10. 2023 pod ev. č. 2023/S 198–622066, ve znění pozdějších oprav (dále jen „rámcová dohoda“ nebo „zadávací řízení“).

2. Předmětem zadávacího řízení je dle bodu 3. písm. a) zadávací dokumentace „uzavření rámcové dohody s jedním dodavatelem, na jejímž základě budou uzavírány smlouvy na veřejné zakázky, jejichž předmětem budou služby spočívající v komplexním zastoupení zadavatele při výkonu práv a povinností dle ZZVZ souvisejících se zadávacími řízeními, a to zejména na veřejné zakázky spolufinancované z různých dotačních titulů (případně se zadávacími postupy), a dalších služeb souvisejících s problematikou ZZVZ, tj. konzultace v oblasti právních otázek, posouzení a vyřízení Zadavatelem přijatých námitek proti úkonům Zadavatele, zpracování vyjádření k Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (ÚOHS), aj.“.

3. Dle bodu 3. písm. d) zadávací dokumentace, stanovil zadavatel předpokládanou hodnotu zadávacího řízení ve výši 10 000 000 Kč bez DPH.

4. Dne 30. 11. 2023 zadavatel rozhodl o výběru dodavatele, kterým se stal dodavatel LAWYA tender, s.r.o., IČO: 03584607, se sídlem Březinova 746/29, 616 00 Brno (dále jen „vybraný dodavatel“).

5. Dne 8. 12. 2023 uzavřel zadavatel na předmět veřejné zakázky s vybraným dodavatelem rámcovou dohodu č. sml. 17639/SOKR/23 (dále jen „smlouva“).

6. Dle bodu 4.1 smlouvy byla celková cena za poskytnuté služby sjednána ve výši 12 100 000 Kč vč. DPH.

7. Dle bodu 6.2 smlouvy byla smlouva sjednána na dobu určitou 4 let ode dne nabytí účinnosti a končí uplynutím této doby (úplným splněním předmětu smlouvy, resp. ukončením všech činností vybraného dodavatele) anebo vyčerpáním celkových finančních prostředků uvedených v čl. 4.1 smlouvy.

II.      POSTUP ÚŘADU PŘED VYDÁNÍM PŘÍKAZU 

8. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 a § 270 odst. 5 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté a k projednávání přestupků podle tohoto zákona, obdržel dne 26. 6. 2024 podnět (výňatek z Protokolu o výsledku veřejnosprávní kontroly ze dne 29. 4. 2024, č. j. MF-24404/2023/1706–14) k prošetření postupu zadavatele ve věci výše uvedené veřejné zakázky (dále jen „podnět“).

9. Stěžovatel v podnětu mj. namítal, že zadavatel stanovil požadavky na kvalifikaci v rozporu se zásadou přiměřenosti a zásadou zákazu diskriminace. Konkrétně stěžovatel namítal požadavky zadavatele na prokázání technické kvalifikace dodavatele dle § 79 odst. 2 písm. b) a d) zákona, když zadavatel v rámci referenčních zakázek stanovil dílčí požadavek, aby se jednalo o „administraci zadávacího řízení na veřejnou zakázku dělenou na části, přičemž alespoň jedna z těchto zakázek byla dělena alespoň na 20 částí“. Stěžovatel má za to, že zkušenosti se zadáváním veřejných zakázek dělených na vyšší desítky částí, má pouze úzký okruh dodavatelů, přičemž toto má dokládat také skutečnost, že ačkoliv zadavatel snížil požadovaný počet částí veřejných zakázek z původních 40 částí na 20 částí, tak obdržel pouze 2 nabídky. Stěžovatel má za to, že dodavatel, který by realizoval byť jen 5 částí veřejné zakázky, je stejně kvalifikovaný jako dodavatelé, kteří by jich realizovali 10, 20, 30 či více.

10. Dopisem ze dne 2. 10. 2024 Úřad vyzval obviněného k vyjádření k obsahu podnětu a k zaslání dokumentace o předmětném zadávacím řízení.

11. Dne 7. 10. 2024 Úřad obdržel vyjádření obviněného a dokumentaci o zadávacím řízení. Obviněný ve svém vyjádření k přiměřenosti stanovených kvalifikačních předpokladů předně uvedl, že zakázky dělené na vyšší počet částí zadávají také jiní zadavatelé, k čemuž příkladmo uvedl 10 zadavatelů s odkazy na konkrétní zadávací postupy. Dále obviněný uvedl, že v rámci technické kvalifikace požadoval pouze jednu referenční zakázku na administraci veřejné zakázky dělené na alespoň 20 částí, a tudíž tuto referenci mohlo předložit vícero firem, a nelze tak uvažovat o skryté diskriminaci, když soutěž byla otevřena pro vstup různých subjektů. Dle obviněného je potřeba takového kvalifikačního kritéria odůvodněna jeho potřebou, když pravidelně v rámci jednoho funkčního celku soutěží veřejné zakázky dělené na mnoho částí (často více než 100) a požadavek na zkušenost s 20 částmi je tak vůči 100 a více částí v reálně administrovaných veřejných zakázkách podle obviněného přiměřený a odpovídá jeho potřebám. Obviněný rovněž uvedl, že nesouhlasí s tvrzením stěžovatele, že dodavatel, který by realizoval byť jen 5 částí veřejné zakázky, je stejně kvalifikovaný, jako dodavatelé, kteří jich realizovali několik desítek. Obviněný má za to, že administrace zakázky dělené na velké množství částí je manažersky složitá a klade rozdílné nároky na koordinaci všech činností v rámci administrace a všech lidí, kteří se na administraci podílejí. Obviněný dále uvedl, že „[j]e sice pravda, že od zahájení zadávacího řízení po konec lhůty pro podání nabídek probíhá veřejná zakázka jako jedno zadávací řízení (…), nicméně po konci lhůty pro podání nabídek se každá část veřejné zakázky chová jako samostatná, nabídky se hodnotí a posuzují samostatně, připravují se samostatné dokumenty (…), běží samostatné lhůty (…), jedná se tedy o velké množství souběžných zadávacích řízení, která jsou nicméně provázána tím, že nabídky byly podány na základě jednoho zahájení zadávacího řízení v rámci jednoho uveřejnění v elektronickém nástroji NEN a některé informace či doklady využitelné v jedné části mohou být dodavatelem předloženy v nabídce na část jinou (…). Je rozdíl, jestli takových souběžných zadávacích řízení probíhá 10, nebo 40. Průběh 10 samostatných zadávacích řízení je relativně snadné uhlídat, a to i jednou fyzickou osobou. Když takových samostatných zadávacích řízení běží 40, jsou kladeny mnohem vyšší požadavky na kapacitu a sehranost realizačního týmu. Zadavatel však každoročně mívá zakázky dělené na 100 až 200 částí, požadavky se proto ještě násobí“. 

III.    ZÁVĚRY ÚŘADU

12. Úřad přezkoumal postup obviněného ve všech vzájemných souvislostech a na základě dokumentace o zadávacím řízení a dalších podkladů dospěl k závěru, že obviněný stanovil zadávací podmínky předmětného zadávacího řízení v rozporu se zákonem. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

13. Podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o přestupcích“), správní orgán může o přestupku rozhodnout příkazem. Příkazem lze uložit správní trest napomenutí, pokuty, zákazu činnosti, nebo propadnutí věci nebo náhradní hodnoty.

14. Úřad konstatuje, že byly dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, kdy podle § 150 odst. 1 správního řádu příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení. V tomto případě je vydání příkazu prvním úkonem v řízení.

Relevantní ustanovení zákona

15. Podle § 6 odst. 1 zákona zadavatel při postupu podle tohoto zákona musí dodržovat zásady transparentnosti a přiměřenosti.

16. Podle § 6 odst. 2 zákona musí zadavatel ve vztahu k dodavatelům dodržovat zásadu rovného zacházení a zásadu zákazu diskriminace.

17. Podle § 28 odst. 1 písm. a) zákona pro účely tohoto zákona se zadávacími podmínkami rozumí veškeré zadavatelem stanovené

1. podmínky průběhu zadávacího řízení,

2. podmínky účasti v zadávacím řízení,

3. pravidla pro snížení počtu účastníků zadávacího řízení nebo snížení počtu předběžných nabídek nebo řešení,

4. pravidla pro hodnocení nabídek,

5. další podmínky pro uzavření smlouvy na veřejnou zakázku podle § 104 zákona.

18. Podle § 36 odst. 1 zákona zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo nebo nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže.

19. Podle § 37 odst. 1 zákona podmínky účasti v zadávacím řízení může zadavatel stanovit jako

a)      podmínky kvalifikace,

b)      technické podmínky vymezující předmět veřejné zakázky včetně podmínek nakládání s právy k průmyslovému nebo duševnímu vlastnictví vzniklými v souvislosti s plněním smlouvy na veřejnou zakázku,

c)      obchodní nebo jiné smluvní podmínky vztahující se k předmětu veřejné zakázky, nebo

d)      zvláštní podmínky plnění veřejné zakázky, a to zejména v oblasti vlivu předmětu veřejné zakázky na životní prostředí, sociálních důsledků vyplývajících z předmětu veřejné zakázky, hospodářské oblasti nebo inovací.

20. Podle § 73 odst. 6 písm. b) zákona platí, že pokud zadavatel požaduje prokázání ekonomické nebo technické kvalifikace, musí v zadávací dokumentaci přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu předmětu veřejné zakázky stanovit minimální úroveň pro jejich splnění.

21. Podle § 79 odst. 1 zákona kritéria technické kvalifikace stanoví zadavatel za účelem prokázání lidských zdrojů, technických zdrojů nebo odborných schopností a zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. Zadavatel může považovat technickou kvalifikaci za neprokázanou, pokud prokáže, že dodavatel má protichůdné zájmy, které by mohly negativně ovlivnit plnění veřejné zakázky.

22. Podle § 79 odst. 2 písm. b) zákona může zadavatel k prokázání kritérií technické kvalifikace požadovat seznam významných dodávek nebo významných služeb poskytnutých za poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení včetně uvedení ceny a doby jejich poskytnutí a identifikace objednatele; zadavatel může stanovit, že budou zohledněny doklady i za dobu delší než poslední 3 roky před zahájením zadávacího řízení, pokud je to nezbytné pro zajištění přiměřené úrovně hospodářské soutěže.

23. Podle § 79 odst. 2 písm. d) zákona může zadavatel k prokázání kritérií technické kvalifikace požadovat osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci vztahující se k požadovaným dodávkám, službám nebo stavebním pracem, a to jak ve vztahu k fyzickým osobám, které mohou dodávky, služby nebo stavební práce poskytovat, tak ve vztahu k jejich vedoucím pracovníkům.

24. Podle § 132 odst. 1 zákona se pro postup v zadávacím řízení, jehož cílem je uzavření rámcové dohody použijí pravidla pro podlimitní, nadlimitní nebo zjednodušený režim, není-li stanoveno v části šesté zákona jinak.

25. Podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že stanoví zadávací podmínky v zadávacím řízení nebo při zvláštním postupu podle části šesté s výjimkou soutěže o návrh v rozporu se zákonem a zadá veřejnou zakázku nebo uzavře rámcovou dohodu.

Zjištěné skutečnosti

26. Zadavatel v bodě 4. písm. c) „Technická kvalifikace“ písm. f) zadávací dokumentace stanovil požadavek na prokázání technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona předložením seznamu významných služeb, jenž obsahuje „minimálně 3 služby spočívající v administraci zadávacího řízení na veřejnou zakázku dělenou na části, přičemž alespoň jedna z těchto zakázek byla dělena alespoň na 40 částí ukončeného uzavřením smlouvy s vybraným dodavatelem“.

27. V dokumentu „VYSVĚTLENÍ ZADÁVACÍ DOKUMENTACE Č. 2“ ze dne 24. 10. 2023 (dále jen „vysvětlení zadávací dokumentace č. 2“) zadavatel mj. uvedl, že „[p] ožadavek v čl. 4 zadávací dokumentace pod písmenem f) nově zní takto: f) minimálně 3 služby spočívající v administraci zadávacího řízení na veřejnou zakázku dělenou na části, přičemž alespoň jedna z těchto zakázek byla dělena alespoň na 20 částí ukončených uzavřením smlouvy s vybraným dodavatelem“.

28. Zadavatel v bodě 4. písm. c) „Technická kvalifikace“ písm. a) „pozice Vedoucí týmu – právník“ zadávací dokumentace stanovil požadavek na prokázání technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona „předložením osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci vztahující se k požadovaným dodávkám, službám nebo stavebním pracem, a to jak ve vztahu k fyzickým osobám, které mohou dodávky, služby nebo stavební práce poskytovat, tak ve vztahu k jejich vedoucím pracovníkům“, přičemž na pozici „Vedoucí týmu – právník“ mj. stanovil požadavek na „zkušenost ve vedoucí pozici (tj. vedoucí týmu, osoba odpovědná za realizaci apod.) v posledních 5 letech (ke dni zahájení tohoto zadávacího řízení) u (…) minimálně 2 služeb spočívajících v administraci zadávacího řízení na veřejnou zakázku dělenou na části, přičemž alespoň jedna z těchto zakázek byla dělena alespoň na 40 částí“.

29. Zadavatel v bodě 4. písm. c) „Technická kvalifikace“ písm. c) „Administrátor veřejných zakázek – senior“ zadávací dokumentace stanovil požadavek na prokázání technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona „předložením osvědčení o vzdělání a odborné kvalifikaci vztahující se k požadovaným dodávkám, službám nebo stavebním pracem, a to jak ve vztahu k fyzickým osobám, které mohou dodávky, služby nebo stavební práce poskytovat, tak ve vztahu k jejich vedoucím pracovníkům“, přičemž na pozici „Administrátor veřejných zakázek – senior“ mj. stanovil požadavek na „zkušenost jako administrátor veřejných zakázek (člen týmu administrátorů) v posledních 5 letech (ke dni zahájení tohoto zadávacího řízení) u (…) minimálně 2 služeb spočívající v administraci zadávacího řízení na veřejnou zakázku dělenou na části, přičemž alespoň jedna z těchto zakázek byla dělena alespoň na 40 částí“.

30. Ve vysvětlení zadávací dokumentace č. 2 zadavatel mj. uvedl, že „(…) odkazuje na své odpovědi na dotazy č. 1 a č. 2 a své požadavky zmírňuje i v případě požadavků kladených na pozici Vedoucí týmu – právník a administrátor veřejných zakázek – senior, a to tak, že bude pro účely kvalifikace dostatečné, pokud bude mít dotyčná osoba zkušenost s alespoň dvěma veřejnými zakázkami dělenými na části, přičemž alespoň jedna z těchto zakázek byla dělena alespoň na 20 částí.“.

Právní posouzení

Společné závěry k výroku I., II. a III. příkazu 

31. Úřad nejprve v obecné rovině uvádí, že účelem stanovení požadavků na prokázání kvalifikace je zajištění realizace předmětu plnění veřejné zakázky pouze takovými dodavateli, kteří jsou ve skutečnosti schopni veřejnou zakázku, v případě jejich úspěchu v zadávacím řízení, řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat a poskytují o tom zadavateli záruky. Tím je minimalizováno zadavatelovo riziko, že dojde ke zmaření plnění předmětu veřejné zakázky. Konkrétně technická kvalifikace slouží k prokázání lidských či technických zdrojů a odborných schopností a zkušeností nezbytných pro plnění veřejné zakázky v odpovídající kvalitě. Adekvátně nastavená kritéria technické kvalifikace jsou „sítem“, které má zamezit účasti subjektů neschopných danou veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě plnit. Jakýkoliv požadavek zadavatele na prokázání technické kvalifikace tudíž s ohledem na svůj účel relativně omezuje hospodářskou soutěž, neboť některým dodavatelům znemožňuje přístup k plnění veřejné zakázky. Vzhledem k tomu, že zadavatel může nastavením kvalifikačních kritérií okruh potenciálních dodavatelů výrazně ovlivnit, je třeba, aby byla stanovena v souladu se zákonem, objektivním, přiměřeným, transparentním a nediskriminačním způsobem, byla odůvodněna legitimním ekonomickým zájmem zadavatele na hospodárnosti a účelnosti vynaložené investice a nevytvářela bezdůvodně překážky hospodářské soutěže.

32. Co se týče zásady přiměřenosti, ta vychází ze skutečnosti, že zákon ponechává zadavatelům značnou míru diskrece ohledně volby konkrétního postupu v zadávacím řízení. Postup v souladu se zásadou přiměřenosti tedy primárně (nikoli však výlučně) spočívá v tom, že na jedné straně zadavateli poskytuje dostatečné záruky výběru dodavatele, který skutečně bude schopen veřejnou zakázku kvalitně a v požadovaných termínech realizovat, na druhou stranu se bude jednat o postup, který nad rámec garance výše uvedeného cíle nebude dále nedůvodně omezovat hospodářskou soutěž. Jedná se tak o zásadu, kterou by se měl zadavatel řídit ve všech fázích zadávacího řízení. Úřad uvádí, že tato zásada se nejvíce uplatňuje při stanovení podmínek účasti v zadávacím řízení, typicky u podmínek kvalifikace, které přímo determinují okruh potenciálních dodavatelů, kteří by se mohli zúčastnit zadávacího řízení.

33. Úřad v rámci obecných východisek dále uvádí, že se zásadou přiměřenosti je úzce spjata zásada zákazu diskriminace, neboť v případě, kdy zadavatel stanoví např. nepřiměřené podmínky kvalifikace, má tento postup zadavatele negativní dopad do okruhu potenciálních dodavatelů (zužuje jej), a tedy dochází k diskriminaci dodavatelů, kteří by byli, pakliže by zadavatel vymezil své požadavky v souladu se zásadou přiměřenosti, způsobilí ucházet se o veřejnou zakázku a následně veřejnou zakázku plnit, jelikož by jim byla dána (přiměřeným nastavením požadavků zadavatele) možnost se zadávacího řízení účastnit, resp. podat nabídku. Toto je patrné i z konstrukce ustanovení § 36 odst. 1 zákona, kde je stanoveno, že zadávací podmínky nesmí být stanoveny tak, aby určitým dodavatelům bezdůvodně přímo či nepřímo zaručovaly konkurenční výhodu, nebo vytvářely bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. K tomu Úřad doplňuje, že zadavatel spolu se stanovením veškerých podmínek a parametrů nese i odpovědnost za to, že veškeré požadavky vymezené v zadávacích podmínkách jsou ve vztahu k předmětu veřejné zakázky objektivní a přiměřené, přičemž čím náročněji (tj. pro dodavatele více omezujícím způsobem) budou zadávací podmínky specifikovány, tím precizněji by je měl být zadavatel schopen odůvodnit. Z pohledu dodržení zásady přiměřenosti tak obstojí pouze takové zadávací podmínky, které je zadavatel schopen objektivně a patřičně odůvodnit, aniž by v souvislosti s jejich stanovením došlo k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže.

34. Dále Úřad uvádí, že porušení zásady zákazu diskriminace nelze vztahovat jen na diskriminaci zjevnou (přímou), tedy případ, kdy zadavatel otevřeně postupuje jinak vůči jednotlivému dodavateli a jinak vůči dalším dodavatelům, ale též na diskriminaci skrytou (nepřímou). K tomu lze odkázat např. na rozsudek Krajského soudu v Brně, sp. zn. 62 Ca 29/2009 ze dne 16. 3. 2011, v němž citovaný soud mj. uvedl, že: „K porušení zásady zákazu diskriminace může dojít např. tehdy, pokud zadavatel stanoví zcela nepřiměřené požadavky na prokázání splnění kvalifikace, v důsledku čehož účelově a v rozporu se zákonem omezí účast určité skupiny dodavatelů. Zadavatel je oprávněn využít prostor daný zákonem a prostřednictvím stanovení úrovně ekonomických a finančních kvalifikačních předpokladů nebo technických kvalifikačních předpokladů znevýhodnit některé dodavatele, to však pouze za předpokladu, že je to odůvodněno objektivními okolnostmi a požadavky zadavatele nejsou nepřiměřené.“ Pro úplnost Úřad dodává, že přestože se závěry soudu učiněné ve výše uvedeném rozsudku vztahují k zákonu č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, ve znění pozdějších předpisů, lze je aplikovat rovněž i ve vztahu k zákonu, neboť princip zásady zákazu diskriminace zůstal i v souvislosti s rozhodnou právní úpravou zachován, tedy nezměněn.

35. Úřad tedy shrnuje, že účelem požadavků na prokázání kvalifikace je objektivním, přiměřeným, transparentním a nediskriminačním způsobem zajistit, aby zadavatel vybíral dodavatele veřejné zakázky pouze z okruhu subjektů, jež poskytují záruky o své schopnosti veřejnou zakázku řádně, včas a v odpovídající kvalitě realizovat. Zadavatel však nemůže vymezením kvalifikačních kritérií, zejména stanovením nepřiměřeně přísných kritérií prokázání způsobilosti dodavatele, ovlivnit okruh dodavatelů tak, že se zadávacího řízení z důvodu nepřiměřeně a diskriminačně nastavených kritérií kvalifikace nebude moci účastnit dodavatel, který by jinak byl objektivně způsobilý veřejnou zakázku realizovat. Zadavatel by se tak měl zdržet stanovení zadávacích podmínek, které omezují hospodářskou soutěž bezdůvodným zvýhodňováním nebo znevýhodňováním určitých dodavatelů, nemá-li příslušná zadávací podmínka oporu v legitimních (odůvodněných) potřebách zadavatele. Na případnou bezdůvodnost omezování hospodářské soutěže je nutné pohlížet právě z pohledu předmětu veřejné zakázky a z něj vyplývajících oprávněných požadavků zadavatele. Lze tedy shrnout, že při stanovení kritérií technické kvalifikace se tak střetávají dva protichůdné principy, kdy na straně jedné dochází k omezení dodavatelů způsobenému nastavením zadávacích podmínek, na straně druhé stojí obecný zájem na zachování co nejširší hospodářské soutěže.

36. Pokud by požadavky zadavatele vybočovaly z jeho oprávněných potřeb, resp. by přesahovaly rámec výše uvedeného účelu kritérií technické kvalifikace, postup zadavatele by se míjel se zásadou přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona a mohlo by dojít k bezdůvodnému omezení hospodářské soutěže. Právě uvedený princip konkrétně zakotvuje § 36 odst. 1 zákona, který mj. stanoví, že zadávací podmínky nemohou vytvářet bezdůvodné překážky hospodářské soutěže. Toto ustanovení tak umožňuje zadavateli požadovat v zadávacím řízení – zjednodušeně řečeno – plnění způsobilé naplnit potřeby zadavatele, které jsou sledovány realizací zadávacího řízení, dále toto plnění požadovat od způsobilého dodavatele, na druhé straně však též chrání férovou soutěž o veřejnou zakázku. Je nepochybné, že po zadavateli nelze požadovat, aby stanovené zadávací podmínky měly na všechny dodavatele stejný dopad. Přesto případné omezení musí být vždy odůvodnitelné oprávněnými potřebami zadavatele a je to právě on, kdo musí unést důkazní břemeno, že se skutečně nejedná o bezdůvodnou překážku v hospodářské soutěži dodavatelů o veřejnou zakázku (k tomu srov. např. rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 29 Af 53/2019 ze dne 30. 9. 2021). Pokud zadavatel právě uvedenému nedostojí, dopouští se nejen porušení ustanovení § 36 odst. 1 zákona, ale též základních zásad dle § 6 zákona.

37. Objektivní důvody na straně zadavatele pak do jisté míry předurčují to, zda bude postup zadavatele shledán jako souladný se zákonem. Odůvodnění potřeby zadavatele musí být založeno na konkrétních logických úvahách a musí pro ně existovat objektivní příčiny. Obdobné závěry učinil i NSS v rozsudku č. j. 1 Afs 69/2012–55 ze dne 28. 3. 2013, ve kterém NSS mj. konstatoval, že „s ohledem na individuální povahu každé zakázky je pak zadavateli ponechána velká míra volnosti. Zadavatel může (např. v technických podmínkách, kvalifikačních požadavcích) stanovit konkrétní požadavky, bez jejichž splnění se dodavatel nemůže o veřejnou zakázku úspěšně ucházet. Jejich stanovením tak přímo ovlivňuje okruh možných dodavatelů. Z tohoto důvodu je zapotřebí k počtu a míře takových požadavků přistupovat striktně v duchu výše uvedených zásad. Tyto zásady se navíc přímo promítají i v některých ustanoveních zákona (např. § 50 odst. 3 ZVZ). Protože se jedná převážně o ustanovení dispozitivní, musí být potřeba takového požadavku odůvodnitelná. Zjednodušeně lze říci, že čím podrobnější a přísnější požadavky zadavatel zvolí, tím vyšší nároky budou kladeny na jejich odůvodnění.“. Ačkoliv se citované závěry vztahovaly k předchozí právní úpravě, lze tyto v obecné rovině aplikovat i za účinnosti stávající právní úpravy (zákona).

38. Úřad rekapituluje, že předmětem zadávacího řízení bylo mj. „uzavření rámcové dohody s jedním dodavatelem, na jejímž základě budou uzavírány smlouvy na veřejné zakázky, jejichž předmětem budou služby spočívající v komplexním zastoupení zadavatele při výkonu práv a povinností dle ZZVZ souvisejících se zadávacími řízeními“.

39. Obviněný v posuzovaném případě v bodě 4. písm. c) „Technická kvalifikace“ písm. f) zadávací dokumentace[1] stanovil, že k prokázání technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona je dodavatel povinen předložit seznam významných služeb, jenž obsahuje minimálně 3 služby spočívající v administraci zadávacího řízení na veřejnou zakázku dělenou na části, přičemž alespoň jedna z těchto zakázek měla být dělena alespoň na 20 částí.

40. Obviněný dále v bodě v bodě 4. písm. c) „Technická kvalifikace“ písm. a) „pozice Vedoucí týmu – právník“ bod 5. zadávací dokumentace stanovil požadavek na prokázání technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona tak, že ve vztahu k pozici „Vedoucí týmu – právník“ požadoval zkušenost ve vedoucí pozici v posledních 5 letech u minimálně 2 služeb spočívajících v administraci zadávacího řízení na veřejnou zakázku dělenou na části, přičemž alespoň jedna z těchto zakázek byla dělena alespoň na 20 částí.

41. V bodě 4. písm. c) „Technická kvalifikace“ písm. c) „Administrátor veřejných zakázek – senior“ bod 5. zadávací dokumentace pak obviněný stanovil požadavek na prokázání technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona tak, že ve vztahu k pozici „Administrátor veřejných zakázek – senior“ požadoval zkušenost jako administrátor veřejných zakázek (člen týmu administrátorů) v posledních 5 letech u minimálně 2 služeb spočívající v administraci zadávacího řízení na veřejnou zakázku dělenou na části, přičemž alespoň jedna z těchto zakázek byla dělena alespoň na 20 částí.

42. Úřad uvádí, že v důsledku stanovení výše uvedených kritérií technické kvalifikace reálně dochází k omezení účasti v zadávacím řízení těch dodavatelů, kteří sice mají zkušenosti s poskytováním služeb spočívající v administraci zadávacího řízení, avšak nemají zkušenosti s administrací veřejných zakázek dělených na části a zároveň s administrací takových zakázek, jež by byly děleny alespoň na 20 částí. Úřad tedy posoudil, zda je takové omezení důvodné, tj. zda na straně obviněného existovaly takové skutečnosti, které představují objektivní a legitimní důvod pro zmíněná omezení. Jak již Úřad uvedl výše, je to právě zadavatel, kdo musí znát důvody, které jej ke stanovení konkrétního požadavku na kvalifikaci vedly.

43. Ve svém vyjádření ze dne 7. 10. 2024 obviněný k těmto důvodům uvedl, že výše uvedené požadavky na prokázání technické kvalifikace odpovídají jeho potřebám, neboť pravidelně v rámci jednoho funkčního celku soutěží veřejné zakázky dělené na mnoho částí s tím, že administrace zakázky dělené na velké množství částí klade na koordinaci všech činností v rámci administrace a všech lidí, kteří se na administraci podílejí, rozdílné nároky, než v případě, kdy by byla realizována zakázka rozdělená na jen 5 částí.

44. Ke zdůvodnění uvedenému obviněným v jeho vyjádření ze dne 7. 10. 2024 Úřad uvádí následující. Předně Úřad konstatuje, že skutečnost, že obviněný pravidelně v rámci jednoho funkčního celku soutěží veřejné zakázky dělené na mnoho částí nemůže sama o sobě odůvodnit omezení hospodářské soutěže (omezení účasti v zadávacím řízení některých dodavatelů) způsobené předmětnými požadavky na prokázání technické kvalifikace. Úřad si sice je vědom, že administrace veřejné zakázky rozdělené na části může být celkově náročnější, resp. klást vyšší nároky, než administrace veřejné zakázky nerozdělené na části, avšak Úřad neshledává prakticky žádný zásadní rozdíl mezi administrací např. 10 veřejných zakázek rozdělených na dvě části oproti administraci 1 veřejné zakázky rozdělené na 20 částí. V této souvislosti pak Úřad akcentuje, že ani obviněný v rámci svého vyjádření ze dne 7. 10. 2024 žádné rozdíly nedefinoval. Naopak, dle názoru Úřadu tvrzení obviněného (jež uvedl v rámci svého vyjádření ze dne 7. 10. 2024), že „od zahájení zadávacího řízení po konec lhůty pro podání nabídek probíhá veřejná zakázka jako jedno zadávací řízení (…), nicméně po konci lhůty pro podání nabídek se každá část veřejné zakázky chová jako samostatná“, spíš svědčí tomu, že ani sám obviněný zásadní rozdíly neshledává. V této souvislosti pak má Úřad za to, že na administraci např. 20 samostatných veřejných zakázek musí být kladeny stejné, ne-li vyšší nároky než na administraci 1 veřejné zakázky rozdělené na 20 částí, když administrace samostatných zadávacích řízení zpravidla obnáší více samostatných úkonů zadavatele. Dle Úřadu z vyjádření obviněného nikterak neplyne odůvodnění, v čem se liší zkušenost dodavatele s administrací např. 10 veřejných zakázek rozdělených na 2 části oproti administraci 1 veřejné zakázky rozdělené na 20 částí, a tedy není zřejmé ani žádné logické a racionální zdůvodnění, proč by dodavatel, který má zkušenost s administrací veřejných zakázek rozdělených, byť jen na 2 části, neměl být způsobilý k plnění předmětu šetřené veřejné zakázky.

45. Úřad konstatuje, že obviněný nepředložil žádné objektivní skutečnosti, které by odůvodňovaly potřebu stanovení předmětných kvalifikačních požadavků tak, jak je obviněný formuloval v rámci zadávacích podmínek a neunesl tak důkazní břemeno, že se skutečně nejedná o bezdůvodnou překážku v hospodářské soutěži dodavatelů o veřejnou zakázku.

46. S ohledem na výše uvedené Úřad konstatuje, že obviněný formuloval přezkoumávaná kritéria (v bodě 4. písm. c) „Technická kvalifikace“ písm. f), v bodě 4. písm. c) „Technická kvalifikace“ písm. a) „pozice Vedoucí týmu – právník“ bod 5. a v bodě 4. písm. c) „Technická kvalifikace“ písm. c) „Administrátor veřejných zakázek – senior“ bod 5. zadávací dokumentace) v rozporu s § 36 odst. 1 zákona, když tímto omezil hospodářskou soutěž, aniž by toto omezení byl schopen objektivně zdůvodnit. Obviněný tímto zároveň nedodržel zásadu přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona a zásadu zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 zákona.

47. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona tím, že

a)      stanovil zadávací podmínky předmětného zadávacího řízení v rozporu s § 36 odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 6 písm. b) a § 132 odst. 1 zákona, když k prokázání splnění kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. b) zákona v bodě 4. písm. c) „Technická kvalifikace“ písm. f) zadávací dokumentace požadoval, aby dodavatel poskytl minimálně 1 službu spočívající v administraci zadávacího řízení na veřejnou zakázku dělenou alespoň na 20 částí ukončeného uzavřením smlouvy s vybraným dodavatelem, aniž by pro to existoval objektivní důvod, čímž stanovil minimální úroveň pro splnění prokázání výše uvedeného kritéria technické kvalifikace nepřiměřeně vzhledem ke složitosti předmětu rámcové dohody, a vytvořil tak bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže a zároveň nedodržel zásadu přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst. 1 citovaného zákona a zásadu zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 citovaného zákona, resp. nedůvodně omezil účast ostatních způsobilých dodavatelů ve výše uvedeném zadávacím řízení a dne 8. 12. 2023 uzavřel s vybraným dodavatelem rámcovou dohodu, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu;

b)      stanovil zadávací podmínky předmětného zadávacího řízení v rozporu s § 36 odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 6 písm. b) a § 132 odst. 1 zákona, když k prokázání splnění kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona v bodě 4. písm. c) „Technická kvalifikace“ písm. a) „pozice Vedoucí týmu – právník“ zadávací dokumentace požadoval, aby dodavatel ve vztahu k osobě „Vedoucí týmu – právník“ prokázal zkušenost této osoby s minimálně 1 službou spočívající v administraci zadávacího řízení na veřejnou zakázku dělenou alespoň na 20 částí, aniž by pro to existoval objektivní důvod, čímž stanovil minimální úroveň pro splnění prokázání výše uvedeného kritéria technické kvalifikace nepřiměřeně vzhledem ke složitosti předmětu rámcové dohody, a vytvořil tak bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže a zároveň nedodržel zásadu přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst. 1 citovaného zákona a zásadu zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 citovaného zákona, resp. nedůvodně omezil účast ostatních způsobilých dodavatelů ve výše uvedeném zadávacím řízení a dne 8. 12. 2023 uzavřel s vybraným dodavatelem rámcovou dohodu, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu;

c)      stanovil zadávací podmínky předmětného zadávacího řízení v rozporu s § 36 odst. 1 ve spojení s § 73 odst. 6 písm. b) a § 132 odst. 1 zákona, když k prokázání splnění kritéria technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. d) zákona v bodě 4. písm. c) „Technická kvalifikace“ písm. c) „pozice Administrátor veřejných zakázek – senior“ zadávací dokumentace požadoval, aby dodavatel ve vztahu k osobě „Administrátor veřejných zakázek – senior“ prokázal zkušenost této osoby s minimálně 1 službou spočívající v administraci zadávacího řízení na veřejnou zakázku dělenou alespoň na 20 částí, aniž by pro to existoval objektivní důvod, čímž stanovil minimální úroveň pro splnění prokázání výše uvedeného kritéria technické kvalifikace nepřiměřeně vzhledem ke složitosti předmětu rámcové dohody, a vytvořil tak bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže a zároveň nedodržel zásadu přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst. 1 citovaného zákona a zásadu zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 citovaného zákona, resp. nedůvodně omezil účast ostatních způsobilých dodavatelů ve výše uvedeném zadávacím řízení a dne 8. 12. 2023 uzavřel s vybraným dodavatelem rámcovou dohodu, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto příkazu.

K výroku IV. příkazu – uložení pokuty

48. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupků dle § 268 odst. 1 písm. c) zákona.

49. Podle § 270 odst. 5 zákona činí u přestupků podle § 268 promlčecí doba 5 let.

50. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

51. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda neuplynula promlčecí doba stanovená v § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupků uvedených ve výrocích I., II. a III. tohoto příkazu došlo dne 8. 12. 2023, kdy obviněný uzavřel smlouvu s vybraným dodavatelem. Správní řízení ve věci spáchání přestupků je zahájeno dnem doručení tohoto příkazu. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávaným přestupkům neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávané přestupky uplynutím promlčecí doby nezanikla.

52. Podle § 41 odst. 1 zákona o přestupcích se za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou-li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.

53. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona za přestupek podle § 268 odst. 1 zákona, nepoužije-li se postup podle § 268 odst. 3 nebo 5 zákona, lze uložit pokutu do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle § 268 odst. 1 písm. a) až c) zákona.

54. Úřad konstatuje, že doba, na kterou byla rámcová dohoda uzavřena, dosud neuplynula, pročež výslednou celkovou cenu za plnění na základě rámcové dohody, respektive vycházející
z realizačních smluv uzavřených na jejím základě, nelze v nyní šetřeném případě v současné době určit [v tomto kontextu je tedy maximální výší pokuty 20 000 000 Kč ve smyslu výše uvedeného § 268 odst. 2 písm. a) zákona]. Úřad vzal nicméně při určování výše pokuty v úvahu, že z bodu 4.1 smlouvy vyplývá, že celkový finanční objem na pořízení požadovaného plnění byl stanoven ve výši 12 100 000 Kč vč. DPH, kdy uvedená částka představuje maximální cenu za služby poskytnuté dle smlouvy. Pokud by tedy uvedená částka skutečně tvořila celkovou cenu za plnění dle předmětné rámcové dohody, činila by pak maximální výše pokuty pouze částku ve výši 1 210 000 Kč.

55. Úřad uvádí, že za přestupky uvedené ve výrocích I., II. a III. tohoto příkazu lze obviněnému uložit pokuty ve stejné výši [stejná horní hranice pokut dle § 268 odst. 2 písm. a) zákona], a je tedy nutné uložit pokutu podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější.

56. Podle § 37 písm. a), c) a g) zákona o se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti.

57. Podle § 38 zákona o přestupcích povaha a závažnost přestupku je dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

58. Pokud jde o význam pojmu „závažnost přestupku“, Úřad dále uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

59. Co se týče způsobu, resp. okolností, za kterých byl přestupek spáchán, Úřad ve výrocích I., II. a III. tohoto příkazu konstatoval, že obviněný při stanovení zadávacích podmínek, konkrétně při stanovení kritérií technické kvalifikace nepostupoval v souladu s § 36 odst. 1 zákona a zároveň nedodržel zásadu přiměřenosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona a zásadu zákazu diskriminace zakotvenou v § 6 odst. 2 zákona, což mohlo vést k omezení konkurenčního prostředí, kdy někteří dodavatelé, ačkoli mohli být dostatečně kvalifikováni k plnění předmětu veřejných zakázek, zadávaných na základě rámcové dohody uzavřené v zadávacím řízení, nemohli v zadávacím řízení v důsledku neodůvodněného požadavku obviněného nabídku. Nelze vyloučit, že kdyby obviněný postupoval v souladu se zákonem, mohl obdržet i nabídky jiných dodavatelů, které by mohly být pro zadavatele ekonomicky výhodnější než nabídka vybraného dodavatele. Postup obviněného v rozporu se zákonem je nevratný, když zadávací řízení bylo ukončeno po výběru dodavatele uzavřením smlouvy. Úřad rekapituluje, že zadavatel jak v souvislosti s přestupkem dle výroku II. tohoto příkazu, tak i v souvislosti s přestupkem dle výroku III. tohoto příkazu, stanovil v zadávacích podmínkách povinnost k prokázání splnění kritéria technické kvalifikace, přičemž ve vztahu k pozici „Vedoucí týmu – právník“, resp.  „Administrátor veřejných zakázek – senior“ požadoval de facto zkušenost u minimálně 2 služeb spočívajících v administraci zadávacího řízení na veřejnou zakázku dělenou na části, přičemž alespoň jedna z těchto zakázek byla dělena alespoň na 20 částí. Naproti tomu v souvislosti s přestupkem dle výroku I. tohoto příkazu zadavatel požadoval minimálně 3 služby spočívající v administraci zadávacího řízení na veřejnou zakázku dělenou na části, přičemž alespoň jedna z těchto zakázek měla být dělena alespoň na 20 částí. Z tohoto důvodu má tedy Úřad za to, že zadavatel se svým jednáním, jenž je popsáno ve výroku I. tohoto příkazu, dopustil omezení hospodářské soutěže ve větší míře.  

60. S ohledem na výše uvedené tedy Úřad konstatuje, že stupeň závažnosti přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu považuje za závažnější než ve výrocích II. a III. tohoto příkazu.

61. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupky, za které jsou obviněnému nyní ukládán trest, nejsou v souběhu s dalšími přestupky (správními delikty) obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 18. 6. 2009 č. j. 1 As 28/2009 – 62, popřípadě rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2016 č. j. 6 As 245/2015 – 33. V prvně uvedeném rozsudku NSS dovodil, že: „při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 – 67, dle něhož ˌpoužití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.‚“. Soud dále pokračuje tak, že „[t]restněprávní doktrína uvádí, že souběh ˌje dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení‘ (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).“. Současně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).

62. Úřad se dále zabýval tím, zda přestupky, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil právě projednávaných přestupků dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.

63. Úřad uvádí, že přestupky obviněného uvedené ve výrocích I., II. a III. tohoto příkazu jsou v souběhu s přestupkem podle § 269 odst. 1 písm. a) zákona, o němž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0536/2024/VZ příkazem Úřadu č. j. ÚOHS-26651/2024/500 ze dne 8. 7. 2024 a obviněnému za něj byla uložena pokuta ve výši 2 000 Kč, přičemž Úřad sděluje, že uvedeného přestupku se obviněný dopustil tím, že v rozporu s  § 126 zákona ve spojení s § 212 odst. 3 písm. a) zákona neodeslal k uveřejnění do Věstníku veřejných zakázek oznámení o výsledku zadávacího řízení na veřejnou zakázku „Rekonstrukce a oprava rybníků Horní a Dolní Dvořákovský a rybníka Pazourův“ zadávanou ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném dne 21. 11. 2022 uveřejněním výzvy na profilu zadavatele, do 30 dnů ode dne uzavření smlouvy o dílo ze dne 6. 2. 2023 na cit. veřejnou zakázku s vybraným dodavatelem – Wetland s.r.o., IČO 27725839, se sídlem Lovětínská 612/48, 588 51 Batelov – tj. nejpozději dne 8. 3. 2023, ale učinil tak až dne 11. 3. 2023.

64. Má-li Úřad uložit obviněnému pokutu za přestupek, který je v souběhu s jiným přestupkem, za nějž již byla obviněnému uložena pokuta, pak s ohledem na to, že nemá zákonné zmocnění zrušit předcházející „výrok o trestu“, lze absorpční zásadu aplikovat pouze tím způsobem, že Úřad v rámci uložení pokuty za přestupek, o němž rozhoduje později, zohlední předchozí uloženou pokutu za přestupek, jenž je se sankcionovaným přestupkem v souběhu. Úřad musí rovněž vyhodnotit, který z přestupků, jež spáchal obviněný ve vzájemném souběhu, považuje za nejzávažnější, přičemž po zohlednění již uložených pokut za sbíhající se přestupky následně určí, jakou pokutu by uložil, pokud by posuzoval všechny přestupky současně a ukládal pouze jedinou pokutu.

65. Úřad ve vztahu k posouzení závažnosti přestupků, jež spáchal obviněný ve vzájemném souběhu konstatuje, že shledává nižší stupeň společenské škodlivosti (tedy závažnosti) přes­tupku, o němž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0536/2024/VZ příkazem Úřadu č. j. ÚOHS-26651/2024/500 ze dne 8. 7. 2024, neboť v citovaném případě postupem obviněného došlo k ohrožení právem chráněného zájmu spočívajícího v možnosti zpětné kontroly veřejné zakázky a postupu obviněného ze strany veřejnosti, přičemž však obviněný dne 11. 3. 2023 odeslal k uveřejnění oznámení o výsledku zadávacího řízení do Věstníku veřejných zakázek a pochybení sankcionované citovaným příkazem tak sám napravil, když předmětnou uveřejňovací povinnost splnil dodatečně, a to jen s nepříliš velkým zpožděním. Naproti tomu v případě přestupků uvedených ve výrocích I., II. a III. tohoto příkazu se obviněný dopustil bezdůvodného omezení hospodářské soutěže. Úřad tedy jako závažnější vyhodnotil přestupek obviněného uvedený ve výroku I. tohoto příkazu, neboť v něm uvedené pochybení obviněný nenapravil. 

66. Ve vztahu k aplikování tzv. absorpční zásady Úřad sděluje, že pokud by byly všechny sbíhající se přestupky řešeny ve společném správním řízení, byla by pokuta ukládána za nejzávažnější z nich, přičemž k ostatním sbíhajícím se přestupkům by přihlédl toliko jako k přitěžujícím okolnostem. S ohledem na skutečnost, že Úřad považuje coby nejzávažnější ze sbíhajících se přestupků právě uvedené ve výrocích I., II. a III. tohoto příkazu, a že doba, na kterou byla rámcová dohoda uzavřena, dosud neuplynula, pročež výslednou celkovou cenu za plnění na základě rámcové dohody, respektive vycházející z realizačních smluv uzavřených na jejím základě, nelze v nyní šetřeném případě v současné době určit (jak je uvedeno již výše), je možné v nyní posuzovaném případě uložit pokutu až ve výši 20 000 000 Kč. Přestupek, o němž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0536/2024/VZ příkazem Úřadu č. j. ÚOHS-26651/2024/500 ze dne 8. 7. 2024 přičítá Úřad obviněnému coby přitěžující okolnost. V rámci aplikování tzv. absorpční zásady Úřad rovněž přihlédl k již uložené pokutě za sbíhající se přestupek (němž bylo rozhodnuto v rámci správního řízení sp. zn. ÚOHS-S0536/2024/VZ příkazem Úřadu č. j. ÚOHS-26651/2024/500 ze dne 8. 7. 2024) ve výši 2 000 Kč a dále s ohledem na výše uvedené konstatuje, že v případě, že pokud by posuzoval všechny přestupky současně a ukládal pouze jedinou pokutu, tak by uložil pokutu ve výši 60 000 Kč. Od této částky Úřad následně odečetl pokutu již uloženou v předchozím správním řízení sp. zn. ÚOHS-S0536/2024/VZ příkazem Úřadu č. j. ÚOHS-26651/2024/500 ze dne 8. 7. 2024 (60 000 – 2 000 =58 000) a obviněnému v projednávané věci uložil pokutu tak, jak je uvedenou ve výroku IV. tohoto příkazu.

67. Vzhledem k výše uvedenému tedy Úřad ve výroku IV. tohoto rozhodnutí přistoupil k uplatnění institutu souhrnného trestu.

68. Jelikož si je Úřad vědom skutečnosti, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným přestupkem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo, tak Úřad ve prospěch obviněného zohlednil časový odstup od spáchání přestupků uvedených ve výrocích I., II. a III. tohoto příkazu, přičemž časový odstup činí více než dva roky.

69. Žádné další přitěžující ani polehčující okolnosti Úřad v jednání obviněného neshledal.

70. Úřad při stanovení výše pokuty dále přihlédl i k ekonomické situaci obviněného. Ze schváleného rozpočtu obviněného na rok 2025[2] Úřad zjistil, že obviněný v roce 2025 hospodaří s plánovanými rozpočtovými příjmy ve výši více než 348 mil. Kč. Úřad konstatuje, že stanovenou výši pokuty nelze vzhledem k finančním prostředkům, kterými obviněný disponuje, považovat za nepřiměřeně zasahující (a v tomto smyslu nespravedlivou) ekonomickou situaci obviněného.

71. V souvislosti s uvedeným Úřad doplňuje, že pokuta uložená obviněnému má splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Má-li pokuta tyto funkce splnit, je zřejmé, že musí být natolik intenzivní, aby byla zadavatelem pociťována jako újma, neboť uložením velmi nízké pokuty by nedošlo k naplnění jejího účelu, tj. sankce za protiprávní jednání. Výše sankčního postihu proto byla Úřadem stanovena i tak, aby nedošlo k bagatelizaci následků přestupků. Po zvážení všech okolností případu Úřad konstatuje, že výše ukládané pokuty naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační.

72. S ohledem na výše uvedené Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto příkazu.

73. Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet Celního úřadu pro v Praze zřízený u pobočky České národní banky číslo 3754–67724011/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

Poučení

Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Černá Pole, 602 00 Brno. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

otisk úředního razítka

v z. Mgr. Michal Kobza

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží:

Česká republika – Agentura ochrany přírody a krajiny České republiky, Kaplanova 1931/1, 148 00 Praha

Vypraveno dne:

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Není-li uvedeno jinak, zadávací dokumentací se myslí dokument „TEXTOVÁ ČÁST ZADÁVACÍ DOKUMENTACE“ ze dne 13. 10. 2023 ve znění Vysvětlení zadávací dokumentace č. 2.  

[2] Dostupné online z https://moni­tor.statnipoklad­na.gov.cz/ucet­ni-jednotka/62933591/­schvaleny-rozpocet/souhrnny?rad=t&­obdobi=2512