ÚOHS-R0040/2025/VZ-18570/2025/162

V řízení o rozkladu ze dne 1. 4. 2025 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne zadavatelem –

• Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 – Nové Město, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 13. 3. 2025 JUDr. Jaromírem Císařem, Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 07145, PORTOS, advokátní kancelář s.r.o., se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4,

proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0944/2024/VZ, č. j. ÚOHS-09715/2025/500 ze dne 14. 3. 2025 vydanému ve správním řízení o přezkoumání úkonů zadavatele zahájeném na návrh navrhovatele –

• Firstpower a.s., IČO 28386191, se sídlem Freyova 91/6, Vysočany, 190 00 Praha 9,

učiněných při zadávání veřejné zakázky „Rozšíření CDP Přerov – nová budova“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 13. 8. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 8. 2024 pod ev. č. zakázky Z2024–039172, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 14. 8. 2024 pod ev. č. 490322–2024, ve znění pozdějších oprav,

jsem podle § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád ve znění pozdějších předpisů, rozhodl takto:

Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0944/2024/VZ, č. j. ÚOHS-09715/2025/500 ze dne 14. 3. 2025

r u š í m

a věc

v r a c í m

Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže k novému projednání.

Odůvodnění

I.               Průběh zadávacího řízení a správního řízení

1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“) k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a  zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese, s výjimkou koncesí malého rozsahu podle § 178, a pro zvláštní postupy podle části šesté, a  rovněž k projednávání přestupků podle tohoto zákona a ukládání pokut za jejich spáchání, obdržel dne 15. 11. 2024 návrh navrhovatele – Firstpower a.s.,IČO 28386191, se sídlem Freyova 91/6, Vysočany, 190 00 Praha 9 (dále jen „navrhovatel“) – na přezkoumání úkonů zadavatele – Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00 Praha 1 – Nové Město, ve správním řízení zastoupena na základě plné moci ze dne 13. 3. 2025 JUDr. Jaromírem Císařem, Ph.D., advokátem, ev. č. ČAK 07145, PORTOS, advokátní kancelář s.r.o., se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4 (dále jen jako „zadavatel“) – při zadávání veřejné zakázky „Rozšíření CDP Přerov – nová budova“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 13. 8. 2024 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 14. 8. 2024 pod ev. č. zakázky Z2024–039172, ve znění pozdějších oprav, a v Úředním věstníku Evropské unie dne 14. 8. 2024 pod ev. č. 490322–2024, ve znění pozdějších oprav (dále jen „veřejná zakázka“).

II.             Napadené rozhodnutí

2. Dne 14. 3. 2025 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0944/2024/VZ, č. j. ÚOHS-09715/2025/500 (dále jen „napadené rozhodnutí“).

3. Výrokem I napadeného rozhodnutí Úřad rozhodl tak, že zadavatel stanovil zadávací podmínky veřejné zakázky v rozporu s § 36 odst. 1 zákona ve spojení se zásadou přiměřenosti zakotvenou v ustanovení § 6 odst. 1 zákona a zásadou zákazu diskriminace zakotvenou v ustanovení § 6 odst. 2 zákona, když v technické zprávě „Náhradní zdroj elektrické energie“ v díle 3 „Projektová dokumentace stavby (Výkresy)“ zadávací dokumentace stanovil požadavek na spojku vznětového motoru, jež má být „[e]lektromag­netická umožňující přenos hnacího momentu oběma směry, bez kartáčů a sběracích kroužků, plně ovladatelná vnějším řídícím členem v reálném čase, bez nutnosti mazání a pravidelné údržby“, aniž by tento požadavek odůvodnil skutečnostmi, které by byly přiměřené jeho potřebám a zásadnímu omezení okruhu potenciálních dodavatelů této části plnění, a vytvořil tak bezdůvodné překážky hospodářské soutěže, čímž mohl ovlivnit výběr dodavatele.

4. Výrokem II napadeného rozhodnutí Úřad jako opatření k nápravě zrušil zadávací řízení na veřejnou zakázku.

5. Výrokem III napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli zákaz uzavřít smlouvu na veřejnou zakázku, a to až do doby pravomocného skončení vedeného správního řízení.

6. Výrokem IV napadeného rozhodnutí Úřad uložil zadavateli povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 30 000 Kč, a to do dvou měsíců od nabytí právní moci rozhodnutí.

7. K důvodům výroku I napadeného rozhodnutí Úřad nejprve vymezil, že předmětem jeho přezkumu není otázka, zda konkrétní řešení navrhovatele vyhovuje zadávacím podmínkám veřejné zakázky, nýbrž výhradně otázka, zda zadavatel prokázal, že požadavek na zařízení s elektromagne­tickou spojkou je z pohledu zajištění jeho potřeb tak, jak je on sám definoval, odůvodněný, tj. zda prokázal, že by adekvátní funkci (uspokojení jeho potřeb) nebylo možné zajistit zařízením, které je vybaveno mechanickou spojkou. Následně Úřad podrobně posuzoval jednotlivé důvody, kterými zadavatel odůvodňoval svůj požadavek, aby zařízení disponovalo elektromagnetickou spojkou. Zadavatel odůvodňoval svůj požadavek vyšší spolehlivostí systému s elektromagne­tickou spojkou, dále potřebou rychlého startu záložního systému, potřebou bezúdržbovosti a prostorovými důvody (dle zadavatele by použití mechanické spojky vedlo k vyšším nárokům na prostor pro instalaci DUPS).  Po provedeném posouzení Úřad dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by systém s elektromagne­tickou spojkou vykazoval vyšší míru spolehlivosti než systém se spojkou mechanickou, dále pak Úřad uzavřel, že v případě samotné spojky neshledal podstatné rozdíly v údržbě. Dle Úřadu tedy nebyla v předmětném případě zadávací podmínka dostatečně odůvodněna s přihlédnutím k zásadnímu omezení hospodářské soutěže. Důvodem, který měl spočívat v potřebě rychlého startu, se Úřad nezabýval, neboť tento zadavatel neuvedl dříve v zadávacím řízení, ani později ve správním řízení v rámci koncentrační lhůty, přičemž zadavatel netvrdil ani nedokládal, že je zásadně prostorově omezen.

III.           Rozklad zadavatele

8. Dne 1. 4. 2025 obdržel Úřad rozklad zadavatele z téhož dne proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo zadavateli doručeno dne 17. 3. 2025. Rozklad tedy byl podán v zákonné lhůtě.

Námitky rozkladu

9. Zadavatel v podaném rozkladu namítá, že napadené rozhodnutí je nezákonné, založené na nesprávném právním posouzení věci a vychází z nesprávného zjištění o skutkovém stavu věci. Současně se dle zadavatele napadené rozhodnutí zcela odchyluje od rozhodovací praxe Úřadu.

10. Zadavatel na úvod uvádí, že se Úřad v nyní projednávaném případu rozhodl zaujmout postavení, z něhož arbitrárně rozhoduje, co je a není pro zadavatele vhodné řešení, které naplňuje jeho objektivní provozní potřeby. Zadavatel namítá, že pokud z objektivních důvodů vyžaduje zařízení s elektromagne­tickou spojkou, protože lépe vyhovuje jeho potřebám a zároveň protože projekt celé stavby počítá s touto technologií, pak zařízení s mechanickou spojkou nemůže zcela rovnocenně uspokojit jeho požadavky. K tomu se zadavatel odkázal na rozhodovací praxi Úřadu i odbornou literaturu.

11. Zadavatel má rovněž za to, že Úřad nesprávně posoudil otázku aktivní legitimace navrhovatele k podání návrhu. K tomu zadavatel poukázal na skutečnost, že v rámci řešené veřejné zakázky představuje náhradní zdroj energie toliko marginální součást celé veřejné zakázky. Zadavatel dále za nesprávný označil bod 204 napadeného rozhodnutí, který neodpovídá obsahu jeho podání, neboť není pravdou, že by jakkoliv souhlasil se závěrem, že navrhovatel je dodavatelem veřejné zakázky dle zákona. Dle zadavatele navrhovatel v žádném ze svých podání neprokázal, že by se mohl o veřejnou zakázku ucházet. Současně tak navrhovatel neunesl důkazní břemeno ve vztahu k hrozící vážné újmě. I ve vztahu k této námitce zadavatel odkazoval na vybraná rozhodnutí Úřadu.

12. Zadavatel svoji další argumentaci směřoval k bližšímu upřesnění důvodů, pro který stanovil přezkoumávaný požadavek v zadávací dokumentaci. Jeho argumentace tak směřovala k tomu, že v případě zařízení s elektromagne­tickou spojkou jde o zařízení spolehlivější a méně náročné na údržbu, přičemž k tomu odkazoval na možné závažné důsledky v případě nefunkčnosti systému. Zadavatel dále namítal, že odborné vyjádření pracovníka ČVUT nepředstavuje znalecký posudek, přičemž vyslovil nesouhlas se závěry, které z tohoto vyjádření vyplývají a které dle jeho názoru dovodil i Úřad. Dle zadavatele se měl Úřad v případě pochybností, které z posudku vyplývají, obrátit na nestranného odborníka nebo nechat vypracovat znalecký posudek. Současně zadavatel namítá, že Úřad postupoval v rozporu se zásadami správního řízení, pokud se obrátil na zpracovatele odborného vyjádření, ačkoliv odborné vyjádření nebylo znaleckým posudkem. Za zcela nepřiléhavý zadavatel považuje závěr o srovnatelnosti obou technických řešení. Dle zadavatele se Úřad měl zabývat problematikou selhání mechanického komponentu a selhání komponentu fungujícího na elektromagnetické bázi, což neučinil, přičemž pro učinění vyslovených závěrů jsou shromážděné podklady nedostatečné. Zadavatel má za to, že dostatečně odůvodnil, proč je technické řešení v podobě zařízení s elektromagne­tickou spojkou jediným funkčním řešením, které naplňuje jeho potřeby, a to v podobě nejvyšších atributů kvality, nejnižších nároků na údržbu a nejmenších rizik spojených se selháním.

13. Dále zadavatel namítal nesprávnost závěru Úřadu ve vztahu k potřebě rychlého startu záložního systému. Dle názoru zadavatele jeho námitky nemohou být opožděné, neboť těmito zpochybňoval věrohodnost podkladů pro vydání rozhodnutí, a to konkrétně odborného posudku.      

Závěr rozkladu

14. Zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému řízení.

IV.          Řízení o rozkladu

15. Úřad po doručení rozkladu neshledal podmínky pro postup podle § 87 správního řádu a podle § 88 odst. 1 správního řádu předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.

Vyjádření navrhovatele k rozkladu

16. Úřad obdržel dne 17. 4. 2025 vyjádření navrhovatele k podanému rozkladu. V tomto vyjádření navrhovatel vyslovil nesouhlas s námitkami, které uváděl zadavatel v podaném rozkladu. Podrobně se vyjadřoval zejména k otázce vlastní aktivní legitimace k podání návrhu. Dále pak má za to, že napadené rozhodnutí je správné a zákonné, přičemž Úřad řádně přihlížel ke všem podkladům rozhodnutí a skutkovým okolnostem z nich vyplývajícím.

17. Závěrem navrhovatel navrhl, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítl. 

Stanovisko předsedy Úřadu

18. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí, jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu, a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech, byl přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které vydání napadeného rozhodnutí předcházelo, s právními předpisy a dále byla přezkoumána rovněž správnost napadeného rozhodnutí, a to v rozsahu námitek obsažených v podaném rozkladu.

19. Předseda Úřadu po provedeném posouzení v souladu s návrhem rozkladové komise dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí je nezákonné. V odůvodnění tohoto rozhodnutí budou v podrobnostech uvedeny důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí a pro vrácení věci zpět Úřadu k novému projednání.  

V.            K námitkám rozkladu

K námitce nedostatku aktivní legitimace navrhovatele 

20. V rozhodnutí o rozkladu vyvstává potřeba vypořádat se nejprve s námitkou nedostatku aktivní legitimace navrhovatele. Tuto námitku zadavatel vznesl jak v řízení před Úřadem, tak i v nyní podaném rozkladu. Pokud by totiž tato námitka byla důvodná, bylo by nutné napadené rozhodnutí zrušit a správní řízení zastavit. Po přezkoumání posouzení aktivní legitimace, které provedl Úřad v napadeném rozhodnutí, však lze uzavřít, že tato námitka důvodná není.

21. Úřad se otázkou aktivní legitimace navrhovatele zabýval z pohledu kumulativního naplnění podmínek stanovených v § 241 odst. 1 zákona, a to v bodech 196 až 223 napadeného rozhodnutí. S tímto posouzením a souvisejícími závěry Úřadu se lze plně ztotožnit.

22. K první podmínce, tedy zda se jedná o dodavatele, Úřad uvedl, že tuto zákonnou podmínku je třeba uchopit tak, že dodavatelem se rozumí i poddodavatel v případě, že může alespoň potenciálně pro zadavatele zajišťovat poptávané plnění nebo i jeho dílčí část.   

23. Takovému závěru není co vytknout, přičemž tento zcela odpovídá jak rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-01372/2022/163 ze dne 24. 1. 2022, sp. zn. ÚOHS-R0198/2021/VZ (citované v bodu 202 napadeného rozhodnutí), tak i závěrům relevantní judikatury Krajského soudu v Brně, např. lze odkázat na rozsudek č. j. 62 Af 2/2024–144 ze dne 3. 10. 2024, v němž krajský soud k námitce tamějšího žalobce (zadavatele) o nedostatku aktivní legitimace navrhovatele uvedl: „Byl-li návrh na zahájení řízení k žalovanému podán před uplynutím lhůty k podání nabídek (zpochybňovány jsou zadávací podmínky), pak jakýkoli požadavek na doložení schopnosti osoby zúčastněné na řízení realizovat skutečně celý předmět veřejné zakázky nebyl namístě; způsob, jakým osoba zúčastněná na řízení hodlala plnění realizovat (zda sama, s využitím poddodavatelů či na základě nabídky podané s jiným dodavatelem), by mohl vyplynout až z podané nabídky a ta by byla podána až ve vztahu k zadávacím podmínkám, které by osoba zúčastněná na řízení nepokládala za rozporné se ZZVZ. Subjektivní pohled žalobce, který osobu zúčastněnou na řízení nepovažuje za ‚relevantního dodavatele‘ (údajně pro nemožnost realizovat celé plnění coby vybraný dodavatel), je za tohoto stavu předčasný.“

24. Stejnou optikou je nutno pohlížet i na nyní řešenou otázku aktivní legitimace navrhovatele. To jednak z obdobných důvodů, k jakým dospěl i krajský soud v citovaném rozsudku, tedy že subjektivní pohled zadavatele je v této situaci předčasný, neboť navrhovatel svoji nabídku nepodal, ale rovněž proto, že navrhovatel nemohl podat nabídku právě proto, že mu v tom brání nastavení zadávací podmínky, jejíž zákonnost je přezkoumávána v tomto správním řízení. Pokud tedy zadavatel tvrdí, že navrhovatel neprokázal, že by se mohl o veřejnou zakázku ucházet, a proto není aktivně legitimován, pak jde o námitku nedůvodnou.

25. Současně nelze zadavateli přisvědčit v tom, že by aktivní legitimace navrhovatele měla být odvislá zásadně od toho, zda nabízí část plnění, která je z pohledu celkové hodnoty veřejné zakázky marginální. Ze závěrů výše citovaného rozsudku krajského soudu lze dovodit, že aktivní legitimace dodavatele (poddodavatele) souvisí s tím, zda by byl schopen plnit přinejmenším část veřejné zakázky, když současně taková část nesmí být zcela zanedbatelná. Při určení, zda jde o zanedbatelnou část si ale nelze vystačit pouze s konkrétní částkou či procentuálním určením vzhledem k celkové hodnotě veřejné zakázky, ale je nutné přihlédnout k předmětu veřejné zakázky a zhodnotit, co a jak zadavatel poptává.

26. V nyní řešené věci není předmětem sporu to, že zadavatel poptává zařízení DUPS v rámci celkového plnění. Nelze ovšem pominout, že pokud by zadavatel zařízení DUPS poptával samostatně, byl by dodavatel nepochybně aktivně legitimován k podání návrhu. Zde ovšem (proto, že je DUPS poptáváno v rámci celé veřejné zakázky), nemá dodavatel jinou možnost procesní obrany. Pokud tedy nejde o „banální plnění“, které by na trhu nabízelo velké množství dodavatelů (např. cihly), pak musí být dodavateli aktivní legitimace přiznána.

27. Odkaz zadavatele na dřívější rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0333/2021/VZ není přiléhavý. Úřad se s dopady tohoto rozhodnutí vypořádal v bodech 216 a 217 napadeného rozhodnutí, přičemž s vymezením odlišností oproti nyní šetřenému případu se lze plně ztotožnit.

28. Nadto je ovšem zadavateli nutno připomenout to, co dovozuje i krajský soud, a tedy, že nelze pomíjet možnost, že by se navrhovatel mohl účastnit zadávacího řízení ve spojení s dalšími dodavateli. Nelze tak vyloučit, že by podal nabídku na celé plnění veřejné zakázky. Ale i pokud by dodavatel nabídku nepodával na celé plnění, je zřejmé, že by jakýkoliv dodavatel (odlišný od navrhovatele) musel zařízení DUPS poptat. Je to především proto, že se jedná o stavební zakázku a z provedeného dokazování vyplývá, že dodavatelé stavební části nejsou současně dodavateli zařízení DUPS, přičemž trh s těmito zařízeními je značně omezen. Zadavatel však rozporovaným nastavením technického požadavku dopředu vymezil, od kterých dodavatelů zařízení DUPS případný vybraný dodavatel plnění poptat nemůže. Zejména proto jsou úvahy zadavatele o nedostatku aktivní legitimace navrhovatele nesprávné.

29. Rozporuje-li zadavatel závěr uvedený v bodu 204 napadeného rozhodnutí, pak na tomto bodu nelze shledat nic nesprávného. Je zřejmé, že Úřad dospěl k závěru, že se navrhovatel pohybuje na trhu náhradních zdrojů elektrické energie, podává nabídky do jiných zadávacích řízení a mohl by tedy DUPS zadavateli dodat, z čehož dovodil aktivní legitimaci navrhovatele. Úřad však nedovodil, že by zadavatel nerozporoval (či snad výslovně uznal) přímo aktivní legitimaci navrhovatele. To ostatně jednoznačně vyplývá již z toho, že k námitkám zadavatele aktivní legitimaci navrhovatele posuzoval. Úřad v tomto bodu napadeného rozhodnutí „pouze“ uvedl, že zadavatel nerozporuje skutečnost, že se navrhovatel pohybuje na trhu náhradních zdrojů elektrické energie, podává nabídky do jiných zadávacích řízení, a mohl by tedy DUPS zadavateli dodat.

30. Pokud dále zadavatel namítá, že navrhovatel neunesl důkazní břemeno k hrozící či vzniklé újmě, pak je třeba i tuto část námitky považovat za nedůvodnou. Úřad v bodech 205 a 206 napadeného rozhodnutí vysvětlil, že z hlediska požadavků zákona nemusí jít o „přímou“ újmu, ale tato újma může být i zprostředkovaná, a může tak spočívat i ve ztrátě obchodní příležitosti, přičemž k této ztrátě obchodní příležitosti (jako důsledku nemožnosti účastnit se zadávacího řízení) u navrhovatele došlo v důsledku nastavení zadávacích podmínek. Takový závěr Úřadu je správný. Námitka zadavatele ovšem výslovně směřovala k neunesení důkazního břemene navrhovatelem. K tomu je nutno uvést, že zákon po navrhovateli nepožaduje, aby ve vztahu ke svým tvrzením o hrozící nebo vzniklé újmě vznášel jakékoliv důkazní návrhy. Úprava § 241 zákona navazuje na § 244 odst. 3 zákona, podle něhož v případě námitek proti zadávacím podmínkám, proti volbě druhu zadávacího řízení nebo režimu veřejné zakázky, proti postupu, který směřuje k zadání zakázky mimo zadávací řízení, nebo proti dobrovolnému oznámení o záměru uzavřít smlouvu podle § 212 odst. 2 musí být také uvedeno, jaká újma stěžovateli vznikla či hrozí. Postačí tedy, pokud navrhovatel újmu dostatečným způsobem tvrdí. Teprve pokud by i dle Úřadu byla tvrzená újma výrazně sporná, je na Úřadu, aby potřebu prokazování újmy zvážil. V takovém případě by bylo na navrhovateli, aby svá tvrzení prokázal. Ani v této části není proto námitka zadavatele důvodná.

31. Současně není přiléhavý ani odkaz na dřívější rozhodnutí Úřadu sp. zn. ÚOHS-S0208/2021/VZ, resp. související rozhodnutí o rozkladu sp. zn. ÚOHS-R0020/2022/VZ, neboť podmínkou aktivní legitimace skutečně není to, zda navrhovatel Úřadu prokáže, že je schopen poptávané plnění dodat. Znovu lze odkázat na shora uvedené, totiž, že důvodem podání návrhu je právě sporná zadávací podmínka, která definuje část předmětu veřejné zakázky tak, že navrhovateli je znemožněno se zadávacího řízení účastnit. Rozdílu mezi šetřeným případem a případem řešeným shora uvedenými rozhodnutími Úřadu a jeho předsedy se věnoval Úřad v bodu 220 napadeného rozhodnutí a jeho závěrům nelze ničeho vytknout. Zdůraznit lze skutečnost, že tamější navrhovatelka brojila proti zadávací podmínce, která se netýkala části veřejné zakázky, kterou by mohla právě ona realizovat, kdežto nyní navrhovatel rozporuje zadávací podmínku definující plnění, které sám nabízí.

K dalším námitkám zadavatele

32. Než budou vyloženy důvody, pro které je napadené rozhodnutí rušeno a věc vracena Úřadu k novému projednání, budou nejprve vypořádány ty námitky rozkladu zadavatele, ve kterých mu nebylo možno dát zapravdu. Jde především o argumentaci zadavatele stran vyšší spolehlivosti zařízení s elektromagne­tickou spojkou. K tomu je třeba zdůraznit, že předmětem sporu není celý předmět veřejné zakázky, nýbrž pouze jeho dílčí část představující systém DUPS, přičemž v rozsahu podaného návrhu bylo prováděno vzájemné posouzení systému DUPS s elektromagne­tickou spojkou versus systému DUPS s mechanickou spojkou.

33. Zadavatel namítá, že Úřad v rozporu s existující rozhodovací praxí fakticky rozhoduje, co je a není pro zadavatele vhodné řešení, které naplňuje jeho objektivní provozní potřeby.

34. V tom se však zadavatel mýlí. Úřad v napadeném rozhodnutí takové závěry neučinil. Naopak, je zcela zřejmé, že Úřad posuzoval, zda zadavatel postupoval v souladu s § 36 odst. 1 zákona, tedy zda zadavatel nevytvořil bezdůvodné překážky hospodářské soutěži či bezdůvodně nezvýhodnil konkrétního dodavatele. Z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že zadavatelem stanovená zadávací podmínka (požadavek na DUPS s elektromagne­tickou spojkou) překážku hospodářské soutěži vytvořila (vyloučila zařízení DUPS s mechanickou spojkou). To ostatně ani zadavatel nerozporoval. Bylo tedy nutné posoudit, zda jde o překážku, která vyplývá z odůvodněných potřeb zadavatele, neboť pouze taková překážka hospodářské soutěži, která je opřena o legitimní potřebu zadavatele, může být posouzena jako souladná se zákonem. K tomu lze odkázat na závěry rozsudků Nejvyššího správního soudu (srov. například rozsudek ze dne 5. 6. 2008, č. j. 1 Afs 20/2008–152, č. 1771/2009 Sb. NSS, zabývající se předchozí právní úpravou považující nastavení nepřiměřených technických kvalifikačních předpokladů za skrytou diskriminaci, či rozsudek téhož soudu ze dne 14.4.2020, č. j. 4 Afs 421/2019–34, potvrzující platnost dřívějších závěrů rovněž za podmínek současné právní úpravy). Za takové situace to byl zadavatel, kdo byl povinen nejen řádně tvrdit, ale i prokázat, že se nejedná o bezdůvodnou překážku hospodářské soutěže. Úřad tedy podrobil důvody předložené zadavatelem posouzení, a to ve světle námitek navrhovatele. Z napadeného rozhodnutí tedy nevyplývá, že by Úřad „diktoval“ zadavateli, co chtít může či nemůže, nebo jaké potřeby má chtít naplnit, případně jaké jeho potřeby jsou. Naopak lze odkázat konkrétně k bodu 294 napadeného rozhodnutí, kde Úřad výslovně vymezil mantinely svého přezkumu. Námitka zadavatele tedy není důvodná. 

35. Úřad v rámci vyjádření zadavatele identifikoval důvody pro stanovení přezkoumávané zadávací podmínky, které zadavatel uváděl v průběhu správního řízení. Konkrétně šlo o důvody, které do vzájemného porovnání stavěly zadavatelem požadovanou elektromagnetickou spojku oproti spojce mechanické. Zadavatel odůvodňoval svůj požadavek těmito důvody:

1. potřebou maximální spolehlivosti,

2. potřebou rychlého startu a řešení opakovaných výpadků, 

3. potřebou bezúdržbovosti a

4. nutností prostorového navýšení.

36. Zadavatelem tvrzenou potřebou maximální spolehlivosti (důvod č. 1) se Úřad zabýval v bodech 237 až 260 napadeného rozhodnutí. Úřad k tomu v úvodu předesílá, že požadavek zadavatele na maximální spolehlivost sám o sobě považuje za legitimní. Za předmět sporu Úřad označil to, zda je možné DUPS s elektromagne­tickou spojkou označit za spolehlivější řešení než DUPS se spojkou mechanickou. K tomu Úřad provedl posouzení tvrzení zadavatele i navrhovatele a v rámci podkladů rozhodnutí se seznámil s obsahem odborného vyjádření ČVUT, na které se obrátil s doplňujícími dotazy k dané problematice. Současně přezkoumal obsah dokumentů, které k podpoře svých tvrzení předložili oba účastníci řízení (např. zkušenosti uživatelů s oběma řešeními). Z provedeného posouzení pak Úřad uzavřel, že systém s elektromagne­tickou spojkou nelze označit za spolehlivější a odolnější vůči selhání než systém se spojkou mechanickou.

37. V podaném rozkladu zadavatel proti závěru učiněnému Úřadem v zásadě pouze opakuje argumentaci, z jakého důvodu považuje i nadále DUPS s elektromagne­tickou spojkou za spolehlivější. Rozklad tedy v tomto směru nepřináší žádné nové důvody či skutečnosti, které by bylo nutno posoudit jinak, než jak učinil Úřad v napadeném rozhodnutí. Postup Úřadu byl posouzen z hlediska jeho zákonnosti, zejména s ohledem na to, zda opatřené podklady pro vydání rozhodnutí poskytují dostatečnou oporu pro učiněné závěry a zda jsou tyto správné, dostatečně odůvodněné, srozumitelné a přezkoumatelné.

38. Zadavatel v podaném rozkladu namítal, že vyjádření společnosti Škoda Auto není pro posouzení dané věci použitelné. K tomu zadavatel poukazoval na odlišnosti obou provozů a možné následky v případě selhání primárního i záložního systému. Dle zadavatele nemůže mít dostatečně vypovídající hodnotu o spolehlivosti obou způsobů náhradních startování, respektive jejich dopadů na motor, respektive na ozubené kolo setrvačníku motoru. Vybraný vzorek je v praxi tak malý, že vypovídající hodnota reference Škoda Auto je v tomto směru limitně blížící se nule. V tomto ohledu Úřad podle zadavatele iracionálně nahlíží zcela odlišně na referenci Škoda Auto a vlastní zkušenost z CDP Praha.

39. Tato námitka zadavatele není důvodná. Úřad se touto námitkou zadavatele zabýval již v napadeném rozhodnutí, a to konkrétně v bodu 258, přičemž jeho závěry lze považovat za správné. Především je z pohledu prokázání spolehlivosti zcela nerozhodné, jaká je povaha jednotlivých provozů a případných následků výpadků primárních a náhradních zdrojů. Zadavatel odůvodňoval svůj požadavek na elektromag­netickou spojku tím, že tato má být oproti spojce mechanické spolehlivějším řešením. Z obsahu vyjádření společnosti Škoda Auto (které pro podporu svého tvrzení předkládal navrhovatel) a vlastního vyjádření zadavatele ohledně zkušenosti s provozem DUPS v CDP Praha vyplývá pouze to, že při provozu obou těchto systémů nebyly zaznamenány provozní závady. Za situace, kdy otázkou posouzení je zadavatelem tvrzená vyšší spolehlivost systému DUPS se spojkou elektromagnetickou, má vyjádření společnosti Škoda Auto vypovídající hodnotu, přičemž podporuje závěr Úřadu o srovnatelné spolehlivosti obou systémů z hlediska nasazení do reálného provozu. Pokud zadavatel namítá, že vybraný vzorek je malý, je potřeba uvést, že ani z jeho strany nedošlo k předložení dalších podkladů pro odlišné posouzení otázky spolehlivosti obou systémů. Referenci společnosti Škoda Auto rovněž podporuje vyjádření výrobce zařízení DUPS s mechanickou spojkou společnosti Hitec Power Protection BV, které potvrzuje, že za posledních 25 let žádný ze zákazníků nenahlásil selhání ozubení na věnci setrvačníkového kola. V tomto směru tedy nelze závěrům Úřadu nic vytknout.

40. Po provedeném přezkumu lze uzavřít, že podklady rozhodnutí shromážděné Úřadem podporují závěr, který Úřad učinil v bodu 255 napadeného rozhodnutí, a tedy, že nebylo prokázáno, že by jedno z možných řešení bylo méně spolehlivé. 

41. Jakkoliv se zadavatel dále snaží zdůrazňovat výhody jím požadovaného řešení a jeho spolehlivosti oproti uváděným nevýhodám řešení nabízeného navrhovatelem, nepodařilo se mu svá tvrzení prokázat. Lze v obecném duchu se zadavatelem souhlasit v tom, že ho nelze nutit, aby poptával plnění, které nevyhovuje jeho potřebám, nicméně v nyní řešeném případě z ničeho nevyplývá, že by zařízení DUPS s mechanickou spojkou nebylo schopné jím tvrzené potřeby spolehlivosti naplnit vůbec (tedy spolehlivost takového řešení by se limitně blížila k nule) či s nižší spolehlivostí. Naopak z provedeného dokazování vyplývá, že spolehlivost obou možných řešení je srovnatelná. O opaku nebyl předložen důkaz.

42. Zadavatel v bodu 36 podaného rozkladu dále argumentoval nutností včasného odhalení případného problému se systémem DUPS. K tomu tvrdí, že u systému DUPS s elektromagne­tickou spojkou se zvyšuje pravděpodobnost, že se případné selhání podaří objevit dříve a zejména se významně snižuje pravděpodobnost, že dojde k závadě na obou startovacích mechanismech současně, jelikož nevyužívají žádné shodné součásti. Zadavatel ve své argumentaci dovozuje, že odlišnost konstrukce a fungování elektromagnetické spojky vede k vyšší možnosti včasného odhalení případné závady. Takové tvrzení však nelze považovat za dostatečné, neboť nijak nepřibližuje, jakým způsobem má tato konstrukce k rychlejšímu odhalení závady přispět. Zadavatel k tomu žádný bližší popis mechanismu odhalení závady neposkytuje a nadto nepřináší žádné argumenty směrem k porovnání se spojkou mechanickou.

43. Jak již bylo uvedeno výše, předmětem posouzení Úřadu bylo to, zda systém DUPS s elektromagne­tickou spojkou je jediným zařízením, které je schopné naplnit oprávněné potřeby zadavatele. Z provedeného dokazování Úřad uzavřel, že nelze jedno ze zařízení považovat za spolehlivější než druhé, přičemž shromážděné podklady rozhodnutí takový závěr podporují. Úřad tedy nepovažoval za nutné zabývat se dalšími dílčími aspekty argumentace zadavatele, což vyjádřil v bodu 295 napadeného rozhodnutí a v poznámce pod čarou k tomuto bodu. Vzhledem k tomu, že ze shromážděných podkladů rozhodnutí vyplývá, že nelze učinit jednoznačný závěr o tom, že by jedno z řešení bylo spolehlivější než druhé, pak byl postup Úřadu správný. Námitka zadavatele současně nepřináší novou argumentaci oproti té, kterou již vznášel ve vyjádření k návrhu (viz shrnutí v bodu 66 napadeného rozhodnutí), a proto nevyvstává nutnost ji vypořádat odlišně oproti tomu, jak učinil Úřad v napadeném rozhodnutí.

44. Jestliže zadavatel v bodu 54 svého rozkladu tvrdí, že hledá „technické řešení, které má zaručit, že za žádných okolností nemůže dojít k výpadku provozu CDP Přerov“, pak z podkladů shromážděných v průběhu správního řízení nelze vyčíst, že by technologie s elektromagne­tickou spojkou takové řešení zaručovala, resp. zaručovala jako jediná. Obě možná řešení mají v tomto ohledu svá slabá místa, což vyplývá z odborného posudku ČVUT (obsah je citován v bodu 79 napadeného rozhodnutí) a z jeho doplnění (obsah citován v bodu 83 napadeného rozhodnutí), a dále z předložených vyjádření výrobců obou typů zařízení DUPS. Z provedeného dokazování vyplývá závěr učiněný Úřadem v bodu 259 napadeného rozhodnutí, tedy, že DUPS s elektromagne­tickou spojkou nelze pokládat za spolehlivější a odolnější proti selhání než DUPS se spojkou mechanickou. Z tohoto pohledu jsou tedy obě zařízení rovnocenná. K tomu lze dále podotknout, že pokud zadavatel dle svých slov hledá řešení, u kterého „za žádných okolností nemůže dojít k výpadku“, pak lze dovodit, že takové řešení neexistuje, neboť u žádného systému nelze tuto funkci zaručit.

45. Zadavatel v podaném rozkladu dále vznášel argumentaci proti předloženému odbornému posudku, přičemž namítá rozdílný přístup k tomuto posudku a odborným vyjádřením v řízení ÚOHS-S0341/2020, dále nesprávný předmět posudku a jeho tendenčnost. Následně zadavatel dovozuje, že si Úřad měl v případě pochybností nechat vypracovat nezávislé stanovisko či opatřit znalecký posudek a měl se zabývat problematikou selhání mechanického komponentu.

46. Po přezkoumání obsahu odborného vyjádření a doplňujícího vyjádření k dotazům Úřadu nelze seznat, že by mohly vést ke vzniku pochybností o správnosti závěru učiněného Úřadem stran spolehlivosti obou řešení. Jak správně uvedl Úřad v bodu 256 napadeného rozhodnutí, je to v prvé řadě zadavatel, který musí být schopen prokázat, proč právě jím zvolené řešení je pro něj jediné přijatelné, např. právě z důvodu vyšší spolehlivosti. Zadavatel se však ve svých vyjádřeních omezil na obecný nesouhlas se závěry odborných vyjádření a Úřadu nepředložil žádné podklady, které by se dané problematice věnovaly podrobněji. Pokud tedy měl zadavatel za to, že pro podporu jeho tvrzení je nutné opatřit stanovisko jiného odborníka, nic mu nebránilo v tom, aby si takové stanovisko opatřil a Úřadu jej předložil (stejně jako to udělal navrhovatel). Případně mohl předložit jakékoliv jiné dokumenty, které by jeho tvrzení podpořily. Ostatně v bodu 53 svého rozkladu zadavatel vymezuje konkrétní dotazy, které by měly být předmětem znaleckého posudku či odborného vyjádření. Jak však vyplývá z obsahu správního spisu, zadavatel se omezil prakticky pouze na předložení takových dokladů, které prokazují, že jím požadované řešení je kvalitní a spolehlivé, což nebylo rozporováno, místo toho, aby předložil jednoznačné důkazy, z nichž bude vyplývat, že jím zvolené řešení je skutečně spolehlivější a jako jediné je schopno naplnit jeho potřeby. Postup Úřadu rovněž nevykazuje namítané porušení zásad správního řízení, neboť Úřad není zásadně omezen v tom, aby se obrátil na autora odborného vyjádření s doplňujícími dotazy v případě, že to pro zjištění skutkového stavu považuje za podstatné. Zadavatel současně k domnělému nesprávnému postupu Úřadu nepředkládá žádnou konkrétnější argumentaci, na základě které by bylo možné dojít k jím dovozovaným závěrům. Námitka zadavatele ohledně nesprávných či nezákonných závěrů v důsledku nezákonného postupu Úřadu tedy není v tomto ohledu důvodná.

47. Stejně tak, za důvodnou nelze považovat ani námitku nesprávného posouzení opožděnosti tvrzeného důvodu týkajícího se požadavku rychlého startu a řešení opakovaných výpadků (důvod č. 2). Úřad v bodech 261 až 268 napadeného rozhodnutí posoudil tento důvod, který zadavatel uvedl až ve svém vyjádření ze dne 14. 1. 2025, jako opožděný, a proto k němu nepřihlédl, neboť jej zadavatel uvedl až po skončení běhu koncentrační lhůty ve smyslu § 251 odst. 5 zákona.  

48. Nyní v podaném rozkladu zadavatel namítá, že nešlo o nové tvrzení, nýbrž o zpochybnění věrohodnosti podkladu pro vydání rozhodnutí, konkrétně odborného vyjádření. Tato námitka však není důvodná. Z obsahu vyjádření zadavatele ze dne 14. 1. 2025 jednoznačně vyplývá, že jeho argumentace nesměřovala žádným způsobem ke znevěrohodnění samotného odborného vyjádření, nýbrž toliko k polemice se závěry, které v něm byly učiněny. To ovšem ke zpochybnění věrohodnosti předloženého odborného vyjádření nijak nevede.

49. Pro určení, zda námitky účastníka řízení vedou či nevedou ke zpochybnění věrohodnosti důkazních prostředků, lze odkázat na závěry, které ve svém rozsudku ze dne 30. 4. 2019, č. j. 29 Cdo 5273/2017–654 uvedl Nejvyšší soud ČR, podle něhož: „Věrohodnost důkazního prostředku může být zpochybněna například tehdy, bude-li tvrzeno a prokázáno, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návodu nebo výhrůžky (tedy ‚křivě‘), že listina je ve skutečnosti falzifikátem apod. Nejde však o zpochybnění věrohodnosti důkazního prostředku, jestliže účastník uvede v odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně nebo za odvolacího řízení skutečnosti či navrhne důkazy, pomocí kterých má být skutkový stav věci zjištěn jinak, než jak ho zjistil soud prvního stupně na základě jím provedeného hodnocení důkazů. Uvedením skutečností a označením důkazů o věci samé totiž účastník nezpochybňuje věrohodnost důkazních prostředků, ale požaduje zjištění skutkového stavu soudem jinak, než jak byl zjištěn soudem prvního stupně na základě před ním uvedených skutečností a provedených důkazů; takový postup neodpovídá požadavkům ustanovení § 205a odst. 1 písm. c) o. s. ř.“ Byť v citovaném rozsudku bylo řízení vedeno o civilní žalobě, lze obecné závěry ohledně zpochybnění věrohodnosti důkazů bez dalšího vztáhnout i na vedené správní řízení. Jinými slovy namítaná nevěrohodnost podkladů rozhodnutí musí vždy směřovat k samotnému důkazu z hlediska jeho samotné existence a důvodům či způsobu jeho vzniku, nikoliv ke zjištěnému skutkovému stavu, který z takového podkladu učinil Úřad. Jak je seznatelné z obsahu vyjádření zadavatele, předmětná tvrzení směřovala nikoliv ke zpochybnění věrohodnosti odborného posudku, ale sporovala závěry v něm obsažené. Ani tato námitka zadavatele tedy není důvodná, a posouzení opožděnosti nového důvodu uvedeného zadavatelem je tedy správné a souladné se zákonem (§ 251 odst. 4 a 5 zákona).

50. Pokud jde o odůvodnění nezbytností prostorového navýšení souvisejícího s použitím elektromagnetické spojky (viz bod 35 tohoto rozhodnutí o rozkladu – důvod č. 4), Úřad se touto okolností zabýval v bodech 282 – 288 napadeného rozhodnutí. Správně uzavřel, že zadavatel v tomto případě dostatečně netvrdil ani nedoložil, že je v tomto ohledu zásadně limitován, přičemž ani v rámci zadávacích podmínek toto prostorové omezení nijak nespecifikoval.        

K důvodům zrušení napadeného rozhodnutí

51. V řízení o rozkladu byla přezkoumávána zákonnost napadeného rozhodnutí a současně jeho správnost v rozsahu rozkladových námitek (ve smyslu § 89 odst. 2 správního řádu).

52. Z obsahu napadeného rozhodnutí vyplývá, že se Úřad v bodech 269 až 281 zabýval zadavatelem prezentovanou potřebou bezúdržbovosti systému (důvod č. 3). I z této potřeby zadavatel dovozoval důvody pro stanovení předmětné zadávací podmínky. Úřad uzavřel, že v případě samotné spojky neshledal podstatné rozdíly v údržbě, přičemž u dodatečného zařízení se stlačeným vzduchem zadavatel netvrdil, ani nedoložil, že by údržba dalšího zařízení znamenala nepřiměřené náklady či obtíže.

53. V podaném rozkladu (bod 39) zadavatel namítal nesprávné posouzení provedené Úřadem. Má za to, že dostatečně vyjádřil požadavek, aby údržba tak vyspělého zařízení vyžadovala co nejmenší množství práce, tedy aby byl zajištěn takřka nepřetržitý provoz po celou dobu technické životnosti náhradního zdroje elektrické energie. Právě nároky na údržbu, resp. rozdíl v životnosti spojky, dle zadavatele představují podstatný rozdíl v náročnosti údržby jednotlivých typů spojek, neboť není předpokládáno, že mechanická spojka vydrží po celou provozní životnost náhradního zdroje elektrické energie. Zadavatel zároveň poukazuje na skutečnost, že při provádění údržby v podobě například výměny oleje nemůže být náhradní zdroj elektrické energie v provozu, což podstatným způsobem dále zvyšuje riziko, že dojde k výpadku provozu CDP Přerov. To zadavatel označuje za naprosto klíčové. Oproti tomu uvádí, že DUPS s elektromagne­tickou spojkou takové nevýhody nemá, a proto je riziko omezení provozu podstatně nižší.

54. Po přezkoumání postupu Úřadu při zjištění skutkového stavu a hodnocení podkladů rozhodnutí ve vztahu k zadavatelem tvrzené potřebě „bezúdržbovosti“ lze dospět k závěru, že Úřad nepostupoval v souladu se zásadami správního řízení. S ohledem na skutková zjištění a obsah vyjádření obou účastníků správního řízení vyvstává pochybnost o tom, zda Úřad podklady rozhodnutí vyhodnotil správně a v souladu s tím, co ve správním řízení vyšlo najevo.  

55. Z bodu 270 napadeného rozhodnutí vyplývá, že vzhledem k obecně vyjádřené potřebě bezúdržbovosti Úřad zadavatele vyzval k zaslání podrobného a srozumitelného vysvětlení, z jakého důvodu je náhradní zdroj elektrické energie (DUPS) s elektromagne­tickou spojkou z pohledu údržby méně náročným řešením než DUPS s mechanickou spojkou. Zadavatel zaslal Úřadu své vyjádření dne 14. 1. 2025. Úřad obsah vyjádření zadavatele shrnul v bodech 271 a 272 napadeného rozhodnutí. Úřad vyzval rovněž navrhovatele, aby se vyjádřil k náročnosti údržby zařízení DUPS s mechanickou spojkou. Navrhovatel Úřadu zaslal své vyjádření dne 28. 1. 2025 (bod 139 a násl. napadeného rozhodnutí). Zjištěné skutečnosti spojené s údržbou celého zařízení DUPS s mechanickou spojkou, a to včetně pomocných zařízení vyplývajících z vyjádření navrhovatele, Úřad popsal v bodu 274 napadeného rozhodnutí.

56. Po posouzení obsahu obou zaslaných vyjádření včetně doplňujících podkladů a posouzení obsahu správního spisu ve vztahu k učiněným závěrům Úřadu však lze mít za to, že tyto závěry nekores­pondují s obsahem shromážděných podkladů rozhodnutí. Je zřejmé, že základ argumentace zadavatele spočíval v tom, že elektromagnetickou spojku není třeba po celou dobu životnosti měnit (25 let), a dále v tom, že u elektromagnetické spojky je vyžadována pouze kontrola, a nikoliv údržba či výměna, jako je tomu u mechanické spojky (dle zadavatele výměna po 5 letech), u které je nutné provádění periodické kontroly s výměnou oleje, když další navýšení servisních požadavků by vyvstalo kvůli dodatečnému zařízení se stlačeným vzduchem. Podrobný rozsah pravidelné údržby pak popisuje navrhovatel ve svém vyjádření. Úřad sám vymezil rozdíly v údržbě samotné spojky (v bodu 276 napadeného rozhodnutí), přičemž dospívá k závěru, že údržba samotné spojky tvoří pouze malou část z celkově poměrně robustní údržby systému DUPS. Následně v bodu 278 napadeného rozhodnutí Úřad dochází k závěru, že zadavatel neunesl důkazní břemeno ve vztahu k tvrzením ohledně údržby zařízení se stlačeným vzduchem (tedy nikoliv k rozdílu jednotlivých spojek či celého zařízení DUPS). Poté v bodu 280 Úřad uzavírá, že v případě samotné spojky neshledal podstatné rozdíly v údržbě a u zařízení se stlačeným vzduchem zadavatel neunesl důkazní břemeno. Takový závěr se však jeví rozporný s tím, co v řízení vyšlo najevo.

57. Předně je třeba uvést, že pokud zadavatel argumentoval prakticky bezúdržbovostí elektromagnetické spojky po celou dobu její životnosti, přičemž tato argumentace nebyla ze strany navrhovatele ani ze strany Úřadu nijak zpochybněna, je možné takové tvrzení mít za nesporné. Oproti tomu stojí podrobný výčet nutných servisních zásahů u mechanické spojky, uvedený navrhovatelem, který zahrnuje pravidelnou roční kontrolu sestávající z výměny oleje a kontroly magnetické zástrčky s nutností provedení repase po 10 letech. V tomto ohledu se jeví závěr Úřadu uvedený v bodu 280 napadeného rozhodnutí ve větě první [„Úřad tedy uzavírá, že v případě samotné spojky neshledal podstatné rozdíly v údržbě (…)“] již na první pohled jako nesprávný, neboť neodpovídá zjištěným skutkovým okolnostem. Naopak je možné na základě shromážděných podkladů rozhodnutí dospět k závěru zcela opačnému, než který učinil Úřad v bodu 280 napadeného rozhodnutí.

58. Navrhovatel v průběhu správního řízení namítal, že zadavatel se účelově vyjadřoval pouze k údržbě samotné elektromagnetické spojky, zatímco navrhovatel popsal údržbu celého systému DUPS (viz bod 14 vyjádření ze dne 28. 1. 2025). Dle navrhovatele je potřeba, aby došlo k porovnání náročnosti údržby celého systému. V tom však nelze dát navrhovateli zapravdu.

59. Z podkladů rozhodnutí, kterými jsou mimo jiné i vyjádření účastníků zadávacího řízení, jednoznačně vyplývá, že mechanická spojka oproti spojce elektromagnetické vyžaduje pravidelné provádění servisních úkonů s nutností provedení repase po 10 letech (v podrobnostech viz vyjádření navrhovatele ze dne 28. 1. 2025, zejména body 3–6 s odkazem na vyjádření výrobce). Oproti tomu stojí zadavatelem tvrzená životnost spojky elektromagnetické v trvání 25 let (viz vyjádření zadavatele ze dne 14. 1. 2025, zejména body 19 a 20), po kterou tato spojka nemusí být měněna s tím, že servisní zásahy v podobě výměny olejů apod. nejsou po celou dobu životnosti této spojky třeba, přičemž i kontrola se provádí automaticky, tedy bez nutnosti fyzického zásahu. Z toho, co v řízení vyšlo najevo, lze již na první pohled seznat, že zařízení DUPS s mechanickou spojkou je náročnější na údržbu než zařízení DUPS se spojkou elektromagnetickou, jelikož zásadní rozdíly je možné identifikovat již z rozdílů v údržbě obou samotných spojek. K tomu tedy nebylo třeba, aby Úřad dále u zadavatele ověřoval nároky na údržbu celého zařízení DUPS. Současně je zřejmé, že navrhovatel tvrzení zadavatele o životnosti a nárocích na údržbu elektromagnetické spojky nerozporoval. Na základě provedeného dokazování lze tedy dospět k opačnému závěru, než učinil Úřad.

60. Nad rámec výše učiněného závěru lze vyjádřit i nesouhlas s názorem Úřadu, že zadavatel neudržel či neprokázal své tvrzení ohledně zvýšení nároků na údržbu v případě instalace dodatečného zařízení se stlačeným vzduchem (které by si vyžádalo řešení nabízené navrhovatelem). Tvrzení zadavatele, že pokud bude instalováno další dodatečné zařízení, vyžádá si i toto zařízení dodatečné nároky na údržbu, se jeví být zcela logické, přičemž nevyvstává potřeba k tomu provádět žádné další dokazování. Uvedené tvrzení zadavatele spíše dokresluje jeho argumentaci ohledně vyšších nároků na údržbu navrhovatelem nabízeného řešení oproti tomu, které požadoval zadavatel, a tedy odpovídá důvodu „bezúdržbovosti“, který po celou dobu zadávacího řízení i správního řízení zadavatel prezentoval. Výše uvedené však není nosným důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí.

61. Lze dospět k závěru, že zadavatel dostatečně odůvodnil i prokázal, že jím stanovený požadavek sleduje legitimní zájem zadavatele na bezúdržbovosti konkrétní součástky systému DUPS – spojky. Tento jeho zájem pak vychází zejména z potřeby v rámci své činnosti (zajištění železniční dopravy) zajistit stálý a nepřerušovaný provoz. Zařízení zadavatele se řadí mezi tzv. kritickou infrastrukturu státu, což nebylo v rámci správního řízení rozporováno, a je tedy v zájmu zadavatele (i ve veřejném zájmu), aby provoz CDP nebyl vystaven riziku výpadků systému, případně aby tato rizika byla co nejvíce eliminována. Je tak třeba považovat zadavatelem prezentovanou potřebu „bezúdržbovosti“ systému za oprávněnou, neboť každý zásah do systému DUPS představuje riziko, že celý systém bude odstaven, a nebude tak po určitou dobu plnit svoji funkci, což je vzhledem k postavení zadavatele a plnění jeho úkolů nežádoucí.  Zadavatel identifikoval rizika, kterým se chtěl nastavením zadávacích podmínek vyhnout, přičemž za zásadní v tomto ohledu považoval ochranu zdraví a života osob a ochranu majetku. V tomto ohledu se tedy důvody na straně zadavatele jeví jako oprávněné a dostatečné. Ostatně podobně bylo na ochranu takových zájmů nahlíženo i v rozhodnutí předsedy Úřadu č. j. ÚOHS-14603/2020/323/MBr ze dne 18. 5. 2020 (blíže viz body 58,[1] 59 a 60), potvrzeném rozsudkem Krajského soudu v Brně č. j. 31 Af 44/2020–88 ze dne 3. 11. 2021. K tomu ovšem zadavatel dostatečným způsobem tvrdil a předkládal důkazy o tom, že jím požadované zařízení DUPS s elektromagne­tickou spojkou je schopno jeho deklarovanou potřebu zajistit, přičemž z provedeného dokazování v rámci správního řízení vyplývá, že zařízení DUPS s mechanickou spojkou není schopné tuto potřebu naplnit rovnocenným způsobem.

62. Námitky zadavatele proti posouzení provedenému Úřadem ohledně naplnění potřeby bezúdržbovosti spojky jsou tedy důvodné a napadené rozhodnutí je v tomto směru nesprávné, a tedy i nezákonné, neboť stojí na nesprávném hodnocení důkazů a toho, co v řízení uvedli sami účastníci. Tím došlo k naplnění důvodu pro zrušení napadeného rozhodnutí a jeho vrácení zpět Úřadu k jeho novému posouzení ve smyslu § 152 odst. 6 písm. a) ve spojení s § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu.

63. S ohledem na zásady správního řízení, zejména na zákaz překvapivosti rozhodnutí o podaném rozkladu, nemůže dojít ke změně napadeného rozhodnutí v řízení o rozkladu a o věci musí znovu rozhodnout Úřad.  

VI.          Závěr

64. Úřad je při novém projednání věci vázán právními názory vyslovenými v tomto rozhodnutí. Bude tak muset znovu rozhodnout o návrhu navrhovatele, a to v souladu se závěry, které byly vysloveny v tomto rozhodnutí.

65. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že napadené rozhodnutí je nezákonné, byly shledány důvody pro zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci k novému projednání Úřadu, a tedy bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.

Poučení

Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.

otisk úředního razítka

doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.

předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže

Obdrží

1. JUDr. Jaromír Císař, Ph.D., advokát, Advokátní kancelář PORTOS, advokátní kancelář s.r.o., se sídlem Hvězdova 1716/2b, 140 00 Praha 4,

2. Firstpower a.s., se sídlem Freyova 91/6, Vysočany, 190 00 Praha 9,

Vypraveno dne

viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy