ÚOHS-R0144/2024/VZ-38037/2024/161
Věc | Rekonstrukce Vysocké ulice, Žďár nad Sázavou |
---|---|
Datum vydání | 10.10.24 |
Instance | II. |
Související dokumenty | |
Zdroj | https://uohs.gov.cz/cs/verejne-zakazky/sbirky-rozhodnuti/detail-22201.html |
I. Stupeň ÚOHS (S) | ÚOHS-S0257/2024/VZ-31399/2024/500 |
II. Stupeň ÚOHS (R) | ÚOHS-R0144/2024/VZ-38037/2024/161 |
Navazující obsah v Lexikonu | Zobrazit |
V řízení o rozkladu ze dne 2. 9. 2024 doručeném Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže téhož dne, který podal navrhovatel –
- EUROVIA CZ a.s., IČO 45274924, se sídlem u Michelského lesa 1581/2, 140 00 Praha 4,
proti rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0257/2024/VZ, č. j. ÚOHS-31399/2024/500 ze dne 16. 8. 2024, vydanému ve správním řízení zahájeném dne 20. 3. 2024 na návrh výše označeného navrhovatele ve věci přezkoumání úkonů zadavatelů –
- město Žďár nad Sázavou, IČO 00295841, sídlem Žižkova 227/1, 591 01 Žďár nad Sázavou, Krajská správa a údržba silnic Vysočiny, příspěvková organizace, IČO 00090450, sídlem Kosovská 1122/16, 586 01 Jihlava a Svaz vodovodů a kanalizací Žďársko, IČO 43383513, sídlem Vodárenská 244/2, 591 01 Žďár nad Sázavou, právně zastoupeni na základě plné moci ze dne 2. 4. 2024 Urban legal, advokátní kancelář s.r.o., IČO 17983835, sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno,
učiněných při zadávání veřejné zakázky „Rekonstrukce Vysocké ulice, Žďár nad Sázavou“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 1. 12. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 1. 12. 2023 pod ev. č. Z2023–055318, ve znění pozdějších oprav, jehož účastníkem je i vybraný dodavatel –
- AQUASYS spol. s r.o., IČO 25344447, sídlem Jamská 2488/65, 591 01 Žďár nad Sázavou, právně zastoupen na základě plné moci ze dne 4. 4. 2024 JUDr. Michalem Šilhánkem, advokátem, ev. č. ČAK 17953, společníkem LAWYA, advokátní kancelář s.r.o., IČO 07013531, sídlem Tučapy 240, 683 01 Tučapy,
jsem podle § 152 odst. 6 písm. b) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 90 odst. 5 téhož zákona, na základě návrhu rozkladové komise jmenované podle § 152 odst. 3 téhož zákona, rozhodl takto:
Rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže sp. zn. ÚOHS-S0257/2024/VZ, č. j. ÚOHS-31399/2024/500 ze dne 16. 8. 2024
p o t v r z u j i
a podaný rozklad
z a m í t á m.
Odůvodnění
I. Správní řízení vedené Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže
1. Úřad pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „Úřad“), jako orgán příslušný podle ustanovení § 248 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon“) k výkonu dozoru nad dodržováním pravidel stanovených tímto zákonem a zadávacími podmínkami pro zadání podlimitní a nadlimitní veřejné zakázky, včetně koncese s výjimkou koncesí malého rozsahu podle ustanovení § 178 zákona, a pro zvláštní postupy podle části šesté, obdržel dne 20. 3. 2024 návrh navrhovatele – EUROVIA CZ a.s., IČO 45274924, sídlem u Michelského lesa 1581/2, 140 00 Praha 4 (dále jen „navrhovatel“) ze dne 19. 3. 2024 na zahájení správního řízení o přezkoumání úkonů zadavatelů – město Žďár nad Sázavou, IČO 00295841, sídlem Žižkova 227/1, 591 01 Žďár nad Sázavou, Krajská správa a údržba silnic Vysočiny, příspěvková organizace, IČO 00090450, sídlem Kosovská 1122/16, 586 01 Jihlava a Svaz vodovodů a kanalizací Žďársko, IČO 43383513, sídlem Vodárenská 244/2, 591 01 Žďár nad Sázavou, právně zastoupeni na základě plné moci ze dne 2. 4. 2024 Urban legal, advokátní kancelář s.r.o., IČO 17983835, sídlem Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno (dále jen „zadavatel“) – učiněných při zadávání veřejné zakázky „Rekonstrukce Vysocké ulice, Žďár nad Sázavou“ v otevřeném řízení, jehož oznámení bylo odesláno k uveřejnění dne 1. 12. 2023 a uveřejněno ve Věstníku veřejných zakázek dne 1. 12. 2023 pod ev. č. Z2023–055318, ve znění pozdějších oprav (dále jen „veřejná zakázka“).
2. V podaném návrhu především navrhovatel namítal nesplnění podmínek technické kvalifikace vybraným dodavatelem – společností AQUASYS spol. s r.o., IČO 25344447, sídlem Jamská 2488/65, 591 01 Žďár nad Sázavou, právně zastoupen na základě plné moci ze dne 4. 4. 2024 JUDr. Michalem Šilhánkem, advokátem, ev. č. ČAK 17953, společníkem LAWYA, advokátní kancelář s.r.o., IČO 07013531, sídlem Tučapy 240, 683 01 Tučapy (dále také jen „vybraný dodavatel“). V rámci kritéria technické kvalifikace uvedeného v bodě 5.2 a 5.3 písm. a) zadávacích podmínek měl vybraný dodavatel předložit seznam 5 významných stavebních prací, kdy alespoň dvě významné stavební práce spočívají ve výstavbě a/nebo rekonstrukci silnice I.-III. třídy nebo ve výstavbě a/nebo rekonstrukci chodníků, a to v hodnotě minimálně 15 000 000 Kč bez DPH za každou tuto významnou stavební práci. Vybraný dodavatel předložil mj. významnou stavební práci s názvem „II/353 Nové Veselí – obchvat“ (dále také jen „referenční zakázka“), jejímž předmětem bylo provedení zemních prací (odkopávek a násypů), krajnic, odvodnění a vegetačních úprav. Navrhovatel je přesvědčen, že uvedená referenční zakázka předložená vybraným dodavatelem nesplňuje požadavek na významnou stavební práci spočívající ve výstavbě silnice. Důvodem je dle navrhovatele skutečnost, že výstavba silnice zahrnuje podstatně širší okruh stavebních prací, nežli jsou stavební práce tvořící předmět referenční zakázky. Referenční zakázka tvoří dle navrhovatele pouze část celé výstavby silnice, tudíž touto prací nelze splnit požadavek zadavatele na zkušenost s výstavbou silnice.
3. Navrhovatel se dále vymezuje proti tomu, jak byla zadavatelem hodnocena nabídka vybraného dodavatele. V rámci kritéria hodnocení „Zkušenosti stavbyvedoucího 1“ byl hodnocen počet referenčních stavebních prací osoby stavbyvedoucího 1, uvedených v seznamu členů realizačního týmu, spočívajících ve výstavbě a/nebo rekonstrukci silnice I.-III. třídy nebo ve výstavbě a/nebo rekonstrukci chodníků, a to v hodnotě minimálně 15 000 000 Kč bez DPH za každou tuto referenční stavební práci, přičemž dodavatel mohl obdržet 1 bod za každou referenční práci osoby stavbyvedoucího 1, splňující stanovené požadavky, nanejvýše pak 5 bodů. Navrhovatel namítá, že zadavatel neměl v hodnocení vybraného dodavatele udělit body za stavby „II/353 Nové Veselí – obchvat“ a „I/19 Žďár nad Sázavou – Mělkovice přeložka“, když se (v souladu s argumentací, kterou navrhovatel vznesl ohledně prokázání technické kvalifikace vybraným dodavatelem) nejednalo o výstavbu silnice, nýbrž toliko o dílčí stavební práce na takové stavbě. Vůči hodnocení nabídky vybraného dodavatele se navrhovatel dále vymezuje v souvislosti s kritériem hodnocení „Ekologická šetrnost“. V rámci tohoto kritéria byl hodnocen počet dodavatelem v nabídce předložených certifikátů ekologické šetrnosti materiálů, které použije k plnění veřejné zakázky, přičemž dodavatel mohl obdržet 1 bod za každý předložený certifikát ekologické šetrnosti splňující stanovené požadavky, nanejvýše pak 5 bodů. Vybraný dodavatel předložil 6 certifikátů ekologické šetrnosti materiálů, které použije k plnění veřejné zakázky, a to mj.: Enviromentální prohlášení o produktu, číslo ověření: 3013EPD-22–0129 a Enviromentální prohlášení o produktu, číslo ověření: 3013EPD-22–0127. Dle navrhovatele však tyto certifikáty nesplňují požadavek, aby se vztahovaly k materiálům, které dodavatel použije k plnění veřejné zakázky. Při neudělení navrhovatelem zpochybněných bodů v rámci hodnocení nabídky vybraného dodavatele by pak nabídka vybraného dodavatele nebyla hodnocena jako nejvýhodnější.
4. Dle § 249 zákona ve spojení s § 44 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jako „správní řád“), došlo dne 20. 3. 2024, kdy Úřad obdržel návrh navrhovatele, k zahájení správního řízení ve věci přezkumu úkonů zadavatele učiněných při zadávání veřejné zakázky.
5. Dne 21. 5. 2024 Úřad vydal rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0257/2024/VZ č. j. ÚOHS-20788/2024/500 (dále jako „původní prvostupňové rozhodnutí“). V původním prvostupňovém rozhodnutí Úřad dospěl k závěru, že zadavatel měl povinnost vyloučit vybraného dodavatele podle § 48 odst. 2 písm. a) zákona ve spojení s § 48 odst. 8 zákona a postupoval v rozporu se zákonem, když tak neučinil. Důvod pro vyloučení vybraného dodavatele ze zadávacího řízení Úřad spatřoval v tom, že vybraný dodavatel předložil referenční zakázku, jejímž předmětem byla výstavba silnice II. třídy, která ovšem nebyla vybraným dodavatelem realizována jako komplexní výstavba silnice, ale ze strany vybraného dodavatele byly realizovány pouze její dílčí části v podobě zemních prací. Úřad přitom vyložil zadavatelem stanovenou podmínku technické kvalifikace tak, že v případě výstavby silnice se mělo jednat o její komplexní realizaci, a nikoliv pouze o dílčí práce při její výstavbě. Referenční zakázka tak nebyla způsobilá k prokázání podmínky technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. a) zákona.
6. Proti původnímu prvostupňovému rozhodnutí podal dne 5. 6. 2024 vybraný dodavatel rozklad. Následovně dne 6. 6. 2024 podal proti původnímu prvostupňovému rozhodnutí rozklad i zadavatel. O podaných rozkladech rozhodl předseda Úřadu rozhodnutím sp. zn. ÚOHS-R0101/2024/VZ, č. j. ÚOHS-26198/2024/161 ze dne 3. 7. 2024 (dále jako „původní rozhodnutí o rozkladu“), kterým původní prvostupňové rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k dalšímu řízení. Předseda Úřadu se neztotožnil se závěrem Úřadu, že vybraný dodavatel nesplnil podmínku technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. a) zákona vymezenou v zadávací dokumentaci, a tudíž ani nebylo pochybením zadavatele, pokud z tohoto důvodu vybraného dodavatele nevyloučil z účasti v zadávacím řízení. Předseda Úřadu dospěl k závěru, že pro splnění podmínky technické kvalifikace prokazované prostřednictvím významné stavební práce spočívající ve výstavbě silnice není nutné, aby se jednalo o významnou stavební práci spočívající v kompletní realizaci výstavby silnice. Vybraným dodavatelem předložená referenční zakázka tak byla způsobilá k prokázání technické kvalifikace a vybraný dodavatel tudíž splnil předmětnou podmínku technické kvalifikace.
II. Napadené rozhodnutí
7. Dne 16. 8. 2024 vydal Úřad rozhodnutí sp. zn. ÚOHS-S0257/2024/VZ, č. j. ÚOHS-31399/2024/500 (dále jako „napadené rozhodnutí“), kterým zamítnul návrh navrhovatele, když neshledal důvod pro uložení nápravného opatření. Napadené rozhodnutí Úřad odůvodnil následovně. Námitku o nesplnění kritéria technické kvalifikace vybraným dodavatelem Úřad shledal jako nedůvodnou, když vybraným dodavatelem předložená referenční zakázka splňuje podmínky technické kvalifikace stanovené v zadávací dokumentaci. Východiskem tohoto závěru byl výklad předmětné podmínky technické kvalifikace, jímž Úřad následoval závazný právní názor vyslovený předsedou Úřadu v původním rozhodnutí o rozkladu. Při výkladu podmínky technické kvalifikace přihlédl Úřad především k tomu, zda její výklad, dle kterého postupoval zadavatel i vybraný dodavatel, vede k naplnění účelu kritéria technické kvalifikace vzhledem k předmětu veřejné zakázky a zda nevede k nedůvodnému omezení hospodářské soutěže. Úřad pak dospěl k závěru, že účelem předmětného kritéria technické kvalifikace bylo získat dodavatele, který bude schopen řádně realizovat rekonstrukci ulice, přičemž tuto schopnost dostatečně osvědčují i jen dílčí práce realizované při výstavbě silnice a vybraný dodavatel tudíž referenční zakázkou prokázal splnění kritéria technické kvalifikace.
8. Pokud jde o námitky navrhovatele směřující proti hodnocení nabídky vybraného dodavatele, pak Úřad shledal jako nedůvodnou námitku týkající se referenční zakázky hodnocení v rámci kritéria „Zkušenosti stavbyvedoucího 1“, když tato byla zpochybňována z obdobných důvodů, jako tomu bylo u otázky splnění kritéria technické kvalifikace. Úřad dospěl k závěru, že referenční zakázka požadavky zadavatele splňovala a lze ji tak akceptovat i za účelem hodnocení nabídky. K bližšímu posouzení navrhovatelem zpochybněných certifikátů ekologické šetrnosti pak Úřad s ohledem na zásadu procesní ekonomie nepřistoupil, když dospěl k závěru, že šetření a posouzení těchto dalších skutečností by v řešené věci nemohlo mít vliv na výsledné pořadí jednotlivých nabídek.
III. Rozklad navrhovatele
9. Dne 2. 9. 2024 obdržel Úřad rozklad navrhovatele proti napadenému rozhodnutí. Ze správního spisu vyplývá, že napadené rozhodnutí bylo navrhovateli doručeno dne 16. 8. 2024. Rozklad tak byl podán v zákonné lhůtě.
Námitky rozkladu
10. Navrhovatel považuje napadené rozhodnutí za nezákonné a nesprávné, a to zejména z toho důvodu, že vychází ze závěrů původního rozhodnutí o rozkladu. Závěry původního rozhodnutí o rozkladu přitom navrhovatel považuje za nedůvodné, neopodstatněné, nesprávné, nepřezkoumatelné a založené na nepochopení původního prvostupňového rozhodnutí. Závěry předsedy Úřadu vyslovené v původním rozhodnutí o rozkladu pak podle navrhovatele nepředstavují závazný právní názor odvolacího orgánu ve smyslu § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu.
11. Úřad v napadeném rozhodnutí rezignoval na skutkové a právní posouzení řešené věci a nekriticky převzal závěry původního rozhodnutí o rozkladu, které podle navrhovatele překračují meze závazného právního názoru odvolacího orgánu ve smyslu § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu. Původní rozhodnutí o rozkladu, z jehož závěrů Úřad vycházel, se přitom dostatečně nevypořádalo jak se závěry původního napadeného rozhodnutí, tak s námitkami účastníků správního řízení.
12. Dále pak navrhovatel namítá, že Úřad v napadeném rozhodnutí pominul navrhovatelem vznesené námitky směřující proti environmentálním prohlášením o produktech, které v rámci své nabídky předložil vybraný dodavatel.
Závěr rozkladu
13. V závěru podaného rozkladu navrhovatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil Úřadu k novému projednání.
IV. Řízení o rozkladu
14. Úřad po doručení rozkladu neshledal důvody pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí podle § 87 správního řádu, a proto podle § 88 odst. 1 téhož zákona předal spis se svým stanoviskem předsedovi Úřadu k rozhodnutí o rozkladu.
Vyjádření vybraného dodavatele k rozkladu
15. Vybraný dodavatel se k podaném rozkladu vyjádřil podáním doručeným Úřadu dne 10. 9. 2024. Vybraný dodavatel ve svém vyjádření odmítl argumentaci navrhovatele. Podle vybraného dodavatele se předseda Úřadu v původním rozhodnutí o rozkladu zjevně zabýval hodnocením právní otázky spočívající ve výkladu podmínky technické kvalifikace. Se závěry napadeného rozhodnutí (respektive původního rozhodnutí o rozkladu) se pak vybraný dodavatel ztotožňuje. Pokud jde o další námitky navrhovatele, tak vybraný dodavatel poukazuje na to, že se s nimi Úřad v napadeném rozhodnutí vypořádal, byť procesně a nikoliv věcně. Navrhovatel pak dle vybraného dodavatele nepochopil postup Úřadu, respektive předsedy Úřadu v řešené věci.
16. V závěru svého vyjádření vybraný dodavatel uvádí, že nevidí důvod pro zrušení napadeného rozhodnutí.
Vyjádření zadavatele k rozkladu
17. Zadavatel se k podanému rozkladu vyjádřil podáním doručeným Úřadu dne 16. 9. 2024. K podanému rozkladu zadavatel ve svém vyjádření uvádí, že navrhovatel pouze opakuje argumentaci, kterou uvedl již v minulosti a která byla Úřadem, respektive předsedou Úřadu dostatečně vypořádána. Napadené rozhodnutí pak zadavatel považuje za srozumitelné a logicky odůvodněné. Stejně tak za srozumitelné považuje zadavatel závěry původního rozhodnutí o rozkladu, které zároveň považuje s ohledem na rozhodovací praxi Úřadu a judikaturu správních soudů za předvídatelné. V řízení předcházejícím vydání napadeného rozhodnutí nevyšly najevo jakékoliv nové skutečnosti, které by odůvodňovaly odchýlení se od závazného právního názoru vysloveného v původním rozhodnutí o rozkladu. Zadavatel zároveň odmítá argumentaci navrhovatele, že se Úřad s částí jeho námitek nevypořádal, a poukazuje na části napadeného rozhodnutí, kde tak Úřad učinil.
18. V závěru svého vyjádření zadavatel navrhuje, aby předseda Úřadu napadené rozhodnutí potvrdil a podaný rozklad zamítnul.
Stanovisko předsedy Úřadu
19. Po projednání rozkladu a veškerého spisového materiálu rozkladovou komisí jmenovanou podle § 152 odst. 3 správního řádu a po posouzení případu ve všech jeho vzájemných souvislostech byl přezkoumán soulad napadeného rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, s právními předpisy, jakož i jeho správnost, a s přihlédnutím k návrhu rozkladové komise byl přijat následující závěr.
20. Úřad tím, že napadeným rozhodnutím rozhodl tak, jak je v něm uvedeno, rozhodl správně a v souladu se zákonem. V další části odůvodnění tohoto rozhodnutí o rozkladu jsou v podrobnostech rozvedeny důvody, pro které byl rozklad zadavatele zamítnut a napadené rozhodnutí potvrzeno.
V. K námitkám rozkladu
21. Klíčovou otázku v řešené věci představuje splnění podmínky technické kvalifikace vybraným dodavatelem, tedy to, zda vybraným dodavatelem předložená referenční zakázka splňuje nároky zadávací dokumentace. Nad rámec samotné otázky (ne)splnění podmínky technické kvalifikace vybraným dodavatelem pak směřují námitky navrhovatele proti postupu Úřadu, který tuto otázku v napadeném rozhodnutí vyřešil v intencích závazného právního názoru vysloveného předsedou Úřadu v původním rozhodnutím o rozkladu.
22. Samotná otázka splnění podmínky technické kvalifikace vybraným dodavatelem byla obšírně řešena v původním rozhodnutí o rozkladu (body 28 až 44) a následně v napadeném rozhodnutí (body 204 až 226). Vzhledem k tomu, že k této otázce navrhovatel v podaném rozkladu nevznesl jakoukoliv novou argumentaci (a naopak výslovně odkázal na svá dřívější podání a vyjádření, se kterými se Úřad a předseda Úřadu v průběhu správního řízení vypořádali), lze tak v plném rozsahu na uvedená rozhodnutí odkázat. Důvody, pro které předseda Úřadu dospěl k závěru o splnění podmínky technické kvalifikace vybraným dodavatelem, který následně Úřad reflektoval v napadeném rozhodnutí, tak budou dále pouze stručně shrnuty.
23. Za účelem prokázání technické kvalifikace dle § 79 odst. 2 písm. a) zákona stanovil zadavatel v bodě 5.2. zadávací dokumentace požadavek na předložení seznamu významných stavebních prací, mezi nimi pak podle bodu 5.3. písm. a) zadávací dokumentace alespoň dvě významné stavební práce spočívající ve výstavbě a/nebo rekonstrukci silnice I.-III. třídy nebo ve výstavbě a/nebo rekonstrukci chodníků, a to v hodnotě minimálně 15 000 000 Kč bez DPH za každou tuto významnou stavební práci. Jako významnou stavební práci podle uvedeného kritéria pak vybraný dodavatel předložil mj. stavbu „II/353 Nové Veselí – obchvat“. Předmětem této stavby byla výstavba silnice, přičemž při této výstavbě vybraný dodavatel realizoval následující práce – skrývka a odvoz 37 711 m3 ornice, odtěžení, odvoz a uložení 129 511 m3 zeminy, úprava pláně na ploše 63 720 m2, uložení 108 939 m3 zeminy do násypů, z toho 62 286 m3 v aktivní zóně a 80 099 m3 zeminy zlepšené vápnem, kácení 396 kusů stromů, založení 106 949 m2 trávníků hydroosevem. Hodnota této referenční zakázky činila 121 852 421 Kč. Spornou otázkou pak bylo, zda lze tuto referenční zakázku považovat za „významnou stavební práci spočívající ve výstavbě silnice“, jakou za účelem prokázání technické kvalifikace požaduje zadavatel, který ji jako takovou akceptoval, či zda by k prokázání technické kvalifikace bylo nutné předložit významnou stavbu spočívající ve výstavbě silnice jako celku, jak to namítal navrhovatel.
24. Předseda Úřadu především vyšel z toho, že podle rozhodovací praxe Úřadu a judikatury správních soudů je při výkladu kritéria technické kvalifikace namístě volit výklad spíše extenzivní než restriktivní. Takový přístup reflektuje jednu z vůdčích zásad právní úpravy zadávání veřejných zakázek, tedy snahu o co možná nejméně intenzivní omezení hospodářské soutěže, tedy o co nejmenší zúžení okruhu dodavatelů, kteří se o veřejnou zakázku mohou ucházet. Dále vzal předseda Úřadu v úvahu to, že zadavatel za účelem prokázání technické kvalifikace stanovil alternativně celkem 4 možnosti, o jakou stavbu se může jednat – výstavbu či rekonstrukci silnice I.-III. třídy nebo výstavbu či rekonstrukci blíže nespecifikovaného chodníku. Z kritéria technické kvalifikace tak lze dovodit, že zadavatel byl za účelem jejího prokázání ochoten akceptovat práce s mimořádně širokou škálou faktické náročnosti a rozsahu jejich realizace, rekonstrukcí chodníku počínaje a výstavbou silnice konče.
25. Při výkladu kritéria technické kvalifikace, respektive zodpovězení otázky, zda je referenční zakázka naplňuje, pak předseda Úřadu vzal v potaz i konkrétní okolnosti veřejné zakázky a předkládané referenční zakázky. Vybraným dodavatelem realizované práce představovaly v rámci celku referenční zakázky (tj. výstavby silnice) cca 40 % její hodnoty, tedy nikoliv nepodstatnou část. Požadavek na prokázání technické kvalifikace podle bodu 5.3. písm. a) zadávací dokumentace nebyl zadavatelem stanoven zcela izolovaně, ale jako součást seznamu významných stavebních prací. Zadavatel požadavek na prokázání technické kvalifikace stanovil kumulativně (což reflektuje předmět veřejné zakázky), když kromě předložení významné stavby spočívající ve výstavbě či rekonstrukci silnice či chodníku požadoval rovněž předložení významných staveb spočívajících ve výstavbě či rekonstrukci kanalizace a silničního mostu, přičemž není sporné, že tato další kritéria technické kvalifikace byla vybraným dodavatelem splněna. Splnění dalších podmínek technické kvalifikace vybraným dodavatelem pak nijak zpochybněno nebylo. Jako k relevantní skutečnosti pro výklad kritéria technické kvalifikace, předseda Úřadu přihlédl i k tomu, že zadavatel stanovil minimální hodnotu požadované významné stavební práce ve výši 15 000 000 Kč. Relativně nízká hodnota požadované významné stavební práce tak představuje vodítko při výkladu toho, co má, respektive může být jejím předmětem, přičemž nijak nenapovídá tomu, že by se mělo jednat pouze a jedině o kompletní výstavbu silnice, když hodnota prací spočívajících ve výstavbě silnice jako celku je obvykle značně vyšší.
26. V neposlední řadě pak předseda Úřadu spornou otázku v řešené věci hodnotil z perspektivy toho, jaký by byl dopad restriktivního výkladu podmínky technické kvalifikace (který zastává navrhovatel) na hospodářskou soutěž. Na trhu s dopravními stavbami je vcelku běžnou praxí, že jejich dílčí části jsou realizovány prostřednictvím poddodavatelů (jako tomu bylo v případě vybraného dodavatele a referenční zakázky). Požadavek na významnou stavební práci spočívající v kompletní výstavbě by ovšem možnosti ucházet se o veřejnou zakázku zbavoval ty dodavatele, kteří by se na výstavbě silnice (či chodníku) podíleli právě jen jako poddodavatelé. Tito by z podstaty věci nemohli realizovat kompletní výstavbu, jakkoliv mohli fakticky disponovat zkušeností představující relevantní kvalifikaci pro realizaci předmětu veřejné zakázky ve znění, v jakém je obsažena v zadávací dokumentaci. Zadavatelé tedy určitě mohou požadovat referenci na kompletní výstavbu určitého druhu, v posuzovaném případě však zadavatel takto zadávací podmínku nenastavil a ani ji tak neinterpretoval.
27. S ohledem na výše uvedené tak předseda Úřadu v původním rozhodnutím o rozkladu dospěl k závěru, že pro splnění podmínky technické kvalifikace podle 5.3. písm. a) zadávací dokumentace prokazované prostřednictvím významné stavební práce spočívající ve výstavbě silnice není nutné, aby se jednalo o významnou stavební práci spočívající v kompletní realizaci výstavby silnice. Vybraným dodavatelem předložená referenční zakázka tak pro účely prokázání technické kvalifikace obstojí a vybraný dodavatel tudíž splnil podmínku technické kvalifikace. S ohledem na tento závěr pak nebyl přítomen důvod, pro který by zadavatel měl vybraného dodavatele postupem podle § 48 odst. 8 ve spojení s § 48 odst. 2 písm. a) zákona vyloučit z účasti v zadávacím řízení a zadavatel nepostupoval v rozporu se zákonem, když vybraného dodavatele v zadávacím řízení ponechal.
28. Úřad v původním prvostupňovém rozhodnutí dospěl k závěru, že vybraný dodavatel podmínky technické kvalifikace nesplnil, respektive, že zadavatel postupoval v rozporu se zákonem, když vybraného dodavatele z účasti v zadávacím řízení nevyloučil. Předseda Úřadu proto přistoupil ke zrušení původní prvostupňového rozhodnutí, vrátil věc Úřadu k dalšímu řízení a zavázal jej k tomu, aby při novém rozhodování postupoval v souladu s jeho závazným právním názorem. To pak Úřad učinil, když v napadeném rozhodnutí vyslovil ohledně splnění kritéria technické kvalifikace vybraným dodavatelem totožné závěry, jako předseda Úřadu v původním rozhodnutí o rozkladu.
29. Proti takovému postupu Úřadu se pak navrhovatel v podaném rozkladu vymezuje, když namítá, že závěry předsedy Úřadu vyslovené v původním rozhodnutí o rozkladu nepředstavují závazný právní názor odvolacího orgánu ve smyslu § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, respektive, že meze závazného právního názoru odvolacího orgánu ve smyslu uvedeného ustanovení překračují. Ani těmto námitkám navrhovatele však nelze přisvědčit.
30. Navrhovatel v podaném rozkladu odkazoval na vyjádření k podkladům rozhodnutí ze dne 31. 7. 2024. Ani v tomto vyjádření nelze shledat argumenty, které by mohly zpochybnit závěry, ke kterým dospěl Úřad v napadeném rozhodnutí (když následoval závazný právní názor vyslovený v původním rozhodnutí o rozkladu). Námitka navrhovatele, že závěry předsedy Úřadu v původním rozhodnutí o rozkladu jsou založeny na nepochopení původního prvostupňového rozhodnutí, vychází ze zjevné dezinterpretace závěrů vyslovených v bodě 181 původního prvostupňového rozhodnutí. Zde Úřad výslovně uvedl, že: „Podstatou a smyslem dokládání zkušenosti dodavatele je zde zjevně prokázání schopnosti realizovat činnost (stavební práce) mající charakter dané výstavby jako takové, a nikoli prokázání, že dodavatel učinil určité dílčí činnosti, jež mohou být na dané výstavbě silnice realizovány.“ Pokud nemají být prokazovány dílčí činnosti při výstavbě, pak jediným logickým závěrem je, že má být prokazována výstavba jako celek. Zde lze odkázat i na bod 185 původního napadeného rozhodnutí, kde Úřad závěr, že referenční zakázkou nebyla prokázána technická kvalifikace, odůvodnil tím, že: „…ze strany vybraného dodavatele nedošlo k provedení celé výstavby silnice,“. Právní otázkou, kterou se předseda Úřadu v původním rozhodnutí o rozkladu zabýval, tak fakticky bylo to, jaký ze dvou možných výkladů podmínky technické kvalifikace je namístě zvolit – zda je možné ji splnit pouze prostřednictvím významné stavby spočívající v kompletní výstavbě silnice, či zda postačují dílčí práce realizované v rámci takové výstavby. Tuto právní otázku pak předseda Úřadu v původním rozhodnutí zodpověděl zcela jasně a jednoznačně.
31. Prakticky jedinou konkrétní argumentací, kterou navrhovatel v podaném rozkladu uvádí, je to, že předseda Úřadu v původním rozhodnutím nevyslovil závazný právní názor, ale pouze hodnotil důkazní prostředek – referenční zakázku. Tuto argumentaci považuji za nedůvodnou, když se zcela míjí s podstatou řešené věci. Ostatně sám navrhovatel nebyl svoji argumentaci v podaném rozkladu schopen podepřít ničím jiným než odkazem na nález Ústavního soudu ÚS 608/06 ze dne 29. 4. 2008, ve kterém se Ústavní soud zabýval otázkou hodnocení důkazního prostředku – svědecké výpovědi – v trestním řízení, tedy závěry vyslovenými v kontextu, který je skutkovým stavem i právní úpravou řešené věci značně vzdálen.
32. V řešené věci nebyla předmětná referenční zakázka jakkoliv posuzována jako důkazní prostředek, když tato sama o sobě (tj. její obsah, rozsah a realizace) nebyla nijak zpochybněna. Podstatou řešené věci je to, zda referenční zakázka ve smyslu prací, které byly jejím předmětem (viz bod 23 tohoto rozhodnutí), naplňuje požadavky, které na tyto práce vznesl zadavatel v rámci kritéria technické kvalifikace. Předseda Úřadu přitom dospěl k závěru, že referenční zakázka tyto požadavky splňuje a zároveň odmítl závěr původního prvostupňového rozhodnutí, že tomu tak není. Předseda Úřadu uložil Úřadu povinnost rozhodnout v souladu s tímto závěrem jako se závazným právním názorem (viz body 47 a 48 původního rozhodnutí o rozkladu), což Úřad učinil.
33. Takový postup pak byl zcela v souladu se zákonem. Podle § 152 odst. 5 správního řádu platí pro řízení o rozkladu ustanovení o odvolání, nevylučuje-li to povaha věci. Podle § 152 odst. 6 písm. a) správního řádu, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, lze v řízení o rozkladu rozhodnutí, které vydal ústřední správní úřad v prvním stupni, zrušit nebo změnit, pokud se tím plně vyhoví rozkladu a jestliže tím nemůže být způsobena újma žádnému z účastníků. Podle § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu, jestliže odvolací správní orgán dojde k závěru, že napadené rozhodnutí je v rozporu s právními předpisy nebo že je nesprávné, napadené rozhodnutí nebo jeho část zruší a věc vrátí k novému projednání správnímu orgánu, který rozhodnutí vydal; v odůvodnění tohoto rozhodnutí vysloví odvolací správní orgán právní názor, jímž je správní orgán, který napadené rozhodnutí vydal, při novém projednání věci vázán; proti novému rozhodnutí lze podat odvolání. Předseda Úřadu dospěl k závěru, že původní prvostupňové rozhodnutí bylo nesprávné, zrušil ho a věc vrátil Úřadu k novému projednání. V původním rozhodnutí o rozkladu pak byl bez pochyb vysloven závazný právní názor ohledně splnění kritéria technické kvalifikace, kterým byl Úřad při novém projednání vázán. Pokud Úřad v napadeném rozhodnutí rozhodnul v souladu se závazným právním názorem vysloveným předsedou Úřadu, pak nešlo o nic jiného než o postup v souladu s § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu.
34. Pro úplnost lze uvést, že vázanost právním názorem odvolacího orgánu není samozřejmě zcela absolutní a pokud je to důvodné, je možné se od takového názoru odchýlit. K této otázce se vyjádřil Nejvyšší správní soud např. v rozsudku č. j. 4 Ads 42/2010–53 ze dne 26. 4. 2010 kde uvedl: „Vázanost právním názorem je podle názoru soudu třeba chápat tak, že správní orgán prvního stupně musí provést úkony a důkazy, které podle odvolacího správního orgánu chybí, přičemž v právních závěrech se musí řídit vysloveným právním názorem, pokud se v řízení prokáže existence takových skutečností, které při vyslovení právního názoru předpokládal odvolací správní orgán. V opačném případě se vázanost právním názorem neuplatní.“ V řešené věci se ovšem jakékoliv skutečnosti, které by předseda Úřadu při vyslovení právního názoru nepředpokládal, nevyskytly (a ani to navrhovatel netvrdí). Úřad tak s ohledem na § 90 odst. 1 písm. b) správního řádu neměl ani jinou možnost než se řídit právním názorem vysloveným v původním rozhodnutí o rozkladu. Nezákonným postupem by naopak bylo, pokud by tak neučinil.
35. Lze tak shrnout, že v napadeném rozhodnutí Úřad postupoval zcela správně, pokud otázku, zda vybraný dodavatel splnil podmínku technické kvalifikace (respektive zda zadavatel pochybil, když akceptoval její splnění), posoudil v souladu se závazným právním názorem vysloveným předsedou Úřadu v rozhodnutí, kterým bylo předcházející rozhodnutí Úřadu zrušeno. Navrhovatel pak v podaném rozkladu nevznesl žádné argumenty, které by mohly zpochybnit věcné závěry Úřadu či jeho procesní postup.
36. V souvislosti s posouzením referenční zakázky je namístě se vyjádřit k závěrům Úřadu ohledně námitky navrhovatele směřující proti bodovému hodnocení nabídky vybraného dodavatele v rámci kritéria „Zkušenosti stavbyvedoucího 1“. Zadavatel stanovil v bodě 10.6. zadávací dokumentace požadavek na stavební práci, se kterou má mít stavbyvedoucí zkušenost totožně jako v bodě 5.3. písm. a) zadávací dokumentace stanovený požadavek na významnou stavební práci prokazující technickou kvalifikaci. Pokud Úřad (respektive předseda Úřadu) dospěl k závěru, že referenční zakázka splňovala požadavky pro prokázání technické kvalifikace, pak lze s ohledem na totožné vymezení stavební práce tento závěr aplikovat na referenční zakázku i co do její přípustnosti pro účely hodnocení. Je totiž žádoucí, aby obdobná zadávací podmínka byla v zadávacím řízení vykládána jednotně.
37. Aniž by to cokoliv měnilo na výše uvedeném závěru, tak předseda Úřadu považuje za nutné se vymezit proti argumentaci Úřadu v bodě 234 napadeného rozhodnutí. Zde Úřad uvedl, že i v případě kritérií hodnocení je namístě zvolit výklad zadávací podmínky ve prospěch dodavatelů, resp. ve prospěch hospodářské soutěže, tj. mírnější výklad. Z této perspektivy je možné a žádoucí přistupovat k výkladu kvalifikačního kritéria, když na jeho splnění závisí to, jak široký bude okruh možných dodavatelů, a tudíž i jak bude minimalizováno omezení hospodářské soutěže. Účelem hodnoticího kritéria je však objektivně hodnotit nabídky dodavatelů, kteří již do zadávacího řízení vstoupili. Argument rozšíření hospodářské soutěže se tak již zde přímo neuplatní, jeho uplatnění je v konkrétním posuzovaném případě pouze zprostředkované, a to právě shora uvedenou potřebou vykládat zadávací podmínky v rámci zadávacího řízení jednotně. Pro úplnost je nutné dodat, že nelze zcela vyloučit možnost posoudit hodnoticí kritérium i z hlediska omezení hospodářské soutěže. Takový přístup však musí být odůvodněn konkrétními poměry věci (které se v posuzovaném případě nenacházejí), nikoliv použit jako univerzální pravidlo.
38. Pokud jde o námitku navrhovatele, že se Úřad v napadeném rozhodnutím nezabýval námitkami ohledně předložených certifikátů ekologické šetrnosti materiálů, které použije k plnění veřejné zakázky, pak lze především poukázat na body 236 až 238 napadeného rozhodnutí, kde se právě touto námitkou Úřad zabýval. Jakkoliv se zde Úřad námitkami proti předmětným certifikátům nezabýval věcně, tak předseda Úřadu vypořádání této námitky považuje za dostatečné a ztotožňuje se s ním. Sporný certifikát byl vybraným dodavatelem předložený za účelem hodnocení nabídky. Jak uvedl Úřad v bodě 237 napadeného rozhodnutí, i pokud by sporný certifikát nebylo možné akceptovat pro účely hodnocení z toho důvodu, že nesplňoval požadavky zadavatele, pak by jeho absence nebyla způsobilá změnit celkové bodové hodnocení jednotlivých nabídek natolik, aby došlo ke změně v pořadí jednotlivých dodavatelů (tj. i bez sporného certifikátu by nabídka vybraného dodavatele získala nejvyšší bodové hodnocení).
39. Podle § 263 odst. 2 zákona Úřad uloží nápravné opatření spočívající ve zrušení zadávacího řízení nebo jednotlivého úkonu zadavatele v tom případě, pokud zadavatel nedodržel pravidla stanovená pro zadávání veřejných zakázek, přičemž tím ovlivnil nebo mohl ovlivnit výběr dodavatele. V řešené věci by ovšem i v případě, že by Úřad konstatoval pochybení zadavatele v otázce předmětných certifikátů, nebylo toto pochybení způsobilé ovlivnit výběr dodavatele, a tudíž by ani nebyl přítomen důvod pro uložení nápravného opatření. Úřad tak nijak nepochybil, pokud s ohledem na zásadu procesní ekonomie nepřistoupil k bližšímu posouzení sporných certifikátů ekologické šetrnosti.
VI. Závěr
40. Po zvážení všech aspektů dané věci a po zjištění, že Úřad postupoval v souladu se zákonem a správním řádem, byl učiněn závěr, že nenastaly podmínky pro zrušení nebo změnu napadeného rozhodnutí z důvodů uváděných v rozkladu, a proto bylo rozhodnuto tak, jak je uvedeno ve výroku tohoto rozhodnutí.
Poučení
Proti tomuto rozhodnutí se podle § 91 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 152 odst. 5 téhož zákona, nelze dále odvolat.
otisk úředního razítka
doc. JUDr. PhDr. Petr Mlsna, Ph.D.
předseda Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže
Obdrží
1. Urban legal, advokátní kancelář s.r.o., Moravské náměstí 754/13, 602 00 Brno
2. EUROVIA CZ a.s., IČO 45274924, se sídlem u Michelského lesa 1581/2, 140 00 Praha 4
3. JUDr. Michal Šilhánek, advokát, Tučapy 240, 683 01 Tučapy
Vypraveno dne
viz otisk razítka na poštovní obálce nebo časový údaj na obálce datové zprávy