ÚOHS-S0540/2025/VZ-28730/2025

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ve věci spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. f) citovaného zákona obviněným

• Městská nemocnice Ostrava, příspěvková organizace, IČO 00635162, se sídlem Nemocniční 898/20a, 702 00 Ostrava,

v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „PRŮBĚŽNÉ DODÁVKY NÁPLNÍ DO TISKOVÝCH A KOPÍROVACÍCH ZAŘÍZENÍ II.“ ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném dne 10. 3. 2025 uveřejněním výzvy k podání nabídek na profilu zadavatele pod systémovým číslem P25V00297995,

vydává podle ustanovení § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení

o nich, ve znění pozdějších předpisů, tento

příkaz:

I.

Obviněný – Městská nemocnice Ostrava, příspěvková organizace, IČO 00635162, se sídlem Nemocniční 898/20a, 702 00 Ostrava – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. f) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, tím, že v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky „PRŮBĚŽNÉ DODÁVKY NÁPLNÍ DO TISKOVÝCH A KOPÍROVACÍCH ZAŘÍZENÍ II.“ ve zjednodušeném podlimitním řízení zahájeném dne 10. 3. 2025 uveřejněním výzvy k podání nabídek na profilu zadavatele pod systémovým číslem P25V00297995, při vyřizování námitek ze dne 15. 4. 2025 podaných stěžovatelem –TONERSYSTEM FACILITY s.r.o., IČO 06189521, se sídlem Sirotčí 1145/7, 703 00 Ostrava-Vítkovice – postupoval v rozporu s § 245 odst. 1 a 3 citovaného zákona, když námitky citovaného stěžovatele odmítl rozhodnutím o námitkách ze dne 24. 4. 2025 pro nesplnění náležitostí podle § 244 citovaného zákona, z důvodu že v nich nebylo uvedeno, v čem citovaný stěžovatel spatřuje porušení zákona a čeho se domáhá, ačkoliv předmětné námitky dané skutečnosti obsahovaly, v důsledku čehož pro takový postup nebyly splněny zákonem stanovené podmínky.

II.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu se obviněnému – Městská nemocnice Ostrava, příspěvková organizace, IČO 00635162, se sídlem Nemocniční 898/20a, 702 00 Ostrava – podle § 268 odst. 2 písm. b) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ukládá

pokuta ve výši 10 000 Kč (deset tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu.

Odůvodnění

I.               PRŮBĚH ZADÁVACÍHO ŘÍZENÍ

1. Obviněný – Městská nemocnice Ostrava, příspěvková organizace, IČO 00635162, se sídlem Nemocniční 898/20a, 702 00 Ostrava (dále jen „obviněný“) – zahájil jakožto zadavatel dle § 4 odst. 1 písm. d) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění (dále jen „zákon“), dne 10. 3. 2025 uveřejněním výzvy k podání nabídek na profilu zadavatele[1] pod systémovým číslem P25V00297995 zjednodušené podlimitní řízení za účelem zadání veřejné zakázky „PRŮBĚŽNÉ DODÁVKY NÁPLNÍ DO TISKOVÝCH A KOPÍROVACÍCH ZAŘÍZENÍ II.“ (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).

2. Předmětem veřejné zakázky jsou dle čl. 2.2 Výzvy k podání nabídek a zadávací dokumentace průběžné dodávky originálních a repasovaných náplní do tiskových a kopírovacích zařízení, včetně poskytnutí servisu tiskáren, které budou poškozeny znečištěním z náplní. Přesná specifikace zboží je uvedena v Příloze č. 4 zadávací dokumentace.

3. Z dokumentace o zadávacím řízení, konkrétně z Protokolu o otevírání nabídek ze dne 31. 3. 2025 vyplývá, že obviněný v zadávacím řízení obdržel celkem šest nabídek, mimo jiné i nabídku společnosti TONERSYSTEM FACILITY s.r.o., IČO 06189521, se sídlem Sirotčí 1145/7, 703 00 Ostrava-Vítkovice (dále jen „stěžovatel“).

4. Obviněný poté vydal rozhodnutí o výběru dodavatele – PUNTIK s.r.o., IČO 04319192, se sídlem Sportovní 1242, 735 81 Bohumín (dále jen „vybraný dodavatel“). Rozhodnutí o výběru obviněný podepsal dne 11. 4. 2025 a ve stejný den jej doručil účastníkům zadávacího řízení.

5. Stěžovatel proti rozhodnutí o výběru dne 15. 4. 2025 podal námitky (dále jen „námitky“), které obviněný odmítl dle § 245 zákona rozhodnutím ze dne 24. 4. 2025 (dále jen „rozhodnutí o námitkách“).

II.             POSTUP ÚŘADU PŘED VYDÁNÍM PŘÍKAZU

6. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona zadavatelem a k dozoru nad dodržováním pravidel pro postup v zadávacím řízení nebo pro zvláštní postup podle části šesté zákona stanovených přímo použitelným předpisem Evropské unie zadavatelem, jakož i k projednávání přestupků podle tohoto zákona, si v rámci šetření podnětu vedeného pod sp. zn. ÚOHS-P0345/2025/VZ vyžádal od obviněného vyjádření k obsahu podnětu a zároveň jej vyzval k zaslání příslušné dokumentace o zadávacím řízení.

7. Dne 7. 5. 2025 obdržel Úřad vyjádření obviněného z téhož dne (dále jen „vyjádření obviněného“) spolu s dokumentací o zadávacím řízení na veřejnou zakázku. Ve svém vyjádření obviněný mimo jiné uvedl, že proti rozhodnutí o výběru stěžovatel podal dne 15. 4. 2025 námitky, které odmítl dle § 245 zákona, jelikož nesplňovaly náležitosti námitek požadované zákonem.

III.           ZÁVĚRY ÚŘADU

8. Podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v rozhodném znění (dále jen „zákon o přestupcích“), může správní orgán o přestupku roz­hodnout příkazem. Příkazem lze uložit správní trest napomenutí, pokuty, zákazu činnosti, nebo propadnutí věci nebo náhradní hodnoty.

9. Podle § 150 odst. 1 věty první a druhé zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), lze povinnost v řízení z moci úřední a ve sporném řízení uložit formou písemného příkazu; příkaz může správní orgán vydat, považuje-li skutkové zjištění za dostatečné; vydání příkazu může být prvním úkonem v řízení.

10. Úřad konstatuje, že je k vydání tohoto příkazu příslušný podle § 248 odst. 1 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona. Úřad dále konstatuje, že byly dostatečně zjištěny skutkové okolnosti pro vydání tohoto příkazu, přičemž vydání příkazu je prvním úkonem v řízení o přestupku.

11. Po přezkoumání podkladů, které jsou součástí správního spisu vedeného v této věci, dospěl Úřad k závěru, že obviněný nepostupoval v souvislosti se zadáváním veřejné zakázky, konkrétně při vypořádání námitek stěžovatele, v souladu se zákonem. Ke svému rozhodnutí uvádí Úřad následující rozhodné skutečnosti.

K výroku I. tohoto příkazu

Relevantní ustanovení zákona

12. Dle § 241 odst. 1 zákona může námitky podat dodavatel, kterému postupem zadavatele souvisejícím se zadáváním veřejné zakázky, nebo se zvláštními postupy podle části šesté hrozí nebo vznikla újma. Námitky nelze podat proti postupu zadavatele při zadávání veřejné zakázky malého rozsahu, koncese malého rozsahu podle § 178 nebo sektorové veřejné zakázky podle § 158 odst. 1; to neplatí v případech, kdy zadavatel nebo jiná osoba zahájí zadávací řízení podle § 4 odst. 4 nebo 5.

13. Dle § 244 odst. 1 zákona v námitkách musí být uvedeno, kdo je podává, v čem je spatřováno porušení tohoto zákona zadavatelem a čeho se stěžovatel domáhá. V případě, že účastník zadávacího řízení podává proti svému vyloučení námitky z důvodu obnovení své způsobilosti podle § 76, v námitkách neuvádí, v čem je spatřováno porušení zákona; uvede však popis nápravných opatření, která přijal k obnovení své způsobilosti.

14. Dle § 245 odst. 1 zákona zadavatel do 15 dnů od doručení námitek odešle rozhodnutí o námitkách stěžovateli. V rozhodnutí uvede, zda námitkám vyhovuje nebo je odmítá; součástí rozhodnutí o odmítnutí námitek musí být odůvodnění, ve kterém se zadavatel podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Dojde-li k odmítnutí námitek podle odstavce 3, postačí odůvodnění ve vztahu ke splnění podmínek pro jejich odmítnutí. Pokud zadavatel námitkám vyhoví, sdělí v rozhodnutí současně, jaké provede opatření k nápravě.

15. Dle § 245 odst. 2 zákona platí, že pokud zadavatel neshledá důvody pro vyhovění, námitky rozhodnutím odmítne. Za odmítnutí se považuje i částečné vyhovění námitkám nebo provedení jiného opatření k nápravě, než kterého se stěžovatel v námitkách domáhal. Provede-li zadavatel jiné opatření k nápravě, než kterého se stěžovatel domáhá, je stěžovatel oprávněn podat nové námitky i proti takovému opatření k nápravě.

16. Dle § 245 odst. 3 písm. c) zákona zadavatel odmítne rovněž námitky, které nesplňují náležitosti podle § 244.

17. Dle § 268 odst. 1 písm. f) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že postupuje při vyřizování námitek v rozporu s § 245 odst. 1, 2, 3 nebo 4.

Relevantní skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení

18. Stěžovatel v námitkách uvedl mimo jiné následující: „[n]a základě Vámi zaslaného vyhodnocení uvedené zakázky bychom chtěli podat námitky ve věci ‚mimořádně nízké nabídkové ceny.‘ Z Vámi zaslaných podkladů vyplývá, že uvedená cena za požadovaný materiál není reálná neboť ani vstupní resp. pořizovací cena zboží není odpovídající prodejní ceně vítězné nabídky. Této skutečnosti odpovídá také cenová rozptyl mezi vítěznou nabídkou a ostatními uchazeči. Také nelze vyloučit, že zboží uvedené v nabídce nesplňuje požadované parametry zejména požadovaný parametr ‚originální spotřební materiál‘ který představuje dominantní část zakázky. Jedná se skutečně o originální spotřební materiál totožný s výrobcem tiskárny? Odpovídá položkový součet celkové hodnotě nabídky uchazeče? Na základě našich více jak 20-ti letých zkušeností máme pochybnosti o mimořádně nízké ceně nabídky potažmo plnění požadovaných parametrů zadavatelem.“

19. Zadavatel poté v rozhodnutí o námitkách konstatoval následující: „Po přezkoumání doručeného podání zadavatel dospěl k závěru, že výše uvedené podání stěžovatele nesplňuje základní náležitosti námitek ve smyslu ust. § 244 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ‚ZZVZ‘), neboť v něm není uvedeno, v čem stěžovatel spatřuje porušení ZZVZ zadavatelem, ani čeho se stěžovatel domáhá, a proto zadavatel v souladu s ust. § 245 ZZVZ námitky odmítá.“

Právní posouzení

20. Úřad v obecné rovině uvádí, že námitky jako procesní institut představují primární ochranu dodavatelů před nezákonným postupem zadavatele. Jsou-li námitky podány, musí se jimi zadavatel zabývat s veškerou pečlivostí. Zadavatel je povinen v rozhodnutí o námitkách uvést, zda námitkám vyhovuje, či je odmítá, a zároveň, pokud námitky odmítá, své rozhodnutí odůvodnit tak, že se podrobně a srozumitelně vyjádří ke všem skutečnostem v nich uvedeným. Zadavatel tuto povinnost nesplní, pokud se s námitkami vypořádá pouze obecným sdělením, aniž by své rozhodnutí opřel o argumentaci založenou na konkrétních a přezkoumatelných skutečnostech.

21. V případě, že zadavatel námitky odmítá z procesních důvodů dle § 245 odst. 3 zákona, postačí v rozhodnutí o námitkách uvést odůvodnění ve vztahu ke splnění podmínek pro jejich odmítnutí (tj. v takovém případě již není zadavatel povinen na podané námitky reagovat věcně). V této souvislosti Úřad nicméně upozorňuje, že důvod pro procesní odmítnutí námitek musí být skutečně dán, neboť mj. skutečnost, že zadavatel postupuje při vyřízení námitek v rozporu s § 245 odst. 3 zákona, spojuje zákonodárce s jednáním, které je klasifikováno jako přestupek dle § 268 odst. 1 písm. f) zákona.

22. Lze tedy uzavřít, že účelem institutu námitek je, aby se stěžovatel primárně dozvěděl autentický názor zadavatele na podstatu jím vznesených připomínek k jeho postupu v zadávacím řízení. Prostřednictvím rozhodnutí o námitkách zadavatel stěžovatele seznamuje se svým pohledem na stěžovatelem vznesené argumenty, což může mít zásadní význam pro rozhodnutí stěžovatele o jeho dalším postupu, tj. zejména též o tom, zda bude proti postupu zadavatele, který jeho námitky odmítl, brojit návrhem u Úřadu. V případě, že se stěžovatel rozhodne návrh podat, jsou pak skutečnosti uvedené zadavatelem v rozhodnutí o námitkách významným podkladem pro náležitou formulaci a odůvodnění takového návrhu. V situaci, kdy zadavatel svůj postup zpochybňovaný podanými námitkami nezdůvodní (ať již z důvodu odmítnutí námitek z procesních důvodů nebo absentuje řádné a srozumitelné zdůvodnění), je stěžovatel de facto nucen podávat návrh k Úřadu (přičemž nelze přehlížet, že s jeho podáním je spojena i povinnost složit peněžitou kauci) toliko na základě svých domněnek, tj. aniž by znal argumentaci, na jejímž základě zadavatel pokládá jeho tvrzení za nesprávná či irelevantní.

23. V šetřeném případě z předložené dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, že stěžovatel podal námitky dne 15. 4. 2025, tedy čtyři dny poté, co mu bylo doručeno rozhodnutí o výběru. Námitky tak byly podány s ohledem na lhůtu stanovenou v § 242 odst. 2 zákona včas. Rovněž není pochyb o tom, že námitky byly podány oprávněnou osobou, jelikož jak Úřad uvedl výše, stěžovatel je jedním z účastníků předmětného zadávacího řízení. S ohledem na uvedené byl proto obviněný povinen námitky řádně a včas vypořádat.

24. Obviněný námitky odmítl dle § 245 zákona, jelikož v nich dle jeho názoru nebylo uvedeno, v čem stěžovatel spatřuje porušení zákona a dále z nich nebylo ani patrné, čeho se stěžovatel domáhá. Dle obviněného tak předmětné námitky nesplňovaly náležitosti dle § 244 zákona, mezi které patří i výše uvedené náležitosti. Odmítnutí námitek stěžovatele tak lze v projednávané věci podřadit pod důvod dle § 245 odst. 3 písm. c) zákona.

25. Úřad se proto z moci úřední zabýval otázkou, zda obviněný postupoval v souladu se zákonem, když námitky odmítl z výše uvedených důvodů, přičemž dospěl k závěru, že obviněný svým postupem porušil zákon, k čemuž uvádí následující.

26. Stěžovatel v námitkách výslovně uvedl, že je podává ve věci „mimořádně nízké nabídkové ceny“, přičemž z obsahu námitek je zřejmé, že se mimořádně nízká nabídková cena týká nabídky vybraného dodavatele, jelikož stěžovatel v námitkách zmiňuje „vítěznou nabídku“. Již z této skutečnosti je tak zřejmé, že námitky směřovaly proti rozhodnutí o výběru dodavatele, jelikož nabídka vybraného dodavatele dle stěžovatele obsahovala mimořádně nízkou nabídkovou cenu. Porušení zákona tak stěžovatel zjevně shledal v souvislosti s posouzením případné mimořádně nízké nabídkové ceny ze strany obviněného, přičemž stěžovatel svou námitku i rozvinul ve smyslu proč se domnívá, že není uvedená cena reálná. Kromě toho námitky směřovaly i vůči posouzení souladu nabídky se zadávacími podmínkami, konkrétně s požadovaným parametrem „originální spotřební materiál“ a dále vůči možné početní chybě při součtu celkové hodnoty nabídkové ceny. Z obsahu námitek je dle Úřadu rovněž zřejmé, že stěžovatel se domáhá opětovného posouzení nabídkové ceny vybraného dodavatele, jakož i posouzení toho, zda nabízené plnění odpovídá požadovaným parametrům dle zadávací dokumentace.

27. Úřad tak s ohledem na výše uvedené dospěl k závěru, že z námitek je zjevné, v čem stěžovatel spatřuje porušení zákona a čeho se domáhá, pročež měl obviněný jeho námitky vypořádat věcně, a nikoliv je odmítnout pro nesplnění náležitostí námitek ve smyslu § 244 zákona, když podané námitky tyto náležitosti zjevně splňují.

28. Obviněný výše uvedeným postupem porušil § 245 odst. 1 zákona, který mu ukládá povinnost v rozhodnutí o námitkách uvést odůvodnění, ve kterém se musí podrobně a srozumitelně vyjádřit ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem v námitkách. Tímto způsobem však obviněný nepostupoval, když místo toho, aby námitky stěžovatele řádně vypořádal a vyjádřil se ke skutečnostem uváděným v námitkách, námitky nesprávně odmítl z procesních důvodů. Oprávnění uvést v rozhodnutí o námitkách pouze odůvodnění ve vztahu ke splnění podmínek pro odmítnutí námitek dle § 245 odst. 3 zákona, které je uvedeno v druhé větě § 245 odst. 1 zákona, se vztahuje pouze na situace, kdy jsou skutečně naplněny podmínky pro užití § 245 odst. 3 zákona. Jak Úřad uvedl výše, tyto podmínky však v projednávané věci naplněny nebyly.

29. Obviněný dále postupoval v rozporu s § 245 odst. 3 zákona, který mu umožňuje odmítnout námitky, které nesplňují náležitosti dle § 244 zákona, tedy námitky, ze kterých není zjevné, kdo je podává, v čem je spatřováno porušení tohoto zákona zadavatelem a čeho se stěžovatel domáhá. Námitky stěžovatele náležitosti dle § 244 splňovaly, jak Úřad rozvedl výše, proto je obviněný nemohl odmítnout z důvodu dle § 245 odst. 3 zákona, a měl tedy námitky věcně vypořádat s odůvodněním, ve kterém by se podrobně a srozumitelně vyjádřil ke všem skutečnostem uvedeným stěžovatelem.

30. Pro úplnost Úřad dodává, že k naplnění skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. f) zákona není vyžadováno naplnění dalších podmínek, než je postup obviněného v rozporu s některým z odstavců § 245 zákona, přičemž tato podmínka byla v projednávané věci prokazatelně naplněna, jak Úřad rozvedl výše.

31. V návaznosti na výše uvedené tak Úřad dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. f) zákona tím, že námitky stěžovatele vypořádal v rozporu s § 245 odst. 1 a 3 zákona, když je odmítl dle § 245 odst. 3 písm. c) zákona, jelikož neměly dle názoru obviněného splňovat náležitosti dle § 244 zákona, ačkoliv dané námitky tyto náležitosti splňovaly, kdy Úřad dovodil, že z nich bylo zřejmé, v čem stěžovatel spatřuje porušení zákona i čeho se domáhá, v důsledku čehož nebyly pro daný postup zadavatele splněny zákonné podmínky.

32. S ohledem na výše uvedené skutečnosti rozhodl Úřad tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.

K výroku II. tohoto příkazu – uložení pokuty

33. Úřad považuje ve smyslu ustanovení § 150 odst. 1 správního řádu v návaznosti na § 90 zákona o přestupcích skutková zjištění za dostatečná a s ohledem na výše uvedené považuje za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. f) zákona, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto příkazu.

34. Úřad se v souvislosti s rozhodováním o uložení pokuty nejprve zabýval tím, zda nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, zejména v souvislosti s uplynutím promlčecí doby [viz § 29 písm. a) zákona o přestupcích].

35. Podle § 270 odst. 3 písm. a) zákona činí promlčecí doba u přestupků podle § 268 zákona 5 let.

36. Podle § 31 odst. 1 zákona o přestupcích počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

37. Podle § 32 odst. 2 zákona o přestupcích se promlčecí doba přerušuje a) oznámením o zahájení řízení o přestupku, b) vydáním rozhodnutí, jímž je obviněný uznán vinným; je-li prvním úkonem v řízení vydání příkazu, přerušuje se běh promlčecí doby jeho doručením, c) vydáním rozhodnutí o schválení dohody o narovnání; přerušením promlčecí doby počíná promlčecí doba nová.

38. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu došlo dne 24. 4. 2025, kdy obviněný v rozporu se zákonem odmítl námitky stěžovatele a kdy bylo rozhodnutí o odmítnutí námitek doručeno stěžovateli[2]. Promlčecí doba vzhledem k tomuto jednání počala běžet dne následujícího, tj. dne 25. 4. 2025. Řízení o přestupku je zahájeno dnem vydání tohoto příkazu. Z uvedeného vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla.

39. Vzhledem ke zjištěnému přestupku a trvající odpovědnosti obviněného za tento přestupek Úřad přistoupil k uložení pokuty.

40. Podle § 268 odst. 2 písm. b) zákona se za přestupek podle odstavce 1, nepoužije-li se postup podle odstavce 3 nebo 5, uloží pokuta do 20 000 000 Kč, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. f).

41. Úřad v návaznosti na výše uvedené dále akcentuje, že ustanovení § 37 a § 38 zákona o přestupcích upravují demonstrativní výčet okolností, k nimž se přihlédne při určení výměry a druhu správního trestu, v daném případě pokuty.

42. Podle § 37 písm. a), c) a g) přestupkového zákona se při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédne zejména k povaze a závažnosti přestupku, k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem a u právnické nebo podnikající fyzické osoby k povaze její činnosti. Podle § 38 zákona o přestupcích je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku, způsobem spáchání přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení zákona o přestupcích, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

43. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku tedy není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Afs 106/2012–45 ze dne 6. 6. 2013).

44. Co se týče posouzení povahy a závažnosti spáchaného přestupku, Úřad konstatuje, že je vždy nutné zhodnotit, nakolik nedodržení povinnosti stanovené zákonem ohrozilo právem chráněný zájem. Obviněný spáchal předmětný přestupek tím, že v rozporu s § 245 odst. 1 a 3 odmítl námitky stěžovatele pro nesplnění náležitostí námitek dle § 244 zákona, ačkoliv tyto náležitosti námitky stěžovatele splňovaly. Úřad na tomto místě připomíná, že pro obviněného jako zadavatele ze zákona jednoznačně vyplývá povinnost přezkoumat a vyřídit námitky proti jeho postupu v zadávacím řízení. Tuto zákonem uloženou povinnost obviněný v případě šetřené veřejné zakázky nesplnil, když konkrétní námitky stěžovatele nesprávně odmítl z procesního důvodu. Pochybení, kterého se obviněný dopustil, v podobě nepřezkoumání dotčených námitek tak, jak požaduje zákon, nelze vzhledem k účelu, jehož má být institutem námitek dosaženo, bagatelizovat, neboť obviněný měl povinnost námitky stěžovatele vypořádat věcně. Následkem protiprávního jednání obviněného bylo, že se stěžovatel nedozvěděl o postoji obviněného vůči jím namítaným skutečnostem obsaženým v podaných námitkách. Oprávněné očekávání stěžovatele, že na jeho námitky bude ze strany obviněného náležitě a včas reagováno, tak v daném případě nebylo naplněno. Výše zmíněným jednáním obviněného tak nebyl naplněn účel námitek, tedy především odůvodnění postoje zadavatele (obviněného) k nim a sdělení skutečnosti, zda námitkám vyhovuje či je odmítá, a pokud je odmítá, z jakých důvodů tak činí, respektive jakým způsobem vyhodnotil jednotlivé argumenty uvedené v námitkách.

45. Úřad dále při zvažování výše pokuty přihlédl k následkům spáchání uvedeného přestupku. Následkem věcného nevypořádání námitek v šetřeném případě byl výše uvedený „informační deficit“ na straně stěžovatele. K intenzitě následků Úřad opakuje, že nezákonný postup obviněného při vyřízení námitek nelze považovat za bagatelní, jelikož daný postup mohl mít vliv na další postup stěžovatele. Ten totiž nemohl v případném návrhu podaném u Úřadu nikterak rozvinout svoji argumentaci ohledně mimořádně nízké nabídkové ceny vybraného dodavatele a nesplnění parametrů požadovaných v zadávacích podmínkách vybraným dodavatelem v návaznosti na případnou reakci obviněného uvedenou v rozhodnutí o námitkách.

46. Úřad nicméně jako k polehčující okolnosti přihlédl ke skutečnosti, že nesprávný postup obviněného při vypořádání námitek stěžovatele neměl vliv na výběr dodavatele zadávacího řízení. Stěžovatel podal k Úřadu podnět na přezkum postupu zadavatele při výběru dodavatele, který Úřad šetřil pod sp. zn. ÚOHS-P0345/2025/VZ, přičemž v podnětu uvedl obdobnou argumentaci jako v námitkách. Úřad danou věc odložil sdělením ze dne 1. 7. 2025, jelikož v souvislosti s namítanými skutečnostmi neshledal důvody pro zahájení správního řízení z moci úřední. Obviněný totiž předmětnou veřejnou zakázku zadával ve zjednodušeném podlimitním řízení, ve kterém se neuplatní pravidla pro posouzení mimořádně nízké nabídkové ceny ve smyslu § 113 zákona a použijí se pouze v případě, kdy si jejich použití zadavatel vyhradí v zadávacích podmínkách, což však obviněný neučinil. Rovněž v kontextu námitky, že nabídka vybraného dodavatele nesplňuje požadavky zadávací dokumentace stěžovatel neuváděl žádné skutečnosti, které by nasvědčovaly nezákonnosti postupu zadavatele při výběru dodavatele. Ačkoliv tak obviněný byl povinen věcně vypořádat námitky stěžovatele, lze důvodně předpokládat, že by stěžovatel nebyl se svými námitkami při jejich věcném posouzení obviněným úspěšný.

47. Žádné další přitěžující ani polehčující okolnosti, které by měly vliv na výši uložené pokuty, Úřad v daném případě neshledal.

48. Úřad dále uvádí, že v souladu s § 37 písm. g) přestupkového zákona při určení druhu správního trestu a jeho výměry přihlédl k povaze činnosti zadavatele, která spočívá ve výkonu zdravotnických služeb a péči o pacienty.

49. Kromě výše uvedeného má Úřad při stanovení konkrétní výše sankce povinnost zohlednit i dobu, která uplynula mezi spácháním přestupku specifikovaného ve výroku I. tohoto příkazu a samotným potrestáním obviněného za spáchání daného přestupku (viz např. rozsudek Krajského soudu v Brně č. j. 62 Af 123/2013–85 ze dne 9. 4. 2015).Ke spáchání přestupku obviněného došlo ve dne 24. 4. 2025, kdy v rozporu se zákonem odmítl stěžovatelovy námitky pouze z procesního důvodu. Vzhledem ke skutečnosti, že v šetřeném případě činí časový rozestup mezi spácháním přestupku a okamžikem potrestání cca tři měsíce, neuplynula dosud dle Úřadu taková doba, která by svou délkou odůvodňovala snížení pokuty. Jinými slovy, podle Úřadu nelze uvedenou dobu považovat za takovou, která by měla významně ovlivnit výši uložené sankce ve smyslu výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Brně.

50. Úřad se dále zabýval skutečností, zda přestupek uvedený ve výroku I. tohoto příkazu, za který je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalším přestupkem (správním deliktem) obviněného. Vycházeje z konstantní rozhodovací praxe správních soudů (např. z rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 1 As 28/2009–62 ze dne 18. 6. 2009) tak Úřad provedl šetření, zda je namístě zohlednit i jiné sbíhající se přestupky (správní delikty), za které již byla obviněnému uložena pokuta podle zákona (či dříve účinného zákona o veřejných zakázkách).

51. Úřad k výše uvedenému konstatuje, že zjistil, resp. ověřil, že v právě projednávaném případě není přestupek obviněného v souběhu s žádnými dalšími přestupky (správními delikty) obviněného. Vzhledem k právě řečenému tedy Úřad nemusel přikročit k uplatnění institutu souhrnného trestu.

52. Úřad dále při určení výše pokuty přistoupil k posouzení ekonomické situace obviněného, neboť v určitém případě se uložená pokuta může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z údajů rozpočtu obviněného za rok 2025, který je uveřejněn na jeho webových stránkách[3] a který Úřad založil do spisu jako podklad tohoto příkazu, vyplývá, že celkové výnosy obviněného tvoří částku přesahující 2 921 000 000 Kč. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že uloženou pokutu nelze v tomto případě považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou).

53. Úřad doplňuje, že pokuta uložená zadavateli za nedodržení postupu stanoveného zákonem má splnit mj. dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Úřad dále uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru.

54. Po zvážení všech okolností případu Úřad při určení výměry uložené pokuty posoudil stanovenou výši pokuty vzhledem k okol­nostem případu, jako dostačující. Uložená pokuta tak naplňuje dostatečně obě shora uvedené funkce právní odpovědnosti. Úřad dále uvádí, že výše uložené pokuty v žádném případě nedosahuje zákonem připuštěné maximální výše, naopak je třeba konstatovat, že uložená pokuta nepředstavuje ani jedno procento ze zákonem přípustné maximální výše a plní tak výrazně preventivní funkci.

55. Na základě výše uvedených skutečností a po zhodnocení všech okolností a důkazů, a to jak jednotlivě, tak v jejich vzájemné souvislosti, Úřad obviněnému uložil za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I. tohoto příkazu pokutu ve výši, která odpovídá závažnosti spáchaného přestupku a všem dále zohledněným skutečnostem a která naplňuje dostatečně vzhledem k okolnostem případu obě funkce právní odpovědnosti, tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto příkazu.

56. Pokuta je splatná do jednoho měsíce od nabytí právní moci tohoto příkazu na účet místně příslušného Celního úřadu v Ostravě – zřízený u pobočky České národní banky číslo 3754–97729761/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

Poučení

Proti tomuto příkazu lze podle § 150 odst. 3 správního řádu podat odpor ve lhůtě 8 dnů ode dne jeho oznámení, a to u Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek. Lhůta pro podání odporu běží ode dne následujícího po dni doručení tohoto příkazu. Podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje; to neplatí, byl-li podán nepřípustný nebo opožděný odpor. Správní orgán vyrozumí podatele o podání nepřípustného nebo opožděného odporu. Lhůty pro vydání rozhodnutí začínají znovu běžet dnem podání odporu. Zpětvzetí odporu není přípustné. Příkaz, proti němuž nebyl podán odpor, se stává pravomocným a vykonatelným rozhodnutím.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

Městská nemocnice Ostrava, příspěvková organizace, Nemocniční 898/20a, 702 00 Ostrava

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy