Předkládání dokladů vybraným dodavatelem v zadávacím řízení ve světle rozhodovací praxe

Předkládání dokladů vybraným dodavatelem postupem podle ustanovení § 122 odst. 3 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZZVZ“) je jedním ze zásadních posunů oproti předchozím právním úpravám zadávání veřejných zakázek. Jedná se sice o změnu, která může na první pohled působit jako zjednodušení zadávacího řízení, což je ve fázi podání nabídek, resp. jejich posouzení a hodnocení pravdou, nicméně následně po identifikaci „vybraného dodavatele“ jde naopak o postup, který může prodloužit celé zadávací řízení v řádu týdnů, ne-li měsíců. Stále totiž existuje skupina dodavatelů, zejména těch, kteří se neúčastní zadávacích řízení často, kteří tápou v oblasti dokládání originálů dokladů, a to zejména ve vazbě na kompletní elektronizaci zadávacího řízení účinnou pro všechny zadavatele od 18. 10. 2018. Pojďme se tedy blíže zaměřit na případná úskalí řádného dokládání dokladů vybraného dodavatele a s tím související rozhodovací praxi, která v některých rozhodnutích, aspoň podle našeho názoru, celý postup spíše komplikuje, když dovozuje smysl ustanovení nad rámec jejich jazykového a logického významu.

Pro zobrazení celého článku se prosím zaregistrujte nebo přihlašte.