ÚOHS-R0143/2025/VZ-49506/2025/162

V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 19. 10. 2025 navrhovatelem

• PATRIOT, spol. s r.o., IČO 15546501, se sídlem Tuřanka 383/92, Slatina, 627 00 Brno, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 16. 1. 2025 Mgr. Markem Šimkou, advokátem, ev. č. ČAK 14811, se sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno,

dále o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 22. 10. 2025 vybraným dodavatelem

• AŽD Praha s.r.o., IČO 48029483, se sídlem Žirovnická 3146/2, Záběhlice, 106 00 Praha 10, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 3. 2. 2025 JUDr. Vilémem Podešvou, LL.M., advokátem, ev. č. ČAK 11323, ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., IČO 28468414, se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4

a o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 22. 10. 2025 zadavatelem

• statutární město Opava, IČO 00300535, se sídlem Horní náměstí 382/69, Město, 746 01 Opava, ve správním řízení zastoupeno na základě plné moci ze dne 27. 1. 2025 JUDr. Miroslavem Cákem, advokátem, ev. č. 21009, AGM partners s.r.o., advokátní kancelář, IČO 21007519, se sídlem Sokolovská 663/136c, Karlín, 186 00 Praha 8,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0032/2025/VZ, č. j. ÚOHS-38550/2025/510 ze dne 7. 10. 2025, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 16. 1. 2025 ve věci návrhu na uložení zákazu plnění smlouvy s názvem „Dohoda o narovnání“ uzavřené dne 17. 12. 2024 mezi zadavatelem a vybraným dodavatelem

jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) a § 152 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0032/2025/VZ, č. j. ÚOHS-38550/2025/510 ze dne 7. 10. 2025, 

p o t v r z u j i

a podané rozklady

z a m í t á m.

Odůvodnění

I.               Průběh zadávacího řízení a správního řízení

1. Zadavatel uzavřel dne 17. 12. 2024 smlouvu s názvem „Dohoda o narovnání“ s vybraným dodavatelem (dále jen „Dohoda o narovnání“), která navazuje na uzavřenou Smlouvu o dílo ze dne 25. 3. 2021 (dále jen „smlouva o dílo“) uzavřenou na plnění veřejné zakázky „Opava – telematika“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 8. 10. 2020 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 10. 2020 pod ev. č. Z2020–035246, a to bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení (dále jen „veřejná zakázka“). Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“), obdržel dne 16. 1. 2025 návrh navrhovatele z téhož dne na uložení zákazu plnění uzavřené „Dohody o narovnání“. Součástí návrhu byl rovněž podnět k zahájení řízení z moci úřední z důvodu nezákonné změny závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku. Tento podnět je Úřadem evidován pod sp. zn. ÚOHS-P0050/2025/VZ.

2. Uzavření „Dohody o narovnání“ představuje podle navrhovatele zadání nové veřejné zakázky a dodání jiného díla. Tato nová veřejná zakázka byla zadána, aniž by zadavatel provedl zadávací řízení. Navrhovatel dále specifikoval újmu, která mu měla vzniknout tím, že brání jeho zapojení, jakožto partnera výrobce řadičů CROSS, do plnění veřejné zakázky. Pokud by zadavatel řešení situace poptával v zadávacím řízení, mohl se do něj přihlásit i navrhovatel, resp. mohl by poskytnout poddodávku společnosti CROSS Zlín. Dle dohody o narovnání má dojít k výměně řadičů, u nichž však nebyla výměna od počátku zadávacího řízení na původní veřejnou zakázku vůbec uvažována. Navrhovatel má dále za to, že pokud je předmětem „nové“ veřejné zakázky de facto opětovné zhotovení části díla, nemůže se jednat o změnu závazku ze smlouvy podle § 222 zákona, protože původní závazek zhotovení díla již byl konzumován a zanikl (změnu závazku lze provést pouze po dobu jeho trvání). Současně nelze na změnu nahlížet jako na nepodstatnou změnu podle § 222 odst. 5 zákona, neboť k tomu nejsou splněny podmínky.

II.             Předchozí řízení o podaných rozkladech

3. Úřad o podaném návrhu rozhodl vydáním rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0032/2025/VZ, č. j. ÚOHS-16242/2025/500 ze dne 2. 5. 2025 (dále jen „původní prvostupňové rozhodnutí“), kterým výrokem I vyhověl návrhu navrhovatele a uložil zákaz plnění dohody o narovnání, neboť dospěl k závěru, že zadavatel jejím uzavřením umožnil v rozporu s § 222 odst. 1 zákona podstatnou změnu závazku ze smlouvy o dílo na veřejnou ve smyslu § 222 odst. 3 písm. a) zákona bez provedení nového zadávacího řízení. Výrokem II tohoto rozhodnutí Úřad nevyhověl návrhu zadavatele na vyloučení odkladného účinku případně podaného rozkladu proti napadenému rozhodnutí. Výrokem III pak uložil zadavateli povinnost k úhradě nákladů řízení částkou 30 000 Kč.

4. Proti původnímu prvostupňovému rozhodnutí podali své rozklady zadavatel a vybraný dodavatel. O podaných rozkladech bylo rozhodnuto rozhodnutím ze dne 14. 7. 2025, sp. zn. ÚOHS-R0062/2025/VZ, č. j. ÚOHS-25643/2025/162 (dále jen „zrušující rozhodnutí“) tak, že původní prvostupňové rozhodnutí bylo zrušeno a věc byla vrácena Úřadu k novému projednání. Předseda Úřadu po posouzení věci dospěl k závěru, že Úřad nesprávně posoudil otázku, zda provedenou změnou došlo ke změně celkové povahy veřejné zakázky, a dále, že zatížil provedené řízení vadou, která mohla mít vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí, spočívající v tom, že Úřad pominul jedno z vyjádření zadavatele učiněných ve správním řízení. Ve zrušujícím rozhodnutí pak předseda Úřadu zavázal Úřad k tomu, aby odstranil vadu řízení a aby znovu, v souladu se závazným právním názorem, posoudil naplnění podmínek § 222 odst. 5 a 6 zákona ve vztahu k provedené změně. Dále Úřad zavázal k tomu, aby se zabýval otázkou naplnění zákonného limitu pro nepodstatné změny dle § 222 odst. 5 zákona, a aby současně posoudil tvrzení zadavatele z hlediska případného naplnění veřejného zájmu či důvodů hodných zvláštního zřetele pro ponechání Dohody o narovnání v platnosti.

III.           Napadené rozhodnutí

5. Dne 7. 10. 2025 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0032/2025/VZ, č. j. ÚOHS-38550/2025/510 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým výrokem I rozhodl tak, že zadavatel uzavřením „Dohody o narovnání“ umožnil v rozporu s § 222 odst. 1 zákona podstatnou změnu závazku ze smlouvy o dílo na veřejnou ve smyslu § 222 odst. 3 písm. a) zákona bez provedení nového zadávacího řízení. Dále tímto výrokem podle § 264 odst. 3 zákona zakázal plnění „Dohody o narovnání“ po uplynutí 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí. Výrokem II tohoto rozhodnutí Úřad nevyhověl návrhu zadavatele na vyloučení odkladného účinku rozkladu případně podaného proti napadenému rozhodnutí. Výrokem III pak uložil zadavateli povinnost k úhradě nákladů řízení částkou 30 000 Kč.

6. Úřad v souladu se závazným právním názorem, kterým byl zrušujícím rozhodnutím zavázán, opětovně posoudil naplnění podmínek § 222 odst. 5 a 6 zákona. Ve vztahu k § 222 odst. 5 zákona Úřad uzavřel, že zadavatel v průběhu správního řízení nijak konkrétně netvrdil ani neprokazoval, jaké obtíže by mu změna dodavatele způsobila, a proto nepovažoval podmínky vymezené tímto zákonným ustanovením za naplněné. Co se týče naplnění podmínek § 222 odst. 6 zákona, Úřad v souladu se závazným právním názorem shledal naplnění jedné ze zákonných podmínek, a to podmínky, aby změnou nedošlo ke změně celkové povahy veřejné zakázky. Naplnění druhé podmínky však neshledal, neboť dospěl k závěru, že zadavatel neučinil vše, co po něm lze požadovat, aby nutnosti změny zabránil. Současně Úřad posoudil naplnění zákonného limitu podle § 222 odst. 9 zákona, u něhož uzavřel, že do cenového nárůstu je třeba započítat hodnotu řadičů, která činila více než 9,2 mil Kč, a v důsledku toho dosahuje tento nárůst více než 30 % hodnoty původního závazku z veřejné zakázky. Úřad se dále zabýval i otázkou naplnění podmínek pro ponechání smlouvy v platnosti, nicméně dospěl k závěru, že zadavatel existenci důvodů veřejného zájmu a důvodů zvláštního zřetele hodných dostatečně nekonkretizoval ve vyjádření k podanému návrhu, přičemž k později podaným doplněním Úřad nemohl přihlédnout kvůli koncentraci řízení.

7. Úřad tak uzavřel, že nebyly naplněny podmínky ani pro posouzení provedené změny jako nepodstatné, a to pro nenaplnění podmínek § 222 odst. 5 a 6 zákona, jakož i pro překročení limitu stanoveného v § 222 odst. 9 zákona, a že ani nedošlo k naplnění podmínek pro ponechaní Dohody o narovnání v platnosti neuložením zákazu plnění. V důsledku toho rozhodl tak, že postup zadavatele byl v rozporu se zákonem a zakázal plnění uzavřené Dohody o narovnání.

IV.          Rozklad navrhovatele

8. Dne 19. 10. 2025 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad navrhovatele. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 7. 10. 2025. Rozklad byl tedy navrhovatelem podán v zákonné lhůtě. Rozklad byl podán pouze proti části výroku I napadeného rozhodnutí, a to konkrétně té části, v níž Úřad odložil účinnost uloženého zákazu plnění Dohody o narovnání o 15 dnů.

Námitky rozkladu navrhovatele

9. Navrhovatel nejprve namítá, že Úřad aplikoval odklad účinnosti zákazu plnění Dohody o narovnání, aniž pro to byly splněny zákonné podmínky. Podle § 254 odst. 6 zákona je zadavatel pro odložení účinnosti zákazu povinen ve lhůtě stanovené zákonem tvrdit důvody hodné zvláštního zřetele a označit důkazní prostředky k jejich prokázání. Zadavatel však tuto povinnost nesplnil, jelikož ve svém vyjádření pouze obecně poukázal na veřejný zájem na řádném chodu Světelného signalizačního zařízení (dále jen „SSZ“), avšak neoznačil žádné konkrétní důkazy. Úřad přesto zkoumal existenci důvodů a jejich prokázání, čímž nahradil procesní aktivitu zadavatele. To však zákon nepřipouští. Tento postup Úřadu proto činí napadené rozhodnutí v rozkladem napadené části nezákonným.

10. Dále navrhovatel namítá formální nesprávnost napadené části výroku I. rozhodnutí. Odklad účinnosti zákazu měl být podle jeho názoru vyjádřen samostatným výrokem, aby byla zajištěna jednoznačnost rozsahu napadení rozhodnutí. Současné znění výroku vyvolává pochybnosti, zda případně podaný rozklad směřuje proti výroku, kterým bylo návrhu vyhověno, nebo proti jeho části. Tato vada dle názoru navrhovatele zakládá nepřezkoumatelnost napadené části rozhodnutí.

11. Navrhovatel současně namítá, že Úřad porušil zásadu rovnosti účastníků řízení (§ 7 správního řádu), když zohlednil důkazy, které zadavatel neoznačil. Zadavatel pouze tvrdil veřejný zájem na zajištění funkčnosti SSZ, avšak neunesl důkazní břemeno. Znalecký posudek, na který Úřad odkazuje, nebyl označen jako důkaz pro odklad zákazu, a navíc se vztahoval pouze k otázce nepředvídatelnosti stavu původního díla, nikoli k prokázání, že plnění Dohody o narovnání povede k ochraně veřejného zájmu. Úřad tak dle navrhovatele postupoval nad rámec zákona, když tento posudek použil jako podklad pro odložení účinnosti zákazu.

12. Navrhovatel dále tvrdí, že spojení veřejného zájmu na řádném fungování SSZ s plněním Dohody o narovnání nebylo prokázáno. Znalecký posudek se nevyjadřoval k dopravní situaci ani k tomu, zda Dohoda o narovnání zajistí bezpečnost a plynulost provozu. Chybí důkazy, že bez Dohody o narovnání by byla dopravní situace nevyhovující, a že Dohoda o narovnání tento stav napraví. Úřad tak učinil závěr bez opory v označených důkazech, což je v rozporu s § 254 odst. 6 zákona. Současně navrhovatel tvrdí, že Dohoda o narovnání nevedla k tvrzenému účinku. Ani po výměně řadičů SSZ nefungují řádně, což potvrzuje, že problém byl způsoben jinými okolnostmi, než tvrdil znalecký posudek. Úřad navíc opomenul další veřejné zájmy, které oslabují významnost důvodů tvrzených zadavatelem, zejména zájem na dodržování zákona, hospodárné nakládání s veřejnými prostředky a zachování hospodářské soutěže. Tyto zájmy vylučují, aby zadavatelem tvrzené důvody byly samy o sobě hodné zvláštního zřetele.

13. Navrhovatel dále poukazuje na logickou nesrovnalost napadeného rozhodnutí. Pokud důvodem odkladu zákazu byla nutnost výměny řadičů, pak po jejich provedení tento důvod již neexistuje. Úřad sám konstatoval, že nezbytné práce byly dokončeny, přesto odklad zákazu stanovil. Odklad tak postrádá jakýkoli smysl a je nezákonný.

14. Kromě toho navrhovatel uvádí, že zadavatel vytvořil okolnosti, na které se nyní odvolává. Nesprávné zadání původní zakázky, tolerance nefunkčnosti SSZ po dobu více než dvou let a nevyužití nároků z vad jsou okolnosti přičitatelné zadavateli. Nelze přiznat status důvodu hodného zvláštního zřetele okolnostem, které zadavatel sám způsobil. Tento princip je analogický s judikaturou k jednacímu řízení bez uveřejnění, kdy důvody přičitatelné zadavateli nemohou odůvodnit výjimku ze zákona.

Závěr rozkladu navrhovatele

15. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu výrok I. rozhodnutí změnil dle § 152 odst. 2 písm. a) správního řádu tak, že napadená část výroku I. ve znění „Podle § 264 odst. 3 citovaného zákona je plnění ‚Dohody o narovnání‘ zakázáno po uplynutí 15 dnů od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.“ se z výroku I napadeného rozhodnutí zcela vypouští.

V.            Rozklad vybraného dodavatele

16. Dne 22. 10. 2025 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad vybraného dodavatele. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo vybranému dodavateli doručeno dne 7. 10. 2025. Rozklad byl tedy vybraným dodavatelem podán v zákonné lhůtě. Rozklad byl podán pouze proti výroku I napadeného rozhodnutí, a to v celém jeho rozsahu.

Námitky rozkladu vybraného dodavatele

17. Vybraný dodavatel namítá, že Úřad nesprávně dovodil, že uzavřením Dohody o narovnání došlo k podstatné změně závazku ze Smlouvy o dílo, která by mohla ovlivnit okruh potenciálních dodavatelů původní veřejné zakázky. Podle dodavatele Dohoda o narovnání nevedla k zadání nového plnění, ale k vyřešení sporných otázek a dokončení původního díla. Okolnosti, které vedly k výměně řadičů, byly nepředvídatelné a vznikly až v průběhu realizace díla. Dohoda tedy nemohla ovlivnit soutěžní prostředí ani výběr dodavatele v původním řízení. Požadavek Úřadu, aby zadavatel předvídal neposkytnutí součinnosti třetí osobou (CROSS Zlín), je dle dodavatele iracionální a překračuje zákonný rámec jednání s náležitou péčí.

18. Úřad tvrdí, že zadavatel neprokázal naplnění podmínek pro aplikaci § 222 odst. 5 ZZVZ (dodatečnost, nezbytnost, nemožnost změny dodavatele). Dle vybraného dodavatele však Úřad ignoroval skutečnosti, které byly předloženy ve správním řízení. K tomu vybraný dodavatel namítá, že všechny podmínky pro posouzení změny jako změny nepodstatné podle § 222 odst. 5 zákona byly splněny, a to takto:

a)             Dodatečnost plnění: Výměna řadičů CROSS Zlín nebyla součástí původního závazku, potřeba vznikla až na základě zjištěného technického stavu.

b)             Nezbytnost plnění: Bez výměny řadičů nebylo možné dokončit systém řízení dopravy.

c)             Nemožnost změny dodavatele: Zapojení jiného dodavatele by vedlo k technickým obtížím, ztrátě interoperability, zvýšení nákladů a prodloužení termínu dokončení. Vybraný dodavatel disponoval know-how a dokumentací nezbytnou pro provedení výměny.

19. Vybraný dodavatel brojí proti závěru Úřadu o nenaplnění podmínek podle § 222 odst. 6 zákona. Úřad dovodil, že zadavatel mohl předvídat potřebu výměny řadičů a neposkytnutí součinnosti ze strany CROSS Zlín. K tomu vybraný dodavatel namítá, že tento závěr je nepřezkoumatelný a odporuje technické realitě. Řadiče CROSS Zlín měly být kompatibilní na základě standardizovaného protokolu OCIT-O v2.0, což zadavatel oprávněně předpokládal. Úřad se nevypořádal s tímto technickým aspektem a bez opory v zákoně přenesl odpovědnost na zadavatele. Podmínka nepředvídatelnosti byla podle vybraného dodavatele splněna stejně jako podmínka nezměnění celkové povahy veřejné zakázky.

20. Vybraný dodavatel dále namítá nesprávnost posouzení naplnění zákonného limitu dle § 222 odst. 9 zákona. Úřad uzavřel, že Dohoda o narovnání překročila limit cenového nárůstu 30 % původní hodnoty závazku. K tomu vybraný dodavatel namítá, že tento závěr je nesprávný, protože nedošlo k žádnému navýšení ceny díla. Dohoda o narovnání neznamenala dodatečné plnění hrazené nad rámec původní ceny, ale právní vyrovnání sporných nároků. Původní cena díla zůstala nezměněna, zadavatel nehradí žádné nové plnění. Úřad nesprávně ztotožnil hodnotu naturálního plnění s cenovým nárůstem, což odporuje účelu § 222 odst. 9 zákona.

21. Dle vybraného dodavatele Úřad pochybil, pokud kvalifikoval Dohodu o narovnání jako úplatnou smlouvu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona. Vybraný dodavatel namítá, že tento závěr je nesprávný, protože dohoda řešila sporné, hypotetické nároky, jejichž existence nebyla postavena najisto. Nešlo o úplatné vypořádání existujících nároků, ale o narovnání sporu, které mohlo být řešeno i soudní cestou. Úřad neodkázal na žádnou judikaturu ani praxi, která by jeho závěr podporovala. K tomu dále vybraný dodavatel namítá, že Úřad nesprávně uzavřel, že plnění dle Dohody o narovnání nemůže být darem. Úřad bez odůvodnění označil nároky za nesporné, ačkoli dohoda výslovně uvádí, že jde o sporné nároky. Výměna řadičů byla provedena z důvodu zachování funkčnosti díla a dobrého jména dodavatele, nikoli jako úplatné plnění. Úřad ovšem pominul důvody, které vedly vybraného dodavatele k tomuto právnímu jednání.

22. Nesprávnost a nezákonnost napadeného rozhodnutí vybraný dodavatel spatřuje rovněž v tom, že ačkoliv Úřad konstatoval existenci veřejného zájmu na pokračování plnění dohody, přesto uložil zákaz jejího plnění s odkladem 15 dnů. Dodavatel namítá, že Úřad nevysvětlil, proč neaplikoval § 264 odst. 4 zákona a zákaz neuložil vůbec. Odklad 15 dnů je nepřezkoumatelný a neodůvodněný, zejména když zadavatel požadoval odklad alespoň 60 dnů. Úřad se nevypořádal s argumenty o veřejném zájmu na dokončení díla (bezpečnost dopravy, snížení nehodovosti, ochrana životního prostředí), což vede k nezákonnosti či nepřezkouma­telnosti napadeného rozhodnutí.

Závěr rozkladu vybraného dodavatele

23. Vybraný dodavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí ve výroku I zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

VI.          Rozklad zadavatele

24. Dne 22. 10. 2025 obdržel Úřad proti napadenému rozhodnutí rozklad zadavatele. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 7. 10. 2025. Rozklad byl tedy zadavatelem podán v zákonné lhůtě. Rozklad byl podán proti napadenému rozhodnutí v celém jeho rozsahu.

Námitky rozkladu zadavatele

25. Zadavatel namítá, že Úřad nesprávně kvalifikoval Dohodu o narovnání jako úplatnou smlouvu. Úřad vycházel z částky 15.200.000 Kč uvedené v preambuli dohody, avšak tato částka představuje pouze horní strop sporných nároků, nikoli závazný údaj. Preambule nemá normativní charakter a částka může být v intervalu od 0 Kč do 15.200.000 Kč. Úřad ignoroval existenci znaleckého posudku potvrzujícího liberační důvody, které činí nároky zadavatele vysoce nejistými. Nevymáhání sporných smluvních pokut nelze považovat za znak úplatnosti, protože zadavatel nebude hradit žádné nové plnění. Úřad se nevypořádal s argumentací zadavatele ohledně vymahatelnosti nároků a neprovedl hmotněprávní analýzu.

26. Zadavatel tvrdí, že Dohoda o narovnání se váže k původní zakázce a jejím účelem je narovnání sporných nároků a zajištění funkčnosti díla, nikoli zadání nového plnění. Dohoda nemění povahu plnění a nevyvolává hospodářskou soutěž. Úřad nesprávně dovodil, že dohoda představuje podstatnou změnu, aniž by prokázal, že nejsou splněny podmínky oprávněné změny dle § 222 odst. 5 a 6 zákona. Zadavatel poukazuje na judikaturu Soudního dvora Evropské unie (konkrétně rozsudek C‑454/06 – Pressetext), podle níž je podstatná změna dána pouze tehdy, pokud má odlišnou povahu než původní zakázka.

27. Zadavatel namítá, že Úřad správně uznal dodatečnost a nezbytnost plnění, avšak následně dospěl k nesprávnému závěru, když konstatoval, že zadavatel neprokázal nemožnost změny dodavatele. Zadavatel namítá, že tuto skutečnost doložil ve svých vyjádřeních i znaleckým posudkem. K tomu zadavatel zdůrazňuje, že změna dodavatele by způsobila:

a)             Značné provozní obtíže (zpoždění min. 6 měsíců, přetrvávání chyb v SSZ).

b)             Výrazné zvýšení nákladů (nové řízení by stálo více než 10 mil. Kč oproti bezúplatnému plnění vyjednanému v dohodě).

c)             Technické komplikace (nutnost víceprací pro zajištění interoperability mezi plněními). Úřad ignoroval tyto argumenty a hypoteticky tvrdil, že nové řízení by mohlo přinést nižší cenu, což zadavatel označuje za nepodložené.

28. Zadavatel namítá, že Úřad nesprávně posoudil naplnění podmínek podle § 222 odst. 6 zákona, pokud dovodil, že zadavatel mohl předvídat potřebu součinnosti původního dodavatele. Zadavatel namítá, že důvodem uzavření dohody nebyla nesoučinnost, ale objektivně nepředvídatelná technická nekompatibilita řadičů CROSS s jinými technologiemi, potvrzená znaleckým posudkem. Ani smlouva o součinnosti by problém nevyřešila, protože by neobsahovala povinnost výměny řadičů. Úřad zaměnil právně irelevantní skutečnost (součinnost) za podstatný technický problém (nekompatibilita). Podmínka nepředvídatelnosti byla splněna.

29. Další námitka zadavatele směřovala k nesprávnímu posouzení překročení limitu podle § 222 odst. 9 zákona. Zadavatel namítá, že výpočet je založen na nesprávném předpokladu, že částka 15.200.000 Kč představuje nesporný nárok. Dohoda obsahuje pouze neurčitou zmínku „nepřevyšuje 15.200.000 Kč“ v preambuli. Úřad ignoroval vzájemné nároky stran a skutečnost, že vybraný dodavatel uhradil zadavateli 6.000.000 Kč a provede práce v hodnotě 9.244.276 Kč bez DPH. Po započtení všech plnění by zůstatek sporného nároku činil cca 2,48 mil. Kč, což je méně než 30 % původní hodnoty zakázky. Dle zadavatele je výpočet Úřadu nesprávný.

30. Zadavatel namítá, že Úřad měl postupovat podle § 264 odst. 4 zákona a zákaz plnění neuložit vůbec, protože veřejný zájem na dokončení díla byl prokázán. Úřad přesto uložil zákaz s odkladem 15 dnů, což je podle zadavatele absurdní, protože technické práce byly dokončeny a odklad se týká pouze zkonzumování povinností ze záruky za vady dle bodu 3 Dohody o narovnání, jelikož finanční plnění (6 mil. Kč) bylo uhrazeno. Rozhodnutí posouvá ekonomickou rovnováhu ve prospěch dodavatele a poškozuje zadavatele, navíc omezuje jeho nároky z odpovědnosti za vady.

Závěr rozkladu zadavatele

31. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

VII.        Řízení o rozkladech

32. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a podle § 88 odst. 1 správ­ního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu. 

Stanovisko předsedy Úřadu

33. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dále byla přezkoumána rovněž správnost napadeného rozhodnutí, ta však toliko v rozsahu námitek rozkladů. S přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.

34. Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které nebylo přistoupeno ke zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému posouzení.

VIII.      K námitkám rozkladů

Obecně k podaným rozkladům

35. Proti napadenému rozhodnutí podali rozklad všichni účastníci řízení, přičemž každý z nich napadené rozhodnutí napadá v jiném rozsahu a z jiných důvodů. Zatímco zadavatel a vybraný dodavatel brojí proti samotnému uložení zákazu plnění, navrhovatel naopak namítá nezákonnost a nesprávnost odložení uloženého zákazu.

36. S ohledem na různé druhy námitek, které jsou v některých částech protichůdné, je zapotřebí nejprve posoudit, zda je samotné rozhodnutí o uložení zákazu plnění Dohody o narovnání učiněno v souladu se zákonem. Tedy zda Úřad rozhodl správně a zákonně ve výroku I napadeného rozhodnutí, a to v jeho první části.

37. Je vhodné rovněž připomenout, že věc je předsedou Úřadu posuzována již podruhé poté, co bylo původní napadené rozhodnutí I. stupně zrušeno a věc byla vrácena Úřadu k novému řízení. Úřad byl při novém posouzení věci vázán zrušujícím rozhodnutím, přičemž po přezkoumání postupu a závěrů Úřadu nelze shledat, že by se od vyslovených právních závěrů odchýlil. V tomto ohledu tedy důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí není dán.

38. Pro posouzení zákonnosti a správnosti napadeného rozhodnutí je třeba dále upozornit na skutečnost, že Úřad uzavřel, že změna učiněná zadavatelem je změnou podstatnou, protože neshledal naplnění podmínek pro nepodstatnou změnu jednak podle § 222 odst. 5 a 6 zákona, ale zejména z toho důvodu, že provedená změna přesáhla limit pro nepodstatnou změnu podle § 222 odst. 9 zákona, a současně nebyly naplněny důvody pro neuložení zákazu plnění podle § 264 odst. 4 zákona. Úřad nicméně jako splněné posoudil naplnění důvodů pro odklad zákazu plnění ve smyslu § 264 odst. 3 zákona.

39. V souladu s tím, jaké otázky je třeba v řízení o podaných rozkladech zodpovědět, budou nejprve přezkoumány závěry vztahující se k naplnění podmínek pro neuložení zákazu plnění smlouvy podle § 264 odst. 4 ve spojení s § 264 odst. 3 zákona. Takový způsob vypořádání je v daném případu možný, neboť věc již byla jednou přezkoumávána v řízení o rozkladech, a jak vyplývá z napadeného rozhodnutí i ze samotného správního spisu, Úřad neprováděl žádné nové dokazování. Při vydání zrušujícího rozhodnutí byl Úřad zavázán vysloveným právním závěrem, podle něhož veřejný zájem na pokračování smlouvy vyplývá již ze samotné povahy veřejné zakázky, přičemž k tomu není třeba provádět rozsáhlé dokazování. Úřad byl pro další postup zavázán mimo jiné k tomu, aby v souladu s vysloveným závěrem posoudil, zda zadavatel tvrdil a prokázal, že pouhé odložení uložení zákazu nepostačí k ochraně veřejného zájmu. To znamená, že naplnění podmínek § 264 odst. 3 zákona bylo možné považovat za splněné již na základě vydání zrušujícího rozhodnutí. Lze tedy dospět k závěru, že pokud by v rámci opakovaného posouzení věci na základě týchž podkladů pro vydání rozhodnutí byly shledány za naplněné i podmínky pro neuložení zákazu plnění smlouvy podle § 264 odst. 4 zákona, bylo by v rámci řízení o rozkladech nutné rozhodnout o zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci Úřadu k novému posouzení. Jakékoliv další posouzení naplnění dalších zákonných podmínek tak, jak je posoudil Úřad v napadeném rozhodnutí, by v takové situaci bylo nadbytečné.

K otázce naplnění podmínek pro neuložení zákazu plnění

40. Zákon v § 264 odst. 4 ve spojení s § 264 odst. 3 zákona stanoví, že Úřad neuloží zákaz plnění smlouvy, pokud zadavatel kromě skutečností uvedených v odstavci 3 (tzn. že existují důvody hodné zvláštního zřetele spojené s veřejným zájmem, které vyžadují pokračování plnění smlouvy) prokáže zároveň i to, že k ochraně daného veřejného zájmu nepostačuje postup podle odstavce 3 věty první (odložení zákazu).

41. K otázce prokázání existence důvodů pro neuložení zákazu plnění se již částečně předseda Úřadu vyjadřoval ve zrušujícím rozhodnutí, v němž dospěl k závěru, že Úřad naplnění či nenaplnění důvodů pro neuložení zákazu plnění neposoudil dostatečně (viz body 64 až 68 zrušujícího rozhodnutí). V bodu 68 se uvádí, že „[d]ůsledky toho, že světelné křižovatky nefungují vůbec nebo nefungují správně, pak jistě nemusí být předmětem rozsáhlého dokazování, když je zřejmé, že tím dochází k ohrožení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, jakož i zdraví, života a majetku. Je třeba spíše posoudit, zda bylo prokázáno, že nefungovaly řádně. Pokud bude prokázána nesprávná funkce řadičů (a nemusí jít o absolutní nefunkčnost, s ohledem na povahu předmětu plnění, neboť i občasné vady v řádném řízení křižovatek mohou mít fatální následky), pak je třeba znovu posoudit případné důvody pro neuložení zákazu plnění smlouvy.“ Zrušující rozhodnutí tedy vyslovilo závazný právní názor v tom směru, že existenci důvodů zvláštního zřetele hodných, které jsou spojeny s veřejným zájmem, není třeba v tomto případě nijak složitě prokazovat. Úřad však byl zavázán k tomu, aby nejprve posoudil, zda bylo prokázáno, že řadiče nefungovaly správně, a v návaznosti na to posoudil případné důvody pro neuložení zákazu plnění smlouvy. Současně byl Úřad zavázán k tomu, aby posoudil tvrzení zadavatele směrem k naplnění těchto důvodů v opomenutém vyjádření zadavatele ze dne 31. 1. 2025.

42. Úřad se v souladu s vyslovenými závěry nově zabýval obsahem vyjádření zadavatele ze dne 31. 1. 2025, když dospěl k závěru, že tvrzení zadavatele ve vztahu k naplnění důvodů pro neuložení zákazu plnění smlouvy jsou opožděná (viz body 146 a 147 napadeného rozhodnutí). Zde Úřad uzavřel, že k tvrzením a případným návrhům zadavatele k naplnění podmínek podle § 264 odst. 4 zákona nelze přihlížet, neboť předmětné vyjádření zadavatel zaslal až po uplynutí koncentrační lhůty, která se odvíjela od přijetí návrhu navrhovatele, skončila dne 27. 1. 2025. Zadavatel tedy nedodržel lhůtu stanovenou v § 254 odst. 5 zákona a tvrzení ve vztahu k důvodům neuložení zákazu plnění smlouvy, která vznesl až ve vyjádření zaslaném Úřadu dne 31. 1. 2025, byla po koncentrační lhůtě.

43. Po přezkoumání obsahu správního spisu a učiněného závěru Úřadu je nutné tento považovat za správný.

44. Zákon v § 254 odst. 5 zákona stanovuje zadavateli, který hodlá tvrdit a prokazovat naplnění důvodu pro neuložení zákazu plnění, aby tak učinil v koncentrační lhůtě 10 dnů ode dne doručení stejnopisu návrhu. Z dokladu o doručení návrhu zadavateli (i přes popření zadavatele, že by návrh obdržel) nepochybně vyplývá, že navrhovatel stejnopis návrhu zadavateli doručil (viz příloha P03 položky 1 správního spisu). Lhůta podle § 254 odst. 5 zákona tak zadavateli skutečně uplynula dne 27. 1. 2025, jak správně vypočetl Úřad v napadeném rozhodnutí. Pokud z tohoto důvodu Úřad k doplnění důvodů zadavatelem nepřihlížel, učinil tak zcela v souladu se zákonem.

45. Pro posouzení, zda zadavatel dostatečně tvrdil a prokázal důvody k neuložení zákazu plnění smlouvy, tedy mohl Úřad vycházet toliko z obsahu vyjádření, která zadavatel zaslal ve lhůtě do 27. 1. 2025, přičemž ze správního spisu vyplývá, že zadavatel zaslal takové vyjádření pouze jedno, a to dne 27. 1. 2025 (viz položka 10 správního spisu a její přílohy). Obsah tohoto vyjádření byl Úřadem i předsedou Úřadu posuzován v předcházejícím řízení. Při novém posouzení věci se Úřad zaměřil na otázku, zda bylo prokázáno, že řadiče skutečně nefungovaly, přičemž dospěl k závěru, že toto je prokázáno podklady rozhodnutí, zejména pak závěry znaleckého posudku (viz bod 215 napadeného rozhodnutí). Takový závěr je nutno považovat za správný, neboť obsah znaleckého posudku, který tvořil obsah správního spisu již při vydání původního napadeného rozhodnutí (viz položka 38 správního spisu), tento jednoznačně potvrzuje.

46. Dále se Úřad zaměřil na otázku, zda existují důvody hodné zvláštního zřetele vyplývající z veřejného zájmu podle § 264 odst. 3 zákona. V této otázce dospěl (i v souladu se závazným názorem předsedy Úřadu a v souladu se závěry usnesení Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 As 161/2025–100 ze dne 2. 9. 2025) k závěru, že takový důvod je v daném případě naplněn (fakt, že řadiče nefungují správně, ohrožuje plynulý a bezpečný provoz na pozemních komunikacích – viz bod 217 napadeného rozhodnutí). I tento závěr je nutné považovat za správný a souladný zákonem. Není nutno tento závěr blíže přezkoumávat, neboť k tomu fakticky došlo již v přecházejícím zrušujícím rozhodnutí (bod 68), přičemž správnost tohoto závěru přímo potvrzují i závěry výše uvedeného usnesení Nejvyššího správního soudu.

47. V důsledku toho Úřad správně uzavřel, že v daném případě jsou naplněny podmínky dle § 264 odst. 3 zákona, což Úřad vyhodnotil jako důvod pro odložení již uloženého zákazu plnění.

48. Nelze ovšem přehlédnout, že ačkoliv se Úřad v bodech 194 až 206 napadeného rozhodnutí v obecné rovině zabývá tím, za jakých podmínek lze zákaz plnění neuložit vůbec, lze z obsahu následujících bodů napadeného rozhodnutí vyčíst, že za dostatečné opatření k naplnění veřejného zájmu považoval toliko odložení účinnosti zákazu. V tomto ohledu se však i po novém posouzení věci jeví závěry Úřadu neúplné, a to zejména s ohledem na námitky zadavatele obsažené v podaném rozkladu. Je totiž zřejmé, že Úřad se výslovně nevyjádřil k otázce, zda byly či nebyly naplněny i důvody k neuložení zákazu plnění smlouvy vůbec ve smyslu § 264 odst. 4 zákona. Je tedy vhodné odůvodnění napadeného rozhodnutí v tomto směru doplnit, neboť pro toto posouzení lze nalézt dostatečnou oporu v podkladech rozhodnutí.

49. Jak již bylo uvedeno výše, je to zadavatel, který musí tvrdit důvody pro odložení či neuložení zákazu plnění smlouvy ve smyslu § 254 odst. 6 zákona, a to v koncentrační lhůtě stanovené v § 254 odst. 5 zákona, současně ale platí, že tato svá tvrzení musí prokázat. Pokud však chce zadavatel dosáhnout neuložení zákazu plnění smlouvy, musí rovněž v souladu s § 264 odst. 4 zákona prokázat i to, že k ochraně daného veřejného zájmu nepostačuje postup podle odstavce 3 věty první. Zadavatel tedy k naplnění důvodů podle § 264 odst. 4 zákona musí unést břemeno tvrzení i důkazní. Předseda Úřadu opětovně posoudil obsah vyjádření zadavatele doručeného Úřadu dne 27. 1. 2025 z pohledu, zda je možné v tomto identifikovat jednak tvrzení zadavatele ve vztahu k důvodům podle § 264 odst. 4 zákona, a jednak důkazní návrhy, kterými by zadavatel takové případné tvrzení prokazoval. Po posouzení obsahu vyjádření zadavatele je však nutné učinit závěr, že posuzované vyjádření zadavatele v tomto směru neobsahuje ani tvrzení ani důkazní návrhy, kterými by zadavatel tvrdil naplnění důvodů podle § 264 odst. 4 zákona. Je tak nutné uzavřít, že zadavatel existenci důvodů pro neuložení zákazu plnění smlouvy neprokázal.

50. Ty aspekty veřejného zájmu, které zadavatel tvrdil a které lze považovat za notoriety (tj. že nefunguje-li správně světelná signalizace na křižovatkách, je ohrožena plynulost i bezpečnost silničního provozu), vzal Úřad správně na vědomí i bez toho, aby je musel zadavatel podrobně prokazovat, a právě za účelem jejich ochrany odložil zákaz plnění Dohody o narovnání o stanovenou dobu. Dále je třeba podotknout, že z vyjádření samotného zadavatele v řízení v prvním stupni vyplývá, že to, co bylo z Dohody o narovnání nezbytné splnit pro řádné fungování předmětu plnění veřejné zakázky, již splněno bylo (viz body 104–106 napadeného rozhodnutí). Zákaz plnění odložený o určenou dobu působí neplatnost smlouvy s právními účinky ex nunc (do budoucna),[1] splněných částí závazku vzešlého z Dohody o narovnání se tedy nedotýká. Namítaný veřejný zájem byl tedy napadeným rozhodnutím v nutném rozsahu zachován, ve zbytku stíhalo zadavatele břemeno tvrzení a důkazu, které neunesl.

51. Nelze přehlédnout, že zadavatel vznášel další tvrzení ohledně naplnění důvodů pro neuložení zákazu plnění smlouvy jak po vydání zrušujícího rozhodnutí, tak i následně v průběhu nového projednání věci Úřadem, a nakonec i v podaném rozkladu. K těmto tvrzením je však nutné uvést, že k nim nemohl z důvodu koncentrace řízení přihlížet Úřad, a z téhož důvodu tak nemůže učinit ani předseda Úřadu v řízení o rozkladu.

52. Je proto nutné námitky zadavatele, kterými brojí proti údajně nesprávnému posouzení důvodů pro neuložení zákazu plnění smlouvy, posoudit jako nedůvodné, neboť je to sám zadavatel, který dostatečně netvrdil ani neprokazoval důvody podle § 264 odst. 4 zákona v době, kdy tak učinit mohl a měl. Ze stejných důvodů nelze přisvědčit ani námitkám vybraného dodavatele. Podle znění § 254 odst. 6 zákona v návaznosti na § 264 zákona je to pouze zadavatel, kdo může tvrdit a prokazovat existenci důvodů k neuložení zákazu plnění smlouvy, neboť stejnou možnost zákon vybranému dodavateli nedává.

53. S ohledem na zde uvedené je ovšem třeba za nedůvodné označit i námitky navrhovatele, kterými brojil proti nenaplnění důvodů pro odložení zákazu plnění smlouvy podle § 264 odst. 3 zákona. Úřad se v napadeném rozhodnutí (konkrétně v bodech 203 až 219) velmi podrobně zabýval tím, zda jsou naplněny důvody pro postup dle § 264 odst. 3 zákona, přičemž vycházel ze závazného právního názoru předsedy Úřadu i Nejvyššího správního soudu a svůj závěr postavil na podkladech, které vyplývají z obsahu správního spisu. Nelze tedy přisvědčit navrhovateli v tom, že by Úřad porušil rovnost účastníků řízení a doplňoval za zadavatele jeho tvrzení o existenci veřejného zájmu či že by mu umožnil doplnit tvrzení, která dříve nevznášel. Předseda Úřadu má i nadále za to, že existence veřejného zájmu byla osvědčena již v okamžiku vydání původního prvostupňového rozhodnutí a v tomto směru byla tvrzení zadavatele ve vyjádření doručeném dne 27. 1. 2025 zcela dostatečná. Namítá-li navrhovatel, že řadiče stejně i po splnění Dohody o narovnání nefungují, nepřináší k tomu žádný důkaz. K tomu je vhodné, byť zcela nad rámec právě uvedeného, odkázat i na informace ve veřejném prostoru, ze kterých vyplývá opak, tedy že světelné křižovatky fungují.[2]

54. Namítá-li dále navrhovatel, že zadavatel měl do všech podrobností prokázat, že plnění dle Dohody o narovnání přispěje k odstranění závadného stavu (bod 3.3 rozkladu), lze odkázat na znalecký posudek, z nějž plyne, že výměna řadičů je způsobem, jakým lze závadný stav odstranit (viz bod 134 napadeného rozhodnutí). Výměna řadičů je přitom právě oním plněním z Dohody o narovnání.

55. Namítá-li navrhovatel, že zadavatel by za účelem splnění procesní povinnosti označit ke svým tvrzením relevantní důkazy musel označit znalecký posudek za důkaz právě k onomu tvrzení, že plnění Dohody o narovnání povede k naplnění toho veřejného zájmu, kterého se zadavatel dovolává, a nikoliv k tvrzení jinému (bod 3.4 rozkladu), pak je třeba uvést následující. Řízení o přezkoumání úkonů zadavatele je sice řízením s výraznými prvky řízení sporného (zásada dispoziční, zásada projednací). To však neznamená, že jsou zásady oficiality a vyšetřovací zcela upozaděny. V situaci, kdy byl ve správním řízení listinný důkaz proveden a vyplynuly z něho závěry, které podporují tvrzení zadavatele ve vztahu k veřejným zájmům tvrzeným dle § 254 odst. 6 zákona (k těmto závěrům viz zejména právě bod 134 napadeného rozhodnutí), nelze takové závěry přehlížet jenom proto, že je snad zadavatel výslovně nespojil se svým tvrzením, že plnění návrhem napadené dohody povede k naplnění veřejného zájmu. Ochrana veřejného zájmu je v tomto smyslu důležitější než precizní lpění na pravidlech sporného řízení. Tím spíše, pokud jde o funkčnost dopravní signalizace, která má přímý dopad na silniční provoz.

56. Pokud jde o námitku navrhovatele stran toho, že si zadavatel způsobil případné důvody související s veřejným zájmem sám (body 3.22 až 3.24 rozkladu), lze konstatovat, že jde v podstatě jen o obecná tvrzení a sérii řečnických otázek. Tato pasáž tedy nepředstavuje způsobilé námitky, které by bylo možno přezkoumat v řízení o rozkladu, neboť nevytýká napadenému rozhodnutí konkrétní právní či skutkové nesrovnalosti.

57. Jde-li o konkrétní délku odkladné lhůty, k tomu je třeba konstatovat, že Úřad sice přezkoumatelně nevyložil, proč zákaz plnění odložil právě o 15 dní, na druhou stranu není zjevné, jak by mohl tento nedostatek odůvodnění ohledně konkrétního počtu dní stanoveného odkladu kteréhokoliv účastníka řízení poškodit na jeho procesních právech. Stanovení délky odkladu spadá do sféry tzv. správního uvážení. Úřad v napadeném rozhodnutí vysvětlil, proč je třeba účinky zákazu plnění odložit. Pokud zároveň bylo z Dohody o narovnání splněno to, co bylo nezbytné k zachování veřejného zájmu (tj. výměna řadičů), konkrétní počet dní odkladu již na této skutečnosti ničeho změnit nemůže. V daném případě je tedy zřejmé, že Úřad odklad nevázal k žádnému zcela konkrétnímu okamžiku, který by měl nastat jako milník, jehož je třeba dosáhnout, a po němž již může být zákaz plnění účinný, aniž by tím docházelo k bezprostřednímu ohrožení veřejného zájmu. Zde je třeba opětovně poukázat na zásadní účinek odložení zákazu plnění smlouvy dle § 264 odst. 3 zákona, a tím je účinnost zákazu plnění ex nunc. Tedy uzavřená smlouva (Dohoda o narovnání) se neruší od počátku, nýbrž až s uplynutím odkladné lhůty. Tím, že v nynějším případě bylo o odložení zákazu plnění rozhodováno za situace, kdy již proběhla výměna řadičů, přičemž tak nehrozilo bezprostřední ohrožení veřejného zájmu, bylo prakticky nerozhodné, zda Úřad zákaz odloží o 1 den nebo o 15 dní, neboť jak bylo uvedeno výše, nedošlo tím k zásahu do práv účastníků řízení. Je totiž zřejmé, že navrhovatel hlavně usiloval o to, aby k odložení nedošlo, a aby tak smlouva byla zrušena s účinky ex tunc, což by však bylo v rozporu s tím, že byly naplněny důvody stanovené v § 264 odst. 3 zákona. V takovém případě Úřad o odkladu zákazu rozhodnout musel.      

58. Úřad tedy zcela správně dospěl k závěru o naplnění důvodů podle § 264 odst. 3 zákona pro odložení účinnosti zákazu plnění smlouvy, přičemž uložení lhůty 15 dnů pro odklad nelze shledat za rozporné se zákonem.

K otázce překročení limitu podle § 222 odst. 9 zákona

59. Zrušující rozhodnutí zavázalo Úřad k tomu, aby se při novém projednání věci zabýval otázkou, zda provedená změna překročila, či nepřekročila zákonný limit pro nepodstatnou změnu dle § 222 odst. 9 zákona (viz bod 72 zrušujícího rozhodnutí).

60. Nyní je tedy třeba položit si otázku, zda toto posouzení provedl Úřad v souladu se zákonem. Pokud by totiž výsledkem uvedeného posouzení měl být závěr, že provedená změna přesáhla zákonem stanovený limit, nebylo by třeba se dále zabývat otázkou, zda byly naplněny důvody podle § 222 odst. 5 a 6 zákona, jelikož by se automaticky jednalo o změnu podstatnou. Naopak, pokud by byl učiněn závěr, že změna uvedeného limitu nedosáhla, bylo by nutné dále posoudit, zda byly, anebo naopak nebyly naplněny důvody pro posouzení změny jako nepodstatné.

61. Zákon v § 222 odst. 9 vymezuje, že cenový nárůst související se změnami podle odstavců 5 nebo 6 při odečtení stavebních prací, služeb nebo dodávek, které nebyly s ohledem na tyto změny realizovány, nesmí přesáhnout 30 % původní hodnoty závazku; pokud bude provedeno více změn, je rozhodný součet cenových nárůstů všech změn podle odstavců 5 a 6. Současně ve větě první uvádí, že pro účely výpočtu hodnoty změny nebo cenového nárůstu se původní hodnotou závazku rozumí cena sjednaná ve smlouvě na veřejnou zakázku upravená v souladu s ustanoveními o změně ceny, obsahuje-li smlouva na veřejnou zakázku taková ustanovení.

62. Již ze samotného znění tohoto zákonného ustanovení na první pohled vyplývá, že zákonodárce pro počítání hodnoty cenového nárůstu výslovně počítá pouze se změnami podle odstavců 5 a 6 § 222 zákona. Z toho lze dovodit, že jiné změny, než které představují dodatečné stavební práce, služby nebo dodávky od dodavatele původní veřejné zakázky, které nebyly zahrnuty v původním závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku (§ 222 odst. 5 zákona) a změny, jejichž potřeba vznikla v důsledku okolností, které zadavatel jednající s náležitou péčí nemohl předvídat a které současně nemění celkovou povahu veřejné zakázky (§ 222 odst. 6 zákona), se do cenového nárůstu nezapočítají.

63. Úřad se otázkou hodnoty cenového nárůstu zabýval v bodech 193 až 196 napadeného rozhodnutí. Byť sám Úřad uvádí, že se hodnotou cenového nárůstu zabývá pouze stručně a nad rámec, lze jeho posouzení považovat za dostatečné, přičemž současně je toto i správné a v souladu se zákonem.

64. Lze se bez nutnosti dalšího doplnění ztotožnit s názorem Úřadu, že součástí plnění a ceny díla mají být i řadiče v hodnotě 9 244 276,03 Kč bez DPH, což vyplývá z Dohody o narovnání. Řadiče v této hodnotě tedy měl zadavatel obdržet jako nezbytnou součást původního plnění dle Smlouvy o dílo, tzn. jako dodatečné dodávky. Lze se rovněž ztotožnit se závěrem, že tyto řadiče v hodnotě přesahující 9 mil. korun zadavatel nedostává zdarma, ale jako součást celého funkčního celku díla dle Smlouvy o dílo. Cenový nárůst na základě změny závazku tedy činí 9 244 276,03 Kč bez DPH, což při poměření s původní hodnotou závazku ve výši 28 469 969,64 Kč bez DPH znamená nárůst o 32,44 %. Cenový nárůst tedy přesahuje 30 % původní hodnoty závazku, tudíž nevyhovuje podmínce stanovené v § 222 odst. 9 zákona.

65. K uvedenému závěru Úřadu lze s ohledem na námitky vznesené zadavatelem a vybraným dodavatelem doplnit, že ačkoliv oba shodně tvrdí, že zadavatel uvedené řadiče dostává prakticky zdarma (ve smyslu, že za ně nedává žádné protiplnění), pak důvod pro opačný závěr vyvstává přímo ze samotné Dohody o narovnání. Zadavatel totiž dává vybranému dodavateli protihodnotu, která spočívá v jeho finančních nárocích ze sankčních institutů. Současně je pak zřejmé, že hodnota původních smluvních sankcí výrazně přesahovala hodnotu nároků, které byly vyčísleny v Dohodě o narovnání. To ostatně v průběhu řízení potvrdil i sám zadavatel ve vyjádření doručeném Úřadu dne 31. 1. 2025, v němž v bodu 85 výslovně uvedl: „Jak plyne obchodněprávní komunikace, smluvní strany ustálily své sporné finanční nároky následovně: a) 5.553.039,14 Kč z titulu neuhrazené části ceny díla vybranému dodavateli, b) 4.800.000,– Kč z titulu uplatněné náhrady škody zadavateli. c) 5.175.000,– Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení s odstraněním uplatněných vad zadavateli, d) 30.200.000,– Kč z titulu smluvní pokuty za prodlení s dokončením Díla zadavateli.“ To současně nic nemění na tom, že tyto nároky byly mezi stranami sporné.

66. Nadto lze doplnit, že plnění zdarma (darování), jak je prezentuje zejména vybraný navrhovatel, není ve vztazích B2G (Business-to-Government) v takovéto hodnotě rozhodně obvyklé. Asi obecně nelze vyloučit, že k němu dojít může, ale takový závěr by musel být velmi podrobně obhájen co do ekonomického důvodu takové transakce. K tomu v nynějším správním řízení rozhodně nedošlo. Na závěrech Úřadu, že Dohoda o narovnání je smlouvou úplatnou tak lze setrvat.

67. Nicméně je třeba znovu zdůraznit, že cenový nárůst podle § 222 odst. 9 zákona má být vypočten pouze z těch změn, které vyplývají z § 222 odst. 5 a 6 zákona, čemuž v nyní řešeném případu odpovídají pouze ty změny, které souvisí s poskytnutím dodatečných dodávek ve formě nových řadičů v hodnotě přesahující 9,2 mil Kč bez DPH. Jakkoliv zadavatel podanými námitkami (viz bod 60 rozkladu) namítá, že Úřad musí při výpočtu cenového nárůstu přihlížet i k dalším narovnaným nárokům a poskytnutým plněním, není tomu tak, neboť to neodpovídá znění § 222 odst. 9 zákona. Provedením jazykového výkladu tohoto zákonného ustanovení nelze dospět k závěru, že by zákonodárce uvedenou normou zamýšlel, aby do cenového nárůstu byly započítávány i hodnoty jiných plnění, než změn podle § 222 odst. 5 a 6 zákona. Rovněž referenčním měřítkem, se kterým se tyto změny pro účely výpočtu nárůstu srovnávají, je dle zákonného textu toliko cena sjednaná ve smlouvě na veřejnou zakázku, nikoliv cena upravená pozdější dohodou (např. právě narovnaný doplatek ceny díla – zádržné).[3] Současně nelze dospět k závěru, že by další plnění ze strany dodavatele (konkrétně např.  finanční částka 6 mil. Kč) byly podřaditelné pod změny dle § 222 odst. 5 a 6 zákona.

68. Je proto nutné uzavřít, že cenový nárůst (který ve smyslu § 222 odst. 9 zákona představuje hodnota dodatečných dodávek) skutečně přesáhl hodnotu 30 % původní hodnoty závazku, čímž nelze provedenou změnu považovat za nepodstatnou, a tedy se jedná o změnu podstatnou dle § 222 odst. 3 zákona.

69. Z tohoto důvodu nelze přisvědčit námitkám zadavatele a vybraného dodavatele, kterými namítali nutnost zohlednění a započtení všech narovnávaných finančních nároků v Dohodě o narovnání. Předseda Úřadu nepovažuje za nezbytné se dále vypořádávat jednotlivě se všemi námitkami, které směřovaly proti závěru o překročení limitu podle § 222 odst. 9, neboť má za to, že tyto byly ve všech jejich aspektech vypořádány výše uvedeným právním závěrem, který na ně reaguje tím, že je vyvrací. Tyto námitky jsou tedy nedůvodné, a to v celé jejich šíři.

K naplnění důvodů pro uložení zákazu plnění smlouvy

70. S ohledem na to, že nebylo shledáno, že by byly naplněny důvody pro neuložení zákazu plnění smlouvy dle § 264 odst. 4 zákona, a současně bylo shledáno, že provedená změna přesáhla limit § 222 odst. 9 zákona, jedná se o změnu podstatnou. V tomto ohledu lze za správný a zákonný považovat i závěr Úřadu rozvedený v bodech 200 až 203 napadeného rozhodnutí, a to, že změna podmínek (zde předmětu plnění) by mohla mít vliv i na výběr dodavatele, neboť není možné vyloučit, že pokud by účastníci zadávacího řízení věděli, že v původním zadávacím řízení (v roce 2020) zadavatel umožní dodat jiné technické řešení, mohla tato změna vést k výběru jiného dodavatele, s nímž by byla uzavřena Smlouva o dílo. Takovému závěru nelze ničeho vytknout.

71. Pokud tedy Úřad dospěl k závěru, že provedenou podstatnou změnou došlo k naplnění podmínek § 222 odst. 3 písm. a) zákona, byl zadavatel povinen plnění vyplývající z přílohy č. 1 Dohody o narovnání zadat v zadávacím řízení dle zákona. Vzhledem k tomu, že dohodu o narovnání namísto toho zadavatel uzavřel postupem podle § 254 odst. 1 písm. a) zákona, tj. bez předchozího uveřejnění oznámení o zahájení zadávacího řízení, příp. předběžného oznámení nebo výzvy k podání nabídek, pak byl naplněn důvod k uložení zákazu plnění smlouvy dle § 264 zákona.

72. Po provedeném přezkoumání k námitce navrhovatele, že výrok I napadeného rozhodnutí je neurčitý a neumožňuje navrhovateli se proti němu bránit, lze uzavřít, že napadený výrok takovou namítanou vadou netrpí. Je zjevné, že navrhovatel v podaném rozkladu přesně identifikoval tu část napadeného výroku, kterou podaným rozkladem napadal. Současně z obsahu podaného rozkladu vyplývá, že navrhovatel své námitky směřoval přesně do těch částí odůvodnění napadeného rozhodnutí, které se zabývaly důvody pro odložení zákazu plnění, a nadto bylo možné konkrétní rozkladové námitky bez obtíží identifikovat. Nelze tedy dospět k závěru, že by navrhovateli bylo upíráno či jakkoliv ztíženo právo bránit se proti napadenému rozhodnutí podaným rozkladem. To ovšem nic nemění na tom, že tyto námitky nebyly shledány důvodnými.

K otázce naplnění podmínek aplikace dle § 222 odst. 6 zákona

73. Nad rámec nutného je třeba uvést, že Úřad uzavřel, že nebyla naplněna podmínka nepředvídatelnosti dle § 222 odst. 6 zákona, tento závěr však nelze považovat za odpovídající provedenému dokazování.

74. Úřad zejména v bodě 188 napadeného rozhodnutí konstatuje, že zadavatel „dopředu“ (před zahájením zadávacího řízení) nepřipravil a nezajistil řádně a komplexně součinnost výrobce instalovaných řadičů, které požadoval ponechat, tj. spol. CROSS Zlín, či jejich distributora (tj. navrhovatele) pro spolupráci s novým dodavatelem, který bude vybrán v zadávacím řízení.

75. Úřad ovšem pomíjí, že ve správním řízení byl spor především o to, zda zadavatel vůbec mohl předvídat, že součinnost výrobce instalovaných řadičů bude potřebovat, když se mohlo jevit, že řadiče jsou z pohledu kompatibility obecně neproblematické (viz např. vyjádření vybraného dodavatele ze dne 24. 3. 2025, body 15 a násl., položka 57 ve spise). Těmto otázkám tedy Úřad pozornost nevěnoval, namísto toho se soustředil na prohlášení zadavatele, že zajistí součinnost přes svoji vlastní servisní organizaci, a na to, co dle Úřadu měl zadavatel udělat v době, kdy uzavíral smlouvu na veřejnou zakázku s navrhovatelem.

76. Z provedených důkazů, a to zejména ze závěrů předloženého znaleckého posudku vyplývá, že zadavatel ani vybraný dodavatel nemohli předvídat, že zachované řadiče nebudou fungovat (řádně komunikovat) s novým systémem vybraného dodavatele. Z odpovědí znalce vyplývá, že řadiče komunikují s dispečinkem pomocí komunikačního protokolu. Jak dále plyne z vyjádření účastníků správního řízení, jde o protokol OCIT v.2, kterým mají být standardně vybaveny řadiče CROSS i řadiče Yunex/Siemens (komunikaci prostřednictvím tohoto protokolu vyžadoval i zadavatel v zadávací dokumentaci v příloze ZD PS 451 Technická zpráva – konkrétně část 1.4.6.5). To, že i systém navrhovatele může fungovat a funguje ve vzájemné kompatibilitě se systémy a řadiči jiných dodavatelů v řadě měst ČR, potvrzuje i sám navrhovatel (ve vyjádření k podkladům ze dne 2. 9. 2025 v bodu 2.14). Bylo tedy možné dospět k závěru, že řadiče by měly být běžně kompatibilní se systémy jiných dodavatelů, přičemž tak není dán důvod pro to, aby se v daném případě zadavatel měl domnívat, že zrovna na vybraných křižovatkách v Opavě tomu má být jinak.  

77. Nelze přehlédnout, že navrhovatel velmi ostře vystupuje proti vybranému dodavateli a útočí na jeho odbornost (ve smyslu neschopnosti) poskytnout zadavateli požadované plnění a zprovoznit řadiče křižovatek, případně přenáší na zadavatele odpovědnost za zajištění součinnosti s ním jako vybraným dodavatelem. Je však zřejmé, že přitom navrhovatel přehlíží závěry znaleckého posudku o předvídatelnosti takové míry nekompatibility, která nastala v daném případě, jakož i vyjádření výrobce (společnosti CROSS), že se dosud s takovou chybou nesetkal. Současně ovšem navrhovatel v průběhu celého správního řízení i souvisejícího řízení před správními soudy netvrdil nebo nedoložil, že důvody nekompatibility nelze spatřovat na jeho straně, jako na dodavateli řadičů, které jsou „kamenem úrazu“ této zakázky. Byť pro posouzení věci není zásadní zjistit, kdo za nekompatibilitu může, je jistě možno si takovou otázku položit, protože tak, jak navrhovatel tvrdí, že je to vina zadavatele, případně vybraného dodavatele, může být stejně dobře chyba na jeho straně. Tomu se ovšem znalecký posudek ani podklady rozhodnutí nijak nevěnují. Pro posouzení věci tedy není podstatné zjistit „kdo za to může“, nýbrž, zda zadavatel jednající s náležitou péčí mohl předvídat potřebu změny ve smyslu § 222 odst. 6 zákona. A v tomto směru lze dospět k závěru, že provedené dokazování spíše vede k závěru, že zadavatel ani při jednání s náležitou péčí (tedy v míře rozumné náležité péče, kterou po něm lze s ohledem na okolnosti daného případu požadovat) nemohl předvídat nekompatibilitu řadičů se systémem vybraného dodavatele, což vedlo k nutnosti výměny řadičů, namísto jejich zachování, a tedy ke změně závazku ze smlouvy na veřejnou zakázku.

78. Po provedeném posouzení lze mít za to, že výklad Úřadu směrem k náležité péči a povinnostem zadavatele vycházel z maximalizace požadavků na zadavatele, a soustředil se spíše na povinnost prevence a předběžné opatrnosti než na to, co lze podřadit pod pojem náležité péče. Tím vychýlil požadavky na zadavatele mimo povinnosti, které jsou na účastníky správního řízení běžně kladeny zákonem.

K ostatním výroků napadeného rozhodnutí

79. Dalšími námitkami účastníků řízení nebylo nutné se jednotlivě zabývat, neboť jejich důvodnost byla popřena právními závěry uvedenými v tomto rozhodnutí výše. Předseda Úřadu tak učinil i s ohledem na zásadu procesní ekonomie, neboť jakékoliv další vypořádání námitek účastníků by nevedlo k odlišnému posouzení dané věci.

80. Napadené rozhodnutí bylo přezkoumáno jako celek, a to z hlediska jeho zákonnosti i správnosti. Proti výroku II napadeného rozhodnutí navrhovatel ani vybraný dodavatel svůj rozklad nepodali a rozklad zadavatele neobsahoval žádné námitky, které by do výroku II směřovaly. V tomto výroku tedy bylo napadené rozhodnutí shledáno v souladu se zákonem.

81. Pokud se týče výroku III, tento výrok je závislý na výroku I, který byl shledán správný a zákonný, proto je rovněž výrok III v souladu se zákonem.

Shrnutí

82. Z obsahu podaných rozkladů vyplývá, že všichni účastníci napadali a rozporovali správnost a zákonnost napadeného rozhodnutí v jeho výroku I, nadto zadavatel podaným rozkladem napadl i zbývající výroky. Po přezkoumání napadeného rozhodnutí a závěrů Úřadu ve vztahu k již dříve opatřeným podkladům rozhodnutí, a tedy k provedenému dokazování lze shrnout, že posuzovaná Dohoda o narovnání vedla k takové změně závazku ze smlouvy na původní veřejnou zakázku, která překročila hodnotu 30 % závazku z původní smlouvy na veřejnou zakázku, přičemž se tak nejedná o změnu nepodstatnou. Současně je třeba při určení cenového nárůstu vycházet z hodnoty změn, které jsou podřaditelné pod § 222 odst. 5 a 6 zákona, a nikoliv z hodnoty změn jiných, neboť pouze s takovými hodnotami zákonodárce výslovně počítá. Nesprávné či neúplné posouzení provedené Úřadem nemá ovšem vliv na konečné rozhodnutí o věci za situace, kdy byl překročen limit stanovený v § 222 odst. 9 zákona. Za správný lze rovněž považovat závěr Úřadu o tom, že provedením změny mohlo dojít k potenciálnímu vlivu na okruh dodavatelů veřejné zakázky, a tedy byly naplněny i podmínky § 222 odst. 3 písm. a) zákona. Současně nedošlo k naplnění podmínek pro neuložení zákazu plnění smlouvy vůbec ve smyslu § 264 odst. 4 zákona, nicméně byly shledány důvody pro odklad zákazu podle § 264 odst. 3, které vycházejí z toho, co zadavatel ve správním řízení skutečně tvrdil a prokazoval v koncentrační lhůtě, a v takovém případě lze mít odklad za učiněný v souladu se zákonem.

IX.           Závěr

83. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a se správními předpisy, je třeba konstatovat, že nenastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému posouzení Úřadu, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

 Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

1. JUDr. Miroslav Cák, AGM partners s.r.o., advokátní kancelář, se sídlem Sokolovská 663/136c, Karlín, 186 00 Praha 8

2. JUDr. Vilém Podešva, LL.M., ROWAN LEGAL, advokátní kancelář s.r.o., se sídlem Na Pankráci 1683/127, 140 00 Praha 4

3. Mgr. Marek Šimka, se sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy

[1] Jinak by totiž institut odkladu zákazu plnění postrádal smyslu, protože kdyby působil neplatnost návrhem napadené smlouvy s účinky ex tunc (tj. zpětně od jejího uzavření), nemohlo by dojít k naplnění účelu odkladu, tedy ke splnění těch částí závazku z napadené smlouvy, které jsou nutné k ochraně toho veřejného zájmu (na obdržení určitého plnění), kvůli kterému se odklad stanovuje. Takové plnění by totiž kvůli neplatnosti smlouvy ztratilo oporu v závazku. To ostatně plyne i z dikce zákona, který říká: „Platí, že smlouva, ohledně níž Úřad uložil zákaz plnění, aniž by postupoval podle odstavce 3, je neplatná od samého počátku.“ (§ 264 odst. 1 věta druhá, zvýraznění doplněno). Zákonodárce tedy neplatnost smlouvy s účinky ex tunc zamýšlel vztáhnout pouze na situace, kdy nedošlo k odkladu zákazu plnění, o němž hovoří právě odstavec třetí citovaného ustanovení.

[2] Např. internetový článek dostupný prostřednictvím https://polar­.cz/zpravy/opav­sko/opava/110000512­42/doprava-v-opave-je-rychlejsi-a-plynulejsi-semafory-uz-funguji-jak-maji

[3] Zákon sice hovoří o úpravě „v souladu s ustanoveními o změně ceny“. Tím se však rozumí ustanovení smlouvy samotné, nikoliv ujednání pozdější.