ÚOHS-R0079/2025/VZ-26756/2025/163

V řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 20. 6. 2025 vybraným dodavatelem

• PORR a.s., IČO 43005560, se sídlem Dubečská 3238/36, 100 00 Praha,

a současně v řízení o rozkladu doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže dne 20. 6. 2025 navrhovatelem

• GEOSAN GROUP a.s., IČO 28169522, se sídlem U Nemocnice 430, 280 02 Kolín, ve správním řízení zastoupeným na základě plné moci ze dne 25. 11. 2024 JUDr. Michalem Šilhánkem, advokátem, LAWYA, advokátní kancelář s.r.o., IČO 07013531, se sídlem Tučapy č.p. 240, 683 01 Tučapy,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0248/2025/VZ, č. j. ÚOHS-21004/2025/500 ze dne 5. 6. 2025, vydanému ve správním řízení zahájeném na návrh navrhovatele ve vě­ci přezkoumání úkonů zadavatele

• hlavní město Praha, IČO 00064581, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha, ve správním řízení zastoupeného na základě plné moci ze dne 7. 1. 2025 Mgr. Miroslavem Kučerkou, LL.M., advokátem, KGS legal s.r.o., advokátní kancelář, IČO 06295525, se sídlem Národní 416/37, 110 00 Praha,

učiněných při zadávání veřejné zakázky „Výběr dodavatele formou tzv. Design & Build pro transformaci budovy původního ‚Centra Nová Palmovka’ pro účely užívání Agenturou Evropské unie pro kosmický program (‚EUSPA’)“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 9. 10. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 12. 10. 2023 pod ev. č. Z2023–043251, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 13. 10. 2023 pod ev. č. 2023/S 198–622526, ve znění pozdějších oprav,

jsem podle § 257 písm. i) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 90 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů na základě návrhu rozkladové komise, jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0248/2025/VZ, č. j. ÚOHS-21004/2054/500 ze dne 5. 6. 2025

r u š í m

a správní řízení vedené pod sp. zn. ÚOHS-S0248/2025/VZ ve věci přezkoumání úkonů zadavatele – hlavní město Praha – učiněných v otevřeném řízení při zadávání veřejné zakázky „Výběr dodavatele formou tzv. Design & Build pro transformaci budovy původního ‚Centra Nová Palmovka’ pro účely užívání Agenturou Evropské unie pro kosmický program (‚EUSPA’)“

z a s t a v u j i.

Odůvodnění

I.               Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže

1. Úřad obdržel dne 31. 3. 2025 návrh navrhovatele na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky, čímž bylo podle § 249 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, (dále jen „ZZVZ“)[1] ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zahájeno správní řízení ve věci přezkoumání úkonů zadavatele.

2. Návrh navrhovatele směřoval proti oznámení o výběru dodavatele ze dne 17. 2. 2025 (dále jen „oznámení o výběru“ a rovněž brojí proti rozhodnutí o námitkách ze dne 18. 3. 2025.

II.             Napadené rozhodnutí 

3. Úřad napadeným rozhodnutím rozhodl ve výroku I tak, že návrh navrhovatele v části zamítl, neboť nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření.

4. Ve výroku II napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl, že zadavatel postupoval v rozporu se zásadou transparentnosti dle § 6 odst. 1 ZZVZ, když při posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení u vybraného dodavatele posoudil podmínky účasti v zadávacím řízení jako splněné a usnesením Rady hlavního města Prahy č. 280 ze dne 17. 2. 2025 rozhodl o výběru vybraného dodavatele a téhož dne oznámil účastníkům zadávacího řízení tento výběr, aniž by zadavatel měl postaveno najisto, že osoba Ing. P. V. jmenovaná na pozici specialista elektroinstalací splňuje zadávací podmínky stanovené pro tuto osobu v čl. 6.3 písm. c) bod vii) zadávací dokumentace, přičemž tento postup zadavatele mohl ovlivnit výběr dodavatele a smlouva dosud nebyla uzavřena.

5. Ve výroku III napadeného rozhodnutí Úřad zrušil oznámení o výběru dodavatele učiněné na základě usnesení Rady hlavního města Prahy č. 280 ze dne 17. 2. 2025, kterým zadavatel rozhodl o výběru dodavatele, a zrušil i všechny následující úkony zadavatele učiněné v zadávacím řízení.

6. Ve výroku IV napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli zákaz uzavřít smlouvu v zadávacím řízení na veřejnou zakázku do pravomocného skončení správního řízení sp. zn. ÚOHS– S0248/2025/VZ.

7. Ve výroku V napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli povinnost uhradit náklady řízení ve výši 30 000 Kč.

III.           Rozklad vybraného dodavatele 

8. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo vybranému dodavateli doručeno dne 5. 6. 2025. Blanketní rozklad směřující proti výrokům II až V napadeného rozhodnutí, který Úřad obdržel dne 20. 6. 2025, tak byl podán v zákonné lhůtě. Vybraný dodavatel ve stanovené lhůtě blanketní rozklad nedoplnil.

Závěr rozkladu vybraného dodavatele

9. Vybraný dodavatel navrhuje, aby předseda Úřadu změnil napadené rozhodnutí tak, že se návrh navrhovatele týkající se výroku II napadeného rozhodnutí zamítá.

IV.          Rozklad navrhovatele

10. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 6. 6. 2025. Rozklad směřující proti výroku I napadeného rozhodnutí, který Úřad obdržel dne 20. 6. 2025, tak byl podán v zákonné lhůtě.

11. Navrhovatel namítá, že Úřad nedostatečně zjistil skutkový stav věci k působení specialisty technologií (VZT, ÚT, CHL) na referenční zakázce SO14, když nezjistil okolnosti významné pro rozhodnutí o tom, zda zkušenost specialisty technologií na této referenční zakázce je možné považovat za relevantní pro prokázání technické kvalifikace. Dle navrhovatele se Úřad nevypořádal se všemi jím předloženými argumenty a důkazy ke zpochybnění působení specialisty technologií na příslušné referenční zakázce.

12. Navrhovatel mimo jiné uvádí, že Úřad učinil nesprávný závěr o splnění technické kvalifikace vybraným dodavatelem dle čl. 6.3. písm. c) bodu vi) zadávací dokumentace referenční zakázkou SO14, pročež je výrok I napadeného rozhodnutí předčasný. V případě této referenční zakázky Úřad bezdůvodně dospěl k závěru, že důkaz doložením několika zápisů z kontrolních dnů není relevantní, jelikož nejsou doloženy všechny zápisy z kontrolních dnů. Dle navrhovatele však měl být závěr Úřadu obdobný, jako v případě referenční zakázky NKÚ Ing. P. V., tj. jestliže navrhovatel doložil některé zápisy z kontrolních dnů k referenční zakázce SO14, přičemž v žádném z nich specialista technologií uveden nebyl, bylo na zadavateli, potažmo vybraném dodavateli, aby doložil takové zápisy z kontrolních dnů, v nichž by byl uveden.

13. Navrhovatel namítá, že se Úřad nevypořádal s jeho argumentací založenou na rozhodovací praxi Úřadu, přestože ji považuje za zcela přiléhavou.

14. Navrhovatel též namítá zásadní nedostatek skutkových zjištění, na nichž Úřad založil napadené rozhodnutí, a rovněž nezohlednění, resp. nesprávné hodnocení důkazů, doložených v řízení před Úřadem.

Závěr rozkladu navrhovatele

15. Navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu změnil výrok I napadeného rozhodnutí tak, že shledá porušení ZZVZ zadavatelem i v části návrhu směřující proti postupu zadavatele při posouzení kvalifikace vybraného dodavatele u osoby jmenované na pozici specialisty technologií a uloží příslušné opatření k nápravě. Alternativně navrhovatel požaduje, aby předseda Úřadu výrok I napadeného rozhodnutí zrušil a vrátil věc Úřadu k novému projednání.

Řízení o rozkladech vybraného dodavatele a navrhovatele

16. Dne 27. 6. 2025 obdržel Úřad od zadavatele podání označené jako „Návrh na zastavení řízení“ z téhož dne. V tomto podání zadavatel Úřadu sdělil, že dne 27. 6. 2025 odeslal účastníkům zadávacího řízení nápravné opatření z téhož dne, kterým zrušil oznámení o výběru dodavatele ze dne 17. 2. 2025. Dále zde zadavatel uvedl, že dne 27. 6. 2025 odeslal účastníkům zadávacího řízení (nové) oznámení o výběru dodavatele z téhož dne.

17. Dne 1. 7. 2025 obdržel Úřad od navrhovatele podání označené jako „Vyjádření navrhovatele k návrhu zadavatele na zastavení řízení ze dne 27. 6. 2025“. V tomto vyjádření navrhovatel mimo jiné uvedl, že nejsou naplněny důvody pro zastavení řízení dle § 257 písm. i) ZZVZ, jelikož přezkoumávaným úkonem je zejména postup zadavatele při posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení. Tento úkon podle navrhovatele fakticky nebyl zadavatelem zrušen ani změněn.

18. Navrhovatel dále zdůraznil, že mu v souvislosti s napadeným rozhodnutím vznikla škoda spočívající v nákladech vynaložených na podání rozkladu a činění souvisejících úkonů, které musel činit proto, že Úřad nedostál svým zákonným povinnostem. Navrhovateli údajně vzniká postupem zadavatele škoda v podobě nákladů účelně vynaložených na obranu proti postupu zadavatele v zadávacím řízení, zejména na podání nových námitek a návrhu, k čemuž by byl v případě zastavení řízení nucen, aby byl postup zadavatele řádně věcně přezkoumán. Navrhovatel připustil, že jde o škodu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpovědnosti za škodu“), a rovněž je mu známo, že postup zadavatele v zadávacím řízení není výkonem státní moci, resp. úředním postupem. Navrhovatel však uvedl, že mu vzniká škoda jak napadeným rozhodnutím, tak i v příčinné souvislosti v důsledku dalšího postupu zadavatele v zadávacím řízení. Navrhovatel má tudíž za to, že mu ve smyslu § 7 a násl. zákona o odpovědnosti za škodu vzniká nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím. V kontextu § 90 odst. 4 správního řádu navrhovatel uvedl, že zrušení nebo změna napadeného rozhodnutí v rozsahu navrhovaném rozkladem z důvodu jeho nezákonnosti by pro něj mělo význam pro náhradu škody dle zákona o odpovědnosti za škodu. Dle navrhovatele by tedy měla být předsedou Úřadu daná věc meritorně projednána.

19. Úřad po doručení rozkladů neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí k rozkladech.

Stanovisko předsedy Úřadu

20. Po projednání rozkladů vybraného dodavatele a navrhovatele a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech jsem podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy a dále správnost napadaného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v obou rozkladech a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise jsem dospěl k následujícímu závěru.

21. Jelikož v průběhu tohoto řízení o rozkladu bylo zjištěno, že ve smyslu § 90 odst. 4 správního řádu ve spojení s § 257 písm. i) ZZVZ nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího je třeba napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit.

V.            K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení

22. Podle § 152 odst. 5 správního řádu, nevylučuje-li to povaha věci, platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání.

23. Podle § 90 odst. 4 správního řádu, jestliže odvolací správní orgán zjistí, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, bez dalšího zruší napadené rozhodnutí a řízení zastaví, ledaže jiné rozhodnutí o odvolání může mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků.

24. Podle § 257 písm. i) ZZVZ Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže zadavatel zrušil přezkoumávané úkony nebo přijal požadované opatření k nápravě.

25. Ke smyslu § 257 písm. i) ZZVZ lze uvést, že účelem správního řízení zahájeného dle § 250 ZZVZ na návrh navrhovatele, který nesouhlasí s postupem zadavatele, je přezkoumání návrhem napadených úkonů zadavatele a případné uložení nápravného opatření podle § 263 nebo § 264 ZZVZ. Pokud však přestane existovat úkon, který navrhovatel návrhem napadá, anebo zadavatel svůj nezákonný postup napraví, Úřad v důsledku této skutečnosti pozbyde možnosti uložit nápravné opatření (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu [dále jen „NSS“] č. j. 4 As 249/2014–43 ze dne 31. 3. 2015). V takovém případě již nelze podanému návrhu vyhovět a řízení o tomto návrhu se stane tzv. bezpředmětným, a proto ZZVZ v § 257 písm. i) ukládá Úřadu řízení o tomto návrhu zastavit, aniž by provedl či dokončil meritorní přezkum postupu zadavatele.

26. Z výše citovaných ustanovení správního řádu vyplývá, že v případě, kdy je v řízení o rozkladech zjištěno, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení [kromě jiného i skutečnost vymezená v § 257 písm. i) ZZVZ], je třeba bez dalšího zrušit napadené rozhodnutí a správní řízení zastavit. Zrušením napadeného rozhodnutí „bez dalšího“ se rozumí jeho zrušení bez toho, aniž by předseda Úřadu podle § 89 odst. 2 správního řádu přezkoumal soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy nebo správnost napadaného rozhodnutí v rozsahu námitek uvedených v rozkladu či rozkladech. Jedinou výjimkou z tohoto postupu uvedenou v § 90 odst. 4 správního řádu je případ, kdy by jiné rozhodnutí o rozkladu mohlo mít význam pro náhradu škody nebo pro právní nástupce účastníků správního řízení (k tomu viz níže).

27. Shodně uvádí i odborná literatura k § 257 písm. i) ZZVZ: „Předmětné ustanovení souvisí s možností, resp. právem zadavatele učinit autoremeduru, tedy sám přijmout opatření k nápravě či zrušit úkon, který učinil v rozporu se zákonem, případně jehož zákonnost napadá navrhovatel. Jedná se kromě jiného o výraz procesní ekonomie, přičemž zadavatel k takovému kroku může přistoupit kdykoliv, tedy i po podání návrhu k ÚOHS. Hranicí mu v tomto bude pouze okamžik uzavření smlouvy, případně pravomocné rozhodnutí, kterým dotčený úkon zrušil ÚOHS. Pokud zadavatel ruší jakýkoliv svůj úkon, pak – obdobně jako ÚOHS – musí současně zrušit všechny úkony, které na rušený úkon navazovaly.“ (srov. Flaškár, Martin; Harnach, Jiří; Janoušek, Martin; Měkota, Jan; Podešva, Vilém; Sommer, Lukáš; Votrubec, Jiří. Zákon o zadávání veřejných zakázek: Komentář. [Systém ASPI]. Wolters Kluwer). „Účinná autoremedura zadavatele tedy odůvodňuje zastavení řízení o návrhu.“ (srov. Dvořák, D., Machurek, T., Novotný P., Šebesta, M. a kolektiv. Zákon o zadávání veřejných zakázek. Komentář. 1. vydání. Praha: Nakladatelství C. H. Beck, 2017, s. 1212 – 1217).

28. V předmětném případě v průběhu řízení o rozkladech rozhodl zadavatel o zrušení oznámení o výběru dodavatele ze dne 17. 2. 2025 (viz výše bod 17 tohoto rozhodnutí). Skutečnost, že zadavatel zrušil přezkoumávaný úkon, resp. přijal požadované opatření k nápravě, tj. zrušil rozhodnutí o výběru dodavatele, je zákonem předpokládaný procesní důvod pro zastavení řízení podle § 257 písm. i) ZZVZ.

29. Nastaly tedy skutečnosti, pro které by již nebylo účelné dále pokračovat ve správním řízení, jehož základní smysl, tj. přezkoumání úkonů zadavatele ve správním řízení a eventuální uložení nápravného opatření, již nemůže být naplněn (v tomto případě potvrzení či zrušení napadeného rozhodnutí).

30. Co se týká námitek uvedených v rozkladu navrhovatele směřujících proti výroku I napadeného rozhodnutí, nejsem oprávněn se jimi zabývat. Pro uskutečnění věcného přezkumu je nejdříve třeba splnit procesní podmínky pro vedení správního řízení, respektive zkoumat, zda neexistují skutečnosti, které by bránily vedení správního řízení. V předmětné věci taková skutečnost nastala, neboť uzavřením smlouvy na veřejnou zakázku došlo k odpadnutí předmětu řízení a vznikla tak překážka, pro kterou již Úřad nemůže ve věci rozhodnout a řízení je povinen podle § 257 písm. j) ZZVZ zastavit.

K argumentaci týkající se údajného nároku na náhradu škody 

31. Navrhovatel ve vyjádření ze dne 1. 7. 2025 uvedl, že napadené rozhodnutí nelze zrušit a správní řízení zastavit, resp. vyslovil požadavek, abych ve věci meritorně rozhodl, neboť toto rozhodnutí má mít pro navrhovatele ve smyslu § 90 odst. 4 správního řádu význam z pohledu případné náhrady škody podle zákona o odpovědnosti za škodu (viz bod 18 tohoto rozhodnutí).

32. Dle § 7 zákona o odpovědnosti platí, že právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda.

33. Podle § 8 odst. 1 věty první zákona o odpovědnosti nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem.

34. Ustanovení § 8 odst. 2 zákona o odpovědnosti pak doplňuje, že byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku.

35. Komentářová literatura[2] k výše uvedeným ustanovením uvádí, že „ustanovení [§ 8 odst. 1] upravuje podmínky a podrobnosti základního – – příčinného předpokladu odpovědnosti státu. Vymezuje, že za nezákonné lze mít obecně, ale nikoliv bezvýjimečně, leda rozhodnutí pravomocné, které bylo právě pro nezákonnost zrušeno, a že mu měl poškozený, rovněž nikoliv bezvýjimečně, čelit procesně. Výjimka z požadavku právní moci zrušeného rozhodnutí je v zákoně výslovně upravena v odst. 2 komentovaného ustanovení pro ta rozhodnutí, která jsou vykonatelná bez ohledu na právní moc. (…) Aby bylo možno rozhodnutí ve smyslu komentovaného ustanovení pokládat za nezákonné, musí jít zásadně o rozhodnutí pravomocné (či vykonatelné bez ohledu na právní moc) a musí být zrušeno nebo změněno pro nezákonnost v době, kdy mělo zamýšlené právní účinky ve smyslu právní moci nebo vykonatelnosti (NS 30 Cdo 443/2013).“

36. Z výše uvedeného vyplývá, že škoda může vzniknout na základě pravomocného nebo vykonatelného rozhodnutí.

37. Těmto závěrům odpovídá i rozsudek NSS ze dne 7. 4. 2020, č. j. 1 As 431/2018–51, na který odkazuje navrhovatel, když uvádí: „Smysl negativní podmínky uvedené v § 90 odst. 4 správního řádu je tedy jiný, než jaký jí připisují žalobkyně. Tvrzení o finanční újmě způsobené jednáním zadavatele nemůže mít na aplikaci citovaného ustanovení vliv. Vliv by mohlo mít tvrzení o vzniku škody způsobené rozhodnutími prvního stupně. V době rozhodování o rozkladech byl však vznik takové škody vyloučen, neboť rozhodnutí prvního stupně nebyla v té době pravomocná a vykonatelná, tedy nezasahovala do právní sféry žalobkyň.“ (zvýraznění doplněno).

38. Navrhovatel vznik škody údajně způsobené napadeným rozhodnutím tvrdí v řízení o rozkladu právě proti napadenému rozhodnutí. Vzhledem k tomu, že navrhovatel a vybraný dodavatel podali rozklady, nemohlo napadené rozhodnutí nabýt právní moci. Současně Úřadem nebylo rozhodnuto o vyloučení odkladného účinku rozkladu. Jelikož napadené rozhodnutí nevyvolalo žádné právní účinky, logicky ani nemohlo způsobit navrhovateli žádnou škodu.

39. Navrhovatel ve vyjádření k návrhu zadavatele na zastavení řízení uvádí, že „vzniká mu škoda jak samotným nezákonným Rozhodnutím Úřadu, tak také fakticky z důvodu vydání nezákonného Rozhodnutí Úřadem (v příčinné souvislosti) vzniká navrhovateli škoda v důsledku dalšího postupu zadavatele v zadávacím řízení“.

40. Zaprvé, jak bylo uvedeno výše, samotným napadeným (nepravomocným) rozhodnutím navrhovateli škoda vzniknout nemůže. Zadruhé, jak bylo rovněž uvedeno výše, napadené rozhodnutí nevyvolalo žádné právní účinky, závazně nestanovilo zadavateli žádné povinnosti. Zadavatel tedy nebyl povinen se jím řídit. Pokud zadavatel učinil opatření k nápravě, učinil tak na základě vlastní vůle, nikoli na základě závazného nápravného opatření uloženého napadeným rozhodnutím (byť zadavatel mohl reagovat na nepravomocný výrok napadeného rozhodnutí, to je na jeho úvaze). Není tedy pravdou, že údajná škoda mohla vzniknout v příčinné souvislosti s vydáním údajně nezákonného rozhodnutí Úřadu. Údajná škoda mohla navrhovateli vzniknout toliko v důsledku postupu zadavatele (vydáním opatření k nápravě či dále vydáním nového rozhodnutí o výběru).

41. Argumentaci navrhovatele směřující k údajné škodě způsobené napadeným rozhodnutím ve smyslu nákladů vynaložených na podání rozkladu a činění souvisejících úkonů mám s ohledem na výše uvedené za nedůvodnou.

42. K argumentaci navrhovatele směřující k údajné škodě způsobené postupem zadavatele uvádím, že samotný navrhovatel si je vědom, že škodou podle § 90 odst. 4 správního řádu je myšlena škoda ve smyslu zákona o odpovědnosti za škodu. To potvrzuje jak judikatura správních soudů (např. navrhovatelem odkazovaný rozsudek NSS sp. zn. 1 As 431/2018 ze dne 7. 4. 2020 či např. rozsudek NSS sp. zn. 4 As 249/2014 ze dne 31. 3. 2015), tak komentářová literatura: „Škodou podle tohoto ustanovení se rozumí škoda podle zákona o odpovědnosti za škodu“ (JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. § 90 [Rozhodnutí odvolacího správního orgánu]. In: JEMELKA, Luboš, PONDĚLÍČKOVÁ, Klára, BOHADLO, David. Správní řád. 6. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 573.). Obdobně se pak vyjadřuje i Vedral, J. Správní řád. Komentář. II. aktualizované a rozšířené vydání, Praha, BOVA POLYGON, 2012, str. 782.

43. Jak připouští i navrhovatel ve své argumentaci, postup zadavatele v zadávacím řízení není výkonem veřejné moci, nýbrž postupem směřujícím k výběru dodavatele k uzavření smlouvy. Jde tedy o postup v režimu soukromého práva, jenž je do určité míry modifikován ZZVZ. Nejedná se tak o škodu, která by byla způsobena nesprávným úředním postupem Úřadu či jeho nezákonným rozhodnutím ve smyslu § 90 odst. 4 správního řádu.

44. Případem podobným po stránce skutkové i právní se NSS zabýval v rozsudku, sp. zn. 4 As 249/2014 ze dne 31. 3. 2015, v němž se vyjádřil i k možnosti uplatnit nárok na náhradu škody navrhovatele takto: „Jak bylo správně uvedeno již v citovaném rozsudku ve věci MHM Computers, zrušení úkonu (rozhodnutí) zadavatele není nezbytným předpokladem pro uplatnění nároku na náhradu škody způsobené porušením povinností zadavatele při zadávání veřejné zakázky. Nejedná se odpovědnost státu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Zadávání veřejných zakázek totiž není výkonem veřejné moci, jde o civilní kontraktační proces modifikovaný zvláštními předpisy závaznými pro veřejné zadavatele a další subjekty. Odpovědnost zadavatele za škodu způsobenou dodavateli či uchazeči o veřejnou zakázku je pak občanskoprávním odpovědnostním vztahem. Soudy rozhodující v občanském soudním řízení jsou pak kompetentní i k posouzení otázky, zda došlo k porušení povinností zadavatele vyplývajících z právních předpisů upravujících zadávání veřejných zakázek, což je jedním ze základních předpokladů vzniku odpovědnosti zadavatele za škodu.“ (pozn. zvýraznění doplněno).

45. Co se týká případné škody, která mohla být navrhovateli způsobena Úřadem v důsledku nezákonného výroku I napadeného rozhodnutí, navrhovatel uvádí, že nové rozhodnutí a oznámení o výběru ze dne 27. 6. 2025 je jen formálním krokem, nikoli řádným opatřením k nápravě, kterým by bylo vyhověno návrhu navrhovatele (v podstatné části jej nereflektuje). Zadavatel sice formálně zrušil přezkoumávaný úkon, nové oznámení o výběru však obsahuje stejné problematické posouzení splnění technické kvalifikace jako původní oznámení o výběru. Dle navrhovatele by měla být tato skutečnost reflektována v kontextu § 257 písm. i) ZZVZ. V opačném případě by musely být podány další námitky proti novému oznámení o výběru a případně i řízení před Úřadem, byť v nich mají být řešeny stejné otázky. Navrhovatel totiž trvá na tom, že vybraný dodavatel neprokázal splnění technické kvalifikace dle čl. 6.3. písm. c) bodu (vi) zadávací dokumentace a vzniká mu proto újma tím, že zadavatel znovu rozhodl o výběru dodavatele a posoudil technickou kvalifikaci jako splněnou.

46. Navrhovatel tedy viní ze způsobené škody zadavatele (Úřad viní pouze v důsledku podání rozkladu proti napadenému rozhodnutí, viz výše).

47. Napadené rozhodnutí (v kombinaci s tímto rozhodnutím o rozkladech) neznemožňuje navrhovateli, aby se bránil podáním žaloby o náhradu škody proti nezákonnému postupu zadavatele (samozřejmě ani v podání námitek a návrhu proti novému rozhodnutí o výběru). Případnou nezákonnost postupu zadavatele v zadávacím řízení by si v případě žaloby o náhradě škody vůči zadavateli posoudil sám civilní soud, který k takovému posouzení nepotřebuje rozhodnutí Úřadu.

48. Vzhledem k tomu, že navrhovatel v této části argumentace specifikoval škodu, kterou mu měl způsobit svým postupem zadavatel, lze konstatovat, že věcné rozhodnutí o rozkladech nemá pro navrhovatele význam z pohledu případné náhrady škody ve smyslu § 90 odst. 4 správního řádu. Z tohoto důvodu tedy neexistují podmínky pro postup podle § 90 odst. 4 in fine správního řádu.

49. Nad rámec argumentace navrhovatele dodávám, že náklady na podání rozkladu či sepsání návrhu a vyjádření ve správním řízení si účastníci správního řízení nesou sami (nezávisle na míře úspěchu ve věci).

VI.          Závěr

50. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že nastala skutečnost, která odůvodňuje zastavení řízení, je třeba uzavřít, že nastaly podmínky pro zrušení napadeného rozhodnutí a zastavení správního řízení. Proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

1. Mgr. Miroslav Kučerka LL.M., advokát, Národní 416/37, 110 00 Praha

2. JUDr. Michal Šilhánek, advokát, Tučapy č.p. 240, 683 01 Tučapy

3. PORR a.s., Dubečská 3238/36, 100 00 Praha

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy