ÚOHS-S1037/2024/VZ-16960/2025/500

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, v řízení o přestupku zahájeném dne 11. 12. 2024 z moci úřední, jehož účastníkem je

• obviněný – Česká republika – Státní ústav pro kontrolu léčiv, IČO 00023817, se sídlem Šrobárova 49/48, 100 00 Praha 10,

ve věci možného spáchání přestupku podle citovaného zákona obviněným při zadávání veřejné zakázky „SÚKL VZ22/2022 – Zajištění úklidu objektů SÚKL“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 7. 2022 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 7. 2022 pod ev. č. Z2022–028906, ve znění opravy uveřejněné dne 26. 8. 2022, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 26. 7. 2022 pod ev. č. 406628–2022, ve znění opravy uveřejněné dne 26. 8. 2022,

rozhodl takto:

I.

Řízení o přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, kterého se měl obviněný – Česká republika – Státní ústav pro kontrolu léčiv, IČO 00023817, se sídlem Šrobárova 49/48, 100 00 Praha 10 – dopustit při zadávání veřejné zakázky  „SÚKL VZ22/2022 – Zajištění úklidu objektů SÚKL“ zadávané v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 7. 2022 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 7. 2022 pod ev. č. Z2022–028906, ve znění opravy uveřejněné dne 26. 8. 2022, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 26. 7. 2022 pod ev. č. 406628–2022, ve znění opravy uveřejněné dne 26. 8. 2022, tím, že nedodržel pravidlo stanovené v ustanovení § 122 odst. 3 písm. a) citovaného zákona, když nevyzval vybraného dodavatele – Clarima, s.r.o., IČO 45476012, se sídlem Okružní 834/29a, 638 00 Brno ─ k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů prokazujících profesní způsobilost podle § 77 cit. zákona jeho poddodavatelů – [JMÉNO, PŘÍJMENÍ, IČO, SÍDLO] a Aseta Handicap s.r.o., IČO 29374928, se sídlem  Okružní 834/29a, 638 00 Brno, ačkoliv je neměl v dispozici, se podle § 257 písm. f) citovaného zákona zastavuje, neboť v něm nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 nebo § 269 citovaného zákona.

II.

Obviněný – Česká republika – Státní ústav pro kontrolu léčiv, IČO 00023817, se sídlem Šrobárova 49/48, 100 00 Praha 10 – se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, tím, že při zadávání veřejné zakázky  „SÚKL VZ22/2022 – Zajištění úklidu objektů SÚKL“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 21. 7. 2022 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 25. 7. 2022 pod ev. č. Z2022–028906, ve znění opravy uveřejněné dne 26. 8. 2022, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 26. 7. 2022 pod ev. č. 406628–2022, ve znění opravy uveřejněné dne 26. 8. 2022, nedodržel pravidlo stanovené v ustanovení § 122 odst. 3 písm. a) citovaného zákona, když nevyzval vybraného dodavatele – Clarima, s.r.o., IČO 45476012, se sídlem Okružní 834/29a, 638 00 Brno ─ k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů prokazujících základní způsobilost podle § 74 cit. zákona jeho poddodavatelů – [JMÉNO, PŘÍJMENÍ, IČO, SÍDLO] a Aseta Handicap s.r.o., IČO 29374928, se sídlem  Okružní 834/29a, 638 00 Brno, ačkoliv je neměl k dispozici, čímž zároveň nedodržel zásadu transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 citovaného zákona, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele, a jmenovaný obviněný uzavřel dne 30. 11. 2022 s citovaným vybraným dodavatelem smlouvu o poskytování služeb na předmět plnění veřejné zakázky.

III.

Za spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí se obviněnému – Česká republika – Státní ústav pro kontrolu léčiv, IČO 00023817, se sídlem Šrobárova 49/48, 100 00 Praha 10 – podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění, ukládá 

pokuta ve výši 75 000 Kč (sedmdesát pět tisíc korun českých).

Pokuta je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

IV.

Podle § 95 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, v návaznosti na § 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 6 odst. 1 vyhlášky č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení, se obviněnému – Česká republika – Státní ústav pro kontrolu léčiv, IČO 00023817, se sídlem Šrobárova 49/48, 100 00 Praha 10 – ukládá

uhradit náklady řízení ve výši 2 500,– Kč (dva tisíce pět set korun českých).

Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí.

Odůvodnění

I.                    POSTUP OBVINĚNÉHO PŘI ZADÁVÁNÍ VEŘEJNÉ ZAKÁZKY

1. Obviněný – Česká republika – Státní ústav pro kontrolu léčiv, IČO 00023817, se sídlem Šrobárova 49/48, 100 00 Praha 10 (dále jen „obviněný“ nebo též „zadavatel“) – zahájil dne 21. 7. 2022 ve smyslu § 56 odst. 1 zákona  č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, v rozhodném znění[1] (dále jen „zákon“), odesláním oznámení o zahájení zadávacího řízení k uveřejnění otevřené řízení za účelem zadání veřejné zakázky „SÚKL VZ22/2022 – Zajištění úklidu objektů SÚKL“; oznámení bylo ve Věstníku veřejných zakázek uveřejněno dne 25. 7. 2022 pod ev. č. Z2022–028906, ve znění opravy uveřejněné dne 26. 8. 2022, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 26. 7. 2022 pod ev. č. 406628–2022, ve znění opravy uveřejněné dne 26. 8. 2022 (dále jen „veřejná zakázka“ nebo „zadávací řízení“).

2. Předmětem veřejné zakázky jsou dle čl. 3. „Předmět veřejné zakázky“ zadávací dokumentace »(…) služby spočívající v zajištění řádných a mimořádných úklidových služeb kancelářských, provozních, laboratorních prostor a prostor oddělení biologických metod užívaných zadavatelem, včetně kuchyněk a sociálních zařízení (dále jen „služby“) v objektech zadavatele a v místě sídla zadavatele na adrese Šrobárova 48, Praha 10 (budova č. 24 a budova č. 30), dále v budově zadavatele na adrese Benešovská 40, Praha 10 a v budově na adrese Stará 25, Brno – Zábrdovice.«

3. Předpokládaná hodnota veřejné zakázky činí dle čl. 2. „Základní charakteristika veřejné zakázky“ zadávací dokumentace 15 000 000,– Kč bez DPH.

4. Za zadávací dokumentace dále vyplývá, že předmětná veřejná zakázka byla zadávána v nadlimitním režimu.

5. Dne 30. 11. 2022 uzavřel obviněný s dodavatelem – Clarima, s.r.o., IČO 45476012, se sídlem Okružní 834/29a, 638 00 Brno (dále jen „vybraný dodavatel“ nebo „společnost Clarima“) – smlouvu o poskytování služeb na předmět plnění veřejné zakázky (dále jen „smlouva ze dne 30. 11. 2022“).

II.                  POSTUP ÚŘADU PŘED ZAHÁJENÍM ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

6. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 ve spojení s § 270 odst. 5 zákona k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadávání veřejné zakázky a pro zvláštní postupy podle části šesté zákona, jakož i k projednání přestupků podle tohoto zákona, obdržel dne 18. 10. 2024 podnět s žádostí o prošetření postupu obviněného při zadávání veřejné zakázky.

7. Stěžovatel v podnětu poukazuje na skutečnost, že obviněný v zadávací dokumentaci mj. požadoval, aby účastník zadávacího řízení předložil doklady prokazující základní způsobilost podle § 74 zákona a profesní způsobilost podle § 77 zákona jeho poddodavatelů, přičemž stěžovatel je přesvědčen, že vybraný dodavatel tento požadavek nesplnil, neboť požadované doklady obviněnému nepředložil. S ohledem na právě uvedené má stěžovatel za to, že obviněný porušil zásadu transparentnosti upravenou v § 6 zákona, když v dokumentaci o zadávacím řízení žádným způsobem nezaznamenal ani nedoložil, že by z jeho strany došlo k ověření splnění podmínek základní a profesní způsobilosti poddodavatelů vybraného dodavatele.

8. Na základě obdrženého podnětu si Úřad přípisem ze dne 22. 10. 2024 od obviněného vyžádal dokumentaci o zadávacím řízení a vyjádření k obsahu podnětu.

9. Dne 31. 10. 2024 obdržel Úřad od obviněného vyjádření ke skutečnostem uvedeným v podnětu (dále jen „vyjádření obviněného“) a dokumentaci o zadávacím řízení.

10. Obviněný ve svém vyjádření uvádí, že prokázání profesní způsobilosti poddodavatelů podle § 77 zákona ověřil ve veřejně dostupných rejstřících (živnostenský rejstřík a obchodní rejstřík), prokázání základní způsobilosti poddodavatelů podle § 74 zákona pak zkontroloval telefonicky. Obviněný proto dovozuje, že kvalifikaci poddodavatelů vybraného dodavatele dostatečně posoudil, a to s výsledkem, že vybraný dodavatel kvalifikaci splnil. Obviněný ve svém vyjádření opakovaně zdůrazňuje, že základní i profesní kvalifikace poddodavatelů byla v daném případě ověřena způsobem předpokládaným § 39 odst. 5 zákona a zadavatel se při svém postupu v rámci ověření kvalifikace nedopustil porušení zákona. Obviněný dále konstatuje, že neúmyslně nezdokumentoval ověření základní a profesní způsobilosti poddodavatelů v dokumentaci o zadávacím řízení, přičemž je přesvědčen, že tento postup představuje „(…) maximálně pochybení formálního administrativního charakteru s dopadem na nemožnost doložení auditní stopy, nikoli na výběr dodavatele.“.

III.                PRŮBĚH ŘÍZENÍ O PŘESTUPKU

11. Úřad vydal dne 11. 12. 2024 příkaz č. j. ÚOHS-47694/2024/500, který byl obviněnému doručen téhož dne (dále jen „příkaz“) a kterým rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona (výrok I. příkazu), a současně obviněnému uložil za spáchání přestupku pokutu ve výši 100 000,– Kč (výrok II. příkazu). Tímto dnem bylo podle § 249 zákona ve spojení s § 46 odst. 1 a § 150 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), a ve spojení s § 90 odst. 1 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákona“) zahájeno řízení o přestupku z moci úřední.

12. Účastníkem řízení o přestupku je podle § 68 písm. a) přestupkového zákona obviněný.

13. Proti uvedenému příkazu podal obviněný dne 18. 12. 2024 odpor ze dne 17. 12. 2024 (dále jen „odpor“). Podle § 150 odst. 3 správního řádu se podáním odporu příkaz ruší a řízení ve věci pokračuje, přičemž lhůty pro vydání rozhodnutí začínají běžet dnem podání odporu.

14. V podaném odporu obviněný nerozporuje závěry obsažené v příkazu, nicméně žádá o snížení uložené pokuty s ohledem na snahu o nápravu a implementaci systémových opatření, která by měla eliminovat riziko opakování obdobných pochybení, a v této souvislosti mj. konstatuje, že přehlednost závěrů obsažených v příkazu obviněnému umožnila „(…) okamžitě zahájit revize vybraných interních směrnic, přičemž nápravná opatření byla zanesena také do našeho systému Registru rizik, který spravujeme v rámci platného certifikátu ISO 27000.“. Obviněný dále ve svém odporu sděluje, že „(…) přijal nápravná opatření vztahující se k nyní sankcionovanému jednání již na základě závěrů předchozí kontroly Ministerstva zdravotnictví ČR, a současně tak činí i na základě aktuálního příkazu Úřadu, (…), jsme přesvědčeni, že preventivní účel této sankce byl již zcela naplněn ještě před jejím uložením.“. Obviněný dále v podaném odporu odkazuje na několik rozhodnutí Úřadu, ze kterých dovozuje, že ačkoliv Úřad řešil skutkově obdobné případy, pokuty uložené v těchto případech byly nejen nižší, ale též odpovídaly ekonomické situaci zadavatele a závažnosti přestupku a jeho dopadu na zadávací řízení. Dále obviněný v souvislosti s vyměřením pokuty poukazuje na specifika svého rozpočtu.

15. Usnesením č. j. ÚOHS-49134/2024/523 ze dne 19. 12. 2024 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

16. Dne 30. 12. 2024 obdržel Úřad v reakci na předmětné usnesení podání obsahující stanovisko obviněného z téhož dne. Obviněný ve svém stanovisku zejména odkazuje na podaný odpor.

17. Usnesením č. j. ÚOHS-00781/2025/523 ze dne 8. 1. 2025 stanovil Úřad obviněnému lhůtu k provedení úkonu – předložení interních směrnic a dalších dokumentů, v jejichž rámci obviněný přijal opatření za účelem předcházení jednání, které je předmětem probíhajícího správního řízení, a současně vyznačení konkrétních částí těchto dokumentů, jež byly na základě přijatých opatření změněny.

18. Dne 8. 1. 2025 obdržel Úřad žádost obviněného z téhož dne o prodloužení lhůty stanovené výše citovaným usnesením do 17. 1. 2025 s ohledem na skutečnost, že vedoucí pracovník, který spravuje agendu předmětných nápravných opatření, čerpá dovolenou, a proto nebude schopen předložit požadované dokumenty v původně stanovené lhůtě.

19. Usnesením č. j. ÚOHS-01132/2025/523 ze dne 10. 1. 2025 Úřad obviněnému prodloužil lhůtu pro provedení úkonu stanovenou výše citovaným usnesením.

20. Dne 17. 1. 2025 obdržel Úřad od obviněného dokumenty, v jejichž rámci měla být obviněným přijata opatření za účelem předcházení jednání, které je předmětem probíhajícího správního řízení.

21. Usnesením č. j. ÚOHS-02458/2025/523 ze dne 22. 1. 2025 stanovil Úřad obviněnému podle § 261 odst. 3 zákona lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

22. Dne 29. 1. 2025 Úřad obdržel od obviněného vyjádření k podkladům z téhož dne, ve kterém odkazuje na svá dřívější podání, neboť podklady obsažené ve správním spisu reflektují obviněným předložené důkazy.

Rozhodnutí ve věci

23. Dne 5. 2. 2025 Úřad vydal rozhodnutí č. j. ÚOHS-04313/2025/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým rozhodl, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. c) zákona tím, že v rozporu s § 216 odst. 1 zákona, ve spojení s § 6 odst. 1 zákona, nepořídil část dokumentace o zadávacím řízení na veřejnou zakázku, a to konkrétně dokument, ze kterého by vyplývalo, že obviněný posoudil splnění podmínek účasti vybraného dodavatele, a to konkrétně splnění podmínek základní způsobilosti dle § 74 zákona a podmínek profesní způsobilosti dle § 77 odst. 1 zákona jeho poddodavatelů a dále rovněž dokumenty, jejichž prostřednictvím mělo být u uvedených poddodavatelů vybraného dodavatele prokázáno splnění podmínek základní způsobilosti a profesní způsobilosti dle požadavků obviněného, čímž zadávací řízení učinil nečitelným a nekontrolovatelným, neboť na základě pořízené dokumentace o zadávacím řízení nelze posoudit, zda obviněný při zadávání veřejné zakázky postupoval v souladu se zákonem (výrok I. rozhodnutí). Současně obviněnému Úřad uložil za spáchání výše uvedeného přestupku pokutu ve výši 100 000,– Kč (výrok II. rozhodnutí) a rovněž obviněnému uložil uhradit náklady řízení ve výši 2 500,– Kč (výrok III. rozhodnutí).

24. Úřad v odůvodnění výroku I. napadeného rozhodnutí konstatoval, že obviněným pořízená dokumentace o zadávacím řízení neobsahuje žádné dokumenty, kterými by vybraný dodavatel prokazoval splnění podmínek základní způsobilosti u svých poddodavatelů podle § 74 odst. 1 zákona ani podmínek profesní způsobilosti u svých poddodavatelů podle § 77 odst. 1 zákona, přičemž dokumentace o zadávacím řízení rovněž neobsahuje žádné dokumenty, ze kterých by vyplývalo, zda zadavatel vůbec posoudil, že poddodavatelé, které si vybraný dodavatel zvolil pro spolupráci na realizaci veřejné zakázky, splňují podmínky účasti v zadávacím řízení. V této souvislosti Úřad poznamenal, že pouhé konstatování spočívající v tom, že „[v]ybraný dodavatel splnil všechny podmínky účasti stanovené zadavatelem v zadávacím řízení“, které je obsaženo například v oznámení o výběru dodavatele, nepostačuje k ověření, zda zadavatel splnění podmínek základní a profesní způsobilosti u poddodavatelů vybraného dodavatele skutečně posoudil.

25. Úřad v odůvodnění výroku I. napadeného rozhodnutí podotkl, že definice dokumentace o zadávacím řízení je poměrně obecná a široká, proto je nezbytné pro určení toho, zda nějaký dokument nebo výstup má být součástí dokumentace o zadávacím řízení, vycházet z účelu ustanovení § 216 odst. 1 zákona, kterým je primárně umožnění kontrolním orgánům (jako je Úřad, soudy, Evropská komise) i široké veřejnosti (za účelem veřejné kontroly vynakládání finančních prostředků) přezkum postupů zadavatele i dotčených dodavatelů při zadávání veřejných zakázek. Základním kritériem pro určení toho, zda musí být určitý dokument součástí dokumentace o zadávacím řízení, je skutečnost, že pořízení takového dokumentu v průběhu zadávacího řízení vyžaduje samotný zákon.

26. Úřad také doplnil, že zatímco zákon v § 123 explicitně neukládá zadavateli, aby součástí oznámení o výběru dodavatele učinil seznam dokladů, kterými byla prokázána základní a profesní způsobilost poddodavatelů vybraného dodavatele [viz písm. b) bod 1. dotčeného ustanovení], z první věty § 39 odst. 1 zákona ve spojení s odst. 4 tohoto ustanovení a se zadávacími podmínkami šetřené veřejné zakázky lze jednoznačně dovodit, že zadavatel byl povinen posoudit splnění podmínek účasti vybraného dodavatele, a to mj. prokázání základní a profesní způsobilosti poddodavatelů vybraného dodavatele, přičemž v souvislosti s tím byl povinen tuto skutečnost zaznamenat v písemné formě.

27. Úřad dospěl k závěru, že z dokumentace o zadávacím řízení nelze žádným způsobem ověřit, zda obviněný toto posouzení podmínek účasti ve vztahu k poddodavatelům vybraného dodavatele provedl a případně na základě jakých dokumentů k němu přistoupil, čímž de facto v rozporu se zásadou transparentnosti znemožnil Úřadu přezkoumání svého postupu. V této souvislosti Úřad poznamenal, že ačkoliv povinnost předložit dokumenty k prokázání základní a profesní způsobilosti poddodavatelů, na jejichž základě by mohl obviněný posoudit splnění podmínek účasti, byla dána vybranému dodavateli, je to právě obviněný, kdo odpovídá za to, že provede posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele, případně jeho poddodavatelů a rovněž za úplnost a správnost dokumentace o zadávacím řízení, včetně jejího řádného pořízení a uchování dle zákonem stanovených pravidel.

28. Úřad při odůvodnění pokuty uložené výrokem II. napadeného rozhodnutí uvedl, že vzhledem k tomu, že na základě předložené dokumentace o zadávacím řízení nelze proces zadání veřejné zakázky náležitě přezkoumat, tj. nelze vyvodit jednoznačný závěr, že měla být jako nejvhodnější skutečně vybrána nabídka podaná vybraným dodavatelem, stal se celý proces výběru dodavatele zcela netransparentním. K tomu Úřad doplnil, že pořízení a následná archivace dokumentace o zadávacím řízení je jediným možným způsobem, kterým lze ověřit postup zadavatele při zadávání veřejné zakázky a zjistit, zda byl jeho postup v souladu se zákonem. Jde tedy o zákonnou povinnost zadavatele, která přispívá k dodržování zásady transparentnosti vyjádřené v ustanovení § 6 odst. 1 zákona a zásady přezkoumatelnosti postupu zadavatele. Z hlediska závažnosti se tak jedná o přestupek závažného charakteru.

29. Úřad při odůvodnění pokuty uložené výrokem II. napadeného rozhodnutí dále uvedl, že je přesvědčen, že obviněný dostatečným způsobem neprokázal, že by přijal konkrétní opatření s cílem zamezit opakovanému páchání šetřeného pochybení v reakci na výsledek kontroly provedené zřizovatelem obviněného. Úřad podotkl, že při ukládání pokuty nemůže přihlédnout k nápravným opatřením, která byla obviněným případně přijata až po vydání příkazu. S ohledem na výše uvedené Úřad neshledal, že by obviněný přijetím konkrétních nápravných opatření snížil negativní následky svého nezákonného postupu, proto Úřad neshledal důvod pro snížení pokuty ukládané napadeným rozhodnutím.

30. Úřad také uvedl, že má za to, že se při ukládání pokuty neodchýlil od své rozhodovací praxe, když procentní vyjádření pokuty uložené v projednávaném případě vzhledem k hodnotě šetřené veřejné zakázky v podstatě odpovídá procentnímu vyjádření výše pokut ukládaných v citovaných případech. Úřad rovněž shrnul, že žádné další polehčující ani přitěžující okolnosti, které by měly vliv na uloženou výši pokuty, v šetřeném případě neshledal.

Řízení o rozkladu

31. Dne 20. 2. 2025 obdržel Úřad prostřednictvím datové schránky proti napadenému rozhodnutí rozklad obviněného z téhož dne (dále jen „rozklad“). Obviněný předesílá, že nikdy nerozporoval skutkový základ věci, tedy přiznává své pochybení spočívající v tom, že do dokumentace zadávacího řízení některé skutečnosti neúmyslně nezaznamenal, avšak považuje za nezbytné upozornit, že činil a činí aktivní kroky k nápravě, resp. k předejití obdobným pochybením. Úřadem však probíhající změny v interních procesech zadavatele nebyly při stanovení výše pokuty v průběhu řízení nijak zohledněny. Z napadeného rozhodnutí vyplývá, že přijaté kroky nevedly ke zmírnění sankce, ačkoliv jejich realizace byla zahájena a stále probíhá. Napadené rozhodnutí se tak dle obviněného opírá pouze o stav k okamžiku zahájení řízení v předešlém roce, aniž by reflektovalo snahu o systémovou nápravu a skutečnost, že proces revize a implementace opatření sice nebyl v době rozhodnutí dokončen, ale pokračuje.

32. Obviněný konkrétně odůvodňuje svůj rozklad tím, že Úřad nepřihlédl k probíhajícím změnám, zejm. k revizi interních směrnic a zahájení úpravy interního systému evidence a kontroly veřejných zakázek, což trvá delší dobu a podléhá kolektivnímu schvalování s ohledem na reálné fungování veřejné správy.

33. Obviněný má za to, že výše pokuty měla být snížena v návaznosti na doložené podklady a přístup obviněného. Odvolává se zde na „Oznámení Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže ze dne 1. 1. 2024 o postupu při uložení tresu a stanovení jeho výše za porušení zákona o ochraně hospodářské soutěže (Metodika trestů)“ (dále jen „metodika trestů“), která se sice nevztahuje k zákonu (o zadávání veřejných zakázek), nicméně dle mínění obviněného by postup Úřadu při posouzení výše trestu měl být obdobný. Metodika trestů uvádí, že při stanovení pokuty se zohledňují polehčující okolnosti jako nadstandardní spolupráce s Úřadem nad rámec zákonných povinností, aktivní kroky směřující k odstranění škodlivých následků porušení zákona, dobrovolné ukončení závadného jednání před vydáním prvostupňového rozhodnutí.

34. Obviněný se domnívá, že všechny výše popsané podmínky splnil, když své pochybení nerozporoval, zcela transparentně spolupracoval s Úřadem, poskytl řádnou součinnost v celém průběhu řízení o přestupku a předložil veškerou požadovanou dokumentaci. Nerezignoval na svou povinnost a ihned po upozornění na nedostatek zjištěný kontrolou ministerstva zdravotnictví, tj. ještě před zahájením tohoto řízení Úřadem, zahájil kroky k nápravě a tyto kroky jsou v realizaci a aktivně pracuje na systémových opatřeních, která mají do budoucna zamezit opakování obdobného pochybení.

35. Obviněný v návaznosti na metodiku trestů zdůrazňuje zásadu individuálního posouzení případu, co se týče závažnosti přestupku. Má za to, že v případě jeho přestupku šlo o administrativní nedostatek bez přímého ekonomického dopadu a o nedbalostní pochybení, nikoli záměrné porušení pravidel. Dále obviněný připomíná, že pokuty mají mít nejen represivní, ale i preventivní funkci s tím, že již přijal opatření, která plní preventivní funkci, čímž byl smysl sankce naplněn. Má za to, že pokud je pokuta vyměřena bez ohledu na prokázané kroky k nápravě, může to vyvolat názor, že jakékoli nápravné kroky nemají vliv na výsledek sankčního řízení. Tímto přístupem tak dle obviněného Úřad fakticky popírá vlastní metodiku, která počítá se snížením pokuty v případě snahy o nápravu.

36. Obviněný v závěru rozkladu žádá, aby předseda Úřadu snížil výši pokuty tak, aby dle něj reflektovala nejen pochybení, ale také aktivní kroky k jeho nápravě jako polehčující okolnosti. Výše sankce by měla dle obviněného odpovídat nejen závažnosti pochybení, ale také faktické situaci a reálným možnostem obviněného, jehož rozpočet je již nyní značně zatížen náklady na zajištění klíčových služeb (včetně velmi nákladné správy a rozvoje systému kritické infrastruktury eRecept) pro veřejnost.

37. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis společně se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Rozhodnutí předsedy Úřadu

38. Po projednání rozkladu předseda Úřadu rozhodnutím č. j. ÚOHS-08385/2025/161 ze dne 28. 3. 2025, které nabylo téhož dne právní moci (dále jen „druhostupňové rozhodnutí“), zrušil napadené rozhodnutí a věc vrátil Úřadu k novému projednání.

39. Z výše citovaného druhostupňového rozhodnutí vyplývá, že se předseda Úřadu neztotožnil s právním posouzením případu provedeným Úřadem. Předseda Úřadu je přesvědčen, že obviněný svým postupem, který je předmětem tohoto řízení o přestupku, porušil § 122 odst. 3 písm. a) zákona (namísto porušení § 216 odst. 1 zákona), přičemž toto pochybení vede k naplnění skutkové podstaty jiného přestupku, a to dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona [namísto § 268 odst. 1 písm. c) zákona]. V této souvislosti předseda Úřadu upozorňuje, že bude zapotřebí, aby Úřad znovu stanovil výši pokuty a tuto nově odůvodnil s ohledem na jinou právní kvalifikaci skutku a spáchání jiného přestupku než v napadeném rozhodnutí, u něhož bude třeba nově posoudit vliv pochybení zadavatele na výběr dodavatele. S ohledem na právě uvedené považoval předseda Úřadu za bezpředmětné zabývat se námitkami rozkladu vymezujícími se proti uložené pokutě.

40. Předseda Úřadu v druhostupňovém rozhodnutí rovněž upozornil, že rozkladová komise posoudila obsah rozkladu tak, že směřuje toliko do výroku o pokutě a v souvislosti s tím navrhla zahájit přezkumné řízení dle § 98 správního řádu, v němž bude napadené rozhodnutí zrušeno ve výroku I. pro nesprávnou právní kvalifikaci skutku. V úvodu rozkladu se však uvádí, že je podán proti napadenému rozhodnutí bez specifikace konkrétního napadeného výroku, byť z obsahu rozkladu je patrné, že směřuje proti vyměřené pokutě. S ohledem na skutečnost, že napadené rozhodnutí je rozhodnutím o přestupku, které je předseda Úřadu povinen k rozkladu přezkoumat v plném rozsahu, dospěl k závěru, že rozklad je třeba posoudit tak, že je jím rozporováno napadené rozhodnutí v plném rozsahu. Proto se předseda Úřadu rozhodl odchýlit od návrhu rozkladové komise a zrušit napadené rozhodnutí jako celek již v řízení o rozkladu. Předseda Úřadu je totiž toho názoru, že takový postup je rovněž v souladu s principem dobré správy a zásadou hospodárnosti řízení.

Nové projednání věci Úřadem

41. Úřad poté, co mu byla věc vrácena k novému projednání, přípisem ze dne 1. 4. 2025 vyrozuměl obviněného o pokračování a upřesnění předmětu správního řízení.

42. Usnesením č. j. ÚOHS-12070/2025/523 ze dne 2. 4. 2025 určil Úřad obviněnému lhůtu, ve které byl podle § 36 odst. 1 správního řádu oprávněn navrhovat důkazy a činit jiné návrhy a podle § 36 odst. 2 správního řádu oprávněn vyjádřit v řízení své stanovisko.

43. Dne 9. 4. 2025 Úřad obdržel od obviněného vyjádření, ve kterém obviněný nerozporuje skutkové závěry Úřadu, nicméně opakovaně upozorňuje na své kroky vedoucí k nápravě a odkazuje na svá dřívější podání. K dříve avizovaným nápravným opatřením doplňuje, že »směrnice S-002 „Veřejné zakázky malého rozsahu“ nabyla účinnosti dne 7. 3. 2025 a směrnice S-060 „Zadávání veřejných zakázek dle ZZVZ“ nabyla účinnosti dne 25. 3. 2025. V rámci těchto aktualizací byla do obou směrnic vložena nová kapitola „Plán veřejných zakázek“ s popisem způsobu plánování VZ a informování vedení o plánu a stavu, a to vč. využití Document Management System (DMS) modul Centrální evidence smluvních závazků (upřesněno následnou revizí obou směrnic účinnou od 10. 4. 2025).« Obviněný tedy trvá na tom, že přijal nezbytné kroky k nápravě, přičemž je přesvědčen, že pochybení bylo ojedinělé, způsobené lidskou chybou a zcela neúmyslné. Obviněný rovněž poukazuje na to, že po celou dobu správního řízení s Úřadem nadstandardně spolupracuje. V této souvislosti obviněný žádá Úřad, aby přihlédl k těmto rozhodujícím skutečnostem a doloženým důkazům, které svědčí o odpovědném přístupu k nápravě zjištěných nedostatků, a reflektoval je při rozhodování o výši případné sankce.

44. Usnesením č. j. ÚOHS-13311/2025/523 ze dne 10. 4. 2025 stanovil Úřad obviněnému podle § 261 odst. 3 zákona lhůtu, ve které se mohl vyjádřit k podkladům rozhodnutí.

45. Dne 16. 4. 2025 bylo Úřadu doručeno vyjádření obviněného k podkladům rozhodnutí, ve kterém obviněný především odkazuje na svá dřívější vyjádření. Obviněný opakovaně zdůrazňuje, že realizoval veškerá interní nápravná opatření, která si předsevzal k odstranění zjištěných pochybení v procesu zadávání dané veřejné zakázky. Obviněný dále upozorňuje, že po celou dobu řízení aktivně spolupracuje s Úřadem, poskytuje požadovaná vysvětlení a dokumentaci a činí kroky k zajištění plné nápravy stavu. Obviněný proto žádá, aby Úřad při vydání nového rozhodnutí zejména k těmto skutečnostem přihlédl.

IV.               ZÁVĚRY ÚŘADU

46. Úřad – vázán právními názory předsedy Úřadu uvedenými v druhostupňovém rozhodnutí –přezkoumal na základě § 248 a následujících ustanovení zákona případ ve všech vzájemných souvislostech, a po zhodnocení všech podkladů, dokumentace o zadávacím řízení, stanovisek obviněného a na základě vlastního zjištění

• ve výroku I. rozhodl podle § 257 písm. f) zákona o zastavení řízení o přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona, kterého se měl obviněný dopustit při zadávání veřejné zakázky tím, že nedodržel pravidlo stanovené v ustanovení § 122 odst. 3 písm. a) zákona, když nevyzval vybraného dodavatele k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů prokazujících profesní způsobilost podle § 77 zákona jeho poddodavatelů, ačkoliv je neměl v dispozici, neboť v něm nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 nebo § 269 zákona, a
• ve výroku II. rozhodl, že se obviněný se dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že při zadávání veřejné nedodržel pravidlo stanovené v ustanovení § 122 odst. 3 písm. a) zákona, když nevyzval vybraného dodavatele k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů prokazujících základní způsobilost podle § 74 zákona jeho poddodavatelů, ačkoliv je neměl k dispozici, čímž zároveň nedodržel zásadu transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele, a obviněný uzavřel dne 30. 11. 2022 s vybraným dodavatelem smlouvu o poskytování služeb na předmět plnění veřejné zakázky.

47. Ke svému rozhodnutí Úřad uvádí následující rozhodné skutečnosti.

Relevantní ustanovení zákona

48. Podle § 6 odst. 2 zákona zadavatel musí ve vztahu k dodavatelům dodržovat zásadu rovného zacházení a zákazu diskriminace.

49. Podle § 39 odst. 4 zákona není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, může zadavatel provést posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení před hodnocením nabídek nebo až po hodnocení nabídek. U vybraného dodavatele musí zadavatel provést posouzení splnění podmínek účasti v zadávacím řízení a hodnocení jeho nabídky vždy.

50. Podle § 39 odst. 5 zákona platí, že posouzení splnění podmínek účasti nebo hodnocení kritérií podle odstavce 3 zadavatel provede na základě údajů, dokladů, vzorků nebo modelů poskytnutých účastníkem zadávacího řízení. Zadavatel může ověřovat věrohodnost poskytnutých údajů, dokladů, vzorků nebo modelů a může si je opatřovat také sám. Vzorky může zadavatel podrobovat zkouškám a vycházet z výsledků těchto zkoušek.

51. Podle § 74 odst. 1 zákona upravujícím základní způsobilost platí, že způsobilým není dodavatel, který

a)   byl v zemi svého sídla v posledních 5 letech před zahájením zadávacího řízení pravomocně odsouzen pro trestný čin uvedený v příloze č. 3 k tomuto zákonu nebo obdobný trestný čin podle právního řádu země sídla dodavatele; k zahlazeným odsouzením se nepřihlíží,

b)      má v České republice nebo v zemi svého sídla v evidenci daní zachycen splatný daňový nedoplatek,

c)      má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na veřejné zdravotní pojištění,

d)      má v České republice nebo v zemi svého sídla splatný nedoplatek na pojistném nebo na penále na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti,

e)      je v likvidaci, proti němuž bylo vydáno rozhodnutí o úpadku, vůči němuž byla nařízena nucená správa podle jiného právního předpisu nebo v obdobné situaci podle právního řádu země sídla dodavatele.

52. Podle § 75 odst. 1 zákona platí, že dodavatel prokazuje splnění podmínek základní způsobilosti ve vztahu k České republice předložením

a)   výpisu z evidence Rejstříku trestů ve vztahu k § 74 odst. 1 písm. a) zákona,

b)   potvrzení příslušného finančního úřadu ve vztahu k § 74 odst. 1 písm. b) zákona,

c)   písemného čestného prohlášení ve vztahu ke spotřební dani ve vztahu k § 74 odst. 1 písm. b) zákona,

d)   písemného čestného prohlášení ve vztahu k § 74 odst. 1 písm. c) zákona,

e)   potvrzení příslušné okresní správy sociálního zabezpečení ve vztahu k § 74 odst. 1 písm. d) zákona,

f)    výpisu z obchodního rejstříku, nebo předložením písemného čestného prohlášení v případě, že není v obchodním rejstříku zapsán, ve vztahu k § 74 odst. 1 písm. e) zákona.

53. Podle § 77 odst. 1 zákona dodavatel prokazuje splnění profesní způsobilosti ve vztahu k České republice předložením výpisu z obchodního rejstříku nebo jiné obdobné evidence, pokud jiný právní předpis zápis do takové evidence vyžaduje.

54. Podle § 85 odst. 1 zákona zadavatel může požadovat, aby účastník zadávacího řízení předložil doklady prokazující základní způsobilost podle § 74 zákona a profesní způsobilost podle § 77 zákona jeho poddodavatelů. V takovém případě je zadavatel povinen v zadávací dokumentaci stanovit rozsah požadovaných kritérií způsobilosti, způsob jejich prokázání a případné sankce za nesplnění povinnosti nahradit poddodavatele podle odstavce 2 cit. ustanovení zákona.

55. Podle § 85 odst. 2 zákona zadavatel může požadovat nahrazení poddodavatele, který neprokáže splnění zadavatelem požadovaných kritérií způsobilosti nebo u kterého zadavatel prokáže důvody jeho nezpůsobilosti podle § 48 odst. 5 zákona. V takovém případě musí dodavatel poddodavatele nahradit nejpozději do konce zadavatelem stanovené přiměřené lhůty. Tuto lhůtu může zadavatel prodloužit nebo prominout její zmeškání.

56. Podle § 86 odst. 2 zákona platí, pokud zadavatel nestanoví v zadávací dokumentaci jinak, může dodavatel v žádosti o účast, předběžné nabídce nebo nabídce nahradit předložení dokladů čestným prohlášením. Dodavatel může vždy nahradit požadované doklady jednotným evropským osvědčením pro veřejné zakázky.

57. Podle § 122 odst. 1 zákona je zadavatel povinen vybrat k uzavření smlouvy účastníka zadávacího řízení, jehož nabídka byla vyhodnocena jako ekonomicky nejvýhodnější podle výsledku hodnocení nabídek nebo výsledku elektronické aukce, pokud byla použita.

58. Podle § 122 odst. 3 písm. a) zákona zadavatel odešle vybranému dodavateli výzvu k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o jeho kvalifikaci, pokud je již nemá k dispozici.

59. Podle § 122 odst. 7 písm. b) zákona zadavatel vyloučí vybraného dodavatele, který nepředložil údaje, doklady nebo vzorky podle odstavce 3 nebo 5 citovaného ustanovení zákona.

60. Podle § 123 zákona zadavatel odešle bez zbytečného odkladu od rozhodnutí o výběru dodavatele oznámení o výběru dodavatele všem účastníkům zadávacího řízení. S výjimkou jednacího řízení bez uveřejnění a zadávacího řízení, v němž je jeden účastník zadávacího řízení, musí být součástí tohoto oznámení

• zpráva o hodnocení nabídek, pokud proběhlo hodnocení nabídek,
• výsledek posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele, který bude obsahovat

1. seznam dokladů, kterými vybraný dodavatel prokazoval kvalifikaci, a

2. u požadované profesní způsobilosti podle § 77 odst. 2 zákona, ekonomické kvalifikace a technické kvalifikace údaje rozhodné pro prokázání splnění jednotlivých kritérií kvalifikace,

3. seznam dokladů nebo vzorků, jejichž předložení je podmínkou uzavření smlouvy, pokud si je zadavatel vyhradil podle § 104 písm. a) zákona,

4. výsledek zkoušek vzorků, pokud si je zadavatel vyhradil podle § 104 písm. b) zákona.

61. Podle § 211 odst. 1 zákona platí, že komunikace mezi zadavatelem a dodavateli v zadávacím řízení a při zvláštních postupech podle části šesté probíhá písemně; není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, lze použít i ústní komunikaci, je-li obsah v dostatečné míře zdokumentován, zejména zápisy, zvukovými nahrávkami nebo souhrny hlavních prvků komunikace.

62. Podle § 226 odst. 1 zákona platí, že seznamem kvalifikovaných dodavatelů se pro účely tohoto zákona rozumí část informačního systému o veřejných zakázkách, která slouží dodavatelům k prokázání základní způsobilosti podle § 74 zákona a profesní způsobilosti podle § 77 zákona.

63. Podle § 226 odst. 2 zákona je seznam kvalifikovaných dodavatelů přístupný neomezeným a dálkovým přístupem.

64. Podle § 228 odst. 1 zákona platí, že pokud předloží dodavatel zadavateli výpis ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů, tento výpis nahrazuje doklad prokazující

• profesní způsobilost podle § 77 zákona v tom rozsahu, v jakém údaje ve výpisu ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů prokazují splnění kritérií profesní způsobilosti, a
• základní způsobilost podle § 74 zákona.

65. Podle § 229 odst. 1 zákona platí, že výpis ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů je vydáván Ministerstvem pro místní rozvoj nebo prostřednictvím informačního systému veřejné správy v listinné nebo elektronické podobě podepsaný uznávaným elektronickým podpisem nebo označený uznávanou elektronickou značkou. Výpis ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů je vydán tomu, kdo o výpis požádá. Výpis ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů se vydává v českém jazyce.

66. Podle § 257 písm. f) zákona platí, že Úřad zahájené řízení usnesením zastaví, jestliže v řízení zahájeném z moci úřední nebyly zjištěny důvody pro uložení nápravného opatření podle § 263 zákona nebo pro uložení sankce podle § 268 nebo 269 zákona.

67. Podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona se zadavatel dopustí přestupku tím, že nedodrží pravidla stanovená tímto zákonem pro zadání veřejné zakázky nebo pro zvláštní postupy podle části šesté, přičemž tím ovlivní nebo může ovlivnit výběr dodavatele nebo výběr návrhu v soutěži o návrh, a zadá veřejnou zakázku, uzavře rámcovou dohodu nebo se soutěž o návrh považuje po výběru návrhu za ukončenou.

68. Podle § 268 odst. 2 písm. a) zákona platí, že za přestupek podle odstavce 1, nepoužije-li se postup podle odstavce 3, se uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až c) cit. ustanovení zákona.

Skutečnosti vyplývající z dokumentace o zadávacím řízení 

69. Zadavatel vymezil požadavky na prokázání základní způsobilosti v čl. 4. odst. 2 „Základní způsobilost“ zadávací dokumentace, který mj. stanoví, že dodavatel prokazuje splnění podmínek základní způsobilosti ve vztahu k České republice předložením:

• výpisu z evidence Rejstříku trestů (ve vztahu k § 74 odst. 1 písm. a) zákona),
• potvrzením příslušného finančního úřadu (ve vztahu k § 74 odst. 1 písm. b) zákona),
• písemného čestného prohlášení ve vztahu k spotřební dani (ve vztahu k § 74 odst. 1 písm. b) zákona),
• písemného čestného prohlášení (ve vztahu k § 74 odst. 1 písm. c) zákona),
• potvrzením příslušné okresní správy sociálního zabezpečení (ve vztahu k § 74 odst. 1 písm. d) zákona),
• výpisu z obchodního rejstříku nebo čestným prohlášením v případě, že není v obchodním rejstříku zapsán (ve vztahu k § 74 odst. 1 písm. e) zákona).

70. Dle čl. 4. odst. 3 „Profesní způsobilost“ zadávací dokumentace dodavatel prokazuje splnění profesní způsobilosti v souladu s § 77 zákona ve vztahu k České republice předložením výpisu z obchodního rejstříku nebo jiné obdobné evidence, pokud jiný právní předpis zápis do takové evidence vyžaduje.

71. Zadavatel dle čl. 4. odst. 8 „Prokázání kvalifikace poddodavatele“ zadávací dokumentace požadoval, aby účastník zadávacího řízení předložil doklady prokazující základní způsobilost podle § 74 zákona a profesní způsobilost podle § 77 zákona jeho poddodavatelů. Dále z citovaného článku zadávací dokumentace vyplývá, že zadavatel požadoval nahrazení poddodavatele, který neprokáže splnění zadavatelem požadovaných kritérií způsobilosti nebo u kterého zadavatel prokáže důvody jeho nezpůsobilosti podle § 48 odst. 5 zákona. V takovém případě je dodavatel povinen poddodavatele nahradit nejpozději do konce zadavatelem stanovené přiměřené lhůty.

72. Z čl. 4. odst. 9 zadávací dokumentace upravující požadavky zadavatele na doklady o kvalifikaci vyplývá, že zadavatel požadoval předložení výše uvedených dokladů k prokázání mj. základní a profesní způsobilosti. Zadavatel neumožnil jejich nahrazení čestným prohlášením.

73. Z oznámení o výběru dodavatele je zřejmé, že vybraným dodavatelem se stala společnost Clarima, přičemž v odůvodnění je uvedeno, že „[z]adavatel rozhodl o výběru dodavatele na základě provedeného hodnocení nabídek (viz příloha – Zpráva o hodnocení nabídek). Vybraný dodavatel je dodavatelem, který podal nabídku s nejnižší nabídkovou cenou. Vybraný dodavatel splnil všechny podmínky účasti stanovené zadavatelem v zadávacím řízení.“.

74. Přílohu oznámení o výběru dodavatele tvoří mj. seznam dokladů, kterými vybraný dodavatel prokazoval splnění podmínek účasti v zadávacím řízení zpracovaný v souladu s § 123 písm. b) zákona, přičemž z tohoto dokumentu je patrné, že vybraný dodavatel předložil toliko výpis ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů elektronicky podepsaný Ministerstvem pro místní rozvoj dne 18. 10. 2022, kterým prokázal u své osoby splnění základní způsobilosti dle § 74 zákona a profesní způsobilosti dle § 77 zákona.

75. Z čl. 8) „Označení poddodavatelů vybraného dodavatele“ písemné zprávy zadavatele ze dne 12. 12. 2022 vyplývá, že vybraný dodavatel zamýšlel realizovat předmět plnění veřejné zakázky s využitím dvou poddodavatelů: [JMÉNO, PŘÍJMENÍ, IČO, SÍDLO] [2] (7 % z celkového rozsahu plnění) (dále jako „OSVČ“) a Aseta Handicap s.r.o., IČO 29374928, se sídlem  Okružní 834/29a, 638 00 Brno (5 % z celkového rozsahu plnění) (dále jako „společnost Aseta“, rovněž spolu jako „poddodavatelé vybraného dodavatele“). Tato skutečnost vyplývá rovněž ze seznamu poddodavatelů, který vybraný dodavatel předložil v rámci své nabídky do zadávacího řízení.

76. Dle článku 4. „Cena Služeb, sleva z ceny Služeb“ odst. 1 smlouvy ze dne 30. 11. 2022, platí, že „[s]mluvní strany se dohodly, že cena Služeb za řádný úklid poskytnutý řádně a včas v souladu s touto Smlouvou činí 235 650,– Kč bez DPH, tj. 285 136,50 Kč vč. DPH za každý kalendářní měsíc poskytování Služeb (…)“. Tento článek v odst. 2 dále stanoví: „Smluvní strany se dohodly, že cena Služeb za mimořádný úklid dle odst. 1.02 písm. a) bod ii., písm. b) bod ii., písm. c) bod ii. této Smlouvy činí 175 Kč bez DPH, tj. 211,75 Kč vč. DPH za každou jednu hodinu práce jednoho pracovníka Poskytovatele.“.

77. Dle článku 10. „Trvání Smlouvy“ smlouvy ze dne 30. 11. 2022, platí, že smlouva je uzavřena na dobu 4 let od data nabytí účinnosti smlouvy[3].

Právní posouzení

78. V právě projednávaném případě je předmětem řízení o přestupku postup obviněného související s posouzením splnění podmínek účasti vybraného dodavatele, resp. jeho poddodavatelů. Proto se Úřad nejprve zaměřil na to, jak byly specifikovány podmínky účasti v zadávacím řízení, přičemž zjistil následující skutečnosti. Obviněný v části „Kvalifikace“ zadávací dokumentace stanovil výčet podmínek pro splnění základní, profesní a technické kvalifikace, přičemž v čl. 4. odst. 8 zadávací dokumentace výslovně požadoval, aby účastník zadávacího řízení mj. předložil doklady prokazující základní způsobilost podle § 74 zákona a profesní způsobilost podle § 77 zákona jeho poddodavatelů, přičemž obviněný požadoval prokázání splnění podmínek základní, profesní i technické kvalifikace předložením konkrétních dokumentů, tj. nikoliv pouze čestným prohlášením, které vyloučil v čl. 4. odst. 9 zadávací dokumentace (viz výše v odůvodnění tohoto rozhodnutí). Je tedy třeba zdůraznit, že zadavatel výslovně požadoval předložení těchto dokladů prokazujících kvalifikaci poddodavatelů v souladu s § 85 odst. 1 zákona, přičemž neumožnil jejich nahrazení čestným prohlášením.

79. Z oznámení o výběru dodavatele je zřejmé, že vybraným dodavatelem se stala společnost Clarima, přičemž obviněný rozhodl o jejím výběru na základě provedeného hodnocení nabídek, v rámci něhož konstatoval, že vybraný dodavatel „splnil všechny podmínky účasti stanovené zadavatelem v zadávacím řízení“. Přílohu oznámení o výběru dodavatele tvoří mj. seznam dokladů, kterými vybraný dodavatel prokazoval splnění podmínek účasti v zadávacím řízení zpracovaný v souladu s § 123 písm. b) zákona, přičemž z tohoto dokumentu je patrné, že vybraný dodavatel předložil toliko výpis ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů elektronicky podepsaný Ministerstvem pro místní rozvoj dne 18. 10. 2022, kterým prokázal u své osoby splnění základní způsobilosti dle § 74 zákona a profesní způsobilosti dle § 77 zákona. Z čl. 8) „Označení poddodavatelů vybraného dodavatele“ písemné zprávy zadavatele ze dne 12. 12. 2022 vyplývá, že vybraný dodavatel zamýšlel realizovat předmět plnění veřejné zakázky s využitím dvou jmenovaných poddodavatelů, což vyplývá rovněž ze seznamu poddodavatelů, který vybraný dodavatel předložil v rámci své nabídky do zadávacího řízení.

80. Dále se Úřad zabýval tím, zda z dokumentace o zadávacím řízení vyplývá, zda a jak vybraný dodavatel splnil výše citované požadavky zadavatele na prokázání kvalifikace, tj. zda u svých poddodavatelů prokázal splnění základní způsobilosti dle § 74 zákona a profesní způsobilosti dle § 77 zákona v souladu se zadávací dokumentací. Po přezkumu dokumentace o zadávacím řízení bylo Úřadem zjištěno, že tato neobsahuje žádné dokumenty, jimiž by vybraný dodavatel prokázal splnění podmínek základní způsobilosti dle § 74 odst. 1 zákona a profesní způsobilosti dle § 77 odst. 1 zákona svých poddodavatelů. K tomu Úřad podotýká, že tuto skutečnost nerozporuje ani sám obviněný, který ve svém vyjádření mj. uvedl, že „[p]rokázání profesní způsobilosti poddodavatelů podle § 77 zákona (…) bylo v rámci činnosti hodnotící komise ověřeno přes internetové portály ve veřejně dostupných rejstřících: u 1. poddodavatele (OSVČ) se jednalo o živnostenský rejstřík, u 2. poddodavatele (s.r.o.) o obchodní rejstřík. Prokázání základní způsobilosti poddodavatelů podle § 74 ZZVZ zkontrolovala hodnotící komise v souladu s § 39 odst. 5 ZZVZ, a to telefonicky. (…)“. Obviněný ve svém vyjádření dále potvrdil, že „(…) neúmyslně nezdokumentoval ověření základní a profesní způsobilosti poddodavatelů.“, nicméně i přesto je přesvědčen, že „[t]ento postup (…) může představovat maximálně pochybení formálního administrativního charakteru s dopadem na nemožnost doložení auditní stopy, nikoli na výběr dodavatele. (…) Zadavatel se tedy při svém postupu v rámci ověření kvalifikace nedopustil porušení ZZVZ.“.

81. Podle § 122 odst. 3 písm. a) zákona zadavatel odešle vybranému dodavateli výzvu k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o jeho kvalifikaci, pokud je již nemá k dispozici.

82. Komentářová literatura k citovanému ustanovení zákona uvádí, že „[p]oté, co zadavatel vyhodnotí předložené nabídky, a tedy de facto zjistí, kdo se má stát vybraným dodavatelem, s nímž má být uzavřena smlouva na plnění veřejné zakázky, má zadavatel povinnost odeslat tomuto vybranému dodavateli výzvu, jejímž obsahem musí být žádost o předložení následujících dokumentů: a) Originálů nebo ověřených kopií dokladů o kvalifikaci, kterými vybraný dodavatel prokazoval splnění zadavatelem požadovaných podmínek kvalifikace, a to za předpokladu, že je zadavatel již nemá k dispozici (například z důvodu, že vybraný dodavatel již ve své nabídce nebo žádosti o účast předložil zadavateli originály nebo ověřené kopie dokladů, jimiž prokazoval splnění podmínek kvalifikace). (…) Autoři tohoto komentáře upozorňují, že zaslání této výzvy dle komentovaného odstavce je obligatorní součástí zadávacího řízení (zvýraznil Úřad, pozn. Úřadu). Zadavatel je tak povinen tuto výzvu vybranému dodavateli odeslat s tím, že minimální výčet požadavků na předložení výše uvedených dokumentů je daný zákonem. Zadavatel tak dle názoru autorů tohoto komentáře není oprávněn tyto doklady po vybraném dodavateli nepožadovat (zvýraznil Úřad, pozn. Úřadu).“ [4]

83. Obdobný výklad provádí i komentář nakladatelství C. H. Beck, ze kterého vyplývá, že „[z]adavatel je předně povinen v rámci této výzvy požadovat předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o prokázání splnění kvalifikace vybraného dodavatele. Tyto doklady však nemusí zadavatel požadovat vždy; ZVZ v tomto směru uvádí výjimku pro případ, že takové doklady (tj. originály nebo ověřené kopie všech požadovaných dokladů) má již zadavatel k dispozici. Může se tedy jednat o situace, kdy účastník sám a dobrovolně tyto doklady předložil již v podané nabídce, ačkoli ze zadávacích podmínek vyplývalo, že kvalifikace může být prokázána toliko formou čestného prohlášení. Dlužno k posledně uvedenému nicméně připomenout, že v souladu s rozhodovací praxí ÚOHS (rozhodnutí S0445/2018 v sekci z Judikatury) čestné prohlášení nenahrazuje (neověřuje) doklady, které by měl zadavatel požadovat ve výzvě dle odstavce 3. Proto pokud vybraný dodavatel v souladu se ZVZ a zadávacími podmínkami prokázal kvalifikaci čestným prohlášením (…), zadavatel musí vybranému dodavateli odeslat výzvu k předloženíkon­krétních dokladů o jeho kvalifikaci. Tento postup tak směřuje k ověření, že u daného účastníka (vybraného dodavatele) bude prokázáno splnění nezbytných zákonných podmínek. (…) Pokud vybraný dodavatel prokazuje část kvalifikace prostřednictvím jiné osoby, musí být příslušné doklady (dle § 83 odst. 1) předloženy společně s doklady vybraného dodavatele, a to opět za předpokladu, že těmito doklady od třetích osob (zpravidla poddodavatelů) zadavatel již nedisponuje či si je neobstaral jinak než na základě výzvy dle § 122 odst. 3.“ [5]

84. Lze mít za prokázané, že v projednávaném případě obviněný v zadávací dokumentaci výslovně požadoval, aby účastník zadávacího řízení předložil doklady prokazující základní způsobilost podle § 74 zákona a profesní způsobilost podle § 77 zákona jeho poddodavatelů. Dále z dokumentace o zadávacím řízení jednoznačně vyplývá, že vybraný dodavatel tyto požadované dokumenty prokazující způsobilost svých poddodavatelů obviněnému v průběhu zadávacího řízení nepředložil (nebyly obsaženy v jeho nabídce ani je později nedoložil). Z dokumentace o zadávacím řízení rovněž nevyplývá, že by si obviněný tyto doklady sám obstaral. Úřad je tedy přesvědčen, že obviněný byl podle § 122 odst. 3 písm. a) zákona povinen vyzvat před uzavřením smlouvy vybraného dodavatele, aby tyto doklady o kvalifikaci jmenovaných poddodavatelů předložil. Tím, že obviněný předmětné doklady po vybraném dodavateli nepožadoval, aniž by je měl k dispozici, se dopustil porušení ustanovení § 122 odst. 3 písm. a) zákona.

85. Obviněný ve svém vyjádření Úřadu sdělil, že si kvalifikaci poddodavatelů vybraného dodavatele ověřil, konkrétně si profesní způsobilost dle § 77 odst. 1 zákona ověřil z obchodního či živnostenského rejstříku a základní způsobilost dle § 74 odst. 1 zákona si ověřil telefonicky u vybraného dodavatele. Úřad se proto dále zaměřil na posouzení, zda byl obviněný oprávněn a schopen ověřit si kvalifikaci poddodavatelů vybraného dodavatele tímto způsobem.  

86. Podle § 39 odst. 5 zákona platí, že posouzení splnění podmínek účasti nebo hodnocení kritérií podle odstavce 3 tohoto ustanovení zadavatel provede na základě údajů, dokladů, vzorků nebo modelů poskytnutých účastníkem zadávacího řízení. Zadavatel může ověřovat věrohodnost poskytnutých údajů, dokladů, vzorků nebo modelů a může si je opatřovat také sám. Komentářová literatura k tomuto ustanovení zákona uvádí, že zadavatel si sice může potřebné údaje, doklady, vzorky nebo modely opatřovat sám, nicméně tímto postupem by neměl suplovat povinnost účastníka zadávacího řízení předložit všechny potřebné údaje, doklady, vzorky nebo modely a de facto tak v některých případech upustit od toho, aby byly tyto doloženy ze strany dodavatele. Zadavatel si rovněž může aktivně vyhledat či opatřit údaje, doklady, vzorky nebo modely, nicméně pouze v situaci, kdy tyto doklady či údaje určitým způsobem doplňují nebo vysvětlují účastníkem již předložené informace či dokumenty, nebo přinášejí odpovědi na otázky, které vyvstaly až v souvislosti se skutečnostmi předloženými účastníkem zadávacího řízení. Nelze však vyloučit ani postup, při kterém si zadavatel prostřednictvím tohoto ustanovení např. sám zajistí dílčí chybějící doklad účastníka zadávacího řízení i z vlastní iniciativy, nedojde-li tak k porušení základních zásad. Zejména trvání na předložení dokladů, které lze získat z veřejně dostupných zdrojů (jako např. výpis z obchodního rejstříku), výhradně účastníkem v situaci, kdy sám zadavatel např. z časových důvodů preferuje postup, kdy si doklad tímto způsobem opatří sám, by bylo přílišným formalismem.[6]

87. S ohledem na právě uvedené Úřad uznává, že ačkoliv by měl obviněný primárně provést posouzení splnění podmínek účasti na základě údajů či dokladů poskytnutých účastníkem zadávacího řízení, mohl z důvodu časové úspory přistoupit k ověření profesní způsobilosti dle § 77 odst. 1 zákona poddodavatelů vybraného dodavatele s využitím veřejně dostupných zdrojů, konkrétně s využitím živnostenského rejstříku u poddodavatele OSVČ a obchodního rejstříku u společnosti Aseta. Úřad tedy připouští, že obviněný by nebyl povinen vyzvat vybraného dodavatele k předložení dokladů prokazujících profesní způsobilost jeho poddodavatelů dle § 122 odst. 3 písm. a) zákona, pokud by si tyto doklady pořídil sám z veřejně dostupných zdrojů. Nicméně i v takovém případě by byl obviněný s ohledem na zásadu transparentnosti upravenou v § 6 zákona povinen učinit tyto doklady součástí dokumentace o zadávacím řízení. Vzhledem k tomu, že z dokumentace o zadávacím řízení předložené Úřadu v rámci vedeného řízení o přestupku nevyplývá, že by obviněný tyto doklady pořídil a učinil je součástí dokumentace o zadávacím řízení, nemůže Úřad vycházet z toho, že by je měl obviněný v době posuzování splnění podmínek účasti vybraného dodavatele k dispozici. Je proto nutné trvat na tom, že se obviněný dopustil porušení pravidla upraveného v § 122 odst. 3 zákona, když vybraného dodavatele nevyzval k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů prokazujících profesní způsobilost jeho poddodavatelů, ačkoliv je prokazatelně neměl k dispozici.

88. Z vyjádření obviněného dále vyplývá, že si u vybraného dodavatele toliko telefonicky ověřil, zda jeho poddodavatelé splňují podmínky základní způsobilosti dle § 74 odst. 1 zákona. Úřad je přesvědčen, že pouhé telefonické ověření splnění podmínek základní způsobilosti poddodavatelů vybraného dodavatele nelze považovat za souladné se zákonem, resp. nelze tuto telefonickou komunikaci chápat jako výzvu dle § 122 odst. 3 zákona, a to zejména s ohledem na § 211 odst. 1 zákona, který stanoví, že komunikace mezi zadavatelem a dodavateli v zadávacím řízení a při zvláštních postupech podle části šesté zákona probíhá písemně; není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, lze použít i ústní komunikaci, je-li obsah v dostatečné míře zdokumentován, zejména zápisy, zvukovými nahrávkami nebo souhrny hlavních prvků komunikace. Z uvedeného je zřejmé, že ústní formu komunikace je možné využít pouze tam, kde zákon výslovně nestanoví povinnost písemného sdělování informací, popřípadě tam, kde tato povinnost neplyne z povahy sdělovaných informací. Z cit. ustanovení zákona lze dále dovodit, že i při vedení ústní komunikace musí být zachovány zásady zadávání veřejných zakázek, a proto je nezbytné, aby byl obsah ústní komunikace dostatečným způsobem zdokumentován a uchován, a to zejména v případě, kdy by ústní komunikace mohla mít podstatný dopad na obsah nebo hodnocení nabídek.

89. Úřad je toho názoru, že právě v projednávaném případě z povahy informací nezbytných k prokázání základní způsobilosti vybraného dodavatele, resp. jeho poddodavatelů plyne povinnost písemné formy těchto dokladů a také výzvy zadavatele k jejich poskytnutí. Aby mohl mít zadavatel postaveno najisto i s ohledem na zachování zásady transparentnosti § 6 odst. 1 zákona, že vybraný dodavatel splnil podmínky účasti v zadávacím řízení, musí mít k dispozici doklady, na jejichž základě bude schopen splnění podmínek účasti posoudit. Jak bylo konstatováno výše, pokud zadavatel nemá k dispozici originály nebo ověřené kopie dokladů o kvalifikaci vybraného dodavatele, je povinen dle § 122 odst. 3 písm. a) zákona vyzvat vybraného dodavatele k jejich předložení. Tato situace nastala v projednávaném případě, kdy součástí nabídky nebyly mj. dokumenty, kterými by vybraný dodavatel prokazoval splnění základní způsobilosti dle § 74 zákona svých poddodavatelů, přičemž dle § 75 odst. 1 zákona dodavatel prokazuje splnění podmínek základní způsobilosti ve vztahu k České republice předložením zejm. výpisu z evidence Rejstříku trestů, potvrzení příslušného finančního úřadu, písemného čestného prohlášení ve vztahu ke spotřební dani, písemného čestného prohlášení ve vztahu k možnému splatnému nedoplatku na pojistném nebo na penále na veřejné zdravotní pojištění, potvrzení příslušné územní správy sociálního zabezpečení či výpisu z obchodního rejstříku, nebo předložením písemného čestného prohlášení v případě, že není v obchodním rejstříku zapsán. I s ohledem na povahu těchto dokladů je zřejmé, že je nutné mít tyto dokumenty k dispozici v písemné podobě, aby zadavatel mohl jednoznačně posoudit, zda dodavatel (případně jeho poddodavatelé, pokud je to vyžadováno v zadávacích podmínkách) splňuje podmínky základní způsobilosti. S ohledem na právě uvedené je Úřad přesvědčen, že výzva dle § 122 odst. 3 písm. a) zákona představuje úkon zadavatele, který s ohledem na jeho důležitost musí být písemný. Stejně tak případná reakce dodavatele a doklady, kterými dodavatel následně svou nabídku doplní či objasní, musí být písemné, neboť se musí jednat o originály či ověřené kopie těchto dokladů v souladu s § 122 odst. 3 písm. a) zákona[7], přičemž v případě prokazování základní způsobilosti dle § 74 odst. 1 zákona se jedná např. o výpis z evidence Rejstříku trestů, potvrzení finančního úřadu, písemné čestné prohlášení ke spotřební dani, písemné čestné prohlášení ve vztahu k možnému splatnému nedoplatku na pojistném nebo na penále na veřejné zdravotní pojištění atd. V této souvislosti Úřad podotýká, že akceptování postupu zadavatele spočívajícího v pouhém telefonickém ověření základní způsobilosti poddodavatelů vybraného dodavatele by znamenalo, že zákonem stanovená povinnost předkládat doklady k prokázání určitých skutečností v zadávacím řízení je zcela zbytečná, neboť by kdokoliv svou povinnost doložit konkrétní dokument mohl splnit pouhým ústním sdělením, že tímto dokumentem disponuje a dané skutečnosti splňuje.

90. V projednávaném případě je proto nutné konstatovat, že ani v situaci, kdy by byl postup obviněného takový, jak jej popisoval ve svém vyjádření, tj. že základní způsobilost poddodavatelů vybraného dodavatele ověřil telefonicky, nejednalo by se o postup souladný se zákonem, neboť nelze připustit, aby zadavatel vyzýval vybraného dodavatele k doložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o jeho kvalifikaci (či jeho poddodavatelů) pouze telefonicky, a stejně tak odpověď vybraného dodavatele nemůže být toliko ústní mj. s ohledem právě na povinnost předložení originálů či ověřených kopií konkrétních dokladů, které musí být jednoznačně předloženy písemně. Úřad proto uzavírá, že obviněný nemohl mít na základě pouhého telefonického hovoru s dodavatelem jednoznačně potvrzeno ani ověřeno, že poddodavatelé tohoto dodavatele splňují podmínky základní způsobilosti. Nad rámec výše uvedeného Úřad sděluje, že toliko telefonické ověření splnění podmínek základní způsobilosti poddodavatelů vybraného dodavatele není dostačující i s ohledem na to, že ani vybraný dodavatel nemusí disponovat dokumenty potřebnými k prokázání způsobilosti svých poddodavatelů, resp. nemusí mu být některé informace známy.

91. Podobně jako v případě ověřování profesní způsobilosti dle § 77 odst. 1 zákona Úřad připouští, že i v případě způsobilosti základní dle § 74 odst. 1 zákona by obviněný nebyl povinen vyzvat vybraného dodavatele k předložení dokladů prokazujících profesní způsobilost jeho poddodavatelů dle § 122 odst. 3 písm. a) zákona, pokud by si tyto doklady pořídil sám z veřejně dostupných zdrojů, konkrétně ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů[8], neboť platný výpis ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů může získat každý, a to zcela zdarma na internetových stránkách https://skd.ni­pez.cz/. Výpis ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů nahrazuje, za splnění zákonem stanovených podmínek, doklady prokazující splnění základní způsobilosti podle § 74 zákona v plném rozsahu, a doklady prokazující splnění profesní způsobilosti dle § 77 zákona, a to v tom rozsahu, v jakém údaje prokazující splnění profesní způsobilosti (které jsou uvedeny v seznamu kvalifikovaných dodavatelů) korespondují s požadavky zadavatele na prokázání profesní způsobilosti pro plnění veřejné zakázky. Nicméně i v takovém případě by byl obviněný s ohledem na zásadu transparentnosti upravenou v § 6 odst. 1 zákona povinen učinit tyto doklady součástí dokumentace o zadávacím řízení. Vzhledem k tomu, že z dokumentace o zadávacím řízení nevyplývá, že by obviněný tyto doklady pořídil a součástí zadávací dokumentace je neučinil, lze konstatovat, že je neměl k dispozici, a obviněný se tak dopustil porušení výše citovaného pravidla upraveného v § 122 odst. 3 zákona, když vybraného dodavatele nevyzval k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů prokazujících základní způsobilost jeho poddodavatelů. Ostatně obviněný ani ve svých vyjádřeních netvrdí, že by výpisy ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů ve vztahu k poddodavatelům vybraného dodavatele pořídil nebo že by přistoupil k ověřování způsobilosti poddodavatelů vybraného dodavatele tímto způsobem.

92. Lze tedy uzavřít, že obviněný postupoval v rozporu s ustanovením § 122 odst. 3 písm. a) zákona, když nevyzval vybraného dodavatele k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o jeho kvalifikaci, resp. základní způsobilosti dle § 74 zákona a profesní způsobilosti dle § 77 zákona jeho poddodavatelů, které neměl k dispozici, čímž zároveň nedodržel zásadu transparentnosti zakotvenou v § 6 odst. 1 zákona.

93. K naplnění všech znaků skutkové podstaty přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona je třeba, aby porušení pravidla stanoveného zákonem pro zadání veřejné zakázky ovlivnilo nebo mohlo ovlivnit výběr dodavatele. Z hlediska zákonného rámce ust. § 268 odst. 1 písm. a) zákona tedy stačí pouhá možnost (potencialita) ovlivnění výběru dodavatele. V této souvislosti Úřad odkazuje na ustálenou judikaturu týkající se problematiky potenciality ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky při postupu zadavatele podle zákona. Např. Nejvyšší správní soud (dále jen „NSS“) v rozsudku sp. zn. 9 Afs 78/2012 ze dne 25. 7. 2013 konstatoval, že „[z]e zákonného znění přitom expressis verbis plyne, že ke spáchání deliktu dojde, i pokud porušením zákona zadavatel pouze mohl ovlivnit výběr nejvhodnější nabídky. Ze zákona je tedy zřejmé, že postačí pouhá potencialita podstatného ovlivnění výběru nejvhodnější nabídky.“. Úřad dodává, že ačkoliv se popsaný závěr NSS týkal spáchání správního deliktu podle předchozí právní úpravy zadávání veřejných zakázek, je tento plně aplikovatelný i na šetřený případ, neboť znaky skutkové podstaty protiprávního jednání (přestupku) podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona nedoznaly co do svého obsahového významu z hlediska sledované okolnosti žádných koncepčních změn.

94. Úřad se tedy zaměřil na to, zda obviněný tím, že nevyzval vybraného dodavatele k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o kvalifikaci, resp. základní a profesní způsobilosti jeho poddodavatelů, které neměl k dispozici, alespoň potenciálně mohl ovlivnit výběr dodavatele.

95. Nejprve Úřad na tomto místě opakuje, že obviněný byl oprávněn sám si ověřit z veřejně dostupných zdrojů (z obchodního rejstříku, živnostenského rejstříku či seznamu kvalifikovaných dodavatelů) profesní či základní způsobilost poddodavatelů vybraného dodavatele dle § 39 odst. 5 zákona, přičemž pokud by k tomuto ověření přistoupil a získané výpisy z veřejných rejstříku by učinil součástí dokumentace o zadávacím řízení, nebyl by obviněný povinen vyzvat vybraného dodavatele k předložení originálů či ověřených kopií těchto dokladů, neboť už by je prokazatelně měl k dispozici.

96. Z veřejně dostupných zdrojů (konkrétně z obchodního a živnostenského rejstříku) Úřad zpětně ověřil, že poddodavatelé vybraného dodavatele splňovali v době výběru dodavatele a na něj navazujícím okamžiku uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky požadavky profesní způsobilosti dle § 77 odst. 1 zákona, přičemž k tomuto závěru mohl dospět (resp. by musel dospět) i sám obviněný v době posuzování splnění podmínek účasti vybraného dodavatele, resp. jeho poddodavatelů. Proto Úřad neshledal, že by nedodržení pravidla upraveného v ustanovení § 122 odst. 3 písm. a) zákona ze strany obviněného ve vztahu k prokázání profesní způsobilosti poddodavatelů vybraného dodavatele mohlo ovlivnit výběr dodavatele v zadávacím řízení na veřejnou zakázku, neboť jmenovaní poddodavatelé tuto podmínku prokazatelně splňovali a pokud by zadavatel svou povinnost splnil, vybraného dodavatele k předložení daných dokumentů vyzval a tyto dokumenty následně učinil součástí dokumentace o zadávacím řízení, lze uvažovat, že by nedošlo k rozdílnému výsledku zadávacího řízení. S ohledem na právě uvedené Úřad přistoupil k zastavení řízení o přestupku spočívajícím v tom, že obviněný při zadávání veřejné zakázky nedodržel pravidlo stanovené v ustanovení § 122 odst. 3 písm. a) zákona, když nevyzval vybraného dodavatele k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů prokazujících profesní způsobilost podle § 77 zákona jeho poddodavatelů, ačkoliv je neměl v dispozici, neboť Úřad neshledal, že by tento postup obviněného ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr dodavatele, pročež nebyly zjištěny důvody pro uložení sankce podle § 268 zákona. Proto Úřad rozhodl v této části tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozhodnutí.

97. Naopak co se týče prokazování základní způsobilosti poddodavatelů vybraného dodavatele dle § 74 odst. 1 zákona, je Úřad přesvědčen, že nedodržení pravidla upraveného v ustanovení § 122 odst. 3 písm. a) zákona ze strany obviněného mohlo ovlivnit výběr dodavatele v zadávacím řízení na veřejnou zakázku. Úřad připouští, že i v případě způsobilosti základní dle § 74 odst. 1 zákona byl obviněný oprávněn pořídit si doklady sám z veřejně dostupných zdrojů, konkrétně ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů, neboť výpis ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů zcela nahrazuje doklady prokazující splnění základní způsobilosti podle § 74 zákona. Nicméně z veřejně dostupných zdrojů, a to ani ze seznamu kvalifikovaných dodavatelů nelze zpětně ověřit, zda poddodavatelé vybraného dodavatele v době výběru dodavatele a na něj navazujícím okamžiku uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky splňovali podmínky základní způsobilosti dle § 74 odst. 1 zákona. Nelze tedy vyloučit, že poddodavatelé vybraného dodavatele tento požadavek v době výběru dodavatele a na něj navazujícím okamžiku uzavření smlouvy na plnění veřejné zakázky nesplňovali, což by mohlo znamenat povinnost obviněného vyloučit vybraného dodavatele a v konečném důsledku zapříčinit i výběr jiného dodavatele a rozdílný výsledek zadávacího řízení. S ohledem na právě uvedené je Úřad přesvědčen, že obviněný svým postupem (kdy nevyzval vybraného dodavatele k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o základní způsobilosti jeho poddodavatelů) nepostavil před ostatními účastníky zadávacího řízení (i před sebou samým) najisto (zajištěním zákonem předvídané podoby dokladů o kvalifikaci vybraného dodavatele, resp. jeho poddodavatelů), zda mají poddodavatelé vybraného dodavatele dostatečnou kvalifikaci pro poptávané plnění dle stanovených podmínek a pravidel v rámci zadávací dokumentace, jak předvídá zákon. Nelze přitom vyloučit, že v případě, kdy by obviněný dostál svým zákonným povinnostem, mohla v průběhu zadávacího řízení vzniknout i situace, kdy by vybraný dodavatel potřebné doklady podle § 122 odst. 3 písm. a) zákona nepředložil, pročež by byl obviněný povinen dle § 122 odst. 7 zákona vybraného dodavatele z účasti v zadávacím řízení vyloučit. Výběr dodavatele by pak pokračoval mezi zbylými účastníky zadávacího řízení.

98. Na základě výše uvedeného považuje Úřad za prokázané, že se obviněný dopustil přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona tím, že nepostupoval v souladu s ustanovením § 122 odst. 3 písm. a) zákona, když nevyzval vybraného dodavatele k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů prokazujících základní způsobilost podle § 74 cit. zákona jeho poddodavatelů, ačkoliv je neměl v dispozici, přičemž tento postup mohl ovlivnit výběr dodavatele, a dne 30. 11. 2022 uzavřel s vybraným dodavatelem smlouvu o poskytování služeb na předmět plnění veřejné zakázky. Proto Úřad rozhodl v této části tak, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.

99. Jelikož Úřad shledal na straně obviněného pochybení, které naplňuje skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona ve znění před novelou, je povinen zohlednit jakoukoli pozdější právní úpravu zákona či jeho prováděcích právních předpisů a posoudit, zda je tato úprava pro obviněného příznivější. Uvedené vyplývá z článku 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod, dle kterého se trestnost činu posuzuje a trest se ukládá podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán. Pozdějšího zákona se použije, jestliže je to pro pachatele příznivější. Ústavní pravidlo zakotvené v čl. 40 odst. 6 Listiny základních práv a svobod (na úrovni mezinárodního práva v čl. 15 odst. 1 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech) je základem výjimky z jinak obecně platného zákazu retroaktivity trestních norem, která se uplatní v případě, kdy je pozdější právní úprava pro pachatele příznivější, přičemž podle judikatury vyšších soudů je v otázce použití pozdější právní úpravy příznivější pro pachatele přípustná analogie mezi soudním (trestněprávním) a správním trestáním. Předmětná zásada byla zákonodárcem vtělena do přestupkového zákona, který je obecným právním předpisem upravujícím jednak institut přestupků a také postup správních orgánů při jejich šetření a trestání. Dle § 2 citovaného zákona, se odpovědnost za přestupek posuzuje podle zákona účinného v době spáchání přestupku; jestliže je to však pro pachatele přestupku příznivější, posuzuje se odpovědnost pachatele podle zákona pozdějšího. S ohledem na uvedené Úřad tedy přistoupil k posouzení, zda není pro obviněného pozdější právní úprava obsažená v zákoně po přijetí novely příznivější než právní úprava obsažená v zákoně před přijetím novely, resp. zda je co do viny pro obviněného příznivější zákon ve znění novely. Jelikož novelou nedošlo k významným změnám dotčených ustanovení zákona, jež by měly vliv na skutkovou podstatu[9], Úřad uzavírá, že zákon ve znění novely pro obviněného příznivější není, jelikož jeho jednání je co do viny i dle zákona ve znění novely zákona stále trestné (totéž platí, pokud jde o ustanovení týkající se ukládání trestu, kterým se bude Úřad zabývat níže v odůvodnění tohoto rozhodnutí).

100. S ohledem na skutečnosti uvedené v odůvodnění tohoto rozhodnutí Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. a II. tohoto rozhodnutí.

K výroku III. tohoto rozhodnutí – uložení pokuty

101. Úřad posoudil postup obviněného a vzhledem ke zjištěným skutečnostem přistoupil k uložení pokuty, neboť obviněný svým postupem naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 268 odst. 1 písm. a) zákona.

102. Úřad se v souvislosti s rozhodováním o uložení sankce nejprve zabýval tím, zda nedošlo k zániku odpovědnosti za přestupek, resp. k promlčení přestupku.

103. Podle § 29 písm. a) přestupkového zákona odpovědnost za přestupek zaniká uplynutím promlčecí doby.

104. Podle § 270 odst. 5 zákona promlčecí doba činí 5 let.

105. Podle § 31 odst. 1 přestupkového zákona počíná promlčecí doba běžet dnem následujícím po dni spáchání přestupku; dnem spáchání přestupku se rozumí den, kdy došlo k ukončení jednání, kterým byl přestupek spáchán. Je-li znakem přestupku účinek, promlčecí doba počíná běžet dnem následujícím po dni, kdy takový účinek nastal.

106. V návaznosti na výše uvedené Úřad před uložením pokuty ověřil, zda již neuplynula lhůta dle § 270 odst. 5 zákona. Ke spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. došlo dne 30. 11. 2022, kdy zadavatel s vybraným dodavatelem uzavřel smlouvu na plnění veřejné zakázky. Promlčecí doba vzhledem k tomuto jednání počala běžet dne následujícího, tj. dne 1. 12. 2022. Řízení o přestupku bylo zahájené dnem vydání příkazu, tj. dne 11. 12. 2024. Z uvedeného tak vyplývá, že promlčecí doba ve vztahu k projednávanému přestupku neuplynula a odpovědnost obviněného za projednávaný přestupek uplynutím promlčecí doby nezanikla.

107. V daném případě se obviněný dopustil přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona. Podle ustanovení § 268 odst. 2 písm. a) zákona se se za přestupek podle odstavce 1, nepoužije-li se postup podle odst. 3, uloží pokuta do 10 % ceny veřejné zakázky, nebo do 20 000 000 Kč, nelze-li celkovou cenu veřejné zakázky zjistit, jde-li o přestupek podle odstavce 1 písm. a) až c) zákona.

108. Podle smlouvy ze dne 30. 11. 2022 je tato uzavírána na dobu 4 let. Cena za poskytování služeb na základě této smlouvy je sjednána ve výši 235 650,– Kč bez DPH, tj. 285 136,50 Kč vč. DPH za každý kalendářní měsíc poskytování služeb řádného úklidu, přičemž ve smlouvě je rovněž sjednána cena za mimořádný úklid ve zvláštních případech, a to ve výši 175 Kč bez DPH, tj. 211,75 Kč vč. DPH za každou jednu hodinu práce jednoho pracovníka vybraného dodavatele. Jelikož plnění na základě smlouvy ze dne 30. 11. 2022 stále probíhá a není možné předem určit, zda budou poskytovány služby pouze v souvislosti s řádným úklidem či rovněž služby spojené s mimořádným úklidem, nelze určit celkovou cenu veřejné zakázky, proto maximální horní hranice pokuty v souladu s § 268 odst. 2 písm. a) zákona činí 20 mil. Kč.[10]

109. Při určení druhu správního trestu a jeho výměry je správní orgán povinen přihlédnout k okolnostem demonstrativně uvedeným v § 37 písm. a) až i) přestupkového zákona. Při stanovení výše pokuty Úřad zohlednil pouze ta z kritérií vyjmenovaných v § 37 přestupkového zákona, která mají význam ve vztahu k projednávanému přestupku. V tomto případě Úřad přihlédl zejména k povaze a závažnosti přestupku a k přitěžujícím a polehčujícím okolnostem.

110. Podle § 38 přestupkového zákona je povaha a závažnost přestupku dána zejména významem zákonem chráněného zájmu, který byl přestupkem porušen nebo ohrožen, dále významem a rozsahem následku přestupku a okolnostmi jeho spáchání (Úřad zde uvádí pouze ty skutečnosti citovaného ustanovení přestupkového zákona, které jsou relevantní ve vztahu k posuzovanému případu).

111. Pokud jde o význam neurčitého právního pojmu „závažnost přestupku“, Úřad uvádí, že stupeň společenské škodlivosti přestupku (tedy závažnosti) je dán také konkrétní intenzitou naplnění znaků skutkové podstaty přestupku. Při posuzování závažnosti přestupku není hlavním kritériem jeho skutková podstata, ale intenzita skutkových okolností, s jakou došlo k porušení právem chráněných hodnot a zájmů v konkrétním případě. Z hlediska určení výměry pokuty je proto nutno hodnotit nejen jaké následky byly přestupkem způsobeny, ale také jakou měly intenzitu (srov. rozsudek NSS sp. zn. 1 Afs 106/2012 ze dne 6. 6. 2013).

112. Po zvážení všech okolností šetřeného případu a s přihlédnutím k výše uvedenému uvádí Úřad následující.

113. Co se týče posouzení povahy a závažnosti spáchaného přestupku v šetřeném případě, Úřad konstatuje, že jednáním obviněného nedošlo k zákonem předvídanému postupu podle § 122 odst. 3 písm. a) zákona, neboť obviněný vybraného dodavatele nevyzval k předložení originálů nebo ověřených kopií dokladů o jeho kvalifikaci, resp. dokladů prokazujících základní způsobilost podle § 74 cit. zákona jeho poddodavatelů (ač prokazatelně tyto dokumenty neměl k dispozici). Obviněný svým postupem porušil zákonem stanovené požadavky na průběh zadávacího řízení, jejichž splnění je dáno jako předpoklad transparentního postupu zadavatele vedoucího k výběru dodavatele. Zde uvedeným postupem obviněného, kdy obviněný bez oslovení vybraného dodavatele za účelem doložení potřebných dokumentů přímo přistoupil k uzavření smlouvy s vybraným dodavatelem, u něhož však mohly stále nastat podmínky pro jeho vyloučení (viz výše v tomto rozhodnutí), byl porušen zákonem chráněný zájem na tom, aby plnění veřejné zakázky nebylo svěřeno dodavateli, který neprokázal splnění předem zadavatelem stanovených zadávacích podmínek. Obviněný tedy uzavřel smlouvu na veřejnou zakázku s dodavatelem, u kterého nemohl objektivně posoudit, zda splňuje podmínky účasti zadávacího řízení, čímž znehodnotil hospodářskou soutěž, neboť část podmínek pro uzavření smlouvy vybranému dodavateli v podstatě „prominul“. Z obecného pohledu je tedy nutno považovat přestupek obviněného za typově závažný, neboť má potenciál zásadním způsobem ovlivnit férovost hospodářské soutěže mezi účastníky zadávacího řízení.

114. Co se týče následků spáchání přestupku dle výroku II. tohoto rozhodnutí, Úřad uvádí, že spáchání šetřeného přestupku dle § 268 odst. 1 písm. a) zákona spočívajícího v nedostatečném ověření splnění podmínek účasti vybraného dodavatele v zadávacím řízení při absenci originálů nebo ověřených kopií dokladů o kvalifikaci jeho poddodavatelů mohlo vést k ovlivnění řádného výběru dodavatele, neboť zákon předpokládá, že k uzavření smlouvy zadavatel přistoupí s dodavatelem, u něhož jsou dané dokumenty a údaje známy. Je nutné opětovně připomenout, že nelze vyloučit, že v rámci řádně vedeného zadávacího řízení mohla nastat situace, kdy by k plnění předmětu veřejné zakázky byla vybrána nabídka jiného dodavatele, a tudíž nelze vyloučit, že důsledkem postupu obviněného došlo k negativnímu zásahu do konkurenčního prostředí v daném tržním odvětví.

115. Při stanovování konkrétní výše ukládané pokuty pak Úřad zohlednil i skutečnou částku uhrazenou za služby, které jsou předmětem veřejné zakázky, v letech 2023 a 2024, která může do jisté míry indikovat skutečnou celkovou hodnotu plnění podle smlouvy (kterou v tuto chvíli nelze exaktně stanovit – k tomu srov. bod 108 odůvodnění tohoto rozhodnutí).

116. Úřad při stanovení výše pokuty přihlédl též k době, která uplynula od spáchání přestupku, neboť jak Krajský soud v Brně v rozsudku sp. zn. 62 Af 123/2013 ze dne 9. 4. 2015 judikoval, „je-li základním požadavkem na zákonnost uložené pokuty její proporcionalita, pak hledisko doby, jež uplynula mezi spácháním správního deliktu a jeho potrestáním, je možným (a někdy nutným) korektivem při úvahách ohledně výše pokuty, k němuž má být přihlédnuto na závěr těchto úvah; aplikace tohoto korektivu má zamezit, aby výše pokuty, jinak řádně stanovena podle zákonem předepsaných kritérií a kritérií nutně aplikovatelných i bez jejich výslovného vyjádření v zákoně (kritérium přiměřenosti s ohledem na míru, ve které výše pokuty může působit pro delikventa likvidačně), celkově nejevila znaky nepřiměřenosti s ohledem na prodlevu, která nastala mezi porušením právní povinnosti a trestem, který za to byl uložen. V rámci správního trestání je totiž třeba dostatečně silně vnímat, že časový horizont toho, kdy se účastníkovi řízení (delikventovi) dostává konečného rozhodnutí ve věci, je neoddělitelnou součástí měřítek celkové spravedlnosti řízení, a že čím je tento časový horizont delší, tím více se rozostřují kontury spravedlnosti jak v očích účastníka řízení, tak i v obecném vnímání veřejnosti a veřejného mínění, což celkově oslabuje důvěryhodnost státní moci. Je nepochybné, že s prodlužujícím se okamžikem potrestání se relativizuje základní vztah mezi spáchaným deliktem a ukládanou sankcí a že doba mezi porušením právní povinnosti a rozhodnutím o sankci má i bezprostřední vliv na účel trestu, jehož má být uložením konkrétní sankce dosaženo“. Vzhledem k tomu, že ke dni vydání tohoto rozhodnutí uplynuly od spáchání přestupku uvedeného ve výroku II. tohoto rozhodnutí více než 2 roky, zohlednil Úřad tuto skutečnost při zvažování výše pokuty ve prospěch obviněného.

117. Úřad při stanovení výše pokuty rovněž posoudil tvrzení obviněného obsažená v jednotlivých podáních obdržených v průběhu správního řízení, ve kterých obviněný zejm. žádá o snížení uložené pokuty s ohledem na snahu o nápravu a implementaci systémových opatření, která by měla eliminovat riziko opakování obdobných pochybení. Obviněný rovněž v podaném odporu odkazuje na několik rozhodnutí Úřadu, ze kterých dovozuje, že ačkoliv Úřad řešil skutkově obdobné případy, pokuty uložené v těchto případech byly nejen nižší, ale též odpovídaly ekonomické situaci zadavatele, přičemž v této souvislosti obviněný poukazuje na specifika svého rozpočtu.

118. Úřad připouští, že negativní dopad šetřeného pochybení by mohl být do jisté míry limitován tím, že obviněný před vydáním příkazu přijal určitá nápravná opatření, proto se Úřad zaměřil na posouzení této skutečnosti. Úřad se zejména zaměřil na to, zda z dokumentů předložených obviněným lze dovodit, že ještě před vydáním příkazu přijal konkrétní nápravná opatření, která by byla způsobilá zamezit případnému opakování šetřeného pochybení, přičemž zjistil následující skutečnosti. Z příkazu ředitele č. 1082/2024 účinného od 27. 12. 2024 vyplývá, že proběhla analýza pracovních postupů a vzorů formulářů a obviněný připravuje analýzu a změnu vnitřních směrnic S-002 – Veřejné zakázky malého rozsahu a S-060 – Zadávání veřejných zakázek dle ZZVZ. Stejně tak z dokumentu „Hodnocení rizik 2024“, ve kterém jsou identifikována rizika spojená s veřejnými zakázkami, toliko vyplývá, že obviněný průběžně provádí hodnocení těchto rizik, přičemž dne 29. 11. 2024 bylo do tohoto dokumentu poznamenáno, že jsou rizika beze změny oproti předešlému hodnocení a až dne 2. 1. 2025 je zde poznámka, ze které vyplývá, že „probíhá realizace nápravných opatření k výstupům z kontroly MZ a Příkazu ředitele č. 1082/2024: analýza a revize S-002 a S-060 vč. příloh, revize kontrolních listů postupů VZ/VZMR vč. hodnocení a posouzení nabídek.“. Z dokumentu „Registr rizik“ pak vyplývá, že v aplikaci Registr rizik a auditů jsou evidována rizika popsaná v dokumentu „Hodnocení rizik 2024“, přičemž k jejich snižování by měla být přijata opatření (i) k riziku ID 1241 (veřejné zakázky a nakládání s majetkem – cílené upřednostňování konkrétního uchazeče mimo kritéria hodnocení, ovlivňování výběrové komise, nabídky sponzorských darů) spočívající v pravidelných školeních zaměstnanců zařazovaných do výběrových komisí, vč. přezkoumávání postupů hodnotící komise, (ii) k riziku ID 1262 (zpracování zadávací dokumentace pro VZ způsobem ušitým na míru konkrétnímu uchazeči o VZ – budoucímu dodavateli) v preventivních školeních a poučování zpracovatelů ZD o zákoně, transparentnosti zadávacích řízení, vč. kontroly zadávací dokumentace nezávislým pohledem. Z právě uvedeného je zřejmé, že obviněný na základě rizik spojených se zadáváním veřejné zakázky zahájil analýzu vnitřních směrnic, která následně vedla k jejich revizi, přičemž jak vyplývá z vyjádření obviněného ze dne 9. 4. 2025, směrnice S-002 „Veřejné zakázky malého rozsahu“ nabyla účinnosti dne 7. 3. 2025 a směrnice S-060 „Zadávání veřejných zakázek dle ZZVZ“ nabyla účinnosti dne 25. 3. 2025. V rámci těchto aktualizací byla dle tvrzení obviněného do obou směrnic vložena nová kapitola „Plán veřejných zakázek“ s popisem způsobu plánování veřejných zakázek a informování vedení o plánu a stavu, a to vč. využití Document Management System (DMS) modul Centrální evidence smluvních závazků (což bylo dle tvrzení obviněného upřesněno následnou revizí obou směrnic účinnou od 10. 4. 2025). Úřad nicméně trvá na svém názoru, že z dokumentů zaslaných obviněným nelze posoudit, zda opatření specifikovaná ve výše cit. dokumentech představují o­patření realizovaná pravidelně bez ohledu na proběhlou kontrolu postupů obviněného, nebo zda se jedná o opatření přijatá v důsledku konkrétního zjištěného pochybení, resp. zda přijetím těchto opatření zadavatel reálně cílí k zabránění opakovaného páchání zde projednávaného přestupku. S ohledem na právě uvedené Úřad uzavírá, že na základě obviněným předložených dokumentů není možné posoudit, jaká konkrétní opatření byla přijata obviněným v důsledku veřejnosprávní kontroly realizované u obviněného jeho zřizovatelem – Česká republika – Ministerstvo zdravotnictví, IČO 00024341, se sídlem Palackého náměstí 375/4, 128 00 Praha 2. Z Úřadem posouzených dokumentů nelze zjistit, zda byla přijata konkrétní nápravná opatření, kdy případně byla tato opatření přijata, ani k jaké změně v důsledku těchto opatření došlo. Z výše označených dokumentů lze toliko zjistit, že zadavatel provedl analýzu svých postupů, identifikoval určitá rizika a až následně v důsledku této analýzy byla přijata určitá opatření, zejm. pak mělo dojít ke změně interních směrnic zadavatele, nicméně tyto směrnice nebyly Úřadu předloženy a obviněný v podaném rozkladu a ve svých dalších vyjádřeních pouze obecně konstatuje, k jakým změnám v rámci nového znění těchto směrnic mělo dojít, tj. jeho tvrzení zůstává v obecné rovině, bez bližší vazby na spáchaný přestupek. Úřad podotýká, že v projednávaném případě byl obviněný opakovaně vyzýván k navržení důkazů a rovněž konkrétně k předložení relevantních dokumentů vztahujících se k údajným nápravným opatřením přijatým v důsledku veřejnosprávní kontroly. Nicméně Úřadu nebyly žádné konkrétní dokumenty, ze kterých by vyplývalo, jaká konkrétní nápravná opatření byla přijata, předloženy (obviněný Úřadu nepředložil ani výše označené směrnice ani návrhy jejich změn apod.). Co se týče pravidelných školení zaměstnanců, je Úřad přesvědčen, že se jedná o pravidelné opatření, které nemusí být nutně navázáno na zjištění konkrétních pochybení obviněného. Úřad je proto přesvědčen, že obviněný dostatečným způsobem neprokázal, že by přijal konkrétní opatření s cílem zamezit opakovanému páchání šetřeného pochybení v reakci na výsledek kontroly provedené zřizovatelem obviněného. Úřad podotýká, že při ukládání pokuty nemůže přihlédnout k nápravným opatřením, která byla obviněným případně přijata až po vydání příkazu. S ohledem na výše uvedené Úřad neshledal, že by obviněný přijetím konkrétních nápravných opatření snížil negativní následky svého nezákonného postupu obviněného, proto Úřad neshledal důvod pro snížení pokuty ukládané tímto rozhodnutím.

119. K argumentu obviněného, že se Úřad příkazem odchýlil od ustálené rozhodovací praxe, když v několika svých rozhodnutích, ve kterých řešil skutkově obdobné případy, přistoupil k uložení nižší pokuty, Úřad uvádí následující. V projednávaném případě Úřad původně přistoupil k uložení pokuty ve výši 100 000,– Kč, což představuje přibližně 0,73 % hodnoty veřejné zakázky, pokud vycházíme z ceny sjednané ve smlouvě za poskytování služeb řádného úklidu (tj. cena ve výši 285 136,50 Kč vč. DPH za každý kalendářní měsíc x 48 měsíců = 13 686 552 Kč vč. DPH). Úřad v této souvislosti podotýká, že se při výpočtu hodnoty veřejné zakázky šetřené v tomto případě držel spodní hranice, neboť celkovou hodnotu plnění podle smlouvy nelze v tuto chvíli exaktně stanovit, když lze předpokládat, že kromě pravidelných úklidů budou obviněnému poskytovány rovněž další služby nepravidelného úklidu (k tomu srov. bod 108. odůvodnění tohoto rozhodnutí). V rozhodnutí č. j. ÚOHS-50508/2023/510, sp. zn. ÚOHS-S0864/2023/VZ ze dne 19. 12. 2023 Úřad stíhal přestupek spočívající v tom, že zadavatel neuchoval část dokumentace o zadávacím řízení, konkrétně 4 přílohy výzvy k podání nabídek a zadávací dokumentace, přičemž za tento přestupek byla uložena pokuta ve výši 10 000,– Kč, což přestavuje přibližně 0,085 % hodnoty veřejné zakázky (11 772 597 Kč vč. DPH). Úřad podotýká, že výši pokuty uloženou v cit. případě nelze porovnávat s výší pokuty uloženou v projednávaném případě, neboť závažnost obou přestupků je značně odlišná, když neuchování příloh zadávací dokumentace je jednoznačně méně závažné. Obviněný ve svém odporu dále odkazuje na příkaz č. j. ÚOHS-S0662/2016/VZ-42931/2016/531/MHo ze dne 20. 10. 2016, ve kterém Úřad stíhal přestupky spočívající v neuchování části dokumentace o zadávacím řízení, a to konkrétně originály či ověřené kopie dokladů, jejichž prostřednictvím vybraný dodavatel prokazoval splnění základní a profesní způsobilosti, přičemž za tyto přestupky byla uložena pokuta ve výši 1 000 Kč, což představuje přibližně 0,91 % hodnoty veřejné zakázky (109 551 Kč vč. DPH). S ohledem na právě uvedené je Úřad přesvědčen, že se při ukládání pokuty neodchýlil od své rozhodovací praxe, když procentní vyjádření pokuty uložené v projednávaném případě vzhledem k hodnotě šetřené veřejné zakázky v podstatě odpovídá procentnímu vyjádření výše pokut ukládaných ve výše cit. případech.[11]

120. Obviněný ve svém vyjádření ze dne 9. 4. 2025 rovněž poukazuje na to, že po celou dobu správního řízení s Úřadem spolupracuje. Úřad nepopírá, že obviněný v průběhu šetření projednávaného případu s Úřadem spolupracoval, poskytoval požadované podklady a na výzvy reagoval ve stanovených lhůtách, nicméně spolupráci obviněného s Úřadem nelze bez dalšího považovat za okolnost, která by ospravedlňovala výrazné snížení ukládané pokuty. Tato forma spolupráce je totiž do jisté míry pouze naplňováním zákonných povinností, které jsou obviněnému jakožto veřejnému zadavateli v průběhu šetření podnětu dle zákona stanoveny. Například dle § 258 odst. 1 zákona je zadavatel povinen do 10 dnů ode dne doručení výzvy Úřadu odeslat dokumentaci o zadávacím řízení prostřednictvím datové schránky nebo jako datovou zprávu podepsanou uznávaným elektronickým podpisem, s výjimkou dokumentů uvedených v § 252 odst. 4 zákona, které je povinen v téže lhůtě odeslat Úřadu v listinné podobě, prostřednictvím datové schránky nebo jako datovou zprávu podepsanou uznávaným elektronickým podpisem, přičemž nesplněním této povinnosti by se zadavatel mohl dopustit přestupku dle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) zákona. Nadto je třeba zdůraznit, že povaha a závažnost šetřeného přestupku zůstává i přes tuto spolupráci obviněného nezměněna. Úřad rovněž podotýká, že na rozdíl od oblasti ochrany hospodářské soutěže, kde může být smysluplné v určitých případech zohlednit aktivní spolupráci konkrétního subjektu například při odhalování kartelových dohod (zejména v rámci tzv. leniency programu), v případě porušení zákonných povinností v oblasti veřejných zakázek nemůže být taková spolupráce sama o sobě důvodem pro výrazné snížení sankce, neboť nejde o nadstandardní projev účinné lítosti ani o přispění k odhalení protiprávního jednání, ale do jisté míry o plnění základních procesních povinností. I přes výše uvedené vzal Úřad do úvahy skutečnost, že obviněný s Úřadem v průběhu celého šetření projednávaného případu spolupracoval, a přihlédl k ní jako k polehčující okolnosti, která měla vliv na snížení ukládané pokuty.[12]  

121. Žádné další polehčující ani přitěžující okolnosti, které by měly vliv na uloženou výši pokuty, Úřad v šetřeném případě neshledal.

122. Úřad se dále zabýval tím, zda přestupek, za nějž je obviněnému nyní ukládán trest, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného. Tento postup Úřadu vychází z konstantní rozhodovací praxe správních soudů, kdy je možné uvést rozsudek NSS ze dne 18. 6. 2009, č. j. 1 As 28/2009 – 62 popřípadě rozsudek NSS ze dne 16. 9. 2016 č. j. 6 As 245/2015 – 33. V prvně uvedeném rozsudku NSS konstatoval, že »soud dovodil, že při trestání správních deliktů týmž správním orgánem se přiměřeně uplatní i principy ovládající souběh trestných činů. Nutnost aplikovat tento trestněprávní institut vyplývá z obecné potřeby použít ve prospěch obviněného analogii z trestního práva ve správním trestání všude tam, kde vzhledem k neexistenci jednotného kodexu správního trestání v českém právním řádu nejsou výslovně upraveny některé základní zásady a instituty, jež by měly být zohledněny v případě jakéhokoliv veřejnoprávního deliktu. K této zásadě se již Nejvyšší správní soud vyslovil např. ve svém rozsudku ze dne 16. 4. 2008, č. j. 1 As 27/2008 – 67, dle něhož „použití analogie ve správním trestání je přípustné, a to v omezeném rozsahu, pouze tam, kdy to, co má být aplikováno, určitou otázku vůbec neřeší, nevede-li takový výklad k újmě účastníka řízení a ani k újmě na ochraně hodnot, na jejichž vytváření a ochraně je veřejný zájem.“« Soud dále pokračuje tak, že »[t]restně­právní doktrína uvádí, že souběh „je dán tehdy, jestliže se pachatel dopustil dvou nebo více trestných činů dříve, než byl pro některý z nich vyhlášen soudem prvního stupně odsuzující rozsudek za podmínky, že tento rozsudek později nabyl právní moci a že o něm neplatí fikce neodsouzení“ (viz Šámal, P., Púry, F., Rizman, S.: Trestní zákon. Komentář. I. díl. 6., doplněné a přepracované vydání. C. H. Beck, Praha, 2004, str. 26).« Sou­časně je v citovaném rozsudku uvedeno, že pro potrestání souběhu není bezpodmínečně nutné vedení společného řízení, ale je nezbytné použití absorpční zásady, pakliže zde existují sbíhající se správní delikty (nyní přestupky).

123. Úřad tedy posoudil, zda přestupek, za nějž je obviněnému ukládána pokuta, není v souběhu s dalšími přestupky obviněného, resp. zda se obviněný nedopustil projednávaného přestupku dříve, než bylo vydáno rozhodnutí, jímž mu byla uložena pokuta za spáchání jiného přestupku.

124. Úřad konstatuje, že neshledal, že by se obviněný dopustil jiného přestupku, který by byl s právě projednávaným přestupkem v souběhu.

125. Při určení výše pokuty Úřad též přihlédl k majetkovým poměrům obviněného, neboť v určitém případě se pokuta, byť uložená v minimální výši, může jevit jako krajně „nespravedlivá“. Nepřípustné jsou pak takové pokuty, jež mají likvidační charakter. Z veřejně dostupných zdrojů Úřad zjistil, že obviněný v roce 2024 hospodařil s plánovanými příjmy ve výši 278 800 000 K­č.[13] Obviněný v podaném odporu trval na tom, že tato částka neodpovídá příjmům obviněného. Obviněný v této souvislosti konstatoval, že z přidělených prostředků ze státního rozpočtu disponuje pouze minimální částkou ve výši 1 mil. Kč určenou na provoz, zatímco většina prostředků ze státního rozpočtu ve výši 164 mil. Kč je vázána na platy. Dále obviněný hospodaří s mimorozpočtovými zdroji, které jsou však primárně určeny na financování činností, ze kterých tyto příjmy vznikly. V této souvislosti Úřad sděluje, že ověřil, s jakými příjmy obviněný hospodařil v roce 2023, přičemž z Výroční zprávy za rok 2023 vyplývá, že obviněný v roce 2023 hospodařil se schválenými příjmy ze státního rozpočtu ve výši 28 800 000 Kč a s mimorozpočtovými příjmy v celkovém objemu 617 584 000,– Kč. Úřad je přesvědčen, že argumentace obviněného spočívající v tom, že značná část rozpočtových příjmů je vázaná na platy zaměstnanců, není při ukládání pokuty relevantní, neboť prakticky každý rozpočet, ať už soukromého či veřejného subjektu obsahuje výdaje určené na platy zaměstnanců, přičemž tyto výdaje mohou tvořit významnou složku tohoto rozpočtu. Pokud by Úřad při ukládání pokut za přestupky musel zohlednit skutečnost, že určité části rozpočtu jsou účelově vázány, vedlo by to k faktické nemožnosti efektivního sankcionování jakéhokoliv subjektu, protože lze předpokládat, že v zásadě celý rozpočet veřejného subjektu je nějakým způsobem účelově vázán. Úřad je toliko povinen při ukládání pokuty zohlednit majetkové poměry obviněného, aby nebyly ukládány pokuty, které jsou nepřiměřeně vysoké k majetkovým možnostem pachatele a k závažnosti jednání, resp. aby uložená pokuta nebyla pro pachatele likvidační. Po posouzení všech výše uvedených skutečností je Úřad přesvědčen, že obviněný neprokázal, že by pokuta uložená tímto rozhodnutím vedla k jeho zániku nebo znemožnila jeho další fungování. Na základě výše uvedeného Úřad konstatuje, že vyměřenou výši pokuty nelze v tomto případě považovat za likvidační ani za nepřiměřeně zasahující ekonomickou podstatu obviněného (a v tomto smyslu nespravedlivou). Nad rámec výše uvedeného Úřad sděluje, že obviněný je oprávněn domáhat se náhrady škody vůči zaměstnanci, který svým jednáním způsobil porušení zákona vedoucí k uložení pokuty; výše ukládané pokuty přitom není taková, že by se její regresní vymožení jevilo (např. ve vztahu k omezení odpovědnosti zaměstnance dle pracovněprávních předpisů) jako nepravdě-podobné.

126. V této souvislosti Úřad poznamenává, že pokuta uložená obviněnému za nedodržení postupu stanoveného zákonem má mj. splnit dvě základní funkce právní odpovědnosti, a to funkci represivní – postih za porušení povinností stanovených zákonem, a funkci preventivní, která směřuje k předcházení porušování zákona, resp. k jednání, které je se zákonem v souladu. Úřad uvádí, že peněžitá sankce ze své podstaty vždy představuje nepříznivý zásah do majetkové sféry pachatele přestupku, který je spojen s úbytkem finančních prostředků, které mohly být případně investovány jinam. Korektivem tu tedy nemůže být tento nepříznivý zásah samotný, ale až situace, kdy by tento zásah nabyl likvidačního charakteru. Kromě toho se v konečném důsledku nemusí uložená pokuta projevit (výlučně jen) ve sféře obviněného, jak bylo uvedeno výše. Závěrem tedy Úřad k výši pokuty konstatuje, že uložená pokuta naplňuje dostatečně obě shora zmíněné funkce, aniž by se zároveň jednalo o pokutu likvidační.

127. Úřad posoudil postup obviněného ze všech hledisek a s ohledem na výše uvedené rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozhodnutí.

128. Pokuta uložená ve výroku III. tohoto rozhodnutí je splatná do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Celního úřadu pro Jihomoravský kraj zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 3754–17721621/0710, variabilní symbol – IČO obviněného.

K výroku IV. tohoto rozhodnutí – k nákladům řízení

129. Podle ustanovení § 93 odst. 1 písm. i) přestupkového zákona se ve výrokové části rozhodnutí o přestupku, kterým je obviněný uznán vinným, kromě náležitostí podle správního řádu uvede výrok o náhradě nákladů řízení.

130. Správní orgán podle § 95 odst. 1 přestupkového zákona uloží obviněnému, který byl uznán vinným, povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou. Pokud bylo rozhodnutí o přestupku zrušeno jiným orgánem veřejné moci a tato skutečnost má za následek nesplnění podmínek pro uložení náhrady nákladů řízení, správní orgán nahrazené náklady vrátí.

131. Vzhledem k tomu, že přestupkový zákon v současné době náklady řízení blíže neupravuje, musel správní orgán vycházet z obecného právního předpisu, kterým je správní řád.

132. Podle § 79 odst. 5 správního řádu uloží správní orgán povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou účastníkovi, který řízení vyvolal porušením své právní povinnosti. Podle citovaného ustanovení správního řádu výši paušální částky nákladů řízení stanoví prováděcí právní předpis. Tímto předpisem je vyhláška č. 520/2005 Sb., o rozsahu hotových výdajů a ušlého výdělku, které správní orgán hradí jiným osobám, a o výši paušální částky nákladů řízení (dále jen „vyhláška“), která v § 6 odst. 1 stanoví, že paušální částka nákladů správního řízení, které účastník vyvolal porušením své právní povinnosti, činí 2 500,– Kč.

133. Jelikož v daném případě Úřad zahájil řízení o přestupku z moci úřední, neboť dospěl k závěru, že se obviněný dopustil přestupku, je zřejmé, že řízení bylo vyvoláno porušením právní povinnosti obviněného, a Úřad je tedy povinen obviněnému uložit náhradu nákladů řízení ve výši stanovené vyhláškou. Z toho důvodu Úřad rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. tohoto rozhodnutí.

134. Náklady řízení jsou splatné do dvou měsíců od nabytí právní moci tohoto rozhodnutí na účet Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže zřízený u pobočky České národní banky v Brně číslo 19–24825621/0710, variabilní symbol 2024001037.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí lze do 15 dní ode dne jeho doručení podat rozklad k předsedovi Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, a to prostřednictvím Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže – Sekce veřejných zakázek, třída Kpt. Jaroše 7, 602 00 Brno.  Včas podaný rozklad má odkladný účinek. Rozklad a další podání účastníků učiněná v řízení o rozkladu se podle § 261 odst. 1 písm. b) zákona zasílají Úřadu výhradně prostřednictvím datové schránky nebo jako datová zpráva podepsaná uznávaným elektronickým podpisem.

otisk úředního razítka

Mgr. Markéta Dlouhá

místopředsedkyně

Obdrží

Česká republika – Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 49/48, 100 00 Praha 10

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy