ÚOHS-R0067/2025/VZ-27735/2025/161

Ve správním řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 2. 6. 2025 obviněným –

• Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 – Nové Město,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 16. 5. 2025, č. j. ÚOHS-18007/2025/500, vydanému ve správním řízení vedeném pod sp. zn. ÚOHS-S0254/2025/VZ ve věci možného spáchání přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, obviněným v souvislosti s jednacím řízením s uveřejněním zahájeným za účelem uzavření rámcové dohody „IT delivery II“, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 23. 11. 2022 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 28. 11. 2022 pod ev. č. Z2022–048021, ve znění pozdějších změn, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 28. 11. 2022 pod ev. č. 661411–2022, ve znění pozdějších změn,

jsem na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:

I.

Výroky I a III rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0254/2025/VZ, č. j. ÚOHS-18007/2025/500 ze dne 16. 5. 2025, podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů a § 90 odst. 5 téhož zákona

p o t v r z u j i

a podaný rozklad v této části

z a m í t á m.

II.

Výrok II rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0254/2025/VZ, č. j. ÚOHS-18007/2025/500 ze dne 16. 5. 2025, podle § 152 odst. 6 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., ve spojení s § 152 odst. 5 a § 90 odst. 1 písm. c) téhož zákona

m ě n í m

tak, že nově zní takto:

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku I rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0254/2025/VZ, č. j. ÚOHS-18007/2025/500 ze dne 16. 5. 2025 se obviněnému – Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, IČO 00551023, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 – Nové Město – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ukládá pokuta ve výši 95 000 Kč (devadesát pět tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I.               Postup obviněného při zadávání veřejné zakázky a postup Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

1. Obviněný, jakožto veřejný zadavatel podle § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění^[1] (dále jen „zákon“), zahájil dne 23. 11. 2022 ve smyslu § 61 odst. 1 zákona odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění jednací řízení s uveřejněním za účelem uzavření rámcové dohody „IT delivery II“ (dále jen „zadávací řízení“ nebo „rámcová dohoda“).

2. Předmětem rámcové dohody je dle jejího čl. 3 závazek dodavatelů zajistit pro zadavatele nebo jeho jiné resortní organizace realizaci implementačních slu­žeb

– při vývoji a implementaci nových informačních systémů včetně odpovídajícího procesního poradenství,

– při rozvoji nebo změnách stávajících informačních systémů,

– při realizaci upgrade informačních systémů na vyšší verze,

– při vývoji a úpravách nových a stávajících integrací v rámci informačních systémů, a také na externí systémy provozované zadavatelem, resp. při řešení IS/IT architektury k zajištění jejich efektivního provozování.

3. Zadávací dokumentace a pokyny pro zpracování nabídky ze dne 22. 11. 2022 (dále jen „zadávací dokumentace“) v příloze A označené jako „Podmínky kvalifikace“ obsahuje požadavky obviněného na technickou kvalifikaci dodavatelů dle § 79 odst. 2 písm. c) a d) zákona.  Obviněný stanovil, aby dodavatelé v žádosti o účast mj. uvedli osoby, které budou tvořit realizační tým dodavatele, čítající celkem 20 rolí, včetně pozice (role) „Frontend Developer junior“. Podle přílohy A3 Podmínek kvalifikace, nazvané „Seznam členů realizačního týmu“ (dále jen „příloha A3 zadávací dokumentace“), muselo alespoň 8 osob na pozici Frontend Developer junior dle požadavků obviněného (na kompetenci, znalosti a zkušenosti) splňovat „minimálně 2 roky praxe v oblasti vývoje aplikací (mj. revize technické specifikace, vývoj, systémové testy, ladění kódu)“.

4. Dle úvodního ustanovení a 2. kapitoly zadávací dokumentace, nazvané „Cíl a předmět plnění veřejné zakázky“, měla být rámcová dohoda uzavřena s pěti účastníky, resp. dodavateli.

5. Obviněný obdržel v rámci jednacího řízení s uveřejněním ve stanovené lhůtě[2] celkem 6 žádostí o účast a podle § 61 odst. 5 zákona posoudil kvalifikaci účastníků zadávacího řízení. Jednoho dodavatele obviněný vyloučil pro nesplnění zadávacích podmínek, resp. z důvodu neprokázání splnění podmínek kvalifikace v plném rozsahu. Následně obviněný obdržel od zbý­vajících dodavatelů, kteří podali žádost o účast, 5 předběžných nabídek[3] a posléze 5 nabídek,[4] přičemž se všemi obviněný uzavřel rámcovou dohodu, a to mj. i s dodavatelem – společnost Tekies s. r. o., IČO 07241127, se sídlem U Nikolajky 1097/3, Smíchov, 150 00 Praha 5, a společnost COPS Financial Systems s. r. o., IČO 62913883, se sídlem Krakovská 1392/7, 110 00 Praha 1, které utvořily konsorcium a nesou společnou odpovědnost dle deklarace „Společný závazek“ ze dne 1. 8. 2023 (dále jen „vybraný dodavatel“).

6. Rámcovou dohodu uzavřel obviněný s dodavateli dne 13. 7. 2023 a uveřejnil ji dne 19. 7. 2023 na profilu zadavatele.^[5]

7. Úřad obdržel dne 25. 11. 2024 podnět ze dne 22. 11. 2024, sp. zn. ÚOHS-P1082/2024/VZ, s žádostí o prošetření postupu obviněného ve věci předmětného zadávacího řízení.

8. Úřad následně postupem podle § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v rozhodném znění (dále jen „zákon o přestupcích“)[6] v návaznosti na § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájil řízení o přestupku z moci úřední vydáním příkazu č. j. ÚOHS-12235/2025/500 ze dne 3. 4. 2025. Příkaz byl obviněnému doručen téhož dne. Dne 11. 4. 2025 Úřad obdržel odpor obviněného ze dne 10. 4. 2025 proti uvedenému příkazu.

II.             Napadené rozhodnutí

9. Dne 16. 5. 2025 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0254/2025/VZ, č. j. ÚOHS-18007/2025/500, jehož výrokem I rozhodl o tom, že se obviněný dopustil přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že v jednacím řízení s uveřejněním zahájeným za účelem uzavření rámcové dohody „IT delivery II“ postupoval v rozporu s § 48 odst. 2 písm. a) zákona ve spojení s § 61 odst. 5 zákona, když nevyloučil z účasti v zadávacím řízení vybraného dodavatele, ačkoli údaje obsažené v jim předložené žádosti o účast nesplňovaly v době posouzení kvalifikace vybraného dodavatele podmínky technické kvalifikacesta­novené v příloze A3 zadávací dokumentace, když jeden z členů realizačního týmu vybraného dodavatele, a to pan [JMÉNO, PŘÍJMENÍ], nesplňoval požadavek na minimální délku praxe, přičemž tento postup ovlivnil výběr dodavatele a obviněný dne 13. 7. 2023 uzavřel mj. s vybraným dodavatelem rámcovou dohodu.

10. Za spáchání uvedeného přestupku uložil Úřad obviněnému prostřednictvím výroku II napadeného rozhodnutí pokutu ve výši 400 000 Kč a výrokem III pak povinnost uhradit náklady řízení ve výši 2 500 Kč.

11. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Úřad uvedl, že v první tzv. kvalifikační fázi zadávacího řízení s uveřejněním obviněný posuzoval žádosti o účast podle stanovených zadávacích podmínek. Ke dni, kdy obviněný uzavřel posuzování kvalifikace jednotlivých dodavatelů, jeden člen realizačního týmu vybraného dodavatele nesplňoval požadavek na délku praxe. Podle napadeného rozhodnutí není možné, aby obviněný v průběhu posuzování žádostí o účast ve vztahu k některému z dodavatelů slevil ze svých požadavků uvedených v zadávací dokumentaci. Tyto podmínky musí být bezpodmínečně dodrženy tak, jak byly zadavatelem nastaveny, a to ve vztahu ke všem dodavatelům. Obviněný však výše uvedenému požadavku nedostál, neboť posoudil žádost o účast vybraného dodavatele jako vyhovující zadávacím podmínkám a tohoto nevyloučil z účasti v zadávacím řízení navzdory tomu, že člen jeho realizačního týmu nesplňoval stanovený požadavek na délku praxe.

12. V napadeném rozhodnutí bylo dále uvedeno, že účastník zadávacího řízení v jednacím řízení s uveřejněním prokazuje splnění kvalifikačních požadavků již ke dni podání žádosti o účast, platí dále, že zadavatel vyloučí z účasti v zadávacím řízení účastníky, kteří neprokázali splnění kvalifikace nebo nebyli vybráni při snížení počtu účastníků zadávacího řízení. Zadavatel vybraného dodavatele však nevyloučil.

13. Úřad v napadeném rozhodnutí rovněž konstatoval, že by požadovaná praxe člena realizačního týmu mohla teoreticky dosáhnout požadované délky až po podání žádosti o účast, tedy, že vada žádosti o účast by mohla být zhojena s ohledem na oprávnění obviněného využít ustanovení § 46 zákona. V tomto případě by mohl obviněný, rovněž i bez výzvy dle § 46 zákona, akceptovat dodatečně splnění kvalifikace (fakticky by se jednalo o postup dle § 39 odst. 5 zákona, kdy by si zadavatel dopočtem lhůty ověřil dosažení požadované praxe). Uvedený postup je dle Úřadu limitován, a to délkou kvalifikační fáze zadávacího řízení, tj. do odeslání výzvy k podání předběžných nabídek. Zadavatel však k výzvě dle § 46 zákona nepřistoupil.

14. Dle Úřadu v šetřené věci postupem obviněného došlo k ovlivnění výběru dodavatele, neboť v případě, kdy by obviněný dodržel povinnost stanovenou zákonem a vyloučil vybraného doda­vatele za situace, kdy jím předkládané údaje nesplňovaly zadávací podmínky, tento by se nestal vybraným dodavatelem a zadavatel by s ním neuzavřel rámcovou dohodu.

15. K výši uložené pokuty, ve vztahu k posouzení závažnosti přestupku, Úřad v napadeném rozhodnutí vnímal jako polehčující okolnost, která do značné míry snižuje výši ukládané pokuty, že člen realizačního týmu vybraného dodavatele zřejmě splňoval požadavek na délku praxe ke dni rozhodnutí o výběru dne 12. 6. 2023, resp. ke dni uzavření rámcové dohody s vybraným dodavatelem dne 13. 7. 2023. Úřad však trval na tom, že pokud by zadavatel dodržel pravidla, která sám v zadávacích podmínkách stanovil, vybraný dodavatel by se vybraným dodavatelem stát nemohl. Stanovení rozsáhlých a poměrně přísných kritérií kvalifikace a následná rezignace na jejich posouzení je praktikou, kterou v zadavatelském prostředí nelze dle napadeného rozhodnutí tolerovat; uvedenou poleh­čující okolnost tak nelze vnímat jako zásadní natolik, aby mohla být pokuta uložena v symbolické výši.

III.           Rozklad obviněného

16. Dne 2. 6. 2025 obdržel Úřad rozklad navrhovatele z téhož dne. Ze spisového materiálu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 16. 5. 2025, rozklad byl tudíž podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

17. Obviněný v rozkladu především zdůrazňuje přehnaný formalismus Úřadu v chápání dané věci a také skutečnost, že význam technické kvalifikace, tedy ověření odbornosti a kvality dodavatele, byl v daném případě naplněn, když ke dni podpisu rámcové dohody (tj. ke dni 13. 7. 2023) byly všechny podmínky technické kvalifikace tak, jak byly nastaveny zadávací dokumentací, u všech členů realizačního týmu vybraného dodavatele „beze zbytku“ naplněny.

18. V rámci své argumentace obviněný odkázal na rozhodovací praxi Úřadu,^[7] dle které může být kvalifikace dodatečně ověřena i po skončení kvalifikační fáze zadávacího řízení. Z rozhodnutí S0601/2023/VZ^[8] dle obviněného jednoznačně vyplývá, že zadavatel má povinnost ověřovat kvalifikaci, a to v případě pochybností i po skončení kvalifikační fáze zadávacího řízení, a že pro toto ověření měl zadavatel využít buď § 39 odst. 5 zákona anebo výzvu k objasnění na základě § 46 zákona.

19. Obviněný připouští, že se sice dopustil formálního pochybení, když ve fázi posuzování žádostí o účast neodhalil předmětný nedostatek v žádosti o účast vybraného dodavatele, nicméně toto pochybení bylo dle tvrzení obviněného v průběhu zadávacího řízení napraveno. Podle rozkladové argumentace obviněného došlo k napravení jeho pochybení, tj. k odstranění nezákonného stavu v zadávacím řízení, přirozeným plynutím času. Obviněný dále tvrdí, že uvedené plynutí času lze analogicky považovat za opatření k nápravě, tj. jde o právní skutečnost napravující předchozí nesprávný postup obviněného. A jelikož byl nesprávný postup obviněného zhojen analogicky v souladu s § 49 odst. 1 zákona na základě § 39 odst. 5 zákona, jak dále konstruuje svou argumentaci obviněný, není dle jeho názoru možné konstatovat spáchání přestupku.

20. Obviněný dále argumentuje tím, že v dané věci byla sice uzavřena rámcová dohoda, nicméně rámcová dohoda byla uzavřena s již plně kvalifikovaným dodavatelem. Rámcová dohoda tak dle obviněného nebyla uzavřena v rozporu se zákonem.

21. Závěr Úřadu, že nevyloučením účastníka, u něhož byl kvalifikační požadavek reálně splněn až v době uzavření rámcové dohody, čímž obviněný ovlivnil výběr dodavatele, považuje obviněný za nepřiměřený a nepřijatelně formalistický. Obviněný v rozkladu zdůraznil, že technická kvalifikace neslouží jako samoúčelný formální filtr, nýbrž jako nástroj k ověření skutečné schopnosti dodavatele realizovat veřejnou zakázku v požadovaném rozsahu, kvalitě a časovém rámci. Jejím účelem je dle obviněného zabránit účasti takových dodavatelů, kteří nejsou fakticky připraveni nebo schopni zakázku splnit, nikoliv vytěsňovat ze soutěže dodavatele na základě zcela marginálního rozdílu v časovém údaji nebo na základě formálního pochybení zadavatele.

22. Dále dle obviněného uložená pokuta ve výši 400 000 Kč hrubě neodpovídá skutkovým okolnostem případu, intenzitě tvrzeného pochybení ani reálnému dopadu do průběhu a výsledku zadávacího řízení. V dané věci nebyla dle obviněného narušena hospodářská soutěž, neúčastnil se jí nekompetentní dodavatel, nedošlo k vědomému porušení zákona a kvalifikace byla při podpisu rámcové dohody zcela naplněna. Pokud by i přesto předseda Úřadu setrval na závěru o spáchání přestupku, pak má obviněný za to, že „jakákoli případná sankce by měla být uložena výlučně v symbolické výši, která odpovídá charakteru individuálního marginálního pochybení.“ V žádném případě by neměla být dle obviněného stanovena částka, jež by odpovídala závažnému systémovému porušení právních předpisů či zásahům do rovného a transparentního soutěžního prostředí.

Závěr rozkladu

23. V závěru svého rozkladu obviněný předsedovi Úřadu navrhuje, aby napadené rozhodnutí zrušil a předmětné správní řízení zastavil. V případě, kdy by předseda Úřadu neshledal důvody pro zastavení řízení, navrhuje obviněný napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit k novému projednání.

IV.      Řízení o rozkladu

24. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu, a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Stanovisko předsedy Úřadu

25. Po projednání věci rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl podle § 98 odst. 1 zákona o přestupcích přezkoumán soulad výroků napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a byla přezkoumána rovněž správnost napadeného rozhodnutí. S přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.

26. V případě výroků I a III napadeného rozhodnutí nebyly shledány důvody pro jejich změnu či zrušení, neboť Úřad ve vztahu k uvedeným výrokům napadeným rozhodnutím rozhodl správně a v souladu se zákonem. Avšak Úřad tím, že výrokem II napadeného rozhodnutí rozhodl o pokutě ve výši 400 000 Kč, rozhodl v rozporu s právními předpisy, neboť výše pokuty nedostatečně zohlednila okol­nosti projednávané věci. Rozhodl jsem tedy o změně výroku II napadeného rozhodnutí tak, že pokuta bude snížena na částku 95 000 Kč. Ačkoliv by v takové situaci připadalo vhodné napadené rozhodnutí zrušit a ponechat změnu výše pokuty na novém rozhodnutí Úřadu, přistoupil jsem ke změně v rozhodnutí o rozkladu, neboť takový postup je činěn ve prospěch obviněného a v souladu se zásadou rychlosti a hospodárnosti řízení. I přesto, že rozkladová komise navrhla potvrdit napadené rozhodnutí jako celek, rozhodl jsem se v případě výroku II od návrhu odchýlit a uvedený výrok v otázce výše pokuty změnit. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které byl rozklad v části výroků I a III zamítnut, napadené rozhodnutí v těchto částech potvrzeno a v části výroku II změněno.

V.      K námitkám rozkladu

27. Na základě čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán, nutno však zohlednit jakoukoli pozdější právní úpravu, jestliže je pro obviněného příznivější.^[9] V šetřeném případě došlo ke spáchání přestupku specifikovaného ve výroku I napadeného rozhodnutí dne 13. 7. 2023, tedy před účinností novely zákona. Odkazuji na body 73 a 79 napadeného rozhodnutí, v nichž bylo Úřadem konstatováno, že novelou zákona nedošlo k významným změnám dotčených ustanovení zákona, jež by měly vliv na skutkovou podstatu přestupku upraveného v § 268 odst. 1 písm. a) zákona, a přitom by se vztahovaly k šetřené věci. Rovněž § 61 odst. 5 zákona je (i ve znění po novele) nadále formulován tak, že z něho vyplývá povinnost vyloučení účastníků ze zadávacího řízení, kteří neprokázali splnění kvalifikace. Podle § 270 odst. 5 zákona (i ve znění po novele) platí, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula^[10] a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla. Souhlasím tedy se závěrem Úřadu, že zákon ve znění novely pro obviněného příznivější není, jelikož jeho jednání je co do viny stále trestné, totéž platí, pokud jde o ustanovení zákona v souvislosti s ukládáním trestu.

K námitkám týkajícím se výroku I napadeného rozhodnutí

28. Dle rozkladových námitek obviněného přestupek uvedený ve výroku I napadeného rozhodnutí spáchán nebyl, a pokud případně byl, pak dle jeho názoru neměl žádný negativní dopad na hospodářskou soutěž, a ani na průběh zadávacího řízení.

29. Na rozdíl od obviněného považuji za řádně prokázané, že obviněný spáchal přestupek uvedený ve výroku I napadeného rozhodnutí a že jeho postup měl, resp. mohl mít negativní dopad na hospodářskou soutěž i na zadávací řízení. V jednacím řízení s uveřejněním zákon, konkrétně v § 61 odst. 5, jednoznačně předpokládá časový okamžik rozhodný pro posouzení splnění kvalifikace (dále také jen „rozhodný okamžik“). S uvedenou právní úpravou proto musí korelovat postup zadavatele v zadávacím řízení, a rovněž s ní musí počítat potenciální dodavatelé zvažující, zda se zadávacího řízení budou účastnit. Pokud by bylo připuštěno, že ze strany zadavatele je možné svévolné „odsunutí“ rozhodného okamžiku pro posouzení kvalifikace, např. až na samý konec zadávacího řízení, byl by takový postup způsobilý narušit férovou hospodářskou soutěž o veřejnou zakázku, resp. o uzavření a plnění rámcové dohody. Mohlo například také dojít k situaci, že některý z potenciálních dodavatelů se zadávacího řízení neúčastnil právě proto, že členové jeho týmu požadavek zadavatele na jejich praxi nesplňovali, ale splňovali by ji, kdyby se její posouzení příhodně odsunulo. Rovněž si lze představit situaci, kdyby zadavatel jím preferovanému dodavateli „počkal“ s posouzením kvalifikace, až všichni členové jeho týmu budou podmínky kvalifikace splňovat. Nastíněnými situacemi, jež si lze jednoduše v praxi představit, by zcela určitě došlo k porušení zásady rovného zacházení stanovené v § 6 odst. 2 zákona.

30. Právě proto, že v předmětném zadávacím řízení musel pro některé uchazeče platit zákonem stanovený rozhodný okamžik a pro vybraného dodavatele de facto nemusel, není možné se ztotožnit s názorem obviněného, že k narušení hospodářské soutěže nedošlo. Již ze samotné podstaty účelu zákona vyplývá nutnost, aby byly zadávací podmínky stanoveny stejným způsobem pro všechny uchazeče. Výše uvedená zásada rovného zacházení se v rámci zadávání veřejných zakázek projevuje zejména v povinnosti zadavatele postupovat podle zákona a zacházet stejným způsobem se všemi dodavateli v rámci celého průběhu zadávacího řízení.  Dle dokumentace o zadávacím řízení je totiž zřejmé, že čtyři dodavatelé splnili obviněným požadovanou kvalifikaci ve lhůtě pro podání žádosti o účast, resp. před vyzváním kvalifikovaných dodavatelů k podání předběžných nabídek obviněným. Takový postup je v souladu s § 61 odst. 5 zákona a ve shodě s dosavadní výkladovou praxí Úřadu, tedy i s rozhod­nutím S0601/2023/VZ, jímž obviněný v rozkladu argumentuje (viz dále). S tvrzením obviněného proto nelze souhlasit.

31. Pro posouzení dané věci tedy bylo podstatné určit již výše zmíněný rozhodný okamžik. Okamžik, po jehož uplynutí (tj. po ukončení tzv. kvalifikační fáze dle § 61 odst. 5 zákona) nebyl obviněný již oprávněn využít postup dle § 46 odst. 1 zákona, tedy od kdy obviněný nemohl pro účely zajištění řádného průběhu zadávacího řízení požadovat, aby účastník řízení v přiměřené lhůtě objasnil předložené údaje. Obviněný po uplynutí lhůty pro podání žádostí o účast (do 13. 3. 2023, 10:00 hodin) posoudil soulad kvalifikace účastníků zadávacího řízení a vyloučil z účasti v zadávacím řízení jednoho účastníka, který neprokázal splnění podmínek kvalifikace v plném rozsahu. Nevyloučené účastníky zadávacího řízení, včetně vybraného dodavatele, vyzval obviněný dne 28. 4. 2023 k podání předběžných nabídek. Protože dle § 61 odst. 5 zákona mají být výzvou k podání předběžných nabídek obesláni pouze nevyloučení účastníci zadávacího řízení, a to všichni současně, byl v předmětném případě tedy rozhodným okamžikem neboli dnem den, kdy obviněný vyzval kvalifikované účastníky k podání předběžných nabídek, tj. 28. 4. 2023.

32. Dne 28. 4. 2023 však vybraný dodavatel kvalifikovaným účastníkem nebyl, neboť člen jeho týmu na pozici Frontend Developer junior splňoval praxi v oblasti vývoje aplikací (za situace, že svou praxi začal první den v měsíci, tedy dne 1. 6. 2022) dle přílohy A3 zadávací dokumentace toliko v délce 1 rok, 10 měsíců a 28 dnů (srov. bod 57 napadeného rozhodnutí), tedy nikoliv požadavek na minimálně 2 roky praxe. Zadavatel tedy postupoval v rozporu se zákonem, pokud i vybraného dodavatele vyzval k podání nabídky a následně s ním uzavřel rámcovou dohodu. K uvedenému lze odkázat na dva rozsudky Nejvyššího správního soudu, byť v obou případech nadepsaný soud posuzoval zadávací řízení podle staré právní úpravy týkající se veřejných zakázek a šlo o zjednodušené podlimitní řízení a užší řízení. Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2017, č. j. 5 As 269/2016–27, platí, že pokud uchazeč prokazuje kvalifikaci prostřednictvím určité osoby, právě tato osoba musí požadované kvalifikační požadavky splňovat ve lhůtě stanovené zákonem. Pokud uchazeč neprokáže skutečnosti rozhodné pro splnění kvalifikačních předpokladů ve lhůtě stanovené zákonem, má být ze zadávacího řízení vyloučen.[11] Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2018, č. j. 6 As 169/2017–37, jsou zájemci, kteří kvalifikaci nesplňují, rozhodnutím zadavatele z účasti v zadávacím řízení vyloučeni; k podání nabídek vyzývá zadavatel již pouze ty zájemce, kteří prokázali splnění kvalifikace.[12]

33. Obviněný v rozkladu uznává, že se dopustil pochybení, když ve fázi posuzování žádostí o účast neodhalil předmětný nedostatek v žádosti o účast vybraného dodavatele, avšak tvrdí, že toto pochybení bylo v průběhu zadávacího řízení napraveno, když k odstranění nezákonného stavu v zadávacím řízení došlo „přirozeným plynutím času“. Obviněný uvedené plynutí času analogicky považuje za opatření k nápravě, resp. že jde o právní skutečnost napravující předchozí nesprávný postup obviněného. Na základě této své argumentace obviněný v rozkladu dovozuje, že uzavřením rámcové dohody s plně kvalifikovaným dodavatelem nedošlo k uzavření této rámcové dohody v rozporu se zákonem.

34. Tuto část námitky jsem přijal a zohlednil v otázce posouzení správního trestání, tj. při určení druhu správního trestu a jeho výše (viz dále). V otázce viny však daný argument není relevantní. Je totiž nepochybné, že ke spáchání předmětného přestupku došlo, protože byly naplněny všechny znaky skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona. Obviněný totiž není trestán za to, že uzavřel rámcovou dohodu s nekvalifikovaným dodavatelem, ale za to, že vybraného dodavatele nevyloučil ze zadávacího řízení, ačkoliv tak učinit měl. Pokud by obviněný nechtěl při zjištění nedostatků kvalifikace vybraného dodavatele vyloučit, mohl postupovat dle § 46 zákona. Využití postupu dle § 46 zákona by spočívalo v aktivním konání obviněného, ne v pasivním čekání, až např. uplynutím času člen realizačního týmu vybraného dodavatele dosáhne délky požadované praxe. Obviněný tedy mohl vybraného dodavatele vyzvat k vysvětlení nabídky či k výměně osoby, prostřednictvím jíž byla prokazována kvalifikace. Tento postup však obviněný nevyužil a přistoupil k výzvě kvalifikovaných účastníků k podání předběžných nabídek, včetně kvalifikaci nesplňujícího vybraného dodavatele. Předmětné jednání obviněného je tedy jednáním naplňujícím skutkovou podstatu přestupku, další dění (obviněným uvedené přirozené plynutí času) pak nemůže mít na závěr o spáchání přestupku vliv a lze jej zvážit toliko v otázce sankce.

35. Taktéž nelze přijmout tvrzení obviněného, který v rozkladu argumentuje rozhodnutím S0601/2023/VZ a srovnává je s předmětným řízením. Platí, že v obou případech se jednalo o jednací řízení s uveřejněním, kdy vybraný dodavatel nedoložil splnění požadované kvalifikace jednoho člena realizačního týmu. Avšak v případě rozhodnutí S0601/2023/VZ šlo o řízení zahájené na návrh, kdy bylo možné zrušením rozhodnutí o výběru dodavatele provést návrat do kvalifikační fáze a využít postup dle § 46 zákona. V aktuální věci je situace jiná, neboť návrat do kvalifikační fáze již není možný a Úřad se musí zabývat stavem, který skutečně nastal, nikoliv takovým, který by hypoteticky nastat mohl (srov. bod 28 rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2025, č. j. 55 Af 2/2023–58). Vybraný dodavatel, dle tvrzení obviněného „splnil“ kvalifikaci uplynutím času, to však není možné, neboť platí, že kvalifikace musí být splněna v okamžiku ukončení kvalifikační fáze, protože zadavatel (tj. v šetřené věci obviněný) je oprávněn vyzvat k podání nabídek pouze kvalifikované dodavatele. Lze tedy plně souhlasit se závěrem Úřadu uvedeným v bodě 68 napadeného rozhodnutí, dle něhož se v šetřeném případě jedná o dokončené zadávací řízení, proto přistoupení ke zrušení rozhodnutí o výběru dodavatele není v této situaci možné, resp. v řízení o přestupku lze uložit pouze takové sankce, které umožňuje zákon, popř. zákon o přestupcích.

36. K tomuto okruhu rozkladových námitek lze dodat, že v posuzované věci se výrazně projevuje podrobné zpracování podmínek technické kvalifikace v příloze A3 zadávací dokumentace obviněným, konkrétně v požadavcích na jednotlivé členy realizačního týmu. Na jedné straně tato značná podrobnost pro obviněného mohla zajistit pravděpodobně optimální výběr dodavatele, avšak zároveň na straně druhé kladla na obviněného zvýšené nároky při hodnocení jednotlivých žádostí o účast. Odpovědnost za uvedenou kontrolu splnění všech požadavků stanovených obviněným ležela čistě na straně obviněného, proto platí, že jakékoliv pochybení v tomto ohledu musí jít k jeho tíži. Přitom obviněný sám v rozkladu uznává, že při posuzování žádostí o účast u vybraného do­davatele nesprávně vyhodnotil u člena realizačního týmu naplnění podmínek technické kvalifikace. Zda šlo o nepozornost, lidskou chybu, nebo zda existovaly jiné důvody, proč obviněný provedl neúplné vyhodnocení, není pro posouzení otázky viny relevantní. Bylo prokázáno, že obviněný nevyloučil vybraného dodavatele, ačkoliv tak učinit měl, když možnost doplnění kvalifikace postupem dle § 46 zákona obviněný nevyužil. Tím obviněný porušil zákon a spáchal vytýkaný přestupek.

K námitkám vztahujícím se k výši uložené pokuty 

37. Obviněný v rozkladu namítá, že Úřad při stanovení sankce výrokem II napadeného rozhodnutí nepostupoval v souladu s obecnými zásadami pro jejich ukládání dle § 37 a násl. zákona o přestupcích a v souladu se zákonem.

38. Obecně vzato souhlasím s obviněným, jenž v rozkladu uvádí hlediska, ke kterým je správní orgán dle zákona o přestupcích při určení druhu správního trestu a jeho výměry povinen přihlédnout. Obviněný vyjmenovává, že výše uložené pokuty je závislá mj. na okolnostech daného případu, na povaze přestupku, že uložená pokuta musí odpovídat intenzitě porušení zákona, přihlížet k závažnosti a následkům přestupku, a rovněž k účinkům sankce. V obecné rovině lze odkázat na argumentaci obsaženou v napadeném rozhodnutí, zejména v otázce zohlednění doby, která uplynula mezi spácháním přestupku a vydáním napadeného rozhodnutí (body 88–89), ve věci posouzení případného souběhu přestupků (body 90–92), ohledně přihlédnutí k ekonomické situaci obviněného (bod 95) nebo ve věci plnění funkcí uložené pokuty (bod 96). Ne zcela se však ztotožňuji se závěry napadeného rozhodnutí obsaženými v bodech 86–87 napadeného rozhodnutí týkajících se závažnosti spáchaného přestupku.

39. Obviněný nesouhlasí se závěrem napadeného rozhodnutí, dle něhož je nutno považovat přestupek za typově závažný. Argumentuje tím, že „rámcová dohoda byla uzavřena s pěti plně kvalifikovanými dodavateli, přičemž pokud by dle požadavku Úřadu přistoupil zadavatel k vyloučení vybraného dodavatele …, rámcová dohoda by byla uzavřena pouze se čtyřmi dodavateli“.

40. Úřad konstatoval, že postupem obviněného byl v šetřeném případě porušen zákonem chráněný zájem spočívající v řádné a férové hospodářské soutěži o uzavření a plnění rámcové dohody, tj. zájem na dodržení pravidel stanovených zákonem tak, aby byla rámcová dohoda uzavřena s dodavatelem, který prokázal splnění zadavatelem stanovených zadávacích podmínek, a to požadavků na kvalifikaci v určené (kvalifikační) fázi zadávacího řízení. Jako polehčující okolnost byla zvážena skutečnost, že člen realizačního týmu vybraného dodavatele zřejmě splňoval požadavek na délku praxe ke dni rozhodnutí o výběru, resp. k podpisu rámcové dohody. Konstatuji, že porušení zákona, jak jej popsal Úřad, je v běžném chápání skutečně závažné. Úřad však dostatečně nezvážil další okolnosti případu a danou polehčující okolnost nezohlednil dostatečně.

41. V této věci považuji skutečnost, že rámcová dohoda byla uzavřena s dodavatelem, který již byl ke dni jejího uzavření plně kvalifikován, za významnou polehčující okolnost. Neplatí sice, že by nebyla dotčena hospodářská soutěž (viz níže), avšak závažnost přestupku byla touto okolností snížena. Za podstatný považuji i způsob spáchání přestupku, kterým byla chyba zadavatele spočívající spíše v administrativním pochybení při posuzování kvalifikace (a to i přes skutečnost, že složitost kvalifikačních předpokladů nastavil zadavatel sám a je tak povinen vynaložit vysokou péči při ověřování jejich splnění). V neposlední řadě považuji za polehčující okolnost i fakt, že na pochybení upozornil obviněný sám v rámci své kontrolní činnosti.[13] Z těchto důvodů dle mého názoru závažnost přestupku neodpovídá výši uložené pokuty, kterou jsem proto snížil na částku 95 000,– Kč.   

42. Ačkoli posledně uvedenou polehčující okolností (z důvodu oznámení přestupku správnímu orgánu a při jeho objasňování účinně napomáhat) obviněný v rozkladu sám neargumentuje, tato okolnost je uvedena v demonstrativním výčtu § 39 zákona o přestupcích a je nutno k ní přihlédnou­t.[14] Je nepochybné, že obviněný zasláním podnětu, de facto označením se za pachatele přestupku a doložením relevantních podkladů, v zásadě dostál i judikaturou konstatovanému účinnému napomáhání při objasnění přestupku.[15] Je tedy nepopíratelné, že i tato konkrétní polehčující okolnost snížila společenskou škodlivost daného přestupku.

43. Dále obviněný v rozkladu tvrdí, že uzavřením rámcové dohody s pěti dodavateli (a ne čtyřmi) „nedošlo k poškození jiného kvalifikovaného dodavatele, se kterým by na úkor vybraného dodavatele nebyla uzavřena rámcová dohoda, naopak byla zajištěna vyšší míra hospodářské soutěže v rámci rámcové dohody, kde budou zadávány dílčí veřejné zakázky postupem s obnovením soutěže. Nelze tak shledat závažným přestupkem postup zadavatele, který zajistí vyšší míru hospodářské soutěže a uzavře smlouvu s vícero kvalifikovanými dodavateli“. Tuto rozkladou námitku nelze akceptovat. Smyslem zásad dle § 6 zákona je zajistit volnou a svobodnou soutěž mezi co nejširším okruhem dodavatelů a současně provedení výběru nejvhodnější nabídky transparentním způsobem bez diskriminace dodavatelů nebo porušení rovného zacházení mezi dodavateli. Jedná se tedy o takový postup zadavatele, kdy je zajištěn identický přístup ke všem dodavatelům, tj. stejné příležitosti pro všechny dodavatele. Žádný z dodavatelů nesmí být oproti ostatním zvýhodněn či preferován, a to ve všech stádiích zadávacího řízení.^[16] Na základě konstantní judikatury i dlouhodobé výkladové praxe Úřadu nelze tedy přisvědčit obviněnému, že zajistil vyšší míru hospodářské soutěže, když v daném případě uzavřel rámcovou dohodu i s vybraným dodavatelem, který k rozhodnému okamžiku (resp. ke dni 28. 4. 2023, kdy obviněný vyzval všechny kvalifikované dodavatele k podání předběžných nabídek) nesplňoval technickou kvalifikaci stanovenou obviněným v příloze A3 zadávací dokumentace.

44. Nelze ani souhlasit s obviněným, jenž v rozkladu k výši uložené pokuty tvrdí, že „nedošlo k žádnému negativnímu dopadu na hospodářskou soutěž, že pochybení bylo napraveno a že rámcová dohoda byla uzavřena s plně kvalifikovaným dodavatelem. Případné pochybení tak rozhodně nemůže být shledáno závažným či jako pochybení s vyšší mírou závažnosti.“ V předmětné věci je nepochybné, že obviněný nedodržel pravidla stanovená zákonem, tj. porušil zákon, přičemž tím současně ovlivnil nebo alespoň mohl ovlivnit výběr dodavatele, a uzavřel rámcovou dohodu. Postupem obviněného v zadávacím řízení tak došlo k ovlivnění výběru dodavatele, neboť v případě, kdy by obviněný dle zákona vyloučil vybraného dodavatele pro nesplnění technické kvalifikace, tento by se nestal vybraným dodavatelem a obviněný by uzavřel rámcovou dohodu pouze se čtyřmi dodavateli. Protože byla v šetřeném případě prokázána i existence vlivu na výběr dodavatele, došlo postupem obviněného k naplnění všech znaků skutkové podstaty přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

45. Obviněný dále v rozkladu namítá rozpor mezi příkazem a napadeným rozhodnutím ohledně posouzení polehčující okolnosti, jež byla vzata Úřadem v napadeném rozhodnutí v úvahu,[17] přitom ke změně výše uložené pokuty nedošlo. Zde je nutno připomenout, že příkaz dle § 90 zákona o přestupcích (dále jen „příkaz“) je zvláštním typem rozhodnutí ve věci,[18] které v obecné rovině zakotvuje § 150 správního řádu[19] a bývá využíván v zájmu zjednodušení a urychlení projednávání přestupků. Příkaz lze vydat pouze tehdy, pokud je skutkové zjištění dostatečné a není třeba provádět žádné dokazování. V případě vydání příkazu nesmí mít správní orgán pochybnosti o tom, že se obviněný tohoto přestupku dopustil. Uvedenému účelu příkazu (tj. rychlost a hospodárnost řízení) odpovídá i jeho stručné odůvodnění, byť musí být splněny základní požadavky týkající se odůvodnění stanovené v § 68 odst. 3 správního řádu. Dále proti příkazu může ten, jemuž se povinnost ukládá, podat odpor, přičemž podáním odporu se příkaz ruší a řízení pokračuje, pokud je odpor přípustný a včasný. Zrušení příkazu má za následek, že se na danou věc pohlíží, jako by příkaz nikdy nebyl vydán. Vzhledem k výše uvedenému účelu příkazu nelze automaticky provést ztotožnění důkladného odůvodnění napadeného rozhodnutí s jednoduchým odůvodněním příkazu. Na zevrubné odůvodnění napadeného rozhodnutí nemá odůvodnění zrušeného příkazu v zásadě vliv. Pouze v tomto pokračujícím řízení, s ohledem na § 90 odst. 3 zákona o přestupcích, nelze obviněnému uložit jiný druh správního trestu s výjimkou napomenutí nebo vyšší výměru správního trestu, než mu byly uloženy příkazem.

46. Obviněný dále v rozkladu namítá, že pokuta ve výši 400 000,– Kč je pokutou velice citelnou a v porovnání s pokutami ukládanými Úřadem v obdobných případech pokutou nadstandardní a vysokou. S ohledem na snížení pokuty z důvodu zvážení dalších polehčujících okolností již daná námitky není relevantní, avšak na okraj mohu uvést, že pokuta stanovená ve výši 2 %maximální horní hranice podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona je pokuta při spodním okraji zákonem stanoveného rozmezí za spáchaný přestupek. Ostatně ani pokutu ve výši 95 000 Kč nelze považovat za zcela symbolickou, byť je podstatně nižší než pokuta uložená původně výrokem II napadeného rozhodnutí.  Stále totiž platí, že v dané věci došlo ze strany obviněného k porušení zákona, čímž mohla být narušena hospodářská soutěž.

47. Pro úplnost dodávám, že již v napadeném rozhodnutí Úřad posoudil, zda přestupek, za nějž je obviněnému ukládána pokuta, není v souběhu s dalšími přestupky (správními delikty) obviněného (viz body 90–92) a přihlédl i k ekonomické situaci zadavatele, přičemž v tomto směru odkazuji na závěry uvedené v bodě 95 napadeného rozhodnutí. Je tedy zřejmé, že uložená výše pokuty nemůže mít na zadavatele rdousící nebo likvidační účinek, když tento účinek nebyl Úřadem shledán ani u pokuty čtyřnásobně vyšší, než je stanovena tímto rozhodnutím a nebyl ani obviněným namítán.

48. Na základě důvodných námitek směřujících proti výroku o výši pokuty a na základě nově posouzené polehčující okolnosti (dle § 39 písm. d) zákona o přestupcích) jsem dospěl k závěru, že pokutu je třeba snížit. V tomto rozhodnutí posouzené polehčující okolnosti vedou ke snížení společenské škodlivosti předmětného přestupku a s ohledem na konkrétní skutkové okolnosti předmětné věci musí proto mít na výši stanovené pokuty reálný dopad. Uložení pokuty i v takto snížené výši naplní svou represivní, preventivní či výchovnou funkci. Pokud jde o výrok III napadeného rozhodnutí, vzhledem k tomu že nedošlo ke zrušení výroku I, přičemž výrok II byl pouze změněn, nebyl dán důvod pro zrušení výroku III napadeného rozhodnutí, neboť se jedná o výrok na předchozích dvou výrocích závislý, tzn. sdílející jejich osud.

49. V důsledku změny zákona č. 17/2012 Sb. o Celní správě České republiky účinné k 1. 7. 2025 došlo ke změně místní příslušnosti celní správy. Proto je nutné aktualizovat informace uvedené v odůvodnění napadeného rozhodnutí směrem k výroku II a III tak, že pokuta a náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu v Praze, číslo účtu: 3754–67724011/0710, variabilní symbol: IČO ob­viněného.

VI.     Závěr

50. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem ve věci posouzení viny, lze uzavřít, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu výroku I a III napadeného rozhodnutí. V otázce výše pokuty byly zváženy veškeré okolnosti spáchání přestupku a nová polehčující okolnost, v důsledku čehož došlo k jejímu snížení. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle ustanovení § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanovením § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

Česká republika – Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha 2 –

Nové Město

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy